Našla jsem smysl života

NoeBi  Vydáno: 04.02.12

Vždycky jsem snila o tom pravém a jako puberťačka jsem měla sen o velké rodině, harmonickém vztahu, a o tom, že nic zlého neexistuje. To byla chyba. Ale vysvětlujte to mladé holce bez rozumu a nějaké vidiny budoucnosti. Žila jsem ze dne na den.

Mé nudné dospívání zpestřil den, kdy jsem k Ježíšku dostala PC. Nějak jsem se tím naučila prodírat a založila si účet na jedné sociální síti. Zde jsem ve svých 14 letech potkala svého prvního kluka. Byl sice až z Mostu a dělilo nás mnoho kilometrů, ale vydrželi jsme ten vztah 10 měsíců. Byl to můj první opravdový vztah, z části takový, jaký jsem snila. Hodný kluk, překypující romantikou, to byl můj sen. Ale díky dálce, pubertě a nejspíš i nevybouřenému „mládí“ z mé strany, začala láska ochabovat. A ukončila jsem to. Dlouhou dobu jsme se nebavili, až teď, v posledním roce a půl, jsme k sobě našli cestu a jsou z nás velice dobří kamarádi.

Pak jsem měla ještě mnoho vztahů o délce od 14 dnů po něco málo přes rok :) Ale velký zlom nastal, když mi bylo 17 let. To jsem, opět na netu, potkala jednoho moooc hodného kluka :) Bylo mu 22. Psali jsme si, volali, a pak se i sešli. No, po 2 měsících jsem se k němu nastěhovala, a to bych brala za zásadní zlom v mém životě, co se týče puberty. Vzdala jsem se těch typických věcí, jako jsou diskotéky, vymetání večírků atp. Nastoupila jsem do práce a školu si dělala dálkově. Starala jsem se o domácnost a užívala si maximálně svého štěstí a zamilovanosti.

No a nastal další zlý zlom. Přestěhovali jsme se k našim a tady to od první chvíle šlo do háje. Hádky, naschvály, výčitky. On mě podváděl na virtuální síti, pomlouval mě a divil se, že jsem se s ním koncem srpna 2010 rozešla. Nechtěl to akceptovat a pochopit. Byla jsem tak znechucená, bolavá a nešťastná, ještě k tomu po operacích. Jednou jsem si vyšla s dlouholetým kamarádem a v září 2010 jsem zjistila, že jsem těhotná. On to bral na lehkou váhu, no puberťák, o rok mladší než já. Rozhádali jsme se a nastaly další výhružky. Tím pádem jsem zůstala úplně sama. Ale díky mým rodičům a sestře jsem to zvládla. V prosinci téhož roku jsem si našla svého posledního přítele. Promluvili jsme si o mé životní situaci, že jsem těhotná, co to obnáší, co nás nemine a co náš čeká. On souhlasil s tím,že do toho půjdeme. No tak jsme si užívali a užívali, až přišel den D. Den mé hospitalizace před porodem. Rozepisovat se tu o tom znovu nebudu, máte to v deníčku Jak jsem (ne)rodila v Hořovicích :)

A od té doby to šlo od 10 k 5. No a od září 2011 ke mně přestal každý víkend jezdit, že nemá čas nebo že nemá na benzín atp. Už tehdy jsem tušila, že se něco děje, ale nějak jsem si to moc nepřipouštěla. No a 27. 11. 2011 se se mnou rozešel se slovy: „Promiň, s námi to nemá nic společného, jenom já se na tenhle vztah s dítětem necítím. Jsem na to asi fakt dost mladej a nepřipravenej. Mám tě rád, miluju tě, ale nemůžu. Promiň“. Řekl mi to po telefonu. O mých pocitech jsem napsala další deníček Žiji minulostí, ale informace v posledních dnech mi daly konečný obrázek o mém ex příteli. Je to hajzl.

Už za mě si našel jinou slečnu a v ten den, kdy jsme ještě byli spolu, a řekl mi, že jede za kamarádkou do Příbrami, mi mělo být jasné, že jede za jinou. Ale kdo to mohl tušit. Teď jsem si alespoň udělala obrázek proč. Jezdil za ní, u mě se jen vymlouval a dělal chudinku. V prosinci spolu začali chodit a následující víkend si ji k sobě nastěhoval. Jo, rána to byla, ale to mě tak neskutečně nakoplo, že teď mě nepoznává ani většina nej kamarádů okolo mě. Začala jsem hubnout, mám za měsíc a půl 11 kilo dole a toho nejskvělejšího kluka pod sluncem - syna :) To je můj smysl života, a je pravda, že hledat si usilovně partnera spíš škodí, než aby to přineslo nějaké ovoce :)

Nechávám tomu všemu volný průběh, užívám si svobody, teď jsme se zase začali skvěle bavit s Domčovým taťkou a rozumíme si. Vztah mezi námi není a nejspíš ani v budoucnu nebude, ale vím, že v něm mám skvělého kamaráda a Domča skvělého tátu :) Na zázraky nevěřím, možná tak na osud, ale pěvně věřím a doufám, že mi osud jednou nadělí nějakého hodného chlapa, co bude mít rád mě i malého, a mně e třeba splní ten puberťácký sen :) Kdo ví :)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Janííve  04.02.12 11:14

Ahojky pěkný deníček a poučný pro všechny maminky který hledají smysl života v partnerovi…často pouštění se na tenky led. Můžeš být na sebe pyšná že jsi našla smysl života sama v sobě a nedáváš již své štestí všanc známostem. Přeju ti moc at se ti daří, užívej si života sama a s miminkem, věnuj se sama sobě, pracuj na sobě, užívej si miminka a určitě se zas někdy někdo objeví…může to být za rok, za dva, za 5 let.. život je krásný a nenechme si ho nikým zkazit . držím palce :-)

 
kubaka
Zasloužilá kecalka 659 příspěvků 04.02.12 15:52

Bacha, ani dítě není a nemůže být smysl života. Prozatímní náplň ano. Ale až dospěješ sama, tak snad tvoje zkušenější a dospělejší oko bude dopadat na vhodné partnery.

 
Anonymní  04.02.12 23:04

To ti tedy reknu,stihla jsi toho hodne.Nestacila jsem se divit kdo prijde ted na radu.Sama jednas jeste nedospele,ale nevadi to prijde s ditetem snad automaticky.Doufam pro Tebe.Zivot neni pericko,ale preju Ti jednou krasny a dlouhodoby vztah :kytka: :kytka: :kytka:

 
NoeBi
Stálice 75 příspěvků 05.02.12 16:05

no víte sice jsem toho stihlla hodně,ale jako žádný med to nebyl a za zkrachování všešch vztahů mohla vždy polovička…vždy!

 
Loki01
Echt Kelišová 8733 příspěvků 05.02.12 17:02

to me rozesmalo:) To ze za to vzdy mohli oni......

 
NoeBi
Stálice 75 příspěvků 06.02.12 09:44

promin ale když mě jeden podvádí po internetu s o dost staršíma ženskýma,domlouvá si s nima schuzky a pomlouvá mě,přijde ti že za to můžu já? nebo když ti tvůj přítel řekne že jede za kamarádkou do příbrami,ve skutečnosti za svou novou holkou a stebou se za týden rozejde se slovy výmluvy na malýhoo a jí si za týden po rozchou nastěhuje k sobě? přijde ti že za to můžu já? promin,ale tohle mě dost uráží ;)

Vložit nový komentář