Věříme, že to bude tak, jak má

Neula  Vydáno: 05.11.11

Pročítám tu deníčky už nějakou dobu. Z některých čerpám sílu do každodenního boje a říkám si, že se vlastně opravdu nemám špatně. U některých zase žasnu, jak si lidi umí sami vytvářet dle mě zbytečné komplikace a problémy. Dnes mě napadlo, že bych taky mohla napsat náš příběh. Víceméně hlavně proto, že jsem ještě asi neměla možnost nikde naši situaci nikomu celou „vyzradit“.

Chci začít omluvou, musela jsem si kvůli tomu vytvořit nový profil, protože pod mým současným není těžké odhalit, kdo jsem… Ne že bych se chtěla schovávat, ale jsou tu na eMiminu i lidé, kteří mě znají a já nechci, aby věděli vše. Děkuji, že mě chápete ;-)

Kde začít… Dlouho, dlouho (tedy pro mě) jsem hledala svého prvního a jediného přítele, dnes manžela. Našli jsme se, když mi bylo 26 a jemu o rok víc. Začátek byl nádherný. Vídali jsme se často, já lítala v obláčcích, pochopila jsem, co to znamená mít „motýlky v břiše“ atd., atd. Tak nějak od začátku mi bylo jasné, že tohle je napořád. Brali jsme se asi za rok a půl. Ale než jsme došli ke svatbě, nebylo vše jednoduché. Že máme jeden druhého rádi a že spolu chceme být, to jsme věděli a stáli si za tím. Ale z toho krásného lítání nás vytrhla všední realita.

Můj manžel, tehdy přítel, měl za sebou nelehké období. Nepovedené podnikání, po kterém zbyly nemalé dluhy. Dluhy, které v té době ani neřešil. Tehdy nevěděl jak, tak nastoupily exekuce. Chodil jeden papír se zeleným pruhem za druhým a dluh narůstal. Všechno to začalo ještě před tím, než jsme se potkali. Nic mi netajil, o všem jsem věděla hned od začátku, ale celé mi to přišlo divné. Pořád jsem hledala důvod, co se stalo, že jednal, jak jednal a že to nechal přerůst do tohoto stavu.

Až nedávno se mi podařilo ten pravý důvod odhalit. V té době, kdy se mu firma začla sypat, měl přítelkyni. Měl ji moc rád. A kdyby osud nezasáhl jinak, asi by to dnes nebyl můj manžel. Jeho přítelkyně ale měla nehodu. Na dálnici se srazila se stádem srnek. V nemocnici asi po dvou dnech zemřela. Jeho rodina (pochází z velké rodiny) neměla vůbec tušení, že s někým chodí, natož že o svou velkou lásku přišel. Nikomu nic neřekl (ani kamarádům), všechno to nosil v sobě. Několik let. Toto se stalo přesně v té době, kdy se firma začala potácet v dluzích. Dneska už tak nějak chápu, proč věci neřešil.

Nicméně svou situaci začal řešit, když už se párkrát doma objevili exekutoři (stále ještě před svatbou, ale už jsme spolu chodili). Začal s nimi domlouvat splátkové kalendáře a pracovat jako černej, aby je splatil. Když to shrnu, splácí a bude splácet něco málo přes 20.000 měsíčně minimálně ještě 10 let. Jak jsem psala, o všem jsem věděla. Vědala jsem také, že ho mám ráda, ráda se vším všudy, co k němu patří a nevyměnila bych ho ani za ty skoro 3 miliony.

Samozřejmě, že se před naší svatbou našlo hodně lidí, kteří věděli, že dluhy má (mysleli, že v řádech sta tisíců, ne milionů) a říkali, že jsem blázen, ať si ho neberu. Vzala jsem si ho. A po dvou letech (v pondělí jsme měli výročí) manželství toho stále nelituji. Máme spolu krásnou devítiměsíční dcerku (a doufáme, že brzy přibude nějaký sourozeneček), bydlení není ideální, už jsme se třikrát stěhovali, a o luxusu dnešního standardu bydlení si můžeme nechat jen zdát.

Naštěstí nám teď známí umožnili bydlet na jejich chalupě. Máme tu dvě místnosti, topíme si v kamínkách na dřevo přímo v kuchyni, zdaleka si nemůžu dovolit všechno, co bych chtěla, ale máme se tu krásně (a to, co potřebujeme taky máme)! I když tu musím být přes týden sama, protože manžel vydělává peníze v Praze, soboty vyděláva zase všude možně jinde a doma je v neděli.

Není to lehké a jsou dny, kdy příjde nálada, kdy mám chuť se vším praštit a litovat se. Přeci jen, jsem normální člověk. Na druhou stranu, těch dní, kdy si uvědomuji tu obrovskou vděčnost, za skvělého manžela, kterým doopravdy je, za krásnou dcerku, je naštěstí mnohem víc. Jen jedna věc mě mrzí. Ty dny, kdy mám chuť se vším praštit, jsou většinou i obdobím, kdy si ne ve všem opravdu rozumíme.

