Naše Zoe-po dvou letech-jak se nám vede

 Vydáno: 17.12.06

Ahojky všechny maminky,těhulky a snažilky. Je to už více jak dva roky co jsem tu psala naposledy deníček-„Naše Zoe".
Doufám, že se najde někdo, kdo si na nás po tak dlouhé době vzpomene :o) Za tu dobu se ho tolik změnilo, že je to až k neuvěření, ale na druhou stranu se stále motám v uzavřeném kruhu a nevím jak z něj ven. Ale začnu od začátku…

V září 2004 jsem se rozhodovala co a jak dál, jestli s přítelem zůstat, nebo od něj navždy odejít…A já s tehdy rozhodla zůstat, dát mu ještě další šanci. Chvíli to bylo fajn, snažil s mi více pomáhat, být milý, ale za nějaký čas to zas sklouzlo do propasti, z které jsme pak už nevymotali. Měla jsem problémy ve škole, on v práci a to našemu vztahu nepřidávalo. Stále jsme za přítelem se synem jezdili co to jen šlo. Přes týden jsem chodila do školy a o víkendech jsme byli s ním.

Na Vánoce jsem chtěla jet k příteli, ale byla jsem nemocná a tak jsme tak být nemohli a jeli jsme za přítelem až na Silvestra. Měla jsem moc práce do školy,před sebou zkouškové a byla jsem samozřejmě z toho celá nesvá. A tehdy se to stalo poprvé. Zazvonil mi telefon a volal mi spolužák ze školy, ptal se na něco do školy. Jen co jsem dotelefonovala ,tak se na mě od přítele nahrnuly výčitky, nadávky, urážky a výslech s kým to zas volám, že jsem s ním po telefonu flirtovala, že s ním asi spím nebo co to mělo být. Snažila jsem se to zlehčit, milovala jsem přece přítele, a to volal jen spolužák. Ale to přítele ještě víc rozzuřilo a já dostala svoji první facku.Byla jsem z toho v šoku, nevěděla jsem jestli sním nebo jsem vzhůru, nechápala jsem proč, za co,co jsem udělala tak strašného, že na mě vztáhl ruku?!

Říkala jsem si,že to bylo náhodou,že jsme oba ve stresu,že se to už nebude opakovat, a pokud se to stane příště,odejdu od něj ,hned!!

Ale nestalo se tak…

Jeho výpady vůči mě se opakovali ještě v lednu 2005, dubnu 2005, červenci 2005, září 2005, listopadu 2005 a naposledy na nový rok 2006.

Někdo by si řekl, jedna facka sem, jedna tam. Že se nic neděje, jak to není denně.Ale mezí tím jsem žila ve strachu o sebe, ve strachu co se zas stane, co ho vyprovokuje. Neustále jsem slyšela urážky na sebe, slovní ponižování, vydírání. Nikdo mě nesměl zavolat, a už vůbec ne spolužák, to byl hned oheň na střeše. Buď následoval výslech anebo mi byl zničen mobil, abych nemohla nikomu volat a nikdo mě.Takto jsem přišla o tři telefony.

Ze začátku se výpady vůči mě odehrávali v noci v naší ložnici. A já poté tiše celou noc plakala do polštáře, abych nevzbudila syna spícího ve vedlejším pokoji.

Pokaždé mě bil záměrně, ne do jednoho místa, aby na mě nebyly vidět modřiny. Přesto mě bolelo celé tělo. Styděla jsem se za to, nechtěla jsem, aby někdo něco věděl.

Až v dubnu 2005, když jsem se vrátila z víkendu si má kamarádka ze školy všimla, že mám nateklou pusu a moji historku o bolavém zubu mi nezbaštila. Poznala, že lžu. Nechtěla jsem jí to říct. Ale o chvíli naléhání jsem jí to řekla. Okamžitě mě odvlekla na PČR. O tom jak ponižující to bylo, vám vykládat tu ani nebudu.

V té době mi došlo, že takhle to dál nejde, že tohle musí přestat, hlavně kvůli synovi. Byl už větší, už začínal chápat některé věci nechtěl a jsem aby tohle musel vidět na vlastní oči.

Podala jsem návrh na svěření syna do své péče a přepsala synovo trvalé bydliště k sobě, ke svým rodičům.

Doufala jsem, že to příteli dojde , že takhle to dál nejde, že se to musí změnit, že to musí přestat.

Ale nastal pravý opak, nastalo ještě vetší peklo. Přítel se od své známé na sociálce dozvěděl, že jsem ten návrh podala, že syn je napsán ke mně domů. Najednou celý den o něj ani o mě nezavadil, ani na nás nepromluvil. Ale v době, kdy jsem měla syna ukládat ke spánku, se násilím vnucoval do synova pokoje a obtěžoval mě, řval na mě že jsem děvka, že se s každým ve škole tahám, že zkoušky mám jen díky tomu, že prý spím s profesory. Rušil synův klid na spaní. Věděl, že když syn usne pozdě, nebudu mít tolik času na učení, že mě to ve škole nepůjde a on bude mít pravdu, že jsem neschopná si dodělat školu, po které jsem tolik toužila mít..

A když jsem ho slušně žádala, aby odešel, že si o tom promluvíme potom, tak mě začal bít. Uhodil mě i před synem. Několikrát, opakovaně, ale zas tak aby to nebylo vidět. Křičela jsem mnohokrát o pomoc, ale nikdo mi nepomohl. Přítelovi rodiče, kteří měli byt ve spodním patře jejich domku, dělali vždycky že nic nevidí ani neslyší, a to mne ubíjelo ještě víc.

Pokaždé jsem po návratu do Brna šla na pohotovost a na PČR. Často jsem se na pohotovosti setkala s nevěřícným pohledem od lékařů. Nejhorší to bylo na nový rok 2006 na pohotovosti, kdy mi nejmenovaný lékař řekl „…a co já jako s tím, asi jste si to zasloužila, že vám vrazil, vždyť ani nemáte modřiny,tak co tady chcete?…“. To jsem ztratila i tu poslední odvahu jít na PČR a zažít další ponížení. Podle našich zákonů bylo vše jen přestupek, žádné trestné řízení, jen se to sepsalo a smetlo ze stolu. A důvod? Protože jsem nebyla v nemocnici, nebyla jsem na neschopence, neměla jsem nic zlomeného.

A co syn? V září 2005 si nás zavolali na sociální odbor, abychom vyřešili návštěvy syna u přítele. Ten se totiž o prázdninách 2005 přestěhoval za prací k nám. Nebydlel s námi. Řekl, že nebude zbytečně utrácet peníze za nás, když mě živí moji rodiče. Tehdy ještě před soudem jsme se v září 2005 dohodli, že si bude syna půjčovat každou středu od15-18h a na víkend jedno za 14 dni budu jezdit se synem sama k jeho rodičům a on tam nebude. Vše probíhalo docela fajn, až na nějaké vydírání z přítelovi strany, že mi syna unese, že ho už nikdy neuvidím. Ale hřála mě myšlenka, že už na nás nemůže a že už brzo bude soud, který vše rozhodne a já a syn budeme mít konečně klid.

Na vánoce 2005 jsme přijeli k jeho rodičům jako obvykle. A přítel tam byl, řekl že bude spát v jiném pokoji, a že bude hodný. Věřila jsem mu, milovala jsem ho i přes to všechno co mi dělal. Ale nestalo se tak. Když jsem byla syna umýt, vlezl mi přítel do telefonu a našel tam několik sms, od kamarádky. Když jsem syna ukládal ke spánku, chtěla jsem se zamknout, abych měla klid. Ale on rozrazil dveře, odmítal mě pustit ven z pokoje,řval na mě že jsem lesba,co spí s kamarádkou…a pak mě před zraky syna chytl pod krk, škrtil mě, pak mě kopl do nohy,naštěstí se mě podařilo uniknout. S pláčem jsem utekla do pokoje a modlila se at už je ráno a já můžu jet se synem domů. A tak začal nový rok 2006.

V dubnu 2006 proběhl soud, který po dlouhých diskuzích rozhodl, že syn bude se s otcem vídat každé úterý, čtvrtek do 15-18h a každou sudou neděli od 8-18h.

Doufala jsem, že budu moct začít nový život. Že budu mít konečně klid. V té době jsem si našla přítele, který nás dva měl rád a má do teď. Zas jsem zažívala štěstí. Jsem vděčná že ho mám, moc mi pomáhal a pomáhá, i když to semnou asi nemá jednoduché. Bála jsem se někomu zas dát srdce, ale už vím, že on mi neublíží.

Doufala jsem, že tehdy už bývalý přítel dá pokoj. I on si našel novou slečnu a modlila jsem se za to, aby byl klid, ale nebyl a není.

Začalo to nenápadně,posílal sms se smyšleným textem o tom jaká jsem prý špatná máma. Čekával na mě před naším domem a hlídal s kým jdu domů. Ve chvíli kdy zjistil, že někoho mám tak přitvrdil. Začal mě syna vracet pozdě, začal ho učit sprosté básničky, říkat synovi, že ho nemám ráda ,že nejsem jeho maminka,že má novou lepší maminku. Učil posměšky na mé rodiče, kteří se syna starají když musím do školy. Učil ho posměšky na mého nového přítele. Naváděl ho, aby přítele bil. A hlavně, mu dával potraviny, které syn nesmí. I když ví že syn je atopik a ty potraviny mu atopii zhoršují. Bombarduje me stovkami emailu za měsíc. Změnila jsem si telefonní číslo, ale i to nové si zjistil a neustále mě prování. prozvání nám doma i pevnou linku. Neustále mě vyhrožuje, že na mě podá trestní oznámení, že prý syna týrám, že nedodržuji soudní rozhodnutí. Že mu nesděluji a nedávám lékařská potvrzení, ani zdravotní kartičku. Že tím, že mu předává syna babička, porušuji zákon. Není dne, abych neřešila jeho smyšlené námitky.A pokud jeho emaily mažu, a nečtu jeho urážlivé sms plné vulgárních urážek na mě, nebo moje rodiče, tak mě neustále prozvání,dokud mu telefon nezvednu. Když si přijede pro syna tak drží zvonek nejméně pět minut v kuse, i když ví, že moje rodiče třeba ještě spí po práci. Při předávání si naše rozhovory nahrává,aby prý všichni viděli jak jsme na něj vulgární a jak ho pří urážím.(Jen jednou jsem mu v životě řekla vulgárním slovem).

Často zamyká syna při předávání autě, a že prý dokud si nepromluvíme, tak mě ho nedá. Uráží moji maminku, když si syna od něj bere místo mě. Je takových ošklivých věcí mnoho,co provádí, naschvál…

Syn, když se od něj vrací z neděle, tak je více jak hodinu zamlklý. O tom, kde s tatínkem byli, se nikdy nezmíní ani slovem, nic z něj nedostanu.

Mnohokráte jsem si na to stěžovala a žádala o radu paní na sociálce, mnohokrát jsem bývalého prosila, aby to nedělal, že syn je z toho špatný. Ale jen se mi vysmál a řekl, že on to dělá proto abych se z toho zbláznila a on dostal syna do své péče.

A já mu pořád vycházela vstříc. Napsal mi ž se mu to v ten den nehodí a já mu syna dala jindy. Napsal, že chce syna o dvě hodiny navíc a já mu syna zas dala.

A je jen zlomek toho, co se ted děje. Já po něm chlebem a on po mě kamenem.

Před měsícem mi došla obálka s modrým pruhem. Polil mě pot, když jsem četla co ní stálo. Otec žádá o rozšíření návštěv. Že mu prý bráním syna vídat. A rozsah? Chce každý úterý a čtvrtek od 15-18h a každý druhý víkend. A o prázdninách 3 týdny v kuse. Bylo mi zle a podlomila se mi kolena, když jsem to četla.Vždyť poslední soud byl jen před půl. Vždyť má syn přece jen čerstvě tři roky!!!

Soudní stání ustanoveno na 28.12.2006.

Ale rozhodla jsem se, že syna už jen tak nedám. Jen nevím jak to zvládnu.

Strašně mě mrzí, že nikoho nezajímá, že mě bývalý bil. Nikoho nezajímá, že bývalému o syna nejde, že ho má jen jako nástroj jak se mstít mě, za to, že jsem si dovolila od něj odejít a že jsem si dovolila upozornit na jeho chování.Že svým chováním je nevhodným příkladem pro syna. Syn je mu naprosto ukradený.Všichni jen vidí, že on se prý otec snaží, že platí alimenty jak má, že má o syna zájem si ho brát, tak co mi prý ještě vadí?!

A tak mě nezbývá nic jiného než se prát. Ne o pohojení své dušičky, o to né!! Jen chci, aby syn už měl konečně klid. Dodnes se v nocí budí a pláče. Nemá rád tmu, bojí se usínat sám. Nikoho jiného k sobě než mě do postele v noci nepustí..

Ale to opět nikoho nezajímá. A když to někde řeknu, tak mi obvykle jen odvětí, že je prý syn rozmazlený, a že si prý musí zvyknout.

Já vím, že syn je naopak velmi šikovný a samostatný. Umí všechny barvy, krásně mluví, umí plno básniček, pozná všechny značky aut,umí poznat číslice 0-9. Zná některá písmenka.

A to jsem prý podle bývalého špatná máma..

Mám strach, nevím co me čeká u dalšího soudu. Mám strach o to, jak to půjde dál. S čím dalším ex zas přijde. Někdy mě dochází už síly bojovat proti bývalému, odrážet jeho každodenní útoky. Je to někdy strašně těžké.

Ale vím, že on mě na kolena už nesmí nikdy dostat!!!

Mám přece při sobě dva nejúžasnější chlapy na světě. Svého syna a svého nového přítele, kteří mě drží nad vodou a kteří mi dali sílu dodělat školu, o kterou jsem vždycky bojovala, a o které bývalý vždycky tvrdil, že jsem tak hloupá, že ji nikdy nedodělám.

Doufám že vás tohle nikdy nepotká.Děkuji vám milé maminky,snažilky a těhulky,že jste dočetli až sem. Dlouho jsem váhala, jestli svůj příběh vám říct, ale moc se mi teď po napsání toho všeho ulevilo.

Doufám, že mě neodsoudíte. Nechci aby to vypadalo, že si ztěžuji a fňukám, aby mě někdo litovala. To nechci!! Živote je takový jaký, jen jsem to potřebovala ze sebe dostat, abych mohla s hlavou vzhůru jít dál. Díky…

ps: Omlouvám se, že se nepodepíši, ale ti co mě znají, ví kdo jsem..

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Lesina
Echt Kelišová 9857 příspěvků 17.12.06 11:40

Opravdu to nemáš jednoduché… Držím palce, aby se všechno vyřešilo a abyste konečně mohli klidně žít.
Určitě dej vědět, jak to jde dál. Chudák dítě…  

Lesina  

 
EnkaL
Extra třída :D 11935 příspěvků 17.12.06 11:53

Ahoj,

nemas to jednoduche ale vytrvej, mas noveho pritele a uzasneho syna a ty za to stoji… Bojuj a dej vedet jak to dopadlo… Moc moc ti se Standikem drzim palecky… a urcite i muj manzel se v drzeni palcu prida az mu to dam precist… hlavni je to vsechno zvladnout a vydrzet a ty to zvladnes :)

Enka a Standik (3 a pul mesice)

 
laura
Zasloužilá kecalka 902 příspěvků 17.12.06 13:15

Držím palce,at vše dobře dopadne, to nikoho nezajímá ani to,že když otec bije matku před dětmi, nechá to na dítěti stopy-vždyt to je také týrání. Někde přeci spravedlnost být musí. Co takhle si sms schovávat a na schůzky s bývalým,kdy si předávát dítě a on vyhrožuje a komentuje,že to vše dělá jen proto,aby ses zbláznila a on dostal syna do péče, si brát diktafon a vše dokumentovat a posléze to doložit u soudu. Vždyt to je tyran psychopat -je mi tebe i synka líto-právě i prot,že mám doma 2,5sviště a nedokážu si představit,že by zažil to,co tvůj synek. A když policie nedělala nic,když tě bil, nešlo by to všechno pohnat ještě dál,aby vás nechal napokoji-co takhle nějaký psycholog,který by dokázal,že synovi návštěvy u tatínka neprospívaj,pokud se chová tak,jak se chová. Pak se všichni diví,když týraná ženská zabije tyrana. Co zkusit nějakou linku,kde se zabývají domácím násilím a s tím spojenými problémy-vždyt stát přeci nemůže nechat takhle trápit děti a co matka-ta je pak úplně bezmocná. Obdivuji tě,že necháš syna s „tátou“samotného-nešlo by třeba aby směl být s tátou jen pod dozorem soc.pracovnice? Třeba by se pak choval slušně aspon...... Hodně štěstí vám oběma. Laura

 
Ethel
Stálice 71 příspěvků 17.12.06 17:26

Ahoj,
moc s Tebou cítím (mimochodem, nedávno jsem slyšela v rádiu nějaký pořad o domácím násilí a tam říkali, že je potřeba velmi rázně jednat už při první facce - to píšu snad kvůli těm, co to čtou…)
Napadly mě dvě věci - určitě existuje nějaká asociace pomáhající ženám, které jsou obětmi domácího násilí (ale nevím, jak se jmenuje - ale na internetu to určitě půjde najít) a taky to, že by možná mělo smysl zkusit najít psychiatra (nebo psychologa) - soudního znalce, aby se podíval na Tvého syna, je dost možné, že chování TVého bývalého se na něm nějak projevuje a Ty tak budeš mít argument při soudu.
Držím palce,
 Ethel

 
Anyone
Neúnavná pisatelka 17026 příspěvků 17.12.06 20:40

ahoj,
precetla jsem si tvuj smutny pribeh a je mi to opravdu moc lito:((  

Neboj se,jiste te nikdo odsuzovat nebude,kdo nezazil nepochopi a spise se mu zjezi vlasy hruzou..  

Holky tady maji dobre napady,se kteryma i ja souhlasim-psycholog pro syna a urcite bys nasla ulevu i ty.Urcite neni v norme,kdyz trilety chlapecek hodinu po setkani s otcem nemluvi,kdyz mu nekdo husti do hlavy nesmysly typu maminka te nema rada apod:((  

A ty by sis zaslouzila taky aspon kapku ulevy,je moc dobre,ze mas oporu v novem priteli,ktery te aspon castecne drzi nad vodou,ale ta prozivajici hruza z vydirani a psych.tyrani se zaryje hoodne hluboko.a rozbita duse z toho,ze ti tak moc ublizil a ublizuje clovek,ktereho jsi milovala-milujes,mas s nim dite…  

Vsude se pise,uhodi jednou-uhodi podruhe,odejit hned.Ale myslim,ze ve skutecnosti zadna dlouhodobe tyrana zena nechce a nemuze uverit tomu,ze ten clovek,ktereho ona ma tak rada,zna ho,jak umi byt skvely,je najednou..takova zruda.TAkze pokud mas nekdy vycitky,ze jsi neodesla hned,tenkrat,tak na ne zapomen!,kdo to mohl vedet?nevedel to ani ten tvuj byvaly..  

A za druhe,taktez souhlasim s Laurinym napadem alespon castecne(v ramci tvych zbytkovych sil) agresorovi necouvat.Je to mozna to nejtezsi,ale zkus treba ty sms ukladat,opravdu i ten diktafon(jakoze to zadny dukaz neni),ale veskutecnosti takovy panove jsou vevnitr docela poseroutkove,takze pokud uvidi,ze stojis na same hranici a je ti vse jedno a jsi schopna se rvat jako lev a nehodlat mu ustoupit ani o pid a pouzit proti nemu ty same zbrane,zastavi se,mozna i stahnou.  

Ja ti radim bojuj.Najdi v sobe posledni zbytky sil-a ze jsi silna zena,o tom nepochybuji-a ukaz mu,ze uz toho je proste dost.Klidne si vymyslej-mas nove zname-vlivne,takze kdyz na policii se pred tim nic nedelo,ted uz se dit bude,protoze kdo ma zname,hne se vse.On nebude vedet,ze tve dukazy by nestacily(pokud neni policajt ci pravnik)Je mozne,ze on ma skutecne takove zname,takze se muze ohrazovat,ze se to stejne vse „uklidi“.ale nikdy nebude mit jistotu,ze ty uz ted nejsi tak silna a nemas vlivne pratele-to je jeden z prikladu.  

Mas za co bojovat.Za sveho milovaneho syna,sama za sebe!  

Moc ti drzim pesticky a preji hodne stesti!doufam,ze 28.12.to vyhrajes!  

Any

 
pasanek
Povídálka 28 příspěvků 17.12.06 21:07

Ahoj „Trini“

Nedá mi to nereagovat  - pamatuju si Tvé deníčky - kdysi dávno… Když čtu co zažíváš, musím něco připsat - dělám na sociálu - poku"sím se napsat co bych dělala já, kdyby jsi za mnou přišla - pokud by jsi se neurazila, ale tohle mě fakt ničí, že „někde“    jsou ještě takové kvočny, které takové věci nezajimají - vím, že jsou, proto mi je studno i za ně - věřím ti ta slova doktorů i policie - mám stejné zkušenosti a to z pozice té druhé strany - většina policistů je  v práci jen pro peníze - bohužel - školy jim chybí, natož mít nějaké psychologické výcviky - myslím tím hlavně policisty, kteří slouží a příjimají trestní oznámení… Bohužel taková je naše zem.
Trini… jsi silná…máš můj obdiv - malý je moc chytroučký - kéž by jste měli klid!!! Jak jsi sama psala - na sociálce má Tvůj bývalý asi známost - předpokládám, že soc.prac.jsou na straně Tvého bývalého.. Nevadí - tím to nekončí - nevím, kde bydlíš, ale zkus navštívit sociálního kurátora pro dospělé - měl by fungovat na každém soc. nebo správním odboru městského úřadu. je to člověk, který funguje pro případy, kdy potřebuje pomoc dospělý - to znamená -  poradit, pomoci sepsat, pomoci se na někoho obrátit, ochránit Tě…
Pokud nechceš nikam takhle chodit - vezmi svou situaci z jiné strany - sepiš vše, co se dělo, děje a asi zřejmě i bude dít. Co všechno jsi zažila a zašli to všechno na okresní státní zastupitelství v nejbližším městě, kde na první stranu napiš, že zasíláš materiály, na základě kterých se domníváš, že dochází k páchání trestné činnosti - jednak domácího násilí, jednak ohrožování mravní výchovy dítětě a omezování osobní svobody. Státní zastupitelství je nadřízené PČR - pokud máš jakékoli ambulatní karty, kdy jsi byla na pohotovosti - přilož  je k tomu, pokud si pamatuješ jméno toho MUDr. - napiš ho tom. Pokud Tví rodiče budou ochotni Ti všechny tyto věci dosvědčit - napiš to tam. Včetně toho, že „se domníváš“, že celé toto chování a jednání má negativní vliv na Tvé dítě.
Pokud si tě pozvou, řekni, že by jsi navrhovala znalecký posudek na svého bývalého, který si myslím, by dopadl tak, že by bývalému jistě soudně byl zakázán styk s tvým synem - protože aspoň podle toho co, zde píšeš, jde opravdu podle zákonů ČR o ohrožování mravní výchovy včetně negativního vlivu na malého vývoj.
Tohle všechno by Ti měl pomoci sepsat do srozumitelné uhlazené formy právě kurátor, ale pokud i ten by měl být pod vlivem Tvého bývalého - udělej to sama.
28.12.06 máš další soud - tam (pokud Tě vyzve soudce) řekni, jak se malý chová po jeho návštěvách, řekni, že tohle všechno mohou dosvědčit lidé.....rodiče, tvůj přítel…
napadá mě ještě - jestli bývalý, když byl malý nebo v pubertě neměl nějaké problémy - s drogama, alkoholem, psychikou, nebyl agresivní k rodičům - pokud si na něco takového vzpomeneš - řekni to tam a pak dodej, že se domníváš, jestli se tento stav znovu neopakuje, ale v horších variantách. Co Ti jeho rodiče? musí něco vědět? Sociálka by tam měla dělat šetření, kde malý tráví čas …
Možná už máš všechno tohle za sebou - v tom případě se omlouvám, ale pokud ne - a chceš bojovat - a obejít PČR - pošli to na státní zastupitelství - zkus to… Musím dodat, že pokud stát.zastup.potvrdí Tvou domněnku - bude to prošetřovat PČR, ale již na nařízený pokyn = jiný postup, než když to musí ti   „bídáčci“  dělat na základě Tvého trest.oznámení - to to raději hodí na přestupky - běžný postup - proč by se tím zabývali..
Napadá mě, že pokud nic z toho nemáš odvahu udělat - je ještě jedna možnost - jít na soud a nechat to zaprotokolovat - přímo na daném oddělení nechat vše zaprotokolovat…pak by sama soudkyně měla navrhnout řešení - např.znalecké posudky…atd.
Ať už uděláš cokoliv - přeji ti moc štěstí a hlavně pohodu!! Lásku od malého a pro malého. Stejně tak i klidné vánoce a nový rok.pa Iva

 
Lisa
Nováček 7 příspěvků 18.12.06 09:40

Milá Trinitron,
Dobře si na Tebe pamatuji, ráda jsem nakukovala do Tvých příspěvků, máme podobně staré děti. To co píšeš je hrozné, ale je potřeba s tím rázně něco dělat. Potřebuješ advokáta, i kdyby sis na něj měla půjčit, ale možná ti pomůžou následující odkazy, které jsem zkopírovala z článku v ONA z iDnes (mimochodem doporučuju Ti si přečíst všechno, co tam najdeš v odkazech „domácí násilí“) Myslím, že nejdůležitější je, abys už na všechno nebyla se svým synkem sama, ale našla si lidi, kteří podobných lidí, jako je Tvůj ex- už zažili spoustu a vědí jak na ně.
Takže tady jsou:
KDE MŮŽETE HLEDAT POMOC?
Pro radu či pomoc v nouzi se obraťte na organizaci Rosa, telefonní číslo 241 432 466 nebo Bílý kruh bezpečí, 251 511 313.
Myslím, že bys jim měla určitě zavolat a zjistit, co bys mohla udělat, zda by Ti doporučili zkušeného právníka, možná opatření a pod.
Přeju Ti hodně štěstí a ozvi se, jak se Ti daří.
 Lisa

 
Euka2
Závislačka 3624 příspěvků 20.12.06 07:43

Trini,

no už jsem si říkala, co je s váma…a ona takováhle pohroma. ..... je mi to moc líto, že to takhle dopadlo. Ale bojuj, co to dá, abys byla se synem…škoda, že jsi to bití nehlásila na Policii…domácí násilí jak vyšitá. Takže jakmile k tomu ještě dojde, šupej tam, to je jediná rada, kterou Ti mohu dát.

Budu na Tebe myslet

papa VABE…Veronika Adámek a Berunka Ema

 
pasanek
Povídálka 28 příspěvků 20.12.06 22:14

Trini - zkoušela jsem odepsat - doufám, že se mi to podařilo odeslat! pa Iva

Vložit nový komentář