Naše milované srdíčko Tomášek

Poho87  Vydáno: 18.08.15

I já jsem se rozhodla se s vámi podělit o náš příběh. Jak věřím, dopadne pro našeho synka co nejlépe a možná někoho i povzbudí, že není vše tak černé, jak se na začátku zdá.


3 komentářů


1 komentář

Otěhotněla jsem vcelku rychle, manžel mi následně řekl, že se ani nestačil smířit s tím, že se snažíme o miminko a najednou tu byly dvě čárky. :-) Celé těhotenství jsem měla bez komplikací, bez nevolností. No až na nějaké mírné otoky, bolesti zad a kyčlí při delší procházce, jsem krásně rostla a připravovali jsme se na příchod našeho prvního dítěte.

Měla jsem větší váhový odhad, ke 4 kg, a tak jsem malému domlouvala, ať jde ven dřív, říkala mu, že tady mu bude líp a bála se, jak já porodím takového obříka. Nakonec se nám 3 dny před termínem narodil Tomášek, měl 3570 g a 49 cm, takže oproti odhadu pohoda. :-)

Porod jsem si v hlavě přehrávala a plánovala mockrát, četla deníčky, články, jak nejlépe připravit tělo a psychiku, aby byl porod pro mě i miminko co nejlepší. V hlavě jsem se ujišťovala, že to musím zvládnout jako každá žena, že to bude bolet, ale že to má každá z nás v sobě, tu sílu porodit dítě…

Realita ovšem úplně někde jinde. Bohužel jsem měla, pro mě, nesnesitelný bolesti do zad a kyčlí, se kterýma jsem se neuměla vypořádat, nezabíraly mi léky na bolest a pro moje migrény mi odmítli dát epidurál. O porodu samotném se rozepisovat nebudu, bolesti mě zaskočily, nedokázala jsem si ani ve snu představit, jak moc mě to bude bolet a ty kontrakce do kyčlí jsem si musela protrpět až do samotného konce.

Na pár zatlačení byl malý venku, vybavuju si ten krásný pocit, když mi ho dali na hrudník a já byla moc šťastná, že to mám za sebou a že ON už je konečně tady. :-) Porod bez komplikací, já i Tomík v pořádku, co víc si přát.

Na pokoji jsme se sešly s holčinou, která rodila ve stejnou dobu jako já, tak jsme se tam hulákáním skvěle doplňovaly. :-) A potom na pokoji jsme si v poporodní euforii div neblahopřály, že jsme to jako daly, že jsme dobrý že jako ten porod už máme za sebou, že jsme to holky šikovný a já opravdu nemohla uvěřit, že jsem to zvládla a že mi malýho za chvíli přinesou na pokoj a bude můj, konečně budu tou mámou.

Když mi ho sestra dala do rukou, tak jsem brečela dojetím, byl nádhernej, vlasatej brouček a byl můj, pořád jsem k němu musela čuchat, krásně mi voněl. :-) Bylo to nádherný. Tak jsme začali se spolubydlící bojovat s počátečním kojením nekojením, já se bála na prcka šáhnout, nevěděla, jak ho chytit, ale to si prožila každá maminka s prvním miminkem.

Jednou v noci začal Tomášek rychleji dýchat, jakoby na něj šel prdík, ale neuklidnilo se to, mně se to nelíbil, o a tak jsem šla za sestřičkou. Od té boby chodily Tomíka měřit jak ve spánku, tak když byl vzhůru. Měl rychlejší frekvenci dechu, pátrali po příčině, prý se takhle projevuje infekce, ale odběry krve i vše ostatní bylo v pořádku. Na noc si ho 2× vzaly sestry k sobě na monitor, aby byl pod dohledem.

Mně už se v hlavě honily různý scénáře, jsem zdravotní sestra, a tak jsem se snažila nepanikařit, ale moc se mi to nedařilo. Tomík se narodil v pátek, dechy se zrychlily ze soboty na neděli a v pondělí odpoledne slyšel na srdíčku pan doktor šelest. Pro jistotu nás před úterním propuštěním poslali na ultrazvuk srdíčka k místnímu dětskému kardiologovi.

Jeli jsme sanitkou, já mohla jít po gynekologické stránce domů a záleželo, jak dopadne vyšetření. Manžel měl dovolenou a chtěl být u toho vyšetření, tak na nás čekal před poliklinikou. Pan doktor udělal ultrazvuk a sdělil nám, že má Tomášek vývojovou vadu srdce, má tam dírku mezi komorama a že to skončí operací. Dále pokračoval, že ho hned hospitalizují na novorozenecké JIP, kde bude asi 14 dní a že tam můžu být s ním…

Já držela v náručí svoje ufuněné 4 dny staré miminko a můj domeček z karet šel k zemi. Sedla jsem si na křeslo a začala brečet… Co to znamená? To je na tom tak špatně? Už jsem se viděla venku s kočárkem a najednou tohle. A kdy ta operace? A co s ním budete na tý JIP dělat? Kdy se dostaneme domů? Jak je to možné, že se na to nepřišlo v těhotenství?

Sanitka nás zavezla na oddělení, Tomáška si mezi dveřmi vzala sestra, paní doktorka mi mile vysvětlila jak a co, ať se nechám propustit, jedu si pro věci a vrátím se zpátky, že budu jako doprovod a budu moc být vedle na pokoji. Sestra mi potom vrátila věcičky, ve kterých tam Tomášek přijel a já se vracela do porodnice se zmuchlanou koulí oblečení v náručí, kde ale už nebylo miminko.

No celou cestu, celé propuštění v nemocnici a celé balení věcí doma, celou cestu naším autem jsem brečela. Opouštět porodnici bez dítěte je strašná věc. Po příjezdu do nemocnice jsme se s manželem šli podívat na toho našeho drobečka a já nevěděla, co čekat, jestli bude mít všude hadičky a bude mít v hlavičce napíchnutou flexilku. Tomášek si v klidu spinkal ve vyhřívané postýlce napojený na monitor a to bylo vše.

Sestra mi vysvětlovala, jak to u nich chodí s krmením a kdy a co a jak. Jenže já jsem to potřebovala vše 10× zopakovat, stále jsem se omlouvala, že jsem mimo a že si to nepamatuju. Dala mi podepsat potřebné formuláře, manžel odjel domů a já seděla sama v bílém pokoji pro 3, sama se svýma myšlenkama a strachem a myslela si, že se tam zblázním.

Televize šla špatně, pokoj byl na konci oddělení šestinedělí, takže jsem slyšela zpívat venku ptáky, nikdo si mě nevšímal, byla jsem zdravý doprovod a k Tomáškovi mohla v určité hodiny, pak odsála mlíčko, donesla ho tam a šla zase do toho strašnýho studenýho pokoje, jak jinak, než brečet.

Tomíka jsem při mojí návštěvě na JIP mohla přebalit, změřit mu teplotku, nakrmit, chvíli pochovat a zase jít pryč. Vše trvalo tak 30-35 minut, ráno po vizitě jsem se na něj mohla jen kouknout - nesahat, maminko. Asi po 3 dnech mi tam dali maminku, tak aspoň už jsem tam nebyla sama.

Malý pořád hodně rychle dýchal, byl jako mašinka, u jídla se celý opotil. Nechtěla jsem u něj brečet a ani u odsávání, ale musela jsem se probrečet a smířit se s tím. Nasadili mu lék Digoxin na podporu srdeční činnosti a čekalo se, jak to zabere. Znatelně se Tomášovi ulevilo, sice dýchá rychleji, ale nedá se to srovnávat s tím, co bylo před tím.

Já se s tím smířila, malýmu při krmení šeptala do ouška, ať bojuje že jsem tu s ním a budu tu pro něj, při odsávání se snažila myslet pozitivně, abych na synka neházela negaci. Manžel si taky prožil svoje, čekal na nás doma, dochystal pokojíček, nachystal postýlku a my s mimčem pořád nikde. Začal chodit znovu do práce a pár dní dovolený, co mu zbylo, si šetřil, až nás pustí domů.

Já se nejvíc bála, že se mi doma začne Tomík zhoršovat, že bude modrat a že to nezvládnu, bála jsem se že pojedeme rovnou do Motola, kde strávíme dalšího půl roku a hlavně jsem toho moc nevěděla, informace od lékařů byly opravdu skromné. Asi 4 dny před propuštěním mi malého přes den dali na pokoj, na noc si ho ale sestry pořád braly k sobě. A poslední dva dny pobytu jsem ho mohla mít s monitorem dechu i přes noc.

Znovu jsem se seznamovala se svým dítětem, vždyť jsem ho skoro neměla u sebe, nevím, jak na prdíky a co na něj zabírá, aby neplakal, aby se nerozčiloval kvůli srdíčku. Přišlo mi to strašně nefér, že sestry znají MOJE dítě líp než já. Po týdnu nás pustili domů s tím, že se defekt komorového septa u nás samovolně nezatáhne, je na to dost veliký a že nás výhledově operace v Motole nemine.

Doma jsme chvíli válčili asi jako každá maminka v šestinedělí, domácnost, dítě, bolavá prsa, pláč, smích, hrdost, starost, deprese…Máme za sebou konzultaci v Motole, kde nám sdělili, že se nad defektem tvoří tkáň a je tam pořád šance, že se nám to začne zatahovat, jinak max. do půl roku věku dítěte bude operace. Vrací se mu do plic hodně krve, proto se zadýchává a taky hrozí, že se mu nenávratně poškodí plíce, pokud by se vyčkávalo déle, třeba do roka nebo tak.

Synáček nám navzdory problémů s dechem krásně přibývá na váze, popral se s tím po svým, je to nesrovnatelně lepší než před léčbou, jen máme trochu mazlínka, člověk ho hned pochová, když začne plakat, aby se nenamáhalo srdce, i když i to někdy nezabere a hysterák se nám nevyhne. :-)

Máme vadu, kterou nevím, kde jsme v rodokmenu vzaly, nikdo z našich rodin neví o nikom, kdo by měl někdy vadu srdce. Třeba to měla moje babička, která jako miminko rychleji dýchala, nikdo nepátral proč, byla jinak bez problémů, v brzkém věku to přestalo a nikdo se o ničem nedozvěděl. Nebo to prostě začalo s námi…

Hned jsem si říkala, jak je náš malý bojovník, jak tu s námi chtěl být hned od začátku, protože hned, co se začalo vyvíjet srdíčko, už to tam bylo špatně a on stejně bojoval, že se nám chce narodit a že tu s námi chce být.

Nejhorší je, že já ani nikdo jiný s tím nic neudělá, nemáme to ve své moci a jediný, kdo může bojovat je ON. Moc mi pomohla skupina Srdíčkáři, všem moc děkuju za podporu, i když tam každý má svůj osud a mnohdy jsou na tom mnohem hůř než my a stejně dokážou poskytnout útěchu. Teď čekáme na další kontrolu v Praze, která je koncem září a tam se rozhodne.

Občas si pobrečím, že nechci, aby do toho našeho miláčka někdo řezal, napojil ho na mimotělní oběh a spravoval mu v tu dobu zastavené srdíčko, ale na druhou stranu by to měl za sebou a do konce života by byl bez následků s jizvičkou na hrudníku, která mu bude připomínat, jakej je to silák a bojovník od mala.

Jsem neskutečně vděčná že máme zrovna jeho, i když mě při pobytu, jak tomu říkám já, „na pokoji na konci chodby“, napadlo, že uteču, nechám ho tam a vyzvednu si ho, až bude „spravený“. Nikdy ho neopustím, a i když nevím, co nám ještě osud přinese, vím, že to spolu zvládneme. Jsme pořád tým, i když už ne 2v1. :)

Dětičky to zvládají lépe než my rodiče, a tak pokud vám osud nadělí nějaký ten mrak nad vaším štěstím, nevěšte hlavu, oni to zvládnou a my musíme kvůli nim taky. Jinak všem přeji zdravá miminka a pevné nervy. :-) Je sice malá šance, že se nám defekt samovolně uzavře, ale naděje umírá poslední. :-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.9 bodů
 Váš příspěvek
 
mattule
Závislačka 2785 příspěvků 18.08.15 00:13

Chci vám popřát hodně zdraví a ničeho se neboj. mám stejnou srdeční vadu, v roce sem podstoupila operaci, pak docházela na pravidelné kontroly na ekg, v 18 mě vyřadili jako naprosto zdravou, jen mám v těle kousek plastu a moje jediná vzpomínka je obrovská jizva přes celej hrudník a moje jediný omezení je, že nesmim do sauny, jinak veškerej sport ok, nesmím se nadměrně přetěžovat - tedy sportovat závodně a na profi úrovni, ale zvládla sem těhu a dcera je úplně zdravá :hug:

 
domik01
Zasloužilá kecalka 648 příspěvků 20 inzerátů 18.08.15 06:21

Ahoj maminko, vyvojova nebo jina vada muze potkat kohokoliv, i kdyz jsou posledni generace uplne zdrave, nikdy nikdo nema jistotu, ze treba strejda z tretiho kolene, zdravej, v sobe nenese nejakou patofyziologickou informaci.
Prejeme mnoho sil, vim, ze hlavne psychicky je to darda a malemu, aby vse ve zdravi preckal. Snad to bude jednou jen spatna vzpominka.. A jak tu pise mattule… bude vest plnohodnotny zivot a na tohle si ani nevzpomene.

 
nellyssa  18.08.15 06:23

Úplně mi to vehnalo slzy do očí.
Přeji hodně zdraví a sil malému..věřím, že to zvládne..už teď je to malý bojovník a jen tak se nevzda.. :hug:

 
Mishka85
Ukecaná baba ;) 1436 příspěvků 18.08.15 06:34

Drzim pesti at to Tomasek vybojuje i bez operace, ale i kdyby ne, operace pomuze naporad. Zazila jsem si vadu srdce u dcery kdyz ji byly dva mesice. Zniceho nic byla divna, nechtela se prisat a tak jsem pro jistotu zajela k doktorce a mala mela rozjete srdecni tepy na skoro 300 :/ okamzite do nemocnice, na sal a srdicko ji museli sokem zmrazit az prestalo bit. Pak se rozjelo samo a spravne. Nastala hospitalizace, leky na arytmie, propusteni domu s tim, ze musime co tri hodiny merit tepovou frekvenci…po trech mesicich se stalo to same, dvakrat za sebou, neskutecny stres pro me, dceru i muze. Zjistena atypicka supraventrikularni tachykardie…jine leky, hospitalizace a dalsi nekonecne mereni, kontroly ekg, holtery :( po roce vysazeny leky a dnes ma dcerka dva a pul let a zatim bez problemu, ceka ji nastup do skolky. Cely ten strach, smutek, stres je porad nekde hluboko ve me, ale mala je nejuzasnejsi a modlim se, aby se dalsi zachvat uz neobevil nikdy.

 
Lucie66
Ukecaná baba ;) 1278 příspěvků 64 inzerátů 18.08.15 06:43

Moc Vam preju at je uz jen dobre… :hug:

Příspěvek upraven 18.08.15 v 06:43

 
vertunka
Ukecaná baba ;) 1822 příspěvků 18.08.15 07:40

Strašně krásný a dojemný deníček :) jste moc stateční, že to takhle zvládáte :) přeji Vám, aby se všechno v dobré obrátilo

 
luccik
Zasloužilá kecalka 771 příspěvků 18.08.15 07:54

Zdravím tebe i Tomáška. U mého syna byla po 3mesicich po porodu zjištěna diagnóza Defekt komorového septa..tzn. šířka mezi komorami, bohužel rovnou pod aortou. Do dvou let bral digoxin a kalium a byl co čtvrt rok sledován na dětské KARDIO. Byla šance, že to do třech let zaroste.. Bohužel nezarostlo, ale nikterak se nezhorsilo, vysadili nám léky.. Štěstí v neštěstí máme v tom, že průtok Krče dírkou je téměř zanedbatelný, mám přes Defekttzv. šlašinky. Jednou za ttři roky jezdime na kontrolu do Motola, kde zjistily ještě dvějizvy, ale bez vvýznamné. Držím se a buď v klidu. Dnes je synovi 10,je bez omezení, jen musíme dávat pozor na možné riziko infekce. Operace není nutná, jen při případném zhoršení. A aby se nerozčiloval.­.myslím, že naše šířka sami vědí, co a jak, aby jim bylo dobře… syn je hyperaktivní a i s diagnózou je v pohodě. Držím palečky…

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29290 příspěvků 61 inzerátů 18.08.15 08:29

:kytka: :kytka: Přeju hodně zdraví

 
Poho87
Ukecaná baba ;) 1978 příspěvků 3 inzeráty 18.08.15 08:31

Dekujem za podporu. :hug: Zdravy clovek nevi co ma za dar a jeste vetsi dar jsou zdrave deti. Srdecnich vad je opravdu hodne a my nastesti nemame nijak vzacnou ani zavaznou.Cely zivot si rikam ze nejdulezitejsi je mit zdrave deti a pak tohle…ale mame vidinu uplneho uzdraveni, porad si rikam ze jsme na tom relativne dobre ze ostatni miminka musi bojovat jeste vic nez to nase. U nas nechteji dlouho cekat kvuli plicim, tou dirkou se mu dost krve vraci do plic a jsou prekrveny, pretezovany a mohly by se poskodit…Pokud bude operace tak to musime oba zmaknout..asi hlavne ja ;)

 
Dendaaa
Kecalka 158 příspěvků 168 inzerátů 18.08.15 08:44

Deníček moc dojemný. Hlavně přeji moc a moc zdraví.

 
PAN66
Zasloužilá kecalka 701 příspěvků 18.08.15 09:25

Když trpíš na migrény, tak se nemsí epidural? jne se ptám, pre na ně trpím a porod mě čeká za několik měsíců..:)

 
Jitka79
Závislačka 3204 příspěvků 18.08.15 09:38

@Poho87 naděje umírá poslední, jak píšeš.. opravdu to tak je. Já taky doufala-nedoufala. Tři dny po porodu i mé mladší dcerce zjistili subaortální defekt komorového i síňového septa. Přesně, jak píšeš, byla jsem z toho na zhroucení. Defekt byl 7mm a pod aortou, taky nám říkali, že se nezacelí. Po čtyřech měsících malý obrat k lepšímu, když nám řekli, že defekt zakrývá chlopeň a zkrat mezi komorami se zmenšuje. V roce na kontrole nám řekli, že je defekt prakticky zacelený. Na další kontrolu půjde tak za rok a je bez omezení. Přeji Tomáškovi moc, aby se srdíčko také upravilo :srdce:

 
svycarka
Kelišová 6333 příspěvků 18.08.15 09:44

Me takove pribehy vzdy silne zasahnou a vzdy i jako ted u vas jsem presvedcena, ze se narodil tem spravnym rodicum :hug: Drzim vam moc pesti a tomu malemu :srdce: posilam silu a kuraz! Hodne, hodne stesti :hug:

 
zuzika82
Zasloužilá kecalka 694 příspěvků 18.08.15 10:36

Můj bratr se narodil s podobnou vadou, přišli na to tak, že měl na levé ruce o prstík navíc (prý je to příznak srdeční vady). Prý je to dědičné, ale o žádném podobně nemocném příbuzném nikdo z rodiny nevěděl. Užili jsme si nervy, hlavně teda mamka, ale nakonec nemusel ani na žádnou operaci, mezera se mu sama postupně zacelila. Jako dítě byl strašně hyperaktivní, neposeděl, nepostál, až jsme se všichni se divili, že jestli takhle vypadá nemocné dítě, co za tajfun bychom měli doma, kdyby byl zdravý :D Dneska je mu 21 a je úplně v pohodě. Musí jezdit pravidelně na kontroly, ale jinak ho vada neomezuje v ničem. Tím jsem chtěla říct, že i to, co vypadá zpočátku šíleně a hrozně, může dopadnout dobře. Přeju hodně sil :hug:.

 
Milada69
Nováček 1 příspěvek 18.08.15 10:37

Moc Vám přeji, ať vše dobře dopadne. Před 24 lety se mi narodil chlapeček se stejnou diagnozou. V té době asi ještě nebyly takové přístroje a možnosti jako jsou nyní. Syna mi tenkrát propustili z porodnice jako zdravého a šelest na srdíčku objevila až dětská lékařka při první kontrole. Ve třech týdnech jsme byli poprvé na ultrazvuku, kde byla odhalena dírka mezi komorami 1 mm. Moc informací jsme k tomu nedostali, jen, že musíme chodit každý měsíc na sono srdce, několikrát v noci počítat dech/min a zapisovat, bral draselnou sůl a digoxin. Taky nám bylo sděleno, že se tohle operuje až ve třech letech a dírka musí určitou velikost, už si dost dobře nepamatuji kolik mm, ale myslím, že 6, což mi tenkrát k velikosti srdíčka připadalo šílené. Chodili jsme tedy každý měsíc na kontroly, dírka pomalinku rostla s růstem srdíčka, syn byl drobnější, ale jinak divoký až moc, více se potil a při hysterických záchvatech (které míval často) lehce modral kolem rtů. Ale nikdo nás v ničem neomezoval, žádné informace o závažnosti problému. Krátce před dovršením třetího roku, kdy jsme měli domluvenou operaci v Brně, se najednou dírka začala zacelovat, takže v Brně jen konstatovali, že je opět na 1 mm jako při narození, tudíž žádná operace se nekoná. Než nastoupil do školy se zacelila úplně, závažnost defektu mi došla až při jedné z posledních kontrol na sono, kdy naše kardioložka, do té doby vždy vážná, radostně plesala nadšením, že dírku nevidí :potlesk: Syn pak ještě docházel až do 19 let jednou ročně na preventivní kontroly, ale kromě vyššího tlaku bez problémů. V dětství normálně sportoval a prováděl lumpačiny, až mi šla hlava kolem. Nyní je to 24 letý mladík, který pořád něco podniká, má dvě zaměstnání a příští rok by se chtěl oženit :think: Problém má jen v nadměrném pocení a vyšším tlaku, ale přes různá vyšetření vč. holteru mu nic nenašli, takže bere jen Agen na snížení tlaku.
Někdy si říkám, že tím, že jsem o tom věděla minimum, jsem se tím až tam moc nezaobírala a prostě jsem si nepřipustila, že by to bylo nějak vážné a byla přesvědčena, že „to nic nebude“ a kluk bude v pořádku… A bylo to tak :srdce:

 
Poho87
Ukecaná baba ;) 1978 příspěvků 3 inzeráty 18.08.15 10:54

@PAN66 taky jsem byla překvapená, že migréna je kontraindikace k napíchnutí epidurálu :nevim: Nikdy mě na to můj neurolog, kam docházím 2× do roka neupozorňoval že by to mohlo vadit tak stojí za to se na to optat :palec:

 
Poho87
Ukecaná baba ;) 1978 příspěvků 3 inzeráty 18.08.15 10:58

@Jitka79 jak kdybych četla naši zprávu ;) Taky máme 7mm, nejdříve obvodní kardiolog napsal perimembranosni defekt, v Motole napsali subaortalní středně významný…taky nám řekli, že nad tím defektem je nová tkáň :) Tak snad budeme mít štěstí a zacelí se to jako vám… :andel:

 
Lucie.P84
Ukecaná baba ;) 2249 příspěvků 18.08.15 11:08

@Poho87
Ahoj. Moc držím palce, ať to samo zaroste. Člověk si to musí moc přát a ani chvilku nemyslet na to, že se to nepovede. Moje druhá dcerka měla také nemocné srdičko, ale nám se vůbec nenarodila. S těžkým srdcem jsme jí v pátém měsíci těhotenství museli nechat odejít a po protrápených měsících, zda jsme neměli čekat na zázrak a dát jí šanci s operacemi, kdy jí udělají oběh jen z půlky srdíčka a nikdy nebude žít plnohodnotný život nám řekli, že tam bylo těch vad tolik, že by ani operace nepomohly. Byla to náhoda a ač se člověk z každé vady hroutí a přání každé maminky je zdravé miminko, tak máte štěstí v neštěstí, že mu to spraví. Dejte časem vědět, jak Tomášek roste, zda už má zdravé srdíčko po operaci nebo jěstě lépe bez ní a držím vám všechny palce, které mám. Jako všem, nejen srdíčkářům. :srdce: :srdce: :srdce:

 
Rakosnicek1983
Ukecaná baba ;) 2378 příspěvků 18.08.15 11:22

@PAN66 urcite se muze.ja na migreny trpim a Epidural jsem mela-tezko by mi udelali cisare bez nej ;)

 
Katka87
Ukecaná baba ;) 1927 příspěvků 18.08.15 12:02

Nejlepší deníček, co jsem četla…žádné přehánění z porodu i přesto, že byl těžký…prostě všechno šlo stranou a jediné důležité je dítě. Žádná sebelítost. Jsi prostě frajerka a určitě to s tímhle přístupem všichni dobojujete do zdárného konce. Z toho nemám strach :* A těším se třeba za rok na další deníček o tom, jak vše nakonec dobře dopadlo a tleskám :potlesk: :potlesk: :potlesk: :hug:

 
Nika079
Zasloužilá kecalka 526 příspěvků 8 inzerátů 18.08.15 12:32

@mattule mám to podobně - v roce operace srdce a na celý život jizva. Měla jsem k tomu defektu ještě dvojity vytok z pravé komory, naštěstí už v Motole byl pan Samanek. Už jsem přirozeně porodila dvě děti a v mládí i zavodně sportovala. Když přijdu na kardio, všichni si mě prohlížejí, že ta moje operace byla zázrak, mám i malé jizvy na rukách od hadicek. Nedokážu si představit, jak muselo být našim. Zakladatelko, držím moc palce, v Motole jste v těch nejlepších rukou. Věřím, že vše dobře dopadne a Tomášek bude brzy úplně zdravé a spokojené dítě! :kytka:

 
Ivulee14
Ukecaná baba ;) 1392 příspěvků 18.08.15 12:46

Přeji maličkému jen to nejlepší a ať už je vše jen a jen lepší, než doposud. Je to bojovník! :hug:

 
verulicek  18.08.15 12:50

Hezký deníček, držím palce jako všichni tady :kytka: někde jsem nedávno četla, že skoro u čtvrtiny lidí není oválné okénko zcela uzavřené (ani o tom nevědí), tak doufám, že se tam té tkáně stihne utvořit alespoň tolik, aby s tím malý nemusel na operaci a neměl potíže.

 
Minnies
Kelišová 5376 příspěvků 18.08.15 13:09

I když od začátku to ve skupině všichni sledujeme, tak ten denicek mě rozplakal… :hug: krásně napsáno a díky tomu denícku jak je to všechno ucelené a jak ses musela cítit sama v tom pokoji bez miminka jsem si uvědomila jak to mas těžké a jaknto bezvadně zvladas! :hug: Tomášek je bojovnicek a vše krásně zvládne :kytka: :hug:

 
RyBANA
Extra třída :D 14346 příspěvků 18.08.15 13:52

Ahoj, hlavně chci popřát k narození krásného kluka.
Mám syna (nyní už pětiletého) se srdeční vadou. Vadu zjistili už ve 20tt, ale ani tak se dost dobře na operaci a ty nervy spojené s ní nedá připravit. Každopádně děti se zázračně hojí a vůbec celkově ty těžké operace snášejí daleko líp než dospěláci.
Taktéž měl operaci s mimotělním oběhem a čekali jsme neskutečných 7 hodin. V Motole jsou machři a navíc strašně příjemní. V rodině také nic takového nemáme.
Prostě se při zrodu událo něco špatně.
Nic to ale nemění na tom, že nám z toho našeho srdíčka roste krásný, zdravý, veselý kluk.
Tak držím pěsti ať dopadnete co nejlépe :kytka:

 
valentynk
Stálice 70 příspěvků 93 inzerátů 18.08.15 14:23

Krásný deníček, vehnalo mi to slzy do očí. :,(
Je pravda, že zdraví člověk si neuvědomuje co má.
Přeji Tomáškovi moc a moc zdravíčka, ať se mu srdíčko uzdraví i bez operace :srdce: :srdce:.
A mnoho lumpáren v životě.
Je to moc krásný chlapeček a má skvělé rodiče, kteří to zvládnou.
:mavam: :mavam:

 
Lenka 80
Kelišová 6010 příspěvků 18.08.15 14:26

Moc krasny denicek. prejeme Tomaskovi hodne stesti a sil do boje :srdce:

 
Ivulenka
Kelišová 5148 příspěvků 18.08.15 14:58

Držím palečky ať je malý brzo v pořádku. :hug: Taky máme defekt komorového septa, ale dírka je cca 1mm a věříme a doufáme, že se zatáhne sama.

 
Kačka Pekáčková
Kecalka 125 příspěvků 18.08.15 16:42

Dražím vám co dá, aby vše dopadlo podle vašich představ a hlavně, aby se vám Tomášek uzdravil. Je to skutečný bojovník a vy taky.

Příspěvek upraven 18.08.15 v 17:01

 
Star007
Závislačka 3870 příspěvků 18.08.15 17:07

Ahoj srdíčka :srdce: Doma mám 7,5m dceru se srdeční vývojovou vadou. V jejím měsíci jsme jeli akutně do Brna, takže znám tvé pocity. Taky netuším, kde jsme k tomu přišly, ale už nepátrám. Prostě to tak je. Oni jsou ti naši srdíčkáři bojovníci ;) Kdyby sis chtěla pokecat, klidně napiš. A věř Tomáškovi. Společně všechno zvládnete :hug:

 
Veverková
Zasloužilá kecalka 900 příspěvků 18.08.15 18:45

Přeji hodně zdravíčka :* :hug: :hug: :hug:

 
Cristyna
Závislačka 3186 příspěvků 18.08.15 18:58

Ahoj nejprve moc gratuluju k synkovi :kytka: a přeju spoustu zdravíčka do dalších let :kytka: zvládne to určitě! Uvidíš, děti jsou bojovníci :hug: I našemu synovi zjistili vadu, sice již v těhotenství, ale stejně to člověka zasahne. Stejně jako u Vás, o žadne takové vadě v rodině nevime, nemame sice vadu srdce, ale vadu ledvin, přičemž máme štěstí, že ty jsou dvě…na synovi bys to nepoznala, jak řikáš, nejvice to asi trápí rodiče…držte se :kytka: Tomášek to určitě zvládne at už bude nebo nebude muset na operaci! My čekáme na verdikt ještě rok, ale stejně jako ty doufám, že se jí vyhneme..zatím to vypadá docela nadějně, drržím palce :hug:

 
Poho87
Ukecaná baba ;) 1978 příspěvků 3 inzeráty 18.08.15 21:23

Vsem moc dekuju za podporu, to potesi ;) :hug:

 
down
Kecalka 374 příspěvků 42 inzerátů 18.08.15 21:43

At vsechno dobre dopadne, preji hodne sil Tomaskovi i tobe. :srdce:

 
Tullia
Ukecaná baba ;) 2159 příspěvků 2 inzeráty 18.08.15 22:10

Přeji také hodně sil, ať Tomášek vše zvládne a dělá vám jen radost!

 
Adebe
Kecalka 136 příspěvků 19.08.15 21:23

Ahoj maminko :) ja mam tu samou vadu jako tve ditko, pred 27 lety me operovali taktez v Motole, dnes mam zdraveho 2 leteho chlapecka ;) dodnes dochazim na pravidelne kontroly, ale funguji zcela normalne ;) drzim vam moc palecky!

 
VerousekVra
Zasloužilá kecalka 885 příspěvků 20.08.15 15:44

Tak jsem si poplakala.. je mi to moc líto a doufám, že se vše spraví.. Opravdu si člověk v takových situacích uvědomí, že na světě není nic důležitějšího, než zdraví.. Přeji hodně sil :kytka:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček