Happy end

Lamiia  Vydáno: 30.03.11

Můj životní příběh se ubíral uplně jiným směrem než dětmi, mateřstvím a pravými city. Byla jsem nezvladatelné dítě, které by ještě před pár lety místo „nezvladatelného“ psalo „nepochopené či nemilované“.

Bylo mi 16 let, když jsem poprvé utekla od rodičů ke svému tehdejšímu příteli, kterému bylo o šest let více, bylo před Mikulášem a moji rodiče se opět celou noc hádali. Nesnášela jsem jejich hádky, většinou vyostřené v mlácení se navzájem, viníkem byl alkohol. Má macecha a otec s ní, nikdy nevěděli, kdy přestat.

Odešla jsem velmi brzo ráno s batůžkem toho nejnutnějšího v tehdejší době, jsem už studovala a přes týden pobývala na intru, takže šlo jen o přežití víkendu a poté dalších a dalších víkendů, dál jsem neuvažovala… jen jsem chtěla být někde, kde na sebe lidi nekřičí, nebo naopak není dusné ticho. Povedlo se, naskočila jsem na stopa a už jsem se vezla o pár desítek km za svým drahým. Povyprávěla mu, co se stalo a on přede mnou na kolenou klečel a říkal, že se o mě postará ať se ničeho nebojím.

Nepostaral. Byl závislý na automatech a celý měsíc jsme prakticky žili z brambor, kterých byl plný sklep. Po měsíci, co se mi nikdo neozval, ani já se neobtěžovala nikomu ozývat (má hrdost byla silnější než hlad), přišla sms od mé pravé matky. Hned sem jí napsala, že jsem v pořádku, ať se o mě nebojí, trvala na tom, že přijede, že chce vidět, zda mi nic nechybí. Po pár minutovém přemlouvání jsem svolila. Přijeli všichni moji praví… můj starší bratr, můj otec a má matka. Výslech, výčitky, zloba… přestože jsem trvala na tom, že mi nic neschází a že se vrátit nehodlám, mě máma nakonec zlomila a odjela jsem tedy k ní, po cca dvou letech co jsem s ní nepromluvila, ani ona se mnou.

Vydržela jsem u ní celý půl rok a poté se mi i v její rodině cosi nelíbilo a opět jsem utekla (tehdy jsem to spíše viděla tak, že mě ona vyhodila), bylo mi už čerstvých 17, byla jsem bez přítele, v peněžence 50 korun, mobil zabavený… utíkala jsem po staré cestě, co vede do máminy vesnice a někde uprostřed jsem zalehla na palouček, batoh pod hlavu a s pohledem upřeným na bezmračné nebe si říkala co dál… co mám dělat… že podruhé se k nim už zaručeně nevrátím… hned z kraje mohu říct, že jsem se skutečně nevrátila. Proběhlo mi hlavou pár možností, až jsem z nich vybrala tu jedinou správnou (v tu chvíli) a utíkala dál na hlavní cestu a opět stopovala do města, kde jsem byla už druhým rokem na internátě.

Říkala jsem si, že tam mám spoustu přátel, že někde hlavu složím, no a když ne… bylo léto, prostě přespím někde v parku a druhý den se uvidí… osud tomu chtěl jinak a já stopla auto s otcem a synem, zedníky, co byli v onom městě na ubytovně ještě s dalšími chlapy… celkem osm jich tam bylo… dali jsme se do řeči v autě a já vždy s hubou prořízlou, se hned rozpovídala, že už vlastně já chuděra nemám žádné rodiče. Hned měli zájem se o mě starat… vzali mě na ubytovnu s sebou, týden jsem s nimi pracovala na zateplování paneláku, ohromně sem se při tom bavila a poté jsem byla seznámena s jejich kamarádem, že má větší byt, že když bych se mu o domácnost starala, nechá mě tam bydlet.

Já, že jasné, že vše okolo domácnosti umím, že moc ráda… a už to bylo. Sbalila jsem si svuj baťůžek, vesele nakráčela do mužské domácnosti, ve velmi zoufalém stavu… dala ji hned dokupy, umyla vše co se dalo, nablýskala a ve finále uvařila výbornou večeři pro pana domácího, jeho bratra a nějakého kamaráda. Mmm, pan domácí se do mně zřejmě skrz toto hned zamiloval a začal mě uhánět. Odolávala jsem celé letní prázdniny… až nakonec, když jsem měla opět nastoupit do školy a vidina práce dohromady se školou nebyla nijak lákavá, jsem svolila, že tedy budem bydlet na hromádce, já se starat o něj a on mi za své peníze dovolí dostudovat. Vše bylo ideální…

Až se postupně začalo vše zvrtávat a já byla po jeho zkratech více v nemocnici než doma… to mi táhlo už k 18 roku, šla jsem dát rodiče k soudu a pobrat od státu nějakou tu almužnu než soud proběhne, abych měla konečně něco svého a nebála se o dostudování… zkousávala zuby a snažila se jen každý den přežít, nakonec jsem skončila v nemocnici s rozseklou tepnou na zápěstí a velkou bolestí na duši. Po tomto jsem drahého pana domácího začala nenávidět a vrhla jsem se do náruče jinému, pak ještě jinému a tak jsem se začala maličko promiskuitně léčit z bolesti kterou mi 1,5 roku tento týpek způsoboval…

Až jsem někdy v roce 2006 okolo listopadu zjistila, že jsem asi těhotná. Mno, né že bych v první chvíli věděla s kým a jak… bylo mi to jedno… opět byl výstup s panem dokonalým a já s přeraženým nosem, rozházenými věcmi po celém bytě, že jako nikam nepůjdu, mu říkám zcela chladným hlasem, že kdyby šlo o mě, tak mu dám ještě sto dalších šancí, ale že už jen o mě nejde. Posléze jsem si zvládla dozabalit a utéct ke kamarádovi… ještě pár měsíců trvalo, než mi ex dal pokoj a přestal nechávat mlátit vše s mužským orgánem, co se kolem mne mihlo, než mě přestal stopovat před školu a vyhrožovat mi, že jestli se nevrátím tak… nevrátila jsem se, zařídila si sama bydlení, s pomocí pár přátel a známých si byt vybavila, sehnala výbavičku na mimčo a začala fungovat (stále jsem se nebavila s rodiči, stud, hrdost a jiné mé hloupé vlastnosti mi nedovolili škemrat o pomoc).

V květnu 2007, po 36 hodinovém porodu, v mých 19 letech se mi narodila krásná, zdravá, 3,5kilová holčička, v tu chvíli jsem věděla, že je vše jak má být… Že přesně toto je můj osud a tímto směrem se bude dál ubírat můj život. Když bylo moji prdelce deset měsíců, úplnou náhodou jsem na chatě narazila na jednoho ze svých milenců z té kritické doby, začali jsme si psát, párkrát jsme se viděli a zjistili, že si rozumíme i jinak než jen v posteli, naprosto ho nenapadlo, že by dítko které u našich návštěv asistuje byla jeho krev… ani jsem neměla touhu mu to říkat, nechtěla jsem, aby zblbnul a byl s námi z povinnosti…(sama jsem si tím nebyla zcela jistá).

Po 14 dnech jsme spolu stejně začali bydlet, dcerku miloval a chtěl s námi být a neřešil čí je… po nějakém čase spolužití začal počítat a tak nějak vrtat kdesi cosi… tak jsme si k Vánocům nadělili genetické testy. Proběhly, přišly výsledky a on nevěřícně koukal na výsledky, které byli pozitivní… nyní spolu máme vlastní byt, druhou holčičku, stýkáme se s oběma mýma rodičema a plánujeme svatbu a možná… časem třetí dítko. Snad se nám konečně povede ten chlapeček… máme nádherný harmonický vztah. Můj skoromuž je naprosto dokonalý otec a partner a mě má za stejně dokonalou jako já jeho… mno co víc si přát.

Své rodiče miluji a nic si nevyčítáme… já měla kritickou pubertu, byla tvrdohlavá jak bejk a oni měli také své starosti.

Člověk musí projít peklem, aby se na konci mohl radovat z maličkostí a stačil mu úplně obyčejný život s jedním mužem… přeji všem, kterým nyní jejich život nepřijde příjemný, ba velmi bolestivý, aby na konci viděli to světýlko, které ani mě v těch nejhorších chvílích nepohasínalo a bojovali… na všechny z nás jednou, někde čeká láska, porozumění a vše co od života očekáváme… ;)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.1 bodů
 Váš příspěvek
 
bedrunkaM
Povídálka 28 příspěvků 30.03.11 09:01

krásné…já tak miluji happy endy!!! ;) :dance: neskutečné,co lze ve tvých letech zažít a prožít… :kytka:

 
MeloryNox
Kelišová 5249 příspěvků 14 inzerátů 30.03.11 09:10

Opravdu happy end. Je krásný, jak tě osud spojil s tatínkem té maličké :srdce:

 
Iwi
Závislačka 3379 příspěvků 30.03.11 09:44

rasne napsane, uplne jsem tvuj denicek hltala! moc ti to preju, je hezke ze nakonec je vse dobre a mas skoromanzela :) a detia se moc stastny, to ti moc preju potom co jsi zazila. :kytka:

 
mobilishky
Kelišová 5021 příspěvků 30.03.11 09:48

Krásné, život jsi asi vážně neměla vůbec jednoduchý. Ten konec je super,moc ti to přeji. Opravdu je zvláštní jak vás osud svedl znuvu dohromady…přeji hodně štěstí :palec:

 
Ilwimia
Zasloužilá kecalka 926 příspěvků 30.03.11 10:15

Gratuluju, jen tak dál!

 
Kamča.dalmatinka
Hvězda diskuse 46984 příspěvků 30.03.11 10:35

TEDA TO JE AŽ NEUVĚŘITELNÉ :potlesk:
Opravdu krásný deníček a přeju hodně hodně štěstí

 
Marsi86
Zasloužilá kecalka 739 příspěvků 30.03.11 12:20

ten osud si s námi teda umí pohrát
hltala jsem tvuj deniček až do konce jedním dechem

 
Aries6
Neúnavná pisatelka 17660 příspěvků 13 inzerátů 30.03.11 12:36

Přečetla jsem to s otevřenou hu…, fakt síla … Ale krásný konec :-D

 
Lamiia
Zasloužilá kecalka 533 příspěvků 30.03.11 12:54

jej ženský vy jste mě dostali, u vašich komentářů mi začali téct slzy, nečekala jsem vůbec nějaký ohlas, spíš sem se chtěla sama kvůli sobě vypsat.. mockrát děkuji.. vážím si vašeho času který jste obětovali na četbu mého příběhu… :huban:

 
kikina2004
Kelišová 6551 příspěvků 30.03.11 13:03

Uzasny, krasny denicek, preji jen velike stesti a snad i toho chlapecka....­..Diky, moc krasne se to cetlo

 
lasička1
Echt Kelišová 7602 příspěvků 30.03.11 16:48

Tak to bylo opravdu krušné dospívání…a takový konec.To je naprosto úžaný!!!Klobou­k dolů.

 
Mahora
Zasloužilá kecalka 693 příspěvků 30.03.11 18:02

Hezky a poutavě napsané. Jsem moc ráda, že jsi našla tu správnou cestu a skvělého přítele a tatínka. Co víc si přát. Snad jen, aby už se ti všechny strasti vyhly! Hodně štěstí! :hug:

 
zuzukaa  31.03.11 11:45

KRASNY I SLZICKA UKAPLA MELA SEM PODOBNE DETSTVI :-( KRASNEEE MOC PREJI TI HODNE STESTI :hug:

 
Veru-nka
Zasloužilá kecalka 792 příspěvků 31.03.11 13:32

Krásný…ještě ted ze mě nespadla husina :potlesk: Vážně jak z filmu! Akorát tady je to nádherné to, že jsi toho zažila spoustu špatného a happy end bude pokračovat určitě dál a dál…Moooc gratuluji a přeji všem čtyřem hooodně štěstíčka :srdce:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele