Naše touha po miminku - pokračování :-)

 Vydáno: 14.05.05

Opět jsem se rozhodla vám napsat. Mám teď trápení a jak se říká „Kolik lidí ví, o tolik je menší bolest“ Snad i vy mě dokážete trošku poradit a možná jste i vy ve stejné situaci.

Teprve nedávno jsem měla svatbu a hned po svatbě jsme se nastěhovali do domu tchyně, bydlíme tu čtyři- Já, manžel, tchyně a manželův bratr.
Všechno se zdálo být ideální, i když jsem zpočátku věděla, že to nebude snadné, ale říkala jsem si že to zvládnem.
Jsem doma a připravuji se na školu, kterou od září začínám studovat, ovšem ani to nikoho neopravňuje dělat si ze mě služku. Už jsem vyčerpaná. Ráno vatávám s manželem, nachystám mu snídani a až odejde ještě si chvíli lehnu, když vstanu čeká mě hromada práce. Špinavé nádobí od snídaně, od všech a na všech místech.
Pokusím se to popsat, otevřu dneře, na stole leží kalíšky od jogurtu, tří talíře se zbytkama, nedopitý čaje. Na lince konvička s čajem ulepená od medu a její okolí taky, o kus dál leží sítko ve kterém je vyluhovaný čaj a okolo něho loužíčka. Uleptaná lžička od medu, med, rozsypanej cukr…
Než to věchno dám dohromady, uklidím to, tak se hned musím dát do vaření.
Ovšem ještě musím podotknout, že se na stole válí manželův parfém a papíry do práce, když to dám do pokoje tak dostanu, že je v tom bordel.
No, pak uvařím a rychle umýt sporák, nádobí… Pak se vrátí manžel s práce, jde do pokje, kde nechá otřesnej nepořádek, vypraný prádlo dá dohromady se špinavým a pak se diví, že nemá nic čistýho. Když chci žehlit tak není kde, když uklidím, tak je to tam během pěti minut znovu. Má plno zbytečných věcí, oblečení které nenosí, učebnice ze základní školy, plno papírů. Když chci uklízet jemu se nechce a kdyř chci sama tak nevím co můžu vyhodit.
No a to ještě jsem si stanovili dohodu. Takže, jeden týden dělám všechny práce já a druhej tchýně. ALE, nejen že to pořád dělám já, vaření mě nevadí, ale vadí mi když mě zneužívá. Nechává špinavý nádobí, když má službu ona, ale když to uděláme my, tak strašně dostaneme!!! Na, takže to nakonec je tak, že každej týden všechna práce je na mě akorát jednou za 14 uvaří a udělá úklid. Ovšem její se poněkud scvrkl na umytí vany a záchodu, ale já musím umýt schody, chodbu s botníkem, zamést, vysát…atd… atd..... Nedejbože když něco vynechám, nebo to není dokonale čistý, tak dostane Michal, ale já to samozřejmě slyším.
Pak jsme se dohodli na tom, že si každej budeme kupovat jídlo sám, ale na nějaký zá:,–(ní věci, který užíváme společně, budeme dávat každej měsíc každej 1500Kč. Celkem je tam teda 6000Kč, vydrželi by celej měsíc, kdyby se kupovalo to zá:,–(ní, jako je maso, rohliky, chleba… Ale tchýně si řekla, že si z toho bude nakupovat i pro sebe, takže jsou peníze za chvilku fuč.
Pak byla další dohoda, budem mít půl ledníčky a šuplík ve spíži. Z ledničky máme tak čtvrtku a z mrazáku nic. Ze spíže taky nic. Takž si nemáme kam dát, třeba instantní polívky, oplatky, nějaké kozervy (např. jahody. fazole…)
Jsem na všechno naštvaná, protivná… unavená, takže se tulíme tak jednou za týden a to se ještě manžel vymlouvá, že je unavenej. Kde jsou ty doby, kdy mě sváděl :-( Teď už na něj neplatí ani sexy prádélko a striptýz. Když si o tom chci promluvit, tak se hned začne hádat a dojít udobřit se taky musím já a když nejdu tak se mnou třeba týden nemluví.
Vím, že až si najdem podnájem tak to bude lepší, ale to hned tak nebude. Za prvé není naše finanční situace příliš dobrá a manželovi to tak asi vyhovuje. Snažím se chodit na brigády, ale pak mi nestačí čas na učení a uklízení a manžel s tím nesouhlasí, protože se opravdu musím moc učit.
Vím že to možná vypadá, že si s manželem nerozumíme, ale není to tak. O víkendech je to všechno skvělý, ale jak on pracuje a já doma otročím tak je to na nic. Jednou měsíčně má manžel týden volno a to odjedeme a všechno je v pořádku.
Občas mám chuť utýct, ale není kam. Domů nechci, tam se naši pořád hádají a je to ještě horší než tady.
Doufám, že mi nebudete psat, že jsem líná a ať si dítě nepořizuju. Vím jakej to je zápřah, protože mám teď na starosti sestřinýho syna, je maličkej a ještě nadávno kojenej. Teď je sestra v nempcnici a musím to zvládnout.
Těším se až napíšete. Pa, Jana.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Anonymní  14.05.05 09:45

Ahoj, jen by mě zajímalo, kolik je ti let?

 
Anonymní  14.05.05 09:54

A to chces do tady tohoto prostredi privest dite na svet? Ze bydlite pohromade to by tak nevadilo, kdyby ty vztahy byli lepsi, ale jeste na tom nejste ani tak finance dobre, aby jste zacali zit sami. Myslim ze dokud se nepokusite zit uplne sami, tak ani dite vychovat nemuzete. Myslim ze by sis prvni mela vyresit problemy s financema a bydleni, a pripravit diteti zazemi, a ne se vrhnout do toho po hlave. Ale je to tve rozhodnuti a ja jen chtela vyjadrit svuj nazor. Mej se hezky

zuzka

 
Nicol001
Ukecaná baba ;) 1242 příspěvků 14.05.05 10:08

Mila Jano,
musim se priznat, ze nerozumim tomu, zda miminko chces, nebo ne. V uvodu pises, ze se pripravujes od zari nastoupit na skolu, s ohledem na to, ze jsi vdana, soudim, ze se jedna o vysokou skolu, nebo nejake nastavbove studium. Jak tedy potom uvazovat o diteti??
Ale on ten tvuj denicek neni vlastne ani tolik o touze po diteti, spis je to takove vykriceni do sveta, ze nejsi spokojena. To, ze musis uklizet po snidani, varit, prat zehlit - to tady musime vsechny. Vedeni domacnosti opravdu neni takova sranda a orevazne je na nas zenach. To, ze ti tchyne nepomuze, je zapricineno vasimi vztahy v rodine, podle me neni reseni nejake sluzby a „rajony“, protoze, jak je vidno, nikam to nevede.
Je treba si uvedomit, ze s miminkem je daleko vetsi prace, nez je uklid kelimku od jogurtu po snidani. Nemyslim to zle, ale ja na tvem miste bych se venovala studiu. Nepises, zda budes na koleji, nebo do skoly dojizdet, ale kazdopadne by sis mela trosku srovnat priority, studovat, pak se s manzelem trochu osamostatnit, a teprve potom uvazovat o zalozeni rodiny. Dovedes si predstavit, ze bys do tohoto souziti mela miminko????
 Nicol

 
Malta
Závislačka 4097 příspěvků 14.05.05 10:31

Mila Jano, mam z tveho vypraveni pocit, ze ve vasi domacnosti te vubec neberou jako rovnocennou osobu, ale spis jako holku pro vsechno. Dle meho nazoru bys mela promluvit s manzelem, tchyni a bratrem, stanovit hranice toho, jak dalece se nechas od ostatnich clenu domacnosti „zneuzivat“ a pak si na stanovenych hranicich stat. Take se mi nezda jako nejvhodnejsi reseni privest do teto situace miminko, hlavne kdyz se chystas na dalsi studium. Z tveho popisu mam take pocit, ze touha po miminku je mozna pouze tvoje zalezitost, nepises, jak se k tomu stavi manzel… Pokud ti vsak vynada pri prerovnani papiru z jednoho stolu na druhy a podobne, jak se bude chovat, az budete mit doma miminko, ktere neustale neco potrebuje, vse se toci kolem nej, place, je nemocne a vyzaduje stoprocentni peci? A to se k peci o miminko jeste budes starat i o dalsi cleny domacnosti? Dle meho mineni byste meli s manzelem nejdrive pracovat na osamostatneni se od tchyne a bratra, ty na dokonceni studia a az potom premyslet o miminku.
Drzim ti palce, Bara

 
metelka
Ukecaná baba ;) 1121 příspěvků 14.05.05 10:35

Ahoj Jani, rozhodně si nemyslím, že jsi líná, ale chtěla bych Ti poradit s Tvojí touhou po miminku - v podstatě si myslím to samé, jako Nicol, co psala přede mnou.
Prosím Tě, nespěchej. Nejde o to, že Ty bys to nezvládla, ale podmínky pro Tebe samotnou i pro Tvé dítě se mi nezdají přijatelné. Jak dlouho to chceš vydržet? Mít dítě na chvíli od sestry je úplně jiné, jako mít dítě svoje, na celý život, pokud není tchyně na Tvé straně už teď, neumíš si představit, jaké peklo by sis mohla připravit tím, že do takového zázemí - nezázemí přivedeš ditě. Možná, že si s manželem rozumíte a může to být třeba prima chlap - ale podle toho, co píšeš, se mi moc nezdá fér, jak se postavil k úloze, kterou Ti přisoudili u nich doma a už vůbec ne jako muž, který by byl zralý pro roli otce. Jsi určitě mladá a hrozně ráda by ses citově k někomu upnula - ale s miminkem počkej, až bude příhodnější čas, udělej si školu a zkus neskákat vždy tak, jak u nich doma pískají a otevřeně si také promluv s manželem, pokud je to, jak píšeš, normálně Tě zneužívají a to by sis neměla nechat líbit.
Moc Ti držím palce a nezapomeň, že svůj život máš ve svých rukou. Víš, kdysi jsem také bydlela u tchýně a uklízela po celé rodině - byla jsem mladá a nesebevědomá a dítě na cestě - nikdo se mně nikdy nezastal a švagrová nejednou, když jsem uklidila, přivlastnila si moji práci - a víš, že jsem se bála ozvat? No ale ty časy jsou dávno pryč, jen vím, jaké je to těžké pro ženu začínat znova - s dětmi. Počkej, až se to vykrystalizuje. Ahoj, Iva.

 
metelka
Ukecaná baba ;) 1121 příspěvků 14.05.05 10:41

Ještě jednou Iva - ještě jednou jsem si to přečetla - fakt si myslíš, že je to v pořádku? Manžel by měl stát na Tvé straně a proboha, kolik mu je, že si neumí nachystat snídani? Chystá Ti aspoň někdy o víkendu snídani on? Vůbec nechápu, že uvažuješ v takové situaci o dítěti, nezapomeň, že on by měl být tátou nejen o víkendech a taky pozor, chlapi si moc služtiček neváží /ani je nesvádí/, jestli si ho jednou na to zvykneš, nedopadne to dobře…No, nevím, nevím, padla na mne deprese už jen z toho čtení.Promiň, že píšu tak otevřeně, ráda bych Ti nějak pomohla, ale nevím, jak.

 
Alena1
Nováček 2 příspěvky 14.05.05 11:13

Milá Jano,
přečetla jsem si tvůj dopis a jsem z toho celá špatná. Moc tomu nerozumím. Přečetla jsem si i komentáře. Myslím, že by bylo dobré odpovědět si na otázku, zda ti vyhovuje situace, ve které se nacházíš. Pokud ano, pak asi není důvod nic měnit. Pokud ne, tak by bylo dobré si se všemi zúčastněnými promluvit a stanovit nějaká pravidla, na kterých bych trvala. Z počátku se to ostatním možná nebude líbit, nebudou to chtít dodržovat, ale pokud vytrváš a oni uvidí, že s tebou nic nehne, tak se to buď změní nebo když se to nezmění, tak bych si položila druhou otázku, zda vůbec setrvávat v takovém soužití. Asi jsi vdaná krátce, tak necheš přijít o všechny iluze, ale zažila jsem něco podobného. Vdala jsem se ve 22 a očekávala, že můj muž bude pro mě oporou, že mě bude dělat jakýsi štít proti rodičům, jejichž nesmyslná očekávání jsem nechtěla naplňovat. Čekala jsem, že mě bude chránit před světem. Mojí největší chybou bylo, že jsem mu o těchto očekáváních nikdy neřekla. Naivně jsem si myslela, že on jako muž to přece ví, co já potřebuju. On to ale vůbec netušil, a proto naše manželství skončilo. Tedy je nutná komunikace a hlavně trvat na tom, co je domluveno. Také se co nejdříve osamostatnit v bydlení. Pokud to ale tvůj muž nechce, tak je na pováženou, jak moc chce být s tebou.
Držím palce Alena

 
lenka_
Ukecaná baba ;) 1597 příspěvků 14.05.05 11:34

Ahoj Jani,
tvuj pribeh je uplne stejny jako muj s manzelem po svatbe. Pokud se nechces s nikym rozhadat, ceka te dlouha a narocna cesta, ale da se to zvladnout. Pro nas to bylo prijatelnejsi nez podnajem nebo hypoteka na vlastni bydleni a tim padem vyhazovani penez za bydleni nebo se zadluzit. Myslim si dokonce, ze dite by ti v tom mohlo pomoci. Teda alespon nam pomohlo. My jsme se s manzelem pred svatbou nastehovali do baraku k nasim, kde bydlel jeste muj bratr. Musim rict, ze tata s brachou jsou neuveritelne „prasatka“ a ten neporadek fakt stoji za to. Bracha mel navic pokoj hned vedle nas a on sam nikdy neuklizi, takze strasne smrdel a nedalo se tam pohnout. Jakekoliv nase protesty nepomohly. Jednou za cas, kdyz uz to bylo fakt hrozne, tak tam prisla mama, prevlekla povleceni a posbirala spinave pradlo. Dvere mezi nasim a brachovym pokojem jsme pro jistotu zamkly. Jeste musim dodat, ze manzel se s mym bratrem nesnese a ja s nim take nemam nejlepsi vztah. Nicmene situace nas donutila zit vsechny pohromade. Ja, manzel, bratr a v lete i tata jsme vsichni pracovali s domova, takze co jsem uklidila, nebylo hned zase videt a vsichni predpokladali, ze jim budu varit. Kratkou dobu jsem to vydrzela, ale vsechno ve me „vrelo“, tak se proste bydlet nedalo. Navic barak se pomalu rozpadal a nikdo do nej nechtel investovat, tata tvrdil, ze jeste „drzi pohromade“, bracha zase rekl, ze nevi, jestli tu bude v budoucnosti bydlet, tak prece barak nebude opravovat. Odstehovat se vsak nechtel. Behem prvniho roku jsem byla zoufala, castokrat brecela, ze odtud musime pryc, jinak, ze se zblaznim. Sama bych davno utekla, ale moc mi pomohl manzel a taky me rozhodnuti, ze nejsem zadna sluzka i kdyz jsem cele dny doma.
Jeste musim rict, ze nas barak ma dve patra (jako kdyby 2×3+1) + sklep. Takze je velky. Horni patro obyval bratr, dolni rodice. My jsme zacali bydlet v jednom pokoji v hornim patre, protoze vic nam bracha nechtel dovolit. Ja se nastehovala zpet domu po nekolika letech a privedla si sebou manzela.

  • Snidane - taky jsem je driv chystala, ted je to opacne. Ja varim kazdy den obed, tak manzel musi chystat snidane. Kavu dostavam vetsinou do postele, snidani potom uz k pocitaci, protoze v te dobe uz pracuji. Sam sice taky umi varit obedy, ale je fakt pracovne zaneprazdnen, tak to delam ja. Nevarim nic extra, tak, abych do hodiny byla hotova, po obede si chvilku odpocinu a potom jdu umyt nadobi. Je mi jasne, ze pokud to neudelam, tak to udela mama, kdyz prijde z prace a to je mi blbe.
  • Ranni neporadek - Tak ten znam. Zacala jsem ho ignorovat. Za:,–(ne neuklizim nic, dokud nejsou vsichni pryc. Potom uklidim pouze kuchyn. Ostatniho si nevsimam. Barak ma dve koupelny, jedna byla nefunkcni a v dezolatnim stavu, takze nepouzitelna. Casem jsme si ji zrekonstruovali, takze mame ted vlastni. Tu samozrejme uklizim. Na chodbe a schodech muze byt kolik neporadku chce, treba tyden nepovysavano, ale me to nevadi. Neni to moje prace. Nastesti mama neni takova, ze by mela rada neporadek.
  • Penize - jo, tak to byl problem. Po nastehovani jsme se s nasimi domluvili, ze bychom asi meli platit cast inkasa + prispivat na jidlo. Souhlasili. To se vsak nelibilo memu bratrovi, ktery do te doby bydlel zadarmo a najednou po nem rodice chteli penize a tak se nas snazil vyhodit a neustale protestoval. Nakonec to dopadlo tak, ze vsechny ucty, ktere prisli, ze poctive delily a jednou za mesic dostavame od nasich celkovy ucet za bydleni, kde je vse rozepsano a muzeme si to zkontrolovat. Na jidlo prispivame mame 1500,– Kc/mesic. Penize ji jednoduse dame pred nakupem, ona za to jeden tyden nakoupi jidlo pro nas i pro ne a potom zbytek mesice plati vse sama. Nejsou tak problemy, ze by v pulce mesice nebyly spolecne penize.
  • Vareni - ze zacatku si take vsichni mysleli, ze pro ne budu varit. Neustale chodili nenapadne okolo kuchyne nebo se vyptavali, co bude na jidlo apod. Vzdy vse snedli, ale kazdy den jsem slysela kritiku, ze to nebylo k jidlu, ze by me mel manzel naucit varit apod. Zacala jsem to resit tak, ze jsem proste zacala varit jenom pro sebe a manzela. Jakmile bylo vse uvareno, jidlo jsem dala na 2 talire, zbytek do misek a vse odnesla. Tatovi s brachou jsem nechala vuni v kuchyni a spinave nadobi. To samozrejme neumyli, ale chtela jsem, aby videli, ze v tech hrncich pro ne nic neni. S manzelem jsme si koupili vlastni malou lednici, kterou jsme meli u sebe v pokoji a tak vsechno jidlo, ktere zbylo, jsem davala tam.
  • pradlo - s tim mel manzel take trosku problemy, i kdyz ne nijiak extra. Spis to bylo tim, ze jsme zacali bydlet spolu a museli jsme si zvyknout na spolecny system. S ponozkama a trenyrkama se pravidelne trefoval blizko pradelniho kose, ale nikde ne dovnitr. Spodni pradlo okolo kose sbiram do dneska, ostatni uz dovnitr, a uz z toho mam legraci, ale nikdy mu nezapomenu rict, co vse lezelo okolo kose a ze jsem to musela zvednout. Musim dodat, ze ja sve pradlo take hazim vedle postele a teprve rano, ho uklizim. Takze po manzelovi nemuzu chtit, aby to daval do kose okamzite. Vyzehlene pradlo dam na ustlanou postel, takze ho proste musi vecer nez jde spat uklidit. Jinak si nebude mit kam lehout. Nechci mu ho davat do skrine, aby videl kolik pradla jsem musela vyzehlit a ze to da praci. Chapu, ze neumi zehlit, ale poskladat pradlo do skrine zvladnout musi.

Dnes je to uz dva roky, co jsme se pristehovali. Situace se o moc zlepsila a pristi rok chceme cely barak hodne prestavet, abychom meli uvnitr vlastni byt s vlastnim vchodem a tim padem me uz nebude nic rozcilovat a nase bydleni bude idealni. Mamka bude blizko, aby kdykoliv pohlidala nase dite a pritom budeme bydlet sami.
Muj bratr neustale protestoval proti placeni bydleni, ze prece bydli doma, tak proc by mel platit. Jen porad nemohl pochopit, ze uz mu je 24 a vydelava vic nez nasi. Postupne nam uvolnil dalsi pokoj, takze jsme uz mohli mit loznici a obyvak + koupelnu, kterou jsme si zrekontruovali. Nakonec rekl, ze nechape proc ma platit stejne jako ja s manzelem, kdyz my jsme dva o a on jeden. Vysvetlili jsme mu, ze on obyva 2 pokoje a my take, takze je to fer. Tak nam uvolnil dalsi pokoj, aby mohl platit min penez. Z te jsme si udelali kancelar, protoze aby dva pracujeme s pocitacem a kancelar potrebujeme. Nejtezi bylo donutit ho, aby se uplne odstehoval pryc. Jak jsem uz psala, nase vztahy nebyly uplne idealni, jeho pokoj vypadal hur nez chlivek, neustale mluvil, ze se chce ostehovat, ale nic pro to nedelal, tak jsme museli s tim neco udelat my. Nastesti nase financni situace se za ty dva roky zlepsila asi o 1000 procent, diky tomu, ze jsme chteli normalne bydlet, tak jsme oba dva cele dva roky tvrde pracovali, spravovali barak a setrili. Nijak nam to nevadilo, nemeli jsme pocit, ze bychom se kvuli praci o neco pripravili, proste kazdy se realizuje jinak a my byli spokojeni. Spis mam pocit, ze jsme se stali tak trosku workoholiky. Pred par mesici jsme se rozhodli, ze bychom mohli mit dite. Kdyz jsem tedy prisla do jineho stavu, tak jsme to rekli nasim a zaroven jim oznamili, ze takhle nejde dal bydlet, ze se odstehujeme nebo se musi odstehovat bratr. Proste ten barak bude moc plny a navic s hygienyckymi navyky meho bratra jsem nechtela zit s miminem na stejnem miste. Rekli jsme nasim at si vyberou, kdo s nim chce bydlet, ze nam je to jedno. Nicmene nam uz predem bylo jasne, ze zustavame my, protoze se starame o barak a zahradu, zatim co bracha nic. Trvalo pul roku nez se odstehoval, ale s vidinou konce to bylo lepsi. Fakt je, ze kdybych neprisla do jineho stavu, tak s nami bydli dodnes. Asi po mesici jsme nasim oznamili, ze mame v planu rekontruovat barak a udelat si v nem vlatni bydleni. Trosku jsme se bala, ale kupodivu ihned uznali, ze to ten barak potrebuje a souhlasili. Pocitame s tim, ze se diku tomu hodnota baraku zvedne na dvojnasobek. Nejvice nadseny je z toho bratr, ktery uz bydli jinde, ale barak je mamy a on si mysli, ze ho jednou pulku zdedi - pekneho nove rekonstrovaneho baraku. Primo to nerekl, ale zacal byt nejak ochotny. Takze az budeme mit hotovy projekt, ukazeme ho nasim a zaroven jim rekneme, ze takhle sice muze barak vypadat, ale v nasem vlastnictvi. Oni uz o tom stejne mluvi, ze nam ho daji, ale oficialni krok nechteji udelat, takze budeme muset pritlacit. Pocitame, ze do roka budeme mit vlastni bydleni a do 4 let skoncenou celou rekonstrukci. To uz je mi celkem jedno, vlastni bydleni je dulezitejsi. V soucasne dobe jedinou mistnost, kterou mame spolecnou je kuchyn. Ale vim, ze za par mesicu budu mit vlastni, tak me to tak netrapi.

Nase prvni mimco se ma narodit ted kazdym dnem, a pocitam s tim, ze od rodicu budu poslouchat neustale rady a taky budou porad „otravovat“ navstevami. Nezbyva nic jineho, nez byt drza a proste je vyhazovat a rady ignorovat.

Jinak musim souhlasit s tebou, ze taky mam nejlepsiho manzela, at to z tohoto prispevku vypada jak chce. Proste bych ho za nic nevymenila, moc mi v poslednich letech pomohl psychicky a vubec je to nejlepsi clovek, ktereho znam. Dokonce jsem se ted dozvedela, ze si o nas znami mysli, ze mame idealni vztah a to potesi. Mam kamaradku, ktera ma s manzelem a ditetem vlastni bydleni, ale neni na 100 procent spokojena v manzelstvi. Tak si rikam, co je lepsi.

Lenka

 
janat
Extra třída :D 10688 příspěvků 14.05.05 11:38

Ahoj Jano,
ja si myslim, ze vas jediny problem je, ze bydlite s rodici manzela v jejich domacnosti. Jsem si na 100% jista (a ver ze fakt vim ocem mluvim, zazila jsem to na vlastni kuzi :( ) ze se situace nezlepsi do doby nez se odstehujete. Proste souziti dvou generaci v jednom byte funguje jenom vyjimecne :( Hodne stesti Jana

 
Alena1
Nováček 2 příspěvky 14.05.05 12:04

Milá Jano,
tvůj příběh mi tak připomíná můj vlastní, že na to musím stále myslet. Budu moc ráda, když mi napíšeš. Pokud to nebudeš považovat za nějaký můj sentiment. pa Alena

 
Missorka  14.05.05 12:47

Ahoj Lenko,

možná to ani nebylo tak myšleno, ale tak jak to bylo napsáno, mě po přečtení tvého komentáře jímá hrůza.

Napíšu, jak to na mě zapůsobilo - třeba je to jinak, ale já to pochopila následovně.

Je fajn, že s manželem hodně pracujete, ale proč si teda nepořídíte bydlení vlastní???
Radši vystrnadíte bratra (věřím, že soužití s ním mohlo být složité, ale má stejný nárok tam bydlet jako vy) a následně OZNÁMÍTE rodičům, že barák přestavíte pokud ho na vás přepíší. Předpokládám, že za 5 let vás bude obtěžovat, že v tom baráku vůbec jsou a tak jim opět OZNÁMÍTE, že by se měli odstěhovat třeba do domova důchodců. Ale ještě nějakou dobu si je tam necháte, protože se přeci hodí, že babička kdykoli pohlídá… A kam to půjde dál? Odpusť, ale takhle to vyznělo mně. To tvoje OZNAMOVÁNÍ mě prostě vyděsilo…

Radši mám bydlení vlastní, od rodičů nechceme nic finančního a za hlídání dítěte jsem jim vděčná. Není povinností rodičů poskytovat dětem bydlení, pokud jsou ve věku a situaci, kdy si ho dokážou zajistit sami. Nějak mi v tvém příspěvku chybí vděk za to, co pro vás vaši udělali.

Přeju hodně štěstí a znova opakuju, třeba je to všechno jinak, ale reaguju na to co a jak jsi napsala.

Petra, Vojta (10,5m) a Klíště (29.tt)

 
Anonymní  14.05.05 15:16

Od Ivy pro Lenku - nezapomínej na jedno - Ty jsi se vrátila do baráku ke své rodině, svému bratrovi a matce a tátovi, ať už jsou vztahy jakékoliv, ale ona je u tchyně a bratra manžela a ten se jí moc nezastává, je to úplně jiná situace. Tvrdit, že dítě by mohlo vztahy utužit a situaci vylepšit je holý nesmysl.

 
Anonymní  14.05.05 16:03

Omlouvám se pokud se ti to nebude líbít, ale je to můj vl. názor a nechci tě nijak aničím urazit, ale opravdu nechápu proč chceš dítě, protože pak to bude ještě větší zápřah a pokud si už teď připadáš jako služky při mytí schodů a nádobí a luxování, tak se připrav že pak toho bude ještě víc. To že tvůj muž je o víkendech skvělej? Ale když budete mít dítě, tak to nebude jen v¨íkendy, ale neustále. Nevím olik ti je, ale pokud se chystáš na školu, nemáte fin. situaci zrovna nejrůžovější a vztahy doma taky nic moc, tak já si osobně myslím, že do toho přivést dítě není zrovna nejrozumnější. Promin, ale ty sama mi trošku připadáš ještě jako dítě. Já mám dvě děti, líného muže, tchýni a tchána v baráku a někdy padám na hubu, tak si myslím, že můžu říci svůj názor. Nespěchej tedy s dítětem, to není hračka na chvíli.
A nezlob se na můj názor, ale je to tak. Pěkný den přeje Zdena.

 
Anonymní  14.05.05 17:04

Ahoj!
Jako již spousta přede mnou si myslím, že pokud nenastolíte řádný režim a pravidla, nemá u vás miminko žádnou šanci na spokojenou maminku.
Také žiji v baráku s tchyní, tchánem, švagrem..a mou rodinou-manželem a dceruškou. Žili jsme tu již za svobodna a první měsíc jsem trpěla hrůzou, jak zvládnu žití v baráku, když je tu tolik lidí, tolik povinností, talik nepořádku a nemytého nádobí.
Naštěstí se vše vyřešilo celkem přijatelně pro všechny. Samozřejmě si občas zapeskuju, zanadávám, protože prostě žádné žití s defakto cizí rodinou není ideální.
Zároveň, jak již spousta lidí tady ví, neřeším problémy s tchyní a tchánem, ale se švagrem, který je více-méně jediným, zato pořádně velkým problémem.
A jak tedy žijeme my?

My máme jen jeden pohoj, kde máme naše skromné koutové -ložnici+obývák+pra­covna a všude se válející Kaččiny hračky.
Dole je společná kuchyň, záchod, koupelna.
Vaření jsme vyřešili tím, že jeden týden vařím já, jeden tchyně-samozřejmě pro všechny, předem dohodnutá a sepsaná jídla dle kalendáře.Podo­týkám, že pokud vaří tchyně, já nemám v kuchyni co pohledávat a je to tak i opačně.
Vaření zahrnuje vše-přípravu, uvaření, úklid celé kuchyně.
S lednicí jsme měli též problémy, cokoliv jsem si pro nás koupila něco navíc, vždy se našel někdo-švagr, který pochutinu sežral. Pardon dámy, ale je to tak. Absolutně mu bylo jedno, že je to v našem regálku nebo že jsem dané jídlo uvařila specielně pro mého muže a sebe (tím myslím, že to šlo pouze z našich peněz a ne společně daných na hromádku).A tak jsme si koupili malou ledničku, kam dávám jídlo zakoupené nad rámec a tudíž jen pro naši maličkou rodinku.

Koupelna…máme, ač nevysloveně určeno, kdo má kdy do koupelny přednostný vstup. Není to tak, že by se řeklo-teď ty ne..prostě jsme časem vypozorovali, kdy dotyčný koupelnu používá nejvíc - třeba Kačenka se chodí koupat po sedmé, pak se koupu já..poté nastupuje tchán, tchyně, řadu uzavírá manžel a švagr asi koupelnu nevyužívá. Marně se snažím vzpomenout, kdy jsem ho tam viděla.
Samozřejmě kdykoliv potřebuji jít opláchnout Kačenku, tak má přednost-pokud již dotyčný není svlečen a neráchá se ve vaně.
Záchod? To je velká neznámá, protože kdykoliv potřebuje kdokoliv do ústraní této místnůstky, tak tam tutově již někdo trčí a případně další stojí frontu.
Prádlo? Pere se průběžně s tím, že se vše hází do společného prádelního koše a ta, která má volněji, tak prádlo dá prát, pověsí, vyžehlí…(proč mám dojem, že žehlím jen já?)
Nákupy..já a tchyně usedáme k seznamu, kde sepíšeme vše nutné-sečteme, pokud zbývají nějaké ty volnější korunky, připíšeme řadu nesmlsností a laskomin.
Na samotný nákup vyrážím výhradně já, jelikož auto mám ve vlastnictví já, řidičák jen já a manžel a ten tráví celé dny v práci. Vyjímkou jsou takové ty super akce, když se kupuje 5a více kartonů mléka, 10-20kg cukru atd, v tom případě se mnou vyráží tchán a dělá nosiče a nakladače. Úklid? Samozřejmě svůj pokojíček-byteček si uklízíme sami-teda převážně já, ačkoliv je fakt, že můj muž zvládá se stejnou bravurností vyluxovat, převléknout prádlo, vyžehlit a tak stejně jako hodit s naprostou samozřejmostí notně zapáchající ponožky pod topení. Švagrův pokoj já i tchyně raději míjíme a děláme, že je to jen nora, do které nemáme chuť (ani právo) vstupovat.
O zbytek domu (vynechávám ložnici, která je jejich soukromím, stejně jako náš pokoj) se dělíme naprosto v klidu a bez emocí. Když vidím, že je nutno něco udělat, udělám..když vidí tchyně, udělá i ona.
A přiznávám, že když jsme měli Kačenku maličkou a bylo s ní tolik trápení, tak moje tchyně byla mou druhou maminkou..pomáhala mi naprosto se vším, pračku jsem neviděla strašně dlouho, stejně tak žehlení a ostatní. Vlastně ten první rok, kdy jsme měli co dělat, abych nezhroutila za chůze na rehabku či za dalšími lékaři, tak i vařila, myla nádobí, uklízela. Já se sice snažila ji pomoci, ale klobouk dolů-měla na starosti dvě rodiny.
No a závěr..jo ještě finance. Dohodli jsme se na pevné částce, tu pravidelně odevzdáváme do kasičky a z té se platí vše ostatní. Tady byl snad jediný problém, protože můj milý švagříček je lempl, lenoch a nemakačenko, takže se výdaje celého domu rozpočítávaly místo na 5dospělých+dítě, na 4dospělé a dítě. Jednodušše jsme všichni dopláceli na to, že on sežere na co přijde, protelefonuje a prosurfuje majlant, o elektrice, vodě a ostatním ani nemluvím a my ostatní to zatáhneme.
Pokud vznikné jakýkoliv nedoplatek, tak máma-tchyně předloží podklady a samozřejmě přispíváme na jejich doplacení.
Dle mého si musíš promluvit nejprve s manžele, poté on by měl podebatovat sám s tchyní..a začít tuto situaci řešit ke spokojenosti všech.
doufám, že vše dopadne kladně a bzry opravdu budou ve vašem domě podmínky pro mimíska.
miselline+Kačenka

 
mamba
Povídálka 12 příspěvků 14.05.05 20:34

Ahoj Jani, možná se Ti bude zdát, strašně nespravedlivé, že Ti všichni píší,ať s miminkem počkáš, ale i já se k nim musím přidat! Protože mít miminko, je šílený zápřah a studovat u toho ještě větší, věř mi vím, o čem mluvím! Sama jsem maminka čtyřměsíční holčiny a každý večer kradu chvilky, abych se mohla alespoň něco málo naučit. Co je to televize nevím, na internet se dostanu jednou za sto let a to jen na chvíli! Ale pořád se to dá něják zvládnou! V mém případě…
Jenže Ty to budeš mít ještě mnohem těžší v tom, že se vlastně sama staráš o chod vaší domácnosti a zvládnou dítě, takovou domácnost a školu??? Vážně se na to cítíš?
My taky bydlíme u skorotchýně a skorotchána! Nastěhovali jsme se asi dva měsíce před mým porodem, a i když není vše růžové musím říct, že v přítelově mamince mám největší oporu! Když jsem byla těhotná, starala so o mě nejvíc z celé rodiny, a teď mi pomáhá jak jen to jde! Vařit nemusím, jen když mi zbyde čas a sama chci! Uklízet taky moc ne, je to sice dáno tím, že jsem celé dny s Natulí sama doma, protože všichni pracují na sto procent, ale i tím, že tchán i tchýně po sobě umí uklízet ( můj přítel bohužel ne) , tak vlastně jen uklízím to co nadělám já s malou a přítelem! Starám se jen o naše prádlo! Nádobí jsme vyřešili tak, že jsme pořídili myčku a strčit nádobí do myčky je pro všechny menší problém než ho umít. Přítelovu pracovnu a trucovnu uklízíme se skorotchýní na střídačku ( tam se totiž soustřeďuje největší bordel v celém bytě)…a tak bych mohla pokračovat! U nás mít dítě nebyl problém, i když jsme neměli vlastní byt a po finanční stránce to taky zrovna skvělé není, ale moji i přítelovi rodiče nám poskytli strašnou oporu a podporu a uděli by pro nás i maličkou cokoliv jen jde!
Tak si zkus nejdříve promluvit s manželem a rázně, bez ústupků, a když se urazí, tak ho nech mlčet třeba týden, ale věř, že za tu dlouhou dobu mlčení mu spousta věcí dojde! A taky promluv s tchýní o miminku, o tom, že budeš potřebovat její pomoc, zkus jí říct, že už teď je toho na Tebe strašně moc a když příjde mimčo, budete se muset o práci skutečně začít dělit! Uvidíš, co Ti na to řekne! A až budeš mít vše vyřešené a vztahy mezi vámi budou ok, pak můžete začít pracovat na mimískovi! Škola není podle mě až takový problém, problém vidím ve vašich špatných vztazích!
Do takové situace vážně mimčo moc nepatří!
Asi ti nemám co radit, přeci jen jsem určitě ještě mladší než ty, ale takhle to vidím!
Přesto ti přeju, aby jste se všichni dohodli, a ty jsi brzy byla spokojená těhulka!
 Bára

 
Anonymní  14.05.05 22:02

Milá Jani.
Asi si myslíš že se tady na tebe všechny slétavají
jako vosy, ale i já s nima musím vě většině souhlasit.
Pukud ti už nyní, uklízení a vaření, připadá jako
otročina, tak tedy nevím nevím, jak bys to nazvala pak
až bude i miminko. To budeš muset mít čas jak na
vaření,mytí nádobí, uklízení bytu, starost kolem
mimča, nakupování a pak ještě být milující manželka.
To že tě čeká škola a nemáte ani finance nic moc a
vlastní bydlení a hlavně rodinné vztahy ne ke zrovna
příjemnému soužití, natož k výchově mimi, si troufnu říci, je tak trochu mimo logiku. Ono také to, že tvůj
muž je skvělej o víkendu, ale jak už tady někdo napsal , manželství a hlavně výchova dítěte, není otázkou
jen víkendu. Přivést dítě na svět je o zodpovědnosti
a tu a tedˇmi promiň asi nemáte ani jeden z vás.
Spíš mi připadáte oba dva jako malé děti, které se
sice vezmou, ale nežijou jako dospělí. Nebudu tady
rozebírat vaše manželství, ale do toho vašeho se
zkrátka mimi nehodí, nebo ještě ne. Pokud si to vše
pořádně srovnáte. Miminko potřebuje milující a hlavně
klidnou maminku, protože se na něho všechno přenáší
a ono to vnímá daleko inteznivěji než si myslíme.
Jsem také matkou a vím o čem píši a píši za sebe a
musím přiznat, že do takovéto situace bych dítě nikdy
nepřivedla. Víš dítě opravdu není jen na chvilku a
když tě přestane bavit, tak ho odložíš.
Moc bych ti přála aby se tvůj muž za tebe dokázal
pořádně postavit a žili jste jako opravdový manželé.
Pak bych ti přála aby ses dočkala miminka, po kterém
teď asi moc toužíš, ale nejsi na něho dostatečně
vyzrálá. Snad má slova nebyla příliš tvrdá, ale je to
pravda a ostatní co sem píšou, jsou podobného názoru
tak opravdu asi není od věci se pořádně zamyslet a
i s manželem. Hodně štěstí přeje Nikola.

 
Anonymní  15.05.05 07:52

Chudáčku Jani. Je mi tě moc líto. My jsme to vyřešili tak, že jsme tchýniodstěhovali do spodních pater domu a na schodech jsme si udělali zamykací dveře a máme vlastně oddělené byty. SIce jsme rok byli terčem pomluv, hádek a všech špatných věcí, ale uklidnilo se to a my máme svatý pokoj. Být tebouradši bych s tím mimčem počkala a udělala pořádný fičák. Pořádně se vzbuř a řekni, že nejsi jejich služka. Manžel by taky zasloužil pořádně vynadat. Vypadá to, že je zvyklý maminčině péči a ty v tom máš pokračovat!!!Řeknu ti to takhle.....VYSER SE NA NĚ!!!!(PARDON:-)) Jestlio tomu neuděláš konec, tak to tak už bude celý život!!!Nebudou tě mít chvilku rádi, ale pak uvidíš jak ti bude fajn. NO a pak máš ideální dobu na miminko. Vždyť s mimčem by si se utahala k smrti v takové situaci!!!Nejsi stroj. Začni uvažovat nad nějakým pořádným systémem, jak by to mohlo fungovat a když má službu tchýně, tak to nedělej za ni. Ať si v té špíně shnijou. A když budou nadávat, že je binec, tak s úsměvem na tváři řekni:" Ale službu má přece maminka!!!":-)
Ať ti to dobře dopadne
Vendelina

 
Neffy
Ukecaná baba ;) 1182 příspěvků 15.05.05 21:01

Ahoj Jani, většina komentářů je proti, že jsi nevyzrálá, že máš čas. Možná ano. Nepíšeš, kolik je Ti let. Ale je fakt, že každý jsme jiný a na věku až tolik nezáleží.

Já jsem to pochopila trošku jinak, než většina. Myslím, že Ti nejde o to, že bys nestihla uklidit po snídani, uvařit oběd apod… Spíš si myslím, že jde o to, proč tohle dělat za „cizí“ dospělé lidi. Opravdu nejsi služka a není jediný důvod, proč bys to měla dělat. Jenže bohužel zatím se neumíš postavit sama za sebe. Nemusí to být věkem, může to být jen Tvým nižším sebevědomím, plachostí, nezkušeností, nedobrými zkušenostmi z Tvé vlastní rodiny… Co já vím? Ale moc dobře vím, jak je těžké přijít do rodiny partnera a to i případě, že jsou zlatí a všemožně se snaží tomu cizímu elementu, který do domu přivedlo jejich dítě, vyjít vstříc. Je to sakra těžké a ne všichni máme povahu a sílu nastolit v „království“ někoho jiného nové podmínky.

Manžel by Ti měl pomoci, to rozhodně ano. Ale nebývá to tak vždy a nemusí to nutně znamenat, že o Tebe nestojí, že Tě nemá rád. I když pomilování hodné toto jednání není. Může být stejně neprůbojný jako Ty. Může být srab, může být lenoch, nechce si „vyrábět“ problémy. A malér je na světě.

Jsi-li pevně rozhodnuta mít dítě a manžel taky, proč ho nemít? Ale na druhou stranu Tě čeká ještě hodně dlouhá cesta, než si vybojuješ takové podmínky, abys byla spokojená a zřejmě to bude hlavně na Tobě, manžel bude když tak až „lízat smetanu.“ Taky Tě čeká studium, což je skvělá investice do budoucnosti. Tedy slušný zápřah. Opravdu se cítíš na to, pořídit si dítě teď hned? To by bylo o hodně těžší. I když kdo ví, třeba by Ti mateřství dalo ooobrovskou sílu a ty problémy by jsi zvládla mnohem rychleji.

Přeju Ti hodně sil uspořádat svoje bydlení, klid v partnerství, pohodu v dalších dnech i letech a dobrý pocit ze správného rozhodnutí.

Vložit nový komentář