Naše dvojité překvapení 3. část

Sucu  Vydáno: 03.02.15

Rozhovor s maminkou jednovaječných dvojčátek Štěpána a Vojty - miminka bez obou dolních končetin.


9 komentářů

Setkala jsem se s paní Miriam v jedné pražské dětské herně. Vedle stolku stojí kočárek, ve kterém spinkají dvojčátka a okolo, spolu s ostatními dětmi, si hraje Tobiášek za dozoru své babičky.

Každého by asi nejvíce zajímalo, copak je u vás nového.
Ve stručnosti? Když to vezmu podle toho, jak šel čas, tak kluci rostou šíleným tempem. Vojtíšek čeká na své první protézky a účastníme se jednoho úžasného projektu. A pak to šílené vyřizování kolem nového bydlení.

Už první protézky? To si u tak malého miminka ani nedokážu představit, jak to udělají. Kolik je dneska vlastně Vojtíškovi, šest měsíců?
Podle biologického věku pět a půl měsíce, ale co se týče vývoje, tak jim jsou měsíce pouze tři. Tam se počítá takzvaný korigovaný věk. Vojtíšek se Štěpánkem se začali pomalu otáčet na bok a to byl signál pro pana doktora, že je ta pravá chvíle začít řešit protézky, aby se mohl vyvíjet stejně jako jeho zdravý bráška.

Také si to zatím neumím moc představit. Podle slov lékaře by měla být protézka z tvrzené pěny, aby se dala podle potřeb jednoduše upravit. Na delší nožce na návleku, u té druhé je to komplikovanější. Je dost krátká, tak bude muset mít nejspíš objímku kolem pasu.

Člověku nezbývá než žasnout, co dnešní lékaři již dokážou.
To rozhodně. Už jen co předvedli v průběhu těhotenství a v době, než jsem si je odnesla domů, byl zázrak. A ty zázraky tam jsou každý den. Dokud jsem sama neměla kulíšky, netušila jsem, jak malá miminka se dají vypiplat. Jak už jsem psala ve svém deníčku - jsou to andělé na zemi a mají můj neskonalý obdiv a vděk.

Je to určitě strašně těžká práce a já bych ji nebyla schopna. Třeba jen zbavit se toho strachu manipulovat s těmi kilo a půl vážícími miminky, jsem nebyla schopna, a oni tam mají kolikrát i jen půlkilová miminka. Nejen že to musí být strašně náročné koukat, jak to některá ta miminka nezvládnou, ale ještě podporují rodiče, aby se tam cítili co nejpohodlněji. Když maminka nestíhá, že má doma další dítko, snaží se, aby neměla výčitky. Ty miminka tam určitě pociťují lásku a pohodu a to je moc důležité.

Je poznat, že jsem se tam cítila dobře.
Rozhodně. Ale stejně jsem se nemohla dočkat, až odtamtud pojedeme všichni domů a prudila jsem s tím každou chvilku. (smích)

Zmínila jste nějaký projekt, mohu se zeptat, oč se jedná?
Náš Vojta byl nominován a vybrán jako tvář letošního ročníku “Výstup na Sněžku pro …” co pořádá organizace KlaPeTo, která se bude konat 30.5.2015. Jedná se o nadační fond Kateřiny Klasnové a Jaroslava Petrouše zaměřený na pomoc handicapovaným dětem. Také se snaží změnit současnou legislativu, která je v současné době zaměřena spíše na ztížení života postižených rodin než na jejich pomoc.

To zní zajímavě. Jestli chápu správně, půjde o výstup na Sněžku a finanční výtěžek dostane Vojtíšek. K čemu finanční prostředky využijete?
Na Sněžku vystoupá pan Petrouš - sám po amputaci levé nohy - a každý (včetně nás), kdo přijde. Finanční prostředky bychom chtěli využít na nákup auta. Ale nejde jen o Vojtíška. My dostaneme jen určitou, předem stanovenou částku a zbytek se rozdělí dalším vybraným handicapovaným dětem. Takže čím víc peněz se vybere, tím víc dětí bude moci být obdarováno. To je také důvod, proč se to snažím všude možně propagovat. Aby co nejvíce dětí mohlo mít díky této akci nějakou tu výpomoc a co nejvíce lidí o tom vědělo i v dalších letech.

Držím palce, ať máte co nejlepší počasí a přijde co nejvíce lidí.
Děkuji, taky se modlím. Jsem silně teplomilný tvor. Bude tam zároveň pořádána i akce na Den dětí, takže si tam vyhrajou i ti, co se zrovna šplhat do kopce nechystají. Jen se modlím, abychom byli všichni zdraví a žádná rýmička nás nevyřadila. Tuhle zimu je to docela mor a léčíme jednu za druhou.

Nákup auta pro tři děti, už máte vybrané?
Koukáme a zjišťujeme, jaké jsou naše možnosti. Na úřadě mi bylo řečeno, že příspěvek ve výši 200 tisíc korun můžeme využít už letos, ale v zákoníku se uvádí, že tato částka se vyplácí až dětem starším tří let, takže v tomhle jsem dost zmatená. K tomu nechce se mi zrovna pořizovat si minibus pro 7 osob. Teprve se budu učit řídit a děsím se i malého auta, natož něčeho obrovského. Ale nacpat do auta 3 autosedačky nejde do každého.

Chcete říct, že zatím nemáte ani řidičák?
Ne, nikdy jsem ho nepotřebovala. Manžel sice má, ale je spíš sváteční řidič a řídit po doktorech budu muset hlavně já. Dosud auto nebylo ani zapotřebí, všude se člověk dostane Pražskou MHD nebo vlakem. S dvojkočárem už teda vlakem ne, rychlíky na to nemají vhodné dveře. Ale do budoucna bude auto potřeba, kor jestli se přestěhujeme. Teď mám před barákem tramvaje po celé Praze a nízký autobus, pak už to nebude a na eskalátor mě s kočárkem nikdo nedostane.

Říká se - lépe vyhořet než se stěhovat. Váš současný byt nejde upravit pro Vojtovi potřeby?
Kéž by, ale nejde. Je to 2+1 ve třetím patře bez výtahu v Nuslích, takže vysoké stropy a možnost změny nulová. Stěhování hodně obrečím, nechce se mi pryč. Lepší místo už prostě není. Spojení je tu suprové, ani metrem nemusím jezdit, všude jede nízká tramvaj, okolo je to samý park a lepšího pediatra, než máme teď, prostě nenajdeme. Ale tak než vyřídíme žádost o bezbariérový byt a než se nějaký uvolní, tak to stejně asi nějaký ten rok potrvá… a kdo ví, kde nakonec skončíme.

Snad vyřídit žádost nepotrvá roky.
Zatím mám ten pocit, že ano. Jen ty základní papíry sehnat byl oříšek. Potřebovala jsem potvrzení z městské části a tam nikdo netušil, co po nich chci, ani kdo by mě to měl vystavit, tak jsem lítala z oddělení na oddělení. Pak stavební posudek, že to tady nejde upravit - na ten ještě čekám. Potvrzení o příjmech za celý rok by neměl být zas takový problém. Jak to všechno budu mít v ruce, letím na magistrát a tam se dozvím, co mi ještě chybí.

Co všechno by tak ten byt měl obsahovat, aby byl bezbariérový?
Hlavně přístup do bytu skrz 80cm široké dveře, nájezdy a výtah. Pak taky aby se okolo dveří dalo projíždět na vozíku, takže zase 80cm široký kruh na vytáčení. Upravená koupelna a záchod, žádné prahy u dveří. To je tak ten základ.

Předpokládáte že bude Vojta na vozíčku.
Určitě se bez něj plně neobejde. Bude doba, kdy bude čekat na novou protézku, nebo bude nemocný. Ale představa je taková, že ten vozík bude potřebovat minimálně, že bude běhat hlavně na protézkách, případně bude mít na pomoc berličky. Ale tak to je zatím jen naše představa, uvidí čas, jak to bude.

Zdáte se mi s tím dost vyrovnaná, neumím si představit sebe ve vaší situaci.
Nejsem, stále se s tím vyrovnávám a peru. Jsou chvíle, kdy se z toho hroutím. Ale většinou na to nemyslím. Člověku to tak prostě nepřijde. Nevnímáme ho, že by mu něco bylo. Je to spokojený vysmátý miminko. Nemám problém o tom mluvit, dokud to neřeším na úřadech. To se pak z reality stane něco nesnesitelného a vždy se tam rozbrečím. Moc to nechápu, proč zrovna tam, asi že v tu chvíli si to plně uvědomím, že je to pravda. Ale u doktorů nebo když s ním cvičím a mám to přímo před očima mi to nepřijde nijak zdrcující, je to prostě fakt, s kterým člověk žije a je s ním srovnaný. Taková absurdita.

Máte hodně doktorů?
Asi jako všechna nedonošená miminka. Neurologie, rehabilitace, riziková poradna. Plus teda něco na chirurgii a protetika.

Jak to stíháte? Pomáhá vám někdo?
Pomáhají obě babičky. K Vánocům jsem dostala tablet, ve kterém mám diář, co se synchronizuje s počítačem a telefonem, tak to zvládám už o dost lépe. Přiznám se, že se mi už dvakrát stalo, že jsem jela do jiné nemocnice, než jsem měla, naprostá zmatenost. Trapná situace, ale aspoň jsem se zasmála.

Má Vojta v něčem speciální cvičení než Štěpánek?
V podstatě cvičí tu samou Vojtovu metodu oba dva. Vojta navíc má masáž pahýlků a protahování, aby se mu nezkrátily vazy, jinak nic speciálního.

**Říkala jste, že peníze využijete na nákup auta, nic jiného zatím nepotřebujete? Tři děti v domě, to už musí být finančně náročnější s jednou mateřskou a platem.

Jak to zvládáte po této stránce.
Bála jsem se toho hodně, ale zatím se to dá. Manžel má průměrný plat, rodičovská je jen na jedno dítě rozpočítaná na tři roky. To taky není zrovna terno a na žádné další dávky nemáme nárok, ale to jsme si rozmysleli, než jsme si ty děti pořídili. Našla se řada super maminek, bez kterých by se to ale nedalo. Dostali jsme hromadu oblečení a boty, takže dlouho nebudeme muset skoro nic dokupovat. Od jedné maminky mám strašně levné plenky, takže i na tom ušetříme. Kluci jsou citlivější, co se týče mlíčka, takže i to nám částečně proplácí pojišťovna. Když se to všechno sečte, tak máme zatím nízké finanční nároky a zvládáme to bez problémů.

To zvládáte pěkně. Co si myslíte o těch lidech, co si stěžují že stát dává málo peněz?

Že se měli rozmyslet, než do toho šli. Když jsme si pořizovali děti, přemýšleli jsme na prvním místě, zda si je můžeme finančně dovolit. Jsou situace, co člověk neovlivní, ale počet dětí zrovna ovlivnit jde. Ano, bez pomoci by to bylo těžší. Museli bysme se uskromnit, co se týče ostatních výdajů. Ale zas co se týče dávek pro osoby s tělesným postižením, o těch zatím nic nevím, takže nemohu soudit.

Mně i manželovi je silně proti srsti si o cokoliv říkat, květnová akce je ale něco jiného, ta není jen pro nás. Kdyby se jednalo jen o vybrání peněz pro Vojtíška, tak do toho nejdeme a přenecháme to někomu, kdo to potřebuje víc. Takhle naopak doufáme, že Vojtův příběh přitáhne co nejvíce lidí, aby se podpořilo co nejvíce dětí.

S jakým přístupem lidí jste se zatím setkali. Jaké byli reakce na vaše deníčky?
Až překvapivě kladné. Dost jsem se obávala negativních komentářů, ale ty zatím nebyly. Hodně maminek se vyjádřilo, že obdivují, jak to zvládáme, že ony by toho nebyly schopné. Já bych nebyla pro změnu schopná starat se o dítě s poškozeným mozkem. Všichni máme své limity jinde a nic obdivuhodného na tom nevidím. Popravdě já obdivuji maminky, co si ponechají děti mentálně postižené, to bych opravdu nezvládla.

Určitě ano, zdáte se být dost silná. Zatím to na Vojtíškovi není vidět, ale v létě to bude jiné. Co pak?
Opravdu ne, tím jsem si jista. V létě to bude asi o něco těžší, protože skrývat to a uvařit dítě v horku neplánuju. Ani teď s tím nedělám tajnosti. Dvojčátka jsou takovým magnetem na lidi, a tak se často s někým dám do řeči. Hodně lidí se vyjádří, že dvojčátka jsou požehnáním a zda jsou zdravé. Na to jim většinou odpovídám, že dvojčátka jsou spíš za trest, co se týče těhotenství. Že jsou zdraví až na to, že jeden z nich nemá nožičky. V podstatě je to taková šoková terapie. Nejde mi o to, aby nás litovali, ale aby si uvědomili, že dvojčátka nejsou takové požehnání, jak by se mohlo zdát.

To je ten důvod, proč jste začala psát své deníky? Šokovat lidi?
Probůh to ne. Deníky jsem začala psát proto, aby se vědělo více o komplikacích spojených s těhotenstvím jednovaječných dvojčat. Byla to i taková moje self terapie. Takový vedlejší produkt toho psaní (a možná i moje nejvnitřnější přání) je pak to, že až půjdeme v létě na koupaliště, bude tam míň soucitných pohledů. Těch se děsím.

Zas aby jste si nemysleli, že nejsme rádi, že máme dvojčátka. Moc jsme se na ně těšili a dodnes mě dokáže šokovat, že jsou dva. Takové to „dvě mimina, kde se to tu vzalo“ mě přepadává dodnes. Nikomu bych žádného nedala. Je to šprým, co nám nadělil vesmír, když jsme chtěli někoho na hraní pro Tobiáška, ale tenhle vtip se prostě povedl a srandy budeme mít doma určitě hromadu.

Jak je Tobiášek přijal? Zatím je malý, ale určitě si všiml, že Vojta je jiný.
Tobiáš je miluje. Když přijde z venku, jde je omrknout, kde jsou. Pusinkuje a hladí je, chce si je chovat. Pomáhá nám se o ně starat. Jako každé dítě umí i zažárlit, ale hlavně je má rád. Na Vojtíška ze začátku hodně říkal, že má Au, to jsem mu vždy řekla, že ho to nebolí. Teď ho tahá za nohavice a směje se tomu, nebo dupne a řekne, že Vojta ne, jako že on nemá nožičky. Ale je zatím malej a ještě moc nemluví.

V podstatě bych řekla, že si na to zvykl. Víc a častěji řeší jizvu, co mám po placentární operaci já než jeho nožičky.

Jak se s tím vyrovnala rodina?
Překvapivě dobře. Určitě to byl pro všechny obrovský šok, ale ze všech mám dobrý pocit. Vesměs to všichni berou tak, že lépe už by to nešlo, nevnímají to jako tragédii. Má to tak od narození, naučí se s tím žít, ani nic jiného znát nebude. Báli jsme se, jak to přijme babička, ale ta je taky úžasná. Lepší rodinu si přát nemůžeme.

A co vy? Musí to být těžké. Zdáte se být s tím srovnaná, ale kde je pravda?
Jak už jsem říkala, v podstatě si to nepřipouštím. Po porodu mě zajímaly jen tři věci, a to v tomto pořadí: Jsou děti naživu? Mají zdravý mozek a vnitřní orgány? Sterilizovali mě?

Dodnes jsem nezměnila názor - na všechno kladná odpověď se rovná, že je vše v pořádku. Jasně, občas mě přepadne myšlenka: Pane Bože, moje dítě nemá nohy. Jsou chvíle, kdy nenávidím všechny ty maminky, co mají jednovaječná dvojčátka a jsou zdravá. Jsou chvíle, kdy bych se nejradši zabalila a utekla někam na jih. Ale mám dobrá antidepresiva a manžela a děti, co mě milují a pomáhají mi. Dokud je budu mít, všechno zvládnu. Asi bych byla divná, kdybych neměla občas pocit, že nenávidím celý svět. Ve skutečnosti závidím všem, co mají zdravé děti a nikdy bych jim nepřála nic zlého. Naopak nechápu ty, co si stěžují na kraviny a neuvědomují si, jak dobře se mají.

Bojíte se?
Strašně. Děsí mě, že to nejhorší není za náma. Některé poškození mozku se může projevit až postupem času. Občas, když se koukám na Štěpánka, tak mám strach, aby byl v pořádku. Jak má jiný tvar hlavičky a je takovej vykulenej plus vypláznutý jazyk - no, prostě na mě působí někdy dojmem, že se tam něco pokazilo. Pořád mě doktoři uklidňují, že se mi to jen zdá a on je v pořádku. Asi si jen do něj promítám své největší obavy, co se týče pokroků je naprosto tabulkovej.

Bojím se i toho, jaké budou reakce na Vojtíška v létě a možná mě ten strach i zabrání v tom, jít s klukama na koupaliště. Ponesu dost špatně, když budou reakce dětí zlé, nebo když někdo zabrání svým dětem hrát si s nima. Děsím se i toho, až se mě kluci zeptají, proč je jiný než kamarádi a kdy mu nožičky dorostou, až mu budu muset vysvětlovat že to je cena za to, že je naživu.

Straší mě představa stěhování, strašně moc bych chtěla zůstat v Nuslích, ale to taky není reálné. Bojím se sednout si za volant, jsem slepá jak patrona a budu se muset naučit nosit brýle. A to jsem bez nich byla docela spokojenej slepejš, všechno je tak příjemně rozmazaný.

Ale tak každý máme z něčeho strach. Já třeba nemůžu spát, jak se děsím, že mi Tobiáše nevezmou do školky.

Jaké to je, starat se o dvě miminka a batole? Jak moc se liší skutečnost od vašich představ?
Je to šílený. Pořád mám pocit, že mi jedno dítě přebývá. Když jsem doma jen s dvojčatama, docela to zvládám. Kdybych měla na starosti jen Tobiáška a jedno miminko, tak je to taky v pohodě. Kdyby byla dvojčátka jediný děti, co bych měla, byla bych prvorodička a asi se z nich zbláznila. Takhle se to v podstatě dá zvládnout - většinou.

Naivně jsem si představovala, že ven budu jezdit se všema. Obě děti najednou v šátku jsem dokázala mít jen jednou, pak už jsem nezjistila, jak je tam nainstalovat. Idea, že vezmu ven Tobiáška do sporťáku a miminka do jedné korbičky, se v praxi ukázala reálná. Ale jen dokud z toho nevyrostli. Chtěla jsem jedno dítě nosit v šátku, aby mohl Tobiáš jet v kočárku. Až bysme byli na místě, že bych rozložila korbičku a dítě z šátku do ní přemístila. Korbičku ale nemám kam dát a po jedné cestě s Vojtou do Motola v šátku mám bolavá záda ještě po několika dnech.

Je krásné, jak se realita rozchází se sny. Alespoň že jsme je udrželi mimo naší postel, tu má dodnes zabranou Tobiáš. Ven jezdím buď jen s Tobiáškem, nebo jen s dvojčatama. Sama jsem se všema najednou ještě nikde nebyla. Netroufám si, vždycky mám zajištěné hlídání. Bez babiček bych byla nahraná. S dvojkočárem se mi ale cestuje dobře, s tím nemám žádný problém a doslova jsem si ho zamilovala. Popravdě jsem si tak zvykla že jezdím po doktorech sama, že mi společnost už pomalu začíná vadit a manžel na to tuhle docela doplatil.

Když nám byla nabídnuta účast na projektu KlaPeTo, netušili jsme, nač by se ty peníze daly využít. Až v tu chvíli mi došlo, jak dobře se vlastně máme. Že nám v podstatě nic nechybí. Jasně, v budoucnu se ty nároky změní, jak Vojta poroste, budeme mít výdaje, o kterých se nám ani nezdálo, ale to je zatím hudba budoucnosti. Sice si nezajedeme na dovolenou do zahraničí, ale na chatě je taky pěkně a člověk aspoň ušetří. Dodnes si s nostalgií s manželem zavzpomínáme, jaký to bylo, když jsme měli doma jen matraci, stůl na počítač, v rohu pokoje televizi a v kuchyní jídelní stůl s židlema, co tu nechali lidi před náma. Náš jediný problém byl dostatečně rychlé připojení, abychom mohli hrát online hry.

Jediné, po čem dneska toužíme, je, aby děti spokojeně spali a my měli na sebe alespoň dvě hodiny klidu, než sami zalehneme. Ale je to pěknej život, vyčerpávající, ale stojí to za to. Kluci jsou vysmátý sluníčka.

Je něco, čeho byste litovala? Že na ně nemám tolik času a trpělivosti. Mám pocit - a není to jen pocit - že je zanedbávám. Necvičím s nima tak, jak bych měla. Nehraju si s nima tolik, jak jsem si hrála s Tobiášem. Prostě není kdy. Jsem šťastná, když po jídle zaspí a já se můžu věnovat něčemu dalšímu nebo si odpočinout. Tobiáš už přes den odmítá spát, tak člověk jede nonstop celý den. Kolikrát se odpoledne zarazím s tím, že jsem vlastně ještě nejedla a vypila jsem jen půl hrnku. A to jsem měla bláhovou představu, že budu cvičit, abych se dostala do formy.

I ten Tobiáš na to doplácí, to mě mrzí asi nejvíc - že jim nemůžu dát 100% pozornosti a času, co bych chtěla. Nakonec já ani nevím, jak si s nima hrát. Ale to jsem nevěděla a dodnes nevím ani u Tobiáška.

Všem, co dočetli až sem, děkuji za pozornost a doufám, že nikoho neurazí, že rozhovor byl pouze fiktivní. Tazatelkou i tázaným byla jedna a ta samá osoba - já. Kdyby vás zajímalo i něco, co jsem zapomněla, nebojte se v komentářích zeptat, ráda zodpovím.

Více o nadačním fondu KlaPeto
Nadační fond KlaPeto založil v srpnu loňského roku handicapovaný atlet Jaroslav Petrouš a bývalá poslankyně Parlamentu ČR Kateřina Klasnová. Nadační fond si klade za cíl přispět k lepšímu postavení zdravotně postižených, podporovat aktivity handicapovaných, chce se zasloužit o odstraňování mentálních a legislativních bariér pro zařazování sociálně a zdravotně znevýhodněných lidí do běžného života a poskytovat poradenské služby. První velká akce nadačního fondu je právě výstup na Sněžku pro Vojtíška. Akci vymyslel již před třemi lety Jaroslav Petrouš – sám byl v té době rok po nadkolenní amputaci levé nohy. Více informací na www.klapeto.eu.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.9 bodů
 Váš příspěvek
 
Leenuska
Závislačka 2515 příspěvků 03.02.15 06:44

@Sucu: ahoj tak denicek se ti moc povedl a doufam ze privede spoustu lidi na akci KlapeTo a vybere se co nejvic penez. Vojtisek je proste uzasnej-ja mu preji at ma spokojeny zivot.To ze jsou dvojcatka dar to mi taly rika hodne lidi a pak mi rikaji jake mame stesti ze se nam povedl kluk x holka.Jste uzasna rodinka :potlesk:

 
panikralickova
Kelišová 5527 příspěvků 03.02.15 09:13

Tohle je opravdu moc a moc krásný deníček. Bude to znít jako fráze a klišé, ale je to tak: „Jestli to někdo zvládne, tak jste to Vy. Vaši kluci mají tu nejlepší mámu (a určitě I tátu), kterou si mohli přát a která je provede životem.“
Přeju Vám moc štěstí, zraví, síly a hodné lidi okolo Vás.
Je úžasné, jak jste moc hezky popsala Vaše pocity. S některými (mám nedonošeného chlapečka a s ním občas nějaké menší trable, jak už to tak s nedonošenými kluky bývá) mám taky osobní zkušenost a líp bych to nenapsala.
A to „řeším“ oproti Vám absolutní drobnosti.
Ještě jednou - máte můj obdiv. :kytka:

 
Janina_81
Ukecaná baba ;) 1148 příspěvků 03.02.15 09:49

@Sucu
Krásně napsaný, máš můj veliký obdiv a držím vám strašně moc palce. Na Sněžku se chystáme, snad budeme také zdraví a doufám, že vás tam potkáme.

Pod tvojí větu „Jsou chvíle, kdy nenávidím všechny ty maminky, co mají jednovaječná dvojčátka a jsou zdravá.“ bych se podepsala. Čekala jsem jednovaječná dvojčátka a bude to téměř rok, co jim ve 22 tt zjistili VVV a my jsme neměli dostatek odvahy vychovávat jednoho relativně zdravého předškoláka (ten má jen problémy s ledvinou) a dvě děti, které mají postižené všechny končetiny. :zed: Dodneška jsem se přes to nepřenesla a nepřestala závidět maminkám ostatních zdravých jednovaječných dvojčátek, že mají zdravé děti. A to nemám zátěž na celý život.

Takže držím strašně moc palce a doufám, že se uvidíme.

 
Andrea.Tom
Zasloužilá kecalka 606 příspěvků 03.02.15 11:15

Ahoj, bylo by možné si přečíst tvé deníčky? :) Nemohu se k nim dostat a ráda bych věděla co bylo před tímto deníčkem Jinak ti musím říci, že jste stateční, jak tvá rodina, tak ty sama. Nám se měl narodit klouček, který neměl ručičky a v nohách některé kosti, takže by byl jen ležák bobžátko zlaté. Nedokázala bych si představit, jak by toto poznamenalo naši rodinu. Né všichni v této rodině totiž stojí při sobě.. Bohužel.. Každopádně nad vámi všemi smekám :hug: :potlesk:

 
biskupka
Kecalka 287 příspěvků 03.02.15 12:06

@Andrea.Tom http://www.emimino.cz/…-cast-11860/

http://www.emimino.cz/…apeni-11763/

 
quinny
Neúnavná pisatelka 16321 příspěvků 2 inzeráty 03.02.15 12:55

@Sucu :palec: :palec: rada ctu ze se vam vsem dari dobre. Vojtisek je sikula :srdce:
At se akce vydari :pankac:

 
Heidi86
Ukecaná baba ;) 1770 příspěvků 15 inzerátů 03.02.15 13:08

Perfektní deníček. Mamince přeji hodně sil a malým uličníkům ať jim zdravíčko slouží v co největší míře. Ať jsou spokojení a šťastní. A akce ať se podaří a vybere se co nejvíce penízků pro malé uličníky :-)

 
Uživatel je onlinejita22
Zasloužilá kecalka 637 příspěvků 3 inzeráty 03.02.15 13:50

Krasny denicek, také jsem rada, ze vše zvladate a jako rodina drzite při sobě. Mam dvě zdravé dvojvajecne holčičky a občas resim „blbosti“,snad mi to doda aspoň na nejaky cas vic pokory…

 
FikuLenka
Zasloužilá kecalka 575 příspěvků 03.02.15 16:35

Co na to říct? Jsi statečná ženská, která stojí nohama na zemi, racionálně uvažuje a hlavně napíše to, co si myslí. Mnohá maminka si spoustu věcí o svém dítěti jen myslí, ale neřekne nahlas, a to se mi u tebe líbí. I když to nejsou všechno pozitivní informace, řekneš to prostě tak, jak to je. Držím palce, ať vše zvládáš, máš milující rodinu a děti ti dělají jen a jen radost. A já si jdu dát přes držku za to, jak si někdy stěžuju, jak nestíhám a lítám za malou jak hadr na holi.

 
Gina108
Generální žvanilka 23600 příspěvků 03.02.15 18:20

Krásný deníček, děti jsou tak roztomilé a ty to zvládáš skvěle. :palec:
Až budeš pořizovat to auto, doporučuji se mrknout na Dacie, konkrétně na Dokkera. Je to auto uvnitř velmi prostorné, zároveň ne moc dlouhé, zaparkuje s tím i tak „šikovný“ řitič jako jsem já :mrgreen: a nejlepší na něm je ta cena :palec:

 
Mirka Dušínová
Ukecaná baba ;) 1283 příspěvků 03.02.15 20:05

Kluci jsou moc krásní, určitě budou jednou úspěšní a spokojení muži i když měli takto komplikovaný start do života. Držím pěsti ať se vše daří :kytka:

 
MarkétaT
Ukecaná baba ;) 1661 příspěvků 2 inzeráty 03.02.15 20:30

Dobrý den
Mám chlapečky 15 měsíců, mohla bych Vám po nich zaslat oblečení, kdybyste potřebovala? Stačí poslat SZ..Jinak přeji, ať se vám daří, ať všechno zvládáte :hug:

 
babetka333
Echt Kelišová 8856 příspěvků 6 inzerátů 03.02.15 21:05

Opět jsem četla jedním dechem a nestačí mi slova obdivu. Mate neuvěřitelnou silu jít dal a prát se s tim. Pokusíme se dostavit na Sněžku.
Držím vam všem palce a přeji uz jen to dobre. Člověk si uvědomí, jak se ma krasne a řeší samé prkotiny…

 
Hanulkaa
Kecalka 440 příspěvků 03.02.15 22:33

Jsem moc ráda, že se vám daří, kluci jsou nádherní a mají úžasné rodiče, co je milují bez podmínek a postaví se za ně. Váš příběh sleduji od začátku a těším se ze všech pokroků. Sama vím jaké to je mít jiné dítě, taky jsme občas středem pozornosti, ale doma kvůli tomu nezůstanu, zvykla jsem si. Tobě moc přeju, aby jste to v létě zvládli a užívali všechno, na co jen pomyslíte ;)
Na Vojtu myslím a myslím, že to nejdůležitější už má-skvělou mámu :srdce: :srdce: :srdce:

 
Sucu
Ukecaná baba ;) 1085 příspěvků 03.02.15 23:08

Jedna maminka zalozila skupinku, kam budu davat prubezne info a semo tamo fotku, kdo by mel zajem - pridejte se :)

https://www.facebook.com/…35541246676/?…

 
Moni123
Závislačka 3615 příspěvků 04.02.15 14:14

Přeju moc zdravíčka a hodně hodně sil!! Jste úžasná žena!!! četla jsem i první deníček, a nemohla jsem věřit svým očím. že to co čtu je pravda.
Zkuste mrknout na auto Citroen Berlingo. Uvnitř je prostorné, vzadu nemá středový práh, dozadu vejdou 3 sedačky. My jsme velmi spokojeni. Mám jej i kamarádka, která má dvouleťáka a pak prcky dvojčátka. Takže jí tam vejde i kočárek pro dvojčata. ale nevím jaký kočárek konkrétně má…kufr je prostorný. jen se dívejte na zadní dveře, starší berlinga mají dveře jen na jedné straně!

 
Limpapony
Povídálka 26 příspěvků 04.02.15 22:05

Skutečně moc krásný deníček, který přestože není jen o veselých věcech na mě působí neskutečně mile. Je obdivuhodné s jakou noblesou se dají zvládat opravdové starosti :andel:
Moc držím palce, aby kloučci prospívali a pro zakladatelku mám jedno docela malé povzbuzeníčko: naši mo-bi kluci se narodili v 29+6 s váhami každý kilo. Jeden z chlapečků měl problémy s dýcháním a následně i so během, což vyústilo v krvácení do mozku. Dodnes si vzpomínám na jeho „přitroublý“ výraz a polovyplazený jazýček. S touto grimasou si vystačil poměrně dlouho. Dnes je jim korigovaně 14m a grimasu vysřídal šibalský a potutelný úsměv ;). Určitě bude vše v pořádku, s takouvou úžasnou péčí a láskou to ani nemůže být jinak :hug:

 
kasatko
Ukecaná baba ;) 1727 příspěvků 04.02.15 22:20

Mate krasny kluky, ty kukadla a usmev, klobouk dolu pred vami jak to zvladate :*

 
Sylviebrno
Nováček 3 příspěvky 05.02.15 17:18

Ahoj, nic víc říct nemůžu že držím všem palce jste moc stateční. Právě než jsem začala číst mi tu moje dvě holčičky skákaly po hlavě a já myslela že mně klepne. No děkuji Vám ale teď už jsem za jejich skákání moc ráda. Chlapečkům pusinku na čelíčka a hlavně Vojtíškovi. Je bojovní a Vám hodně sil

 
EMicina
Zasloužilá kecalka 638 příspěvků 15.02.15 02:00

Dobrý den, výstup na Sněžku budu sledovat, momentlně nejsem schopna a předpokládám, že ani na přelomu května a června nebudu schopna výstup absolvovat. Celé rodině, manželovi, Vám a všem chlapcům držím pěsti. Vojtíšek už byl na vyzkoušení prvních protézek, to jsem plakala, když jsem tuto zprávu četla.

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele