Naše cesta - aneb přejeme si rodinu :)

Veerr  Vydáno: 31.10.16

Že bych měla mít nějaký problém s početím miminka, mě nikdy ani ve snu nenapadlo…
Bylo to v létě roku 2014, když jsme si tehdy ještě s přítelem řekli, že by bylo fajn, kdybychom už nebyli sami a pořídili si do toho našeho života malého špunta. Já byla nadšená, protože miminko jsem si moc přála a navíc, když jsem po boku už několik měla tak skvělého chlapa, teď už svého manžela, který tohle sdílel se mnou.

Nějakou dobu před začátkem našeho „maratonu“ jsem měla divný pocit v podbřišku a rozhodil se mi cyklus. Tehdy mi doktor řekl, že mám malou cystu, ale ta by neměla nadělat neplechu a s tím rozhozeným cyklem je to prý +- 14 dní v normě, že prý mě srovná až při samotném snažení pomocí hormonů.

No každopádně jsem tam už delší dobu nebyla spokojená a změnila jsem prostředí. Nastoupila jsem k příjemné paní doktorce, cyklus mi srovnala už předem pomocí Duphastonu a cystu mi sledovala. Vše se zdálo na dobré cestě, bolesti zmizely a my si plni očekávání a nadšení řekli, že to zkusíme. Kolem nás kamarádi rodili pomalu jak na běžícím páse, tak proč my bychom neměli? Ale…

Pamatuji si to jako dnes, když jsem měla zpoždění pár dní, ale test negativní a my vyrazili do lesa na houby. Tam mě přepadl zase ten zvláštní tlak v podbřišku a začalo se mi dělat špatně. Kousek odsud má chatu moje babi s dědou, kam jsme zajeli, abych se dala do kupy.

Ještě stále jsem si myslela, že jsem těhotná a tohle že budou první příznaky, ale spletla jsem se. Z podivného tlaku začaly křeče – v noci nemocnice – vyšetření na slepák – negativní – gynekologie – cysta jak pomeranč – hospitalizace – první slzy.

Naštěstí bez operace, protože cca půl roku před jsem prodělala operaci kolene, tak jsme se domluvili, že uvidíme, co cysta udělá – praskla, vstřebala se – naštěstí tedy ten lepší případ. :)

No a od té doby ve mně začaly jisté pochybnosti. Pořád dokola se mi honily hlavou myšlenky – co když bude nějaký problém, navíc máme malý byt, do toho jsme koupily pozemek, chystáme se stavět dům, v budoucnu určitě svatba,…

Po dalším půlročním snažení, které pro mě paradoxně bylo opravdu náročné (asi jsem si musela v hlavě srovnat priority), šel manžel na spermiogram. Výsledky? Naprosto v pořádku. Ještě si paní doktorka dělala srandu, že mám doma „nadsamce“. :D To nás tedy uklidnilo a pozitivně naladilo – navíc půl roku je naprosto normální, že? :)

A tak začal další půl rok – sem tam nějaká malá cystička – stále Duphaston, desítky obrečených negativních testů, ale co, jedeme dál… Dokonce jsem začala pít čaj Báby Radnické a chodila na Mojžíšovou – já, která na tyhle věci nikdy moc nebyla, jsem jim začala věřit. Nicméně jsem slyšela spoustu případů, kdy nepomohla medicína, ale zrovna tyhle metody a jistě to potvrdí i spousta z vás tady. Zázrak se přesto nekonal.

Domluvily jsme se tedy s paní doktorkou, že zkusíme nasadit Clostilbegyt na 3 měsíce a uvidíme. Pokud nezabere, půjdu po Vánocích na LSK + HSK. Blížily se Vánoce a já zase v sobě tu vnitřní naději, o Vánocích se přece dějí zázraky… :) Navíc manžel je narozený také těsně před Vánoci. Holky, to by byl dárek, co? :) Nakonec se dárek konal v podobě hodinek.

V únoru tedy nástup do nemocnice, kde jsem podstoupila operativní vyšetření. Příjemné to tedy nebylo, ale šla bych do toho znovu, kdyby byla potřeba. Výsledek? Endometrióza, cysty, hůře průchozí hrdlo, ale prý nic v nějakém velkém nálezu. Prý je štěstí, že jsem relativně mladá, že máme celkem čas. Že maminky se rozhodnou mít dnes děti až po třicítce a déle, ale tomu přesně já chtěla předejít, že? Čas běží a ta třicítka se blíží už i mně…

Po operaci jsem se vrátila do práce – nutno podotknout, že jsem v té době měla dost náročné zaměstnání na vyšší pozici a je možné, že nervy měly na tom všem také svůj podíl.

Pak to šlo ráz na ráz – začali jsme stavět barák, plánovali svatbu, já změnila zaměstnání – ale to bych nebyla já, abych si opět nenašla takovou práci, kde bych neměla pocit maximálního vytížení, a opět tedy nervy pracují. Sice si můžu říct, máš pořád dobrou práci. Ale je pro mě vážně tak dobrá, když jsem stále pod tlakem?

Po operaci, kdy byla největší šance, že se zadaří, se opět nic nedělo…

Letos v létě jsme si užili krásnou a dokonalou svatbu v přítomnosti všech, kteří nás mají rádi, stojí za námi a drží nám palce – tohle období bylo krásným odreagováním… :)

Minulý měsíc jsme nastoupili do CARu, kde mi po vyšetření zjistili jako třešinku různé záněty, o kterých jsem neměla ani páru. Nasadili ATB a příští měsíc první IUI. Ano, konečně mám pocit, že bude dobře. :)

Pokud nevyjde IUI, půjdeme do IVF. Moc bych si přála co nejméně invazivní zákrok, ale už mám v hlavě naprosto jasno – pro toho našeho drobečka postoupím cokoli. :)

UF. Za 3 týdny nás to čeká a pevně věřím, že už nás žádná ALE a zádrhely nečekají.

PS.: Tento deníček chci věnovat všem snažilkám a vzkázat vám – NEZTRÁCEJME HLAVU – buďme rády, že žijeme v době s takovými možnostmi a určitě se nám zadaří a dočkáme se toho nejskvělejšího, nejkrásnějšího a nejšikovnějšího miminka pod sluncem – protože to bude to naše! :)

I já si za ty zatím 2 roky prošla těmi světlejšími a těmi temnějšími obdobími a docházím pomalu k závěru, že vše má svůj čas a svůj důvod. I když ho zatím třeba neznáme…
Tohle období dokáže pekelně zacvičit s psychikou jedné ženské, ale mějte po boku lidi a hlavně partnera, kteří vás podrží děj se, co děj! :)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.9 bodů
 Váš příspěvek
 
Jendice1
Kecalka 367 příspěvků 31.10.16 03:15

Moc drzime palec!!! :hug:

 
Laddmie
Závislačka 2897 příspěvků 5 inzerátů 31.10.16 04:06

TFUJ, TFUJ, TFUJ! :kytka:

 
MartinaIrena
Echt Kelišová 8368 příspěvků 31.10.16 07:48

Je to strasne smutny, cist pribehy snazilek. Drzim vsechny palce, at se brzy dockate krasneho a zdraveho detatka.

 
Babet-ka
Kecalka 110 příspěvků 31.10.16 08:23

Moc držím palce, abyste se vytočte něho miminka dočkali co nejdříve. Moc se mi líbí tvůj pozitivní závěr, že všechno má svůj čas a důvod. Po roce a čtvrt neúspěšného snažení se to snažím brát také tak. I když je to někdy strašně težké a občas se člověk propadne do myšlenek typu „co jsme komu udělali, proč zrovna nám to nejde“ apod… Pořad si říkám, že to tak asi ma byt… Trochu mi tvůj deníček připomíná i můj životní příběh, takže přesně chápu, jak se cítíš… Jste šťastní a k naprosté dokonalosti vám uz chybí jen to miminko :srdce: Moc vám ho přeji :hug:

 
Liduš-kluci
Ukecaná baba ;) 1918 příspěvků 31.10.16 08:50

Moc Vám budu držet pěstičky :hug: Před prvním synem jsem také podstoupila dvě operace, endometrióza, srůsty. Brala jsem spousty hormonu, jela do Františkových Lázní a pak to klaplo. Chtěla jsem děti brzy po sobě, takže jsme tomu nechávali volný průběh a nic. Takže opět laparoskopie, vše se opakovalo. Po skoro pěti letech jsme se dočkali a vyšel druhý pokus IUI, takže na vás budu moc myslet. Manžel měl tedy spermiogram špatný, jen 10% vhodných spermií. Byla jsem šťastná, že to vyšlo. A aby toho nebylo málo, tak za dalších pět let se nám narodil třetí syn, který byl neplánovaný a počat naprosto přirozeně. Takže příroda je opravdu všemocná čarodějka. Jsem za kluky šťastná a i když je to někdy divočina, tak bych neměnila :srdce:

 
SidyTobi
Stálice 63 příspěvků 31.10.16 10:10

Držím ti moc palce a přála bych každé snažilce při IVF brzký úspěch. Je potřeba se připravit i na to, že to nemusí být hned. Za sebe ti můžu říct, že koloběhem IVF to právě začíná… naděje, slzy, zklamání, netrpělivé čekání… Právě proto bych všem přála, aby to vyšlo brzy bez dlouhého čekání na ten malý zázrak. :hug:

 
Kajule21
Ukecaná baba ;) 1140 příspěvků 2 inzeráty 31.10.16 10:22

Držím moc palečky, aby to brzo vyšlo a už bylo jenom dobře!! :) :hug:

 
samanta2208
Kelišová 5368 příspěvků 31.10.16 12:43

Také se pridavam držím palecky :palec:

 
Anonymní  31.10.16 13:11

Ani nevis, jak s Tebou soucitim… Mame za sebou nekolik IVF, IUI, nekolik zamlklych tehu a vis co? Kdyz jsem po letech prohlasila, ze na to kaslu, zazadali jsme o adopci… Ja za 2 mesice zjistila, ze cekam miminko, narodil se nam syn, do dvou let cacorka… A to bez jakekoliv pomoci CARU… No a za 2mesice se nam jeste narodi 2 kluci. Doufam, ze tim Vam dodam hodne sil a aspon trosku povzbuzeni, protoze je to narocna cesta. Drzim peste, at vse dopadne co nejlepe ❤ a tfuj tfuj, doufam, ze alespon na dalku nakazim tehotenskym bacilem

 
Tšekkin Kulpa
Kecalka 476 příspěvků 31.10.16 15:14

Ahoj jsem v podobne situaci, i kdyz na IVF se proste necitim, ale zkousime IUI. Zatim bez úspěchu uvidíme co dal…A prochazime procesem adopce, což je ještě na dlouhé lokty…

Bohužel nesdilim Tvůj optimismus a viru ze se to tak asi má dit…proste mi to nejde. Jsem nedokonala, obyčejná holka jejíž touha byla vzdy mít šťastnou a velkou rodinu. A ta bolest me ted proste zmaha. Říkám si jaký to ma smysl, to čekání? Jen starnu, travim cas v praci, všechny kamarádky vesele tehotni a rodi a ja jsem teď od nich úplně odstrihnuta. V cele rodine jsme jediní kdo nemá deti. Na všech rodinných seslostech se nemam s kým bavit. Sestrenky jsou cele zaobrane malyma detma, z tet jsou babicky…jen ja nikam nepatří…I v té praci mají všichni kolegové deti…což je jejich hlavni konverzacni tema. Citim se v tom strasne osamělá… Ja na ne nezarlim, ja jim to přeju jen me mrzi, ze proste ja to nemůžu prožívat s nimi. Ze jsem proste furt stranou…
Jedine proč by melo smysl to ze ted deti nemam je to ze by me cekalo neco fakt strašného…tak by bylo lepší kdyz si to odtrpim sama nez abych mela do toho jeste deti…jinak se mi nedaří najít žádný důvod proč to teď nejde…zadny smysl to pro mě nemá…
Omluvte můj negativní přístup ale já už proste jinak nemůžu…nejde mi to.

 
Evik28
Kecalka 337 příspěvků 31.10.16 16:04

Moc drzim palecky. Take mam Endometriozu, takze mi je jasne co prozivate :hug: Ale jak jste napsala, vse ma svuj cas a my musime verit! To je to nejdulezitejsi :)

 
Veerr
Povídálka 30 příspěvků 31.10.16 17:36

Všem vám moc děkuji za pozitivní komentáře, když tady čtu některé životní příběhy až se musím usmívat, jak si s náma život umí pohrát - z neúspěšných pokusů za pomoci lékařů ke 3 nebo dokonce 4 dětem přirozenou cestou?? to je neskutečný :) :potlesk: :srdce:
budu dál věřit, že i na nás to naše štěstí čeká :)
samozřejmě počítám s možností, že IUI ani IVF se nemusí povést, ale prostě nechci, aby mě negativní smýšlení přemohlo…

@Tšekkin Kulpa Já ti rozumím a chápu i tvůj negativní přístup. Sice nevím, jak dlouho se snažíte, ale možná to chce přestat v tom hledat jen to, že z toho vycházíš nejhůř… taky mě štve, že místo, abych řešila se svými kamarádkami problémy a radosti týkající se mateřství, musím místo toho každé ráno do práce, která mě už ani nijak nenaplňuje, když vím, že už bych raději byla úplně jinde. Neustále procházím situacemi, žě už se nesejdeme společně s kamarády jen tak, ale vždy je tam s námi taková „školka dětí“ a já to musím nějak zpracovat, ale naopak ono mě to vždy spíš „nakopne“, že se nesmím vzdávat. Hrozně mě bolí, když vidím svého manžela, jak moc by už si taky přál být táta, ale nebudu se vzdávat a nebudu si připouštět, že je všechno špatně. to bych se pak musela zbláznit… uvidíš, že bude dobře!! :hug:

Příspěvek upraven 31.10.16 v 17:38

 
pussy85
Stálice 64 příspěvků 31.10.16 19:33

Holky, kdyz to tady tak procitam, zkousely jste lubrik. gel Conceive plus, a kontryhelovy caj? Taky nam to trvalo, sice ne tak dlouho, ale kontryhel a gel velmi pomohl, uz trikrat…

 
janinka82
Zasloužilá kecalka 573 příspěvků 31.10.16 19:33

Držím palce aby to vyšlo a dočkali jste se vytouženého miminka. Vím jaké to je, čekali jsme 6 let. Spousta vyšetření, 2× IVF a 6× KET bez úspěchu. V lednu jsme měli jít na poslední pokus IVF a ejhle, nedošlo na to protože už jsem byla těhotná a přirozenou cestou. Takže z vlastní zkušenosti vim, že se zázraky dějí. Dnes jsou našemu zázraku 3 týdny :lol:

 
Veerr
Povídálka 30 příspěvků 31.10.16 19:36

@pussy85 nezkoušela jsem, ale jsem po operaci, na které našli pravdepodobne tu příčinu… Teď zkusíme chvíli věřit doktorům a uvidím, co bude. Kdyz nic vyzkouším!! Děkuji :)

 
Veerr
Povídálka 30 příspěvků 31.10.16 19:38

@janinka82 to je krásné :) tedy ne ta doba, ta mě desi… Gratuluji a hlavně jen to nejlepší!!! :srdce:

 
cud
Kecalka 205 příspěvků 31.10.16 19:41

Drzim moc pesti! Ja cekala ctyri roky a ted mam 5 mesicniho syna vedle sebe v postylce :) Neni nic krasnejsiho :srdce: at se Vam brzy taky zadari :hug:

 
Veerr
Povídálka 30 příspěvků 31.10.16 19:54

@cud děkuji :srdce: :hug: věřím, že to je to nejkrasnejsi a těším se na to :)

 
Cristyna
Závislačka 3184 příspěvků 31.10.16 20:44

Držím palečky! :hug: :hug:

 
pomenkova
Generální žvanilka 24088 příspěvků 01.11.16 11:04

Drzim palecky :palec: :palec: :palec: :palec: :srdce:

 
Eliizabetha
Ukecaná baba ;) 1162 příspěvků 01.11.16 15:10

Ať se brzo zadaří! :kytka:

 
modrysnecek
Stálice 85 příspěvků 05.11.16 10:14

Určitě se to povede! Moc držíme pěstičky! :hug: :andel: :kytka:

 
Banffle
Zasloužilá kecalka 640 příspěvků 05.11.16 20:14

Tfuj, tfuj, tfuj ať se zadaří co nejdříve…sama jsem teď už maminka-čekatelka, která letos podstoupila IVF. Čeká Vás ještě pár perných a stresových situací, ale ta cesta za to stojí… tady v diskuzích, ale i na FCB najdete skupinky, které se tématem umělého oplodnění zabývají… na FCB můžu doporučit skupinu IVF, IUI-zázraky se dějí, jsme tam skvělá parta holek průřezem celé ČR. Rády Vás tam přivítáme ;)

 
Luc94
Nováček 2 příspěvky 06.11.16 19:43

Moc drzim palecky. Urcite se to povede :) Kamaradka byla na IVF a maji 11ti mesicniho chlapecka (snazili se 5 let) a ted otehotnela necekane a prirozene. Nervy jsou hrozne potvurky. :-(

 
huwik
Stálice 73 příspěvků 10.11.16 14:20

Držím palce. My už máme za sebou vše, laparo, Clostík, IUI a bohužel nic, tak teď už jdeme na IVF. Teďka zpětně si říkám, že bych těch pokusů s IUI udělala míň, bylo to strašně psychicky náročné mít každý měsíc naději a pak se zklamat.

 
VoronaVera
Povídálka 46 příspěvků 19.11.16 17:27

Moc držím palce. :lol: :lol: Já jsem 5 den po 2 IUI. Tak snad to také vyjde.

 
aliko
Kecalka 380 příspěvků 22.11.16 20:34

@Tšekkin Kulpa :hug: chápu tě, je to hodně těžké.

@Veerr držím ti palce! Spoustě holek to vyjde přes iui, ivf a spoustě to vyjde přirozeně i když nad nimi dr. už zlámou hůl ;)
a spoustě to prostě nevyjde ať si to přejí sebevíc… :nevim: I to je život.

 
MartinaIrena
Echt Kelišová 8368 příspěvků 25.11.16 19:13

Edit asi jsem si spletla nejake denicky, ale mela jsem pocit, ze tohle uz jsem tu kdysi cetla… bohuzel i smutne pribehy se opakuji

Příspěvek upraven 25.11.16 v 19:21

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček