Nase Zoe-29tt

Trinitron  Vydáno: 21.08.03

Ahojky všechny mamniky,snažilky a pupíci:)
Ani se to nezdá, že už našeho prcka nosím pod srdíčkem dlouhých 29týdnů.
Příští týden oslavím další krásné kulatiny.Tentokrát to bude oslava mého (našeho) 30 týdne těhotenství:))

Uběhlo to docela rychle a relativně v pohodě. Žádné ranní nevolnosti,zvra­cení,žádné těhu chutě:) Jen byla bolest prsou:) Když zhrnu uplynulé týdny,co se na mě změnilo…Povyrostla mi prdelka:) Naštěstí jen v únosné míře:)) Ještě nemusím probourávat futra,abych prošla:)))) Prsa mi z původních 85C vyrostly na neuvěřitelných 90E. Asi jen přítel má z toho radost. Pro mě je to hrůza:) Snadněji bych sehnala pro sebe padák, než na sebe sehnat podprsenku:))) Přibrala jsme 10kg ( z toho nejvíc první 2 měsíce a pak v klidu kilko za měsíc).Teď už nesmím přibrat (podle paní doktorky).Mám omezit sladké,bílé pečivo a více zeleniny. Jenže…sladké mi od začátku těhotenství nechutná (za celých 29t jsem snědla max. jednu tabulku),zeleninu likviduju ráda a hodně (přítel má velkou zahrádku plnou mňam zeleniny) a bílé pečivo moc nejím,radší mám celozrnné…Maximálně na čem hřeším jsou skvělé mléčné banánové koktejly, které mě umí připravit můj přítel:))A co se týká množství, jím mnohem mín něž před otěhotněním, vlastně jím protože musím a ne že bych měla hlad či chuť…

Možná mi to ani nebudete věřit, ale moji rodiče, u kterých stále jěště bydlím,stále netuší,že z nich v listopadu bude babička a děda…Ještě jsem jim to neřekla, a oni si ještě ničeho nevšimli:) Není to na mě totiž vůbec vidět. Stále nosím volné věci, jako obvykle, všechy staré věci v pohodě obleču…Mám velikáánský strach, nevím jak budou reagovat. Asi mi budou vyčítat, že si kazím život, nebudou semnou mluvit,…nevím,stále nevím co od nich čekat…Poradtě mi prosím,jak jim to co nejšetrněji říct,aby je z toho netrefil šlak:) Nechci jim ublížit…

Ani na mě ještě nepřichází maminkovské šílení a shánění malých věciček:) S přítelem jsme se dohodli, že vše koupíme až v září.Kočárek a postýlku budu mít půjčené od kamarádky. A také i ostatní věci. Jen malé drobnosti je potřeba dokoupit…

Příští týden mě čeká poslední zkouška (v tomto semestru) a pak už ze mě bude druháček:))) Ve škole mi vyšli maximálně vstříc. Dovolili mi dál studovat i s mimískem. Dostala jsem induviduální studijní plán..Tak uvidím jak to budu zvládat:))

Tak se mějte zatím krásně. At vás nikdo a nic nezlobí:) Pohladtě pupíky, snažilkám hodně úspěchů:))

Paaaa
Trinitron
29tt

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
fantagiro
Kecalka 401 příspěvků 21.08.03 08:33

Ahojda Trinitron,

gratuluji k budoucímu 30 týdnu těhotenství. To máš docela dobrý, že to na Tobě není zatím vůbec vidět :-) Ikdyž na druhou stranu si taky nedovedu představit jak budou reagovat Tvoji rodiče až jim sdělíš že už v LISTOPADU budou prarodiči. Možná jsi jim to měla říct kousínek dříve, ale já si stejně myslím, že jakmile jim to řekneš, tak určo změknou a budou moc štastní. To mi věř. Museli by být z kamene, aby je to miminko neobměklo :-)
Udělej to co nejdřív a hlavně se toho neboj.
Moc Ti držím palečky a dej vědět jak to probíhalo .

páááčko Fantagiro

 
Anonymní  21.08.03 08:52

Ahojky,
taky ti blahopřeju ke skoro třicátému týdnu těhulkovství.
Připojila bych se s názorem říct to rodičům co nejdříve. Vzhledem k tomu, že i ve škole to vědí, tak by se to mohlo k nim donést, nebo ti během pár dní vyskočí bříško a oni si toho všimnou a pak by je to asi mrzelo, že se o svém vnoučátku dozvěděli takhle. Myslím, že nemusíš mít strach, určitě budou nakonec rádi.
Držím palečky.

Papa Romík od Montičky

 
Anonymní  21.08.03 09:56

Ahojky Trinitron, takže ti gratuluji k 30 tt a přeji ti , aby se ti vedlo dobře. Nějak zvlášť do deníčku nikomu neodpovídám, jen tiše pročítám a doufám, že se k vám připojím. Jsme s manželem spolu 7 let a stále mimi nepřichází. Příští rok mně čeká IVF ale nevím jak to dopadne. Potichu uvažuji i nad adopcí pokud nám už nic nepomůže, takže jsem snažilka už velmi dlouho a u nás je to totiž kapánek komplikované. Nejen že mám i já problémy ale manžel taky nemá dobré výsledky.
Teď k tomu tvému tichému těhotenství… !
V rodině máme takový problém. Má sestřenice v době těhotenství dostudovala střední a půl roku se smažila na vysoké, když si na té škole našla přítele se kterým otěhotněla. Když to měla potvrzené lékařem vše si na škole zajistila tak, aby mohla dál studovat. Připomínám, že jezdila jen na víkend domů a to většinou co 14 dní. Celou dobu těhotenství nikdo nic netušil. Jen se jí taky změnily prsa a tak jak ty na zadečku… ! Jediné, co rodičům bylo divné, že už nenavštěvovala s rodinou saunu s výmluvou, že má menstruací. Bydlela také u rodičů. Jednoho dne (myslím že to bylo v 8 měsíci těhotenství ) si sedla se svou maminkou a prostě musela s pravdou ven. Taky dodávám, že jejich rodina je velmi věřící a něco takového na malé vesnici jen se těžko zapomíná. Takže abych pokračovala… Mamince to sdělila, následoval šok a zloba a hovořilo se i o nezodpověd­nosti, jelikož dceři platili i školu a vše kolem toho. Následovalo velké zklamání a hlavně co dál… ! Říct to nic netušícímu otci a připravit se na to, že za pár týdnů s nimi bude bydlet malý drobeček. Nakonec to maminka sdělila i otci no a žamozřejmě že nečekala objětí a radost, už jen v tom, že sama sestřenice měla vyšší plány, než mateřství v 18 ti letech.
No nejhorší myslím bylo najít rychle řešení jak na mimísko být připraveni. Okamžitě příprava v domě samostatného pokoje, nákup oblečení pro miminko, studijní plány v její škole a hlavně pohovor s jejím přítelem. Mohu ti říct, že od jejího přítele rodiče netušili ani nevěděli ( a přitom její přítel jí tvrdil že rodiče o tom ví… ) že je těhotná. Dozvěděli se to v době, kdy sestřenice ležela pár odin po porodu. Tu dobu jí opustil také její přítel . Prý se nechce vázat.
Konec tohoto příběhu je sice jiný oproti tomu jaký máš vztah se svým přítelem ty, ale chtělas radu jak to oznámit rodičům.
A proto ti radím ( myslím že dobře) sejdi se se svou mámou, najdi klidnoua vhodnou chvilku, protože reakce na tvé těhotenství mohou být smíšené i negativní , a řekni jí to nejdříve sama. Domluv se jak to oznámit otci, protože oni muži jsou jiní než ženy. Tatínkové vidí ve svých dcerách ještě ty své mazlíčky a holčičky… ! Tvá matka zná tvého otce, ví jak na něj a kdy mu to sdělit. Až se to dozví tvá rodina, doporučuji ještě se setkat ještě všichni čtyři a popř. rodiče tvého přítele. Mohou v některých záležitostech pomoci… ! Ona se možná nedostaví radostná reakce při tom oznámení, ale myslím že oni změknou až si budou moci mimi pochovat a dotknou se ho.
Tak samo jako v případě mé sestřenice.
A jak dopadla ona ? Ona studuje,pokud je to časově možné je doma. Pokud má zkouškové období domů nejezdí a dítě nevidí. O dítě se jí 24 hodin stará maminka, a její sestra. Bydlí stále u rodičů a finančně jí a dítě rodiče podporují. Přítel který jí nechal v tom nejpěknějším okamžiku životy jejího a mimíska se s ní stýká, ale jen za účelem sexu a jí to tak vyhovuje… ! Studium odložit nemůže a musí úspěšně projít všemi zkouškami. Už nyní jí nastávají problémy, protože až dostuduje, rodiče jí nutí aby se sma osamostatnila. Sama si už uvědomuje, že jí jako samoživitelku nikdo do zaměstnání nevezme s malým dítětem a proto musí školu dodělat stůj co stůj… ! Jelikož bydlí na Slovensku i oni tam mají problémy s nezaměstnanocstí a bude se snažit dostat do státní správy.. !
Takže ti držím hodně palce, ať máš štěstí a spolehlivého partnera. Mimísko ať je zdravé a fungujete jako vorná rodina i v průběhu tvého studia.
Zdravím tě " frézie "

 
EDINA
Ukecaná baba ;) 1400 příspěvků 21.08.03 10:44

Ahoj Trinitron,

téééda, klobouk dolů, že se ti stále bříško daří tajit :o)

Skoro každý rodič vidí ve svém dítěti tak trochu pokračování sebe a někteří rodiče do svých potomků vkládají své naděje a nenaplněné sny a chtějí po nich, aby dokázali něco, co oni sami nestihli, nemohli, neměli příležitost udělat…
Myslím, že takoví rodiče budou velmi těžce nést, že si „kazíš život“.
Na tobě je, aby jsi jim vysvětlila, že pro tebe mít dítě neznamená konec života či kariéry a vlastně mít dítě pro tebe znamená život!!!!

Na tvém místě bych tu „novinku“ oznámila rodičům co nejdříve.
Nevím co pro ně bude větší šok - zda to, že budou babí a děda nebo že už to bude za 10 týdnů :o)
Myslím, že jsi jim to měla říct mnohem mnohem dřív.

Asi bych udělala tohle, jeden den bych si vaše prostě po:,–(ila ke stolu (nebo individuálně, třeba máš s mámou bližší vztah a raději to řekneš nejdříve jí??) a předložila bych před ně ten tvůj individuální studijiní plán. Oni na to samozřejmě budou koukat, jako že co to je a ty jim vysvětlíš tvou touhu a přesvědčení nadále studovat a to, že čekáš dítě pro tebe znamená hodně a chceš pro něj zajistit hezkou budoucnost. Samozřejmě jim řekni, že chápeš, že jsou smutní, ale zodpovědnost za dítě bereš na sebe a snaž se je přesvědčit, že tím pro tebe nic nekončí.

Dokaž jim, že jsi dospělá rozumná ženská, ale myslím, že tě oba pochopí. Jsou to přeci tvoji rodiče!!!
Já osobně bych chtěla mít s mou dcerou takový vztah, aby se mi nebála nikdy nic takového říct. Moc by mě mrzelo, že by mi něco tajila protože si myslí, že bych ji za to odsoudila.
Vždyť já nejsem dokonalá a nikdy nebudu tak jak bych něco takového mohla chtít po svém dítěti? A co víc, dá se dokonalost člověka měřit podle počtu diplomů a titulů???

Něco jiného je otěhotnět a to dítě nechtít, ale ty i tvůj přítel jej moc chcete a těšíte se na něj a to je velmi důležité vašim rodičům připomenout. Dokaž jim, že dítě pro vás není v ničem překážkou.

Když se dívám na naši Apolenku, tak si říkám, co z ní asi vyroste, zda právník nebo uklizečka :o) Ale ať už jedno nebo druhé, hlavně že bude šťastná a spokojená a já nemám právo ji linkovat život. Podat jí pomocnou ruku ano, ale vést jí za ručičku pro mě tím „správným“ směrem, to ne. Co je pro mě správný směr pro ni může znamenat frustraci, utrpení a neštěstí.

Držím palečky, ale opravdu doporučuji to vyklopit co nejdříve :o) A kdyby nic jiného, tak až se to malé narodí, to rozměkčí i to nejtvrdší srdce z kamene :o)

Přeju krásný zbytek těhotenství a hodně štěstí v životě ať už se rozhodneš dodělat školu nebo nikoliv. Z vlastní zkušenosti vím, že dítě náš život obohatilo a za nic na světě bych neměnila!!!!

Ed

 
vajo
Kecalka 272 příspěvků 21.08.03 18:54

Ahoj Evíku,

dost často na tebe myslím a chtěla jsem ti i zavolat, ale říkala jsem si, že asi nejsi v Brně. Já jsem tu taky nebyla a ted posledních 14 dní jsem v jednom letu a bedostala jsem se k napsání deníčku. Snad to brzy napravím. Chtěla bych ti moc a moc popřát hodně odvahy. Jak to svým rodičům říct určitě víš, jen se k tomu musíš konečně odhodlat a k tomu odhodlání ti taky na netu stejně nepomůže, to musíš udělat sama u sebe uvnitř. Držím ti palečky abys to zvládla. Uvidíš, že nakonec to vše nebude tak těžké jak si to ted představuješ. Jen to řekni..... a máš to za sebou. Rodiče se s tím určitě smíří, nic jiného jim nezbývá a ty na těch pár horkých okamžiků za chvíli zapomeneš. V září budu už mít taky snad klidněji a tak se těším až se spolu uvidíme a pokecáme. Držím ještě jednou všechny palečky a myslím na tebe.

Eva + vajo nyní již 21+3

 
Anonymní  21.08.03 20:22

Trinitron,
osobně si také myslím, že jsi to rodičům měla říct už dávno…
Napadlo mě - co kdyby jim to řekl tvůj přítel? Prostě přišel na návštěvu a řekl, že věci se mají tak a tak? Jednak bys měla u sebe někoho, kdo by tě chránil a za druhé - vy dva jste teď rodiče a myslím, že by bylo lepší, kdyby jste už teď vystupovali jako rodina… aby vaši viděli, že to berete zodpovědně.
Dobré by bylo mít rovnou připravené argumenty na to, jak to hodláte dělat dál - tj. „ve škole mám domluvené studium“ atd. Nezapomeň, že tady je ještě jedna nepříjemná otázka - a to jsou finance a bydlení. Jak to hodláte zvládat finančně? Nevím, zamysleli jste se s přítelem někdy nad tím, kde a z čeho budete žít? Nebo prostě předpokládáš, že se „vaši“ postarají? O to, aby byly peníze na výbavičku, aby byla střecha nad hlavou a i o hlídání dítěte, když budeš potřebovat do školy? Asi by bylo dobré mít před oznámením rodičů i nějaký plán - prostě se s nimi domluvit, které věci zvládáte sami a kde budete potřebovat pomoc a jakou.
Kdybych byla na místě tvých rodičů, tak by mě asi dost mrzelo, že ti nestojím za to, abys nám řekla, že je nějaký problém - ale pak automaticky očekáváš, že my ho nějak vyřešíme a přizpůsobíme se. Takže určitě začni výčtem toho, co všechno jsi už zařidila a zkus vymyslet různá řešení (budeme s přítelem bydlet tady, budeme s přitelem bydlet na koleji, budeme bydlet v podnájmu, budeme…), která jim můžeš navrhnout, aby i oni měli pocit, že mají určitou možnost volby, jak moc pomáhat a jak moc se zapojit do života vnoučete.
 Sally

 
Trinitron
Stálice 61 příspěvků 22.08.03 18:50

Ahojky Sally
Moc diky za Tvuj nazor…Moc me inspiroval.Ale u nás dvou (u me a pritele)to neni tak jednoduche…moji rodice meho pritele nenavidi.Nepadl jim do oka.Moji rodice maji bohuzel radi lidi ktery „lezou druhym do zadku“. A to muj pritel neni…Umi se pro:,–(it,stat si za svym slovem a rict lidem pravdu do oci(i kdyz treba boli). A to moji rodice nesnesli.V jednu chvili se ke me zachovali nehezky a muj pritel se za me postavil (coz bylo samozremne proti jejich nazoru) a bylo to…Nesnasi ho. Kdyz jsem se pokusila na novy rok si s nima a s pritelem sednout a v klidu si to vyrikat,dopadlo to dost osklive. Oni me a meho pritele vyhodili.Ze mu nemaji co rict…Pritel odejel a semnou pak dlouho nemluvili(ze jsem si dovolila jim zkazit novy rok) Proto jsem na to sama…Pritelovi rodice jsem naprosty opak.Maji me nesmirne radi.Jsem u nich vzdy vitana.
A kde budem bydlet a co penize?
Chteli jsme si najit podnajem v Brne,ale jaksi nic nejde sehnat. Vsude kde reknete ze jste mlady par s ditetem,tak Vam reknou…Bohuzel,dite ne…a zabouchnou vam dvere pred ocima. Nastesti ma pritel velikansky rodinny dvoupatrovy dum takze budem bydlet tam. Jen v rijnu musime jeste dokoncit par nutnych oprav.A pak budem si zit jak v bavlnce.
Vybavicku mam od znamych a kamaradek.Takze zbyva dokoupit jen drobonosti…
A penize?Pritel vzdelala celkem slusne a ja snad dostanu nejakou materskou…:)
Od svych rodicu ani necekam zadnou podporu,ani materialni,fyzickou ci penezni…Kdyz mi budou neco chtit koupit,branit se nebudu..
A proc jim to rikam az ted? neni to z toho duvodu ze bych se bala,to mozna tak nekdy v breznu,kvet­nu..ale je to z toho duvodu ze bych mela doma silene psychicke peklo. A to jak uznas,ja nemuzu mit.Musim byt v naproste pohode..
Doufam ze jsem Ti svou situaci dostatecne osvetlila…
Mej se krasne
Trintron

 
Anonymní  22.08.03 20:58

Trinitron,
aha, já nevěděla, jak to máte vymyšlneý… tak hlavně držím palce, aby vyšlo to bydlení - jakmile máte střechu nad hlavou, tak ten zbytek už se dá vždycky nějak vyřešit. Zvlášť pokud tvůj přítel pracuje - já se „bála“, že on také studuje…

Je mi líto, že jsou vaši takoví… máš pravdu, od nich se asi pomoci moc nenaděješ, ale hlavně že máte kam jít a jak se postavit na vlastní nohy.

Takže ještě jednou, držím palce, ať vám to všechno klapne.
 Sally

 
Euka2
Závislačka 3624 příspěvků 25.08.03 15:03

Ahoj Trinitron,

už dlouho jsem nekoukala do Tvého deníčku, a tak jsem byla překvapená, žes to ještě neřekla.

Jen Ti chci říct jedno: Je to jen a jen Tvoje věc, zda to řekneš a kdy to řekneš. Pokud je Tvoje situace taková…rodiče nemohou snést Tvého přítele… vůbec Ti Tvou situaci nezávidím. Rozhodně každá rada drahá. Ale koukám, že to máš v hlavě srovnané, máte kde bydlet, uživíte se taky, takže od rodičů žádnou podporu ani čekat nemusíš a asi ani nečekáš. A uvidíš, že i kdyby byla reakce na Tvoje těhotenství negativní, uvidíš, že za čas, až to malé uvidí, i ti největší tvrďáci zjihnou. Je to přece jen jejich krev :-))) Tak to říkávala moje prababička. Určitě i časem pochopí Tvoje důvody, proč jsi jim to tajila a nesvěřila se dříve.

Obdivuji, že si toho nevšimli. Na mě to prý bylo vidět od počátku těhotenství, hned se mi změnila chůze… to hlavně, takže ať žijou kačenky :-)))

Takže tfuj, tfuj pro štěstí. Držíme s Adámkem pěstičky

papa Veronika a Adámek

Vložit nový komentář