Naše cesta za miminkem V

Silvi.100  Vydáno: 15.08.13

Moje milé čtenářky, čtenáři. Uuž je to zase nějaký ten pátek, vlastně více jak rok, co jsem napsala svůj čtvrtý deníček. Ani ten nekončil moc pozitivně, ač se tak zpočátku jevil.

Jedeme domů!
7 komentářů

První noc za námi.
6 komentářů

naháček-už je nám 5 měsíců :-)
18 komentářů

Sranda musí být!
2 komentáře

První rodinný výlet :)
22 komentářů

dárek od tatínka :)

v novém kočárku
1 komentář

rosteme jako z vody
8 komentářů


3 komentářů

Potrat po čtvrtém umělém oplodnění se mnou zamával opravdu dost a zanechal další hluboké šrámy na srdci, ale chuť bojovat byla stále, i když věřit bylo těžké. Naděje zůstávala – měla jsem zamražená tři embrya a v mysli adopčátko. Život šel prostě dál a nebyl čas na smutek. Nejde se ohlížet zpět, i když musím přiznat, že jednoduché to nebylo. Přišlo mi nemožné smířit se s tím, že nikdy neporodím miminko, nikdy nebudu vnímat rostoucí bříško a pohyby děťátka v něm. A tak jsem se upnula k dalšímu pokusu a snažila se věřit, že naděje umírá poslední. Začala jsem chodit k výborné paní imunoložce, která udělala maximum, aby další transfer byl úspěšný.

KET byl plánovaný na podzim - vše šlo skvěle. Imunita se dala do pořádku, sliznice rostla a všechna tři embrya (byla zamražená pospolu) přežila rozmražení. I když se to dnes už nedělá, nechala jsem si zavést všechna tři. Už jsem to tak měla několikrát a nikdy se nezadařilo, takže u mě ta šance, že by se chytla všechna, byla malá. A zbylá embryjka by znova nemrazila.

Nebudu rozepisovat podrobnosti - vše šlo tak jako v předchozích deníčcích. Bobkům jsem věřila. Tentokrát to bylo jiné v tom, že už mi třetí den od transferu začalo být špatně od žaludku. Objevilo se i špinění a já cítila, že se zadařilo. Prostě jsem poznala, že se nějaké z embryjek uhnízdilo. Nevolnosti mě ale budily každou noc. Vždy k ránu mě hrozně tlačil žaludek, budilo mě to ze spaní a pomohla mi až mandarinka. :-) Přes den to pak většinou bylo lepší. Užívala jsem si ten pocit, i když někde v hlavě byly i obavy, že si to vše jen namlouvám. Ale nikdy předtím jsem to nezažívala.

Těhotenský test jsem plánovala udělat až tak 12. den a byla přesvědčená, že se nenechám zvyklat od holek. :) Vždy jsem po probuzení vypila hrnek čaje, aby mě to nelákalo k testování.

Osmý den od transferu jsem měla ráno už opravdu velké nutkání ten slabý proužek vytáhnout. Rychle jsem myšlenku zaplašila, uvařila si půllitrový hrnek ovocného čaje a vypila ho. Začala jsem pak dělat vše možné jen proto, abych na testování nemyslela, ale nemohla jsem to vypustit z hlavy. Nakonec jsem prostě nevydržela a test šla udělat. Ruka se mi třásla a začala ještě mnohem více, když se začala během několika vteřin vybarvovat i čárka druhá! Na osmý den a po takovém množství tekutiny byla fakt pěkná a krásně viditelná. Žádný stínek, ale regulérní pozitivní test!!! „Jsem těhotná!“

Skákala jsem radostí po domě. Pocity byly neskutečné. Cítila jsem se neuvěřitelně šťastná a v sobě měla pocit, že tentokrát to nemůže dopadnout jinak než dobře. Vím vím…po těch předchozích zkušenostech bych měla být při zemi a radost držet na uzdě, jenže ono to nešlo. Já se tak moc chtěla radovat. Napsala jsem to i manželovi - nedokázala bych to v sobě mít těch pár hodin, než se vrátí z práce. Manžel samozřejmě při zemi byl, ale určitě radost měl velikou.
Já pořád ten test okukovala - čárka byla mnohem mnohem silnější než u předchozího těhotenství a přitom dělaná o den dříve. To prostě musí dopadnout!!!

Nějakým zázrakem ze mě spadla i veškerá nervozita. Nechtěla jsem další test dělat hned druhý den, abych porovnala, zda čárka sílí a vydržela jsem až do 11.o dne, kdy už jsem čekala rapidní rozdíl. Čárka zesílila, ale ne o moc - začala jsem být nervozní. Doufala jsem, že už bude stejná jako kontrolní, ale panice jsem ještě nepropadala. 13. den byla čárka stejná jako 11. den, a to už mi to v hlavince šrotovalo. Víra mě opouštěla a strach z toho, že se bude opakovat to, co u předchozího IVF se dostavil. 14. den čárka slabší a já se v slzách zhroutila na zem. Po chvilce jsem se vzpamatovala, zavolala doktorce a šla si nechat nabrat krev na HCG. Výsledky byly až druhý den. HCG pouhých 20. Nepřekvapilo mě to - už jsem cítila, že mě broučci zase opouštějí. Už jsem neměla ani sílu plakat, vysadila jsem léky a čekala, až odkrvácím. Bylo to nekonečně dlouhé a spolu s krví odešla i naděje na vlastní miminko. S manželem jsme se objali, rodině oznámili, že zázrak se nekoná a v našich srdcích zůstala jen další rána. Takhle jsem oslavila své narozeniny - potratem. :-( Život jde ale dál a musí se žít! Máme jeden druhého a naději, že se k nám dostane drobeček, který start do života neměl jednoduchý…náš čas přijde, víme to!

Čas rychle utíkal. Vánoce jsme prožili v poklidu společně se svou rodinou a vše se vrátilo do starých kolejí.

V lednu 2013 jsem si uvědomila, že už je to dva roky, co máme podanou žádost o adopci. Díky všem těm procesům IVF a toho boje kolem jsem si ani neuvědomila, jak to uteklo. Bylo nám řečeno, že v našem kraji se na miminko čeká cca tři roky průměrně. „Máme tedy ještě minimálně rok čas“, řekla jsem si, ale pomaličku plánovala, co bych už mohla koupit. Jelikož kolegyně v práci byla těhotná, věčné téma bylo hlavně miminko. Nedalo mi to a koupila jsem alespoň látkové plenky, které budou potřeba u miminka jakéhokoliv stáří, nějaké bryndáky a osušky. Nakupovat oblečení a třeba kočárek nemělo smysl. V únoru jsem koupila ještě i postýlku, protože byla za úžasnou cenu-no a nekupte to!! :D Pak začaly v práci skartace a blázinec a také bylo potřeba přijmout novou zaměstnankyni namísto kolegyně, která měla jít v dubnu na mateřskou. Miminko jsem tedy vypustila z hlavy a myslí byla chvilku zase někde jinde. Teda alespoň do té doby, než nám zavolala naše sociální pracovnice, že by potřebovala, abychom přišli aktualizovat informace o nás.

To zapotřebí bylo - museli jsme jí říci o manželově prodělané nemoci. To znamenalo dodat zdravotní zprávy, které musí poslat na kraj. Trošku jsem měla obavy, aby to nějak nezbrzdilo čekání. Přecejenom se jednalo o závažné onemocnění. Řekla jsem jí i o mých potratech. Nedalo mi to a zeptala jsem se, jak dlouho si myslí, že budeme ještě čekat. Řekla jen: „To je ve hvězdách a těžko říct.“ Takže jsem adopci zase vypustila z hlavy a přešla mě i euforie nakupování.

V březnu nám už hořely v práci termíny skartace a ještě jsme neměli vybranou novou pracovnici. Nemohli jsme se rozhodnout mezi dvěma. V době toho největšího chaosu mi zvonil telefon - viděla jsem neznámé číslo. Řekla si, to bude T-mobile, vypla zvuk a nevěnovala tomu pozornost. Navíc jsem byla dost nachlazená a nemohla mluvit, takže telefony jsem zvedala jen minimálně. Po nějaké době jsem na telefon jukla a všimla si, že mám zanechanou hlasovou zprávu a jaké bylo mé překvapení, když jsem uslyšela hlas paní z krajského úřadu. Nepamatuji si už přesně, jak zpráva zněla, ale tak nějak:

„Dobrý den, potřebuji s vámi nutně mluvit. Prosím zavolejte na telefonní číslo…tadadadam…jmé­no, Krajský úřad Středočeského kraje.“

Sedla jsem si na zadek, protože se mi rozklepaly nohy. Mohlo se jednat o dvě věci a to, že buď volá paní kvůli manželově prodělané nemoci a chce si něco vyjasnit, popřípadě dodat nějaké dokumenty a nebo UŽ!!! Nakonec jsem se přikláněla spíše k té první variantě. Nevěřila jsem, že by pro nás měli miminko tak brzo a navíc v době, kdy se to vůbec „nehodí“ - v práci chaos, doma v jedné místnosti, protože podkroví ještě není hotové atd. atd. Dostala jsem strach, že manželova prodělaná rakovina vše pozastaví, to jediné mi hučelo v hlavě. Zprávu jsem dala poslechnout kolegyni a ta mi podala klíčky od skladu, abych si mohla jít v klidu zavolat a dozvědět se tak, o co jde. Srdce jsem měla v krku, když jsem vytáčela telefonní číslo krajského úřadu.

Paní na druhém konci zvedla telefon okamžitě - sotva jsem se stačila nadechnout. Představila jsem se a omluvila se za svůj ochraptělý hlas. Zajímala se, zda nejsem nějak moc nemocná, což mi bylo divné. Řekla jsem, že jsem v práci a jen nachlazená. „Potřebuji, abyste se s manželem co nejdříve dostavili k nám na úřad. Pokud možno hned v pondělí,“ vychrlila na mě. (byl pátek)

Já nějak nebyla schopná slova, ale vykoktala jsem ze sebe: „Mohu se zeptat, čeho se to týká?“
„No týká se to samozřejmě toho, proč jste si dávali žádost.“ Cítila jsem, že se paní do telefonu usmívá.
A já na to: „Nene?“
A odpověď z druhého konce drátu: „Jojo!“
„Nene!“
„Jojo!“ a smích :D

Byla jsem v šoku a jediné, co jsem ještě zvládla říct, bylo: „My určitě dorazíme!“ Domluvili jsme se na desátou hodinu ranní a zavěsila jsem. Pak jsem v tom skladu dobrou čtvrt hodinu jen seděla a tupě zírala. Srdce mi bušilo jako o závod. Neskutečný adrenalin. :-) My budeme mít miminko!!! Nemohla jsem tomu uvěřit. Po chvilce jsem začala i pochybovat. Přece paní neřekla vysloveně: „Máme pro vás dítě!“ A nevolala ze skrytého čísla, jak nám bylo řečeno. Ale přece kdyby se jednalo o to, že chce jen doplnit nějaké informace o nás, tak mi to do telefonu řekne, nebo ne? No šrotovalo mi to pěkně. Cítila jsem, že to nemůže být nic jiného, ale po tom všem už jsem se bála věřit, že by se na nás štěstí tak nečekaně usmálo.

Nakonec jsem zavolala manželovi a místo pozdravu jsem na něj vybafla: „Budeš táta!“ :D manžel: „Nene!“ A já se začala smát jeho reakci. Převyprávěla jsem mu vše, jak to probíhalo a i on chvilku pochyboval. „No počkáme do pondělí,“ řekl jen a rozloučili jsme se. Také se bál věřit.

Já dál seděla ve skladu a nebyla schopná vrátit se do kanceláře. Nakonec jsem zavolala mobilem kolegyni. Je to i má dobrá kamarádka a už když vcházela, tušila, co jí chci říct. Byla také v šoku. Na jednu stranu mě trápilo, že jí v pozdním stádiu těhotenství zanechám v takovém blázinci, na stranu druhou jsem nemohla skrýt to štěstí, které mě zaplavilo. Ač jsem ještě nevěděla nic podrobnějšího a nemohla jsem si být 100% jistá, že budeme mít miminko - euforie mě popadla okamžitě.

Ona byla ale úžasná: „Tak dlouho na to čekáte!“ a já: „Jenže teď v tuhle dobu? Doma to není hotové, Mia (moje ragdollka) mi má rodit, tady v práci jsme nezaškolili ještě ani náhradu za Tebe a teď se budou muset přijmout dvě a nebude čas je školit, do toho skartace.“

Byla jsem nešťastná a zároveň šťastná - zvláštní! Věděla jsem, že se to bude muset v práci nějak udělat, ale zároveň mě to i trápilo. Ač mám naprosto úžasného šéfa, bála jsem se mu tu novinku říct. Původně jsem chtěla počkat až do pondělí, až budeme vědět podrobnosti, jenže jsem to nevydržela. Zavřeli jsme se s ním v kanceláři a já na něj vše vychrlila. Byl skvělý! „Alespoň se nemusíme rozhodovat mezi těmi dvěma. Přijmeme rovnou obě!“ :-) Měl radost se mnou a vím, že mi to přál. Řekl, že v pondělí budeme vědět více a pak se uvidí.

Celý zbytek pracovního dne už jsem nebyla schopná nic dělat. Hlava mi třeštila a já myslela jen a jen na to, co bude potřeba zařídit, pokud opravdu budeme mít miminko. Kolegyni jsem s těmi „starosti“ lezla nejspíš už pěkně na nervy. :-) Navíc představa, že mě čeká víkend, který bude asi nejdelší v mém životě. „Jak to mám, pro Boha, vydržet až do pondělí?!“ Ta euforie mě neopouštěla a doma to nebylo o moc lepší. Rozhlédla jsem se po domě a zoufale se sesunula na židli. „Kam dáme postýlku?“ otočila jsem se na manžu. „A co Mia a koťata?“ No nevěděla jsem, co dřív. Radost a štěstí ale nakonec ovládly vše. Manžel se sice pořád držel při zemi a neustále opakoval: „Počkáme do pondělí.“ Já to ale nevydržela a ukecala ho, abychom alespoň přeorganizovali nábytek a vymalovali. Chtěla jsem prostě HNED vědět, zda se, prozatím, do jedné místnosti naskládáme. A nevydržela jsem to ani neříct našim - a to jsem vždyky tvrdila, že přijedu až s miminkem. :D Jen jsem jim kladla na srdce, ať nic nikomu neříkají, že nevíme ještě vůbec nic.

Víkend nakonec rychle utekl díky práci, kterou jsme doma měli. Z neděle na pondělí už jsem ale nemohla dospat. Na úřad jsme dorazili s půlhodinovým předstihem a museli jsme vyčkat. Jak já byla nervózní. :-) Nakonec jsme se dočkali a mohli vejít do kanceláře. Paní psycholožka se mile usmívala, ale ani tady se hned nekonala věta: „Máme pro vás miminko.“ Povídala si s námi o nás, o našich představách a životě. „Sakra, však už tohle všechno vědí ze spisu. Proč nás tak napíná? Co se děje?“ Honilo se mi to hlavou, když náhle povídá: „A co vy si přejete? Holčičku nebo chlapečka?“

Já na to: „Že nám na pohlaví nezáleží, ale manžel by raději holčičku.“ Byla jsem už hotová z toho napínání. Podívala se na manžela a povídá: „No a my jednu pro vás máme!!“ :-) Koukali jsme na ní jako spadlí z višně. To štěstí, které mnou projelo, se ani popsat nedá. A to jsem ještě nevěděla nic.

„A kolik myslíte, že holčičce je?“ ptá se psycholožka. Manžel: „Tři měsíce.“ „No skoro jste se trefil - tři a půl,“ řekne psycholožka. Já už nejsem schopná slova. Mají pro nás malé miminko. Bože, tak maličké! A když nám pak ukáže i její fotku, já už vím, že je naše! Že nemůže patřit nikomu jinému. Na obrázku se na nás směje malý vlasatý uzlíček. Těch tmavých vlásků, co má na hlavičce. Je tak nádherná! Dozvídáme se další informace. Holčička je naprosto zdravá. Bez jediného problému a k tomu všemu narozená na MOJE NAROZENINY! Téda to je snad osud. Narozeniny jsem slavila potratem a přitom ten den se narodilo naše štěstí. Nemohu tomu uvěřit.

Dostáváme nějaké dokumenty a telefonní číslo do ústavu, kam si máme zavolat a domluvit zhledání. Odcházíme z kanceláře ještě do jiné, kde podepisujeme nějaké papíry a kde nám také obrázek malé dávají. Na chodbě úřadu pak ještě potkáváme známou, které tam pracuje a sdílíme radost spolu s ní. Obrázek maličké mi skenuje a posílá na e-mail. Odcházíme z budovy naprosto unešení a šťatní. Ihned volám do ústavu a domlouvám 1. návštěvu. Bohužel to nejde hned, ale až ve středu. Nevadí, to už vydržíme. Čekali jsme na miminko 7 dlouhých let, tak nějaký ten den navíc už zvládneme. :) Obvolávám rodinu a svým blízkým posílám i MMS naší usměvavé holčičky. Volám i do práce a novinku s nadšením sděluji.

Potom začíná ten správný maraton. Ještě ten den jedeme na velký nákup - kupujeme první věcičky a nutné potřeby pro miminko. Náramně si to užívám. Někdo by možná mohl říkat, že jsme malou ještě ani neviděli. Co když si ji nakonec nevezmeme? Jenže tohle mi na mysl vůbec nepřišlo. Zamilovala jsem se do ní na první pohled už na obrázku. Je naše! Jsem máma!!!

Do středy jsem toho moc nenaspala, jsem unavená, ale vůbec mi to nevadí. V práci jsem mákla a vím, že tam ještě musím. Doma jsem prala a žehlila, manžel složil se sestrou postýlku. Nakonec se doma přece jenom nějak naskládáme. Do toho všeho hlídám kočku, která mi má rodit.

Středa
Plni očekávání vyrážíme do kojeneckého ústavu na 1.návštěvu naší malé holčičky. Přijíždíme opět s malým předstihem, ale paní, která nás přivítá, nám ihned otevírá a zavádí do kanceláře. Chvíli si s námi povídá, nabízí nám něco k pití a vyřizujeme formality. Říká nám, co bude třeba udělat dál, pokud si malou budeme chtít vzít. Malá prý spinká, tak čekáme, až se probudí. Konečně pro ni jde! Jsme netrpěliví, nervózní, natěšení…jsou to zvláštní pocity. Když jí přináší a my ji konečně zahlédneme, zastaví se mi svět. Ten malý andílek má pusu od ucha k uchu a neposedné dlouhé vlásky ji tančí na hlavičce. Vzít si jí hned nemohu, protože přes slzy nevidím. Jsem neskutečně dojatá, šťastná a moje srdce je v tom jednom malém okamžiku zahojeno. Všechny ty rány osudu jsou zapomenuty a já jsem ráda, že vše dopadlo tak, jak dopadlo, protože jinak bych tohle nikdy neprožívala a to malé stvoření se k nám nedostalo. Od prvního okamžiku vím, že patří k nám, že je naší součástí, článkem, který chyběl v našem životě. Užíváme si první společné nádherné chvilky, malou krmíme a mně je smutno z toho, že jí ještě musím opustit. Nabídli mi zůstat tam s ní až do odvozu a já bych táák moc chtěla. Jenže je potřeba zařídit spoustu věcí - doma, v práci…musíme se rozloučit a jet.

Potřebné dokumenty a resty vyřizujeme rychle. Doma je bleskově vše připravené. Jen naše kočka se nemá k porodu. :) O víkendu za malou zase jedeme. Jdeme na procházku, krmíme, přebalujeme…jsme už pro všechny mámou a tátou. Úžasný pocit.

V pondělí naposledy do práce. Všichni nám vycházejí vstříc. Veškeré papíry jsou připraveny a my si v úterý, necelý týden od první návštěvy, můžeme odvézt to naše malé štěstí domů. Jsme domluveni na 12:30 a jako na potvoru mi ten den začne rodit ragdollka. :-) Koťátka si dávají na čas a jdou po hodinách, ale Mia to zvládá skvěle. V 11 už musíme razit a přesně v tu dobu jde ven poslední koťátko. Je to opravdu náš velký den. :-)

Cesta domů proběhla dobře a rychle nám utekla. Ellinka vše se zájmem sledovala a doma nás čekala rodina. Všem tekly po tvářích slzy dojetím. Taťka se na malou jen podíval a ona se nahlas rozřechtala. :-) Bylo to krásné zhledání. Naše dcera byla DOMA!

První společné dny byly nebyly vůbec tak náročné, jak jsme očekávali. Ellinka si zvykla na pozornost i koloběh domácnosti opravdu velmi rychle. Krásně papala, spinkala a okouzlovala široké okolí. Tak tomu je dodnes. Už je to více jak čtyři měsíce, co máme berušku doma a dělá nám velkou radost. Hodně a často se směje. Umí se i vztekat a zlobit maminku, ale alespoň vím, že ji mám. :-) Z manžela je hrdý táta a musím říct, že dobrý táta. Je úžasný!.

Tak to je můj příběh. Jsem šťastná, že tento deníček má konečně svůj šťastný konec a věřím, že smůla se nám bude teď nějakou dobu vyhýbat. Vím, že přijdou i krušné chvilky, ale zvládli jsme toho už dost a zvládneme i další! JSME RODINA! Máme doma to největší štěstí pod sluncem, které už i nese naše příjmení a já jsem ráda, že jsem se s Vámi mohla o kus toho štěstí podělit. Díky, eMimino!!

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
Stránka:  1 2 3 4 Další »
 Váš příspěvek
 
LucijeS
Extra třída :D 11218 příspěvků 15.08.13 00:10

To je úžasné…uf…bulím tu jak želva! :kytka:

 
trpaslinka
Extra třída :D 11346 příspěvků 15.08.13 00:21

Elka dostala výborné rodiče. Teď už jen to zdraví pro celou rodinu. :hug:

 
lloren
Zasloužilá kecalka 637 příspěvků 15.08.13 00:33

Hrozně mě to dojalo :,( :,( :hug: Budte skvělý rodiče nadále a dejte berušce co nejvíce lásky. Vážím si vás za to že jste zachránily jedenm úžasnej živůtek :hug: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce:

 
Mad Silence
Ukecaná baba ;) 1054 příspěvků 15.08.13 00:35

Precist si to takhle pohromade. Teda je to sila. Slzu jsem neudrzela priznavam se :) Preju vam vsechno nej nej. :hug:

 
smiley1
Závislačka 3106 příspěvků 15.08.13 01:08

Elinka je sluníčko. Máte krásnou holčičku a jste určitě úžasní rodiče :srdce:. Krásný deníček, málem jsem ho skrz slzy ani nedočetla…

 
BABIES
Ukecaná baba ;) 2236 příspěvků 15.08.13 02:21

Krasny!!! Mala ma uzasnou maminku!!! Moc me to dojalo!!! :hug:

 
Barushe  15.08.13 04:45

Krasny denicek, bulim tu jak zelva :D moc gratuluju, malinka dostala uzasny rodice :hug:

 
Hančee  15.08.13 06:48

HODNĚ ŠTĚSTÍ CELÉ VAŠÍ RODINCE :srdce: :srdce: :srdce:

 
LolitkaP
Ukecaná baba ;) 2068 příspěvků 15.08.13 07:04

Krásnééé!!! Taky brečím :) Přeji vám hodně radosti a štěstí s malou beruškou :srdce:

 
hiki123
Kecalka 236 příspěvků 15.08.13 07:08

Moc gratuluju, slza mi taky ukápla! přeji hodně štěstí a moře lásky!

 
gabousek
Ukecaná baba ;) 2228 příspěvků 15.08.13 07:26

Tak jsem si hned po ránu poplakala… Moc gratuluji ke krásné holčičce a přeji, aby už bylo pořád jen dobře :kytka: Je skvělé, že jste se shledali a konečně jste rodina.

 
Dice
Extra třída :D 10044 příspěvků 15.08.13 07:29

Ty brďo tak takhle mě už dlouho nic nerozbrečelo!
To je asi nejkrásnější příběh co tu kdy byl!!
Přeji celé vaší úžasné rodině jen a jen zdraví a štěstí!!! :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce:

 
sarah225  15.08.13 07:32

Moc gratuluji, my jsme si loni přesně prožili s manželem to samé a domů jsme si přivezli nádhernou holčičku, je nám neskutečně podobná a je to naše sluníčko, jsme štastní, že ji máme. Uživejte si každou volnou chvilku s ní, stojí to za to a moc vám to přeji. :)

 
Vermion
Závislačka 3737 příspěvků 15.08.13 07:43

Neskutečně nádherné…jako z pohádky. Hodně štěstí Vám všem třem :kytka:

 
Mal
Závislačka 3744 příspěvků 15.08.13 07:48

Moc krásný, přeju hodně štěstí a zdraví, rodinko :hug: :mavam:

 
Blešík
Extra třída :D 12013 příspěvků 15.08.13 07:49

Krásný, tak si tu potichu bulím jak želva, moc gratuluji a přeji ať už jste jen a jen šťastný :hug:

 
Leny77
Kelišová 6819 příspěvků 7 inzerátů 15.08.13 08:02

Silvinko, co mi to děláš, já nemůžu být v práci takhle ubulená :hug: :hug: :hug:

 
eseta
Neúnavná pisatelka 16888 příspěvků 15.08.13 08:02

Nádhera! Moc gratuluju a přeji hodně štěstí :hug: :hug: :hug:

 
DominikaDominika
Kecalka 298 příspěvků 15.08.13 08:06

Taky brecim:) tyoo gratuluji!!! Klobouk dolu pred vasi trpelivosti!! Uzivejte!!! :srdce:

 
beruska03
Kelišová 7474 příspěvků 15.08.13 08:17

Moc moc gratuluji, brecim tu jak zelva ;-)

 
lapi
Závislačka 3331 příspěvků 15.08.13 08:24

Silvi jsem dojatá, to je krásný konec vašeho příběhu. Ať vám to štěstí vydrží už napořád :kytka:

 
jesenka33
Závislačka 3842 příspěvků 15.08.13 08:30

Moc krásnej deníček…at Vám Elinka dělá jen samou radost…

 
Jančounek
Kecalka 437 příspěvků 15.08.13 08:52

Nádherný deníček, neudržela jsem slzy. Máte překrásnou holčičku a ona má zase skvělé rodiče :hug: Přeju hodně štěstíčka, zdravíčka a moře lásky, ať Vám dělá jen a jen radost. Je nádherné být rodiči :srdce: :hug:

 
Andílek13
Ukecaná baba ;) 1407 příspěvků 2 inzeráty 15.08.13 09:01

Pres slzy nevidim na klavesnici! GRATULUJI KE KRASNE HOLCICCE!!! :dance:

 
Týna K.
Závislačka 4307 příspěvků 15.08.13 09:06

Krásný deníček, dojal mě k slzám :) moc Vám vaší holčičku přeju, jste krásná rodinka :) Ať už Vás provází jen štěstí a princezna dělá jenom samou radost :kytka: Gratuluju a hodně štěstí!! :)

 
Prcek88
Extra třída :D 12506 příspěvků 15.08.13 09:14

Pohádka, nádhera
Jsem dojatá, utírám si slzy
Malá je nádherná
Jste rodina :hug: :hug:

 
martina.se
Hvězda diskuse 53305 příspěvků 15.08.13 09:14

Waw, paráda, i slza tu ukápla.. Užívejte si to, gratuluju :kytka: :hug:

 
maruskaaa
Kecalka 348 příspěvků 15.08.13 09:15

Hned z rána takhle bulet, neviděla jsem ani na klavesnici. Krasnej deníček, přeju celé rodině pohodu a zdravíčko :) :kytka:

 
LenkaTho
Závislačka 4930 příspěvků 15.08.13 09:20

Krasny :srdce:. Cele rodine preji hodne moc zdravi.

 
zzuzzinda
Kecalka 264 příspěvků 15.08.13 09:24

Tak a musím se jít přemalovat, nestíhám odchod z domova, ale to nevadí. Moc vám gratuluju! Prošli jste si toho fakt hodně a máte nádhernou slečinku! Před mateřskou jsem pracovala v IVF centru a musím říct, že pár takových osudů jsem tam potkala a se všemi to člověk prožívá…A když nám pak přinesli ukázat miminko, tak to bylo něconádherného:) Byli jste se už v IVF centru pochlubit holčičkou? Přeju moc a moc štěstí a samou radost.

 
Gladys
Vesmírná mluvilka 31606 příspěvků 15.08.13 09:39

Přidávám se k plačkám
Moc gratuluji :kytka: :kytka:  :kytka:

 
Nika079
Zasloužilá kecalka 526 příspěvků 8 inzerátů 15.08.13 10:03

Tak ani já jsem slzu neudržela. Nádherný deníček, nádherná holčička! Přeji vám hrozně moc štěstí a radostí!

 
jenika1
Závislačka 3037 příspěvků 15.08.13 10:11

Silvi moc, moc, moc, ti to přeji, jseš šťastná, a když má dítě takovou maminku, jaká jseš ty, tak to je celoživotní výhra. Když se podívám na obrázek naši malé, vždy si na tebe vzpomenum, právě jsem si říkala, co je s tebou a ono takový zázrak. Hodně zdraví pro celou rodinu.

 
luluso
Kecalka 131 příspěvků 15.08.13 10:13

Musim rict, ze me jen tak nejaky denicek nerozplace, ale ten Vas je tolik plny bolesti, stesti, radosti…
Moc Vam to preji, zaslouzite si to!

 
zrustice
Ukecaná baba ;) 1807 příspěvků 15.08.13 10:15

Teda, přes slzy ani nevidím, co píšu. Krásný deníček, moc gratuluju :kytka:

 
da_hol
Stálice 100 příspěvků 4 inzeráty 15.08.13 10:23

Gratuluji :srdce:!! Přeji Vám obrovskou kupu zdraví a lásky, zasloužíte si to všichni tři :srdce:!

 
phoma
Echt Kelišová 7711 příspěvků 15.08.13 10:29

Malá je andílek jste moc krásna rodinka a tvuj deníček mě moc oslovil taky zvažujeme adopci a ted mám chuť jit do toho po hlavě :hug:

 
Liren
Generální žvanilka 23898 příspěvků 15.08.13 10:45

Krásný deníček, nebýt v práci tak bulím taky. Přeji vám at se vám daří už jen a jen dobře :hug: :kytka:

 
hankaaaa
Závislačka 3560 příspěvků 15.08.13 10:45

Je to nááádhera :hug: moc dojemné a Elinka je kouzelná :srdce: Přeji hodně štěstí, zdraví a lásky :hug:

 
dolphiny
Ukecaná baba ;) 1171 příspěvků 15.08.13 10:52

Silvi, moc vám to vaše štěstí přeji a gratuluji! Však si to po všem plně zasloužíte. :-)

 
Cracky
Závislačka 2772 příspěvků 15.08.13 11:11

Precetla jsem vsechny denicky (ze mi to dalo zabrat :lol: ) a brecim jak mala. Moc Vam gratuluji, mala je nadherna, lepsi rodice si ani prat nemohla :hug:

 
Aletheia
Kelišová 5781 příspěvků 15.08.13 11:29

To je krásné ;) opravdu mě to dojalo, jste úžasný a holčička bude mít krásný život :hug: :hug: je to fešanda :kytka:

Nevím co bych ještě napsala :kytka: prostě je to krásné a vy jste určitě skvělí rodiče.

:kytka:
 
anlendy.
Ukecaná baba ;) 1426 příspěvků 15.08.13 11:33

:kytka: chi chi bulím tu, jak želvuch :lol: hodně štěstíčka!
taky budeme mít Ellinku

 
KrisKa
Kecalka 283 příspěvků 15.08.13 11:33

I mne to moc dojalo k slzam a gratuluji! Moc mne mrzi, cim jste prosla a uzasne, ze mate nakonec svou dcerku. Hodne stesti a rodinneho klidu preji.

 
Ráďa 25
Závislačka 3108 příspěvků 15.08.13 11:36

Jééé, krásný, plakám dojetím :potlesk:

 
jediný andílek
Ukecaná baba ;) 1032 příspěvků 15.08.13 11:42

Ty vogo.,nádhera :,( :hug:

 
Susanna
Generální žvanilka 20310 příspěvků 15.08.13 11:43

Nádherný deníček :D Přeju celé rodince už jen štěstí, zasloužíte si ho :kytka:

 
kaštánek
Závislačka 3469 příspěvků 15.08.13 11:51

Nemám slov. Celá sem se rozplakala. Přeji hodně štěstí :)

 
ilyz
Zasloužilá kecalka 585 příspěvků 15.08.13 11:57

Krásný deníček, bulela jsem u něj jak želva :-) Přeji vám krásný život rodinko :hug:

 
Dreezy
Kelišová 5276 příspěvků 15.08.13 12:05

Přečetla jsem teď všechny deníčky v řadě, takový román s nádherným koncem! Moc mě to dojalo, Ellinka je nádherná :srdce: Ať vám dělá jen a jen radost :kytka:

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 3 4 Další »