Naše cesta za miminkem

netopyrek26  Vydáno: 24.01.16

Kdysi jsem si myslela, že až se jednou rozhodneme mít miminko, půjde to samo a vše bude v pořádku. O tom, jak strašně jsem se spletla, jsem neměla ani tušení. Letos to budou čtyři roky, co se snažíme, a šťastný konec je stále v nedohlednu. :-(

Dlouho jsem o napsání deníčku přemýšlela, nevěděla jsem, jak a kde začít. Letos mi bude 32 let a stále čekáme na naše vytoužené první miminko. S mým mužem jsme spolu krásných 13 let, ale manželé jsme jen 1,5 roku.

V roce 2008 jsem prodělala kyretáž a biopsii čípku a v roce 2009 konizaci čípku. V té době mi doktorka řekla, že bychom měli začít uvažovat o dítěti. V létě 2012, po dlouhé době přemýšlení, jsme se rozhodli, že se začneme snažit.

Uplynulo půl roku a stále se nedařilo, po dalším půl roce už jsme začínali být nervózní. V roce 2013 následovala návštěva u doktorky. Paní doktorka mě prohlédla a dostala jsem Clostilbegyt a řekla mi, že když se do třech měsíců nezadaří, ať přijdu. Nezadařilo se.

Už jsem začínala být zoufalá, kamarádky kolem mě rodily jak na běžícím pase a já stále nic. Nikdy před tím jsem nepřemýšlel, a že by mohlo být něco špatně, netušila jsem, že se pletu.

No nic, potom jsme se s doktorkou domluvily, že nejdřív pošle na vyšetření manžela. Dostál žádanku do Gennetu na spermiogram, to bylo léto 2013. Spermiogram vyšel v pořádku, tak jsem byla na řadě já. Dostála jsem žádanku do nemocnice na laparo, hystero a průchodnost vejcovodů.

Verdikt zněl: neprůchodné vejcovody. Myslela jsem, že špatně slyším. Po 14 dnech na kontrole jsem dostala žádanku do Gennetu, kde se nás hned ujali, pan doktor i sestřičky byli moc milí a příjemní. Zbyly rok jsme absolvovali spoustu různých vyšetření, jako je genetika, hormonální profil, manžel znovu spermiogram atd.

Pak nám dál pan doktor na výběr mezi IVF a IVM, rozhodli jsme se pro to druhé, tak jsme poprvé poslali žádost na pojišťovnu. V lednu 2014 jsme začínala se stimulací, nejdříve antikoncepce na měsíc, pak čtyři dny injekce Menopuru a pátý den injekce Ovitrelle a pak odběr vajíček. Strašně jsem se bála, ale dopadlo to dobře, měla jsem 7 vajíček.

Z těch 7 vajíček se jich oplodnily jen tři a jen jedno vydrželo do transferu. Mezitím jsem začala brát léky na podporu sliznice a Utrogestan. Pak nastalo nejdelších 14 dní v mém životě - čekání na pozitivní test.

Byla jsem optimistická a naivní a myslela si, že se povede hned na poprvé. Bohužel nepovedlo. Objednali jsme se poté na kontrolu, a jelikož nám nezbylo na zamrazení, celé jsme to absolvovali od začátku.

Na druhý pokus jsme měli 9 vajíček, z těch nám zůstaly 4, měli jsme radost, že nám zůstanou i zamražená. Bohužel ani druhý transfer nevyšel. V létě 2014 nás čekal první KET, měsíc před svatbou, :-D Ani ten nevyšel. To už jsme propadali totálnímu zoufalství a ptali jsme se, co je špatně. Oba jsme v pořádku, tak proč se nechce embryo uchytit?

Řekli jsme si, že to chce nějakou dobu pauzu, byla jsem zničená z těch všech hormonů a z toho stresu kolem i v práci. Pan doktor mi navrhnul, že můžeme zkusit udělat znovu hysteroskopii, souhlasila jsem. Jenže na nic se nepřišlo, vše bylo v pořádku.

V dubnu 2015 jsme šli na druhý KET, zase nic.To už jsme ale byli naštvaní a vyžádali jsme si vyšetření imunologie. Tam přišli jen na to že má manžel pomalejší spermie a já pozitivní buněčnou imunitu, jinak veškeré markéry imunity v normě. Následovala léčba Prednisonem a styk s kondomem.

V září 2015 jsme se od paní doktorky dozvěděli, že v rámci umělého oplodnění nejsou ty výsledky důležité. Nevěděli jsme, co dál. Zůstalo nám poslední embryo a nechtěli jsme ho jen tak vyhodit z okna, jak se říká. Domluvili jsme se, že budu dva měsíce užívat Prednisot a pak půjdeme na KET. Řekli jsme si: „Ok.“

Přišel listopad a já začala se stimulací, k Prednisonu jsem přidala Estrofem. Následoval ultrazvuk. Po něm jsme se dohodli, že s Utrogestanem začnu o den déle, než tomu bylo před tím.

A nadešel den D, 7. 12. Těšila jsem se, i když jsem moc nedoufala po těch nezdarech. Dva dny po KETu jsem dostala šílenou virózu a říkala si, že je to ztracené. Viróza trvala týden, pak jsem si řekla, že zkusím test. Vím, bylo moc brzy, ale řekla jsem, co když…

Jenže místo zklamání přišla obrovská radost v podobě // čárek! Nemohla jsem tomu uvěřit -můj první pozitivní těhotenský test. Hned jsme to volala manželovi. Byl rád, i když říkal, že neuvěří, dokud nám to nepotvrdí z krve, což jsem chápala.

Od té doby jsem test dělala každý den a ten pocit, když jsem viděla, že test krásné sílí, byl neskutečný. 21. 12., po 14 dnech, jsem šla na krev a sestřička potvrdila, co už jsem tušila. Krev byla pozitivní, hCG jsem měla 943,2 jednotek. Když jsem položila telefon, začala jsem radostí brečet a nevěřila, že se povedlo a já jsem těhotná.

Bohužel jsem netušila, že si to těhotenství moc dlouho neužiju. S manželem jsme si řekli, že to dáme rodičům jako vánoční dárek, nikdo totiž netušil, že jsme byli na KETu. Koupili jsme dva dudlíky, jeden pro mé rodiče a druhý pro manželovu mamku. Nemohla jsem se dočkat, až jim to oznámíme.

Tchyni jsme to řekli přesně na Štědrý den a našim o den déle. Radost byla obrovská, i slza ukápla. Dál jsme to ale nešířili, na kontrolní ultrazvuk jsem měla jít až 15. 1. 2016. Nechtěli jsme to zakřiknout. Celé svátky a začáek ledna jsem byla v sedmém nebi, hladila si bříško povídala si s ním.

Jenže 4. 1. jsem začala špinit, tak jsem šla radši k doktorce. Udělala mi ultrazvuk a řekla, že tam zatím plod nevidí. Říkala jsem, že je to divné, podle menstruace jsem byla 6+3 tt. Čekala jsem, že uvidím aspoň malou tečičku, ale doktorka byla celkem v klidu a řekla, že mám přijít za týden.

Po týdnu 11. 1. ale plod stále nebyl vidět a já už tušila, co bude následovat, ale doufala jsem a říkala si, že se asi schovává a napíná nás. Doktorka mi řekla, ať si počkám na ultrazvuk do Gennetu, že mají třeba lepší, tak ho tam uvidí. Zatím jsem si na netu hledala různé info a podobně diskuze, našla jsem jich hodně podobných, co dopadly dobře, tak jsem stále doufala. Říkala jsem si, že po tolika nezdarech si už konečně zasloužíme trochu toho štěstíčka.

Pořád jsem na piškota mluvila a domlouvala, ať se nám ukáže, že ho moc milujeme. Přišlo odpoledne 15. 1. V čekárně Gennetu jsem byla nervózní a přešlapovala sem a tam. Konečné si nás doktorka zavolala, já si odložila a šup na ultrazvuk. Nastala chvíle ticha a marného hledání, plod bohužel nikde. Gestační váček měl 33,5 mm, byl nakonec i žloutkový. :-(

Začala jsem brečet, verdikt zněl: Anembryomola. To jsem byla přesně 8+0 tt. Celý víkend jsme probrečela a říkala si, co jsme komu udělali, že nás bůh takhle trestá. 18. 1. jsem se šla objednat na revizi, tu jsem podstoupila druhý den odpoledne.

Dneska jsem druhý den po revizi, je mi strašně smutno a cítím se, jako by část mě chyběla, stále si hladím již prázdné bříško a říkám si proč je život tak strašně nespravedlivý. Moc to bolí. Příští týden jdu na kontrolu a pak… Zpátky do reality.

I přes to všechno se nevzdáváme a nepřestáváme věřit, že i my se jednou toho zázraku dočkáme…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.5 bodů
 Váš příspěvek
 
Airin Lovely
Povídálka 25 příspěvků 24.01.16 01:21

Dobrý den, také se o mimi snažíme sice ne 4 roky, ale už skoro 2. v září jsem měla stejný problém. Když jsem viděla dvě čárky byl to jak blesk z jasného nebe. říkám si no konečně štěstíčko se na nás usmálo. pak přišly krevní testy vše v pořádku, hladina hcg vysoká. sestřička říkala, že hodnoty jsou krásný. jenže ultrazvuk nic, jen malá tečička co nemusela nic znamenat. znovu nabrali krev a druhý den mi volali do práce, že hodnoty nestoupají. poslali mě do nemocnice, prý na lepší ultrazvuk. a tam taky nic. v 6tt se prostě naše miminko přestalo vyvíjet. rána jak z děla, ale víte co,,NESMÍME PŘESTAT DOUFAT A MUSÍME VĚŘIT, ŽE I K NÁM SI MIMINKO CESTU NAJDE. MOC VÁM DRŽÍM PALCE :*

 
manka30
Povídálka 30 příspěvků 24.01.16 07:44

Taky mam za sebou neco podobneho. Ja bohuzel hned od zacatku vedela, ze bez pomoci lekaru se nam miminko nenarodi (mam jeden vajecnik nefunkcni a druhemu se taky moc nechce). Nejdrive jsme podstoupili inseminaci a nic. Prvni IVF nic. Druhe IVF dve carky huraa - cekali jsme dvojcata, ale v 18tt silne krvaceni a potrat obou - musela jsem je klasicky porodit

Příspěvek upraven 24.01.16 v 07:45

 
Kikuška90
Neúnavná pisatelka 18618 příspěvků 24.01.16 08:13

Držela jsem Ti palce mezi kontrolami, pamatuji si Tě z diskuze :mavam:… Moc mě to mrzí, jak to dopadlo :hug: :hug:
Mám to hodně podobně, z 1. IVF jen jedno embryo - NIC, z 2. IVF 6 embryí, mám za sebou dva KETy a NIC.
Myslím na Tebe, určitě se vám jednou zadaří, já tomu věřím. Ta tvoje poslední věta mluví za vše, jsi silná a zvládnete to. :hug: :pankac:

 
Susan23
Kelišová 5502 příspěvků 24.01.16 08:42

Casto si rikam, proc se to deje? Po nekolila potratech, jsem nadopovana leky po IVF otehotnela a mimino to v 6tt vzdalo, žádný nanuk. Rozdil je v tom, ze jsme oba v pohode. Snazime se sedm roku. Letos chci taky jit na rozsirene imuno a do druheho ivf.Co me vsak trapi, je ze z 22 vajicek nezbyl nanuk na KET, takze to se taky budu ptát proc. Mozna si necham udelat genetiku embryi, ale vse jeste uvidime.Moc ti drzim palce, at je brzy lepe. A vsem co se dlouhodobe bez uspechu snazi.

 
1Evuli
Ukecaná baba ;) 1055 příspěvků 24.01.16 09:16

Je mi to moc líto, držím palečky at se brzo mimca dockate. Naše cesta byla taky velmi krusna. U nas to jinak než pomoci ivf neslo. 1.IVF jen 3 vajíčka, vydrzely do transferu sice dve, obě zavedený, ani jedno se nechytlo, na mrazeni nic nebylo. Druhé IVF 5 vajíček, zůstaly dve, obě zavedený, obě se chytla a cekali jsme dvojčátka. Ovcem ve 22+5tt potrat obou :,na KET opět nic nebylo. Nasledovalo třetí IVF, tentokrát jen dve vajíčka, vydrzelo jedno, které bylo zavedeno. Je to nas bojovnicek, ted jsme ve 33+2 tt a věřím, ze tentokrát to už vsechno zvladneme. Držte se a hlavně to nevzdavat a bojovat :hug:

 
MIŠMA 22
Kecalka 275 příspěvků 61 inzerátů 24.01.16 09:41

Já tohle sice neznám, otěhotněla jsem u všech dětí hned napoprvé, ale je to moc smutné, kdž se tohle někomu děje. Někomu kdo dítě opravdu chce a opravdu po něm touží. Držím Vám palečky at se miminka brzo dočkáte :hug:

 
Lenka 80
Kelišová 6010 příspěvků 24.01.16 11:17

:hug: :hug: :,( je mi to moc lito.vim jak ti je :-( 3× neuspesne IVF. Deset let jsem cekala, plakala a nadavala na osud. a hele… ted mi tu dela bordel holcicka 1,5 roku :srdce:. drz se, vyjde to.