Vyčítám mu, že není doma, atd., atd. Přitom vím, že se snaží, co může a jsem mu za to obrovsky vděčná. Dohadujeme se, že jeden nechápe situaci toho druhého. Prostě hlouposti. Nakonec to ale stejně končí tím, že se v slzách omlouváme jeden druhému. Někdy to ale trvá až do dalšího dne. Mrzí mě to, protože vím, že tyhle zbytečný dohady vždycky odstartuji já :-( Možná k nim i někdy maličko důvod mám, ale jsou prostě zbytečné. A i když si vždycky říkám, to bylo naposledy, nepovede se mi to a pak mě to opravdu moc mrzí. Chtěla bych být lepší a opravdovou oporou! On pro mě tou oporou je…

Všem, které to dočetly až sem, děkuji, že jsem se mohla vypovídat. Je to zvláštní a přitom dobrý pocit, že jsem to mohla někomu „říci“. I když se to nedá vypsat všechno. Bylo by to ještě asi tisíckrát delší. Doufám, že to nezní jako stěžování, protože to opravdu nechci.

Na závěr chci ještě jen napsat, že se i někomu z vás může zdát naše počínání nezodpovědné (do toho všeho si pořídit děťátko a přemýšlet o dalším, některým našim známým se to tak opravdu zdá), ale co má větší cenu? Mít hodně peněz a děti rozmazlovat a nebo dát dětem život a snad laskavý domov. A má smysl čekat s dětmi, až se splatí dluhy a pak se o ně snažit a třeba zjistit, že už to nejde? Popravdě, sami přesně nevíme. A tak to tak nějak necháváme na vyšší moci a věříme, že to bude tak, jak má.

Děkuji všem, které jste si moje povídání „poslechly“ ;-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.6 bodů
 Váš příspěvek
 
ynax
Extra třída :D 12215 příspěvků 05.11.11 08:26

přijde mi zodpovědnější vaše současné chování než nezodpovědné chování všech těch náctek, co tu strašně chtějí miminko, či jsou těhotné, než všech těch právě dostudovaných a nepracujících, co se diví, že jim stát dá „jen“ směšný rodičák…Věděla jsi do čeho jdeš, docela chápu proč se stalo, co se stalo a je fajn, že se partner sebral a začal to řešit.

 
Illyriah
Závislačka 2871 příspěvků 05.11.11 09:05

myslím, že máte oba správné žebříčky hodnot a držím vám palce, at je váš život co nejlepší a nejlehčí :hug: :hug: :hug: :hug:

 
admenL
Zasloužilá kecalka 815 příspěvků 05.11.11 09:46

Ahoj, plně chápu tvojí situaci, jsem v podobné i když manžel nedluží miliony. Taky mě občas napadne že se na všechno vykašlu, že jsem pořád na všechno sama atd…ale pak si taky uvědomím že jen díky manžela mám krásného zdravého syna a že manžela miluji a chci mít i další dítě. Takže držím pěšti a hlavně obalit nervy, jednou se z toho dostanete!!!!A my taky! :palec:

 
LaraA
Kecalka 321 příspěvků 05.11.11 11:11

Moc drzim peste,myslim, ze situaci zvladas naprosto skvele!!! :palec:
A taky si myslim, ze nema cenu si vycitat, pokud se obcas zacnes hadat - delame to vsechny, ja, me kamaradky…
Hodne stesti!

Příspěvek upraven 05.11.11 v 11:12

 
Minki
Zasloužilá kecalka 726 příspěvků 05.11.11 13:03

Nemyslím si ani trošku, že je to nezodpovědné a právě naopak. Dokázali jste to co jiní nedokázali kolem vás a bohužel ze svého okolí znám případy, kdy muž nasekal dluhy a žena je dnes splácí. Takže klobouk dolů před tvým mužem, že dokázal za své činy zaplatit a má neskutečný dar zodpovědnosti. Držím vám pěsti ať při sobě nadále stojíte tak jako nyní.

 
pralalinka
Závislačka 4136 příspěvků 05.11.11 18:18

Urcite nejste nezodpovedni.
To hadani znam, kolikrat sem zacla hadku kuli blbosti a pak sem si sama sobe slibovala ze uz to neudelam. Dalo mi to zabrat ale po dvouch letech sem na sobe zapracovala a zbytecnym hadkam se zatim vyhybam.
Drzim palce at to takhle dal zvladate :palec:

 
eVerča
Ukecaná baba ;) 1598 příspěvků 05.11.11 18:59

tak přidávám názor jedné té právě dostudované nepracující, jak zmiňovala „ynax“ :mrgreen:
Jste silní a určitě zvládnete i druhé miminko a dáte mu láskyplný domov. Pokud po miminku toužíte, jděte do toho. Kvůli malichernostem se hádají i v rodinách se sedmidesátiti­sícovým příjmem :palec:

