Nebuďme naivní

wesley  Vydáno: 19.09.12

Procházela jsem diskuze zde na eMimi a našla spoustu příspěvků o tom, jak žena miluje ženáče, jak je vdaná žena nevěrná, jak čeká vdaná žena dítě s milencem a nemůže se rozhodnout. Snad tento deníček, jedna moje životní zkušenost, otevře takovým ženám oči.
Pro zachování soukromí jsem použila cizí nick.

Žila jsem naprosto normální život. Život jedné matky. Jeden den a ten stále dokola. Žila jsem s manželem a naší malou dcerkou.

S mým manželem už jsem nějaký ten rok a plně si vybavuji naše začátky. Myslela jsem na to, co jsme si slíbili u oltáře a žila tím, že je to platné do konce života. Byla jsem velká moralistka, která nikdy nechápala nevěru, věřila jsem na lásku, na to, že naše manželství zvládneme v dobrém i ve zlém. Těšila jsem se na to, až jednou s mužem zestárneme, budeme vzpomínat a řekneme si – být mladí, vzali bychom se zase.

Zkusím příběh zkrátit. Asi dva roky po svatbě jsem potkala Jeho. Jak jsme se poznali, je na dlouho, ale poprvé jsme se viděli u mě v práci. Jen co vešel do dveří, tak jsme si padli do oka. Já k němu ale byla odměřená, žádné zbytečné řeči, žádné velké pohledy. On se na mě ale stále usmíval, pokukoval a přišlo mi to hrozně sympatické.

Jeden den jsem končila v práci pozdě večer, měla jsem odpolední směnu. Vyjdu z práce, a kdo na mě nečekal – On. Hezky mě pozdravil a pozval na kávu. Vzala jsem to a docela ráda. Byla zima, všude spousta sněhu, takže šálek dobré, teplé kávy určitě nezaškodí. Zašli jsme spolu do příjemného podniku, popíjeli kafíčko a povídali si. Neviděla jsem na tom nic špatného, brala jsem ho jako… jako kamaráda prostě. Prošla jsem pohledem jeho ruce, ale nikde jsem neviděla snubní prstýnek. Tak jsem se ho otevřeně zeptala, kde má ženu. Byl podstatně starší než já, tak mi to přišlo tak nějak logické. Řekl mi, že ženu nemá, je několik let rozvedený a žije sám.

Vídali jsme se stále víc a víc a měli k sobě stále blíž. Snažila jsem se to zastavit, ale nešlo to. Bylo mi jasné, že se mu líbím a po pár setkáních jsem si byla jistá tím, že chce víc než kamarádství. Chodíval za mnou do práce, gentleman, sympaťák, dobýval si mě. Jednou jsem řekla, že mám chuť na pizzu a za 20 minut jsem ji měla na stole.

Uběhlo několik týdnů a my jsme se ještě sblížili a cítili k sobě víc než nějaké přátelství. Potom mě vzal k sobě domů. Měl obrovský, krásný rodinný dům. Říkal, že žije sám, jen má paní na úklid, která chodí jednou týdně. Při pozorování domu mě hned prolétlo hlavou, že asi si pozval domů vizážistku interiéru, nebo jak se tomu říká, protože měl dům krásně sladěný, a záclony ve stejné barvě a stylu jako květiny na stolech, není myslím zrovna to, čím se zabývá chlap.

Žila jsem dvojí život. Život se dvěma muži, ale ani s jedním jsem nebyla na plno. S milencem to bylo krásné, užívala jsem si každou minutu, ale potom jsem došla domů a nedokázala zastavit slzy. Padly na mě výčitky svědomí a nevěděla jsem, jak dál. Nechápala jsem, proč to potkalo zrovna mě. Mě, moralistku?! Která pořád tvrdila, že ji tohle nikdy nemůže potkat?

Někdo to možná dokáže tajit dlouho, ale já ne. Po nějaké době jsem šla s pravdou ven a manželovi se přiznala. Dnes vím, že to byla největší chyba, co jsem udělala, takové věci se prostě říkat nesmějí! Myslela jsem, že mi to pomůže, že se mi uleví, že mi spadne kámen ze srdce. Ano, ulevilo se mi. Na prvních pět minut. Potom kámen na srdci vystřídal balvan a bylo to ještě horší.

Manžel dělal scény, nemohl se s tím smířit, cítil se jako špatný on, že jako chlap selhal. Pořád mi v kuse nadával, jedna hádka střídala druhou. Nevím, zda to udělal schválně nebo ne, ale po nějaké době si taky našel milenku, respektive přítelkyni, jak on rád říkal.

Naší dcerce v té době bylo 5 let, tak jsme se dohodli, že kvůli ní spolu zůstaneme bydlet, ale jen jako spolubydlící a rodiče, nic víc v tom nebude. Nechtěli jsme malou stresovat, chtěli jsme, aby v pořádku přešla ze školky do školy a domluvili se, že rozchod uskutečníme později, časem a hlavně v klidu. Ale žili jsme si každý svůj život.

S milencem to bylo stále hezčí a krásnější. Byli jsme spolu, kdykoliv to šlo, i když toho času moc nebylo. Pro mě byla na prvním místě moje dcerka a nechtěla jsem, aby malou poznal. Nechtěla jsem jí dělat zmatek v její malé hlavičce tím, že je to nějaký „strejda“. Chtěla jsem ji od toho všeho držet dál. Říkala jsem, že na takové věci je ještě spousta času. On do mě byl ale zblázněný a hned uskutečnil menší opravu svého domu. Na schodišti nechal udělat zábradlí, jeden pokoj vymaloval na růžovo. Těšil se moc na to, až se já i malá k němu nastěhujeme.

Jednoho dne mi zavolal, že musí odjet na 14 dní pracovně do Francie. Noc před odjezdem jsme byli spolu a já ho nemohla pustit. Koupila jsem mu malý dáreček na šťastnou cestu. Hned při příjezdu do Francie mi zavolal, že je vše OK a pak mi pravidelně volal každý den večer. Jeden den ale nezavolal, poslal SMS. Já mu neměla jak odepsat, měla jsem v té době kreditní sim a kredit žádný, byl večer, kde jsem si ho měla dobít? Tak jsem udělala něco, co mě stálo hodně – napsala jsem sms z manželova telefonu. On neodepsal, ale ráno zavolal, na číslo, z kterého došla sms – na číslo manžela.

Nevím, co si řekli, nevím, co se stalo, tisíckrát jsem se manžela zeptala a tisíckrát mi řekl, že to byl hovor naprosto v pohodě, že byl krátký, že mu manžel jen řekl, ať mi zavolá na můj telefon. Od té doby nic, nevolal, nepsal, byla jsem z toho hrozně nervózní. Uběhly dva týdny a on se vrátil domů. Hned mi volal, že se musíme vidět. Sešli jsme se v jedné restauraci, že si dáme večeři, já jsem měla ale tak sevřený žaludek, že jsem nemohla nic jíst. On byl ke mně velmi chladný, na uvítanou mi řekl jen Ahoj a dal mi pusu.

Při večeři mě dával přednášku. O tom, jak je naštvaný, o tom, že jsem ho ponížila hrozným způsobem, když musel mluvit s mým mužem. O tom, že toto už nechce nikdy zažít. Řekla jsem mu, že brzo podám žádost o rozvod, že se to vyřeší a bude po všem a on na mě začal ječet, že se nevyřeší nic. Že nějaký rozvod je zbytečný, když spolu máme dítě, že dítě je pouto navěky a důvod, proč budeme mít spolu kontakt do konce života.

Přednášku jsem si vyslechla a myslela, že to tím ukončí a půjdeme životem dál. Jak jsem jen byla naivní! Toto téma u nás figurovalo celý zbytek vztahu. Prudil, dělal mi kvůli manželovi scény, měl pořád nějaké narážky. Jednou jsem za ním šla na sraz a cestou mi praskl zip na kalhotách. On si toho všimnul a neodpustil si poznámku typu, že to asi bylo s mým manželem divoké, když mi málem roztrhal rifle. Začal mě omezovat, cokoliv jsem udělala, bylo špatně. Neměl na nic náladu, nechtěl nic řešit, jeho řeči o tom, jak mě pomůže s rozvodem a se vším, co bude potřeba, se vypařili.

Domluvili jsme se spolu na jeden večer, že ho strávíme spolu. Měla jsem velkou radost. Tak jsem se vyparádila a čekala na něho v jedné kavárně. On dorazil, ale s dvouhodinovým zpožděním. Jeho výmluva byla krátká a jasná – pracovní schůze se protáhla. Zašli jsme spolu do kina a na večeři, celou dobu byl velmi chladný, v kině se ke mně trošku tulil, ale jinak děs, ani za ruku mě nevzal. Po večeři jsem navrhla, že spolu půjdeme na pivo. Tak jsme jeli k němu domů na otočku, kde jsme nechali auto a vzali si taxi. V hospodě si dal pár piv a bylo to s ním lepší, víc komunikoval, dokonce se už i usmíval. Potkali jsme tam nějaké přátele, tak to bylo hned veselejší.

Na tu noc jsme byli domluveni, že spím u něj, došli jsme domů asi ve 4 ráno, opilá jsem nebyla, jen dost unavená. Těšila jsem se do postýlky, ale on si sednul k televizi. Tak jsem si zašla do koupelny, že si dám sprchu. Hodně věcí mě tam zarazilo, třeba pověšený červený ručník, nebo růžový kartáček na zuby. Tak jsem si šla lehnout, po asi půl hodině přišel za mnou, schytala jsem pusu na krk a šel spát. Zbytek noci (jestli se to tak dá říct) jsem spíš proplakala, než prospala.

Bylo to mezi námi pořád horší. Nezvedal mi telefon, na sms neodpovídal a když už odepsal, tak něco ve smyslu – že je někde pracovně mimo a že se ozve. Nikdy se neozval. Tento stav trval asi 4 měsíce. Kdy jsem byla zoufalá, nic o něm nevěděla, on se neozýval. Fuj, hnus období, když si na to vzpomenu!

Jeden den jsem mu zavolala s tím, že jsem koupila lístky do opery. On operu miloval a chtěla jsem mu udělat radost. Tak jsem mu řekla, ať si na úterní večer nic neplánuje. On mi na to řekl, že neví, jak bude stíhat, že v to úterý je pracovně v Liberci a neví, kdy přijede. Nasadila jsem smutný hlas, že je mi to líto a on na mě zařval, ať se nechovám jak rozmazlený spratek!

Po několika měsících se ozval sám s tím, že se musíme sejít. Dali jsme si sraz, já jsem brečela, nevěděla co se děje, na čem jsem. Řekl mi, že měl jednu ženu, kterou miloval nade vše, a to byla jeho manželka. Po 20 letech manželství si ale našel milenku. Krásnou, úspěšnou, sexy blondýnu. Žena mu na to přišla a okamžitě požádala o rozvod, nechtěla s ním už být. Po rozvodu začal žít s milenkou, byl zamilovaný a chtěl s ní miminko. Jenže ona, kariéristka, dítě nechtěla. Hádali se a asi po roce se rozešli. Byl čerstvě rozvedený a přišel o milenku, ale hlavně o milující manželku.

Mě řekl, že mě miluje, ale že mě nechce dostat do situace, v jaké byl tehdy on. Nechce, abych se kvůli němu rozvedla a pak toho litovala. Říkal, že jsou kroky, které nejdou vzít zpět. Odešel a od té doby jsem ho už nikdy neviděla. Je to už několik let a nevím o něm nic. Nevím, kde žije, jak žije, jestli vůbec žije, nevím nic. Všechny společné fotky jsem spálila, šperky jsem vyhodila, oblečení darovala charitě. Byl konec. Ted po několika letech se cítím mnohem lépe a už to nebolí. Ale o tom, jak mi bylo těsně po rozchodu, o tom mluvit raději nechci.

To, co jsem zažila, pro mě byla velká zkouška, velké ponaučení a něco mě to naučilo. Kdo ví, třeba to udělal proto, aby mě něčemu naučil. Moje manželství naštěstí neskončilo. Manžel mi odpustil a jsme zase spolu a dcerka je šťastná. Není to ale u nás nic dokonalého. Manžel si kolikrát vzpomene, mluví o tom, nebo mi to netaktně připomene.

Proto jsem napsala tento deníček, pro vás, které jste tady a bojujete s něčím podobným jako tenkrát já. V dnešní době, ve 21. století je manželství naprosto dobrovolná věc (alespoň tady u nás v Evropě). Proto do něj vstupujte jen s rozvahou a s jistotou, že to tak chcete. Vykašlete se na milenecké vztahy, nedají vám nic dobrého. Jen vám ublíží a dostanou vás ke dnu.

Mě tento vztah odebral hrozně moc síly, energie, času, hromadu oproti tomu, jak to byl relativně krátký čas. Byli jsme spolu rok a kousek. A ze dne na den to skončilo. Nic není jisté.

Najděte v sobě tu sílu, vy ji máte! A ukončete to. Manželství je velký závazek. Rozchod prostě bolí, ale všechno jednou skončí. Nic není tak dlouhé, aby to trvalo navěky.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
lenonn  19.09.12 07:43

Zažila jsem si něco podobnýho, můj milenec, manželovo milenka, jen s tím rozdílem, že to bylo tenkrát ještě bez dětí. Nicméně to mám stále před očima jako by to bylo včera a několikrát je mi z našeho tehdejšího počínání smutno. Nakonec jsme spolu zůstali, za několik let přišlo první dítě, svatba, teď čekáme druhou dcerku a jen doufám, že se už nikdy nebude opakovat to co bylo. Z mý strany vím, že je pro mě rodina nadevšechno a nikdy bych to co dřív už neudělala, ale jestli to má stejně i manžel? červík pochybností mi v hlavě hlodá pořád… nicméně tobě přeju šťastný manželství a co možná nejspokojenější rodinu. :kytka:

 
suricata
Kelišová 6601 příspěvků 19.09.12 08:08

Děkuju za tvůj příběh a přeju ti moc štěstí v dalším životě

 
Mrazivý dech
Zasloužilá kecalka 741 příspěvků 19.09.12 08:17

Je to silný příběh, jen mi to připadá, že je to takové trošku alibistické, „já muzikant“. Já si našla milence, já si přiznala a manžel je na mě zlý, nechápe mě a dokonce mi připomíná mou zradu! Snad budete všichni šťastní. :mavam:

 
wesley  19.09.12 08:31

@Mrazivý dech
Tak to mě mrzí, nechtěla jsem, aby to na tebe působilo alibisticky, já to tak nemyslela :) každopádně díky :)

 
Miš-El
Závislačka 3063 příspěvků 19.09.12 09:22

Tak po „rozmazleném spratkovi“ bych to ukončila už dávno teda. Každopádně máš pravdu s tím, že milenecké vztahy nedávají nic dobrého. Z začátku krása, ale pak jen trápení. Nestojí to zato

 
Anonymní  19.09.12 10:11

Zažila jsem to pět let, jen s tím rozdílem, že jsem to manželovi neřekla. Byl to stres z prozrazení, stres kdy zavolá, stres jak to všechno stihnu a pár štastných chvilek. Už nikdy bych to nechtěla zažít, a jsem moc a moc ráda, že mě to nanarušilo manželství.

 
luchro
Ukecaná baba ;) 1156 příspěvků 19.09.12 10:16

Díky za Tvoje vyprávění. Souhlasím s tím, k čemu jsi dospěla, na 100%. Znám to jen z povzdálí, z rodiny, ale nikdy to nepřinese nic dobrého, opradu…

Držím palce, aby Vám to s manželem vydrželo a byli jste všichni šťastní a spokojení…

 
Anonymní  19.09.12 11:40

Taky jsem to zažila :( trvalo to 4 roky, já byla tak naivní, byla jsem vdaná a měla jedno dítě, ale manželství na bodě 0..On o dost starší a spokojené manželství, no byla to jízda, takhle zamilovaná jsem nikdy před, ani po nebyla :| já blbka s ním otěhotněla..a zamilovaná jsem si myslela, že budeme na věky spolu..když to řekl manželce ta udělala takovou scénu, která mám pocit, že trvá dodnes a už je to 11 let, pláč, pláč, pláč, výčitky..no nakonec zůstal s ní, odůvodnil mi to tím, že já jsem silnější osoba, na syna neplatí, naposledy ho viděl když mu bylo 2,5 roku, není napsaný jako otec v rodném listě, tudíž je z alimentů venku..A TAKOVÁ TO BYLA LÁSKA!!!je to k neuvěření, ale do dnes když si nato vzpomenu tak mám sevřené hrdlo..JSEM BLBÁ, kdybych měla dnešní rozum tenkrát..ach jooo :x teď jsem vdaná po druhé a mám skvělého chlapa, a jsem za něj vděčná, sice to není ta největší zamilovanost, ale vážíme si jeden druhého a opravdu se máme rádi :srdce: pochopila jsem, že do vztahu se musí dávat všeho stejně..držím palce všem, kteří toto mají před sebou :kytka:

 
bjetuschka
Závislačka 3882 příspěvků 2 inzeráty 19.09.12 12:52

Hezky napsaný deníček. Přeji hodně štěstí do budoucna a jsem ráda, že jsi se ponaučila. :palec:

 
MeloryNox
Kelišová 5257 příspěvků 14 inzerátů 19.09.12 13:29

Tvůj příběh může být varováním pro „zlobivé holky“. :-) Na druhou stranu, myslím si, že ve fázi zamilovanosti účastníky nevěry neodradí nic. Bohužel :nevim:

 
Verun83
Kelišová 5053 příspěvků 62 inzerátů 19.09.12 13:53

Život si s námi někdy hraje, mělo to tak být. je dobře, že ti manžel odpustil, pro něj to muselo být strašné.
přeju, aby se rány vám obou brzo zacelily a žili jste spolu spokojeně.

 
Suzienna
Kecalka 397 příspěvků 19.09.12 16:11

Opravdu zajímavý příběh, jsem ráda, že nakonec vše dopadlo dobře…Já sama stála na obou stranách a opravdu to za to nestojí. I když souhlasím s tím, co již bylo řečeno: „ve fázi zamilovanosti účastníky nevěry nic neodradí…“

 
Loki01
Echt Kelišová 8733 příspěvků 19.09.12 16:21

Nechápu tén zacatek. Byla jsem k nemu odměněna, ale tén den me pozval na kafe a já šla.
Dal jsem to už ani nečetla, zda se mi to neuprimne. Proc bych na někoho vůbec byla oprskla??? Myslím ze jsi ho chtěla sbalit uz od zacatku.

 
wesley  19.09.12 19:51

@Loki01 hm tvůj názor, já ti ho neberu :nevim:

 
wesley  19.09.12 19:52

Děkuji jinak všem za příspěvky :kytka:

 
Mišanila  19.09.12 20:45

Nevím, jak vám funoval vztah s manželem před tou nevěrou, o tom nepíšeš nic, ale pokud chci opravdu být věrná, ve vztahu mi nic nechybí, tak se s nějakým sympaťákem nezačnu scházet alespoň pokud je jasné, že už to přestává být o kamarádství. Já nějak nerozumím tomu „chtěla jsem to ukončit, ale ono to nešlo“.

Já dokážu pochopit, že pokud je manželství o ničem, chybí láska, intimita, respekt, žena se třeba i snaží to změnit, ale nějak to vázne, nebo pokud žijí dva spíš vedle sebe, tak že je snadné podlehnout zamilovanosti a najít u milence nebo milenky to, co jinde schází. Ale pokud je manželství víceméně v pohodě, tak je ta nevěra alespoň v mých očích mnohem méně ospravedlnitelná.

A přiznat se partnerovi, že jsi mu nevěrná, to je opravdu to nejhorší co můžeš udělat a je to docela sobecké. Ty si chceš ulevit, ale jemu se v té chvíli zhroutí svět. Vpodstatě ten nevěrný přehodí tu tíhu vlastních výčitek a trápení na druhého a čeká, jak on si s tím poradí. No ale to už teď asi víš.

Každopádně obdivuju manžela, že ti odpustil a je dobře, že to tak dopadlo a někam tě to posunulo.

 
Nepřihlášená  19.09.12 23:32

Hezky napsaný deníček. Nejhorší je že člověk to musí zažít, aby pochopil a ponaučil se :/.

 
SarykH
Kecalka 174 příspěvků 20.09.12 05:53

Cituji:
„..........jen co vešel do dveří, tak jsme si padli do oka. Já k němu ale byla odměřená, žádné zbytečné řeči, žádné velké pohledy. On se na mě ale stále usmíval, pokukoval a přišlo mi to hrozně sympatické…“

„…Zašli jsme spolu do příjemného podniku, popíjeli kafíčko a povídali si. Neviděla jsem na tom nic špatného, brala jsem ho jako… jako kamaráda prostě. Prošla jsem pohledem jeho ruce, ale nikde jsem neviděla snubní prstýnek…“

„… Vídali jsme se stále víc a víc a měli k sobě stále blíž. Snažila jsem se to zastavit, ale nešlo to. Bylo mi jasné, že se mu líbím a po pár setkáních jsem si byla jistá tím, že chce víc než kamarádství…“


Promiň, ale na to, že o sobě tvrdíš, že jsi byla moralistka, tak ten text tomu odporuje - od začátku jsi věděla, o co jde, líbil se ti a celkem snadno jsi podlehla.

Přiznat to manželovi bylo strašně sobecké - jen sis chtěla ulevit. A psát milenci smsku z manželova telefonu bez upozornění, čí je to číslo, to opravdu může jenom duševně slabší jedinec, to se na mě nezlob.

Příspěvek upraven 20.09.12 v 05:53

 
wesley  20.09.12 08:55

@SarykH
No jo, na někoho takovýho jsem čekala :roll: :roll: bez tebe by to nebylo ono :roll:

Příspěvek upraven 20.09.12 v 08:55

 
SarykH
Kecalka 174 příspěvků 20.09.12 09:42

@wesley

No však je to můj názor, chtělas jenom ty chápající? Tos měla říct :)

 
Weru
Hvězda diskuse 46785 příspěvků 20.09.12 15:29

Denicek se mi libi, je to jakoby ponaucenim pro tebe samu a pro nektere z nas.
A chapu te, ja jsme v zivote nikoho nepodvedla, ale nikdy nerikej nikdy.
Clovek nikdy nevi co ho v zivote ceka a koho potka. Nekdy zijeme s pocitem, ze mame vedle sebe toho „praveho“, ale nakonec zjistime, ze tomu tak neni.
Jsme jen lidi, chybovati je lidske, odpousteti bozske. A take : Clovek mini, zivot meni.
:kytka: :kytka:

 
Anonymní  21.09.12 16:23

Moc poutavý deníček, četla jsem jedním dechem. Ale ten obsah - zůstala jsi stále moralistkou. To, že tobě se to nepovedlo neznamená, že někdo jiný nemůže prožívat spokojené manželství zpestřené tu a tam nějakým milencem ;)

 
Anonymní  21.09.12 23:20

Zažila jsem to. Taky byl starší. Ovšem já neměla děti. Nedokázala jsem to však manželovi říct a odejít. S manželem jsme dodnes spolu, máme malého synka, nikdy se o mojí nevěře nedozvěděl a nedozví. A ta šílená láska? S mateřstvím nějak postupně vymizela. Ovšem nezaručuji, že až dítě odroste, tak si sem tam neodskočím. Asi nikdy nebudu úplně hodná a poslušná holčička.
Anonym ze zjevných důvodů…

 
anoniem  11.05.13 08:27
smutne ale opravdove

Napsala jsi to krasne. Uplne se v tom vidim.Jak pises hruza.Uz to tez nechci zazit.

Vložit nový komentář