Něco za něco

mamazelka  Vydáno: 06.01.13

Zjistila jsem, že cokoliv se stane a jakkoliv zlé se to zdá, život jde dál a zítra to bude lepší. Zjistila jsem, že bez ohledu na jakýkoliv vztah s rodiči, ti budou chybět, když ve tvém životě nebudou. Zjistila jsem, že vydělat si na živobytí není totéž jako život žít. Zjistila jsem, že někdy ti život dá druhou šanci. Zjistila jsem, že by člověk neměl jít životem s lapačkou v obou rukách. Někdy musí být schopný něco vrátit. Zjistila jsem, že kdykoliv se pro něco rozhodnu srdcem, většinou je to správné rozhodnutí. Zjistila jsem, že i když má člověk nesnáze, nemusí je mít sám.
Zjistila jsem, že každý den musí člověk natáhnout ruku a něhoho se dotknout.
Lidé mají rádi vřelé objetí, nebo jen přátelské poplácání po rameni.
Zjistila jsem, že se mám ještě hodně co učit.
Zjistila jsem, že lidé zapomenou na to, co jsi řekla, co jsi udělala, ale nikdy na to, jaký měli vedle tebe pocit.

Po několika přečtených deníčcích (i se slzami v očích) jsem se rozhodla napsat i ten svůj. Vše, co je tu psané, je ze života jiných žen. Tak i já Vám, milé čtenářky otevřu kousek svého života. Ačkoliv se to nebude zdát, tak se to tak opravdu stalo i přesto, že jsem tak mladá.

Vše začalo roku 2010. Už od samého začátku to stálo za houby. V lednu se mi kvůli vysvědčení zabil kamarád. V březnu kvůli dluhům spáchal sebevraždu můj druhý kamarád. V květnu téhož roku se se mnou po 9 měsících rozešel můj přítel. Nebo spíše já s ním, nevěděl, co chce a ani co ke mně cítí. 1. června téhož roku jsme měla 1. závěrečné zkoušky. Složila jsem je velice uspokojivě. Tudíž jsme se vyučila cukrářkou! Následně jsme se rozhodla, že pojedeme náš úspěch oslavit s kamarádkou na hory. Současně jsem ale zapíjela žal s rozchodu. Ovšem žal netrval věčně. Noc byla mladá, s kamarádkou jsme na diskotéce řádily a popíjely. Přiznám se, byla jsme dost opilá, ale pamatuji si na to, že jsme tam potkala kluka. Němce. Zamilovala jsme se. Tedy dá-li se tomu tak říct? Vztah netrval ani 3 týdny a on mě poslal k vodě. Narazila jsme na dalšího chlapce, a to byl grázl.

Může se zdát, že jsem dívka do větru, co dá každému, ale tak to není. Nesnesla jsme samotu a nevyrovnala jsme se ze ztráty přítele, se kterým, jak jsem již psala, jsem se v květnu rozešla. Po Němci tedy přišel ten grázl, který mě od srpna do listopadu provázel peklem. Přes veškeré zlo, jsem mu naletěla na každé sladké slůvko. Byla jsme blbá a začala jsme s ním bydlet. Žárlivé scény, nenávist, násilí a chlast, to bylo jeho ego. Chodil mě hlídat do školy. V záři jsem totiž nastoupila na nástavbové studium, které jsme stejně nedodělala, ale k tomu se brzy dostanu. Vrcholem naše vztahu bylo to, že jsem zjistila, že čekám miminko. Potvrzené od lékaře jsme to ještě neměla, ale opožděná MS a dálnice na těhotenském testu mluvila za vše.

On totiž nebyl normálně uvažující člověk, který by si dal pozor. Na antikoncepci jsme neměla a prezervativ jsem nesnesla. Vždy jsem pak měla gynekologické problémy. Zjistila jsem to koncem října. Strach z jeho reakce byl veliký. Nakonec jsme mu to tedy ale oznámila a strach byl oprávněný. Jeho reakce byla děsivá. Tvrdil, že to není jeho a bůhví čí to je atd. Řekla jsme mu, že i když to s ním, je to peklo a že už ho nenávidím, i když jsme mu byla stále věrná. Přiletěla facka a já jsem se kutálela ze schodů. Večer jsem začala krvácet z rodidel. Bylo mi jasné, co se stalo. Ačkoliv jsme s rodiči od 15 let nevycházela, tak mi pomohli. V bytě, který jsem měla napsaný na sebe s tím, že on to bude platit, byl dluh 14 tisíc. Majitelka to chtěla dát k soudu. Rodiče i přes dohady ten dluh zaplatili.

2 týdny jsme nespala, noci probrečela, ráno do školy, odpoledne do práce. Myslela jsem, že se zblázním. Neměla jsme náladu se líčit, nějak se oblékat. Bylo mi jedno, jak vypadám. 2. listopadu už jsme to nevydržela a odpadla jsem. Krásně jsme se z 2. na 3. listopad vyspala. Ráno jsme se osprchovala, vyfénovala vlasy, nalíčila se, oblékla a vyrazila do školy. Vědět, že se mi ten den opět zhroutí celý svět, nikam bych nešla a zůstala v posteli.

Další rána do srdce. Spolužáci mi řekli, že se oběsil klučina s učňáku. Chodil se mnou do třidy, byl to milionový kluk. Milovala ho snad každá holka. Ale nešťastná náhoda udělala své. Nebyla jsme schopna ničeho. Pohřeb měl den před mými narozeninami. A netušila jsem, že jeho smrt můj život změní. S jeho tatínkem jsme byli před pohřbem ale i po pohřbu stále v kontaktu. O všem mě informoval a já se mu snažila být oporou. I když asi těžko jsem mu mohla být oporou, když jsem sama tu oporu potřebovala. Po pohřbu za mnou přijel. Povídali jsme si a oba jsme zjistili, že nás něco k sobě táhne. Po mém přiznání, že se mi zamlouvá už od prvního setkání, přišlo i jeho přiznání. Znělo úplně stejně. Teď mě každý asi odsoudí, ale ano začala jsme si románek s otcem mého zesnulého kamaráda a spolužáka. Ale osud to tak chtěl nebo ne?

Po tom hrozném roce kdy jsem prožívala jen žal a utrpení bolest a nenávist se otočila karta. Moc jsem chtěla být s jeho otcem a on se mnou. Rodiče s tím nesouhlasili, ale láska je silnější. Rozhodla jsem se, že odejdu k němu. Ukončila jsme studium a odstěhovala jsme se. Absolutně jsme toho muže ale neznala. Byl to hazard. Bála jsme se, že dopadnu jako s ostatními, že budu nešťastná, ale opak byl a je pravdou. Už jsou to dva roky, co jsme spolu. 10. 12. 2010 se mi změnil život. Je to den, kdy jsme padla do jeho náručí, kdy jsme ukončila školu a odešla od rodičů a začala úplně nový život.

Letos mi bude 22 a mému manželovi bude 48 let. Ano je to otec mého zesnulého kamaráda a spolužáka. Lidé na nás koukají skrz prsty, ale vím, že bychom to jeden bez druhého nezvládli. Za dva měsíce budeme mít krásného synka a vím, že můj manžel je milující chlap, kterého jsme hledala, ale mezi mladými kluky prostě nenašla. Vím, že je vzorný otec a na příchod malého se těší. Mě nosí na rukou a hýčká, v domácnosti mi pomáhá a dělá mě tou nejšťastnější ženou. Miluje mě takovou, jaká jsem, a o tom to je. Já jeho miluji také a na věku nezáleží.

