Naše cesta za štěstím II

hapwom  Vydáno: 10.04.14

O endometrióze, IUI, zamlklém potratu a vůli následovat cestu za vlastní rodinou dál.

Minulý deníček skončil v momentě, kdy jsme se rozhodli s manželem mít dítě a na nic nečekat… Naštěstí mé zdravotní problémy polevily s odstraněním srůstů v malé pánvi. Manžel se vzdal dodělání vysoké školy, aby mohl pracovat na plný úvazek. Hledali jsme a našli starší domeček (no dobře, 100 let starou barabiznu, která se musela komplet předělat), který jsme koupili.

Začali jsme docházet do CARu, kde nás čekala nějaká ta vyšetření - spermiogram dopadl výborně, nicméně já jsem měla protilátky proti spermiím. Takže mi nasadili Prednison, který snižuje imunitu a parádně se po něm tloustne. Ne že by to tak vadilo, vlivem mých dlouhotrvajících zdravotních problémů jsem se z vykrmeňoučkých 64 kg dostala na 48 kg.

Nastaly pokusy normální a následně s měřením bazální teploty (to už jsem provozovala půl roku, naštěstí jsem ovulovala), kontroly ultrazvukem, pícháním Pregnylu pro vyvolání ovulace a časovaný styk. To taky nikam nevedlo, posunuli jsme se k IUI.

Pokud to zkrátím, do IVF jsme se zatím tlačit nenechali a IUI po třičtvrtě roce vyšlo (4. pokus IUI). Byl únor 2013 a já byla těhotná - neskutečný pocit. Testovala jsem jako blázen, jestli čárka sílí. Úplně zbytečně samozřejmě, chodila jsem i na kontroly hcg z krve. Začala brát Utrogestan na udržení těhotenství.

Byli jsme nesmírně šťastní. Byla potvrzená srdeční akce, ale paní doktorce se nezdálo, že je miminko trochu menší. Na další kontrole za týden už srdíčko nebilo… Znovu se mi zbortily mé sny o vlastním miminku.

Doktor mě chtěl objednat na druhý den na revizi, to jsem odmítla, tak jsme to posunuli o pár dnů. Asi jsem to nebyla schopná přijmout.

Šli jsme ještě do jiného CARu, ale tam bohužel jen potvrdili verdikt - zamlklý potrat (v 10. tt). Na revizi jsem musela, hrozila sepse. Potom jsem se cítila hrozně prázdná, neschopná donosit dítě. Věděla jsem, že endometrióza produkuje takové hormony, které v podstatě mají za cíl zničit vyvíjející se plod, ale to jsem si nepřipouštěla… a bylo to tu.

Abych to zkrátila, revize se jaksi nepovedla a za dva dny jsem byla v nemocnici znovu, se silnými křečemi v břiše. Hcg stále vysoké, zůstaly tam zbytky a já se uzavřela - zánět vejcovodů. Další revize, tentokrát pod kontrolou ultrazvukem. Děloha se prý vehementně bránila, kdykoli se jí dotkli.

No, zkrátím to, ani druhá revize se nepovedla, zkoušeli jsme to ještě s vypuzovacími hormony přirozeně, ale to pro mě znamenalo jen kontrakce dělohy se zavřeným čípkem a bolesti takové, že do mě píchali opiáty. Nakonec tedy třetí revize s hysteroskopií (kamerkou). Konečně bylo po všem. Tři celkové narkózy v jednom týdnu, bolesti. „Šestinedělí“ jsem byla u mamky doma (lepší hygienické zázemí) a dávala se dohromady fyzicky i psychicky.

I když jsem si myslela, že nějakou dobu se nebudu chtít o dítě ani pokoušet, že na to prostě nemám, nakonec jsme dodrželi jen šestinedělí, první krvácení po potratu a první menstruaci a pak se začali snažit znovu.

Věděla jsem, že další miminko nikdy to první nenahradí. I když se to stalo v 10. tt, bude to pro mě vždycky mé první dítě, které má kus mého srdíčka jen pro sebe a vždycky mít bude. Dnes je to rok od té druhé revize.

Abych se vrátila zpět k našemu snažení, v červnu jsme to zkusili jen přirozeně, dělala jsem státnice a obhajovala bakalářku z mého druhého studia a neměla čas běham po ultrazvucích a tak.

V červenci pak přišlo na řadu IUI. Bylo naplánované na sobotu (podle utz kontrol folikulů). V pátek mi ale vyskočila bazální teplota a já si začala nadávat, že ovulace proběhla v noci a věděla jsem, že když tam nepůjdem hned, že je to v háji. Okamžitě jsem volala do CARu, že jsem si prostě jistá, že ovulace proběhla, manželovi do práce, směrovala ho do CARu, sama jsem tam za dvě hodiny musela dojet. No blázinec šílený - museli si myslet, že jsem pěkně prásklá.

Ten den jsem měla taky pracovní pohovor. Nutně jsem práci potřebovala, půl roku se nedařilo nic najít, finančně už to bylo dost zoufalé. Nicméně někdy v té době mi tak nějak došlo (i když to zní naprosto banálně, já vím), že jsou věci, které neovlivním, i když se budu na hlavu stavět a začala jsem brát život tak nějak s větší pokorou).

Světe div se, práci jsem dostala! Perfektní místo (hlavně když jsem neměla dodělanou školu a praxi spíš minimální). Odborná práce, v mém oboru, navíc za slušné peníze (byť průměrné mzdy jsem samozřejmě ani zdaleka nedosahovala), v kanceláři (výhodné pro případné těhotenství). Byla jsem tak nadšená, konečně něco vyšlo a já věděla, že je to moje šance, jak se někam posunout.

Nastoupila jsem a za tři dny šla na odběr krve na hcg. Upřímně, svědily mě prsa a intuitivně jsem to prostě věděla, že se to povedlo. Ale neudělala jsem si ani jeden test. Jednak na něj stejně bylo brzo, navíc se přiznám, chtěla jsem mít čisté svědomí, když jsem podepisovala pracovní smlouvu.

No krev několik dní poté, 14 dní po IUI, byla pozitivní. V tu chvíli jsem byla ten nejšťastnější člověk na světě. I když vzápětí mě začalo trochu trápit, že vůči mému zaměstnavateli to asi není moc fér, taky že mě může vyhodit ve zkušební době, ale taky, že to nikomu neřekneme do konce prvního trimestru a provázelo mě vědomí, že co Bůh dal, může taky vzít.

Začala jsem se zaučovat v práci, bylo toho opravdu hodně a bylo to náročné. Do toho mi bylo pekelně špatně - zkrátka první trimestr. Vedra čtyřicítky, klima, ze které jsem byla nachlazená. Měla jsem se taky učit na státnice (ano, do ledna daleko, ale s tím množstvím zadané literatury byl fakt největší čas začít). Bydlíme dál od Brna, takže vstávání v pět, doma s nákupem kolem osmé. No bylo to hodně zajímavé.

Šéfovi jsem to řekla měsíc před skončením zkušebky, protože bych se mu jinak nemohla podívat ani do očí. A ten mi řekl, že si toho váží, že jsem se zachovala tak korektně a že on k tomu má postoj takový, že když rodinu nepodporuje stát, on ano. Práci mi nechal, za což jsem byla nesmírně vděčná. Ty peníze jsme nutně potřebovali.

Čas šel dál, všechny kontroly v pořádku, naštěstí. Bála jsem se, protože s endometriózou hrozí rizikové těhotenství samo o sobě, preeklampsie, předčasný porod a podobně. Ale naštěstí se mi to (zatím) vyhnulo. Byla jsem jen dva týdny doma s chřipkovou virózou, nicméně v době kdy jsem si chtěla vzít dovolenou, abych se učila na státnice…

I tak státnice dopadly skvěle. Sedly mi otázky, takže mě nakonec museli i zastavit, abych jim tam něco nevyprávěla celý den. Díky mám nakonec i nárok na mateřskou, protože kdybych školu úspěšně nedodělala, nemohla by se mi ani ta část studia (kterou jsem absolvovala před 26. rokem) započítat a já jsem neměla odpracováno 270 dnů.

Zkrátka, všechno se v mém životě otočilo k lepšímu (i když všechno ne, skvělého manžela jsem měla i předtím). A já bych chtěla popřát všem, co jim to nějak nevychází, aby taky měli takové štěstí.

Vím, že čekání na miminko dá zabrat a je to psychicky náročné. Nebudu říkat, ať na to nemyslíte, protože to prostě nejde. Vím, že vyrovnat se se ztrátou dítěte je obtížné. A nebudu říkat, že čas to zahojí.

Chci jen říct, že doufám, že všechno zlé jednou pomine a my budeme o to silnější. A sama budu doufat, že to bude platit i pro mě dobudoucna, protože dneska mám termín porodu a vůbec nevím, co mě čeká. Můžu jen doufat, že příští deníček bude o krásném porodu našeho miminka a bude moct být stejně pozitivní jako závěr tohoto.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.9 bodů
 Váš příspěvek
 
janička_opička
Ukecaná baba ;) 2432 příspěvků 10.04.14 00:08

Hodne stesti a tesim se na pozitivni denicek o prichodu miminka na svet :) :kytka:

 
Claire7
Závislačka 2566 příspěvků 10.04.14 05:52

Take se tesim na denicek o mimcu :kytka:

Hodne stesti v zivote i nadale :hug:

 
Petra2829
Kelišová 7390 příspěvků 10.04.14 07:47

Těšila jsem se :hug: těším se na ten další… krásný.

 
Tůtlinka
Ukecaná baba ;) 1755 příspěvků 10.04.14 09:51

Vždycky, když to dopadne dobře, tak se to moc hezky čte, i když kolikrát je cesta tak trnitá. Gratuluji a přeji do života celé rodince jen to dobré :kytka:

 
Clarietka
Stálice 89 příspěvků 10.04.14 10:38

Držím pěsti

 
Evca22
Zasloužilá kecalka 754 příspěvků 10.04.14 10:44

Krasny denicek a preji pohodovy porod

 
mojemaličkost
Ukecaná baba ;) 1091 příspěvků 10.04.14 12:35

Děkuju za krasné počtení :* Tento deniček opravdu vlévá krev do žil :hug:

 
CokeLady  10.04.14 13:12

Přečetla jsme i tvůj předchozí deníček a přeju ti, aby vše dopadlo OK. Snad i ve stoletém baráku bez dobrého hygienického zázemí, jak píšeš, to půjde a budete dobrými rodiči, když už jste o to tak moc usilovali ;)

Jinak píšeš, že jsi byla kariéristka :think: kdy? :nevim: vždyť jsi mladá, ještě na vejšce ses vdala :D práci máš pár měsíců a už jsi těhotná, to na kariéristku moc nevypadá

Každopádně hodně štěstí

 
nikell
Kecalka 192 příspěvků 10.04.14 14:42

Krása! :) hodně štěstí s miminkem :hug:

 
Baby86
Zasloužilá kecalka 938 příspěvků 10.04.14 16:10

Hodně štěstí a zdraví přeji :kytka:

 
saskula
Stálice 67 příspěvků 11.04.14 21:05

Krásný deníček, přeju hodně štěstí a krásný porod.Budu se těšit na další deníček, už o miminku.Tak ještě jednou---hodně štěstí!!! :srdce:

 
Andrea.Tom
Zasloužilá kecalka 605 příspěvků 14.04.14 11:12

Krásně napsáno ;)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele