Naše první obrovské štěstí

Zuzza0  Vydáno: 29.01.12

O tom, jak se my lidi k sobě chováme. S přítelem jsme se rozhodli založit si rodinu. A tak po krátkých 3 měsících jsem na testu uviděla dvě krásné //. Dr. mi potvrdila 4. tt, bylo to krásné období plné představ, obav, myšlenek, jak to vše zvládneme.

To nejlepší, čeho jsem ve svém životě dosáhla. MILUJI TĚ, TEREZKO!
1 komentář

A? Čekáme holčičku!

Jelikož jsem se v těhotenství cítila opravdu dobře, i všechny kontroly byly v pořádku, jezdila jsem každý den 30 km do práce dělat servírku. 30. 7. 2009 jsem ale večer cestou domů cítila divný pocit, Tea si vždy cestu autem naplno užívala, ale ten večer byl opravdu divný. Začalo mi být zle, podivně mě bolely záda, říkala jsem si, že je to určitě jen únavou a že bych už v práci měla polevit. Do toho přišly malé bolesti.

Než jsem ale dojela domů, bolesti přešly na daleko větší stupeň. Nejela jsem domů, jela jsem okamžitě za přítelem do práce, ten mě hned posílal do špitálu. Nevím, proč jsem se snažila být hrdinkou, že to nic není. Pak jsem psala kamarádce, jak vlastně vypadají kontrakce, protože tyhle bolesti byly čím dál větší. Taky jsem se dočetla, že to mohou být poslíčci, takže jsem se naložila do vany a čekala, co bude dál. Po chvíli mě Tom vytahoval z vany, bolestí jsem lezla po zemi. Dnes už nechápu, proč jsem vlastně do nemocnice nechtěla jet, možná jsem měla strach z toho, že mi vynadají? Že jsem hysterka? Možná strach z nemocnice? Spíš jsem si nedokázala představit, co vše se může stát.

Nikam jsem já HUSA hloupá nejela, noc jsem přetrpěla doma a ráno už jsem byla připravená jet. V nemocnici mi udělali monitor a podle křivky plné kontrakcí si mě tam nechali. Přišel za mnou primář dr. Vocásek a vysvětlil mi, že musíme okamžitě zahájit léčbu, která mi blížící porod zastaví (byla jsem přibližně ve 26. tt). Musela jsem stále jen ležet, tekutina z kapaček mi proudila do žil, 19 prášků denně, postel podepřená tak, aby nohy byly nahoře. Byly to těžké chvíle, stále jsem si musela zapisovat, jak časté a dlouhé kontrakce mám. Ruce jsem měla rozpíchané od kapaček, žaludek unavený z té chémie. Už jsem neměla sílu na další den plný bolestí a slz.

Někdy bylo lépe, mohla jsem se dokonce najíst s dalšími pacienty na chodbě, jindy mě strašili tím, že na záchod si jdu naposledy. Bylo mi zle. Strašně zle… Nechápala jsem, proč mi léčba nezabírá?! Už jsem měla dost špitálu, prosila jsem dr., ať mě pustí domů, že je jedno, kde ležím. Ještěže neposlouchali moje kecy. V té době jsem se ke svým blízkým zrovna nechovala hezky. Třeba moje výborná kámoška „Khalmati“ trpěla, nevím, čím to bylo, možná toho bylo na mě moc, stále samé bolesti. Khalmati, strašně se omlouvám, kdybych mohla, vezmu to zpět! Návštěvy mě vyčerpávaly, tváření se na okolí, že to nic není, že to přejde, že už bych přece mohla domů. I Tobě Tome velký dík!

Jednou na kontrole, když mě primář prohlížel, jsem se ptala, cože se to děje Odpověděl mi, že moje hubené tělo není zvyklé tak strašně rychle přibírat a růst, že je normální, že takhle hubené holky hned potratí, protože se tělo snaží vypudit plod a být zase takové, jako předtím. No dobré, moje těhotné tělo se snaží zbavit Terezky, moc hezké… a pak mi řekl, že se porodnice i oddělení gynekologie bude malovat, že mě převezou pravděpodobně do Jičína. Den odjezdu nastal, přijela pro mě sanita, řidič i doktorka si pro mě dojeli na speciálním lehátku až před mou postel, dovezli mě do sanitky a hurá na „výlet“… cestu sanitkou jsem si neskutečně užila, miluji totiž rychlou jízdu a viděla jsem, jak řidiči před houkající sirénou uhýbají. Byl to celkem relax, vypadnout z nemocničního stereotypu :-)

Příjem v jičínské nemocnici? Sestra právě obědvala, když mě přivezli a naštvaně odvětila, že zrovna obědvá, ať si laskavě počkám. Cože? Já jsem ale potřebovala dát další kapačku, další léky, ať se mě ta bolest zase nerozjede, ale raději jsem mlčela. Ukázala mi, kde mám pokoj, ať si tam dojdu, že mě tam přeci nebudou vozit. Pak jsem už nevydržela a řekla si o kapačku. Když mi měnila tu tekutinu, špatně mi přidržela kanylu, pak mi napojila novou kapačku a já jen koukala na blížící se vzduch do žíly. V kanyle nebyla 10centimetrová vzduchová bublina, ale aspoň metrová, a to opravdu nepřeháním, okamžitě jsem na sestru zakřičela „tohle snad nemyslíte vážně“, ona začala zmatkovat, omlouvat se, že dlouho kapačky nedávala a hned vše napravila. Kdo ví, jak by to dopadlo, kdybych si toho nevšimla.

Pak přišel primář a odvětil, že „zase jedna anorektická puberťačka, co si za kontrakce může sama“. To mě opravdu odrovnalo, přístup personálu jičínské nemocnice byl opravdu příšerný. Nevím, co si mám o tom všem ksakru myslet. Proč se ke mně tak chovají? Žádná anorektička nejsem a nikdy jsem nebyla, jen mám prostě rychlé spalování a k tomu vypadám ještě o 5 let mladší. Ale měli důvod se ke mně takhle chovat? Copak jsem si za své bolesti mohla sama? Proč doktoři nemohli být příjemní?! Za ten pobyt jsem si prožila několik opravdu hnusných týdnů, plných probrečených dní i nocí, strachu - co vlastně ten můj chlap sám doma dělá?

Na dalším z několika ultrazvuků mi primář řekl, že to vypadá, že mám zkaženou plodovou vodu, že moje dítě prostě žije v nezdravém prostředí, a jestli prý hodlám dále pokračovat s kontrakcemi, tak se mi dítě narodí postižené, což asi stejně bude, když má zkaženou plodovku, dodal k tomu. Moje pocity byly v tu chvíli nepopsatelné, neskutečné zoufalství, strach, úzkost, žádná naděje, žádná podpora od profesionálů, nic. Jednali tam se mnou jako s kusem hadru, opravdu neskutečné. Nějak jsme to tam s Terezkou přetrpěly a hned, jak to bylo možné, vrátila nás sanitka zpět do Jilemnice.

Okamžitě si mě prohlédl primář, ptala jsem se ho, jak vypadá ta zkažená plodovka, koukal na mě jako na puk, jako na blázna, a když jsem mu převyprávěla příběh z Jičína, začal mě uklidňovat, že se zkažená plodovka jen z ultrazvuku nedá poznat, že se tam sice nějaké malé odchylky objevují, ale že je vše v normě. Opět jsem byla tam, kde se ke mně chovali velmi vlídně, s úsměvem na tváři, začali mě uklidňovat, že přece za nic nemůžu a postupně mi dávali cíle: vydržte do 30. t, vydržte do 31. tt, 32tt, 33. tt, 34. tt, 35. tt, 36. tt, a vše bude v naprostém pořádku.

Terezka bojovala, vydržela, rostla tak, jak měla, a za pár dní jsem se jí podívala do jejích nádherných modrých očí. O porodu ale až příště.-)

Děkuji všem z jilemnické nemocnice, podle mě jsou tam naprosto nejlepší doktoři, přístup a chování k pacientovi je opravdu báječné, a taky děkuji rodině a přátelům za podporu, kterou jsem moc potřebovala. I vám za dočtení mého prvního deníčku :-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
nulu86
Ukecaná baba ;) 2413 příspěvků 29.01.12 08:24

No opět se mi potvrdilo, jak někteří zdravotníci dokážou být hnusní, to se mi snad jen zdá. Připomíná mi to můj pobyt, kdy jsem ležela jen týden ve 24 tt a doktor mému muži na otázku co se děje odvětil, ať si uvědomí, že ty 2 prázdné postele vedle mě stojí nemocnici méně, než ta na které ležím :cert: Super, že jsi to dotáhla do zdárného porodu, máš můj obdiv :hug: :kytka:

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17592 příspěvků 29.01.12 09:07

smekám, v jičíně by zasloužili proplesk :pocitac:

 
giraffe11
Závislačka 4441 příspěvků 29.01.12 09:24

Jako kdyby nestačilo, co sis musela v těhotenství prožít. Ten přístup personálu v Jičíně je fakt děs. :cert:
Ale je super, že jste to s Terezkou vydržely. Gratuluji! :kytka:

 
Jarča8
Zasloužilá kecalka 571 příspěvků 29.01.12 10:52

Já jsem v Jilemnici rodila dceru a byla sem tam hrozně spokojená, jsou tam všichni moc milí a příjemní!

 
Ilonka007
Kecalka 327 příspěvků 29.01.12 14:43

No fuj, to jsou ale hovada, ti z toho Jičína… Copak to nejsou lidi? Jen kdyby měli být v tvé kůži, to by asi koukali… Obdivuju tě, žes to takhle zvládla, já bych asi zkončila v péči psychiatra…

 
AnitAma
Ukecaná baba ;) 1259 příspěvků 29.01.12 18:25

Pěkný deníček, v té druhé nemocnici opravdu naprosto neprofsionální přístup. Jsi šikovná, žes to všechno zvládla. A gratuluji ke krásné holčičce :kytka:

 
Khalmati
Závislačka 3184 příspěvků 30.01.12 08:45

:-*
A teď ještě ten o porodu, ať je to ucelený :hug:
Mám vás ráda, holky :-)

 
MacinkaCZ
Závislačka 2900 příspěvků 30.01.12 11:13

Taky teda klobouk dolů já bych to tam neustála… jsem cíťa a asi by mě odvezli na psychinu… divím se že sis neřekla o převoz někde jinde..

 
Gabika83
Závislačka 3221 příspěvků 30.01.12 12:56

Myslím že jsi šikulka žes to vydržela ale zase není všude špatně jak popisuješ tú druhou nemocnici..podej stížnost když jsi nebyla spokojená…pak když stížností bude víc tak si tolik dovolovat nebudou…

 
Kalisek
Kelišová 5664 příspěvků 30.01.12 17:34

Beruško moje, krásně napsaný! Moc se na Vás těšíme! :srdce:

 
michelleMB
Nováček 3 příspěvky 31.01.12 08:02
šikulky

Joji jsi statečná, úžasná a skvělá ženská… To jak se lidé v Jičínské nemocnici chovali, za to bych je tam nejraději jela nakopat… Místo podpory opak? Doprčic kde to jsme ? Člověk se sám cítí dost pod psa, že musí trávit čas v nemocnici a k tomu ještě tohle?

Mohu jen dodat, že jste ty i Tea velké šikulky a bojovníce. Jsme na vás s Em moc hrdý… A z celého srdce Ti přejeme aby druhé (a další a další) těhotenství bylo bezproblémové :srdce:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele