Nastávající a novopečené maminky

Efka46  Vydáno: 16.04.11

Vzhůru do boje! Milé maminky (i tatínkové), asi se taky často v kolotoči s miminkem zastavíte a říkáte si, uff jak já tohle zvládnu? Jak se můžu co nejlépe postarat o miminko? Co mám dělat, když nechce jíst? A to je jen zlomek myšlenek.

I já o tom často přemýšlím a ani já jsem se nevyhla počáteční plačtivým výlevům, i když jsem si myslela, že mě to mine. Mám čtyři a půl měsíce starého synka, který je, jak říká moje máma „zlaté dítě“. Jakožto babička vidí jen jak Martínek hezky papá, hezky žvatlá, usmívá se, pozoruje všechny bystrýma očičkama no a je prostě k sežrání, jak říká babička i dědeček.

Ale každá maminka si užívá i ty druhé stránky: když mimčo brečí, vzteká se, má svůj nic moc den, když třeba nedokážu rozpoznat co přesně chce, když se nerad obléká a mrská se u toho jak žížala a vyvádí, nebo vyvádí v autě, protože se mu asi nelíbí jak je upoután v autosedačce a kdo ví co ještě. A to nemluvím o závažnější problémech, které mnohé z vás maminek jistě řeší nebo budou řešit dnes a denně.

Pro tohle všechno platí jediné - trpělivost, trpělivost, trpělivost, láska k miminku a také vlastní instinkt. Trpělivost mi poradili v porodnici, láska byla jasná už od začátku a instinkt jsem se naučila poslouchat, když jsem bojovala s kojením a už už jsem to chtěla vzdát.

Čerstvé (prvo)maminky všechno vnímají možná více a intenzivněji. Mě skoro položil pobyt v porodnici, kde jsem byla totálně vyčerpaná a na pokraji sil psychických i fyzických. Nevyspala jsem se ode dne porodu, miminko spolubydlící maminky dost plakalo, na pokojích bylo vedro, na chodbách a na záchodech i v kouplně naopak zima, ale personál jak na šestinedělí tak u porodu byl vynikající (mluvím o porodnici u Apolináře).

Do toho všeho návštěvy příbuzných, školení od dětských sestřiček, bolest prsou, nástřihu a tak dále, no prostě šrumec a zvykání si na novou situaci. Vše se zlepšilo, až když jsem se vrátila domů. Ale to zase začaly potíže s kojením, protože jsem malému zezačátku dala lahvičku místo abych častěji přikládala a zvýšila tím tvorbu mléka… prcek pak nechtěl prso a dost jsme spolu při jídle bojovali.

Hodněkrát, třeba ve tři ráno, jsem uronila slzu a ptala jsem se sama sebe, jestli to všechno mám zapotřebí? Ale na druhou stranu jsem to nechtěla vzdát, představu mít mimčo na umělém mléku, když kojit můžu, jsem si nechtěla připustit. Prostě jsem to chtěla dokázat. Manžel mi samozřejmě chtěl hodněkrát při tom řevu a překládání od jednoho prsu k druhému už už připravit lahvičku s Nutrilonem ve snaze ulehčit mi, když viděl mé zoufalé pohledy… Ale nedala jsem se a trpělivost se vyplatila. Nakonec jsme to s Martínkem zvládli.

Další kapitolka je noční vstáváníčko, to je žůžo, od narození jsem se nevyspala snad ani 6 hodin v kuse, no ale člověk vydrží hodně. A to se mnohé z vás teď budou smát, je mi jasné, že některé z vás se nevyspaly ani třeba 4 hodiny v kuse. Já vím, já vím. Když musímm vstát, tak mě někdy přepadne bezmoc a velká nechuť, ale nedá se nic dělat, jíst se musí.

Martínek je moje první dítě a celé těhotenství jsem si moc užívala a těšila se a slova typu „jen si těhotenství užívej, pak nebudeš vědět, co dřív“, jsem brala tak trochu na lehkou váhu a říkala si, že ono to zas tak horké nebude. Ale to si každý musí prožít na vlastní kůži, aby porozuměl.

Jsem si vědomá toho, že každá maminka řeší problémy a leckterá i mnohem vážnější, takže moje zážitky nejsou nic ojedinělého. A také počítám s tím, že bude hůř - jak se říká malé dítě malé starosti, velké dítě velké starosti. Že to doteď zvládám tak, jak to zvládám, vděčím hlavně výchově svých rodičů, kteří mi do života dali hezký příklad toho, jak se navzájem mezi sebou chovat, jak dávat lásku, jak si život užívat a jak si jít za svým.

Když vidím, jak mají k Martínkovi hezký vztah, tak mě hned přejdou veškeré bolístky nebo malicherné problémy, dobije se mi energie a jede se dál. Zásluhu má i moje zlatíčko manžel, který udělá, co mi na očích vidí a moc mi pomáhá a bez něj bych to určitě nezvládla.

V podstatě asi nikomu z vás nedám žádný návod, jen snad vědomí, že když je nejhůř, tak je potřeba si říct, že všechno jednou skončí (špatné i dobré) a užívat si ty hezké chvíle, pokud to jde. Už se to nikdy nevrátí, žádný den není stejný jako ten předešlý a čas běží jako blázen. Mrňous vždycky stojí za nějaké to trápení a jednou Vám vaši lásku stokrát vrátí a nezapomeňte, že vaše dítě si bere příklad z vašeho vztahu k vašim vlastním rodičům, takže mějte rádi babičky a dědečky :-)

Užívejte si každý den a pevné nervy! Jo a nestresujte se z celebrit, které porodí a za 2 měsíce se objeví v televizi naprosto fit, perfektně vypadající a bez kruhů pod očima. Za zakryté kruhy může makeup a můj osobní názor je, že s dítětem zdaleka netráví tolik času jako většina z nás. Mají prostě paní na hlídání, častokrát ani nekojí a najedou rovnou na umělovu výživu a tak nějak se mi zdá, že si to dost ulehčují… no každý ať dělá podle svého.

Tak vzhůru do boje!

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
veverunka11  16.04.11 10:54

Teď to bude znít hodně divně,ale moje dvě první děti my bohužel lásku dříve nevrátili,vím,že jsem si to udělala sama,ještě když přišli z hospody namlátili mě,ale už jsem jim všechno odpustila,a teď když něco potřebují,tak jim mile ráda pomůžu.Jak se říká, v nouzi poznáš přítele.Tak to platí o mých synačcích :-)

 
tokaja
Povídálka 20 příspěvků 16.04.11 12:24

Krásně napsaný deníčak a hlavně pravdivý!!! :mrgreen: :mrgreen: Taky jsem s malou bojovala, kojení atd., ale už jsou malý 2 roky takže -pohodička :pankac: :potlesk:
Přeji hodně trpělivosti a krásné chvíle s mrňouskem :lol:

 
Ajla
Echt Kelišová 8384 příspěvků 16.04.11 20:24

Hezky denicek malymu je dnes 5 tydnu a poseldni dobou pred usinanim dost place ale jinak je to zlaty dite spim 6 hodin v kuse a musim rict ze nejsem vubec unavena…ikdyz vstavat se mi kolikrat v noci taky nechce…
S kojenim jsem bojovlai taky a jak psies ty probrecela jsem nejednu noc..nejhorsi to pro me bylo v porodnici tak jsem brecela praticky porad kdyz odesly navstevy a my bojovali s prisavanim :-D vse se spravilo doma…dnes nam maly venoval svuj prvni usmev a vsechno to za to stoji… :srdce: :srdce:

 
momi33
Nadpozemská drbna 25322 příspěvků 3 inzeráty 16.04.11 21:12

Moc hezké a pravdivé :potlesk: :potlesk: :potlesk:

 
mayacz
Kelišová 5585 příspěvků 16.04.11 22:12

No a já se zatím potýkám i v těhotenství, „těhotenskou demencí“ myšleno tak, že mám asi spřeházené hormony jak se jim zlíbí.. :-? jsem víc na nervy, než jsem byla, hrozně si všechno beru a navíc mám řešení spoustu pitomých papírů co ještě teprve řešit budu,asi mi z toho hrábne.. Nu měla bych si to užívat asi budu poslední 3 týdny kdy půjdu na prázdniny v práci, tedy na normální dovolenou a pak rovnou od termínu půjdu už na mateřskou, bohužel na rok,ale i tak to musíme zvládnout. Díky za uklidnění, žádná v tom nejsme jinak a nikdy nebudeme, doufám, že to přežiju a díky za radu o koukání se i na naše rodiče. Ještě, že je moje mamka znovu vdaná a že si vzala chlapa, který se k ní hodí nejvíce :) a bude z nich skvělý prarodičovský pár :) a už se na ně těším :)

 
ladun
Kelišová 6540 příspěvků 16.04.11 23:44

Velmi rozumný a inteligentní deníček :palec: . Je velká pravda, že si člověk málokdy umí užívat toho, co právě má!!! A právě tyto chvíle jsou Ty nejdůležitější, tak so je, aspoň co to dá, užij… :wink: . Pak člověk někdy vzpomíná, jak mu tehdy bylo dobře a byl šťastný :hug: . Gratuluji k zdravému miminku!!!

Vložit nový komentář