Naše touha po miminku- další pokračování

 Vydáno: 15.05.05

Můj předchozí článek zněl dosti špatně, chci vše uvést na pravou míru. Nechci pomlouvat manžela ani tchýni, navzdory všemu JSEM ŠŤASTNÁ, i když to tak nepůsobilo. Občas na mě prostě přijde splín a chtěla jsem to ze sebe dostat.

Chci vše uvést na pravou míru, o víkendu chystá snídani on, když uklízíme, tak se snaží taky pomoct, není takovej, že padne na postel po příchodu z práce. Všechno proč je to teď takové je jen kvůli tomu, že tu tak bydlíme. Oba jsme unavení a miminko chceme moc! Oba.
Manžel můj potrat nesl možná i trošku hůř než já. Když mi provedli zákrok, hned jak jsem se probudila, seděl u mě. Utěšoval mě celou noc, když jsem přišla domů, byli uklizené všechny věci, které by připomínali moje těhotenství, staral se o mě až dojemě, dodnes nosí v peněžence obrázek našeho miminka. Milování není jen opravdu proto, že jsme unavení a on víc. Pracuje teprv pár týdnů, i přesto, že má vysokou školu nemohl práci najít půl roku, chodil na brigády a teď pracuje v jedné firmě s počítačema, práce se mu hodně líbí, ale je taky poměrně náročná.
Jeho maminka, moje tchyně, mě pořád štve s tím jejím uklízením, ale jinak je to hodná paní. Před pár týdny zjistila, že ji její manžel už docela delší dobu podvádí a to jsem si říkala jak mají krásnej vztah. Když jsem tu bývala dřív tak vždy ráno vstal a nikdy ji nezapomněl dát pusu a zašeptat ji do ucha jak ji to sluší. Možná je taková proto, protože se sama zklamala a chápu, že to musí bolet, zvlášť po tolika letech.
Miminko opravdu chceme a já nebudu řešit, že tohle není ideální období.
Nechci žádnej váš názor znejisťovat, je váš a já jsem ráda, že jste je poslali. Ovšem nesouhlasím s tím, že tohle jsou především ženské práce!!! U nás platilo, kdo si co nadrobí ať si to taky sní.
Manželovi snídani chystám strašně ráda, ráda pro něj vařím a uklízím akorát mám pocit, že je toho někdy opravdu moc. Přišla jsem jako obyčejná holka z města a hned z placu se mám starat o 4 lidi. A občas mi připadá, že každá má práce je zbytečná.
Dál chci upozornit na jedno miminko mám už několik dní doma. Je sestřino, vím kolik práce to je, a tyky vím jaký to bylo, když se malej narodil. Sestra je sama a bydlela s náma doma. Práce s malým mě uklidňuje a to musím říct, že je to hodně divoké dítě. Vím že je to pár dní, ale já byla ve vedlejším pokoji, když ho dovezla z porodnice, já byla vždy u ní když malej hodiny plakal, já byla u ní když byl nemocnej, já byla prostě taková druhá maminka. Sestra byla nemocná a vždy jsem ho hlídala především já když občas ležela v nemocnici. Teď je tam už snad naposled a můj vztah k malýmu nepohasne. A proto chci říct, že vím co práce okolo dítěte obnáší a ať je sebevíc vysilující, je to práce o dítě, vždy vás za to čeká odměna ale já ji za tuhle práci v domácnosti, nedostávám, ani děkuji neslyším.
Chtěla jsem vše uvést na pravou míru a i přesto, že vím, že žádný článek přesně nevyloží moje pocity, ale nechci aby někdo zpochybňoval to, že opravdu po miminku toužíme.
Za každý váš názor děkuji.
Mějte se krásně. Jana T.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Missorka  15.05.05 08:36

Ahoj Jani,

zkus příště zvážit, jestli by tvoje rekace neměla lepší místo pod původním článkem než jako nový samostatný článek. Napsala bych ti mail, ale nejsi zaregistrovaná, proto píšu sem.

Hodně štěstí.
Peta

 
Malta
Závislačka 4097 příspěvků 15.05.05 09:36

Jani, ja tedy nevim, jestli vubec o nejake nase nazory stojis..... Minuly clanek vyznel dost „cerne“, tenhle naopak zni velmi „bile“. Kde je tedy pravda? Ale to vis jen ty......
 Bara

 
Lucie2507
Kelišová 5241 příspěvků 15.05.05 11:30

Ahoj Jani, no pořáb by mě zajímalo, kolik ti je let? Jak dlouho jsi s manželem?Nebrali jste se náhodou jen kvůli prvnímu těhotenství?Mys­lím,že by jsi nám taky mohla na nějaké případné dotazy odpovedět, než založíš další deníček s dalším vysvětlením.Díky za ODPOVĚĎ.
 Lucka

 
Anonymní  15.05.05 13:38

Ahoj, teď jsem dočetla tvé předchozí deníčky i reakce na ně a musím říct, že souhlasím s reakcemi holek.
Domnívám se že každé soužití s rodiči - ať už se jedná o rodiče tvé či tchány - s sebou nese určitá rizika a někdy může být i hodně problémové. Docela mě jímala hrůza z toho popisu, jak žijete s tchýní, i z popisů od pár dalších holek…A opravdu si nemyslím, že v tvém případě do tohohle přivést dítě je ideální. Dle mého soudu by bylo ideální se osamostatnit, i když vím, jak to může být těžké. Nevím odkud jsi, sehnat byt třeba 2+1 je drahé v Praze a relativně za pár šupů třeba v Ostravě… Taky by mě zajímalo, kolik vám oběma je let, jaké máš vzdělání, že jdeš ještě na další školu…Pokud jste na tom bledě finančně, s dítětem na tom budete ještě hůř. Raději bych tedy volila to, že bych se snažila se s tchyní a manželem rozumně domluvit na fungování domácnosti a našla si práci - jakoukoli, i když by se ti zcela nezamlouvala, a počkala s dítětem páýr let, abyste si oba našetřili nějaké peníze a pořídili vlastní bydlení. Vlastní bydlení je podle mého základ! a když už to nejde, tak alespoň bydlení s jasně vymezenými pravidly…Já čekám na porod svého prvorozeného každým dnem, ale neumím si představit, že bychom se tísnili v bytě, kde bychom měli k dispozici jednu místnost… *

My jsme měli možnost mít jedno patro u našich v domku pro sebe, oddělený byt, ale protože nám bylo jasné, že by určitě v soužití nastaly problémy, byť s rodiči vycházíme dobře, ale je to prostě jiná generace, mají své zaběhnuté zvyky atd…, takže jsme usoudili, že s nimi budem vycházet zpovzdálí zadobře a raději jsme se vrhli na to vydělávání a spoření a máme svůj byt. A dnes je šance získat dobrý úvěr s přijatelnými splátkami atd, zadlužení bych se nebála, tak dnes žijí všichni… *

Nechci zpochybňovat, že po miminku toužíte oba, ale myslím, že každý by se měl chovat zodpovědně a přivést dítě do jakéhosi zázemí, což vy, troufám si říct, zatím nemáte. *

a navíc, promiň, ale z předchozího deníčku jsem získala dojem, že tvůj muž je maminkou rozmazlen a zvyklý, že žena kolem něj bude skákat. Možná se mýlím, ale pokud to v koutku duše taky cítíš, tak to utni hned v zárodku, protože jak si ho na to naučíš, tak už ho toho nezbavíš. Je to především tvůj muž a ten by měl stát za tebou, a on by se měl snažit se svou matkou promluvit. A teprve samostatné soužití někde ve svém či pronajatém bytě ti ukáže, zda tvůj muž je rozmazlené velké dítě, anebo bere domácnost jako něco, co je vás obou a vy oba se o to musíte strarat rovným dílem. Promiň, možná soudím moc tvrdě., ale fakt mi to tak přišlo z tvého předchozího deníčku :))
každopádně přeji, ať se vše vyřeší k vaší spokojenosti :)
Kristýna

 
Anonymní  15.05.05 15:27

Jani, promiň, že se tě ptám, jestli nechceš tak neodpovídej. Ty jsi ta missorka s tím bříškem ve fotogalerii? Můžu se zeptat, co se stalo? Pochopím pokud neodpovíš…
Vendelina

 
Anonymní  15.05.05 15:33

Jani, už nemusíš odpovídat, už jsem se to dočetla:-(((
Vendelina

 
Anonymní  15.05.05 16:00

Jsem vděčná za každý komentář a žádný mně neurazí a neublíží, děkuji vám za ně, protože si uvědomuju všechna rizika a snad i díky vám jsem dnes sebrala odvahu a manželovi všechno řekla. Teď mluví s maminkou. Nevím jak tohle dopadne, ale uvědomila jsem si, že se musím postavit. Když nebude uklizené a nebude to moje a bude to vyloženě výsměch proti mně, tak to nechám ležet. Staráme se o Románka od sestry, je narozenej 16.6.2003, takže mu budou dva roky. Od té doby co sestra onemocněla se o něj starám převážně já. Do té doby co jsem byla doma mi pomáhali rodiče, ale byla práce převážně na mě, teď co bydlím tady už máme malýho přes 2 týdny, staráme se o něj s manželem navzájem, i tchýně pomáhá, ale mě péče o něj nezatěžuje, jsem šťastná že tu je.
Abych odpověděla na dotazy, je mi 23let, mám hotovej obor technicko administrativní pracovnice. Byla to škola na 3 roky s výučním listem, po té jsem si udělala nádstavbu 2 roky s maturitou. Pak jsem rok dělala jazykovku a od září jdu na vejšku. Dálkové studium.
V našem okolí jdou byty sehnat taky docela levno, ale stále jsme nevyřešili zda hypotéka, nebo to řešit podnájmem, což je docela si myslím žrout peněz a je to zbytečný. Asi se rozhodneme pro hypotéku, jenže manžl je OSVČ a musíme čekat rok aby prokázal, že má stálý příjem.
Brali jsme se v prosinci a týden po svatbě jsem teprv zjistila, že jsem těhotná. S manželem jsme skoro už pět let.
Doufám, že jsem všechno trošku vysvětlila :-)
Jinak já jsem vyrůstala v malým městě v bytě 3+1. Sestra je o 2 roky starší, pocházím s úplné rodiny, naši mají doma takovou itálii, dřív mi to nevadilo, ale jak jsem si zvykla na klid tady, tak mě návštěva u nich deptá. Jim to vyhovuje, občas mám pocit, že se hádají schválně :-) Vždycky se tomu nakonec zasmějou, kvůli čemu se hádají. Mám je ráda, i když nebudu zastírat, že náš vztah byl vždy ideální, lae až po mým odchodu jsem si uvědomila co všechno pro mě udělali. Proto se jim teď snažím všechnu péči oplatit.
Myslím, že tohle stačí :-) Na další dotazy odpovím ráda a taky se pokusím zaregistrovat. Mějte se krásně. Maminky, těhulky i snažilky :-) Jana T.

 
mamba
Povídálka 12 příspěvků 15.05.05 20:24

Ahoj,
teď po tom druhém deníčku, už chápu, jak ti je, proč si napsala ten první a co tě k tomu vedlo!
I já mám někdy pocit, že se spikl celý svět, že přítel je trouba, který mi s ničím nepomůže a skorotchýně je (no napadají mě hrozná slova) …, protože mi do všeho kecá.....a tak dále a tak dále! A taky když mám takový splín běžím ke kamarádce a musím jí říct, jak jsem nešťastná a všichni jsou proti mně! Jenže pak jdu domů a říkám si, jak krádné bylo, když mi přítel dělal večeři,a jak si tchýně krásně s malou hrála a jak jsou oba skvělý a ono to není až tak hrozný!
A myslím, že o tom byl i tvůj první deníček! O pocitu někomu se vyzpovídat a pravda stojí asi někde uprostřed tohoto a minulého deníčku, ale to ty sama víš nejlíp!
Každopádně pokud po miminku toužíš, tak hurá do toho! Barbora

 
Anonymní  15.05.05 20:38

Milá Jani, tak se mi zdá, že moc dobře nechceš slyšet kritiku, ale spíše litování. Protože ono to opravdu tak vypadá, když napíšeš deníček a pak komentáře nejsou podle tvého gusta, najednou máš milujícího muže, skvělou tchýni atd. Sice jsi zažila smutné období, ale za prvé takových nás a hlavně jsi mladá. Mě je 34-let, přišla jsem o první dítě, když mu bylo 6 let a pak o další den po porodu. Teď mám 4-leté a roční miminko. Nelituju se zde, ale jen ti chci říci, že na světě jsou i horší věci a dívat se na dítě. které ti umírá na leukémii je pro matku to nejhorší v životě. My co jsme ti psaly už minule, jsme to nemyslely zle, ale byla v tom pravda a naše názory k tvému psaní. Vím, že se spolulitování čte lépe než opak, ale bylo v nich hodně pravdy a zkušeností od nás ostatních. Tak se hned nečerti :-). Možná je toho poslední dobou na tebe opravdu hodně a potřebovala jsi to vykřičet, ale s miminkem to bude tak pořád.
Pěkný večer a klid po debatě tvého muže s tchyní, o jejímž výsledku nám kdyžtak napiš, přeje Zdena.

 
Anonymní  16.05.05 00:49

Zdeni, možná to tak vyznělo, ale já nechtěla litovat, chtěla jsem slyšet váš názor a když jsem si znovu přečetla můj deníček, uvědomila jsem si, že jsem napsala jen to špatné co se mi nelíbí.
Můj manžel není ideální, ale jsem ráda, že ho mám. Tchýně taky není úžasná, chtěla jsem trošku omluvit její chování. Vím, že jsi prožila těžké chvíle, ale já nikdy netvrdila, že jsem chudinka. Prožila jsi mnohem bolestivější cnvíle než já a já jsem šťastná, že mě nepotkali.
Můj potrat mě moc bolel, i když je to oproti tomu co jsi prožila ty nic, ale i přesto v tu chvíli každej myslí jen na svou bolest a málo koho uklidní, že jiní jsou na tom hůř.
Každej z nás si prožil své smutné chvíle, něčí se nám můžou zdát malicherné, ale každej svou bolest prožívá jinak.
I já měla své bolístky, prvně jsem byla třeba na dně, že mě opustil kluk, a byla to blbost, ale bolela, pak mě sebrala péče o malé miminko, kdy sestra onemocněla, vzal mě strach co s námi bude a když se uzdravila, taky mně to přijde malicherné, ale vím, že kdyby tomu bylo opačně a já ač za pomoci rodičů zůstala s malým sama, tak vím, že by to byla obrovská zkouška. Jsem šťastná za to co mám, mám manžela, rodiče, sestru a synovce. Vím, že mě potká ještě spoustu ran, ale člověk se k nim musí postavit čelem. Jsem ráda, opravdu moc za vaše odezvy a všechny mně pomohli v přemýšlení.
Jana T.

 
Anonymní  16.05.05 13:30

Tak jo :-) budu ti držet pěti :-)
Pěkný den a hodně štěstí přeje Zdena.

 
Julda
Ukecaná baba ;) 1033 příspěvků 16.05.05 22:24

Já bych měla ještě jednu připomínku. Ty si stěžuješ, že uklízíš po čtyřech lidech, ale říkáš, že starat se o miminko ti nevadí. Ale uvědom si, že každé miminko roste a pak budeš uklízet i po něm a po jeho případných sourozencích. Samozřejmě je můžeš zapojit do domácích prací, ale uvidíš sama, jak se ti to bude dařit. A starat se o dům taky dá větší práci než starat se o byt.

Taky úkoluji rodinu, aby pomáhali, ale taky mám občas pocit a říkám to i jim nahlas, že jsem jenom služka, co po nich uklízí. :))) To se asi nedá nic dělat, je to věčný boj. :))))

Julda, Tomáš 10 let, Martin 1 rok a Bohumil 23tt

 
Anonymní  19.05.05 21:29

Ahoj,
já myslím, že starání se o dům a další lidi je trošku jiné než starat se o vlastní dítě. Já mám malou holčičku a musím říct, že sice ještě není tak velká, aby dělala nepořádek, ale všechny práce spojené s ní jsou pro mě úplně něčím jiným, než starání se o prarodiče manžela.
Nevím, jestli to vyzní tak, jak to myslím, ale vlastní dítě je vlastní dítě, takže i když je člověk otrávenej z úklidu po ostatních - např. po švagrovi - nedá se to srovnat s úklidem po milovaných dětech. Takže myslím, že tyhle věci se nedají srovnávat a nedá se říct, že pokud se Ti nelíbí úklid teď, nebude se Ti líbit ani úklid po dětech.
Jinak znám lidi, kteří studují dálkově a mají malé děti a taky to zvládají.
 Ivuška

Vložit nový komentář