Naše Zoe-Maminčino trápení

Trinitron  Vydáno: 25.02.04

Ahoj vsechny maminky snazilky a tehulky.Doufam ze se mate dobre,a ze toho silene pocasi prezivate v pohode.Ja ted v pohode moc nejsem.Je tu nekolik veci co me moooooc trapi…

Zacal zacal novy semestr a ja jsem zas zacala chodit do skoly. Jen na nejake predmety,teda spis jen na cviceni.A tak musim maleho nechavat doma,myslim tim tady v Brne u rodicu.Kdyz jsem ve skole,tak Honzu hlida muj tata.Nemam o nej strach,vim ze se muj tata o nej postara. Ale jedno me trapi…mam strasny strach z toho,abych se s Honzovi neodcizila,aby me neprestal povazovat za svou mamu,abych se pro nej nestala jen pan,i co prijde ho nakrmit a pak zas leti kamsi.

Co myslite?
Bude me poznavat i kdyz uz s nim nejsem 24h hodin denne, ale jen treba o par hodin min?Mam rozvrh udelany tak, ze jdu treba na 8 hodinu do skoly,do 10h, pak jsem 2 hodiny s nim, pak zas na 2 hodiny do skoly, pak zas 2 hodiny s Honzou, pak opet do skoly a pak uz je vecer,vykoupu ho a davam ho spat…

Hrozne mi chybi,kdyz musim byt bez nej.Nikdy jsem si nedokazala predstavit ze by mi nekdo tak moc chybel.Velmi se mi styska a pocitam kazdou minutu do konce hodiny, kdy uz budu moct jit domu a pritisknout Honzika k sobe a pomazlit se s nim…

Neprestane me vnimat jako mamu,kdyz uz nejsem tak casto s nim jak driv? Nestratim s nim to krasne pouto co ted mam?Pozna,ze jsem to ja,jeho mama,kdyz dojdu domu ze skoly?

To je to co me trapi…a hodne..

Dalsi vec, co me lezi na srdci je ta posledni zatracena zkouska, co me chybi.Zkouskove jsem zvaldala celkem v pohode.Sice to nekdy bylo hodne tezke,ale zvladla jsem to.Mela jsem 4 zkousky,tri z nich jsem udelala na poprve a pokazde na dvojku,coz si myslim ze ujde:)Nejsem filatelista,abych sbirala znamky:) Hlavni je zkousku udelat,ne za kolik…Mam jeste posledni termin,ale jsem uz z tech poslednich 6 tydnu moc vycerpana,u navena, ze uz nemam ani silu ani chut se to znovu a znovu ucit.Ale musim…Chci to mit uz konecne z krku.

Honzik je nastesti moje zlaticko.Uz asi 3 tydny krasne v noci spinka.Kolem 7 hodiny vecer ho vykoupu,pak hodinu kojime.Pri kojeni krasne usne,ja ho dam spinkat do postylky.Nekdy se lehce probudi,tak mu spivam a on usne,nekdy spi hned,a tak tam u nej jeste chvili jsem a hladim ho,aby usnul tvrdeji.A pak spinka az do 4 nebo 5 hodin.Nekdy se jemne v noci vzbudi a tak ho pohladim po vlaskach,a on spinka dal…Pres den toho moc nenaspi. Mozna by mel,ale Honza si pres den schrupne tak max na 2 hodinky. A to je jen kdyz jsme chvili spolu,tak si dame spolu ?dvacet? .Ja pak odchazim do skoly a on spinka dal.
Zato o vikendu si to vynahradime.To se spolu valime v posteli cely den:)
Uz je z nej velkej chlap.Ma uz 64 cm a 5,9 kg.A to ma 3,5 mesice. Krasne se uz umi hihnat a uz se otaci z briska na zada.Teda je to zatim spis takove necilene,ze mu jen spadne hlavicka,ale i to se pry pocita:)Uz nechce ale broucek lezet,uz se mi zveda ze sedacky,jen co to jde.A kdyz ho polozim,tak se vseho chyta a snazi se vytahnout,aby mel rozhled.Proto nejradsi lezo-sedi u me v naruci,kdy ma zadicka oprena o muj hrudnik a on se muze v klidu cucet na svet. A hrozne rad se mlati do hlavicky sterchatkem:))))

Minuly vikend jsme mu s pritelem koupili ve sleve takou tu hrazdicku,jak jsou na ni povesene hracky.Dala jsem ho do postylka a hrazdicku nad nej postavila.A to by jste neverili co se delo!!Maly se trasne smal a mel z toho velikanskou radost.Ocicka mu jen svitili a ja o nem 3 hodiny nevedela!!!Jen jsem slysela jak zurive s nadsenim mlati rucickama do hracek a pripadalo mu to silene srandovni. Stale jsem chodila na nej nahlizet,kdyz ho to prestane bavit a zacne jecet.....A ono nic…byla jsem z toho uplne vedle…

Taky to bude asi pekny mlsoun a jedlik.Pripada mi, ze ma stale hlad:))Nejkrasnejsi pohled na nej je,kdyz snidam ci cokoliv jim.Chudakovi malem vypadnou ocicka a malem polyka za me.Vypada jako by chtel taky ochutnat,co to dobreho ta mama basti…Ale jinak je to pekny lenoch:))Asi se ridi heslem:Mamo nakrm me,ale bastit sam nebudu…:))Kdyz ho prilozim,krasne se chytne ,ale tim to taky zkonci:)Honza se zacne na me krasne culit,smat se,ale tahat mlicko nebude.To ho musim premluvat a pak se konecne nade mnou smiluje a naji se,ale nekdy se zacne vztekat, ze mu to netece hned,ale jakmile mu to zacne tect,tak se zase zacne vztekat, ze mu to tece moc,ze se az zakuckava a tak to s revem pusti a je to zas nanovo:))))

Ale ja uz jsem si zvykla.Asi by mi uz pripadalo divne, kdyby se Honzik najedl za kratsi dobu nez za hodinu, jak je jeho zvykem a kdyby to slo v pohode:)))On se asi potrebuje u jidla se prozlobit,aby si pak mama vazila kazde chvile,kdy je zlaticko:)))

Tak jen doufam, ze mi nekdo poradi s mym trapenim,a ze Honza nezapomene,ze ja jsem jeho mama,ktera ho tak nesmirne miluje, jinak by me to moc ranilo…
Uz pujdu spat,uz je moc hodin.Zitra jdu brzo rano do skoly,tak abych se taky vyspala…

Mejte se moc krasne a opatrujte se
Paaaaa Trinitron + Honzik 3,5 mesice

ps:Posilam Vam fotecku,aby jste videli, jaky uz jsem chlap.....:)))

http://www.emimino.cz/modules.php?…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Anonymní  25.02.04 22:24

Neboj, Honzík na mámu nezapomene! Já řešila podobný problém - podnikám a pokud nechci být po mateřské nezaměstnaná, musím pracovat i s miminem. Všechno dělám s ním, většina práce se totiž dá udělat doma. Když musím pryč, hlídá ho babička. Do 7 měsíce to bylo max. na 3 hodiny - kvůli kojení. Snažila jsem se také, aby to nebylo příliš často. Zítra je našemu Ondrovi 10 měsíců, mámu miluje, ale kromě toho má výborný vztah k babičce. Školu brzo dokončíš. A v domácnosti nemusí být všechno bez poskvrnky, ne?
Ať to jde co nejlépe
přeje
 Janka

 
Dadunka
Kecalka 131 příspěvků 26.02.04 09:02

Ahoj, Trinitron. Podobně na tom byla také moje sestřenka. Dodělávala poslední rok školy a malou jí hlídala tchýně. Vždycky o volné hodině letěla na druhý konec Brna nakojit, pomazlit se s mimčem a honem zpátky do školy. Ale všichni to zvládli, školu dodělala, malá ji má moc ráda a s babičkou si ji rozhodně neplete. Přeju Ti hodně štěstí u zkoušek a radosti z Homzíka. Dáša

 
Anonymní  26.02.04 10:26

Ahoj Trinitron,

nebuď nešťastná, Honzík určitě nezapomene, kdo je jeho máma :). Takové případy se stávají (i podle Dr. Matějíčka) pouze výjimečně, pokud děťátko hlídá někdo po celé dny a maminku vůbec nevidí. Navíc - kojíš, a to pouto mezi maminkou a dítětem jenom prohlubuje.

Já chodím do práce od 6m mé holčičky, takže 5 hodin denně ji hlídá hodná teta, a žádný negativní vliv to na náš vztah nemělo.

Nelam si hlavu s problémy, které neexistují, a soustřeď se na zkoušky, ať to máš za sebou a můžeš si Honzíka zase na 100% užívat.

Hodně úspěchů a radosti se zlatíčkem!

Gábina

 
Shirin
Kecalka 215 příspěvků 26.02.04 11:48

Ahoj Trinitron!!
Taky mam chlapecka(22 m.), tak plne chapu co prozivas.Hlavne te silene obdivuju jak to tak vsechno stihas(skola,ko­jeni…)Neboj se, Honzik to BEZ UHONY zvladne.Vzdyt ho pres den vidas.Co by asi v poradku nebylo, kdyby jsi necitila vubec nic.Obdobne pocity budes mit jako mama stejne i v jinych obdobich(skol­ka..skola…).Tak se prosim te neobvinuj.Hodne radosti s Honzikem a stesti ve skole.

Shirin

 
Jindriska
Zasloužilá kecalka 687 příspěvků 26.02.04 12:01

Ahoj!
Já jsem na tom jako Janka, pracuji na volné noze, nechci ztratit kontakty a tak pracuji i při dětech. Se Sofinkou (dnes 2 roky) jsem prožívala to, co ty. Pracovala jsem sice doma, ale na odpolední procházky ji brala babičky, abych já něco udělala, a tak jsem si to občas trochu vyčítala. Ale Sofinka rozhodně ví, že máma jsem já, ale jak píše Janka, kromě toho má i krásný vztah s babičkou. Matýskovi je teď šest měsíců, a tak už se přidává do party Sofinka + babička + dědeček. Tentokrát už vím, že všechno bude OK a výčitky si už nedělám. Takže buď v klidu, Honzík určitě nezapomene, že máma jsi ty a užívej si s ním v pohodě každou volnou chvilku.
Jindra + šelmičky (z deníčku od Ed)

 
Helena24
Povídálka 39 příspěvků 26.02.04 14:23

Ahoj Trinitron, úplně chápu, co prožíváš, byla a vlastně jsem na tom téměř stejně. Otěhotněla jsem v červnu po 4. semestru, v 16 tt jsme se brali, takže 5. semestr jsem bydlela jako novomanželka na kolejích (oba jsme ze stejné vesnice asi 150 km od VŠ) a oběhávala jsem osobně všechny vyučující povinných předmětů šestého semestru a každému vysvětlovala, že začátkem března budu rodit, a tedy nemohu chodit na výuku, a jestli by mi dali náhradní práci.Únavné, někdy jsem si připadala trapně, někoho jsem očividně otravovala ? . Nakonec mi všichni vyhověli, až na jednoho ?pána?, který chtěl, ať se zúčastním alespoň 3 seminářů. Malý se narodil 8.3.2002 a když měl 5 týdnů, vyrazili jsme poprvé s manželem do Ostravy. Já šla na 1,5 h do školy a oni jezdili v kočárku po OV. Jinak většinu prací jsem vyřídila po internetu a měla jsem tuším jen 3 zkoušky, ze kterých jsem zvládla 2. (U toho ?pána? jsem to pochopitelně neudělala).
Jenže 7. a 8. semestr už okecat nešel a naštěstí mám tak hodného muže, že nechal práci u nás na JM, a když měl malý 6 měsíců, přestěhovali jsme se do OV, manžel byl 7 měsíců na ÚP, staral se o malého a já chodila denně do školy. Do té doby jsem plně kojila, ale pak už to nešlo, chtěla jsem si nechat mlíčko alespoň na noc, ale náš Ondrášek, jak poznal flašku, moje mlíčko už nechtěl. Protože jsem ale měla málo volitelných předmětů, musela jsem si 7. semestr nacpat co to šlo, abych měla na konci studia 240 kreditů a mohla ke státnicím. Takže jsem někdy byla pryč i 10 vyučovacích hodin v kuse. (Už jsem o tom psala v diskusním fóru v tématu ?jak vyjít s manželem na MD?, tak se tam třeba jukni). Nemáme tu žádné hlídací babičky a dědečky, takže jsme na to byli sami. Probojovala jsem si tuto možnost přes nesmyslný nápad mé matky, že já budu opět 3 měsíce na kolejích a ona (jelikož je v důchodu) bude 150km ode mne s malým. Představa, že po týdnu přijedu domů a kluk mne nepozná a bude se věšet na moji matku, byla děsivá.
Nyní jsem ráda, že jsme s manželem sami, máme svoji, ač malou, domácnost a k rodičům jezdíme 2× měsíčně. Manžel mají s Ondráškem moc hezký vztah, během těch 7 společných měsíců si k sobě našli cestu a já jsem pořád Ondráškova maminka. Myslím, že těch pár hodin denně, kdy jsi ve škole, vás od sebe neoddálí. Vždyť jste denně spolu. Hlavně, že ho miluješ a dáváš mu to znát.
Protože jsem ale nezvládla tu 1 zk., mohla jsem ji dělat až 14 dnů po mém řádném termínu státnic v květnu, musela jsem si prodloužit studium a státnice nahlásit na leden 2004. Takže jsem před 4 týdny obhájila diplomku, udělala 2 státnice, ale na tu poslední už jsem neměla sílu, takže ji budu dělat nějak v druhé půlce května. Pak už snad půjdu konečně v červenci na promoce ? . Já mám ale teď trošku jiný problém, protože 2.5. se nám narodí druhé miminko. Jestli tu poslední zkoušku neudělám 14 dnů po porodu, mám poslední možnost koncem srpna a jestli to ani pak nezvládnu, můžu na celých 5 let studia zapomenout.

Ale chci Ti hlavně, říct, že když máš velké ?CHCI?, tak to určitě dokážeš?
A o Honzíka se neboj, všechno bude v pořádku.
PS: kdyby sis o tom chtěla ještě popovídat, napiš, pošlu Ti email (zítra ale odjíždíme k rodičům, a na internetu budu asi až 4.3. ? pokud tam někde nenajdu internet, jsem totiž momentálně emiminovský závislák)

Pa, Helča + Ondrášek + Lukášek 30+5 tt

 
Euka2
Závislačka 3624 příspěvků 26.02.04 16:25

Ahoj Trinitron a Honzíku,

neboj se, že Honzík na Tebe zapomene. On moc dobře ví, kdo je jeho máma. Mám skoro 15 měsíčního chlapečka a na 8 měsících jsem šla do práce a taky měla takové obavy jako Ty. Adámka hlídá babička a zvládají to dobře. Ze začátku jsem také pořád telefonovala, ale teď se to ustálilo na 2 telefonech za den. Ani nevíš, jak se těším domů, až mi Adámek řekne mámo…to je to nejsladčí, co jsem kdy slyšela. Neboj se, zvládnete to oba dva.

papa Veronika a Adámek

 
Anonymní  26.02.04 16:41

Ahoj Trinitron a ostatne maminy a miminka,

ja sama ešte maminou nie som, nakukujem od jarných tehuliek (teda budúcich jarných miminiek ) ale chcem ťa povzbudiť, lebo s podobným problémom ako momentalne riešiš ty, som sa už stretla, aj keď z opačnej strany… Pred asi 12 rokmi, po skončení gymplu a po tom čo ma nevzali na 1× na VŠ, som začala pracovať ako au pair v jednej francúzskej rodine, ktorá žila v našom meste na SK. V tejto rodine mali dve maličké deti - 2 r. a 3mesiace a keďže to staršie dievčatko bolo mierne duševne postihnuté, potrebovali pomoc k tomu mladšiemu. Skrátim to - napriek tomu, že jeho vlastná maminka nerobila ani školu ani nechodila do zamestnania, bola natoľko zamestnaná svojou staršou dcerkou, že sa absolútne nestíhala starať o miminko ( ani fyzicky ani citovo ) a celá zodpovednosť o dieťatko bola na mne. Možem ti povedať, že napriek tomu, som pre neho navždy ostala len dobrá teta ( alebo skor staršia sestra ) a s maminkou sa nikdy neodcudzili… Overila som si to aj po rokoch, keď som ich bola navštíviť u nich doma vo Francii. Takže sa určite neboj, naopak malým deťom prospieva kontakt aj s inými ľuďmi, ktorí ich majú radi, majú tak viac stimulov a impulzov k rozvoju… Podstatné je, aby ste ten čas, ktorý budete tráviť spolu, vyplnili niečím príjemným pre obidvoch a hlavne sa vtedy nedali vyrušovať žiadnymi problémami a nepríjemnosťami…

Ja sama sa chystam do práce po 5 mesiacoch po porode a hoci mám tiež z toho trochu obavy, viem že sa to dá v pohode zvládnuť, len nesmieš mať výčitky svedomia, že niečo robíš zle. Keď budeš v pohode ty, bude v pohode aj tvoje miminko.

Veľa šťastia a optimizmu Tebe i ostatným maminkám v podobnej situácii…

Slavka (33+1 tt)

 
Trinitron
Stálice 61 příspěvků 26.02.04 18:26

Ahojky
moc Vam vsem dekuji za prekrasne komentare.Moc jste mi pomohli…
Presne to jsem moc potrebovala slyset.Jeste jednou dekuji…
Trinitron + Honzik

Vložit nový komentář