 
Uživatel je onlineberry4
Nadpozemská drbna 28051 příspěvků 05.11.11 19:36

Tenhle deníček by si měly přečíst všechny ty,co tady opravdu řeší malichernosti a občas úúúplný blbosti,nad kterýma mi zůstává rozum stát.. Máš s manželem jasně dané hodnoty a jde vidět,že si jdete za svým.
Držím pěsti,chápu tvé pohnutky,rozhod­nutí,vše.
Jste ohromně silní a překonáte cokoli.
O tom je ten pravý vztah.
Přeji hodně sil a štěstí do dalších let.

Příspěvek upraven 05.11.11 v 20:16

 
Neula
Nováček 2 příspěvky 05.11.11 20:40

Ahoj ;-)

moc vám děkuju za vaše názory a podporu. Ani nevíte… Normálně mi začaly až slzet oči, když si to tu od vás čtu. Děkuju opravdu :wink: Až jsem se z toho málem zapomněla přehlásit na tenhle profil :mrgreen:
Deníček vyšel až pár dní po tom, co jsem ho napsala… Než vyšel, začala jsem přemýšlet, že by možná bylo dobře, kdyby vůbec nevyšel. Že tím vlastně nikomu nijak nepomůžu, že to je jen takový vylití duše… Dneska jsem moc ráda, že vyšel, že jste si ho přečetly a že jste mi napsaly, co jste napsaly… Je to za ty tři a půl roku v podstatě poprvé, kdy nás někdo nekritizuje a neříká to nesmíte, musíte to a to… Děkuju vám všem :palec:

 
Káka74
Zasloužilá kecalka 920 příspěvků 05.11.11 23:16

Vykašlete se na kritiky, co to s vámi „myslí dobře“ a dál si dělejte věci, tak jak je děláte. Věřím, že vaše děti v chalupě se mohou cítit 100× šťastnější než některé, které žijí v drahých domech. O tom to zkrátka není. Na druhou stranu, bude to záhul hlavně pro vás, až se dostanou víc mezi jiné děti a budete muset řešit, že jim nemůžete dopřát to, co by jste třeba chtěli. Takže vám přeji hodně sil a třeba nějaký malý zázrak, který pomůže i finančně :wink: (A že toho občas máte plné kecky? Kdo někdy nemá ať hodí kamenem :lol: )

 
Tera:)1
Kelišová 6326 příspěvků 06.11.11 13:18

Neul - ty víš že jsme s tebou :hug: :-)

 
Renatka30
Zasloužilá kecalka 918 příspěvků 07.11.11 13:09

Neul - vše je dnes v životě hrozně vratké - a já osobně znám pár lidí, co mají na kontě hodně velkou cifru a majetku že neví co s tím - a štastní nejsou - nemůžou najít životního partnera který by miloval je a ne „to plné konto“ a prostě štěstí není v cifrách. A někdo by dal i miliony za ty kdyby měl milujícího partnera a děti - tak jak to máš ty - takže si važ toho co máš !!! A z ostatních si hlavu nedělej - však víš :lol: :mrgreen:

 
Mar__tanka1983
Neúnavná pisatelka 16475 příspěvků 08.11.11 07:55

chvilku sem si říkala, jestli jsem schizofrenní a napsala sem deníček o sobě, aniž bych o tom věděla :mrgreen:
no ne, u nás to není až tak divoké, protože partner začal potíže a dluhy z podnikání řešit dřív, než došlo na exekuce, ale jinak jsme na tom podobně, i co se měsíční platby týče :wink: naštěstí má partner docela slušně placené zaměstnání…

taky občas poslouchám z okolí, že sme se zbláznili s mým těhotenstvím, ale co jako?? máme čekat kolik let, než se finance zlepší? pak to třeba nepůjde, budem sice bez dluhů, ale taky bez rodiny… :think:
máme teplou postel, střechu nad hlavou, každý den co do pusy a čekáme našeho prvorozeného, kterého už teď milujem…no řekněte, kolik dětí každý den přichází na svět do „horšího“…
:palec:

 
Neula
Nováček 2 příspěvky 08.11.11 11:50

Martanko, tak to teda taky držíme palce, gatulujeme a přejeme, ať se vám daří a všechno zvládáte ;-) Taky bysme potřebovali, aby měl manžel hodně dobře placené zaměstnání… Zatím jsme rádi, že má aspoň něco ;-) Ale jednou se z toho dostaneme a budeme jen vzpomínat ;-) ;-) Držíme palce :palec:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček