Naše děti aneb věkový rozdíl

alice01  Vydáno: 25.11.04

Když píšu naše děti, myslím tím samozřejmě Verunku a Kubíčka. V minulém deníčku mi bylo vytýkáno, že je příliš sebestředný a málo obecný, tak jsem ho skromně nazvala Naše děti..

Ani teď se bohužel nedočtete o Alence Novákové ani o Matýskovi Horáčkovi a to z jednoho prostého důvodu ? já je neznám. Sice mě to mrzí, ale doufám, že se třeba ozvou jejich maminky a v komentářích nám o nich něco napíší. Já budu psát o našich dětech, protože ty já důvěrně znám a nemusím se spoléhat na zdroj JPP (jedna paní povídala) a předávat vám zde secondhandové informace.

Ani nevím, kdy mě napadlo mít druhé dítě. Rozumově to bylo dost brzo. Chtěla jsem odrodit do čtyřicítky, vedena logickou úvahou, že s věkem bude těhotenství náročnější a rizikové faktory pro vývojové vady čím dál vyšší. Mezi mnou a starší sestrou jsou čtyři roky rozdíl, to se mi zdá být po zkušenostech spíš moc. Nikdy mě nechtěla brát nikam sebou, zatím co stejně starý spolužák se stejně starou sestrou lezli spolu přes plot na pajtl nebo chodili tajně do kina. Situace se vylepšila až po osmnáctce, kdy byla ségra z domu a potkávaly jsme se neplánovaně na stejných akcích. Za totáče byl dvouletý rozdíl běžný kvůli oddálení nástupu do práce a prodloužení mateřské. Neměla jsem žádné obavám že bych takový rozdíl nezvládla, prostě jsem si říkala, že nějak bude, zvládli to jiní?. Další úvahou bylo roční období. U Verunky jsem v první trimestru marodila s chřipkou. Narodila se s kratší nožičkou. Někteří lékaři tomu přisuzovali váhu, jiní jen pohrdlivě mávali rukou. Ať tak nebo tak, v létě bývám zdravá, marodění přichází na podzim a na jaře, volila jsem tedy termín, který by se v prvním trimestru vyhnul jaru a podzimu.

Jako první byl tedy rozum. Začala jsem chodit do snažilkovského deníčku spíš díky vlídnému přijetí od Ed než že bych se aktivně snažila. Plně mě fyzicky i psychicky vytěžovala Verunka, další miminko jsem si zatím nedovedla představit. Trošku se mi stýskalo po těhulkovství, bříšku a čutání a čím víc plynul čas, tím byla představa čerstvého miminka reálnější. Kupodivu souhlasil i manžel, takže byl určený měsíc vhodný pro začátek ? červen, měsíc Verunčina narození. Jenže ouha ? zjištěná infekce posunula snažení o měsíc. Sice zdánlivě o nic nešlo, jenže já byla už tak natěšená? Zklamání bylo veliké. Po měsíci další termín, vyšel na dovolenou. Jenže Verunka coby noční aktivistka nás nenechala pořádně vyspat, takže na nějaké velké skotačení nebyla nálada, spermijky usnuly kolem osmé spolu s tatínkem a ovulace minula spolu s únavou? A byl tu srpen ? po zkušenostech z předchozích měsíců jsme se vybodly na páchání potomstva a soustředili se na příjemný večer. A když ta rudá mrška v termínu nedorazila, zašla jsem rovnou na gyndu?

Takže plánování vyšlo, jenže jak vypadala realita?

Dnes si říkám, ještě že to nevyšlo hned v tom červnu!! První trimestr jsem skutečně zvládla bez nachlazení, nějak se přežily i ranní nevolnosti. Verunka už pěkně capkala, za ručičku jí nedělalo problém vyjít do třetího patra po schodech. Jenže se občas chtěla chovat a zvedat těch 13 kilo živé váhy bylo čím dál obtížnější. Odběr plodové vody s předepsaným klidem a tatínkem v Paříži byl také husarský kousek, ale s pomocí dědečka a kamarádky se to zvládlo. Starosti nám dělalo, co s Verunkou v době porodu. Nakonec jsme využily nabídka skoro všech kamarádek i rodičů ? Verunka je vystřídala postupně, dvě zbyly v záloze? :o)

Šestinedělí po císaři byl mnohem větší záhul než s jedním dítkem po porodu. Táta byl pro změnu v Paříži, já utahaná a nevyspaná. Kubíček celkem dobře spal, Verunka už byla poměrně samostatná, občas přišly na výpomoc rodiče, přežili jsme?! :o)

Myslím, že každý věkový odstup má nějaká úskalí. Stačí pohled po mém okolí. V poslední době se často stává, že jsou děti od sebe sedm i více let. Pak vedle sebe vyrůstají dva ?jedináčci? každý se svými zájmy. Znám i případy velmi malého věkového rozdílu ?jedenáct měsíců. U sestry to bylo po 14 měsících, oba jsou kluci a sama říká, že jsou horší než jedináčci.

A jaké zkušenosti máte vy, zasloužilé maminky? Jaký věkový odstup plánují maminky s jedním dítětem? A jaké máte zkušenosti ze své rodiny se sourozenci? Je tu někdo z velké rodiny? Patříte k ocasu nebo k hlavě, či se krčíte někde uprostřed?

Pište, pište, pište! Těším se na vaše příspěvky! V komentářích si můžeme napsat něco o sourozeneckých konstalacích!

Alice

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Anonymní  25.11.04 13:13

Ahojky,
moje deti jsou od sebe 8 let. Synek se na miminko moc tesil, posledni rok pred mym tehotenstvim - v jeho druhe tride, casto plakal, ze je sam, pripadal si, ze je snad posledni jedinacek ve tride, skole, vesnici, snad i na svete. S nadsenim sledoval ultrazvuk a doma si pak na videu poustel, jak miminko kope nozickou, cuca si palec a ROSTE! Tyden pred porodem se chudak pomalu nervove hroutil, ze se snad miminko vubec nenarodi a budu ho nosit v tom obrovskym brise az do duchodu. Pak se nam narodilo holcici miminko a on byl ze sestricky nadsen. Je fakt, ze maji kazdy svuj pokoj a on tedy nebyl prilis obtezovan nocnim revem. Ted jim je 9a 3/4 a 1rok, maji se moc radi. Holcicka ma velkeho bratra, kteremu se muze stourat v usich, nose, osahavat zuby a jinak „mucit“ a synek ma „domaci zviratko“, na ktere musi davat pozor, aby ho neprislapl, neprivrel prsty mezi dvere a tak… Je mi jasne, ze jsou to vicemene dva jedinacci, ale za:,–(ni veci jako umet se podelit a nebyt sam, tu je bez ohledu na vek. My rodice se budeme snazit vychovat dve individuality.
Sestra ma starsiho chlapce a o 4 a 3/4 mladsi devcatko. Chlapec je na maminku hodne fixovany a na miminko moc zarlil, ani ted, kdyz jsou jim 7 a 2roky sestre neudela nic dobreho.
Dle toho co vidim kolem sebe myslim, ze ani tak nezalezi na rozdilu veku, ale na povaze jednotlivcu, pristupu a vychove.
Casto neni jenom nase planovani, ale rozhoduje priroda.Nekdo, kdo planoval deti hned po sobe a dockal se az po nekolika dlouhych letech, jiny je neplanoval a uz mel dve hned po sobe…
Zkratka jsem stastna za kazde miminko, vdecna za jejich zdravi a vekovy rozdil neresim. Osobne hluboce obdivuji maminky, ktere zvladnou 2 deti rok od sebe.
Mejte se moooc krasne, preji zdravicko do pristich dnu.
 Nada

 
Anonymní  25.11.04 13:39

Ahoj Alice a všichni ostatní!
Já mám skoro tříletého synka, je jedináček a ještě chvilku to tak necháme. Samozřejmě nechci aby vyrůstal sám, řeším to častým setkáváním s kamarádkami a jejich dětmi. Zároveň má v domě stejně starého bratrance, takže jsou hodně spolu. Nedávno začal chodit do školky, kde je moc spokojený, takže mezi dětmi je hodně. Ale je pravda, že mi minulý týden říkal, že by chtěl miminko Adélku. Nevím kde k tomu přišel, chtěl aby plakalo a hrálo si s ním a koukalo se s ním na pohádky. Docela mě to zarazilo, slíbili jsme mu s tatínkem, že s tím časem něco uděláme, ale až tak za 2-3 roky. Maty se narodil akutním císařským řezem a tak už mám strach, začala jsem znovu pracovat a nechci být hned těhotná. Ale je pravda, že myšlenka na další miminko je častá. Uvidíme, chci se taky plně věnovat jemu dokud je takhle malý, pak by byl šrumec kolem miminka a on by šel trochu stranou, což nechci.
Chtěla bych být těhotná až bude chodit do 1. třídy, abych na něj měla čas a byla doma.
A po zkušenosti s Matyho bratrancem (7 let)mi příjde tenhle rozdíl fajn. Starší už ví co se smí a nesmí, neubližuje a dokáže ho i pohlídat, myslím že i žárlení se dá líp vyhnout, dítě je starší a dokáže to pochopit. Je to můj názor a je to jistě individuální.
Ali měj se fajn a pozdravuj Veru a Kubíka.
Ahoj Matlásek a Maty

 
stefinka
Ukecaná baba ;) 2304 příspěvků 25.11.04 13:55

Ahoj, tak teď já :-).
Jsem ze 3 holek a nejstarší. Docela nepříjemný úděl. Hlavně tím, že jsem je obě vodila do školky, nejmladší i do jeslí, a do školy. Sestry jsou ode mne 18 měsíců a 6 let. S mladší jsme se moc vyhráli a ještě víc naprali. Měli jsme u babičky partičku - jedináčka správců a jedináčka ze sousedství, kluky. Za náma vždycky jak přívažek nejmladší sestřička. Dokud byla mimi, byla kouzelná a rozmazlovali jsme ji. Jakmile vyrostla z plínek, byl to až přes pubertu neuvěřitelný fracek. Máma jí hýčkala a rozmazlovala a my dvě jsme hledali jakoukoli možnost jak se toho ubrečence a užalovance zbavit. Tak třeba jsme ji přivázali k višni ajako že si hrajem na indiány a zdrhli s klukama. babička nás samozřejmě večer seřezala, ale my měli celé volné odpoledne jen pro sebe :-). Teprv až měla sestřička své děti se vztahy urovnaly do normálna. Do té doby mi to připadalo jako rozdíl dvou generací.

Moje děti jsou dvougenerační doopravdy.
První vrh - dvě holky mezi sebou 16 měsíců rozdíl. Mají rozepře pořád, rivalita a žárlení mezi nima velké. Že se mají rády je vidět až teď když bydlí každá jinde. Podle mě moc brzy od sebe, ale po prvním plánovaném děcku jsem při honičce kolem něho neplánovaně otěhotněla. Pak to byly nějaký čas dvojité plíny, dvojitý sunar a tak, i v kočárku jednu dobu byli společně, jedna byla skřivánek druhá sovička. Asi tři roky mi to připadalo jako peklo, pak se to u:,–(ilo. Podle mě moc malý rozdíl.
Druhý vrh - kluk a holka rozdíl skoro 4 roky. Nemůžu posoudit, zda je to moc velký rozdíl, pro nás neočekávané narození bylo velkým požehnáním. Kluk autista se tak zamiloval so sestřičky, že zprvu normálně komunikoval hlavně s ní už když měla 2 týdny na to používala hlas. Mám fotky jak jsou pořád na sebe nalepení. Tak mi to přišlo, jak by byli dvojčata co se narodili z nějakého důvodu každý v jiný čas.
Měli jsme mít další mimčo 3 roky po holce, ale příroda určila jinak. Tak možná, jestli bůh dá a manžel kývne, to budou zase 4 roky a teprv uvidím jak to je s tak velkým rozdílem.
Mezi prvním vrhem a druhým vrhem je zvláštní vztah, rozdíl 14 let. Jsou to sourozenci, starší hlídali mladší a moc rádi, mladší starší milujou. Teď nevím, ale za pár let se zeptám těch malých jak to vnímají oni.
Stefinka

 
skrolan
Extra třída :D 11629 příspěvků 25.11.04 14:05

Ahoj maminky.

Tak my budeme mit rozdil osm let. A myslim, ze je to super. Za necele tri mesice se nam narodi miminko , na ktere se vsichni tri moc,moc tesime.
Planovali jsme mimi driv, ale nejak toho bylo porad moc, stehovani, vybavovani, zamestnani a pak prislo obdobi, kdy jsme o tom zacali vazne uvazovat a nez jsem douvazovali, zjistili jsme, ze uz je to tady a hrozne jsme se z te spravicky vytesovali. Holcicka taky porad zadonila, ze chce sourozence, a ze ho snad jedina nema. Presne jak psala Alice. A ted se hrozne tesi a planuje, jak ho bude vozit a hlidat a krmit. No doufam, ze ji nadseni neopusti.
Clovek nikdy nevi, jak to vsechno bude a jak dite prijme dalsiho sourozence. A je jedno jestli je to po dvou, peti, nebo deseti letech.
Jedno vim urcite, ze obdivuji maminky s rocnim - dvouletym rozdilem veku deti. Videla jsem to na sestre - a teda mnela co delat, byla v jednom kole, strhana, unavena, proste hotova.
Ja takhle vim, ze jsem si uzila prvni a uziju si i druhe se vsim vsudy.
Ale jak rikam, zvladnou jde vse. Vzdyt ty deti za to stoji. Jsou to nase poklady.
Tak se mnejte maminky krasne, opatrujte ty nase klubicka a hodne dobre nalady preje
 Eva

 
Anulka
Ukecaná baba ;) 2235 příspěvků 25.11.04 14:36

Přeji krásný den ,toto je téma,které mi tu chybělo,zajímají mě názory a zkušenosti ostatních.Já mám kluky narozené 2/1987, 4/1988, 6/1990 a po dlouhých 12-ti letech vytouženou holčičku nar.7/2002. Když byl nejstarší malý ,byla to taková doba,že byly děti co nejdřív po sobě (aby to bylo v jedněch plínách) ,byli 14.měs. po sobě- v okolí nic neobvyklého. Když měl druhý syn 14.měs. znovu jsem otěhotněla ,i když neplánovaně ,ale řekli jsme si ,že už 2 děti nebo 3 velký rozdíl není ,ještě k tomu ,když to byl kluk ,tak jsem se uklidńovala,že kluci podědí oblečení i boty po sobě. Samozřejmě tomu tak nebylo ,protože měl každý jinou postavu a velikost bot vyšla na jiné roční období.Dnes jak vidím tak malé děti ,nechápu sama,jak jsem to zvládala (jedni prarodiče bez zájmu o vnoučata a druzí pracující na směny,takže nějaké hlídání nepřipadalo v úvahu a navíc bydlí 30km daleko),kluci navíc jsou dodnes každý jiné povahy a jiných zájmů. No a když našemu nejstaršímu mělo být za týden 15,tak jsme klukům v den vysvědčení dali jednomu po druhém tajně ultrazvukový snímek ,ať hádají co tam je.Samozřejmě na to přišli , ale jak mi sdělil později náš nejstarší byl z toho v pěkném šoku a pěkně dlouho se z toho nemohl vzpamatovat.Ostatní dva v pohodě. Krásné jsou i vzpomínky ,jak kluci sledovali pohyby,studovali v časopisech a knihách ,jak by mimi mělo být teď velké a také jaké vybrat jméno (to jsme nechali totiž na nich).A navíc jsme až do chvíle porodu nevěděli co to bude ,neboť naše princezna úzkostlivě své pohlaví skrývala. Po narození putovala Eli z ruk do ruk,nejhorší byly pondělky, kdy kluci odešli do školy a o vikendu ji stále nosili a v pondělí to bylo na mě .Dnes má malá 28.měs. a je to stále milovaný benjamínek .Každému bych ze srdce přála zažít to co prožívá naše malá se svými velkými bráchy.Když jsou venku a potkají je spolužáci nebo kamarádi ,tak nevěří ,že mají tak malou sestru.Já sama jsem ze tří dětí (bratr starší o dva roky ,sestra mladší o sedm). S bráchou pohoda ,ale segru tu jsem měla jako ocásek mě bylo např. 12 nebo 13 let a jí 6 či 7 a já měla své kamarádky ,vrstevníky a vždy jsem přiklusala i s Helenou. Proto nejsem pro ,aby se kluci o malou starali a museli ji hlídat, je rozdíl dobrovolně a s příkazem a muset. Děti jsou rodičů a starat by se o ně měli rodiče a ne sourozenci (sice má sousedka,která má děti s podobným věkovým odstupem ,je názoru ,ať se kluci starají ,v životě se jim to bude hodit).Tak to byl názory a zkušenosti mojí rodinky mějte se krásně a mějte rádi své malé i velké dětičky. Zdraví vás všechny Anna+Eli

 
skrolan
Extra třída :D 11629 příspěvků 25.11.04 14:45

Anicko, plne s tebou souhlasim, deti jsou rodicu, a ty se o ne maji starat. Opravdu je rozdil, jestli sourozenec chce pohlidat sourozence, anebo musi.
Ja jsem ze tri holek - po dvou letech - a jsem nejmladsi , no a mamince a tatinkovi se po 14 letech konecne podaril ten tatkuv vytouzeny kluk. To bylo radosti. Byly jsem jak tri chuvicky. Bylo to zvlastni, nebot nejstarsi z nas mnela uz 18 let, ale bylo to o to kouzelnejsi.
Takze veskerym rozdilum zdar, ma to sve kouzlo v kazdom jednom pripade.

papa Eva

 
Anonymní  25.11.04 14:47

Ahoj Alice,
docela zajímavé téma, taky jsem to hodně řešila. Nakonec jsem to vyřešila jinak než ty, děti mám od sebe pět a půl roku a jsem moc spokojená, vlastně si teď, co máme Pepíčka, denně chvalořečím, že jsem počkala, až bude Ema samostatná. Jednak se sama oblíkne, umyje, učeše, nají atd., druhak má z mimina rozum, takže vůbec nežárlí (ťuk ťuk ťuk), má ho ráda, ráda si s ním povídá a hraje, prostě ho vzala jako sourozence naprosto bez problémů. Mám bráchu o 4 roky staršího (vztah nic moc) a ségru o 5 let mladší, s ní mám vztah skvělej, vlastně je moje nejlepší kamarádka, ale pravda, to až tak od jejích 15, předtím jsme se dost hašteřily a rvaly, ale částečně to bylo způsobené rodinnou situací - sestra je dcera mámina nového partnera po rozvodu s mým otcem, to nikdy není jednoduchý. Máš můj velkej obdiv, že zvládáš dvě děti blízko u sebe, a pokud jsi u toho ještě veselé mysli, je to super. Já bych se asi změnila v takovou tu ječící fúrii, co nic nestíhá a všechno ji štve. Takhle jsem v klídku a tím pádem mám i veselé děti a prostě je nám fajn. A ještě jedna věc - obrovsky podle mě záleží na manželovi, ten můj je dokonalej, proto ta pohoda. Věřím, že bychom to zvládli i s dětma blíž k sobě, ale takhle mi to prostě vyhovuje víc. Snad si budou rozumět, i když jsou dál od sebe a snad to ode mě nebylo moc sobecké, věřím, že lepší máma v klidu než s nervama v kýblu. Měj se krásně!
Zuzana od Letních miminek, Ema skoro 6, Pepi skoro 4 měsíce

 
hamina
Ukecaná baba ;) 1207 příspěvků 25.11.04 15:30

Ahoj maminky,

podle mé vlastní zkušenosti nejde určit ideální věkový rozdíl. Jsem ze čtyř sourozenců. Straší sestra o 4 roky a mladší dvojčata holka a kluk, o osm let. Do té doby než se Ti dva další narodili bylo vše v pohodě. Normální rodina, normální sesterský vztah se vším všudy. Jakmile se narodili, skončilo nám dětství. Když jsme chtěly jít ven, musely jsme s kočárem, jako na nejstrašnější vzpomínám, když jsme je musely vodit do jeslí. Brácha věčně uřvanej, pořád se mu něco nelíbilo. Vztah se starší sestrou se začal opět normalizovat když v 18 odešla studovat do Prahy a domů jezdila jen někdy. Taky dvočata už byly větší, tudíž tolik neomezovaly. Pak nastal nějaký zlom a já jsem si se starší sestrou přestala rozumět a to trvalo nějakých 8 let. Za to s mladší to bylo a je OK. S tou starší už se zase bavíme a je to jako dřív. Brácha nejmladší, těžce protěžovaný, všechno mu vždycky procházelo má k nám všem třem takový zvláštní vztah, ke svému dvojčeti takový opravdu dvojčecí a k nám starším spíše jsme jako další mámy.

Já sama mám 13 letou dceru. Do jejích osmi let jsme byly sami. Pořád škemrala, že by nějakého sourozence. Dostávala odpověď, že nejdřív musíme najít toho nejlepšího tátu a potom si pořídímě mimčo. TAťku jsme našly, mimčo si pořídili. Je mezi nimi skoro 10 let rozdíl. Zpočátku euforie, nadšení. Samozřejmě jsem ji zatahovala do pomoci jen pokud ona sama chtěla a měla zájem. Nechtěla jsem, aby po letech říkla to co já, že se o ní MUSELA starat. Teď je v pubertě, Báře jsou 3 roky a je to děs. Neudělají si nic dobrého, ale v jádru se straně milují. Barunka cokoliv dostane tak se dělí s Lindou a nikdy na ní nezapomene. S Lindou je to trošku horší, asi je na ní vidět, že vyrůstala dlouho sama a tak jí to dělá trošku problém. Ale když má chuť tak se o ní vzorně postará a postará se i když je potřeba. Protože úplně vyjmout ji z toho nejde. Takže ji občas vyzvedne ze školky, občas odvede, v očích spolužáků je hvězda, protože moc jich takhle malé sourozence nemá.
A protože jsme měli úplně stejné dilema jako jedna z maminek tady, že nám budou vyrůstat dva jedináčci, tak jsme se rozhodli, že to změníme a ještě si pořídíme třetí. Takže v květnu se rozrosteme. Barunce budou skoro 4 roky, Lindě 13 pryč. Jsem na to zvědavá. Barka pořád chodí a říká kdy už si to miminko vyndám z bříška a říká, všem na potkání, že budeme mít Sárinku. Protože mi je už víc než 35 jdeme na odběr plodové vody, takže v lednu budeme vědět jestli kluk nebo holčička, tak snad budeme mít dost času na to, Baruku přesvědčit o tom, že i kluk je bezva. Pokud tam bude kluk.

Jako jedninou výhodu velkého věkového rozdílu vidím, že se dá eventuelně usměrnit nějaké případné žárlení, dá se dítě vtáhnout do toho, aby pomáhalo a cítilo se ještě starší. Naše Linda koupala Barunku druhý den z porodnice a dodones je to pro ní největší zážitek.
Nejvíc ze všeho záleží na rodičích a na těch dětech jak se k sobě budou chovat. Každý je jiný, na každého platí něco jiného. Každý je individualita a snese kolem sebe lidi bez rozdílu věku. A někdo snese jen vrstevníky atd.

Ještě pro zajímavost manželova maminka je opravdu zasloužilou matkou. Měla čtyři děti takto po sobě 06/68,12/69, 10/70 a 01/72. Klobouk dolů. To musí být horší než dvočata. Sourozenci jsou v pohodě, až na jednoho bráchu ten se trošku nepovedl. A nejvíc hozkazila manželka.

Takže maminky moc nad tím nepřemýšlejte, protože značka ideál neexistuje. Co je ideál pro jednu nebude ideál pro druhou.

Zdraví
Hamina, Linda 13, Bára 4 a mrňousek 13 tt

 
Anonymní  25.11.04 17:10

Milá Naďo,
naprosto s tebou souhlasím. Opravdu asi nezáleží na věkovém rozdílu, ale na povaze. Moje děti jsou hodně společenské, citlivé, chtivé lidského tepla. Jsou od sebe o 4 roky a strašně se milují.
Já jsem se sestrou taky o 4 roky a na rozdíl od Aliciné sestry jsem ji brávala všude, měly jsme společné kamarády, společnou partu…
 Jana

 
Peg
Kecalka 196 příspěvků 25.11.04 17:19

Ahoj Alice,

mě osobně vůbec nevadí že píšeš o svých dětech zvlášt. Niméně jsem myslela že jsi rozumnější a už těch narážek necháš. Myslím že už toho bylo dost ( v tvém posledním denníčku, u jarňatek a teď zase taky)

příjde mi jako by jsi to psala z trucu a né z radosti se o něco podělit.

Jinak já osobně bych také chtěla na druhém dítku začít pracovat cca v roce Anetky. Se segrou jsme od sebe o necelé dva roky a maximálně nám to vyhovuje. Uvidíme co na to matka příroda a jak to nakonec všechno bude.

Peg a Anetka (6,5 měsíců)

 
Alenea
Kecalka 122 příspěvků 25.11.04 18:08

Ahoj Alice

píšu spíš příspěvek z té sourozenecké stránky.Jsem nejstarší a má dvě mladší sestry.Jedna je ode mne 11měsíců a druhá osm let.Můžu říct,že mi mamka vždycky kladla na srdce bych děti nikdy neměla tak brzo za sebou.Navíc u nás to bylo o dost těžší,že mladší sestra Vendulka je po lehké mozkové obrně.Snad i proto,si s nejmladší setrou rozumíme uplně báječně.Asi jiný pohled by na to měla naše mamuška.Teď když já čekám první mimčo a nejmladší mazánek dodělává školu je mamina pořád ve střehu chvíli potencionální babička a chvíli přeší problémy našeho puberťáka.Výhodou je, že nám asi nikdy babička nedospěje,protože jde z jedné naší puberty do druhé:)))

 
Anonymní  25.11.04 19:10

Ahoj všichni,
tento článek přišel jako na zavolanou- protože můj manžílek začal otvírat myšlenku druhého mimina!!!!
Máme 1O měsíční dceru a já bych teda ještě určitě nějaký rok počkala.
Jsem s bratrem o 2,5 roku(jsem starší) jako děti jsme si moc nerozumněli, spíš to bylo dáno rozdílem povah- já „hodná holčička s copánky a on spíš“ pouliční gauner" dnes je z něho letecký inženýr a máme se moc rádi a rozumíme si.
Můj manžel je s bratrem o 13 měsíců a strašně se mu to prý líbilo- jako dětem , nyní se prakticky nestýkají a nerozumí si- taky rozdílné povahy. Když jsem se ptala tchýně jaké to bylo, mít děti tak blízko- řekla , že strašné…
Já bych viděla ideální tak 3-4 roky, protože bych se z toho všeho chtěla trochu zotavit- vyspat se a tak "o))))))
Moc déle čekat nemohu, ráda bych rodila nejpozději v 36-38 letech
 SARA

 
Mmiiaa
Zasloužilá kecalka 553 příspěvků 25.11.04 21:49

Ahoj Alice,
moc pěkný deníček - zkratka JPP mi připomíná jednotnou preventivní prohlídku - dělá se ještě u dětí? Dnes má asi jiný název.
Já jsem z pěti dětí. Můj táta byl výkonný samec, nejstaršího bráchu ani neznám… Nevlastní sourozenci - ségra o 15 let a brácha o 13 let starší, nikdy jsme spolu nežili, moc je neznám. Jen jsem zažila velkou nevraživost ze strany sestry ve stylu - tys mi sebrala tátovu lásku. Bráchu jsem zbožňovala, dělal se mnou legrácky a naučil mě hrát na kytaru. Pokračují v tátových šlépějích…oba se také rozvedli a založili další rodiny.
Vídávala jsem je jen o prázdninách na „povinných“ návštěvách, ještě dneska ségře neumím odpustit, že svým dvěma dětem dala banány a mě ne (a to „macecha“ pracovala v zelinářství, takže na ně fronty stát nemusela).
Vyrůstala jsem jako jedináček. Moc jsem si přála sourozence. Máma chtěla taky druhé dítě…táta už ne. Měl přece 4 děti a musel platit alimenty. Kolik se těch přesčasů nadělal! Dostala jsem pejska. Pak kočku a andulku. Ale miminko ne.
Když mi bylo 10, táta šel na léčení a přivedl mámu do jiného stavu, „prý ať neuteče za jiným chlapem“. Když se ségra narodila, jí bylo 36. Jsem za ségru moc moc šťastná, i když je o 11 let mladší. Dělala jsem jí chůvu DENNĚ do jejích 10 let, i když už jsem bydlela na svém. Rodinná situace mých rodičů byla šílená… nemohla zůstávat s opilým tátou sama, když máma chodila na směny do práce. A tak jsme vlastně s mým manželem už jedno dítě vychovali:-)
Z toho, co jsem prožila, si nesu do života velmi cenné zkušennosti, možná i to, že jsem měla doma prcka, mě nasměrovalo v životě dál…šla jsem na pajdák. Děti miluju a bylo-li by to jen na mě, chtěla bych doma rovnou školku!!!
Je mi 27, mám 7 týdenní miminko. Myslím, že jsem nikam nespěchala a také mi nic neuteklo. Takže kolik těch dětí přijde, netuším…kdy? Také ne.
Přála bych si do 3 let další, a pak ještě a ještě… ALE KDO TO BUDE ŽIVIT???
Nechci mezi nimi velký věkový rozdíl, aby si spolu děti vyhrály, aby měly „jednotný“ pokojíček…ale asi to taky nepůjde tak idylicky:-) Jestli si budou spolu rozumět? To je dáno výchovou, ale taky výbavou, se kterou přijdou na svět.

Dělám si legraci, že až budeme laškovat o tom třetím - budou to hned dvě:-)
Zas na druhou stranu, moje generace se asi důchodu od státu nedočká, tak v legraci říkám, musím mít hodně dětí, aby mě na stará kolena živily…

Hlavně aby byly zdravé. To je ten největší dar, jaký člověk může od přírody a Pána Boha dostat. Protože to, jestli se škádlí nebo ne… je vlastně vedlejší.
Já mám svou nevlastní sestru ráda… i když ona to asi neví, nebo si to nechce přiznat. Ale aspoň si rozumím s jejími dcerami, kterým je dnes 22 a 21…
Na svojí mladší ségru, které je dnes 16, nedám dopustit, i když ona už moji péči nepotřebuje. Pořád na mě ale dá a má mě taky moc ráda.

Hezký večer a zdravé a šťastné děti.

Mia

 
ro
Ukecaná baba ;) 2159 příspěvků 25.11.04 23:23

Tak si taky přidám svou trošku do mlýna. Sourozenecký rozdíl Filipa a Johanky je 13 let a funguje to zcela skvěle. Jediný, kdo žárlí, je Johančin tatínek - Filipův otčím. Dnes se nevydržel koukat, jak se ti dva nadšeně mordujou a perou a šel raději z trucu spát.
Kupodivu jsem vydržela spousty věcí schovávat celých těch třináct let, i když jsem spoustu rozdala tři měsíce před otěhotněním s tím, že už to vzdávám.
Ale hlavně se mi osvědčilo už vypozorované z dřívějška: kluci od desíti let mívají k novorozeným sourozencům kupodivu mnohem lepší vztah než děvčata téhož věku. A nejen k sourozencům, i k cizím dětem v kolektivu. A upřednostňují přes všechny silácké řeči o bráškách radši holčičky. Viděla jsem to s Johankou na horách, kde si s ní byli ochotni hrát spíše Filipovi vrstevníci. Vrstevnice se snažily spíše starat o Filipa :-)))))-
Vím, že jsem tímto věkovým rozdílem trošku mimo debatu, ale když já si musím zaslintat a pochválit si, jak se ta dvě má zlatíčka milujou.
ahoj
 Romana

 
Anonymní  26.11.04 02:03

Ahoj Alice,
Moc hezky denicek a pro mne aktualni. Nase deti Annabelle 3 roky a Christian 8 mesicu jsou od sebe 29 mesicu a rozdil mi vyhovuje. Dcerka uz je dosti samostatna a chodi na dopoledne do skolky. Synek je moc hodne miminko a doma nam to klape…

Tak to ma zkusenost,
Julie (Alex) dcerka a syn

 
Monis
Zasloužilá kecalka 550 příspěvků 26.11.04 02:28

Ahoj Mio a Ro,

tak ja jsem takovy mixik mezi vami dvema :o)
Oba moji rodicove uz meli za sebou jedno manzelstvi a kazdy jedno dite nez se poznali. Tatka dceru, ta je asi o 11-12 let starsi nez ja a mamka syna, ktery je o 14 let starsi. Tatkova dcera byla sverena do pece sve matce a k nasim chodila na vikendy, kdyz to jeji matka nejak neprekazila, bohuzel delala dost naschvalu a postvavala ji proti cele rodine :o( Mamka mela sveho syna u sebe a muj tatka ho bral za vlastniho a nikdy nedelal zadne rozdily mezi nami, vychovaval ho od jeho 10 let a myslim, ze spolu meli krasny vztah. 4 roky po svatbe jsem se narodila ja, nasi uz ani moc s prckem nepocitali, ale nastehovali se po svatbe do noveho panelaku na sidlisti, kde byli vsichni skoro stejne stari a s jednim ditetem a vsichni cekali nejakeho dalsiho potomka. Bracha do nasich tak dlouho hucel, ze chce taky brachu nebo segru, az mu vyhoveli, za coz jsem mu vdecna :o))) Mamka mela brachu ve 20 letech a me ve 34 letech, coz na tehdejsi dobu bylo docela pozde, ale o to vic si me uzivala. Bracha me miloval (a snad i miluje stale :o))), hlidal me, prebaloval, dokonce mi myl zadek, kdyz jsem se vybarvila az na zada, vubec mu to nevadilo. Samozrejme, ze jsme se taky postuchovali a „prali“, dost casto mi snedl nejakou dobrotu, na nase souboje typu: Sandokan a malajsky tygr nikdy nezapomenu. Segra me moc rada nemela, vycitala mi, ze jsem ji vzala tatu (mamka ho poznala uz rozvadejiciho se a ja se narodila 4 roky po svatbe…!), jeden cas me i bila a ani s tatkou moc dobry vztah nemela, nejak nejevila zajem a bylo tam spousta nedorozumneni a zraneni, ktere se uz bohuzel nedaji vyresit.
Kdyz se bracha ve svych 26 letech zenil, tak jsem brecela skoro az hystericky. Neter se narodila tri mesice po mych 13 narozeninach a ja jsem u nich byla pecena varena, byla presne to mimi, ktere jsem si prala mit jako sourozence a hodne jsem si ji uzivala a ona na me byla taky dost fixovana. Tak nejak jsem brachovi vratila to jak se staral on o me :o) K mladsi, dnes 7 lete neteri, takovy vztah nemam, taky uz jsem nemela tolik casu k nim jezdit jako kdyz jsem chodila do skoly (bydli kus za Prahou, opacnym smerem od nas). Letos bylo starsi neteri 14 let a par dni pred jejima narozeninama se nam narodila mimca - sourozenci s 5 minutovym vekovym rozdilem, ktery mi ted pripada jako idealni :o)))) Prestoze kdyz jsem byla tehotna, tak na otazky ostatnich, jestli bude holky hlidat, odpovidala: za kolik, prestoze s ni puberta mlati jinym smerem nez kdysi se mnou, prestoze prestoze...... kdyz u nas byly po narozeni holek na navsteve, tak kocar nechtela vubec dat z ruky a statecne ten tank tlacila pred sebou. A holkam vyrobila velke slunicko a mesicek na kterem jsou zavesene hvezdicky a mracky na provazku, povesila jsem to holkam na lustr a moc radi se na to divaji a libi se jim jak se to hejbe. Strasne moc mile me prekvapila. A ted je zase rada na ni, aby pokracovala v nasi cca 14 lete posloupnosti, jsem zvedava jestli to zase vyjde :o) Holkam bychom jeste chteli poridit brasku (nebo rovnou dva, rika manzel) aby se ta zenska presilovka trochu vyrovnala, ale kdyz se jeste zvetsi tak to vubec neva :o))) Zatim jsou to takove plany do budoucna, kdy dojde k realizaci zatim nepremyslim, zalezi i na mnoha jinych okolnostech, treba na nasem bydleni a tak.

Takove ty zarucene proklamace, ze nejlepsi vekovy rozdil je ten a ten, radim k vyrokum typu: To jsou holcicky? To nevadi.. nebo Holky jsou stejne lepsi nez kluci… tedy do supliku s nazvem HVH = Hooooodne Velke Hlouposti. Kazdy vekovy rozdil ma neco do sebe, ma sve klady i rozpory, stejne tak jako nekdo ma hodnou holcicku a nektera je na pretrhnuti a chlapecek andilek.
Vsak to vyse uvedene prispevky potvrzuji, univerzalni ideal neexistuje.
Stejne jako s chlapama, nektera ma radsi doma tatku kutila, nekteri se honi po horach, jina ho zna z fotky, protoze furt maka, hlavne ze jsme spokojene, vzdyt i my jsme kazda jina. Tak at mame toho nejlepsiho chlapa, ty nejlepsi deti s tim nejlepsim vekovym rozdilem, at mame to nejlepsi … nejlepsi pro nas. Ruku na srdce, vzdycky nam bude dano vic nez si zaslouzime. Diky Bohu za kazdy novy den!
Mejte se nejlip.

Monca a moncicaci (pristi patek 6mesicni!!!)

 
stefinka
Ukecaná baba ;) 2304 příspěvků 26.11.04 09:14

Ahoj Alice a holky,
nedá mi to, dívám se na každý nový komentář. tady jsou deníčky v deníčcích, co příspěvek to zajímavý příběh.
Ještě doplním nevlastní sourozence - sestra a bratr cca o 10 let starší. Naši spolu museli chodit 5 let. Máma dojížděla 70 km do práce a za taťkou. Takže jsem nevlastní sourozence poznala až když byli moc „starří“. Sestru mám ráda, chodívala jsem si hrát s jejíma klučíkama, s bráchou bydleli v rozděleném bytě, ale do té druhé půlky jsem nesměla. Vzal si nějakou měštku, děsnou slepici, co nade mnou ohrnovala nos, protože podle ní moje rodina „nic neznamenala“. ti mají taky děti, ale všichni se potkáváme už jen jednou za pět let na velkých rodinných oslavách.
Se svými sestrami jsme si navzájem hlídali děti, moje mladší sestřička měla děti v 16 a 18 ještě na střední. Tak k těmhle mám hodně blízký vztah, protože když jsem dojížděla za manželem v léčebně, hlídali mi holky mnoho víkendů. Mladší sestry děti nebyly zase moc daleko od našich, tak si spolu zase oni hráli. jen jak jsme se přestěhovali 135 km od Prahy, se ty vztahy zpřetrhaly. A je mi to docela dost líto. Ale co, oni možná k sobě zase cestu najdou později. Aspoň mají hezké vzpomínky na později a navštěvují se, protože neteřinka už má klučíka stejně starého jako je moje Adélka … a to už se v tom pavouku přestávám orientovat i já.
Krásný den nad krásným témátkem. Stefinka

 
Kikina1
Stálice 76 příspěvků 26.11.04 10:43

Ahojky Alice,tak taky se připojím,nevím jak sem budu moc zapadat ale to nechám na ostatních. Já jsem vyrůstala jako jadináček a tak jako malá jsem vždy chtěla sourozence. Mamča mě měla až v 38 letech,10 let se s tátou snažily o mimi a nešlo to. Tak máma jezdila po léčení až jsem s toho nakonec já ,do písmene vymodlená ani se dnes mámě nedivím ,že už další nechtěla. Já jsem si vždy myslela že budu mít děti tak věk. rozdíl 3-4 roky,jenže nakonec vše dopadlo jinak. První dceru jsem měla ve 20 letech a manželství s jejím otcem nevydrželo. Po 2,5 letech po rozvodu jsem se znovu vdala,jsme spolu stále a musím zaklepat manželství nám skvěle funguje. Tak jsme se rozhodli že pořídíme Štěpce sourozence. Jenže nikdo nepočítal s problémy. Třikrát jsem o dítě přišla v letech 99,2000,2002,když už jsem byla zoufalá a chtěla to vzdát tak se mimísek povedl. V červnu 2004 ae nám narodil chlapeček Davídek. Můžu říct že to co jsem prožívala léčení prohlídky potrácení bych nepřála ani nejhoršímu nepříteli-dost ošklivá skušenost. Jsem moc ráda že je oba mám a nějaké žárlení se u nás nekonalo, Štěpka je ráda že už není konečně sama,moc těh.se mnou prožívala,chodila se mnou na ultrazvuky,hladila bříško když malý kopal a musím říct že měla hrozný strach, když jsem za těh. ležela třikrát v nem. Byla jsem i na odběru pl. vody a tak jsme věděli že čekáme kluka. Je nakonec mezi nimi rozdíl 11,5 roku a Štěpka je z Davídka stále unešená,zkoušela ho koupat,občas krmí,nevyšlo nám kojení i občas přebaluje a před spolužáky je pyšná že máme doma miminko.Mají sice spol. pokoj jelikož máme dva plus jedna ale nijak to nevadí. Jen těd´řeším pubertální problémy a mimnkovské zároven´což je na jednu stranu občas legrace ale někdy je to o nervy. Chceme časem něco většího a když to vyjde a poříroda dá rádi bychom měli ještě jedno mimi. Tak za 4-5 let. Ted´je mi 31l. Takže pozdravuj Verunku a Kubíčka pa Kikina

 
Lea
Kecalka 207 příspěvků 26.11.04 15:42

Ahoj holky,

Tak k tomuhle tématu taky ráda něco napíšu. V úterý to bude 12 týdnů co se nám narodil náš chlapeček. Reknu vám, ze jsem z toho tak nadšená, že bych další mimi brala hned. Nevím, jestli je to tím, že jsme s manželem nic neuspěchali a rodinu založili, až když jsme stihli všechny věci které jsme stihnout chtěli (škola, cestování, koníčky, bydlení atd.), nebo tím, že jsme na otěhotnění čekali přes rok, a o to bylo a je vše vzácnější nebo tím, že těhotenství probíhalo bez problémů a já si ho nádherně užívala a nebo tím, že chlapeček je zlatíčko a krásně sosá mlíčko, přibírá, přes den pěkně spinká, nádherně se směje a je vůbec úplně k sežrání:-))). Nevím, jestli to je pořád ještě hormónama :-))), ale já se toho mateřství a všech věcí s tím spojených prostě nemůžu nabažit. Už od nepaměti jsem hodně často slýchávala, počkej až budeš mít děti, to už se nevyspíš, nebudeš mít žádný čas pro sebe atd atd. Takže jsem z toho měla trochu strach dopředu, jak to vlastně vše zvládneme a často jsem s tím otravovala i manžela. No a teď mám pocit, že zbytečně. Nejsem nijak šíleně nevyspalá a čas pro sebe mi taky ještě zbývá. Starat se o toho mého drobečka je pro mě doopravdy radost. Teď zase poslouchám řeči typu: no, jen počkej až začne lézt a chodit a brát věci atd. atd. Ale toho se už teď nebojím. Teď mě často napadají myšlenky na další mimi, pocitově bych to chtěla vše prožívat okamžitě znovu, ale rozum někdy nahlodává myšlenkami typu: všichni říkají, že mít jedno dítě nebo dvě děti je obrovský rozdíl, dvě děti ? to je šílený záhul, co když jedno nebude chtít večer spát a druhé bud ranní ptáče? , můžu vůbec mít to druhé dítě tak moc ráda jako to první, když celé moje srdce je jeho? A další podobné nesmysly (asi?) Tak nevím, čím se mám řídit pocity nebo hlavou? Asi to dopadne tak, že ještě pár měsíců počkáme, ale moc dlouho asi ne:-))) Ráda si čtu o holkách tady na emimi, kteří mají 2 děti s malým rozdílem a píšou o tom pozitivně.
No, tak jsem se z toho trošku vypsala, i když jsem vlastně nijak konkrétně nepřispěla. Ještě vlastně chci souhlasit s tím, co napsala, myslím Zuzka, že strašně záleží na manželovi, když jste na to dva, tak je to samozřejmě mnohem lepší.
No a nakonec se zeptám, jestli je tady nějaký podobný blázen, který to cítí třeba podobně?

Tak se mějte krásně a všem sourozencům zdar! :-)))

Ahoj Lea

 
Jirina
Extra třída :D 12058 příspěvků 26.11.04 20:53

Ahoj všechny zasloužilé maminy,

téma mě oslovilo, takže se musím přidat.
Nejdřív k mé rodinné situaci: měla jsem o 1,5 roku starší sestru. Naši několik let stavěli domeček, když jsme se přestěhovali, bylo mi 8 a brzy po tom se mi narodila další sestra a 2 roky po ní čtvrtá (takže shrnuto jsme 4 holky, rozpětí 1,5 roku, 8 let, 2 roky). Souhlasím s haminou ? jak se narodily ty malé, skončilo mi dětství. Dodnes mamce nemůžu odpustit, že nás hodně využívala. Chceš jít ven? Tak jdi, ale vezmeš Verunku (tehdy třeba 3-letou) s sebou! A že jdu s dětma jezdit na kole, to ji nezajímalo, takže jsem radši nikam nešla. Do školky jsem vodila a vyzvedávala. Samozřejmě jsem si s nima dost vyhrála, dodnes na to hodně vzpomínají, co vše jsem jim ?dala? já, třeba jsem je učila hrát na kytaru (jasně že předčily svou učitelku :o)). Na druhou stranu mě ale otravovaly, třeba když jsem se potřebovala učit, pořád mi lezly do pokoje, tak jsem se zamkla a učila se a ony vydržely hodinu ležet za dveřma a kopat do nich … A já na ně ječela a nikdo se mě nezastal, jen jsem dostala sprďucha, proč na ně ječím … Nejstarší ségra v 18 vypadla z domova a tak jsem na ty ?malé? zůstala sama. Když nám bylo 21, 19 (já), 11 a 9, tak se nejstarší ségře narodil klučík. Rozvedla se a docela sobecky ho často odkládala k nám a zase tam byl malý otrapa, který mi lezl na nervy. Takže s vlastníma dětma jsem si pěkně počkala (do 32 let) a zařekla jsem se, že nikdy nesmějí zažít ty křivdy co já.
Manžel byl se svou starší sestrou o 14 měsíců a měli docela harmonický vztah.

Jíra (nyní 26 měsíců) a Hanička (nyní 1 rok) jsou od sebe taky 14 měsíců. Podobně jako Lea, když se Jíra narodil, byla jsem v takové euforii, že jsem chtěla hned znovu, taky jsme to zrealizovali a povedlo se. Většinu těhotenství jsem si odbyla, když se Jíra ještě moc nepohyboval (sice jsem ho musela nosit, ale zase ne honit a ještě tolik nevážil). Poslední asi 3 měsíce byly horší, ale s pomocí rodiny jsem to zvládla. Haničku přijal naprosto skvěle, myslím, že byl ještě příliš malý, aby si uvědomoval ?soka? a jelikož si asi nepamatuje, že byl kdy sám, vzal ségru jako přirozenou součást rodiny a žádné žárlení se nekonalo. Jasně že to chvílema bylo docela krušné (hlavně chodit ven), ale myslím že jsem ten rok docela solidně přestála a teď se mi to zdá už celkem v pohodě. Jasně že to jsou pořád dvě batolata, Jíra se spolehlivě sám nenakrmí ani se neoblíkne i ty plínky na noc potřebuje, takže občas to mám jak dvojčata. Hanička se zdá podstatně čipernější, zdá se mi, že Jíru brzy dožene a pak jako dvojčátka opravdu budou (už se našli i lidi, kteří si to opravdu mysleli).

Musím říct, že mamka se mým dětem hodně věnuje (bydlí za rohem), skoro jako by se snažila odčinit ty křivdy, které mně způsobila (ale to si asi nepřizná).

Shrnuto: rozdíl 14 měsíců je sice z počátku náročný fyzicky, ale už teď si děti hezky rozumějí a hrajou si spolu a jsou chvilky, kdy mě vůbec nepotřebujou. Doporučuji především vám, kdo máte nablízku babičky :o))

Jiřina

 
Anonymní  27.11.04 08:57

Ahoj,
já mám děti od sebe 23 měsíců, starší je holčička a mladší chlapeček. Když se malý narodil, Maruška se mnou týden pořádně nemluvila. Žárlila a chovala se naprosto příšerně. Přitom jsme jí nějak nezanedbávali a i druzí se nejdříve věnovali jí. Na chvilku se to uklidnilo, ale zase začíná zlobit. Vláďíkovi neustále ubližuje, ale cíleně a hlavně, když si myslí, že jí nevidím. To tedy dělá i psům (našemu i babičky). Přitom venku když někdo začne Vláďu chválit nebo ho ukazovat malým dětem( třeba babičky svým vnoučátkům- Jé podívej, to je ale miminko) tak Maruška se začne k bráchovi hned hlásit a zakazuje se druhým dívat. Takže jsme občas zoufalí, a doufáme jestli to bude někdy lepší. Maruš

 
Anonymní  27.11.04 14:25

Hm, tak asi opravdu kazde dite proziva prichod sourozence jinak. U nas to nebyl vubec zadny problem. Annabelle v te dobe 29 mesicu nezarlila vubec a to na mne byla velmi zavysla. Asi mame stesti. Ani ted nemame zadne problemy. Synek 8 mesicu uz leze a zatim vse OK. Mozna je to tim, ze dcerka chodi na dopoledne do skolky a tam se vyradi, ucitelky ve skolce se detem maximalne venuji a dcerce se tam velmi libi… Tak preji pevne nervy a jsem rada, ze u nas je to tak vpohode…

 
ajka
Zasloužilá kecalka 745 příspěvků 27.11.04 15:21

Ahojky,

mám o 11 měsíců mladši sestru. Náš vztah nebyl nic moc. Rozdílné povahy a navíc pořád spolu. Do školy jsem šla o rok později a chodila se sestrou od první třídy až do třeťáku na střední. Náš vztah už je super. Je to od té doby, co sestra zůstala v Rakousku a já se vrátila domů. Takže teď je mi zase smutno.

Jinak mám dceru Leničku a syna Lukáška. Věkový rozdíl mezi nima je 2 roky a 4 dny. Lukáškovy jsou tři měsíce a tak to asi nemůžu posoudit moc dobře, ale jsem moc ráda, že je máme tak brzo po sobě. Mají se moc rádi i když žárlivosti jsme se nevyhnuli. Přišla asi v jednom měsíci a postupně se to zlepšuje. Někdy je to sice náročné, třeba když Lenička plakala kvůli oteklé stoličce a Lukášek kvůli bolavému bříšku. Co teď? Snažila jsem se je oba nasáčkovat do náruče a tulit. Jasně že nemůžu dát Lukáškovi 100%-tně to co jsem dávala Leničce,ale myslím, že zase Lenička nezažila to co on. Když se na něj vrhne a rozchechtá ho jak to nedovede žádný dospělí. Je to taková zvláštní dětská hra. A taky to moooc hřeje u srdíčka když je vidím ráno spolu ležet přitulené pod peřinu. (pokud se ho lenička zrovna nesnaží nakojit-to od ní moc nemusí).
Jsem taky názoru, že ideální věk není. Záleží na povaze a taky na přístupu okolí. Myslím, že rodiče a ostatní v okolí mohou staršímu sourozenci hodně pomoct se s tím vyrovnat.

Ajka

 
Vega
Kecalka 177 příspěvků 27.11.04 19:42

Ahoj ahoj, na tohle téma určitě musím reagovat. Já jsem měla brášku přesně na den o 18 měsíců mladšího a vztahy byly super, což byl také jeden z důvodů, proč mám děti 14 měsíců od sebe. Narozdíl od předchozích maminek jsem neměla a nemám nějakou velkou možnost hlídání, u svých rodičů max. jeden den o víkendu, v týdnu jsou od rána do večera v práci. Manžel pracuje v průměru 16 hodin denně často i o víkendech.
I přesto si myslím, že obě děti zvádám v pohodě,krásně jsem se sesynchronizovali, nějaká velká žárlivost se nám také vyhnula, naopak Natálka sama nosí Adamovi hračky, když brečí tak dudík apod.
Už jsem si zvykla, že se na nás dost lidí kouká jako na exoty, když máme děti takhle brzo po sobě, ale taky se mi dost maminek s jednímdítětem­přiznalo, že chtějí větší věkový rozdíl i kvůli vlastní pohodlnosti. S manželem si do budoucna plánujeme ještě jedno miminko, i když už ne tak brzo. Určitě je to víc práce a starostí, ale už si nedokážu představit, že bych měla jenom jedno dítě, když vidím, jak spolu leží na dece a hrají si spolu.
Toť vše,mějte se krásně AHoj Vega + Natálka 20 měsíců + Adam 6 měsíců

 
Simunka
Ukecaná baba ;) 1186 příspěvků 28.11.04 22:34

Ahojte holky,

tak já se musím jen přidat k názoru že ideální věkový rozdíl neexistuje. Záleží to vše na povahách a také na věku. To že si děti rozumí jako děti neznamená že si budou rozumnět v dospělosti.
Já se s mou sestrou (o 3 roky bez 14 dní mladší) jako dítě nerozumněla a nyní to je to celkem dobrá kamarádka.
Mé děti, věkový rozdíl 4,5 roku, si hodně rozumí a hodně si spolu vyhrají, ale kdo ví, jak to jednou mezi nima bude až vyrostou, nebo povyrostou.
Také si myslím že dnes už to mají maminky dětí, pár měsíců po sobě, o dost lehčí než to měli naše mamky. Já třeba nejstěrší dceři (10let) ještě dávala výhradně látkové pleny, navíc jsme zpočátku bydleli u tchýně u které jsem ty plínky každý den musela vyvářet v hrnci (netuším proč, ale v automatce se to podle ní nesmělo), pak ten hrnec přenést do vany, vylít, počkat až plínky trošku vychladnou a pak je pěkně jednu po druhé alespoň3× vymáchat, vyždímat, pověsit, vyžehlit.
Zabralo mi to celý den a kdybych do toho měla mít ještě další dítě tak nevím nevím.
Obdivuji naše mamky jak toto vše zvládali. Myslím že v dnešní době to už máme takovou pohodičku i když se nám to někdy nezdá.

Simunka.

 
stefinka
Ukecaná baba ;) 2304 příspěvků 28.11.04 22:58

Ahoj Simunko,
ptala jsem se pratety jak se to dělalo s plínkama kdysi. Říkala, že se natrhaly staré cíchy, to se dávalo mímu. Když „po“ plínku, hodila ji do kýble a večer vymáchala v potoce, plínky pověsila a nežehlila.
Tchýně měla 5 dětí. Říkala, že večer vykoupala nejmladší, v té samé vode vyprala jeho šatečky a pak šly děti podle věku za sebou.
Bydleli jsme s mamkou v pavlačáku, studená voda na chodbě, žádný odpad, chodilo se na společné suché wc na pavlači. Tak se koupalo jednou v týdnu taky všichni v jedné vaničce a prádlo se pralo jednou za měsíc. S plínkama se nepamatuju, ale měla bych se jí zeptat jak to vlastně dělala.
Potvrzuju, že máme teď super život a proto není problém mít děti ve vyšším věku, protože se nesedřem. Tchýně je z vesnice, a když vidím její ruce …
Hezkou noc a ještě pěknější ráno přeje Stefinka

 
Simunka
Ukecaná baba ;) 1186 příspěvků 28.11.04 23:56

Ahoj Stefinko,

tak s tou hygienou to dříve asi muselo být šílené. Já si vlastně teď vybavila, jak ve filmu, tuším Sestřičky, nějak tak se to jmenuje, jak tam také přebalovali řvoucí mimčo, které mělo jen nějký hadr a bylo šíleně opruzené.

Já jsem také ze tří dětí, brácha je o devět let mladší a tak si pamatuji jak se u nás pralo. Tehdy si sice nějak zrovna mamka koupila automatku, protože zpočátku jak se brácha narodil měla jen takovou tu pračku a ždímačku a jak prala ty plíny a následně je máchala ve vaně, tak se jí udělal ošklivý zánět na prstu. Tenkrát to už ale ty automatky byli.
Jinak my se vlastně také jako malí koupali jednou týdně. A v létě, každoročně, 14 dní netekla teplá voda, to jsme chodili k tátovi do práce.
Také naši vždy namáčeli ponožky v umyvadle a pak se praly pěkně ručně, jenda po druhé. Když si představím kolik těch ponožek na 5 lidí je!!!!
Rifle ty jsme drbali ve vaně kartáčem.
Prostě máme to dnes pohodičku a ani si to neuvědomujeme. Je to normální, nikoho z nás nenapadne, když hází prádlo do pračky, jak to má vše lehké.
Bráchovi jsme též snad každý den běhali pro kojeneckou vodu k vrtu který byl asi hodinu cesty. Nevím, asi se tenkrát dala koupit kojenecká voda, ale tady byl ten vrt, chodili tam všichni, i my. Dnes skočíme do obchodu, koupíme tam plínky, kartón vod a máme na 14 dní po starostech.
Dnešní mateřství je daleko jednodužší a je to dobře. Máme čas více si užívat děti. A i když se všude tvrdí jak je uspěchaná doba, tak v tomto směru myslím, je to spíš o tom, že si rodiče čas na děti asi najít nechtějí, než že by ho neměli.

Krásnou noc Simunka

Vložit nový komentář