Naše trnitá cesta ke štěstí

bonduell  Vydáno: 22.03.12

Doufám, že to nejhorší máme za sebou, a proto jsem se rozhodla podělit se s vámi o náš příběh, který měl naštěstí happy end. Svým způsobem je pro mě deníček formou, jak to celé uzavřít a konečně si začít užívat role maminky.

Když jsem potkala svého současného manžela, hned jsem věděla, že je to ON s velkým O, se kterým chci založit rodinu a zestárnout po jeho boku. Že si pro nás ale osud připraví i celkem krušné chvilky jsem netušila. Jen díky tomu, že mám toho nejbáječnějšího chlapa pod sluncem, jsme všechno společně zvládli, a doufám, že to nejhorší je už za námi.

Tři měsíce po svatbě jsem po 10 letech užívání vysadila antikoncepci. V to, že se nám podaří otěhotnět hned na první pokus, jsme sice moc nevěřili, ale to, co následovalo, jsme taky nečekali. Menstruace po vysazení antikoncepce nepřišla, těhotenské testy negativní, tak jsem šla na kontrolu na gynekologii. Říkala jsem si, to je jen tím šokem po vysazení, dostanu vyvolávačku a za pár měsíců se cyklus upraví. O to větší šok pro mě byl, když doktorka při ultrazvukovém vyšetření zjistila, že mám PCO (polycystické vaječníky). Vysvětlila mi, že mám ve vaječnících sice spoustu vajíček, ale nedozrávají.

V tu chvíli jsem se psychicky složila poprvé. Ten pocit totálního selhání mě úplně položil. Podle doktorky možnost, že bych mohla normálně otěhotnět, je velmi malá. Domluvili jsme se, že po Vánocích podstoupím laparoskopický drilling vaječníků, který by mohl pomoci a případně bude následovat další léčba. Manžel musel podstoupit spermiogram, který byl naprosto v pořádku. V největších návalech hysterie jsem manželovi dokonce navrhovala rozvod, aby si mohl najít jinou, zdravou ženu, co mu bude schopná dát dítě. On mě vždy uklidňoval, že takhle lehce se ho nezbavím a že spolu to zvládneme. Dokonce nebyl proti tomu, že bychom případně nějaké dítko adoptovali.

Během následujících dvou měsíců se menstruace sama nedostavila. Proto jsem v lednu přišla za doktorkou pro další vyvolávačku a dostala jsem termín operace. Operace měla být provedena po menstruaci, ale když ta nepřišla ani po vyvolávačce, moje nervozita se stupňovala. Opět jsem se dostavila k doktorce, ta pro jistotu udělala další ultrazvuk, ale nic neviděla. Dostala jsem další injekci a pro jistotu mi byla odebrána krev na test HCG. Den před nástupem do nemocnice mi volala sama paní doktorka, že mi operaci zrušila, jelikož test na HCG je pozitivní. Je sice nízké (49,9), takže se může jednat o zamlklý potrat nebo o mimoděložní těhotenství, ale vše ukáže až čas. Jako smyslů zbavená letím do lékárny a kupuji těhotenské testy. Na všech jsou dvě čárky. Tím bohužel naše trápení neskončilo, jak jsem si myslela.

Další odběr krve ukázal, že HCG stoupá, už je 806,5, ale na UTZ doktorka stále nic nevidí. Obávané mimoděložní těhotenství je dle doktorky velice pravděpodobné, protože na jednom z vejcovodů je buď cysta, nebo embryo. Pro jistotu jsem musela na kontrolu do Motola. Tam mi udělali další UTZ, ale naštěstí měli dobré zprávy. Na mimoděložní těhotenství to nevypadá. Máme žluté tělísko, ale to je zatím vše. Znovu mi nabrali krev na HCG. O pět dní později jsem znovu šla na kontrolu do Motola. K mojí velké radosti doktor potvrzuje, že embryo je tam, kde má být, a jsem 5+0 tt.

Bohužel moje obrovská radost vydržela jen do odpoledne téhož dne. Na pracovním jednání přišlo z ničeho nic krvácení. Byla jsem úplně vyřízená, ale naštěstí byl se mnou i šéf, který jednání okamžitě ukončil a odvezl mě opět do Motola. Tam jsem absolvovala opět UTZ, dostala jsem Utrogestan a měla jsem dodržovat klid doma v posteli. Zřejmě šlo o podráždění z častých ultrazvuků. Za dva týdny ležení a velkého strachování pro mě měla moje doktorka na gynekologii dobré zprávy. Byla jsem 7+0 tt a srdíčko krásně bilo. Utrogestan jsem měla brát stále, ale mohla jsem se vrátit do práce. Další kontrola jak na gynekologii, tak na endokrinologii kvůli mé štítné žlázy v pořádku. Vše, jak má být, mimi krásně roste, prášky na štítnou žlázu zvýšeny.

11. března opět přišel noční šok, kdy už jsem byla přesvědčená, že tentokrát je všemu konec. Když jsem šla na WC, tak jsem zjistila, že krvácím a krev ze mě tekla doslova čůrkem. Úplně mimo mě manžel odváží opět na pohotovost do Motola, jelikož u nás jsem nevěděla, kam přesně jet. Doktor mě na pohotovosti vyšetřil, řekl, že embryo je zatím v pořádku, ukázal mi bijící srdíčko, ale přesto si mě v nemocnici nechali a dali mi kapačky. Krvácení přestalo téměř okamžitě po příjezdu do nemocnice, ale strach jsem měla obrovský.

Po třech dnech jsem byla z nemocnice propuštěna. Dle doktorů zřejmě praskla nějaká cévka u placenty, proto jsem tak krvácela. Nic jiného nenašli. Bylo mi doporučeno zůstat doma na neschopence s rizikovým těhotenstvím. Ale byly i dobré zprávy, NT screening je negativní. Čtyři dny po propuštění z nemocnice se dostavilo špinění. Nervy opět v kýblu, ale vydržela jsem jít na kontrolu až ráno na gynekologii. Na UTZ se ukázal hematom, nejspíš následek předchozího krvácení. Hematom je sice menší než naše miminko a je dole u porodních cest, přesto mi doktor nařídil 100% klid v posteli. S přestávkami jsem takhle špinila 3 týdny.

Konečně si můžu užívat těhotenství. Přešly nevolnosti, hematom se vstřebal a žádné další komplikace také nejsou, tripple testy negativní a čekáme chlapečka. Co víc si přát! Na velkém UTZ také vše v pořádku, jen mi doktorka napsala do průkazky CS 1, ale prý se nic neděje. Test na cukrovku také negativní, takže můžeme vesele mlsat dál. Po dlouhé době klidu a užívání si těhotenství přišel opět šok. Na toaletním papíře jsem měla milimetrovou kapku tmavé krve. Doktorka vše zkontrolovala a řekla, že čípek je trochu kratší, dostala jsem magnézium a mám se opět víc šetřit. Prý to ale nemusí vůbec nic znamenat a klidně můžu ještě přenášet.

Když se drobounké špinění za 14 dní opakovalo, byla jsem už víc v klidu. Přeci jenom jsem byla před 3 dny na kontrole a všechno bylo v pořádku. Ale pro jistotu jsme nakonec jeli na pohotovost do Nymburka. O to víc jsem se zděsila, když mi doktor řekl, že čípek je hodně krátký a že si mě v porodnici nechají. Začal kolotoč natáčení monitorů, kapaček a kontrol. Naštěstí byl pan doktor natolik duchaplný, že mi začal mi píchat kortikoidy na dozrání plic. Říkal, že i kdybych přenášela, tak to malému neublíží a kdyby náhodou, tak mu to pomůže. Nakonec se to ukázalo jako nejlepší věc v celém mém těhotenství.

Noc z neděle na pondělí jsem strávila na pokoji v Nymburku a nic se nedělo. Neměla jsem žádné bolesti, žádné špinění ani žádné kontrakce na monitorech. V pondělí ráno dorazil primář a rozhodl, že si mě v Nymburce určitě nemůžou nechat, protože kdyby bylo potřeba, nemají vybavení, aby se o dítě narozené ve 30. tt. postarali. Tak mě sanitka odvezla do Kolína, aby mi tam udělali jeden UTZ a vyšetření, a oznámili, že nález je sice stále stejný, ale nechat si mě tam nemůžou a poslali mě opět tou samou sanitkou do Podolí.

V Podolí mi dopíchali všechny kortikoidy, stále kapačky, ale zdálo se, že rodit jen tak nebudu. Už mě málem převáželi na normální pokoj rizikového těhotenství, když se mi začalo špatně dýchat. Najednou jsem pořád kašlala, nemohla mluvit a bublalo to ve mně, až to hezké nebylo. Tak mě převezli na JIPku, neustále monitorovali malého, mě taky napojili a dostávala jsem další léky. Vylítla mi teplota, dýchat jsem nemohla a bylo mi fakt na umření. Z toho všeho se malému začal zrychlovat tep, a když byl okolo 200, rozhodl doktor, že malý musí prostě ven. Takže během 10 minut mě připravili na císaře (cévkování a holení) a šlo se na sál. Probudila jsem se až po 6 hodinách na JIPce, když mě odpojili od dýchacího přístroje. Ukázalo se, že jsem jim na sále dost kolabovala a odcházelo mi srdce. Z JIPky mě pustili až po 3 dnech, jelikož jsem pořád nebyla schopná vydržet bez kyslíku.

Aby toho nebylo málo, tak při kontrole po tom císaři zjistili, že mi v děloze zůstal malý kousek placenty, takže jsem v úterý šla na sál znovu, na revizi.
Vojta se narodil 19. 7. 2011 v 30+2 tt, vážil 1410 g a měřil 38 cm.

V prvních dnech jsem se stále jen obviňovala, že jsem selhala a malého nedonosila. To, že jsem matkou, jsem si vůbec neuvědomovala. Stále jsem jen brečela a brečela. Naštěstí je náš malý Vojtíšek velký bojovník. Všechno krásně zvládal. Kyslík si vytrhnul sám, aby doktorům ukázal, že ho vážně nepotřebuje, krásně papal a přibíral. Vše se zlepšovalo a my se blížili ke dni, kdy si budeme moci náš malý pokládek odvézt domů. Odchod se nám ještě trochu zkomplikoval, když se Vojta přidusil mlékem při kojení, museli ho odsávat a další den strávil u sestřiček na pozorování. Ale nakonec jsme se dočkali a po dlouhých 42 dnech jsme si náš poklad odvezli domů.

Teď už je našemu Vojtovi 8 měsíců, váží přes 8,5 kilo, měří 68 cm a má se čile k světu. Korigovaně je na úrovni 6měsíčního miminka.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.7 bodů
 Váš příspěvek
 
evcav
Závislačka 4435 příspěvků 22.03.12 07:04

krásný deníček se šTastným koncem, moc gratuluju :kytka: :kytka: :kytka:

 
cher  22.03.12 07:45

Malému Vojtíškovi i rodičům přeji už jen a jen štěstí :srdce:

 
Květinka81
Ukecaná baba ;) 1215 příspěvků 22.03.12 09:04

Teda ufff, to bylo napínavé :) Ale hlavně, že to takhle dopadlo a je vše v pořádku! Gratuluju a přeju Vám jen to nejlepší a hlavně samou radost s prckem :kytka:

 
Palunka
Kecalka 338 příspěvků 22.03.12 09:26

Přeji hodně štěstí a zdraví do života:kytka:

 
handa30
Zasloužilá kecalka 882 příspěvků 22.03.12 09:36

Uff, bylo to napínavé. Hlavně, že vše dobře dopadlo. Užívej si mateřství se vším všudy :mavam:

 
Liu
Kelišová 6465 příspěvků 22.03.12 10:03

Napínavý a krásný deníček s dobrým koncem…Gratuluji k miminku a ať mu ta jeho bojovnost zůstane!!! :kytka:

 
Zdenin
Zasloužilá kecalka 686 příspěvků 22.03.12 11:55

Krásný, přeju Vám hlavně hodně zdravíčka, ať Vám Vojtíšek dělá jen samou radost. Je to chlapák :)

 
kaculkadraculka
Ukecaná baba ;) 2388 příspěvků 22.03.12 11:56

Bonduell, krásný deníček a hlavně šťastný konec. Mám taky PCO a jsme skoro sousedky. :lol:

 
Veryska81
Neúnavná pisatelka 19918 příspěvků 22.03.12 12:11

To byl nervák při čtení natož to prožít ;) Máš skvělého manžela a určitě je i skvělý táta, ty jsi skvělá maminka a máte malého bojovníčka, který vše dožene, věřím tomu :palec: :potlesk: :*

 
zmimi
Stálice 51 příspěvků 22.03.12 12:54

jsem dojatá, přeji vám hodně zdraví a štěstí :kytka: :kytka: :kytka: :kytka: :kytka:

 
jaja84
Kelišová 6791 příspěvků 22.03.12 15:41

predem ti moc gratuluju a jsem rada jak dobre to dopadlo! :hug: a takze ty jsi dalsi pripad ktery ma PCO a otehotnel normalne? ja ho mam taky a asi za 3tydny jdu na laparku :,( taky si rikam ze chci stihnout otehotnet abych tam nemusela :,(