 
Pennya
Kecalka 382 příspěvků 24.01.16 11:43

A já doufala žese nakonci dočtu, že to dopadlo dobře. :,( tak hodně štěstí ať už to moc dlouho netrvá :hug:

 
maminka201  24.01.16 11:56

@MIŠMA 22 Toto jsem přesně chtěla napsat…taky se nám to nikdy nestalo, pokaždé to šlo hned(mě je 24 a manželovi 42..I přes mou obezitu jsem se hrozně bála, ale máme 3 holčičky :srdce: :srdce:.Bohužel mám 2 andělíčky v nebíčku :(

 
netopyrek26
Kecalka 379 příspěvků 24.01.16 12:40

Holčičky zlaté moc vám děkuji za přečtení deníčku a povzbudivá slova :hug: Věřím že každé z nás se to jednou povede :kytka: @Kikuška90 Taky si tě pamatuji :mavam:

 
reinkarnace
Závislačka 3788 příspěvků 6 inzerátů 24.01.16 13:29

Možná to bude těmi hormony..ale hladit si hned po pozitivním testu břicho, mluvit na něj a říkat žloutkovému váčku „piškote“, to už mi i na dlouholetou snažící se ženu připadá uhozené. Myslím to dobře, ale je lepší s tím radováním vždy pár týdnů počkat, pak je člověk zbytečně zklamaný :nevim: škoda, že jste se nezačali snažit už při prvním upozornění doktorky..kaž­dopádně držím palce, abyste byli brzy šťastní. :kytka:

 
Kytičkaaa
Extra třída :D 11174 příspěvků 24.01.16 13:40

Moc mě mrzí co se vám stalo a moc bych ti přála, aby se brzy zadařilo :kytka:

 
pralinka2727
Závislačka 3053 příspěvků 24.01.16 13:47

@reinkarnace musím s tebou souhlasit. S oznámením okolí bych počkala co nejdéle to půjde. Já to pustila na „veřejnost“ až na konci 4. měsíce a to jen proto, ze jsem musela na nemocenskou. A to jsem otěhotněla na první pokus. Mít takové problémy tak případné těhotenství nikde moc brzy neslavím.
Ale přeju autorce deníčku aby se brzy dočkala :hug:

 
chicky
Kecalka 448 příspěvků 24.01.16 14:00

Drz se ja bych to nikdy tak brzo neoznamovala ale jsem hroznej straspytel ze se neco pokazi. Drzim ti palce at ti to brzo vyjde. Je to tezky cekat a doufat ze to konecne vyjde. Kdyz uz najde i ty dve carky tak furt neni vyhrano.Nam vysel treti pokus jsem ve 13tydnu a doted jsem tomu nezacla verit a nezacla se radovat strach je vetsi.

 
verusek85
Kecalka 170 příspěvků 24.01.16 15:03

Ahoj moc hezký napsaný příběh a mrzí mě že smutný. Ale nevzdavej se mi máme taky smůlu. Jednou samovolný potrat, dvakrát mimoděložně. jedno ivf s toho jedno čerstvé nic, dva mražáčky druhé vyšlo ale v 15 týdnu umřelo a ke všemu vrozená vada a to nemáme nikoho postiženého v rodině.
Tak kde je ta chyba:-(.Ale věřím že se nám to teď povede v pondělí jdeme na druhé ivf.Tak se držte a preji všem krásné miminka. :D :palec: :kytka:

 
babanci
Ukecaná baba ;) 1421 příspěvků 24.01.16 16:39

Nevím, jestli tahle cesta plná hormonů a zdravotních zàsahů je dobrá cesta. Co do Tebe pořád hustí, to je síla.

 
emilkax
Nováček 2 příspěvky 24.01.16 17:20

Naše cesta za miminkem byla taky hodně trnitá, od léta 2010 jsme tomu nechávaly volný průběh a nic se nedělo. V 7/2012 jsem zjistila, že jsem těhotná a radost byla veliká, ale v 10 tt zamlké a revize, pak zase dlouho nic a v březnu 2014 biochemické, po této zkušenosti jsem navštívili car, kde mi zjistili Pcos. Několik IUI a nic z toho. Do Ivf se mi moc nechtělo, bojím se injekcí. V červnu 2015 jsem otěhotněla a skončilo to zase zamlklym. Po této zkušenosti jsem byla na dně, ale v září jsem zjistila, že jsem těhotná a nyní jsem 23tt. Strach mám pořád, ale jednou to musí přece vyjít, každý kdo touží po miminku si ho zaslouží mít.

 
Kedlonra
Kecalka 234 příspěvků 24.01.16 17:29

Ahoj, jen jsem ti chtěla říct, že s tím trápením nejsi sama. Já jsem byla na revizi teď v úterý. Otěhotním vždy docela rychle, ale bohužel se zastaví srdíčko. Teď znovu plánujeme ivf s genetickým vyšetřením. Drž se, musíme bojovat dál.

 
Žaneta66
Závislačka 4338 příspěvků 24.01.16 17:35

Moc smutné :hug:, věřím, že to není jednoduché, také jsem si tím prošla u prvního až na potřetí a teď nic, ale zvolili jsme jinou cestu- adopce nebo PP, a některým se stane, že zrovna v tomto období se to povede, zkuste a uvidíte :think:, zatím čekáme tak víc zkušeností nemohu dát :(

 
Rixie
Kecalka 183 příspěvků 24.01.16 18:16

Ahoj Netopýrku, drž se a uvidíš, že ta cesta se ještě neuzavřela! Teď je to sice strašné, ale všechno přebolí. Znovu budete mít energii dát se do boje ( a tenhle boj o mimi nesmíme vzdát :) ) a jednou to vyjde!
Já jsem na tom podobně.. snažíme se 5 a pul roku… prošli jsme si vším možným… toho doufáání když si to spočítám těch cyklů a čekaní na // za těch 5 let.. těch dětí narozených ( u některých párů i dvě děti) a my nic.. Říkám si, že každej druhej by se z toho už zhroutil… ale já né! a Ty taky ne Netopýrku! nevzdávej to a bojujme :) a jednou se toho miminka dočkáme. uvidíš. Mě teď 8/2 čeká testování mne i manžěla na oddělení reprodukční imunologie v HK. Tak jsem zvědavá na výsledky. a po Laparoskopii, která dopadla ok ( což je super ale stále nevíme kde je problém) tak to imuno by mohlo bejt to ono. co nám brání… Letos ale bude dobrej rok a zadaří se!,musí :srdce:

 
netopyrek26
Kecalka 379 příspěvků 24.01.16 18:40

@reinkarnace To vis ja mela takovou radost ze mi bylo uplne putna jestli vypadam jak blbec kdyz rikam zloutkovemu vacku piskote :D Taky si obcas vycitam ze jsme se nezacali snazit drive, jenze manzel se na to tenkrat jeste necitil :( @pralinka2727 Taky bych to byvala nerikala tak brzy, jenze jsem byla na neschopence a tajit ze nechodim do prace uz proste neslo a hlavne byly tu Vanoce. Vedeli to jen rodice.

 
netopyrek26
Kecalka 379 příspěvků 24.01.16 18:44

Drahy Anonyme mas pravdu ty hormony a vse okolo je silene a vycerpavajici, ale co bych pro to mit miminko neudelala.

 
Ivuska88
Ukecaná baba ;) 2054 příspěvků 24.01.16 18:55

@netopyrek26 je mi to moc lito.Moc dobře vím, co prožívas. Mam za sebou 3.Ivf a 5ketů. V listopadu jsem poprvé zjistila, jak je úžasné mít pozitivní test. I z krve se těhotenství potvrdilo. V 6+3 jsem šla poprve na ultrazvuk. Verdikt znel: prosperující těhotenství. Za dva dny jsem šla opět do caru. Ihned mě poslali do nemocnice na vyloučení mimodelozniho těhotenství. 11.12 jsem byla na revizi.Mam za sebou sestinedeli. 2.2.jedu na domluvu na další ket. Věřím, že jednou mi to vyjde. Tobě určitě také. Je důležité pořad věřit a nevzdavat se. Opatruj se a koukej vpřed. Mě to hodně pomáhá :-)

 
netopyrek26
Kecalka 379 příspěvků 24.01.16 19:05

@Ivuska88 Mas fajn ze mate jeste mrazacky, my uz ne budeme po treti posilat zadost na pojistovnu. Ale nevzdavame se!!!

 
Ivuska88
Ukecaná baba ;) 2054 příspěvků 24.01.16 19:26

@netopyrek26 mame jich osm.Uz jsem se zařekla, že 4.Ivf uz zkoušet nebudu. Už ted to stálo nejen spoustu peněz, sil, ale hlavně zdraví…

 
HF29
Povídálka 23 příspěvků 24.01.16 20:05

Dobrý den, dcera měla také velký problém s otěhotněním, prošli si také řadou pokusů a zklamání. Mimčo se jim povedlo až po dlouhé době na několikátý pokus… nevím přesně význam zkratek, ale byl to " sněhuláček". Pak brala z řady Everest Ayurveda bylinný džem ARTRAVAPRASH před tím, než se znovu pokusí zavést embryjko a povedlo se miminko PŘIROZENOU cestou, což vůůůbec nečekali :D. Vím, že to není spása pro všechny, co po miminku touží, ale dávám to jako naši zkušenost a i kdyby pomohla jen jedné z vás, bylo by to moc fajn. Všem držím pěsti, ať se toho vytouženého uzlíčku štěstí dočkají :hug:

Příspěvek upraven 24.01.16 v 20:10

 
jagus
Zasloužilá kecalka 920 příspěvků 24.01.16 20:43

My se snažili 3 roky a teď už tu je broucek s náma. Zvládnete to a to stesticko určitě bude co nevidet u vás. Me moc pomohlo srovnat se psychicky. Pustila jsem vše z hlavy a nakonec se zadarilo po dovolené přirozeně v což jsme už nedoufali. Držím palce a přeji hodně štěstí věřím že zanedlouho bude denicek o porodu a ja si ho moc ráda přečtu.

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17596 příspěvků 24.01.16 21:07

Přeju hodně sil a zdraví. ať miminko přijde v ten správný čas :srdce:

 
masinka9
Závislačka 3548 příspěvků 24.01.16 21:41

@reinkarnace no, tvoje slova mi teda nepřijdou moc vhodná, jestli nemáš osobní zkušenost s potraty. Mám dcerku a 2 potraty v 2015 a naprosto s tebou @netopyrek26 soucítím. Radosti se nedá bránit a to zoufalství, když se to nepovede, je šílený. Doufám, že ta tvoje trnitá cesta je už u konce a dočkáte se mimča, ať se k vám dostane jakkoliv.

 
KristyM
Ukecaná baba ;) 2077 příspěvků 24.01.16 22:58

Preji mnoho sil do dalsiho snazeni. Uprimne, musis byt moc silna a ta touha po miminku neskutcna a take mate s manzelem. velmi pevny vztah. Ne kazdy by to ustal. Drzte se a verim, ze brzo budu cist denicek se stastnym zacatkem noveho zivota :)
A to, ze sis hladila brisko a rikala. piskote, i kdyz jsem nic takoveho jako dlouholete snazeni nezazila,.dkazu to pochopit. Proste jsi ho milovala nade vse uz jako shluk bunek ;)
Btw, ma znama mela od dr. doporuceni uvazovat o tehotnestvi cca pred 5ti lety. Pritel nechtel, ted ma druheho a ten zatim take nechce.. tak ona porad ceka… a ja bych ho nenradsi nakopla at se vzpamatuje, protpze ji bere nebo vzal uz mozna i sanci na vlastni…

 
AlisAja123
Stálice 59 příspěvků 24.01.16 22:58

Přeji ti mnoho síly bojovat dál. I já jsem se dočkala mého miminka až skoro v 38 letech. :srdce:

 
Kaculatko
Extra třída :D 11744 příspěvků 25.01.16 00:16

Tyto pribehy mi prijdou vzdy strasne smutny, potom si jeste v komentarich pod denickem cist, kolik lidi si tim musi projit, snazeni pet let a vice. Neco neuveritelnyho… ja jsem ted potreti tehotna, neplanovane pres telisko, dost me mrzelo, kdyz jsem se ve svem okoli setkala s nazory, ze snadnym resenim je potrat. Lidi si stale jeste dost casto neuvedomuji jaky je zazrak, kdyz se podari pocit a donosit zdrave dite :-( Preji vsem silnym parum, kteri bojuji o svuj kousek stesti, aby se konecne dockali.

 
muffin81
Kecalka 157 příspěvků 25.01.16 08:59

Teda…moc smutný deníček. Cítím s tebou…My jsme si na miminko taky museli počkat…ikdyž naštěstí ne tak dlouho…jen dva roky. Nicméně nedá mi to, abych to nenapsala…deníček mě zároveň děsně rozčílil… ne na tebe…ale na celý lékařský postup. Mám taky miminko z umělého oplodnění, vlastně teď čekám druhé mimčo opět z IVF. Jsem z Prahy a do tvého deníčku jsem měla Gennet za jedno z lepších IVF center v Praze. No ale podle toho co píšeš, tak jsem názor velmi změnila. Naším hlavním problémem v otěhotnění byla právě zvýšená buněčná imunita…a pokud ti v Gennetu řekli, že to na IVF nemá vliv, tak ti lhali, lhali a zase lhali. Pokud máš zvýšenou buněčnou imunitu, tak ta úspěšně brání uhnízdění sebebezvadnějšího embrya, ať už se tam to embryo přikutálí horem z vejcovodu, nebo ho tam zavedou spodem při IVF…stejně tam na něj ta nasr…ná imunita čeká a spolehlivě zabrání jeho uchycení, případně, když se mu podaří se uchytit, tak ho furt napadá, až dojde k potratu. Tomu i odpovídá, co popisuješ…nejprve se embryjka vůbec nechytala a až potom, co jsi trochu imunitu zmírnila dvou měsíčním braním Prednisonu, tak už byla imunita umírněná natolik, že embryo se chytilo, ale ne natolik, aby vydrželo. Já brala prednison třičtvrtě roku a co 2-3 měsíce chodila na testy, jestli už se podařilo imunitu zmírnit…abych neplýtvala IVF pokusy, peníze a hlavně naděje…dokud tělo nebude připraveno embryjko přijmout. Zvlášť když dosud jediný problém, který u vás našli jsou neprůchodnost vejcovodů…což je v podstatě ta nejjednodušší forma neplodnosti…v pod­statě jen mechanická překážka…takže nechápu, jak Vás mohli nechávat tak opakovaně vystavovat takovým zklamáním a vůbec jim to nepřišlo divný. U léčby zvýšené imunity se tělo nejdřív musí zaléčit kortikoidy…min 5-6 týdnů předem, ale obvykle tak 3-4 měsíce. Po celou dobu léčby Prednisonem, ale hlavně musíte dodržovat sex pouze s kondomem…aby se ženina imunita uklidnila a nebyla partnerem stále drážděna…pak po vyšetření imunity, že už je zklidněná, provést IVF a obvykle po celou dobu prvního trimestru pokračovat v braní Prednisonu (snížené dávky)…Hrozně mě rozčiluje, jak holky trpí opakovanými potraty nebo implantačními neúspěchy a stejně ty doktory z center ani nenapadne udělat Imuno a když ho udělaj, tak stejně prohlásej, že to nehraje roli…promiň. Rozčílila jsem se…protože to už jsi několikátá, která to takhle popisuje a je to zoufalé…co si ty páry musejí vytrpět, kolikrát se musejí zklamat. Promiň, jestli jsi to nechtěla slyšet, nebo tě to nezajímá. Ale měla jsem pocit, že ti to musím napsat. Držím moc palce, aby ses brzy dočkala svého vytouženého miminka. Přeju, aby byl rok 2016 tím rokem, kdy se ti vyplní všechny tvá přání.

 
netopyrek26
Kecalka 379 příspěvků 25.01.16 10:01

@muffin81 Nene vubec se nezlobim ba naopak moc vam dekuji za prispevek. Nejhorsi na tom je ze i o to vysetreni na imunologii jsme si museli zazadat sami, ani po 4 nezdarech by nas tam jen tak neposlali.Ono totiz bohuzel je asi jiny pristup v Gennetu Liberec a jiny v Gennetu Praha :(

 
Martina32
Zasloužilá kecalka 785 příspěvků 25.01.16 10:18

Ahojky, moc drzim palecky at to konecne vyjde. Ja mela mimodelozni tehotenstvi, a po 1 ivf se nam zadarilo ale dopadlo to stejne jako u tebe v 9 tydnu miminku prestalo tlouct srdicko. Kety nevysly. A 2 ivf take nezacalo nijak slavne, tri mesice jsme krvacela, pak asi v 9 tydnu mi prudce kleslo hcg s 26000 na pouhych 10000 no v ten moment jsem myslela, ze umru. Ale utz dopadl dobre miminko se vyvijelo spravne. A nase stesticko se na narodilo o rok a 4 mesice po revizi. Moc moc drzim palecky. :hug: :hug: :andel: :andel: :andel:

 
Misel02
Závislačka 4250 příspěvků 25.01.16 10:21

Držím pelečky :hug:

 
muffin81
Kecalka 157 příspěvků 25.01.16 10:25

@netopyrek26 aha, já nekoukala, odkud jsi…tak nějak jsem automaticky předokládala Prahu…no to je jedno…ale určitě bych ti doporučila před dalším IVF řádně vyřešit tu imunitu…ať je pro zdar uděláno maximum…já chodila do Pronatalu a na imuno mě poslali hned, ale tam jsem zase bojovala s jejich imunologem, takže jsem ho pak změnila za imunologa v Centru reprodukční imunologie v Podolí…kde mi samo vysvětlili, že spousta center je v tomhle ohledu mimo. Oni na to nejsou zvyklý…dřív to bylo poměrně vzácné, ale posledních deset let, je to čímdál častější…je to logické…i ostatní imunologické nemoci jsou na vzestupu (alergie, potravinové alergie)…čert ví, jestli je to prostředím, nebo změnou životosprávy…kaž­dopádně jsou to problémy naší generace a je bohužel jasné, že se to může projevovat i v reprodukční oblasti.

 
netopyrek26
Kecalka 379 příspěvků 25.01.16 10:34

@KristyM Dekuju :) snazim se byt silna jak jen to jde, obcas je to tezke ale mam kolem sebe uzasne lidicky kteri me podporuji a muj manzel je mi velikou oporou.

 
netopyrek26
Kecalka 379 příspěvků 25.01.16 10:39

@muffin81 Jj jsem z Liberce :) no ja jsem si to Imuno doslova vydupala, ale vse okolo jsme si musela zaridit sama dali mi jen zadanku a starej se, nerekli kam volat proste nic.Ale kamaradka mi doporucila Prahu Ustav pro peci o matku a dite v Podoli.Na kontrolni odbery nas uz ale z Gennetu neposlali.My ted prave uvazujeme o zmene Caru.

 
netopyrek26
Kecalka 379 příspěvků 25.01.16 10:42

@Martina32 To musi byt hrozne kdyz uz tam miminko je i se srdickem a to nahle prestane byt :( nam se bohuzel miminko nezacalo ani vyvijet, rostl jen plodovy obal.

 
muffin81
Kecalka 157 příspěvků 25.01.16 10:48

@netopyrek26 Myslím, že změna CARu není rozhodně od věci…já byla na té stejné imunologii. Hlavně bych našla CAR, kde se od začátku zeptáte, jestli budou brát vážně i tu imunologickou složku neplodnosti…Kdy­byste na to měli nervy s dojížděním, doporučuji v Pronatalu v Praze doktorku Zelenkovou…je rozumná, bere na doporučení imunologa (i externího) zřetel a dá se s ní rozumně vše probrat. Člověk se prostě musí ozvat a vydupat si náležitou péči…což je smutné, protože spousta lidí tomu samozřejmě nerozumí…je prostě z jiného oboru a pak jsou vydáni napospas. Já měla tu výhodu, že se v medicíně pohybuju…ikdyž mé zaměření není neplodnost…ale aspoň se v těch informacích vyznám a dokážu si je najít…ale je to hrůza…jak se někde s klienty zachází. :pocitac: Tak držím palce a ať už se to brzy podaří…

 
netopyrek26
Kecalka 379 příspěvků 25.01.16 11:05

@muffin81 Jj moc dekujeme :) nad Prahou prave uvazujeme, dojizdeni nam nevadi :) A preji pohodove tehotenstvi ;)

 
Attila8
Ukecaná baba ;) 2404 příspěvků 26.01.16 10:42

Ahoj procházím stejným hnusem jako ty… Přesně vím jak ti je, jak okolo sebe nesnesu pohled třeba na matku co tlačí kočár a u toho kouří cigáro… Nebo na svou švagrovou ale to je jiná kapitola… Držím nám všem palce ať to brzy vyjde!

 
netopyrek26
Kecalka 379 příspěvků 26.01.16 12:47

@Attila8 Jj o tom mi povidej, taky bych za to vrazdila!!! Zrovna nedavno jsem jednu takovou matku potkala, chlap tlacil kocarek a ona v ruce cigaro :cert:

 
mufmartik
Povídálka 22 příspěvků 26.01.16 14:34

Vím moc dobře, jak se cítíš, my se snažili přes čtyři roky, byla jsem na 3 IVF a už ani nevím, na kolika KETech. Jednou po KETu se nám povedlo, přesně jako Tobě, ale bohužel jen do 7. tt. Pořád jsem věřila, že se ještě zadaří, ale na druhou stranu jsem se s tím už nějak naučila žít a úplně to nehrotila. Teď na podzim jsem se byla domluvit v caru na Ket posledního zamraženého embrya, čekala jsem, až dorazí menstruace, po deseti dnech, co nepřišla, udělala jsem test, nemohla jsem tomu věřit, ale okamžitě na mě vykoukly krásné dvě čárky. Zadařilo se nám přirozeně po té dlouhé době, v mých 38 letech. Celý první trimestr jsem tomu nemohla moc uvěřit, čekala jsem, jestli se něco nestane, ale v duchu jsem mimču hodně věřila. Teď jsem teprve v 15. tt, takže vyhráno určitě není, ale tak snad…
Tobě držím moc palce, uvidíš, že se mimča dočkáš, já už byla docela skeptická a teď prožívám nečekaně moc krásné období, těhotenství si zatím úplně užívám, snad jsem tedy nic nezakřikla. Jsem přesvědčená, že to budeš zažívat co nejdřív taky, říká se, že je málo žen, které když už jednou otěhotněly, aby se nakonec mimča opravdu nedočkaly :kytka:

 
Linda s
Kecalka 213 příspěvků 27.01.16 22:02

Taky jsme se snažili dlouho. Něco přes 3 roky. Byli jsme těsně před IVF a nakonec za ušetřené peníze koupili štěňátko, nějak jsme měli pocit, že musíme prckovi dát šanci a nespoléhat se jen na doktory, kteří z nás všude tahali peníze. Ještě ten cyklus jsem našla pozitivní test. Teď je jí 9 měsíců a právě kňourá v postýlce… neboj, najde si k vám cestu…hodně sil

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček