Naše rodinné katastrofy

Cestování

Já teda nevím, Kristýno, ale podle mě byste se měli jmenovat spíš Smolní než Smutní...

Hujerovi :)

Není to zas tak dávno, co jsem každé léto jezdívala na dovolenou s rodiči a mými dvěma sestrami. A abychom se nenudili, tak jsme si s sebou vždycky kromě tuny hadrů a naprosto nepotřebných krámů přibalili ještě jednu super rodinku, se kterou se dlouho přátelíme. Co vám budu povídat, o karamboly nouze nebyla. :) Uvařte kávičku a pohodlně se usaďte, bláznivá jízda začíná. :)

První společná dovolená s našimi přáteli byla v Chorvatsku. Už cesta tam byla naprosto nesnesitelná, protože moje tehdy pouze roční sestra Barborka nepřetržitě řvala. Jakýkoliv pokus o to jí umlčet byl naprosto bez úspěchu. Chtěla jsem vyskočit za jízdy, ale nakonec jsem to přežila. Po nekonečných hodinách jsme byli konečně na místě.

O tom, že i na táboře jsme byli ubytovaní líp, se ani zmiňovat nebudu, nakonec jsme se tam chodili jen vyspat, tak co. :) Týden nám docela hezky utekl a kromě toho, že Barča chytla druhý den srajdu, se nic zvláštního nepřihodilo. Pomalu jsme se balili, ale ani ve snu nás nenapadlo, co nás teprve čeká.

Cestou domů se nám na chorvatské dálnici rozbilo auto. Poté, co nám místní mechanik oznámil, že „auto ne ide“ jsme se rozloučili s našimi známými, které jsme nechtěli zdržovat a odebrali se do nedalekého penzionu. Tam jsme čekali na odtahovku z Čech, která měla přivézt náhradní auto. Čekání bylo dlouhé, ale když taťkovi zazvonil telefon, začali jsme se radovat, že auto už je nablízku. My bláhoví.

Řidič nám oznámil, že to do něj na hranicích někdo napálil, ale že snad bude moct jet dál. No co, tak do večera už to vydržíme. Odtahovák konečně dorazil a my se celí natěšení chtěli i s kuframa nakýblovat do auta. Bohužel i zde se chybička vloudila. Auto bylo pětimístné, nás ovšem bylo šest. V Chorvatsku jsme nechtěli zůstat už ani minutu, a tak se rozhodlo. „Kristýno, ty jsi nejstarší, pojedeš na zemi…na hranicích přes tebe hodíme třeba deku.“ :D No paráda, je mi to fuk, hlavně ať už jsme doma.

Nakonec jsme tedy dojeli. Sice mě v Praze museli z auta vyndat, protože nohy mi někde v polovině Slovinska definitivně odumřely, ale byla jsem šťastná jak blecha, že jsem doma. :)

Ještě téhož léta jsme se rozhodli si zkaženou dovolenou nějak napravit a vydali jsme se, tentokrát naštěstí letecky, do Řecka. Barča sice řvala i tam, ale o dost kratší dobu. :D Vše probíhalo, jak má, až do poloviny naší dovolené. Tehdy si Barunka, zřejmě ve snaze vyžehlit si dupačky, popálila ruku a už jsme valili na místní pohotovost.

Když jsme zjistili, že to tam vypadá spíš jako ve chlévě než v nemocnici, rozhodli jsme se improvizovat. Koupili jsme v lékarně Panthenol a Barče namluvili, že má na ruce snížek a musí ho střežit, aby jí z ručičky nikam nespadl. Zabralo to a Barunce po pár dnech zmizel puchýřek. Domů se vrátila celá, ale dodnes si pamatuje, jak na ruce nosila snížek. :)

O rok později jsme se na stejné místo vraceli znovu, protože nám ostrov Kos učaroval a v hotelu jsme byli spokojení. Velmi brzy po příjezdu se naši otcové vydali na čtyřkolkách objevovat svět a my, ženský, zůstaly na pláži. Já a dcera známých Adéla jsme si u moře půjčily kánoi a vydaly se na moře. :) Po chvíli jsme chtěly zamávat našim matinkám, ty však zběsile lítaly po pláži, mávaly na nás rukama a něco křičely. „Blaženo, nechoď do tý hloubky, tady na kraji ti to stačí“, smály jsme se našim hysterickým matkám a vesele pluly dál. :D V tu dobu jsme neměly ani tušení, že pláží se prohnalo písečné tornádo a sešlehalo naše maminky a sestry k nepoznání. Asi týden na to začalo hořet za hotelem. V té době jsme se naštěstí chystali domů.

Dál už nebudu popisovat každou dovolenou zvlášť, protože by to bylo spíše na knihu, než na deníček. :) Snad v každé destinaci, ve které jsme byli, hořelo. Jednou byla situace natolik vážná, že už to vypadalo na evakuaci. Rozhodli jsme se ale, že si ještě nacpeme pupky na večeři, aby nás náhodou nevypakovali z hotelu hladoví.

Rodinka známých se pro nás vždycky stavovala na pokoji, a tak jsme na ně jako každý večer čekali. Najednou se ale hotel rozhoukal. V dané situaci se strhla docela panika a všichni vylítli z pokojů. Jen naše rodina ne. Já a moje sestry jsme se v slzách válely po posteli, zatímco naše máma během minuty sbalila celý náš ancábl. Nakonec jsme zjistili, že sirénu omylem spustila Adéla, když cestou k nám znuděně ťukala prsty po zdi. :D Následující dovolenou se taky nepoštěstilo a krom ohně nás zasypával ještě prach ze sousedního hotelu, který byl právě ve výstavbě.

Adéla dodnes říká, že si stejně myslí, že všechno tohle jsme na sebe přitahovali pouze my a jejich rodina v tom nemá prsty. :) A to z toho důvodu, že když nás rodiče vypustili se sestrou na dovolenou samotné, tak nám uletělo zpáteční letadlo.

Následující rok nás tedy rodiče pro jistotu nechali doma a jeli sami s nejmladší sestrou. Ale ani jim se smůla nevyhnula. Na konci dovolené je vypakovali z hotelu polonahé a oni skončili na mostě i s kuframa, odkud nám do Čech posílali SOS smsky, jelikož jim hořelo za pr…í. :D

Když u nás vloni v létě všichni zase byli na návštěvě, řekli nám, že se diví, že se nám nepřihodilo nic na dovolené v Itálii, kterou jsem trávila se svým současným manželem. Musela jsem jí ale odpovědět „Jaktože ne?? Přivezli jsme si miminko!!“ :)

Letos se chystáme opět do Řecka, tentokrát jen já s manželem a synem a rodiče s Barčou, které je dnes už sedm let a je to velká slečna. Pevně doufám, že jsme si všechnu smůlu vybrali na mnoho let dopředu a že to bude konečně jednou opravdu klidná dovolená. :)

Hodnotilo 29 lidí. Score 3.6.
 Váš příspěvek
 
sao
Ukecaná baba ;) 1541 příspěvků 12.11.13 06:05

:lol: Tak u tohoto deníčku jsem se dobře nasmála, protože mi připomíná naše rodinné dovolené, taky se pokaždé něco stalo :lol:

 
joaska  12.11.13 07:17

Hele a není někdo pyroman? :mrgreen:
jinak dobrý :D, ale k tomu, že jsi jela na té podlaze v autě se raději nebudu vyjadřovat, na to jsem maličko přecitlivělá

 
cutebaby
Povídálka 17 příspěvků 12.11.13 07:41

Dobrý deníček :P my když jsme jeli s našimi dvojčaty letos do Chorvatska bylo to k nevydržení, pořád řvali jedna přes druhou, vůbec nespali a to jsme jeli na noc, nudili se atd… No prostě hrůza :P

 
Týna K.
Závislačka 4554 příspěvků 12.11.13 08:56

@joaska Pokud to myslíš z ohledu bezpečnosti, tak tě chápu, teď na to všichni koukáme úplně jinak a jsme rádi, že jsme v pořádku dojeli domů… ale v tu chvíli byla situace natolik zoufalá, že jsme všichni přemýšleli úplně jinak… :) jinak s tou pyromanií jsme si už taky dělali kolikrát srandu, protože s těma požárama máme fakt pech :mrgreen:

@cutebaby já mám od té doby z cestování na dovču autem krupičku :D

@sao tak to jsem ráda, že v tom nejsme sami :D

 
Loocie
Závislačka 3445 příspěvků 12.11.13 09:29

Tak cesta na zemi v autě mě fakt pobavila :) Aspoň máš na co vzpomínat :mrgreen:

 
pomenkova
Nadpozemská drbna 25230 příspěvků 12.11.13 14:14

Jezisi ja bych na vasem miste uz radeji sedela doma :mrgreen: :mrgreen:
Mne se stalo neco podobneho s vybuchem plynu v italii, ale podle toho co zazivate kazdou dovolenou.-klobouk dolu, ze porad jezdite ikdyz vite ze bude opet horet :mrgreen:

 
Týna K.
Závislačka 4554 příspěvků 12.11.13 14:18

@pomenkova no spíš jsme si proti požárům vypěstovali pořádnou imunitu… jak začne hořet, tak všichni panikařej, kdežto nás už nějakej ohýnek nemůže nijak zarazit :mrgreen:

 
pomenkova
Nadpozemská drbna 25230 příspěvků 12.11.13 14:25

@Týna K. tak tomu bych i verila :mrgreen:

 
toys
Kecalka 121 příspěvků 13.11.13 18:14

Super deníček, ale nechtěla bych teda zažít :mrgreen:

 
kratL  13.11.13 22:27

Díky, díky, díky. Už dlouho jsem se takhle nezasmála. Taky jsem pro bezpečnost, ale u toho, jak Ti odumřely nohy, mě už tekly slzy…Představuju si tu paniku při požáru a u toho vaší rodinu v naprostém klidu…umírám smíchy.

 
karolina.mauw
Kecalka 397 příspěvků 14.11.13 10:39

No to je neuvěřitelné :mrgreen:

 
Kossuthe
Kecalka 154 příspěvků 18.12.13 21:40
:lol: :lol: :lol:
 
Kossuthe
Kecalka 154 příspěvků 18.12.13 21:41
:lol: :lol: :lol:
Vložit nový komentář