 
socina
Závislačka 4095 příspěvků 22.03.12 17:36

Vojtíškovi i vám přeju hodně štěstí a zdraví :palec:

 
pajinka111
Ukecaná baba ;) 1740 příspěvků 22.03.12 17:46

moc gratuluji k narození zdravého miminka a VOJTÍŠKOVI hodně zdravíčka a štěstíčka do života :kytka: :srdce:
deníček jsem četla jedním dechem,holka ty sis teda toho prožila,ale naštěstí všechno dobře dopadlo :dance: :srdce:
mám taky v deníčkách jak sem otěhotněla,měla jsem nějaké potraty,pak o porodech,ale tvoje těhu bylo fakt hodně náročné

 
bonduell
Ukecaná baba ;) 1304 příspěvků 22.03.12 18:33
Všem moc děkujeme

Chtěla bych všem moc poděkovat za přání štěstí a zdraví. Doufám, že ho Vojta bude mít dostatek i když ten star do života neměl zrovna jednoduchý.

 
petulle
Kecalka 339 příspěvků 22.03.12 21:07

teda to je příběh až z toho mrazí, je pravda, že něco podobného se nám stalo také, podstoupila jsem umělé oplodnění v 10/10 zadařilo se,také jsem kolem 16tt začala krvácet, jeli jsme na pohotovost do Motola, podle vyšetření vše v pořádku, také prý asi praskla jen nějaká cévka, ale stresy hrozné. Úplně se dokážu do tebe vžít. Naše mimčo spěchalo také na svět moc rychle a také v Podolí se narodil náš Vojtíšek, rodila jsem v 32+4tt akutním císařem a váha malého byla 1300g a 37cm. Také jsem si dávala za vinu to že jsem ho nedokázala donosit. Malý ležel 6 týdnů v nemocnici.

 
petulle
Kecalka 339 příspěvků 22.03.12 21:09

Jinak přeji vám všem moc štěstíčka a zdravíčka :lol:

 
handule24
Ukecaná baba ;) 1454 příspěvků 23.03.12 12:55

Jsi tak statečná a moc Ti gratuluju! :kytka: Prošli jste si s manželem tolika životníma zkouškama, že vás už jen tak něco nerozhází. Přeji celé rodince už jen zdraví a štěstí :srdce:

 
devi108  23.03.12 19:43

týjo…gratuluju!!!! hodně zdraví malému a štěstíčko celé rodině :srdce:

 
Veveří
Ukecaná baba ;) 1492 příspěvků 24.03.12 11:44

Bonduell, holka, neměla jsi to lehké! Ale zvládli jste to skvěle a jsem moc ráda, že jste všechny ty komplikace přestáli ve zdraví.
Mám taky Vojtíška a měl termín porodu 19.7.2008, ale protáhl si pobyt v bříšku o sedm hodin, takže na svět vykoukl 20. :*

 
Bára B.
Povídálka 23 příspěvků 24.03.12 13:47
...

vše nejlepší a hodně štěstí :potlesk: :palec:

 
mrtvolla12390
Stálice 90 příspěvků 28.03.12 12:13

za to zasluhujes medaily, ty i manzel. skvele, ze se ti to povedlo donosit i pres vsechny ty komplikace a porodit zdrave dite. super. :potlesk: :potlesk:

 
EvaG
Extra třída :D 10545 příspěvků 06.11.12 12:55

Gratuluji. Můj syn se pro komplikace předčasně narodil v 31.tt 1430g a 40cm. Nyní má rok a půl je to kvítko, kdyby jsi chtěla klidně písni SZ.
Gratuluji.

 
EvaEve
Kecalka 161 příspěvků 18.06.14 20:00

U čtení jsem málem brečela…ještěže vše nakonec dobře dopadlo!!Jak se má dneska chlapeček? :srdce:

 
bonduell
Ukecaná baba ;) 1304 příspěvků 18.06.14 21:37

@EvaEve za chvíli ten nas drobecek oslaví své třetí narozeniny a je naprosto v pořádku. Je to nas velký bojovník a i pres ne lehký start nemá žádné následky.

 
maja83
Nováček 9 příspěvků 20.06.14 21:18

Držíme pěsti a moc gratulujeme k tomu nejkrásnějšímu, co ženu v životě může potkat :mavam:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele