Naše Zoe-NOVÝ ŽIVOT BEZ TATÍNKA:ZŮSTAT ANEBO NAVŽDY ODEJÍT??

Trinitron  Vydáno: 01.09.04

Ahojky všechny maminky, snažilky a těhulky.Doufám, že se máte ted líp,než já.Už je tomu dlouho co jsem naposledy psala deniček,neměla jsem sílu cokoliv dělat.Neboť se v tu dobu stalo(a stále děje) tolik věci v našem vztahu s přitelem,že ted stojim před otázkou, zda zustat anebo navždy od něj odejít…
Ale začnu popořádku…

Od doby co se Jenik narodil,byl náš vztah jak jízda na horké dráze.Jednou to bylo nahoře,jednou dole,ale to bývá v každém vztahu.Ale ted poslední měsíc je to prudká cesta přímo dolů,ze které není návratu.
Od porodu jsem slýchávala od něj narážky a vtípky,když jsem chtěla s malým pomoci,abych si odpočala,že Jenik není stejně jeho tak se o něj stará ten, koho Jenik je.Předtím jsem to brala jako vtípek,jako že chce mě poškádlit, ale postupem času se začali jeho narážky (podle něj vtípky) stupnovat.Pokaždé když jsem odjížděla do Brna do školy,tak mi říkal,abych pozdravovala Jenikova tatínka.Pak příbyly narážky na mé rodiče.I když neměl důvod, proč je urážet či říkat o nich cokoliv ošklivého.I přes to že ho stále nemají rádi,nikdy mu nebránili, aby k nám do Brna dojel a byl u nás,když oni jeli na chatu.Anebo k nám má máma i několikrát dojela do Kroměříže na návštěvu a byla na něj velmi milá.Žádného křivého slova mu neřekla.Několikrát jsem ho prosila, aby se vyjadřoval o nich slušně,ale bez úspěchu.
Poslední 2 měsíce jsem se učila a učím na zkoušku,která mi ještě chybí a která je pro mě velmi důležitá a musím ji udělat.Každý den jsem se učila,kdy to šlo.Ale Jeniček je velmi živé a divoké dítě,tak za ním musím stále lézt po kolenách a hlídat ho, aby se někde neuhodil či nespadl.Však každá maminka to zná.Večer padáte únavou na pusu a jste rády,že si můžete v klidu lehnout a spát.Ale pro mě to bylo ještě trošku složitější,já jsem jít spát nemohla .Pokaždé, když jsem Jenička uložila kolem 20h ke spánku,tak jsem v klidu zasedla k učení a ještě jsem se minimálně do půlnoci musela a musím učit.A to se příteli nelíbilo,vyčítal mi,že vedle něj neusínám, že se mu dostatečně nevěnuji.Vysvě­tlování opět nepomohlo.A tak se občas stávalo,a stává,že na něžnosti nemám moc chuti.Bohužel je můj přítel ?náročnější? a jednou denně mu to nestačí.Na víc já náladu a čas bohužel nemám a tak to mám stále na talíři,že si raději jedu do Brna a tam se věnuji tomu druhému,se kterým mám Jeníčka.Pak ještě přibylo to,že když mu řeknu, že jsem unavená a potřebovala bych s Jeníčkem pomoci,alespon ho na minutu pohlídat,abych se mohla v klidu umýt,a na minutu si odpočinout,tak mi odpoví,že z čeho mám být unavená,že se jen starám o Jeníčka,tudíž si podle něho celý den válím zadek na gauči atak z čeho mám být unavená a at si ho pohlídám sama.Jeho ?rodičovství? zahrnuje pouze ranni ?Ahoj paviane?(tak mu říká) a večerní ?Co zase ječí??.Jen vyjímečně se stan,e že se Jeníkovi věnuje a to jen, když dojedou jeho známí,aby se jim pochlubil jakého má syna,anebo když už to nevydržím a Jeníčka mu podám se slovy,že pět minut chování ho nezabije.
Když už někdy ráno opravdu padám nevyspáním na ústa,tak mu ho dám,aby si s ním chvíli hrál,než půjde do práce,abych se aspon hodinku vyspala.On si ho vezme, ale tak za pět minut ho donese jeho mamince,aby se mohl on v klidu nasnidat. A tak ho hlídá jeho maminka.
Mnohokrát jsem o tom všem přemýšlela.A došla jsem k názoru,že je bud ještě ?malej? kluk,co si ještě neuvědomil ,že už nejsme jen dva ,ale tři, anebo je natolik sobecký a arogantní,že se neumí smířit s tím,že ted je na prvním místě Jeníčeka a on na něj žárlí,že už se jemu nevěnuji tak,jako dřív,že se víc věnuji a starám o Jeníčka.Že se nechce podělit o moji lásku s Jeníčkem.
Nebo jsem to možná zavinila já.Nevím.Vím,že máme na tom vinu oba,nikdo není bez viny.Ale já se tolik snažím.Dělám, co mu na očích vidíma a on stále najde něco, co mi může vmést do tváře a za co mi může vynadat. O pohlazení nebo pusu , si musím pomalu vyškemrat,anebo ji dostanu,když jsem ,podle něj ,ten den hodná a je vše podle něj.Ale já už nemám sílu stále jen ustupovat ve všem.Když se pokusím řict vlastní názor,říct mu něco, co se mi na něm nelíbí,tak mi odpoví,žejsem drzá a at si jdu štekat a stežovat si do Brna za Jeníčkovým tatínek,že on to poslouchat nemusí.
Všechno vyvrcholilo tím,když jsem zoufalá psala dopis kamarádce.Jedi­né,která mi zbyla,ostatní mi zakázal se s nimi stýkat,nebot se mu nelíbily a o kamarádech si můžu nechat snít,nebot podle něj s každým si užívám,on prý kamarády nemá a ani je nepotřebuje,tak proč bych je mměla mít já.Poprosila jsem ho,aby mi ten dopis hodil ve městě do schránky a on mi řekl,že si nejdřív přečte,co jí píšu,jestli ho náhodou nepomlouvám a apk ho možná pošle.Myslela jsem že asi omdlím.Začala jsem na něj křičet(už jsem to nevyržela) jestli mu něco říká listovní tajemství,že ho nemusí zajímat,co jí píšu.
A poslední kapkou bylo,když ona kamarádka přijela i manželem a jejich dcerou k nám na návštěvu se podívat za Jeníčkem.V klidu jsme si sedli do obýváku a v tom přijde přítel,všichni se v klidu pozdraví a on jim začne říkat, at se podívají,jaký to mám tady nepořádek,že nejsem schopná ani uklidit,že se stále jen válím v posteli a stále si stěžuji,jaká já jsem chudika,že jí vichni jen ubližují,že jsem neschopná,atd­.Kamarádka jen seděla s pusou otevřenou a po chvíli řekli,že raději už půjdou,že musí spěchat domů.Bylo mi tak trapně a zároven jsem měla chut brečet,ale raději jsem se tvářila jako, že jsem naprosto štastná,aby nikdo nic neopznal.Až odešli,tak jsem se rozbrečela jako malá holka a jen jsem se ho ptala,proč mi to dělá,co jsem mu udělala,že tohle říká před mojí návštevou,a on mi odpověděl,že se nebude před nikým přetvařovat,at všchni ví,jaká já jsem…
A od té doby,je tomu týden,stále přemýšlím jestli mám s ním dál zůstat,anebo navždy odejít…
Nechtěla bych Jeníčka obrat o tatínka,ale říkám si že raději žádnéh než takového.že bude mít kolem sebe spoutu chlapů,kteří mu dají lepší vzor do života než můj přítel.Ale stále v sobě hřeji jiskřičku naděje že se to třeba časem upraví a bude vše lepší…třeba.
Nevím jak dál,jsem už vyčerpaná tím,že musím stále někomu dokazovat,co dělám a jak mám koho ráda.Nejhorší na tom je,že to odnáší Jeníček.Dřív jsem měla pocit,že za všechno může on,ale pak jsem si uvědomila,že vina je někde jinde,že Jeniček je to největší štestí,které mě potkalo,že on nesmí našimi problémy trpět.Nikdy!!!
Ale i kdybych od něj odešla a vrátila se k rodičům,čeká tam na mě další ?klacek pod nohy? a to v podobě mé mámy.Ta mi bude stále říkat,že ona to říkala,že ona to věděla…Táta mi neřekne nic,vím že si budev duchu říkat,že jsem se pořádně vyučila,ale bude mi vždy oporou,aniž by mi cokoliv řekl.A na to abych šla někam do podnájmu nemám,jako studentka ,peníze.Tak bych asi stejně volila tu variantu být u našich.
Tak ted nevím ,co mám dělat,bojím se odejít ale bojím se i zůstat.Nevím, kam mám udělat krok, abych toho pak nelitovala…Vim jedno,něco se musí změnit.Ale jak?
Jeníček je zlaté miminko,no ted už pomalu nebude miminko,ale velkej kluk,kterému 13.září bude 10 měsícu. Je moc šikovný. Má 9 kg, 80 cm a dva krásný zoubky.Leze po kolínkách rychlostí blesku a chodí kolem postýlky a kolem nábytku:))Už se pokouší i chodit za ručičky,ale to ho ještě moc nenechávám,nebot má ješte vratké nožičky:))Je to můj malej smíšek co už se učí sedět na hrnečku a docela se mu to daří,asi už měcí smáme nacvičeno, že když se přes den vzbudí,tak jde na hrnec a pokaždé tam něco ?nadělí?:)))Řádně jej za to chválím.Je to šikulka..
Jen já se ted trápím a nevím jak dál.Našim jsem ještě nic neřekla,těm to řeknu jako posledním,kdyby se cokoliv stalo,raději to budu co nejdéle skrývat,at se netrápí také oni.
Tak doufám,že Vás můj deníček moc nerozesmutnil.To bych nerada.Budu moc ráda,když mi napíšete,co si o tom všem myslíte,a třeba mi napište pár milých slůvek,které mi ted tolik chybi.
Jeník Vám posílá velikánskou pusu
Pááá
Trinitron a Jenik(9,5 mesíce)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
binky
Zasloužilá kecalka 880 příspěvků 01.09.04 22:42

Ach jo,ty chlapi.
Rozhodnout se je pro tebe určitě moc těžké,ale já být na tvém místě,sebrala bych Jeníka a mazala bych od něj!!!!!On jiný nebude!!!Moje mamina by byla stejná jako tvoje,taky by si neodpustila"JÁ TI TO ŘÍKALA!!!",ale i tak za tebou určitě bue stát.Určitě najdeš Jeníkovi lepšího tatínka než je tenhle.
Konečné rozhodnutí je jen na tobě,možná se pokus poradit s nějkým odborníkem,moje kamrádka udělala to samé.
Ať už bude tvoje rozhodnutí jakékoliv,držíme ti palečky ať je správné.
Binky+Eliška30tt

 
HanaZana
Závislačka 2793 příspěvků 01.09.04 22:45

Milá Trinitron!

Je mi z Tvého psaní moc smutno.Je to těžké,když člověk nemá partnetra,o kterého by se mohl opřít.
Mám pocit,že ten Tvůj partner je ještě nedospělý kluk,který si všechno asi představoval jinak.Hloupé na tom je,žes už před narozením Jeníčka tolik přemýšlela,jestli za ním jít.Tehdy Tě většina z nás přesvědčovala o tom,že ano,je to pro děťátko přece to nejlepší,žít a vyrůstat v úplné rodině.
Jenže tohle moc růžově nevypadá.Mám pocit,že Honzík Tvému příteli jen překáží.Vždyť by si mohl tak užívat,nebýt jeho.....
Víš,mě osobně by strašně uráželo,kdyby mi partner neustále přemýlal,že mám dítě s jiným.Jednou snad…je to legrace,ale pořád?
A ještě tě takhle shodil před přáteli,to je neomluvitelné.

Už jednou jsem Ti tak trochu radila.Asi špatně.Radit nebudu,musíš si to probrat asi sama v sobě.
Jen sama za sebe…Je to moc těžké rozhodnutí.V jednom jsem si ale téměř jistá.Tvůj přítel se nezmění,v to nedoufej,spíš to bude horší.
A prosím Tě,nedej si od něj sebrat přátele,v životě od nich můžeš mít mnoho opory.

Hodně štěstí
Hanka od Šulánka a Veroniky

 
lisa2  01.09.04 23:16

Já tedy nevím, ale mě by v blízkosti takového nevychovance nikdo už neviděl. Před pár lety jsem měla také vztah, kdy mi všichni radili,ať jdu od něj, že se nezmění, a já neposlechla-až když mě zbil-a po pár měsících se vrátila-ale zjistila, že to nemá cenu a ukončila to nadobro. Potkala jsem úžasného člověka, se kterým jsem přišla do jiného stavu, vzali jsme se a dnes máme 3-měs.chlapečka. Ale s příchodem manžela jsem poznala něco, co jsem dosud neznala-„odpočiň si, nádobí umyju-dnes nežehli, to neuteče, raději se prospi, já si vezmu prcka ven…“pomáhá s malým, kde může a moc dobře ví, že to není jednoduché a naopak oba víme, že jednodušší je to možná i v té práci než být 24h s dítětem, které nespí ve dne skoro ani hodinu. Je to sice to nejúžasnější stvoření na světě,ale je to náročné a uvědomuje si to i manžel. Píši to, protože tak ti snad dojde, že chování tvého přítele je absolutně mimo normál. Podle mě snad ani neví co chce a jednou toho bude asi litovat. Maličkej je mu na obtíž a neshody ve vašem vztahu se na malého mohou přenést. Rozhodnutí je na tobě-rouhodni se tak, abyste byli ty a maličkej šťastni a věř, že ať se rozhodneš jakkoliv, budou tví rodiče za tebou ne proti tobě-kdo by přál malému takového tátu…Vztah mezi vámi 2 už asi ani není vztah 2 lidí, kteří se milují-co je to za přítele, když tě ponižuje, žárlí na malého a nenechá tě odpočinout a ke všemu ti určuje, s kým se budeš a nebudeš kamarádit!?Vím, jak těžké je odejít, ale také vím ,že kde něco končí, také něco začíná a já jsem dneska hrozně šťastná, i když tenkrát-před1,5rokem jsem měla také velký strach, co bude, jak to zvládnu. Hodně štěstí a když si budeš chtít popovídat, napiš mail
 Lisa2

 
lisa2  01.09.04 23:18

promiň tady je adresa: f.pavlina@seznam.cz

 
Anonymní  01.09.04 23:52

Nevím co na to říct, má sestřenice zažila úplně to stejné , a posléze zjistila,že manžílek se v chování k ní i dceři změnil proto, že nejen že neunesl tu zodpovědnost, ale našel si milenku a snažil se celou dobu hodit vinu nani aby si vlastně odůvodnil svou nevěru. Asi bych si s přítelem sedla a třeba s hysterickým řevem ho donutila k tomu, aby se taky ohlédl za sebe a také po tobě a tvém synovi. Po narození dcerka jsem asi první dva měsíce zažila to samé, a pak jsem je nechala bez maminky i tatínka na čtrnáct dní samotné, odjela jsem na jazykový kurz do anglie. byl to pro nás doslova lék. Nejenže, komplimenty nešetřil, ale zvykl si také na celodenní režim malé a na soužití s ní. Dnes je to mezi nimi úžasné. Nám soužití bohužel narušuje tchýně, ale díky ní jsem si dopředu nechala udělat testy DNA, dělá se to ze slin(co kdyby manžílek z jejích slov zblbnul), ale nikdy jsem to nemusela použít. Musíš mu dát hranice co bereš jako žert a co ti ubližuje, jinak to skončí u duševního týrání, a trpět budeš jen ty a tvé dítě. Uvědumeje si vůbec tvůj přítel, že až udělá poznámku, jestli je syn jeho, že mu to taky v poizdějším věku on sám nikdy neodpustí? já bych se děsně rozčílila, protože ubližovat mému dítěti bych tímhle zpúsobem nenechala, asi je to tím, že jsem strašný kliďas, ale dítě je pro mě priorita. DTaky jsme po narození dcery prošli krizemi, ale vím , že děti to bohužel vnímají už od roku věku , a například při hádce se ihned i z hlubokého spánku probudí a začnou hystericky řvát.Budeš to holt nějak vyřešit, ale v tom ti asi nikdo z nás neporadí, každá na to budeme mít možná jiný názor.Přeji ti dobré rozhodnutí a hodně štěstí Eva2

 
Anonymní  02.09.04 06:27

Ahojky Trinitron :O)

z tveho dopisku je mi moc smutno..:O( Je mi lito, ze te v zivote potkalo takove trapeni…Verim, ze jako matka chces pro sveho Jenicka to nejlepsi a chces mu dat dobre rodinne zazemi.....:O)
Nechci ti radit a rikat co mas delat…Protoze je to vec nelehka a ovlivni to cely tvuj zivot…Jen ti muzu rict co bych na tvem miste udelala ja.....Konecne rozhodnuti bude stejne na tobe a ja verim a drzim palecky at je to to spravne a ty budes v zivote stastna…i Jeni­cek..:O))) Protoze ten nikomu nic zleho v zivote neudelal a jeho vinou to neni..
Ja rozhodne bych si promluvila velice vazne se svym partnerem…Pokud by ani pak nepochopil o cem „mluvim“ a nejevil by zadny zajem o to starat se o meho syna…kopla bych ho doprdele…Jemneji to rict neumim..Jsem clovek uprimny a rikam veci tak jak je myslim…
Pokud nemas v partnerovi oporu, tak proc zustavat?…On se nezmeni a ty se budes jen trapit a hledat jestli jsi ty nekde neudelala chybu…Ver ze tva chyba to neni.....Tvuj partner si musi uvedomit, ze uz nejste 2 ale 3 a ze vsechen cas zabere tvuj syn…protoze ten te ted nejvic potrebuje…Z tveho psani vyplyva, ze na Janecka zarli a vycita ti kde co…Je to jeste maly kluk, ktery podle me neni pripraveny na to byt otcem.....Opravdu me takove chovani nekterych chlapu vytaci…Ja to nedokazu pochopit jak se takhle nekdo muze zachovat.....
Ja mam manzela se kterym se zname uz 9 let, ale v zivote by mi nedelal takove veci jake popisujes ty…(shazovni pred kamarady, nepomahat s malym a zakazovat kamarady )…Jsme sice oba dva tvrdohlavy a mame kazdy svou hlavu..:O) ale veci se daji resit…A co se tyce tech kamaradu, tak ty si nenechej zakazovat, protoze muzi prichazeji a odchazeji, ale kamaradi zustavaji…Prave u nich muzes najit podporu a pomoc, kdyz to nejvic budes potrebovat…:O)

Muzu rict, ze nektere me kamaradky meli problemy se svymi nynejsi manzely…Myslely si, ze se chlapi po porodu zmeni, ale bohuzel…Chlapi se nezmeni jen my zeny…Dite tyto problemy at uz jsou jakekoliv „nevyresi“..Naopak jen situaci pritizi, nebot zadna mama nechce to malicke pripravit o tatu…( Musim podotknout, ze ne vsichni chlapi jsou stejni…Najdou se super tatove, kteri by taky daly za sve poklady zivot…Nehazim je vsechny do jednoho pytle, to by bylo nefer…Jen z mych zkusenosti, znam vic tech „spatnych“…)

Vim, ze rodice - mamka si neupre poznamku Ja jsem ti to rikala, ale i presto jsem si jista, ze za tebou budou stat na 100% a budou te podporovat a pomahat…Dokonce si myslim, ze budou na jednu stranku radi, ze jsi od neho odesla…
Rika se, ze kazdy ma v sobe takovy ten vnitrni hlas…Poslouchej co ti rika a dej na svuj instinkt…Pokud citis, ze to nebude dobre, tak se podle me nemylis…Prvni reakce je vesmes ta spravna…Pokud uz to citis delsi dobu a veci se namaji k lepsimu ale k horsimu....­.urcite nejlepe sama vis, co se stane a kam to povede…

Ja bych odesla..Sbalila bych si veci a Jenicka a sla k rodicum…Urcite by to bylo hodne tezke, postarat se o Jenicka sama, ale o to bych se snazila jeste vic, protoze tak jako kazde mimi si i on zaslouzi v zivote to nejlepsi..:O))) Pro me je a vzdycky bude na prvnim miste maly - mam taky syna Kubicka..myslim tim pokud si mam vybrat mezi ditetem a partnerem.....T
Ver ze za to zadny muzsky nestoji…

Preju ti v zivote hodne stesti a Janeckovi tatu, ktery ho bude milovat a pomahat mu v tomto svete vyrustat…At uz tve rozhodnuti bude jakekoliv, budu drzet palecky vam obema :O)))) Verim, ze bys nasla muze ktery by te nosil na rukou a tveho synacka by zboznoval…Jeste porad se takovy spravni chlapi najdou…Dite dokaze splodit kazdy kluk, ale starat se a vychovat ho to uz vezme opravdoveho chlapa…:O))) Takovemu chlapovi ja rikam TATA…:O))))

Moc moc ti drzim palecky :O)))) A nezlob se na me.....nechci aby muj komentar vyznel jako nejake poucovani…Jsem natura uprimna a mam svuj nazor na veci…Jsou veci se kterymi v zivote napocitame a myslime si, ze nas nepotkaji, ale nekdy se stane pravy opak…
Z tveho psanicka citim, ze jsi chytra, lidumilovna proste fain holka, ktere ja ze srdce preju jen to nej a nej.....:O))))))) Urcite bys to zvladla sama…Neboj…Mam kamaradku ktera ve svych 21 byla svobodnou maminkou..Rodice ji pomahaly jen s bydlenim, ale jinak se starala o malou sama a zvladla to …Ted je vdana a stastna…a jeji dcerka ma tatu, ktery na ni neda dopustit ikdyz neni jeho..:O))))

Mej se moc krasne a budu na tebe myslet…:O) a drzet palecky :O)))))) Dej nam vedet jak ses rozhodla…:O)))

pa Evca a Kubicek ze Stesticek :O)))

 
baghira
Závislačka 2905 příspěvků 02.09.04 06:37

Ahojda Trinitrom a Jeníčku:o)

To, co napsala přede mnou Binky - sbalit se a odejít - se strašně lehko říká, ale těžko dělá!!!!
Sama jsem v podobné situaci jako ty, pravda není to u nás až zas takhle husté, ale já vydržím asi míň než ty.
Taky bych byla v případě rozchodu (u nás rozvodu, o to je to horší) nucená odejít k rodičům (kteří by mi nic nevyčítali, ale děsně by se divili: mého manžela milují jako syna a asi by mi nevěřili, jaký dokáže být, když se zavřou dveře, (i když matce si tu a tam postěžuju).

Když už mám našlápnuto z domu, tak si vždycky představím, co by bylo (bez peněz, v jednom pokoji u rodičů, dítě bez tatínka nebo s otčímem…) a docela mě ty stěhovací nálady přejdou.
Ale jak říkám, u nás to není zdaleka tak špatný jako u vás…

Nevím, co bych ti poradila - jestli ti vůbec někdo cizí může radit. Jsi z Kroměříže? Tam myslím máte dobré psychology - co to zkusit v manželské poradně (pro klid duše…)?
Anebo - na zkoušku se odstěhovat - třeba než uděláš tu zkoušku…

Fakt nevím, nebudu ti radit. Vím, co prožíváš, takže tobě i sobě přeju pevné nervy a hlavně to, aby naše rozhodnutí bylo TO NEJLEPŠÍ PRO NAŠE DĚTI!!!!!!

Myslím na tebe, drž se!!!!

Baghira a Eliška (skoro 5 měsíců)

 
Nafteta
Ukecaná baba ;) 1154 příspěvků 02.09.04 06:37

Ahojky! Úplně mi zůstal rozum stát,co se to děje.Tak moc jsem Vám oběam držela palečky,když byl Jeník ještě Zoe.Aby to vyšlo a byli jste rodinka.
Mně potkalo něco podobného.V sedmém týdnu jsem přišla o mimi a přítel mě opustil.Řekl,že chtěl dítě a najde si takovou,co bude schopná ho donosit a porodit.Že jsem neschopná a tak podobně.Bolelo to moc a dlouho.
Mužská arogance nezná mezí.Moje mimi muselo umřít,abych na to přišla.Ty máš ale velkou chlapskou pomoc.Jeníčkova malá ručička Tě bude držet a bude to a nejlepší opora na světě.
Držím Vám zase palečky,ať to všechno zvládnete a jste zase v pohodě.I když třeba jen dva.Pokud budeš chtít,tak se ozvi na martina.rihova@csst­.cz a popovídáme.
Nafteta od Matýsků

 
Ganginka
Povídálka 50 příspěvků 02.09.04 08:20

Ahoj Trinitron,
těžko se to radí, když to člověk nezažil a neví o co všechno jde. Maminky budou mít vždycky pravdu - „já jsem ti to říkala“ - ale budou rády že je jejich dítě v pořádku. Asi bych překousla tyhle moudrosti a bydlela u rodičů, i když ve stísněných prostorech, než s přítelem, který mi neustále předhazuje jak jsem neschopná a že miminko není jeho. Opravdu nevím jak ti poradit… co zkusit trochu šoku? Sbal se, seber Jeníčka a jdi k rodičům.Uvidíš co na on…buď mu konečně dojde jakej je - bez pardonu! - vůl, a nebo mu nic nedojde a ty budeš mít výhodu že se to vyřešilo dřív, než jsi se z toho zhroutila a Jeníček začal něco chápat.
Posílám ti pohlazení, věřím že to vyřešíš a to tak, aby to bylo nejlepší nejen pro Jeníčka, ale i pro Tebe.
Martina od P.S.T.M.

 
Anonymní  02.09.04 08:33

Ahoj,

docela mi to připomíná týrání. Týrání totiž nemusí mít jen fyzický ráz a tohle, co popisuješ obsahuje spoustu jeho prvků. Zkus se poradit s odborníkem. Třeba i zavolej na linku důvěry. Udělat si ale alespoň „pozatímní prázdniny“ u rodičů, než uděláš zkoušku by nebylo od věci a nikdo nemusí hned všechno vědět. Ten chlap se nezmění a takový otec je Jeníkovi k ničemu a tobě je vlastně taky k ničemu.

Přeju hrozně hodně moc štěstí!
Lenka

 
Koculka
Kecalka 225 příspěvků 02.09.04 08:51

Evi (pokud si dobře pamatuju:),
v první chvíli mě napadají stejné pocity a reakce jako mají holky přede mnou - odejít. Nemám děti a tak řeším vše jen sama za sebe, ale ty už musíš řešit vše i za Jeníka.
Zůstat s hlupákem, který vám ubližuje oběma, aby měl Jeník tátu, když se ten táta vzpamatuje nebo odejít a Jeník tátu mít nebude - to je moc těžké a asi bych to řešila psychologem. Jdi tam sama a příteli nic neříkej, aby tě neurážel řečma o bláznech a potom uvidíš. Určitě se ti uleví a dobrý psycholog ti pomůže podívat se na tvůj problém z jiné strany. Já prožívala ve vztahu snad ani ne desetinu toho, co píšeš ty a po návštěvě psychologa jsem nechápala, proč s takových člověkem ještě vůbec jsem a jak se chovám. To co říkají přátelé nebo rodiče obvykle nemá v dané situaci takovou váhu jako slova odborníka, který dokáže poradit, jak se zachovat, aby člověku zůstal zdravý rozum.
Já na tvém místě bych se přítele zeptala, proč se tak chová a řekla mu, že pokud nezmění své chování ke mě a k malému okamžitě, tak odcházím. A nenechala bych se ukonejšit řečmi, že je toho na něj moc a musí si zvyknout, protože takhle zvyká tebe, že budeš doma jenom poslušná bezduchá loutka a budeš dělat jen to, co se mu líbí. Tobě taky nikdo nedává takovýhle prostor, aby sis mohla zvyknout a zvládat danou situaci.
Hodného chlapa určitě ještě potkáš, a nejednoho.
Moc ti držím všechny palce ať uděláš správný krok. Život máš jeden a měl by být pokud možno šťastný. Svou mámu popros, ať ti nic nevyčítá, že jsi hodně nešťastná. Určitě to pochopí.
Kočulka

 
Majdalenka
Kecalka 374 příspěvků 02.09.04 08:55

Ahojky ,je mi moc líto co prožíváš.Ve zkratce ,už bych balila kufry a to zcela vážně to co vyvádí tvůj partner je nehorázné.Podle mě je to velkej sobec co se nezmění a vůbec bych v tomto případě nepřemýšlela že Jeníkovi seberu tátu -PROBOHA JAKÝHO?Vždyt se jako otec nechová .Navíc ani to jak se k tobě chová není dobrý a jeho vývoj to může ovlivnit .Běž k rodičům ,já vím že mamka bude mít proslovy ale to si poslechneš a pak už ti tam jistě bude dobře a Jeníkovi taky .Škoda že ode mě bydlíš tak daleko asi bych k vám přišla na návštěvu:-) ,mě by totiž ten tvůj nouma z míry nevyvedl a ráda bych si poslechla ten jeho trapný pokus tě znemožnit .Jinak nevím jaká jiná milá slůvka psát ,snad jen malé povzbuzení v tom že někde na tebe čeká prima chlap a pro Jeníka prima táta :-).Vážně udělej s tím něco ,podle mého názoru je malá šance že se něco změní ,vím že ho máš ráda ale mysli na Jeníka a uvidíš že radikální řešení ti přinese daleko víc štěstí než váš vztah.Moc a moc ti budu držet palečky at jsi štastná .S pozdravem Majdalenka

 
HAJINKA
Závislačka 2773 příspěvků 02.09.04 09:28

Milá Trinitron,
tvůj příběh je jedním slovem smutný. Nemá význam se opakovat, ale to co prožíváš, je jednoznačně forma domácího násilí, která se ZATÍM odehrává jen v rovině psychické, nikoli fyzické.
Zdá se mi, že sama tušíš, které jediné řešení je správné, a jen hledáš pro jeho realizaci morální podporu tady na emimi. Zkus se v případě hlubší nejistoty obrátit na odborníky z manželské poradny, nebo některou anonymní telefonickou linku pro týrané ženy, tam ti určitě pomohou urovnat si myšlenky.
Hodně štěstí!!!!!

Hajinka od Matýsků

 
Diny
Ukecaná baba ;) 2096 příspěvků 02.09.04 09:54

Milá Trinitron a Honzíku:)

Když jsem před rokem a něco přišla na emimčo, zrovna jsi řešila, jak oznámit těhulkoství svým rodičům. Moc jsem ti držela palečky, abyste se s přítelem nastěhovali k sobě a tvé tehdy Zoe vytvořili rodinu…a aby mamku s taťkou nešlehlo a aby ti byli dál spíš oporou, než čímkoliv jiným…

Je mi moc líto, holčičko, co prožíváš teď…taky si netroufám radit, je to bohužel jen na tobě, na tom, co cítíš ty a určitě bych zašla za nějakým psychologem…mě moc pomohl, když jsem byla v minulém manželství moc nešťastná… Snažila jsem se tam po prvním pohovoru přivézt i exmanžela, ale ten se o psycholožce vyjádřil, že je kráva a to jen proto, že i ona potvrdila, že sice u nás nešlo o fyzické týrání, ale o psychické…To psychické nebolí o nic míň, byla jsem v manželství nešťastná skoro 7 let, byla jsem ta nejhorší, sebevědomí na nule, zacházel se mnou jak se služkou, nebylo dne, aby mě neponižoval…bylo by to na dlouhé povídání…strašně jsem se bála odejít…Měli jsme byt, který byl po jeho otci, neměla jsem nárok…Co můžu říct, celé to manželství, od svých 20-ti let do 27, jsme to nebyla já. Zpětně vidím, jak jsem se jen přizpůsobovala, jak jsem se snažila, aby to klapalo, div jsem mu nečetla přání z očí…ale vždycky se něco našlo, co bylo špatně…7 dlouhých let, ztracených…kdybych neměla Zuzanku, mohla bych je vymazat, zahodit a bylo by to tak nejlepší…ale mám tu svou kočičku a i když byl ex děsný manžel a partner, tak táta špatný nebyl. O to horší bylo mé rozhodování…

Jednou, to jsme se zase chytli v autě, už jsem nebyla daleko od toho, abych ve vysoké rychlosti vzala za kliku a vyskočila, byla jsem strašně zoufalá…v té době mě už podváděl a dělal ze mě totálního blbce…v té chvíli jsem uviděla tu svou berušku, a mámu, a ségru, minimálně 3 lidi, kterým na mě záleží a pro které tu musím zůstat…a tak jsem došla k rozhodnutí a v létě roku 2000 jsem se odstěhovala do podnájmu. S manželem jsme společně podnikali, takže jsem musela řešit i tohle, najít si práci, což nebylo jednoduchý, jeden čas jsem i vydělávala kolem 6. tisíc měsíčně a z toho šlo přes půl na nájem. První vánoce jen se Zuzankou jsem obrečela… cítila jsem se strašně sama a poprvé pod stromečkem nebylo vůbec nic pro mě…ale malá mi to vynahradila, její radost z dárečků, to bylo něco:) Naši jsou rozvedení a v podstatě nebylo možné ani k jednomu jít, ty máš oproti mě nespornou výhodu, opravdu…a i přes možná počáteční maminčiny výčitky, jsi pořád její holčička a myslí to s tebou jistě dobře:)

A vidíš…dneska mám skvělého manžela, je to Zuzanky, jak se sama vyjádřila, nejlepší kamarád, splnil mi sen nejen o tom, jak nádherný vztah může mezi lidmi být, ale i ten, že nás zabezpečil, koupili jsme si na hypotéku suprový baráček s velkou zahradou, kam odpoledne dávám spát do kočárku našeho skoro 4-měsíčního Davídka:) I tenhle suprový chlap byl první měsíc z té změny, v podobě miminka hotový, podezřívám ho, že také maličko žárlil, nebyl to taťka od začátku na jedničku…ale asi od druhého měsíce se to zlomilo, asi od chvíle, kdy se na něj malý směje je to ten nejlepší táta pro našeho syna a druhý táta pro naší holčičku:) Protože ten první se stará také a nemůžu si stěžovat, to ne…dokonce s ním vycházím mnohem líp, než když jsme žili spolu,…jsou to paradoxy…

Trinitron, nějak jsem se rozepsala, asi jsem chtěla jen říct, že i tvůj život má smysl, neobětuj se pro to, aby Honzík měl tátu jen proto, že je to jeho biologický otec, což on jak čtu často propírá a nevěří tomu…Oba s Honzíkem si zasloužíte být šťastní a obávám se, že pokud se přítel nezmění, tak nebudete…A v ty změny, když je malému už 10 měsíců, moc nevěřím, nezlob se…

Posílám tvému Honzíčkovi pusinku a tobě pohlazení a ať se rozhodneš, jak se rozhodneš, udělej to tak, abys ty nepopírala sama sebe a žila co nejvíc spokojeně:)

Papa Diny od Jarňátek

 
Simunka
Ukecaná baba ;) 1186 příspěvků 02.09.04 10:32

Milá Trinitron,

tvůj příběh je moc smutný.

Ptáš se zůstat anebo navždy odejít??

Já myslím odejít. Nebude to zpočátku lehké, ale život s tvým přítelem by asi nebyl lehký nikdy. Myslím že Jeníček potřebuje otce, ale ne takového. Alespoň podle toho co o něm píšeš. Jistě si nepřeješ, aby jednou až povyroste a bude chápat, aby viděl jak ti „táta“ ubližuje.
Malé děti většinou milují své rodiče a neodsuzují je, jsou to prostě rodiče, máma a táta, jejich rodina a zázemí. Nedokáží pochopit proč jsou maminka s tatínkem na sebe zlý, proč na sebe křičí, proč maminka pláče. Až později si začínají uvědomovat jejich chyby a začínají chápat.

Určitě zkus toho psychologa, možná i odstěhovat se na chvilku k rodičům (co to udělá), ale bohužel pravda je taková že lidská povaha se nemění a už vůbec ne ze dne na den.

Přeji ti hodně sil a hlavně štěstí v tvém dalším životě.

Simunka

 
souris
Ukecaná baba ;) 1466 příspěvků 02.09.04 10:46

Ahoj Trinitron,

hlboko sucitim a je mi luto ze veci sa mozu medzi dvomu ludmi co sa mali radi dostat az tak daleko…

Suhlasim bohuzial s nazormi, ze tvoj priatel prejavuje niektore znaky domaceho nasilia -chce ta vlastnit, izoluje ta od okolia…

Ja by som ti ale chcela dat nazor ako najst tu odpoved co s tym. Nechcem aby to vyzeralo tvrdo, mne sa podarilo takto „regulovat“ ludi s ktorymi sa stykam, "veci " co sa mi stavaju…

Vsimla si si uz urcite ze niektore zeny pritahuju isty typ muzov, ze u ich partnerov sa neomylne opakuju tie iste zle vlastnosti…zamysli sa co v tebe by mohlo byt atraktivne pre takeho citoveho vydieraca akym je zda sa tvoj partner.

Z toho co pises, vo vasej komunikacii nie je rovnovaha, ty si to dieta co sa musi neustale z niecoho zpovedat, nieco ospravedlnovat…a on je ten velky dospely co ma moc rozhodnut co je spravne, ci si bola dobra atd…:-(

Zda sa to hlupe a trochu to zavana americkymi samopovzbudzovacimi seansami z ktorych sa dobre robi sranda…ale skus sa raz, ked budes sama, postavit pred zrkadlo, pozriet sa na seba skusit svojmu obrazu povedat: mam sa rada, mam k sebe uctu, stojim za to aby som dostavala lasku…
Ak ta pri niktorej vete pichne u srdca alebo sa ti to bude zdat neprimerane (a nehadz to na ostudu, nikto ta predsa nevidi, mozes si robit blbosti ake len chces :-) ), niekde sa stala chyba!
Samozrejme ze za to stojis aby ta niekto miloval cistou rovnou laskou, samozrejme ze za to stojis!
A toto nie je nieco na vykricanie do sveta, najprv musis presvedcit hlboko sama seba, potom sa ti bude prirodzenenjsie stanovovat hranice pre druhych.

Skus, bez hysterie samozrejme aj ked je to tazke a bez ospravedlnovania sa (nemas sa predsa za co) dat veci na „normalnu“ rovinu - prinut partnera na rozhovor medzi dvoma rovnocennymi dospelymi! Bude to na teba skusat zas ako vychovavajuci rodic, nenechaj sa stiahnut do svojej detskej role, hovor o faktoch.

Mozno je partnerove spravanie reakciou na tvoje podriadene spravanie.Tvoje presvedcenie o vlastnej hodnote ho urcite prinuti reagovat inaksie. Na tom sa da budovat.
Ak ale tvoj partner potrebuje dominovat, dokazovat si svoje postavenie urazkami, stanes sa pre neho neatraktivna…a v tom pripade by si mala byt stastna, ze si na to prisla pomerne skoro, este nez z teba spravi trosku!

Napriek ich uvodnym poznamkam, som presvedcena ze tvoji rodicia pochopia tvoje dovody a prijmu ta s laskou.

Vela vela odvahy prajem

Souris

 
Anonymní  02.09.04 11:02

Milá Trinitron, prchej dokud můžeš. Tvůj přítel se změní maximálně tak k horšímu, z tebe se stane vystrašená slepice a z Jeníka vyroste to samé, co „tatínek“.
Můj přítel měl výlevy podobného rázu občas v opilosti. Mlčela jsem na můj vkus docela dlouho. Po jednom takovém extempore jsem se do něj pustila, že takhle teda ne a když milánek vystřízlivěl, tak jsem mu vmetla zpět všechno i s úrokama. Po delší době byl ještě jeden výstup a já byla rozhodnuta to ukončit. Jaké bylo moje překvapení, když po týdnu přišel a omlouval se… Pustili se do něj kamarádi. Asi mu bylo hodně trapně. Já mu jen řekla, že v tom může v klidu pokračovat, že je mi jedno, že se chová jako idiot (hulvátské prase-to jsem tehdy řekla), ale at počítá s tím, že s NĚČÍM takovým zůstat nehodlám.. Pochopil. Dneska je z něj vzorný manžel (skoro) a milující tatínek.
Ovšem mám dojem, že tvůj přítel je trochu jiný případ. Odhaduju zakomplexovaného žárlice s velkým Ž. Má všechny typické příznaky (kamarádi0, zákaz tvých kamarádek, scény, obvinování z nevěry, zatracování tvých rodičů..) S někým takovým mít vztah nejde. Prchej a bud ráda, že se nemusíš rozvádět.

eliška

 
Jana12
Zasloužilá kecalka 625 příspěvků 02.09.04 11:19

Ahoj Zoe,
tak předně - klobouk dolů, jak to všechno zvládáš! Malého, domácnost bez pomoci a do toho školu a zkoušky. Jsi nepochybně silná ženská, a to ti nikdo nevezme.

Myslím si, že jediný důvod, proč zůstáváš v tomhle vztahu je, že se bojíš samoty - bojíš se, že zůstaneš sama a bez pomoci. Je to normální, toho se jako čert kříže bojíme všechny, ale někdy nic jiného nezbývá. Je to hrozně těžké rozhodnutí, ke kterému je potřeba síla a ne každá ženská to dokáže. Vždyť kolik je týraných a usoužených žen… Ty máš tu výhodu, že máš kam jít ( a nemysli si, všechny matky jsou v tomhle stejné - monologu na téma já jsem ti to říkala, se asi skutečně nevyhneš).

Tvoje vyprávění na mě působí dojmem, že si to zatím neuvědomuješ, ale vypadá to, že už SAMA jsi - sice máš partnera, který chodí důmů a spí vedle tebe v posteli, ale tím to končí. O skutečném partnerství, neřkuli rodičovství se nedá mluvit. Musíš se pochopitelně rozhodnout sama, co ke svému příteli cítíš, do hlavy ti nevidím, ale já bych sbalila kufry a prchla. Moje kamarádka si totiž prožila něco podobného a můžu říct - časem to bylo jen horší.Jestli ti to pomůže, vyhledej pomoc psychologa, zavolej si na linku důvěry - tam tě už nasměrují. Hlavně ti přeju hodně síli, protože ať se rozhodneš jakkoliv, bude to jen tvoje rozhodnutí a nikdo nemá právo ti do toho kecat. Musíš se ale rozhodnout i za malého a k tomu bych chtěla něco říct.

Biologický otec neznamená totéž co táta a nemá smysl se ohlížet na „úplnost rodiny“ v situaci, kdy jako rodina nefungujete. Nejsem zastáncem názoru že by se měl vztah udržet kvůli dětem, protože špatnou situaci v rodině děti vycítí. A jaký je to pro děti vzor, když žijí v rodině, kde se táta nechová jako táta a maminka je smutná a vystresovaná? V žádné rodině to není ideální, co si budeme povídat a každý snese něco jiného. Co je postatné pro tebe a co chcete s malým snášet si musíš rozhodnout sama. Asi budeš chtít dát svému příteli šanci - určitě to udělej, ale zkus se sama pro sebe dopředu rozhodnout, co podnikneš, když se situace anipo rozhovoru s přítelem nezlepší. Držím ti i Jeníčkovi moc palce a přeju hodně štěstí!
 Jana

 
EditaAnne
Kecalka 135 příspěvků 02.09.04 13:41

Ahoj Trinitron,

takové příběhy jako je ten tvůj vždy čtu se smutkem, že člověk není mocnější a nemůže udělat více. Říkám si, co bych ti poradila?! Předně bych ti chtěla sklonit poklonu, jsi opravdu trpělivá a držíš se. Není to v tvé situaci lehké a přesto se držíš.
Osobně také souhlasím, že než-li být takto trápena dál, je lepší překonat ten strach z kroku do neznáma a vyjít vlastní cestou. Zpočátku to není vůbec lehké a člověk ztrácí perspektivu a přestává si důvěřovat, ale postupem času se vytváří řešení i tam, kde zdaleka nejsou.
Současně si ale také myslím, že člověk musí, nebo by měl se pokusit pro záchranu vztahu udělat vše. Zřejmě si už vyčerpala všechny způsoby, alespoň ty, o kterých víš. Napadlo mě, se třeba přítele otevřeně zeptat, jestli má o vás ještě zájem a jestli to má cenu tenhle vztah. Zeptat se ho, zda chce, abys odešla. Je to nejtěžší, protože člověk se bojí co uslyší a musí být na všechny varianty připraven, ale zase se dozvíš, na čem jsi.
A co ti zcela jistě doporučuji je, se poradit s nějakým odborníkem. To není žádná ostuda a odborný názor nezávislého, ale chápavého člověka je přínosem.
Ať už vyjdeš jakýmkoliv směrem, přeji Tobě i Jeníčkovi, abyste všechno zvládli a měli dostatek sil jak fyzických, tak psychických. Žijte tak, aby jste byli oba šťastni! Opatrujte se.
Edita Anne

 
Nadenka01
Kecalka 112 příspěvků 02.09.04 14:06

Ahojky Trinitron,
při čtení tvého dopisu mi bylo nejen smutno ale popadl mě i hrozný vztek. Je to nehorázný jak se k tobě tvůj přítel chová. Já ti nemůžu řikat co máš udělat, to je jenom na tobě, ale můžu ti říct jak bych se zachovala já na tvém místě. Tak nejdřív bych si s ním promluvila, a kdyby nejevil nějaké známky změny názoru nebo změny chování, tak bych zbalila sebe děťátko a už by mě tam neviděl. Promiň mi ten výraz, ale je to opravdu hrozný prase. Partnerské soužití vyžaduje trochu tolerance na obou stranách a z jeho strany nevidím vůbec žádnou toleranci. V tomhle jsem taková, že si nenechám nic líbit a už vůbec poroučet nebo něco zakazovat, vztah musí být rovnoprávný. To jak řikáš, že ti mamča řekne tu známou větu „Já ti to řikala“ to by moje mamča řekla taky, a věřím že by to řekla asi každá mamča, ale pořád jsi její dcera a věřím, že by za tebou stála. Je to těžká situace, ale věřím, že se rozhodneš správně, jenom si prosím, už nenech ubližovat a hlavně pokud nebudeš šťastná ty tak tim bude trpět i Honzíček, děti tohle poznají. Jiných a skvělých chlapů který by byli pro Honzíka dobrým tátou je na světě hromada. Nenech vám ubližovat a rozhodni se správně.
papa
Naděnka a mimísek 9+1tt

 
connie
Nováček 1 příspěvek 02.09.04 14:23

Odejít, to je jediné řešení, které má smysl. Tvůj přítel, spíš se asi hodí napsat nepřítel je sobecký hajzl a jsem přesvědčená, že pokud neodejdeš, tak za nějaký čas tě začně fackovat. Z toho co řeknou rodiče bych si hlavu nedělala, asi nějaké kazání dostaneš, ale jsou to tví rodiče a určitě Tě mají rádi, vždyť jsi neudělala nic špatného, chtěla jsi svému dítěti poskytnout úplnou rodinu a za to tě přece nemůže nikdo trestat. Tvůj partner dosáhne toho, že začneš těm jeho kecům věřit. Jsem tu dneska poprvé, tak neznám celý váš příběh, ale myslím si že určitě má nižší vzdělání než ty, tím většina mužů strašně trpí i když jim to žena nedává najevo.
Sbal si věci a Jeníka a jeď k rodičům. On určitě bude slibovat hory doly aby tě dostal zpátky ......., nechci dělat chytrou, ale nevěřila bych mu ani slovo. Pokud se vrátíš bude všechno ještě horší. jestli máš trochu času, přečti od Olgy Sommerové knížky O čem sní ženy a O čem ženy nesní, pochopíš že takového „tatínka“ si Jeník nezaslouží
Držím palce a přeju moc a moc štěstí a odvahy.
 Connie

 
Alien-ka
Kecalka 155 příspěvků 02.09.04 14:38

Trinitron, zdvihni hrdo hlavu a odid prec od takehoto chlapa…viem, lahko sa mi to hovori, ale ak by ma moj partner takto ponizoval, nevydrzala by som pri nom ani sekundu, nedovolila by som mu, aby sa ma dotkol ani nic podobne, nie to eset neznosti.
Je to strasny tyran a hlupak, samym v Jenickom vam bude urcite lepsie. aj ked budete mat menej penazi a takehoto toho zabezpecenia, ale ten chlap proste nema pravo ta takto ponizovat. fuj…
drzim palce kazdopadne, a naozaj odid prec od neho, nezasluzi si taku dobru zenusku…

 
Anonymní  02.09.04 15:08

Ahoj Trinitron,
normalne jen pročitám příspěvky a komentáře k nim, tohle bych nevydržela neodepsat. Snad jen v krátkosti:asi bych se rozhodla svěho přítele opustit, takhle si nepředstavuji otce ke svému dítěti. Nehledě na to, že tě neustále urází, když zpochybňuje otcovství. Je to nedospělý člověk a kdo ví zda dospěje. Neváhej bal kufry a tradaa. Moje mamka by něla stejné připomínky, ale pořát jsme jejich děti a pro ty chceme snad to nejlepší. Věř, je lepší mít v člověku oporu, poznat milé slovo,pohlazení, mít se kam přitulit a to určitě na tebe čeka, ale ne u něj. Možna moje rada někomu zní jednostranně a bez kompromisu, neznám nikoho v okolí, kde se muž změnil i když si to přejem a namlouváme.

 
Lois
Zasloužilá kecalka 665 příspěvků 02.09.04 15:44

Milá Trinitron,

po přečtění tvého příběhu sice utírám slzy ze svých tváří, ale i tak mnou cloumá zlost na Tvého (zatím) přítele. Opravdu jak to tady mnohé holky píší je to „SOBEC“ a ty si jistě zasloužíš víc, než jen to, co píšeš!!!
Bude jen na tobě jak se rozhodněš, ale já bych s takovým mužem nevydržela.
Tvým opravdovým pokladem je Tvůj syn Jeník, vždyť on má na světě tu nejlepší mámu, která ho miluje a on ti Tvou lásku oplácí. Která máma by nebyla šťastná za každičký krůček, zoubek, či to nejkrásnější slůvko na světě „máma“?! Já sice zatím nejsem maminkou (ale již 1/2 roku se o to s manželem pokoušíme), ale věř: „JSI DOBRÁ MÁMA“.
Ať už se rozhodněš jak chceš, budu Ti držet palečky, aby i ty jsi poznala lásku muže, který tě bude brát takovou jaká jsi a nebude tě takhle trýznit a Jeníkovi bude tím nejlepším tátou pod sluncem.

PA Lois (Lucka)

 
Anonymní  02.09.04 15:46

Ahoj Trinitron,
dokážu si představit v jaké jsi situaci. Prožívám něco obdobného a v průběhu naší známosti 1 rok a půl to řeším už po několikáté. A to máme 6 1/2 měsíčního Danečka. Motám se v tom stále dokola a nemůžu najít tu zprávnou cestu.
V době těhoteství se po scénách rozhodl udělat to co se od něj očekávalo. Namlouvala jsem si jak to bude báječné. Díky jeho služební cestě která přišla docela nevhod (bylo před vánocemi, v našem bytě který obýváme spolu s mým bratrem, probíhali úpravy, kupoval se nábytek, přitom jsem chodila do práce a hlídala jeho dospívajícího psa, přítel se vracel domů jen na víkendy a to se od něj očekávala pomoc). Víkendy, spíše neděle jsme ještě zvládali. V sobotu jsem chodila do práce. A to se mu podařilo mě ještě v pátek zdeptat.
Vyčítal mi těhotenstí (otěhotněla jsem po 3 měsíční známosti náhodou, chtěl abych šla na potrat). Nějak jsme se protloukli do vánoc a po Novém roce se dohodli na odloučení. Měl se odstěhovat v únoru. Chvíli trvalo shválení ubytovny a do toho jsem 12 února porodila. Syna viděl 1/2 hodiny po porodu a pak úplně obrátil.
Prosil, nosil mi dárky a neustále nabádal abych si to rozmyslela. Stále jsem trvala na svém.
Teoreticky se odstěhoval, prakticky byl u nás denně. Chtěl vidět syna. Odmítl ho ovšem přebalovat, koupat, jen ho občas pochoval a neustále se rozplýval. Vždy báječný když u nás někdo byl. Několikrát jsem ho vyhodila, ale vždy ne tak důrazně. Chtěl se vrátit. Po několika týdnech jsem mu dala znovu šanci. Zhruba po měsíci od narození syna se vše vracelo do svých obvyklých šeredných kolejích. V té době jsem začala ztrácet mlíko. Začala jsem tlouci na poplach a došlo ke zklidnění. K mému štěstí v dubnu znovu na 8 týdnů odjížděl.
Vůbec mi nescházel a víkendy byly velice bouřlivé. Nic moc.
Po návratu jsme si promluvili a situace se asi na 2 týdny uklidnila a pak se znovu opakovalo to samé. Stále jsme se na ničem nemohli domluvit, nevážil si mě, dělal různé naschvály a já stále hledala cestu. Marně.
Pak jsem se náhodně potkala se svým kamarádem a vyrazila večer i s kočárkem na procházku. Doma jsem nic neřekla. Potkal nás, udělal scénu a po vystřízlivění znovu otočil v dobrém. Bliklo mi, co když náhodou dospěl. Nevěřila jsem mu. Jako tatínek trochu dospěl, o syna má větší zájem ale jako partner za moc nestojí. Nechci čekat, jestli náhodou někdy nedopěje.
Stále o tom přemýšlím, hubnu a trvám na svém. Během září se stěhuje a zároveň odjíždí na 8 týdnů pryč. Jeho rodiče mají o vnuka zájem a tam mě to stále ještě trochu trápí.
Věřím, že najdeme hodné taťku dobrého přítele.
Bude to těžké, ale seber se a běž. Nestojí to za to. Věř mi.
Držím palce a napiš jak to zvládáš.
Med a Daneček z Prahy

 
souris
Ukecaná baba ;) 1466 příspěvků 02.09.04 17:12

Ahoj este raz,

este som chcela prispiet jednou studiou o ktorej som niekde citala.
Pytali sa deti, ktorych rodicia mali medzi sebou problemy ako by chceli aby sa to vyriesilo.

Deti, ktorych rodicia zili spolu a hadali sa, chceli neh sa radsej od seba odstahuju, len aby bol uz klud.
Deti, ktorych rodicia zili uz oddelene, si najviac priali aby rodicia boli zase spolu, nevadilo by im ze by muzeli znasat hadky, len nech je mama a oco spolu…

Z tej studie vidis, ze detskemu sklamaniu sa nevyhnes, ale honzik je este malicky, este mas more casu najst mu otcovsky vzor ktory je vas hodny - bud po doraznom dialogu doma ale inde!!!

Ja som len bezdetna teoreticka, suhlasim vsak s tym co sa tu uz opakovalo viac krat. Deti citia lasku aj nelasku, nesudia a kopiruju vsetko…

Moj manzel (tiez Jan) zazival v detstve nieco podobne, a doteraz niekedy vyjdu na povrch nelaskave vztahy co zazival doma v detstve..au­tomaticky a podvedome ich kopiruje do nasho vztahu do nasho viac-menej bezproblemoveho vztahu.
Casto o tom hovorime, uvedomuje si to, ale automaticky napodobnuje reakcie svojich rodicov!! Je to tazke prekonat.

Nedopust aby sa tvoj Honzicek naucil pokryvene hodnoty!

Urcite to zvladnete.

Souris

 
Anonymní  02.09.04 17:52

Ahojky, poté co jsem si přečetla tvé vyprávění mi běhá mráz po zádech, máš-li kam, odejdi co nejdříve. Jsem lékařka, a s kamarádkou psycholožkou se zajímáme o problém domácícho násilí, které nemusí být jen fyzické. Sociální izolace a ponižování k tomu patří také a nejednou je to začátek něčeho, z čeho se časem odchází mnohem komplikovaněji. Má-li o dítě zájem, najde si způsob, jak se k němu chovat jako táta (prozatím má příležitostí dost a nedělá to), a pro tebe žádnou oporou není. Určitě existuje někdo, kdo nebude panovačný sobecký spratek, ale bude tě mít rád a dokáže se chovat hezky. Přeju hodně sil a štěsí. vlaďka

 
Anonymní  02.09.04 18:27

Ahojky, promiň, že píšu jako anonym, ale tak trochu se stydím podepsat se. Ale známe se, hlavně z chatu. Mám dvě děcka, holčičku 18 m a kluka 3 měsíce. S manželem za pár dní slavíme dva roky od svatby. S Manžou to bylo fajn asi tak pár měsíců po seznámení, často básnil o tom, až budeme svoji, a děti a tak. Celé seto zlomilo po prvním porodu, manžel se nepřestal bavit, ale místo mě si našel kamarády. Na každý náznak nesouhlasu dodneška poslouchám, že mu závidím, že mě nikdo nezve a tak. No abych se tu nerozepisovala moc dlouho, teď jsme ve stadiu, že neustále poslouchám, jakej jsem debil, neschopnej blbec, že ho vyžírám a že jsem štěnice. Taky mi vypráví, jak ke mě nic necítí a že se mnou nechce spát. Je to moc pozitivní. Starost o děti nulová, tak možná je ráno pozdravit je denní maximum. No popravdě se ze mě za tu dobu, co jsme svoji stala bláznivá zakomplexovaná ženská, která došla k závěru, že asi fakt bude debil. je to děs, ale mám díkybohu super rodiče, takže když mám pocit, že to na mě padá, zavolám mamce. Taky mi občas řekne, že to říkala, ale nemyslí to zle. Popravdě svého manžela docela nesnáším, ale dokud budu na md, tak to musím překlepat, jakmile půjdu do práce, budu radikálnější. Ale pokud nesji vdaná a můžeš být u vašich, já bych neváhala a šla za rodičema. Ahojky a doufám, že budeš brzičko konečně šťastná. Ahojky P

 
Radina  02.09.04 20:30

Ahojka Trin,
závidím ti. Závidím ti tvou sílu. A odvahu. Tvého spolubydlícího bych si netroufala nazvat přítelem… . Jak jsem si pročítala reakce na tvůj článek, nenašla jsem ani jeden názor kde by ti některá z nás radila s ním zůstat. Většina z nás ti radí odejít a máme s tím zkušenosti. Patřím mezi ty které se rozhodly odejít od muže a vzít si s sebou to nejcennější, dítě. Jako maminka by ses měla rozhodnout hlavně z hlediska toho, co je nejlepší pro tvé dítě. Vždyť ono nemá otce, jenom změníte místo pobytu. Měla jsem chlapa, který pil, o dítě se staral jenom když u nás byla návštěva a před všema lidma z rodiny i známýma jsme vypadali jako vzorná šťastná rodina. Omyl! A jak se pak všichni divili. Odcházela jsem od něj s 1,5 letým synem a nikdy už nechtěla žádný vztah. Pár let jsem žila v pokoji u rodičů, nemohla si přivést žádného přítele (časem jsem totiž na muže změnila názor), moje matka je všechny zapudila, stále mi vmetala do očí výčitky že jsem neschopná koza a nikdy už nebudu mít fungující rodinu, že se směju jak puberťačka a mám ulítlé nápady. Věděla jsem že to s ní tak bude, když jsem utíkala od(tenkrát ještě) manžela, přesto jsem byla šťastná že jsem od něj utekla. Volila jsem totiž cestu menšího zla pro syna, na mě tehdy nezáleželo. Po letech soužití s mojí matkou jsem se osamostatnila, našla si přítele a jednoznačně jí její urážky vmetám do očí a do jisté míry jí pohrdám, přestože jsem u ní hledala útočiště v nouzi. Mám skvělého muže a maličkou dcerku, šťastnou fungující novou rodinu. Trin, utíkej! Jsi hrozně šikovná holka a někde čeká ten pravý chlap, kterého si ty i tvůj syn zasloužíte. Utíkej i za tu cenu, že ty si nepolepšíš pobytem u rodičů, mysli na malého. Držím ti všechny pěstičky, stejně jako všechny co už to máme za sebou.....
Radka + Bětunka + Luki + Milan

 
Anonymní  02.09.04 20:52

Ahoj Trinitron!
Deníček jsem jen tak zběžně prohlédla, teď ho jdu číst podrobněji, ale některé pasáže mě tak zaujaly, že se mi chce zvolat: Nežiješ náhodou s mým manželem???
U nás je to od porodu podobné - pár týdnů idyla, pár týdnů jsem na dně a říkám si - nebýt malého, už tu nejsem. Pak se zase vše v dobré obrátí a říkám si: Jak bych mohla od tak skvělého manžela odejít? No, přiznám, že moje kamarádky už by s ním nebyly ani jedna. Ale ono se to těžko „zvenku“ posuzuje. I já mám svý mouchy, takže se to opravdu nedá soudit.
Neporadím, zda odejít či ne - to je skutečně na každém, jen jsem ti chtěla trochu ulehčit trápení vědomím, že v tom nejsi sama : - ))).
Mám teď kamarádku, která se rozvádí s manželem-hrubiánem, který ji rovněž v ničem doma nepomohl, ještě jí sprostě nadával a sem tam padla facka. Šťastnější a spokojenější ženskou jsem neviděla! Zní to hloupě - ale někdy jí ten rozvod a znovunabitou svobodu skoro závidím!!! Omládla o deset let…
Teď máme zrovna doma to mínusové období (viz náš deníček), takže se mi myšlenky derou pod ruku a píšu, co mě napadne… (sama si tím trochu ulevím). Snad to není moc zmatený.
Hodně štěstí a hlavně spokojený život (ať už ve dvou nebo ve třech) přeje
Ivča a Mojánek od Veroniky a Adámka

 
Anonymní  03.09.04 01:33

Ahoj Vladko, prosim te, jestli muzes, mohla by ses mi, prosim, ozvat. Jedna se o trochu jinou vec, ale myslim, ze byste mi s kamaradkou taky mohly radou pomoci. Diky moc.
lesnenka@mujmail.cz

neprihlasena lesnenka

 
Anonymní  03.09.04 08:31

Milá Trinitron,

je to velmi smutné a připomíná mi to můj nedávný vztah. Byla jsem těhotná a můj přítel neunest tíhu odpovědnosti, povinnosti a pocit ztráty vlastní svobody. Zprvu jsem to nevěděla, tak jsme si domluvili s přáteli vodu a tam jsem byla v pátém týdnu. Věděl to jen on a předpokládala jsem, že se bude snažit mě ze všech sil šetřit. Bohužel se choval velmi ošklivě, fyzicky mě přetěžoval a psychicky týral. Když jsem začala krvácet, tvrdil, že tohle s tím nemá nic společného a on za to nemůže. Že je to jen má vina. O mimi jsem samozřejmě přišla a dnes vidim, že to bylo dobře. Tento typ mužů jsou sobecké a nevychované děti, které se nechtějí změnit, protože jim to tak vyhovuje. Stále hledají partnerku, která bude skákat okolo nich a dělat jen to, co chtějí. Pomalu posunují hranice o kousek dál. Dnes jim prošlo tohle, aby byl doma klid, zítra zase něco dalšího. Pokud přijmeš radu, odejdi, dokud je čas. Tvůj Jeník nepotřebuje takový vzor a Ty máš s tím velkým dítětem jen spoustu práce. Pohlazení jen za odměnu (to znám taky) a když se podíváš, co dáváš Ty jemu a on Tobě, zjistíš, že bez něj Ti bude líp. Ubyde Ti práce a budeš v klidu. S rodiči to také není jednoduché, když na nich budeš závislá ale zkusila bych si s nimi promluvit. Říct jim, že víš, že měli pravdu, ale jsou starší a moudřejší, takže to viděli dříve a prostě je požádat o pomoc, ale také o tom, aby Ti to stále nepřipomínali. Sama za to přece platíš dost. Maminka Ti jistě malého rád pohlídá a časem přijde muž, který si Tě bude vážit a milovat i s malým. Posílám Ti lásku a pohlazení, moc to potřebuješ.
Stefanie

 
Euka2
Závislačka 3624 příspěvků 03.09.04 10:06

Milá Trinitron,

už jsem si říkala, že jsi se dlouho neozvala a že „Zoe“ - Honzík už určitě musí capkat.

Samozřejmě se těžko radí a hlavní rozhodnutí je na Tobě. Jinak to člověk vidí v pozici, ve které jsi sama, a jinak to vidí člověk zvenku, který má hned jasno. Ale co píšeš, je i na mě moc. Dostávat pozornost a pusy za to, že jsi se chovala tento den dobře, průpovídky, že není Honzíkův tatínek.....to je teda síla. Sama bych prchla, jak by to jen šlo. Ať si rodiče - máma říká co chce, přece jen to tam bude určitě lepší a bez stresů, které zažíváš teĎ. Dětičky jsou to nejlepší, co nás v životě potkalo a ty si zaslouží plnou lásku, alespoň od jednoho rodiče. Zvlášť, když si ho přítel moc nevšímá a ani Ti s ničím nepomůže. Opravdu se předvedl jako frajer před návštěvou, kde Tě pomlouval. Být Tebou, sbalím co jde a jdu alespoň k rodičům. Honzík potřebuje spokojenou maminku a ne maminku, kterou někdo nervuje.

Hodně štěstí při rozhodování přeje

Veronika, Adámek a Tečka

 
Anonymní  03.09.04 13:28

Milá Trinitron a Jeníčku!!!!

Už čtu Váš příběh podruhé a nedá mi to neodepsat - prosím Vás - utíkejte oba!!!!Já vím, že se to lehce říká a hůř dělá, ale podle toho co píšeš je jediné řešení, které by mohlo Vašemu „tatínkovi“ otevřít oči - třeba ho pak napadne, že něco dělá jinak než by měl - ale Ty si - PROSÍM - na sebe vinu vůůůbec neházej!!! Jsi velká šikulka, jak to všechno zvládáš a Jeníček Ti určitě za vše jednou moc poděkuje - jak už psaly holky -teď musíš dát hlavně přednost Jeníčkovi - zajistit mu pohodu a lásku - uvidíš, že čas všechno sám vyřeší, ale Ty, prosím, udělej ten první krok a odejdi od svého přítele - jsem stejného názoru jako všechny holky, které Ti už odepsaly - je to jedna z forem domácího násílí - zatím jen psychického.
Jestli můžeš - napiš nám - jak jsi se rozhodla, nebo jak jen žijiete, ať o vás víme. Posíláme mooooc síly, protože jí budete oba potřebovat!!!!! Jeníčkovi pusinku a zamávání od Tomíka (8,5m.) Držte se!!!!!! Iva a Tomík

 
Anonymní  04.09.04 10:25

Milá Trinitron
tvuj partner neni nic jiného než hulvát.Takhle se dospělí rozumný mužský nechová.Strašně ti ubližuje a to si opravdu nezasloužíš.Popadni Jeníčka a odejdi od něj dokud je čas.Já vím mužeš jen k rodičum,ale tam nebudeš prožívat denodení ponižování,a i s malým ti určitě čas od času pomohou.Vždyt tvuj partner neni otcem tvého dítěte a hlavně se tak vubec nechová.Malej až povyroste pochopí,že ho ve skutečnosti nemá ani rád.On se nikdy nezmění.vždy ti bude předhazovat že Jeník není jeho a buhví co všechno ještě.Je to sobec zahleděnej jen do sebe,Vím o čem píši před 3 roky jsem od takového odešla a jde to.Musela jsem si projít rozvodem,ale stálo to zato.Ted jsem opravdu spokojená i muj syn.Hodně odvahy ti přeji a neboj se udělat ten pro vás duležitý krok,nebudeš litovat.
 Andy

 
velchi
Kelišová 6955 příspěvků 04.09.04 13:25

Ahoj Trinitron a Jeníčku - myslím si že tvůj deníček je moc smutný, ale hlavní věc co mě na tom zarazila ej to, že tvůj partner je asi ten nejhorší chlap na světě co znám - samozřejmě nevím za jakých okolností jste Jeníčka počali ani jaké vztahy mezi vámi byly předtím, ale to není důležité.
Vím že já tohle nezažívám a proto ti nemám asi co radit, ale vypadá to tak, že by ti bylo určitě lépe celkem kedekoliv jinde než u něj.
A nemusíš se ani sama sebe ptát jestli Jendu připravíš o tatínka - nezlob se ale než takového otce to radši nějakého jiného nebo vůbec žádného. Nemlže vám oběma být přece dobře u takového idiota a necity a vůbec.
Moc ti držím aplečky a opatruj se.

PS : klidně nechej svoji mamku vymluvit a pak jí řekni že ji máš ráda a že i přesto co jsi udělala - že jsi byla s Ním a takhle to dopadlo - chceš s Jeníkem být šťastná a vychovat ho jako normálního klučinu a klidně i sama - ale její pomoc by ti byla velkou oporou. Tohle ti totiž maminka určitě vezme a nebude proti.
 Míša

 
Anonymní  06.09.04 15:01

Ahoj Trinitron a Jenicku,

i ja patrila k tem, ktere ti hrozne moc fandili, aby se jenicek narodil do lasky-plneho vztahu, ktery si tou dobou mela se svym pritelem. Aby napeti mezi tebou a rodici ustoupilo do pozadi, a aby hlavnim tematem vasich debat byl Jenicek. Uzasny, milujici uzlicek.

Ted je ale nejak vsechno uplne jinak. JInak nez si si prestavovala. Jinak nez by si si prala. Zivot je ale holt takovy, neprinasi jen a jen slasti ale i starosti, smutek. V kazdem pripade ale zavisi na nas jak se k tomu postavime.

Ptas se na radu? Na pomoc? Stejne jak holky predemnou i ja ti muzu napsat svuj nazor, konecne rozhodnuti je ale predevsim jen a jen na tobe. Narozenim Jenicka prechazi na tebe (automaticky i na tveho pritele) tiha a zodpovednost za tuhle malou nesamostatni bytost. Chtela bych ti poradit abys ve svem rozhodnuti brala vzdy a porad na zretel potreby nejenom sve ale ted i Jenickove potreby. Vim, ze se to lehce pise, a stezi kona, ale pamatuj, ze lehce muzes udelat takovej krok, ktereho bys v budoucnu litovala. Skoro vsechny holky ti radi, abys zabalila sve a Jenickove veci )a to co nejdriv) a utekla nekam jnam, treba k rodicum. Ted mi musis prominout (zeby pracovni deformace?????) , ale osobne si myslim, ze pokud existuje jen a jen jedine reseni problemu, tak je rozhodne spatne. urcite bys mela hledat jine reseni, jak z kruhu ven. Odchod od pritele, ale taky i otce sveho ditete, bych povazovala jako krajne reseni problemu, rozhodne bych hledala ruzne moznosti jak by bylo nejefekjtivnejsi aby jste oba s pritelem nasli opet cestu k sobe. A aby jste spolu zili zivot, ktry jste Jenikovi dali.

Zkus si nekdy vecer sednout, a rozanalyzovat PROC??? (ale skutecne PROC) muselo dojit k tomu, aby se situace takhle vyhrotila. Vem si tuzku a pis.....napis si vsechno co te napadne......veci PRO a ale i veci PROTI.....povidej si o tom, jen tak sama pro sebe… treba i nahlas…pomuze to!!! Ale hlavne zkus si o tom promluvit s pritelem…ne­najdete-li spolecne slovo…navrni pritely, ze se docasne odstehujes k rodicum…predem s nimi vsak celou zalezitost prodiskutuj, jsem presvedcena, ze at meli nebo i porad maji urcite vyhrady voci tvemu pritely, pomuzou ti…jde jim preci o stesti jejich vnoucka:))).

At se tedy rozhodnes jakoliv, ber na zretel, ze vztahy mezi tebou a pritelem budes muset (tedy alespon bys mela) dat alespon do roviny „politicky zpratelene“ nebot jako otci sveho dite mu neuzes zakazat ho vidat. I kdyz ted o Jenicka az tak velky zajem nejevi, rozhodne by ti situaci v budoucnu mohl neprijemne zkomplikovat. A o to rozhodne nestojis.

Prej ti, aby jste nasli spolecnu rec a treba i cestu dalsim zivotem (budes-li o to stat). Ale ver mi, ze bez otce se ne(da) stastne zit!!!!

bublina a Honzicek (11 mesicu)

 
Masulka
Povídálka 11 příspěvků 06.09.04 19:44

Trini, z vlastni zkusenosti vim, ze kazda zmena je k lepsimu. Bude to bolet, bude ti to rvat srdce, ale jak se rika, cas vsechno zahoji. At se deje cokoli, urcite budes stastnejsi kdekoli a kdykoli, pokud nebudes s tvym pritelem.
Hodne sily a neztracej cas. Ja jsem cekala 3 roky. Prosim te, necekej tak dlouho.
 J

 
Anonymní  08.09.04 13:55

Ahoj,

to co píšeš je vážně peklo, zřejmě se nevyrovnal s tím, že by se měl starat o dítě, které není geneticky jeho. Malému by vztah s takovým „neujasněným“ otcem mohl v budoucnu víc vzít než dát. Od některých zklamání se řídím „drsným“ pravidlem, že samota je lepší než společnost lidí bez pochopení pro mojí situaci a překvapivě mám od té doby víc a více času na pár pevných, štědrých přátel, co mi dodávají sílu.

 
zurecek
Ukecaná baba ;) 1290 příspěvků 10.09.04 13:36

Ahoj Trinitro,
poctivě jsem přečetla celý Tvůj příběh..a teď co k tomu dodat?
Z celého článku jde cítit tolik arogance ze strany Tvého přítele až hrůza, vyloženě tě uráží..dle mě s takovým člověkem štěstí ani lásku nenajdeš, myslim si, že jsi silná, protože si problém připouštíš a díváš se na něj realistycky, sbal sebe i Jeníka a od tohoto člověka odejdi a myslím si, že by jsi to měla udělat co nejdřív, připrav si „půdu pod nohama“, promysli si to pečlivě a pokud máš rodinu a přátelé co Tě podpoří, tento krok bych udělala.
Je mi jasné, že se to lehce řekne, ale je to jen na Tobě !
Představ si, že po boku takového člověka strávíš zbytek života! To nemáš nárok na slušné jednání? Dle mě se přítel nezmění !
Přeji Ti pevné nervy a ať se rozhodneš jakkoliv opatruj se a Jeníkovi posíláme velikánskou pusu !
Quatro+Emily

 
stefinka
Ukecaná baba ;) 2304 příspěvků 14.09.04 15:11

Milá Trinitron,
s dost podobným chlapem jsem se rozvedla až když bylo starší dceři 12 let a nyní, když je jí 20 let, toho hluboce lituji. Měla jsem odejít když jí bylo 1,5 roku. Ale neměla jsem odvahu, snažila jsem se přizpůsobovat, až jsem se jeden čas vydávala za někoho kdo nejsem a samu sebe jsem přesvědčila, že je to tak v pořádku. Dokonce dvakrát jsme se pokoušeli o změnu, když jsem se vzmohla na odpor, ale nebyla jsem důsledná, za chvilku mě zas měl kde chtěl a pak to bylo horší. Neodešla jsem hned i proto, že nebylo kam se vrátit, i když jsem měla rodiče. A odejít někam do domova pro matky s dětmi, to bych strašně ráda, ale za totáče to neexistovalo. Moje dcera, bohužel, je zasažená mým prvním špatným manželstvím a ani pohodové druhé manželství a milující otčím to už nenapravili. Jsem nešťastná, když vidím jak je ve vztazích s muži nejistá a plná strachu. Má opravdu dobrého přítele, který o ni pečuje a uvažují o společném bydlení. Ona se bojí, že z toho jejího milého milého se vyklube někdo nemilý. A já nevím jak jí pomoct.
Když jsem se rozhodla, samotný odchod byl lehký, vlastně odešel on od nás. Přestala jsem být poslušná loutka a on řekl, že se s náma nedá žít tak odchází. A šlo to jak na drátkách, rozvod byl rychlý … takový chlap je i velký slaboch a jakmile ukážeš svou sílu, zbude z něj to co doopravdy je a co se snaží svým siláctvím zakrýt a ty jsi mnohokrát silnější než on. Strach má velké oči. Jednou jsem se ho ptala proč mi tak ubližuje a on řekl, že se mi mstí za všechny ženský (za matku a první lásku). Když jsem se ptala proč mně, když ho mám ráda. Na to mi řekl, že právě proto.
Držím ti palce a přijď se vypovídat. To opravdu moc a moc pomáhá. Ale hlavně, sbal kufry a pryč a nenech se ukecat k návratu. Jestli se nedokážeš změnit. Můj bývalý má novou ženu, která s ním nemá problémy co jsem měla já. Protože mu nedovolí, aby z ní udělal onuci a on si ji za to váží. Mě si začal vážit až když jsem se také začala chovat jako sebevědomý jedinec. Stefinka

Vložit nový komentář