Můj andělíček Nathanielka

zitorka  Vydáno: 11.09.11

V životě ženy jsou dny, kdy to nejde, dny, kdy to zvládá a dny, kdy překypuje štěstím, a ten můj den byl 23. 8. 2011. Po šílené ztrátě v těhotenství, teď přišlo těhotenství s holčičkou, které dopadlo vyvoláváným porodem a snad i šťastným koncem.

Dne 22. 8. jsem byla přijatá do porodnice. Původně jsem měla mít 19. vše za sebou, primář mi přislíbil císařský řez, protože jsem díky prvnímu vyvolávanému porodu (19,5 hodiny v šílených bolestech) a druhému těhotenství, kdy jsem musela rodit svého chlapečka jako andílka, prostě neměla odvahu, zato jsem měla šílený strach z normálního porodu. Jenže po domluveném císaři za týden mi volal z porodnice jiný lékař, že mi císařský řez udělají, ale že ode mně chtějí indikaci od psychiatra, že můj psychický stav mi nedovolí porodit normálně. Tak jsem sháněla psychiatra, který by mi vypsal do papíru tuhle větu. No, během jednoho týdne, který jsem na to měla, by mi to nevypsal žádný. Dokonce jsem mluvila s jednou příjemnou paní psychiatričkou, která se mně zeptala, jestli jsem po předchozím těhu navštěvovala psychiatra, odpověděla jsem, že ne. Na rovinu jsem jí řekla, že ať se na mě nezlobí, ale že to je věc, na které nejsou žádné tabulky, že s tímhle se jako matka musím vypořádat sama a že si myslím, že psychiatr je v téhle záležitosti úplně mimo… a ona? Dala mi za pravdu.

Ale abych se dostala k tomu hlavnímu, po tomhle martyriu jsem zavolala do porodnice, že chci 22. vyvolání, že si ten porod dám normálně a teď jsem za to upřímně velice ráda. Jenže ten den se nic nedělo, ležela jsem na pokoji, vystresovaná a šílená strachy, večer mi kolem desáté hodiny přišla sestřička zavést tabletku na preindkuci porodu a dostala jsem k tomu žihadýlko na spaní… no, ten stres prostě žihadýlko na spaní nevzal v potaz, navíc jsem byla na pokoji s maminkou, která už měla miminko na světě, takže jsem slyšela pláč miminka a pořád jsem se budila.

V šest ráno přišla vrchní sestra a řekla mi, ať si sebou vezmu všechny věci, že jdeme na sál, udělala mi klystýr (poprvé, no otřesné) a pak přišel sám pan primář, který mě prohlédl a zavedl tabletku na vyvolání, to bylo čtvrt na osm. Deset minut jsem ležela a nesměla se hnout, aby tabletka nevyjela, hned po tomhle jsem zavolala manželovi, ať dojede, že tam nechci být sama. Bolesti přicházely po pěti minutách, ale já při nich pochodovala a v klidu jsem to rozdýchávala. Dorazil manžel, za dvě hodiny přišel primář, prohlédl mě a zavedl druhou tabletku, to bylo čtvrt na deset. Pořád jsem čekala ty šílené bolesti, které jsem měla u první dcery, ale nic takového nepřišlo. Lehla jsem si na lůžko, dostala křížové bolesti, ale abych to vzládala, tak jsem si pohupovala pánví do půlkruhu, moc mi to pomáhalo, bolesti skoro žádné, všechno jsem to v klídku prodýchávala. Upřímně, zaujala jsem postoj, že jsem každou kontrakci vítala, protože jsem se blížila k závěru.

Ve čtvrt na jedenáct jsem byla otevřená na 1 cm, přišel primář, píchl vodu a celou ji vypustil… čekala jsem, co šíleného přijde za bolesti, ale nic, bolesti jsem necítila, do toho přišla dětská doktorka, zeptat se, jak to postupuje, primář řekl, že ještě tak hodinu a půl. Stahování bříška s minimálními bolestmi jsem začala pociťovat až chvilku před velkým finále, ale pořád jsem to rozdýchávala. Manžel mi hlásil na monitoru velikost těch kontrakcí a zároveň, že srdíčko bije krásně. Poprosila jsem primáře, že chci epidural, že mám strach z toho, jak poleze miminko ven, že to nechci cítit, vyhověl mi, přišel pan anesteziolog z ara a zavedl mi epidural. Necítila jsem vůbec nic, přišla vrchní a zkontrolovala srdíčko přes břísko, to dělala každých deset minut, a taky mě donutila, ať se zkusím vyčůrat, že to líp postoupí. No, miluji bažanta, sedla jsem na něj a snažila se domluvit svému močovému měchýři, aby to pustil, ale v tom epiduralu to šlo celkem těžko :-) Vrchní mi pustila i vodu do umyvadla, že to třeba pomůže, pomohlo…

Bylo třičtvrtě na dvanáct a přišel primář, že napíchnou oxytocin, že nemám bolesti, že se to zastaví… no nezastavilo, začala jsem do pěti minut od jeho věty cítit tlaky a řezání ve spodku. I přes epidural, který jsem měla pořád puštěný, přišla vrchní a zkontrolovala mě… 7 cm… začala z postele dělat kozu, přinesla kapačku, abych to cítila, ale tu ani nestihla napíchnout, protože už jsem na ni řvala, že to nevydržím. Pětkrát jsem musela malou přidržovat, aby nevylétla sama, kdy mi sestřička řekla, že musím ještě počkat. Když už jsem jí řekla, že nemůžu, že si to dělá, co chce, tak mě prohlédla a řekla, že můžu začít tlačit, v ten moment jsem měla na sále primáře, vrchní, která mě odrodila, dětskou lékařku, sestřičku z novorozeneckého a všichni čekali, až maličkou vytlačím. Celou dobu jsem byla napojená na monitoru, ale nějaký příjemný hlas v mé hlavě mi řekl, abych rychle zatlačila a sledovala, a na dvě zatlačení byla maličká venku.

Ale bylo ticho… při rotaci v porodních cestách se nadechla krve, ale tak hluboko, že jí museli pomáhat. Když už sestřička z novorozeneckého volala na aro doktora, ležela jsem, brečela nahlas a držela manžela za ruku… nevím, jestli jsem si to říkala v hlavě nebo jsem to říkala nahlas, ale mluvila jsem na maličkou, aby se rozdýchala. Prosila jsem Damiánka a anděly strážné, aby tohle už nedopustili, že ji chci mít u sebe, zdravou a živou. Ještě teď mi tečou slzy, když si vzpomenu, jak byla modrá a bojovala… viděla jsem, že sem tam se nadechne, ale zase jí to nejde a dusí se.

V ten moment přiběhl doktor z ara, ten příjemný pan anesteziolog, byl zadýchaný a letěl hned k maličké, zavedl hadičku do krku, odsál, maličkou mezitím masírovali na srdíčku a vháněli jí kyslík do pusinky pumpou. Pohled to byl strašný… za doktorem z ara běžely dvě setry, které měly kufřík s adrenalinem a jinými léky na oživování. Pak jim doktor řekl, že už je všechno v pořádku, že můžou odejít. Oddechla jsem si, manžel měl skoro rozdrcenou ruku, já pořád ležela s nohama nahoru, protože v ten moment nikdo nemyslel na mě, ale na mojí holčičku, tak aby si nepřekáželi, tak zbytek doktorů a sester stál bokem. Doktor z ara odcházel a řekl mi, že tohle byl jeho nejrychlejší běh, ale že už je vše v pořádku. Dětská doktorka se začala hádat s primářem, že malá ztrácela ozvy už když byla vevnitř, on na ni řval, že celou dobu sledoval monitor, sestra jim říkala, že ta malá vykvikla, to vše přede mnou… mně to bylo jedno. Malou odnesli do inkubátoru a na kyslík. Manžel šel za nimi a pak mi maličkou přinesl ukázat na fotce, mezitím jsme dostali skvělou zprávu, že už jí snižují kyslík, že to zvládla dobře. Apgar skore jsme měli 5-8-10.

Dne 23. 8. 2011 ve 12:15 se narodila moje druhá dcera (třetí dítě). Nathaniela Anna s váhou 3200 g a 48 cm.

Po dvou hodinách mě odvezli na pokoj, kam přišel i manžel a dovezl mi maličkou a já jí hladila, brečela a chovala a byla po dvou letech konečně trošku šťastná. Pak mi jí sestřička odvezla, ať si odpočnu, a druhý den mi ji ráno dovezli a už jsem ji nedala z ruky, jen když musela jít na nějaké vyšetření.

V den narození mojí Nathanielky při nás stál celý zástup andělů a skoro půlka nemocnice. Tímto bych chtěla i poděkovat, že přes všechny trapárny provázející domluvený císař a pak jeho odvolání ze strachu před žalobou, jsem ráda za to, že jsem rodila normálně, protože jsem porodila bez nástřihu, neměla jsem žádné porodní zranění, jen jednu malou trhlinku, kterou jsem druhý den necítila.

Tohle byl přes peklo na konci můj nejlepší porod… co se týče bolestí. Co se týče psychiky, to bylo nejhorší těhotenství :-)

Takže?

Štěstí se k nám vrátilo a doufám, že v podobě zdravého a živého dítěte už to tak i zůstane. Každý den děkuji andělům strážným a svému synovi, že je tu se mnou a prosím je, aby mi Nathanielka už zůstala a krásně rostla.

Konečně trošku šťastná mamka Míša

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.9 bodů
 Váš příspěvek
 
Terez85
Zasloužilá kecalka 755 příspěvků 11.09.11 08:55

Moc a moc gratuluji!!! :kytka: :kytka: :kytka: Popsala jsi to tak živě, že jsem chvílemi četla se zatajeným dechem a v „duchu“ Tvou dcerušku oživovala taky! :wink: Přeji hodně zdravíčka do života a štěstíčko pro celou Vaši rodinku!!!! :hug: :hug: :hug: :srdce:

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17595 příspěvků 11.09.11 09:02

Uff, teda brečím tu taky, ten moment, kdy se nemohla nadechnout, musel být strašný :cry:
Hlavně že jste to zvládly a moc gratuluju k šťastné rodině :potlesk: :kytka:

 
Lacenka
Neúnavná pisatelka 18643 příspěvků 11.09.11 09:07

Zitorko moc moc gratuluji k dcerušce, šíleně moc jsem ti ji přála ostatně jako každé andělíčkové mamince, ale při přečtení nadpisu na mě šli vážně mdloby :oops: UUUUUUFFFFFF jsem fakt upřímně ráda že nadpis s obsahem deníčku nekoreponduje a přeji do života jen a jen zdraví a štěstí…Však má ten nejlepší dozor z nebe :kytka: :kytka: :kytka: :kytka:

 
ameli
Povídálka 12 příspěvků 11.09.11 09:30

Míšo, už nějakou dobu sleduju,kdy se objeví tvůj deníček o narození druhé dcerky. Jsem šťastná, že to nakonec vše dobře dopadlo, i když to bylo psychicky hodně náročné a moc moc blahopřeju. Úplně chápu tvůj strach z přirozeného porodu po té ,co máme za sebou, ale jsi moc statečná, že jsi to nakonec zvládla a Nathanielka je velká šikulka. A to druhé jméno jste taky vybrali hezky.....Přeju Nathanielce hodně zdraví, ať pěkně prospívá a vám všem jen samou radost z toho uzlíčku štěstí.

 
denbaden
Kecalka 342 příspěvků 11.09.11 10:05
Míšo, děkuji ti za Nathaniellku Annu

to, že se narodila zdravá a obě jste v pořádku , je snad pro mě znamením, že mi bylo částečně odpuštěno :hug:
moc gratuluji ke krásné dcerce a už se nemůžu dočkat, až si ji pochovám!!

 
Emina
Kecalka 337 příspěvků 11.09.11 11:14

Moc gratuluji k holčičce a přeji už jen samé krásné dny. Tvůj deníček byl moc pěkný, při čtení jsem prožívala hrozný strach, jak to dopadne.

 
Alficek
Kelišová 5542 příspěvků 11.09.11 12:04

četla jsem to se zatajeným dechem,at jste holky zdravoučké :hug:

 
Škurpice
Extra třída :D 10119 příspěvků 11.09.11 12:42

moc gratuluji a přeji, ať vás štěstí nikdy neopouští :hug:

 
momi33
Nadpozemská drbna 25322 příspěvků 3 inzeráty 11.09.11 13:46

gratuluji :potlesk:
Holčička je přesně o 34 let mladší než já :oops:
A do života jí přeji hodně lásky a zdraví.

 
natašimi
Ukecaná baba ;) 1159 příspěvků 11.09.11 15:08

Miško teď už bude jen a jen dobře a Niki s Nathy ti budou dělat jen samou radost :hug: :hug: :hug: Damiánek na vás všechny ze své nebeské postýlky dohlíží :srdce:

 
piskle2
Ukecaná baba ;) 1570 příspěvků 11.09.11 16:34

Damiánek :andel: je právem hrdý a svou druhou sestřičku, tatínka a hlavně na tebe, svou úžasnou maminku. :hug: :kytka:

Míšo, Nathaniellko Anno, nechť je váš společný život propleten jen radostnými chvílemi, trvající věčnost.

Máme vás rádi. :hug:

 
hojta-míma
Stálice 87 příspěvků 11.09.11 18:42

Gratulujeme holky :potlesk: jste obě móóóóóóc statečné(prostě ženské)a taťka má určitě radost,jste na něho 3baby :wink: :palec:

 
Divine
Závislačka 2644 příspěvků 11.09.11 19:09

Gratuluji statecna maminko!!!! Ten vas pribeh me dostal, uf. Preji vam a vasim dcerkam jen stesti a hlavne zdravicko- to nejdulezitejsi!!!

 
girlie sage
Kelišová 6258 příspěvků 11.09.11 19:10

Krásně napsané, až jsem si tu pobrečela. Gratuluju k Nathanielce a Damiánek Vás určitě bude opatrovat :hug: :hug: :hug: :hug:

 
didafifa
Kelišová 6429 příspěvků 11.09.11 20:46
miso

… krasny pribeh … jeste jednou moc gratuluju a dekuju za to jakou mi dodavas odvahu …a nejen ty ale vsechny ty uzasny maminky andilku z prazdne naruce :hug:

 
Potápka
Extra třída :D 10054 příspěvků 11.09.11 20:47

A to jsem dneska chtěla jít brzy spát :mrgreen:
No a bulím tu a jsem hrozně ráda, že jste to dotáhli to úspěšného konce. Já vím, že ty nervy v těhu jsou strašné, ale obě víme, že to za to stojí :srdce: :srdce:

 
Julií
Kecalka 422 příspěvků 11.09.11 21:29

Míšo,
jsi vážně statečná ženská. Já bych zešílela. Hlavně ať malinká prospívá.
:hug:

 
Evelline
Závislačka 4561 příspěvků 11.09.11 23:03

Damiánek je anděl strážný a své setsřičky jen tak lhece nedá.. gratuluju k druhe dcerce… a aby jste vsichni co nejrychleji zapomneli na to zle co Vas pri porodu potkalo a uz se jen tesili a radovali :hug: :palec: Evelline a Damiánek F. :srdce:

 
helenkanai
Závislačka 3238 příspěvků 12.09.11 08:13

Moc moc moc gratuluji k malé!!!! :srdce: :srdce:

 
eseta
Neúnavná pisatelka 16888 příspěvků 12.09.11 09:18

moc gratuluji,ještě teď mi tečou slzy

 
Bibi 72
Ukecaná baba ;) 1918 příspěvků 12.09.11 11:26

Mišule, Mišule…dostaneš na prdel…zase tady bulím…
hlavně, že jste obě v pořádku…Damiánek stál při vás , jste holky šikovné… :hug:

 
Culie
Závislačka 4402 příspěvků 12.09.11 11:30

taky moc gratuluji k holčičce a přeju samé zdravý…i mě to čeká každým dnem a doufám že nám bude náš andílek držet palce,at je vše v pořádku

 
Sabrine
Ukecaná baba ;) 1474 příspěvků 12.09.11 19:02

Veliká gratulace k dcerce.Máme stejný datum narození nám se Melisa narodila též 23.8.2011 v 18.00 :mrgreen:

 
zitorka
Ukecaná baba ;) 2198 příspěvků 12.09.11 21:18

Všem chci poděkovat za gratulace a přání zdravíčka…

Sabrine: tak nejen, že máme stejně narozené dcery, ale i stejný mětřík :-D

 
Sali
Zasloužilá kecalka 942 příspěvků 12.09.11 22:47

Zit,
co dodat… :srdce:

 
jellyy
Stálice 89 příspěvků 13.09.11 20:14

moc vám gratuluji a přeji malé i celé rodince jen to nej nej :andel: :andel: :andel:

 
Denyska
Nováček 9 příspěvků 14.09.11 10:11

Krásně napsané, velice sugestivně… až jsem si u toho pobrečela. Přeji už jen vše dobré… :-)

 
estrea
Zasloužilá kecalka 992 příspěvků 1 inzerát 14.09.11 10:29

Velikááánská gratulace :kytka:

 
koralina11
Neúnavná pisatelka 16711 příspěvků 16.09.11 09:34

teda normálně tu bulím hlavně že je vše v pořádku a malá se má čile k světu moc gratuluji,a jak je vidět každý porod je opravdu jiný a nejde to srovnávat já měla vyvolávaný byly to bolesti strašný křížový nic nepomohlo ani epidural tak bych to napodruhé taky chtěla lépe no snad s eněkdy zadaří

Vložit nový komentář