Takže, ať se rozhodnete jakkoliv, vždy je to správně, protože je to vaše rozhodnutí a vy jste to tak v danou chvíli chtěli. A někdy trpká a bolestivá cesta vede ke krásnému sladkému životu. Budu hrdá maminka a můj muž hrdý otec, a na naše společného človíčka nikdy nezapomeneme.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.4 bodů
 Váš příspěvek
 
Eilaan  06.01.13 02:54

Krásně a kultivovaně napsáno - máš můj obdiv! Přeji Vám všem třem, ať se bezezbytku vyplní vše, co si od Vaší rodiny slibujete! :hug:

 
Petra2829
Kelišová 7390 příspěvků 06.01.13 07:09

Hezky napsané. Ale můj názor. nemáš partnera, ale spíše ochránce a něco co jsi hledala. Ovšem…Soudit tě nebudu. Popřeji hodně štěstí. :mavam:

 
Lucinatko
Závislačka 4735 příspěvků 06.01.13 07:48

Moc krasne jsi napsala ten začátek deníčku 8o jako do rámečku :) Přeji vám hodně štěstí ve společném rodinném životě. Na okolí kašli. Důležité je, že vy jste štastní :hug:

 
Kalla1412
Echt Kelišová 8528 příspěvků 06.01.13 08:13

Taky jsem měa partnera o hodně staršího, koho to ke starším táhne to pochopí, hodně ldí si myslí, že jsme jen zlatokopky, ale tak to většinou není ;) At už máš partnera nebo jen ochránce a at on má ženu, nebo jen někoho o koho se chce a může starat, je to v pořádku, když to vyhovuje oběma. Přeji Vám zdravé miminko, lásku, štěstí a zdraví..a jetsli ti tady někdo budepsát, že je moc starý a že za 10 let mu bude 60, tak ať. Je to sice pravda, ale důležité je, jestli jsi ty spokojená, ne? :hug:

 
Meed
Kecalka 160 příspěvků 06.01.13 09:04

Moji rodice mezi sebou meli rozdil temer tricet let, ja mam zase partnera mladsiho. Spokojenost vztahu neni v „idealnim“ vekovem rozmezi partneru. Drzim palce, at to klape!

 
archienka1
Kelišová 5159 příspěvků 06.01.13 09:04

Krásný deníček :kytka:

 
bini851
Kecalka 327 příspěvků 06.01.13 09:18

Nádherný deníček a na okolí je třeba vážně kašlat, jinak by člověk nemohl být nikdy štastný :mavam:

 
Cuarentena
Echt Kelišová 8068 příspěvků 06.01.13 09:32

Nemělas asi lehký život, něco ti doma chybělo, našla jsi to u svého muže. Není to úplně běžná situace, jak už někdo psal, nehledala jsi partnera, ale spíš ochránce. Ale asi jsi to potřebovala. Tak ať vám to klape. :kytka:

 
Luminex
Závislačka 3276 příspěvků 06.01.13 12:10

Cesty osudu jsou skutečně nevyspitatelné a já vám přeji jen samé štěstí. Nejdůležitejší ve vztahu je přesně to co jsi popsala na závěr deníčku, že on je milují manžel a bude i otec, máš všechno co v něm potřebuješ, aby jsi byla spokojená a totéž on u tebe, na věku nezáleží.

 
Leila90
Zasloužilá kecalka 815 příspěvků 06.01.13 12:36

Jůůů, tak to byl nádherný příběh! Můj skoro manžel bude mít za týden 42 a já v červenci 23. Taky jsem až s ním štastná a VÁM TŘEM přeji jen a jen to nejkrásnější!! :kytka: :hug: :*

 
lilia81
Extra třída :D 14686 příspěvků 1 inzerát 06.01.13 13:36

Přeju vše nej, hodně štěstí a zdravé miminko! a na ostatní kašli - vždy se lidi na páry, které jsou od sebe hodně věkově budou dívat jinak… no a co? koukni na gotta s ivankou! kecá jim někdo do toho??? ne!!! :hug:

 
Janina11
Nováček 6 příspěvků 06.01.13 14:01

I já se připojuji k tomuto deníčku. Velice tě obdivuji a rozhodně tě nesoudím, jelikož dnešní mládež je nezodpovědná a vůbec nezáleží na věku, ale na tom, zda si s oním člověkem rozumíš a je ti s ním dobře. Takže vše nej a zdravé mimi i vám dvoum a štěstí.

 
lucka83
Hvězda diskuse 45851 příspěvků 112 inzerátů 06.01.13 14:05

Přeji hodně štěstíčka a na okolí kašli. :mavam:

 
lasička1
Echt Kelišová 7605 příspěvků 06.01.13 15:03

Zakladatelko-on někdo problémy a životní rány jakoby přitahoval. Ani za to nemůže. Dcera přítele maminky je na tom dosti podobně-zemřela jí nejlepší kamarádka, byly v Tatrách na soustředění, uklouzla jí noha, spadla ze srázu a hlavou narazila na kámen. To jim bylo asi 10 let.Ona šla před ní, tak viděla, jak se vše stalo-za dva dny v nemocnici zemřela. Umřela jí i vlastní sestra-tři měsíce po porudu, dostala zánět slinivky. V necelých třiceti letech. Zemřel jí nejmilovanější strýc, který jí byl víc otcem /bratr maminky/ na leukemii. Její nejlepší kamarádce při porodu zemřela zdravá a donošená holčička…

A věkový rozdíl? Ten neřeš-záleží jak vám je spolu. Nikdo váš život nežije, jen vy dva. Okolí ať si myslí co chce.To vám nepomůže. Vždy jsem fandila Vendule Svobodové a jejímu manželovi. Také jí nazývali zlatokopkou-ale nebylo to tak, je to ženská s velikým srdcem. A její názory byly vždy super.

A přítel byl sám, rozvedený? A má další děti? A jak s nimi vycházíš? A co vztahu říkají rodiče? Už to všechno vzali? A proč se spolužák oběsil? Musí to být pro tebe i partnera rána, ale život jde dál. I když budete čelit asi hodně náročným situacím, tak mužete prožít super život.

A partner má bydlení, práci, je zaopatřený? Přeci jenom v tomto věku je na budování nového domova už relativně pozdě. I když zvládnout se dá vše-když je vůle a láska.

 
Skytafka
Závislačka 4164 příspěvků 06.01.13 15:40

Zajímavý deníček… Ať vám to klape i nadále a hlavně ať je vaše miminko zdravé! :) :hug:

 
Spellinka
Kecalka 132 příspěvků 06.01.13 16:45

Pěkný deníček, opravdu mě to bavilo číst. I když něco bylo moc smutné..Mám o 9 let staršího partnera a i tak se na nás lidi koukali skrz prsty a nikdo tomu vztahu nedával šanci..No vzhledem k tomu, že jsme spolu 8 rokem, tak se asi spletli :mrgreen:.Nenech si nikým zkazit váš vztah ;) Je to váš život a ostatní do toho nemají moc co mluvit. Přeji Vám zdravé miminko a do budoucna jen a jen samé krásné a šťastné chvíle :mavam:

 
Mahja
Závislačka 4736 příspěvků 06.01.13 16:45

Moc krásný deníček, po prvních slovech jsem měla dojem, že jej píše o pár let zkušenější žena.
Přeji, ať už jsis všechno to zlé vybrala a teď už vás čekají jen šťastné chvilky! :hug:

 
Maja25
Závislačka 3824 příspěvků 06.01.13 17:00
:-)

Hezky jsi to napsala. Přeji tobě, tvému muži a synkovi vše nej. A ať jsi spokojená. :hug: Jinak vím, jak ti je. Mě je 23 a mému příteli je 46. Jsme spolu pomalu 5 let a za nic jiného bych neměnila. :) Má to své klady i zápory. Ale neměnila bych. :srdce: A ať si každý říká co chce, je to jen váš život. :mavam: Hodně štěstíčka. :*

 
Misheila
Kelišová 5684 příspěvků 06.01.13 17:26

Tvá cesta byla těžká. I když se dá říct, že jsi ještě mladá a máš život před sebou ale spousta lidí by to čím sis prošla ty nezvládla, nehledě na věk. Držím ti palce, at jsi štastná jako doposud, at se vyhýbáš zklamání a at ti miminko přináší jen samou radost. A jak si už i ty zmínila v deníčku - na věku nezáleží - pokud jsi šťastná, je to správně :) lidi kteří tě soudí jednoduše IGNORUJ! :)
Mimochodem opravdu krásnej deníček :)

 
jutinka
Kecalka 375 příspěvků 06.01.13 17:50

Hmm tak ten konec jsem nečekala, ale přeji hodně štěstí :)

 
kristyna92
Kecalka 192 příspěvků 06.01.13 18:11

Moc hezky napsané, neměla jsi to v životě lehké a tak Ti přeji, aby jste se v budoucnu měli Ty, manžel a to malé co nejlépe a aby Vám to malé dělalo jen samou radost :kytka: :andel:

 
al112
Povídálka 31 příspěvků 06.01.13 20:34

Moc hezky napsané :kytka: a nikdo nemá právo Vás špatně soudit. Moc Vám přeji štěstíčka a lásky :srdce: a ať všechno vyjde jak vy si hlavně přejete. Moc držím palečky a miminko ať je hlavně zdravé a určitě bude mít moc hodné a laskavé rodiče. MNOHO ŠTĚSTÍIIIIIII :potlesk: :potlesk: :potlesk: :mavam: :mavam:

 
xpisk03  06.01.13 21:43

Krásný deníček, přeji moc štěstí do života, ať už je to jen lepší :)

 
Balua
Kecalka 194 příspěvků 06.01.13 23:13

Moc pekne napsany a na vek se vyprdni mě je 22 muži 45 a nějaky ten rok jsme spolu štastni hodně štestí

 
Gerberka
Závislačka 2998 příspěvků 07.01.13 11:34

Ahoj,
moc hezky napsáno, máš to v hlavě srovnané, držím palce! Moc pěkný začátek jsi sepsala, líbí se mi :kytka:

přidávám se k ostatním - jsme s manželem od sebe 17 let, navíc já VŠ a on elektrikář (takže nikoliv, že bych si to musela v rodině vyloženě „vybojovat“, ale tatínek zaražený zpočátku byl, mamka nám fandila od začátku). Manžel je věčně usměvavý chlapík se srdcem na dlani a jako manžel a tatínek výborný. Seznámili jsme se, když mně bylo 21 a jemu 38.

Letos budeme mít 16 let od svatby, stále spolu a šťastni, máme dva kluky jako buky. Ve věkovém rozdílu to není, je to na povaze každého. Je pravda, že každý žije svůj život a ne život toho druhého.

 
mismurka
Závislačka 2821 příspěvků 07.01.13 14:40

Moc pěkně napsáno. Rozdíl věku neřeš a pomlouvající okolí ignoruj, hlavně, když se máte opravdu rádi. Hodně štěstí!

 
pomenkova
Generální žvanilka 24164 příspěvků 08.01.13 15:39

Kdyz sem denicek cetla, rikala jsem si to je zena kolem 40 ti let, jak krasne popsany a moudre..Vubec si nic nedelej z lidi kteri vas budou odsuzovat, je to jen vase vec a vase stesti..
Nekdo ma starsi dusi a ve dvaceti uvazuje jako ty, takze takovy rozdil vekovy neni vubec veliky, protoze se nazorove k sobe hodite.No a nekdo komu je 40 cet let se chova dal jako pubertak, coz je taky v poradku a ma kolikrat manzela mladsiho, protoze starsi by ho proste nudil. Kazdy sme jiny a hlavni je, ze uz vas ted ceka konecne jen a jen to dobre s vasim synkem :kytka: :kytka: :hug: :hug: :hug:

 
mamazelka
Kecalka 358 příspěvků 15.01.13 16:00

@Petra2829 Ahojky, ano je to muj ochránce nebýt mého muže tak tu dávno nejsem :) nebo jsem někde na cvokárně…

 
mamazelka
Kecalka 358 příspěvků 15.01.13 16:02

@Kalla1412 Ahojky, přesně tak…důležité je to jestli jsem spokojená… a také se podle toho chovám…mnoho lidí nás odsoudilo ale jen kvůli tomu že sami závidí…

 
mamazelka
Kecalka 358 příspěvků 15.01.13 16:03

@Cuarentena Ahojky, doma mi chybělo hodně a i teď mi d rodičů chybí láska ale to je jiná kapitola… V mém muži jsm našla opravdu hodně a moc si toho vážím.

 
mamazelka
Kecalka 358 příspěvků 15.01.13 16:12

@lasička1 Ahojky, nevím kde začít. V první řadě máš pravdu v tom, jako kdyby lidé některé situace a především ty špatné přitahovali. Manžel byl už rozvedený. S prvního manželství měl dvě děti. Kamarád který se nedožil 19let. A druhý syn a tomu je 23. S Martinem ( starší syn) moc nevychází ani jeho otec. Je to na dlouhé vysvětlování. S námi nebydlí… Jinak veřím, že by jsme spolu nějak vycházeli. Musel by jeden respektovat druhého. Moji rodiče tomu vztahu ani nic neříkají. Museli očekávat že se to tak jednou stane. Už od dětství jsme byla na starší. Jeho maminka nám dokonce požehnala. Kamarád se oběsil s nevyjasněných důvodu ale nebyla to sebevražda. Vice méně lehká mladistvá nerozvážnost. Ano byla to pro nás oba velká rána. Oba jsme ho milovali a on jako otec mnohem více. Dýchal by pro něj. Ale osud to tak chtěl. Nemužu říct že se stím vyrovnal ale je na tom lépe než ze začátku. Myslím si, že se s tím naučil trošku žít. Manžel je zaopatřený má i práci dokáže se posatrat. Věř že bych sem si nevzala nějakého lempla. Což dnešní mládeš opravdu je.

 
mamazelka
Kecalka 358 příspěvků 15.01.13 16:19

Chtěla bych vám moc poděkovat za kladné komentáře. Vůbec jsme nečekala že se k tomu budou lidé vyjadřovat pozitivně. Jsem ráda že se tu našlo pár lidí kteří mají větší věkoví rozdíl. Já říkám že na věku nezáleží ale záleží na porozumění toleranci oporu lásku a pochopení. Hlavně pochopení když je to jiná věková kategorie. Těžko asi bych táhla mého manžela na diskotéku :lol: Miluju ale na něm že se dokáže bavit a není protivný starší chlap co mu všechno vadí a má jen mladou holku do postele. Je mi s ním opravdu krásně a jak jsem již tady někomu psala, nebýt jeho tak tu dácvno nejsem. Nebo jsme někde ve cvokárně páč jsme toho měla za život dost. Přemýšlím, že bych napsala knihu a Vy kteří jste tady tak krásně reagovali mi dali ještě větší odvahu. Manželovi jsme deníček přečetla až když ho zveřejnili. Plakal a vaše reakce se mu také líbili. Moc Vám všem ještě jednou děkuji :kytka: :kytka: :kytka: :hug: :hug:

 
lasička1
Echt Kelišová 7605 příspěvků 15.01.13 16:45

Tak snad už máte oba vybrané za celý život a čeká vás jen to pěkné. Někomu osud naloží víc-ale ne jennom to špatné, míchá se to i s dobrými věcmi.
Manžela mám o 5 let staršího-ale kdybych potkala i o víc staršího, tak by to pro mě problém nebyl. Problém bych měla bývala se stejně starým či mladším. Asi to má člověk nějak nastavený a pocitově takto hledá.
A vy jste se s manželem prvně potkali až na pohřbu kamaráda? Nebo už jste se znali dříve?

 
mamazelka
Kecalka 358 příspěvků 15.01.13 18:05

@lasička1 Dříve jsem si myslela že na mě se štěstí neusměje… Myslela jsem si že nebudu mít krásný vztah.. Byla jsem zoufalá protože jsem chtěla vztah jako ve filmech… Nakonec se tak stalo navíc je to lepší než ve filmu protože to žiju… Z manželem jsme se poznali a zamilovali na pohřbu… Dříve jsme se neviděli… Respektive osobně… Jinak ano… Ja už bych mého muže neměnila… S mladšíma mám špatné zkušenosti… Je toho mnohem více než jsem psala v deníčku… V deníčku jsem popsala jen od roku 2010 do teď… A to už dva roky žiju krásně…

Tak když maš manžela o 5 let tak je to v pohodě… Naší jsou od sebe 9 let a také je nikdo neřeší… A nelituji toho že jsem si vzala o tolik let staršího muže… Protože kdybych si vzala někoho jiného tak nebudu tak šťastná a nepřipadám si jako v pohádce…

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček