Naše půlroční štěstíčko

Jannica  Vydáno: 17.01.12

Nejdříve úžas nad dvěma //, poté neuvěřitelné těšení se na miminko, a konečně jsme náš poklad drželi v náručí a sledujeme jeho první pokroky v životě. Uteklo půl roku, než jsem se odhodlala napsat také deníček jako několik mých kamarádek.

pár hodin od příjezdu k mamince z inkubátoru :)
1 komentář

tady nám jsou 3 měsíce a už se usmívám :)

první minuty po narození

s tatínkem v 4.měsících :)

Celou dobu mého těhotenství jsem nedělala nic jiného než sledovala diskuze, rady a deníčky zde na eMiminu :) Samozřejmě potají v práci a veřejně doma :D Nejspíš bych měla začít tím, jak to celé vlastně začalo :) Byl chladný podzimní den, přesněji 18. listopadu 2010. Vím to přesně proto, že ten den mi vyšel ráno 6. negativní těhotenský test. Miminko jsme sice s manželem (se kterým jsem byla tehdy měsíc vdaná) neplánovali, ale já tak nějak vnitřně cítila, že mi tikají biologické hodiny.

O miminku se mi zdálo už několik dní, ve snáři mi neustále svítila věta „Příchod miminka“ několikrát jsem ten sen oplakala, protože nebyl skutečný. Doktoři mi předvídali dlouhé a těžké snažení kvůli špatným vejcovodům a vaječníkům :( Nicméně ve mě hlodal přeci jen ten malý červíček „udělej si ještě jeden test“. Už jsem si říkala, že půjdu další den k doktorovi na vyvolání MS, protože jsem měla už 10 dnů zpoždění. Když vám, ale někdo od 16 neustále cpe do hlavy, že jen tak neotěhotníte, věřit zázraku je opravdu těžké.

Ještě ten den jsem si sjela v rámci služební pochůzky do lékárny pro Mamatest a ztišila tak své svědomí, i když mi 6 testů jiné značky neukázalo nic než jen jednu čárečku. Ještě ten den se můj život obrátil vzhůru nohama! Byla jsem TĚHOTNÁ! (test jsem si udělala ještě v práci), kolegyně mi test přišla potvrdit, protože jsem měla obavy, že jsem si vysnila druhou čárku :D Ještě ten večer jsem to sdělila manželovi a ještě za tepla ten víkend mým a jeho rodičům :D Nepřipouštěla jsem si, že by se mohlo něco stát, prostě jsem věřila že vše bude OK :)

Jako prvorodička jsem samozřejmě šílela a všechno si hned nakupovala, čančala a připravovala :D Teď se tomu musím zpětně opravdu smát :D V 16. tt jsem byla na 3D, kde mi potvrdili chlapečka :) Už od prvního dne těhotenství jsme věděli, že se kluk bude jmenovat Davídek :) Od té doby jsem na své bříško mluvila jménem :), hladila ho a užívala si :) Já trubka jsem však četla několik smutných deníčků a nahlodala si do hlavy, že se malému něco stane před porodem - uvázání pupeční šňůry kolem krku, zkažená plodová voda atd. Nikdy na tohle nemyslete! Jsou to jen plané strachy a mě to akorát trošku pokazilo závěr těhu :( Hrozně jsem se o toho naše prcka bála (podle doktorka byl pouhou cystou :D )

Následovaly další těhu kontroly, ultrazvuky, natáčky a stále mě ujišťovali, že je s miminkem všechno v pořádku (holt jsem byla taková hysterka trošku :D ). Myslím, že nejsem jediná, která se bála o miminko, když už přišlo jako dar z nebes :) No a nastal 23. červenec 2011, den našeho termínu. Jelikož jsem astmatička, tak jsem ještě ten den nastoupila do porodnice na vyvolávání, protože se Davídkovi na svět vůbec nechtělo :) 23. července zavedli 1. tabletu a nic… 24. července ráno zavedli 2. tabletu a nic… když už mi přišly slabé kontrakce a já se těšila jak blázen na tu bolest a na úlevu a že budu držet ten svůj uzlíček po 9 měsících v náručí, tak mi kontrakce sestřičky zastavily… prý, že když by to bylo k porodu, tak budou kontrakce přetrvávat - nepřetrvaly.

Večer 24. července zavedli další, v pořadí 3. tabletu… a už to začalo :( Nebudu vám tu popisovat celý průběh porodu, byla to neskutečná bolest :( Davídkovi se na svět vůbec nechtělo. Po x hodinách nepřetržitých kontrakcí a mého neuvěřitelného vyčerpání přišel Davídek na svět akutním císařským řezem v 1:47 ráno, dne 25. července, a tohle datum nikdy nezapomenu! (akutní císař byl z důvodu mého vyčerpání, astmatického záchvatu a srdečního selhávání miminka :( ), ale Dáda to zvládl bravurně! Když jsem se ve 3 ráno probudila (1,5 hodiny od SC), tak mě manžel držel za ruku a jen mi stihl říci, že je s maličkým vše v pořádku a že se vyhřívá v inkubátoru, než jsem upadla do dalšího spánku. Ráno v 6 jsem se probudila a vše mi došlo! Davídek je na světě! Břicho nikde (opravdu zvláštní pocit po 9 měsících :D ).

Ve 12 hodin ten den mi ho přivezli a už neodvezli :) A protože už je to deníček dlouhý a pro někoho asi i nezáživný, tak to zkrátím :) Zažívám nejkrásnější půlrok svého života. Miláček se má čile k světu, z malého nicnedělajícího klubíčka se nám za těch 5 měsíců vyklubal krásný čilý klučík se zájmem o svět :) Už se koukáme na vše kolem z bříškové periferie, strkáme nožičky pod zadeček a zkoušíme, co to udělá, vše ochutnáváme a papkáme lžičkou :) Je to ještě krásnější než jsem si představovala :) Uff a je to za mnou :D Doufám, že jsem vás neunavila… dlouhé a skoro o ničem, ale ta prťata jsou o NĚČEM, a to se nedá slovy vyjádřit :)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.8 bodů
 Váš příspěvek
 
evick2
Závislačka 3539 příspěvků 17.01.12 08:50

júúúú krásně napsáno! Dáda je úžasný miminko a má úžasnou maminku:) už se moc těšíme až Vás oba někdy poznáme :kytka:

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17592 příspěvků 17.01.12 09:14

Gratuluju k miminku, je to krásný sledovat ty pokroky, tvůj deníček vůbec není o ničem, neboj :) přeju ať jste zdraví celá rodina :kytka:

říkám si, jestli v tvém případě nebylo rizikovější vyvolávat, když se malému ještě nechtělo a tys nebyla připravená, než kdybys přenášela…selským rozumem mi přijde že jo, že ta chemie tomu prostě nepřidala :oops: :roll:

 
Kakami
Závislačka 3182 příspěvků 17.01.12 10:31
:potlesk: :)
 
Natys
Kelišová 5213 příspěvků 17.01.12 16:04

Jani, ještě dnes si pamatuji ty smsky jako by to bylo včera ! :potlesk: :potlesk: :potlesk:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček