Naše cesta k Honzíkovi

jpichova  Vydáno: 12.08.11

Trnitá cesta k našemu chlapečkovi. Když jsem po krásném a pohodovém těhotenství porodila svou první dcerku, řekla jsem manželovi na sále, že už žádné dítě nechci. Můj porod nebyl nijak komplikovaný, byl neskutečně rychlý, po půlhodinových kontrakcích byla malá venku na 2 zatlačení. Ale to šití, myslela jsem, že umřu. Prý: dáme Vám znecitlivující injekci. Dodnes jsem přesvědčená ,že jsem dostala placebo a nebo nic.

Po necelých 6 letech se mi podařilo otěhotnět znovu, byly to nervy, rok nám to nešlo a když se objevily //, skoro jsem tomu nevěřila. Hned v 6. tt jsem naběhla k doktorovi, aby mě ujistil, že je to pravda :-) Byla, ale netrvalo dlouho a já se v 9. tt po prudkém píchnutí a silném krvácení ocitla v nemocnici. Myslela jsem si, že mě vyčistí a já se vrátím do práce. Pan doktor našel srdeční ozvy a hematom, který praskl. Vše vysvětlil a já věděla, že to s mimi zvládneme. Už od začátku jsem byla na neschopence doma, tak jsem jen pokračovala v tzv. nicnedělání. Celé těhu bylo dál bez komplikací, dělala jsem vše, dokonce jsem blbec umyla i okna.

Ve 31+3 jsem měla v noci mokro v kalhotkách a říkám si, že bych neudržela moč? Odpoledne jsem šla s kamarádkou na kafíčko bez kafíčka a ještě jsme si dělaly legraci, abych tu neporodila. Večer už jsme s manželem ťukali na dveře příjmu brandýské nemocnice. To, co otevřelo dveře a promluvilo, mě ujistilo, že nebude mít pochopení. Nepříjemná mladičká sestra mě nechtěla ani přijmout, protože jsem nebyla v jejich evidenci rodiček (registrují se od 35. tt). Naštěstí jsem narazila na stejného doktora, který mi v začátku našel hematom a potvrdil, že mimi je v pořádku. Udělal mi test na plodovou vodu a vysvělil, že mě nemůže přijmout, protože kdybych porodila, mimi by museli převážet letecky do Prahy. Zavolal na Bulovku a jen řekl, že jsem 31+4, okamžitě mu položili telefon. Přijali mě u Apolináře a já jsem vděčná, že mě Bulovka nechtěla.

Přijeli jsme tam a paní vrátná měla nějaké řeči o tom, že nejsme registrovaní a nechtěla nás pustit. Manžel ji vynadal, že to máme domluvené a tak nás pustila nahoru. Okamžitě příjem, UZ, náběry… Dostala jsem ATB, kortikoidy na plíce, magnezium. Doktoři usoudili, že na porod to zatím nevypadá a dali mě na pokoj. Ležela tam jedna maminka tmavší pleti, která měla syfilis - to vědomí bylo sice nepříjemné, ale měla svoje WC, monitor na ozvy. Odpoledne, když usoudili, že asi jen tak neporodím, mě dali na rizikové oddělení na JIP.

Každý další den byl pro mě požehnáním, že je malý stále v bříšku. Už mi to připadalo strašně rutinní - náběry, ATB, magnezko, UZ, poslechy ozev. Byl červenec a byla šílená vedra, denně bylo kolem 30-35 stupňů a já se modlila, ať vydržím, ale zároveň jsem si přála být pryč. Pan doktor mi řekl, že dostat se do jiné porodnici, říznou mě ještě ten večer a malý by se narodil 31+4 tt. U Apolináře mají studii o odteklé plodové vodě, a tak mě tam zkoumali, odebrali mi i vzorek plodové vody - není to tak hrozné, jak se všude píše. Od hranice 33. tt mě chtěl pořád řezat, prý je mimi dostatečně zralé. Vždycky přišel a řekl, tak co, kdy to provedeme? Ukecala jsem ho na 2. 8. 2010, termín jsem měla 28. 7. 2010.

Ten den se dost ochladilo a mně nebylo nejlíp, cítila jsem teplotu a zimnici, ale nechtělo se mi zavřít okno. Pak jsem kolem osmé večer ucítila hodně velké mokro a začaly slabé kontrakce. Říkala jsem si, aha, asi už rodím. Jenže problém - bylo 23. 7. a já magor jsem věděla, že to přišlo a nechtěla jsem toto datum narození. S manželem máme oba jak narozeniny, tak svátek vždy 24. Měli jsme pro chlapečka i jméno Honzík, které je také 24. Tak jsem čekala na půlnoc, nebylo to nic hrozného, slaboučké kontrakce, sotva cítitelné. Konečně padla 24 hodina a já mohla zazvonit na sestru. Trefila jsem tu nejprotivnější z celého oddělení. Řekla jsem jí, že mám teplotu… a? Teče mi voda… Ta Vám poteče až do porodu. A? Asi mám kontrakce… To jako nevíte?

Napojila mě na monitor srdíčka a nechala mě tam hodinu, jenže to už kontrakce zesilovaly a ke konci už jsem už kousala do polštáře. Pak mě nechala sbalit věci. Řeknu vám, že za měsíc ležení v nemocnici jsem tam měla hotovou druhou domácnost. Jen jsem seděla na posteli a nebyla schopna čehokoliv, začalo mi být nevolno a chtělo se mi zvracet. Přišla druhá, hodná sestřička a pomohla mi sbalit nejnutnější. Jelikož malý seděl prdelkou dolů, měla jsem od první chvíle indikován CS. Vezla mě na sál a ujišťovala mě, že určitě dostanu celkovou anestezii, je pozdě a nikdo nebude mít náladu dělat epidural. Ó, jak se spletla. Nechali mě v silných kontrakcích vyškrábat na vysoký stůl bez jakékoliv podpory a možnosti čehokoliv se zachytit. Pak mi paní anestezioložka řekla, že mi udělá epidural. Začala jsem v duchu šílet, já… epidural, měla jsem hrozný strach a věděla jsem proč. Napíchla mě 2×, pokaždé špatně a jednou se trefila i do páteře, jak ji sjela jehla - jsem hodně kostnatá. Musela mě pročistit a řeknu vám, taková bolest, co mi projela celou páteří. Nakonec mě přestala trápit a dala celkovou. Když se pan doktor vypovídal - čekalo se na něj a já schválně zaječela jako bolestí, uspali mě.

Probudila jsem se a nevěděla jsem nic, pohlaví, míry, váhu… zdravotní stav miminka. Odvezli mě na JIP. Tam se o nás starala moc hodná sestra. Rodila jsem o půl druhé ráno a malého jsem směla vidět až v pět hodin odpoledne. Ležel v inkubátoru, vypadal jako starý děda, jak měl ty vlasy, ale tak krásně spinkal. Měl 1970 g a 42 cm. Šoupli mě na pokoj na oddělění šestinedělí s ostatními maminkami a jejich miminky. Neurvalá sestra se mě ptala, kde mám jako dítě, dost necitlivé při představě, že třeba někomu mimi zemře.

Docházela jsem každé 3 hodiny na JIPku pro miminka a mezitím odstříkávala mléko. Po měsíci nicnedělání na rizikovém oddělění mi nastal pěkný kolotoč odstříkávání, docházení k malému, tříhodinový interval mi připadal jako tříminutový. Prcek byl v inkubárotu 2,5 dne, pak měl jen vyhřívací dečku a po 9 dnech jsme konečně jeli domů. Na propouštěcí zprávě jsem si přečetla, že malý nedýchal, měl Apgar 2-6-7, byl modrý. Jsrm ráda, že jsem u toho tenkrát nebyla, protože vidět tohle, asi bych ten začátek nesla hodně špatně.

Před pár dny malý oslavil 1. narozeniny. Je to šikulka - sice chodí jen kolem nábytku, ale po všech rehabilitacích a neurologických vyšetřeních vím, že je naprosto v pořádku a je to moc šikovný chlapeček.

Měla jsem 2 těhotenství a 2 porody, každý byl jiný, jeden bezproblémový, druhý problém, kam se podívám. Ale jsme šťastni, že to takhle dobře dopadlo.

Děkuji všem, kteří dočetli až sem. Neumím být stručná. Díky!

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.6 bodů
 Váš příspěvek
 
Peczka
Extra třída :D 12033 příspěvků 12.08.11 08:18

gratuluju máš nadherného chlapečka :hug:

ještě, že to takhle vše dobře dopadlo. :palec:

Jen mě překvapuje ta „ochota“ některých sester 8-o Ja ještě nikdy nerodila a zatím nejsem ani těhotná. Ale jak to tady někdy čtu mam strach abych neschytla neochotné a protivné doktory a sestry.

 
zrustice
Ukecaná baba ;) 1807 příspěvků 12.08.11 08:47

Gratuluju :-D :-D .

 
lleennttiillkkaa
Generální žvanilka 21281 příspěvků 2 inzeráty 12.08.11 09:18

Moc gratuluju. Karamboly ve stylu kde máte dítě jsem na oddělení šestinedělí zažila asi 3× a 1× mi přinesli cizí holčičku, kdežto já mám chlapečka a ještě daleko.

 
eseta
Neúnavná pisatelka 16888 příspěvků 12.08.11 10:13

gratuluju.malej je krásnej.Hlavně že je zdravý a vše dopadlo OK :potlesk:

 
Staninka30
Extra třída :D 10052 příspěvků 12.08.11 11:13

Taky se ke Gratulaci přeji hodně a hodně zdraví je ho potřeba.
A amlí ať vám dělá jen samotinkou radost.
Je opravdu kouzelný.Dopadlo to moc dobře. :wink: :kytka:

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17596 příspěvků 12.08.11 11:28

Gratuluju ke zdravým dětem!!!

Přístup personálu v porodnicích mě opravdu děsí, je to hnus, co si jsou schopni k rodící či čerstvě porodivší ženě dovolit :zed:

 
jpichova  12.08.11 12:45

Holky,moc děkujeme. Myslím,že je to hlavně o těch sestřičkách - ty příjemnější byly vždy ta mladší generace. Kolem 50-ti už to byly nejspíš pracovně vyhořelé sestry. :pocitac:

 
elija
Kecalka 308 příspěvků 12.08.11 15:22

Mě teda zase docela zarazilo, že jsi 4 hodiny čekala na lepší datum, po všech těch problémech 8-o Na to bych nervy neměla… Jinak gratuluju ke zdravému chlapečkovi :kytka:

 
jpichova  12.08.11 18:40

Voda mi odtékala celý měsíc :-) ,těch pár hodin navíc už bylo zanedbatelných

 
estrea
Zasloužilá kecalka 992 příspěvků 1 inzerát 12.08.11 21:26

Nakonec to všechno dobře dopadlo :lol: gratuluji k Honzíkovi :kytka:

 
faldy
Zasloužilá kecalka 594 příspěvků 12.08.11 22:16

Brr, ty porody! Nekdy si rikam, proc nemuzeme snaset vajica, stejne o nas chlapi mluvi jako o slepicich :mrgreen: Jeste ze to dobre dopadlo, gratuluju ke krasnemu chlapeckovi :kytka:

 
elija
Kecalka 308 příspěvků 15.08.11 10:06

Faldy: co ty víš, jak to bolí slepice :lol: A pak si představ, že bys je snášela denně :mrgreen:

Vložit nový komentář