Nedostali jsme šanci poznat naše druhé štěstí

vendyko  Vydáno: 04.02.16

Jak si neštěstí nevybírá a o štěstí se musí bojovat. „Dítě štěstěny.“ „Máš prostě štěstí.“ „Ty se máš, taková klika.“ Podobné věty jsem na svůj účet slýchala často. Kdo mě znal jen nějak povrchně, mohlo se mu zdát, že „mám fakt štěstí“. „Jak to, že ti všechno tak pěkně vychází?“ Hmmm…

V 16 letech jsem se seznámila s láskou svého života. Ve skoro dvaceti jsem maturovala na tamním gymnáziu s vyznamenáním. O měsíc později jsme se s manželem vzali. Dostala jsem se na vysněnou vysokou školu. Oba nás s manželem přijali na mezinárodní program studia v zahraničí, takže jsme půl roku bydleli v Řecku.

Čtyři roky po svatbě, ještě za studia a práce na plný úvazek, jsem neplánovaně, ale ne nechtěně, otěhotněla. Měsíc před porodem jsem absolvovala vysokou školu - zase s vyznamenáním.

Porodila jsem nádhernou velkou holčičku, která je neskutečně bystrá a šikovná - prý tím, jak jsem se s ní v břiše šrotila na státnice. :-) Tři čtvrtě roku po porodu jsme se stěhovali do VLASTNÍHO bytu. O druhé miminko jsme se snažili pouhé dva měsíce a mělo se narodit přesně tak, jak jsme původně chtěli, dva roky po dceři. SEN.

Takže takhle můj život vypadá zvenčí. Málokdo už ví, že ráno před maturou mi bylo tak zle, že jsem málem nevstala z postele. Že při zkoušce z angličtiny jsem si vytáhla přesně tu otázku, kterou jsem fakt nechtěla a ani se ji nestihla naučit. Málokdo ví, že svatbu takhle mladá jsem si musela u rodičů vybojovat. Navíc s věřícím, o tři roky starším chlapem, který, stejně jako já, ještě studoval.

Málokdo ví, že ty roky, kdy jsme oba ještě studovali, jsme žili doslova od nuly k nule. Každý měsíc jsme se třásli, jestli budeme schopní zaplatit nájem. Nikdo nás nevydržoval, nikdo nás finančně nedotoval. Ani bychom to nechtěli.

Málokdo ví, že abychom mohli odjet studovat do zahraničí, museli jsme prodat všechno, co mělo nějakou hodnotu, odstěhovat se z bytu a stát se v ČR na tu dobu bezdomovci. Že jsme tam oba děsivě zhubli, protože jsme neměli peníze pomalu ani na běžné věci, že jsme se vraceli do ČR a zase nic neměli.

Téměř nikdo neví, že i naše manželství si prošlo krizí. Cesta k našemu vlastnímu bytu vedla od pokoje v bytě u babičky hned po svatbě, přes pronájem bytu 1+1, následně 2+1 až ke koupi našeho útulného bytečku 3+kk.

Co ale teď téměř všichni ví je, že jsme přišli o miminko v 18tt. „Aspoň taky už víš, že ne všechno ti život naservíruje zadarmo.“ Kdybych tehdy měla sílu, autora tohoto výroku bych profackovala..

Druhé těhotenství bylo úplně plánované, vymodlené. Všechno probíhalo v pořádku. Miminko krásně rostlo, dokonce bylo o krapet větší, než by mělo být. První screening ve 12. tt negativní.

Tolik jsme se na další mimčo těšili. Dceři jsme říkali, že má máma v bříšku mimi a ona ho hladila. V 18. tt jsem šla na běžnou kontrolu na gyndu.

„Jen mě bolí podbřišek a stydká spona, ale to je asi normální,“ odpovídám doktorovi, zda mám nějaké potíže.

Vylezla jsem na lehátko, rozvalila se, těšila se, že uvidím toho našeho broučka.

„Kdybyste viděl, jestli má pindíka, tak řekněte,“ pochechtávala jsem se.

S manželem jsme si chlapečka moc přáli.

„No, to vám asi nepovím, leží hrudníkem nahoru.“

Obraz vypadal divně. Miminko mělo zalomenou hlavu, celé to vypadalo, jako by se schovávalo za nějakým „kopečkem“. Doktor mlčel.

„Hýbe se to dítě vůbec?“ říkám s nadsázkou.

„Právě, že ne.“

Krve by se ve mně nedořezal.

„Jak to myslíte?“

Ležím tam jak opařená. Nechápu to. Doktor pokládá ultrazvuk a vrtí hlavou.

„Cože?!“

Jde mlčky ke stolu, já se utírám a sedám si k němu do křesla. Stále v šoku. Doktor mi vykládá něco o tom, že mě posílá do nemocnice na větší ultrazvuk, že to je ale bez naděje, a rovnou mě tam přijmou a provedou potrat. Ještě když na mě mluvil, napsala jsem manželovi do práce, ať mi okamžitě zavolá. Doktor se rozloučil.

Popadla jsem těhotenskou průkazku, ani nepozdravila a se zvoněním telefonu jsem vypadla z ordinace. Manžel se ozval do mobilu s radostným: „No?“ plným očekávání. Věděla jsem, co čeká, že mu řeknu, že máme chlapečka. Místo toho jsem začala panicky dýchat a v hysterickém pláči na něj vychrlila, že miminku netluče srdíčko, doktor mě posílá na potrat a ať okamžitě přijede.

V nemocnici to potvrdili: „Miminko je už tak deset dní mrtvé.“

S manželem jsme se pevně drželi za ruku a já tiše plakala.

„Budeme vyvolávat porod.“

„Moment.“

„Jak jako vyvolávat porod?! Já ho budu muset porodit?!“

Teď jsem se už hystericky rozbrečela i před doktorkou.

„Projít si porodem a neodnést si to miminko domů?! Porodit mrtvé dítě?!“

Vždycky to byla moje noční můra. A teď je to krutá realita. Nastoupila jsem do nemocnice, kde se k nám všichni chovali velice ohleduplně. Protože neměli volný nadstandard, uvolnili nám dvoulůžkový pokoj, abychom tam mohli být spolu a měli soukromí.

Snažili se mi nabrat plodovou vodu kvůli testům, ale protože miminko bylo už nějakou dobu mrtvé, téměř žádná tam nebyla a ani na třetí pokus se primáři nepodařilo žádnou nabrat. Porod mi vyvolávali přes kapačku látkou, ze které mi bylo strašně špatně, hodně jsem zvracela, ale nijak porodu nepomáhala. Druhý den mi změnili medikaci a potrat se rozjel.

Krvácela jsem a nakonec jsem miminko porodila/potratila. V kontrakcích, porodních bolestech a s vědomím, že „ze mě leze“. Následovala revize dělohy kvůli zadržené placentě. Manžel byl celou dobu se mnou, všechno jsme si prošli společně. A já jsem za to tak vděčná.

Byl se mnou, když jsem se v nemocnici probudila a plakala, že to nebyl sen. Byl se mnou, když jsem zvracela a držel mě za ruku při všech těch vyšetřeních. Domů jsem odcházela zničená, okradená, s miliony otázek. Brečela jsem snad dva týdny v kuse. Brečeli jsme s manželem spolu. Umřelo nám dítě.

A všichni jen utěšovali, že už jedno máme, že se zase zadaří. Umřelo nám dítě a v nemocnici mi sestra povídá: „Je to dobře. Představte si, kdyby se narodilo, vy jste si ho zamilovali a ono umřelo pak.“ Ale my přece to dítě milovali už teď!

Jsou to tři týdny a už i na duši je mi trochu líp. Přestala jsem se patlat v tom „PROČ??“ Někdy mi ještě tečou slzy, když si sáhnu na břicho, které se zmenšuje a miminko v něm není. Když si uvědomím, že v červnu jsme měli být čtyři…

Možná někdy v něčem nemáme až takové štěstí. Ale všichni máme věci, ze kterých se můžeme radovat. Rozhodla jsem se, že se touhle zkušeností nenechám zlomit. I když mi to druhé miminko bude navždy chybět. Vím, že za štěstí se musí bojovat. Někdy sice sedne i na vola, jak se říká, ale na to spoléhat nebudu. :-)

Pravda je, že všechno, co máme, jsme si vydřeli. K ničemu z toho jsme nepřišli „jak slepý k houslím“, nic nás nepotkalo jako děti štěstěny. Náš sen o dalším miminku nevzdávám a jsem odhodlaná to zkusit znovu. Vždyť jsme na ten boj o štěstí dva!

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.2 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
Kajdula1
Kecalka 239 příspěvků 04.02.16 00:13

Je mi to moc a moc líto..Tuším, čím si procházíš-mám za sebou podobnou zkušenost :hug: Drž se!!!

 
ncc1701
Echt Kelišová 7943 příspěvků 04.02.16 00:20

Moc mě to mrzí, jsi moc silná! Drž se.

 
Danča_87
Kecalka 247 příspěvků 4 inzeráty 04.02.16 00:43
:,(
 
manka30
Povídálka 30 příspěvků 04.02.16 00:46

Moc dobře Vás chápu. Já jsem bohužel před lety zažila něco podobného. Akorát já jsem začala krvácet :-( Čas všechny rány zahojí.

 
areznik
Nováček 9 příspěvků 04.02.16 02:12

Vím, jak se cítíš.. Mám za sebou to samé..mě ve 23. Týdnů zjistili, ze mimi má 4 vady srdicka..takže mi také vyvolavali porod :,( a za rok přesně a pár dnů jsem porodila zdravou holčičku..ikdyz jsem musela 3.mes. ležet, kvůli tomu, že jsem se otvírala..v ne­mocnici přes měsíc a zbytek doma :( naštěstí mam 7.letého syna..takže nepotreboval, abych kolem něho létala..naštěstí mám úžasného chlapa, ktery musel chodit do práce a ještě za mne všechno dělat doma..a ještě mi vařil.. bylo to náročné.. ale výsledek rozhodne stojí za to, malá už má 4.mesice :lol:

 
lasička1
Echt Kelišová 7604 příspěvků 04.02.16 04:48

Je smutné, čím jste si museli projít. Ale věř, že bude zase lépe. Určitě se brzy dočkáte miminka. Bolest nikdy nezmizí, ale postupně otupí a stane se snesitelnou. nyní je vše ještě hodně čerstvé.
I když věta sestřičky ti přišla hodně mimo, tak věř, že měla pravdu. Pracuji na dětské kardiologii. Měli jsme tam holčičku, která se narodila s hodně těžkou srdeční vadou. S tím, že nejde řešit. Maminka i babička při první návštěvě po narození říkaly, že o vadě věděli jako rodina předem. Lékaři byli jednoznačně pro předčasné ukončení těhotenství. A oni říkali, že to nedovolí, že je to úplně stejné, jako když umře po porodu. Že už nyní mají Nikolku rádi a bolest by byla stejná. A když bylo Nikolce několik měsíců a oni viděly-maminka i babička- jak je situace neřešitelná, tak obě moc brečely. Maminka v ordinaci dostala epileptický záchvat-když jim lékař říkal, že opravdu vada nejde nijak řešit. Nikolka zemřela ve dvou letech a když jsem potkala babičku ve městě, tak říkala, že to bylo šílený a lékaři měli pravdu, když chtěli ukončit těhotenství předčasně. Že si mysleli, že bolest bude stejná. Zemřela jim doma, ve spánku.

 
Kikuška90
Neúnavná pisatelka 18612 příspěvků 04.02.16 06:13

Je mi líto, čím jste si museli projít ohledně druhého dítěte. :hug: :hug: Sestřička v nemocnici měla ale pravdu.
Jinak deníček je napsán hezky, ale nelíbí se mi začátek, všechno co jste udělali, pro co jste se rozhodli je vaše volba a nikdo vás nenutil. Takže psát teď, jak máte vše vydřeno, přijde mi to jako rouhání.

 
madanga
Závislačka 4141 příspěvků 04.02.16 06:14

:,( :,( moc smutné..jj někteří lidi si myslí, že když něco mám tak jsem to musela nějakým zázrakem dostat a už nevidí jak se ten člověk ve skutečnosti na to dře..neplakej.. :srdce: určitě budeš mít miminko a andílek :andel: vás bude opatrovat..drž se!!! :hug: :hug:

 
MIŠMA 22
Kecalka 275 příspěvků 61 inzerátů 04.02.16 07:18

Je moc smutný co se vám stalo, ale určitě až to budete nejmín čekat, tak si miminko cestu k vám najde samo :).Držím palce at se zadaří co nejdřív.

 
Cuddy
Extra třída :D 11765 příspěvků 04.02.16 07:28

Denicek se mne nelibi. Chybi v nem pokora, ono sice jste si museli vse dle vas vydrit, ale bez toho stesti by to neslo. Nejlepe se to ukazuje prave na snaze o poceti a porozeni zdraveho potomka, muzete drit jak chcete, ale pokud nebudete mit potrebne stesti, nenadelate nic.

 
Uživatel je onlineLenka 80
Kelišová 5991 příspěvků 04.02.16 07:59

Dekuji. dekuji ti ta tenhle denicek.jsi uzasna a silna zena :hug: preji vam strasne moc stesti.

 
vendyko
Stálice 65 příspěvků 04.02.16 08:07

Diky vsem za povzbuzeni a mila slova.
Uvodem jsem chtela rict, ze o stesti se dle meho musi proste bojovat. To, co ted vsechno mame, za stesti povazuju a jsem za to vdecna. Ale prece i cesta ke stesti je nekdy trnita a neni to vzdy snadne. Verim, ze se dockame zdraveho donoseneho miminka, bude to velike stesti. Ke kteremu cesta ale neni snadna. Nekde jsem u jednoho denicku psala, ze je treba odhlednout od toho, co nemame, a byt vdecni za to, co mame. Tak to opravdu vidim a praktikuju. Jinak bych se po tomhle zazitku uz tezko oklepavala…

 
Majdina82
Ukecaná baba ;) 2176 příspěvků 04.02.16 08:12

@Cuddy Já myslím, že autorka tím nechtěla říct, že štěstí vůbec nepotřebuje. Ale že to co mají nemají jen díky štěstí, jak to navenek vypadá, ale že se o to přičinili.

 
Cuddy
Extra třída :D 11765 příspěvků 04.02.16 08:19

@Majdina82 Ano, ale on si casto clovek neuvedomuje, ze to, ze neco dokazal, ani neni tak diky tomu, ze drel, ale predevsim, ze k tomu dreni mel i to potrebne stesti. Ale takovyto zazitek cloveku otevre oci a svuj nahled na zivot prehodnoti. Reagovala jsem predevsim na ten uvod denicku. V kazdem pripade zakladatelce moc preji, at uz dalsi otevirani oci v zivote neprichazi, co je potkalo je moc bolestne :(

 
reinkarnace
Závislačka 3756 příspěvků 6 inzerátů 04.02.16 08:22

Super! Jsi silná ženská, taky jsme z těch, kteří museli vybojovávat vše. S dětmi se zatím (ťuk ťuk) daří, a tobě taky přeji, aby si vás další dušička brzy našla!!! A krásně jsi napsala, že je to jakási vaše společná zkušenost, kterou jste si z nějakého důvodu měli asi zažít. Nemělo by se to stávat, ale stává se to až příliš často. Buď dál silná a bude dobře :hug:

 
protection  04.02.16 08:45

Deníček na mě působí rozporuplně. Přeji Vám samozřejmě jen to nejlepší do života a ať už se máte jak nejlíp to jde, ale souhlasím s @Cuddy .

 
Janina_81
Ukecaná baba ;) 1148 příspěvků 04.02.16 08:56

Je mi to moc líto, my budeme mít teď na začátku března dvouleté vyročí, kdy jsme přišli o naše holčičky, dvojčátka, ve 22tt.

Řekla bych ti, buď silná, ale je to nanic. Nebuď silná, klidně breč, vztekej se, bude tě to trápit ještě dlouho. My jsme měli trochu víc času se na to připravit, od 20tt jsme řešili a snažili se s tím vyrovnat. Největší šok přišel tak po měsíci, kdy jsem zjistila, že sousedka je těhotná… a jak jí rostlo břicho a blížil se můj termín porodu, tak jsem mívala stavy, kdy jsem seděla zavřená v koupelně a brečela, proč zrovna já, proč na nás je osud tak hnusný. Úplně jsem nesnášela řeči typu, no vždy už jedno dítě máte, zachvilku se můžete snažit o nový…

Ale přežili jsme to, posílilo nás to.

Držím palce, dej se dohromady a až se na to budeš cítit, tak se puste do boje znovu. A tentokrát to dobře dopadne. :hug:

 
vendyko
Stálice 65 příspěvků 04.02.16 09:00

@Janina81 Děkuju!! Ty stavy, cos měla se sousedkou, znám. Kolem mě je těhotných 6 kamarádek, měly jsme rodit od ledna do srpna, hrozně jsme se těšily, jak budem spolu vozit, jak nám to všem hezky klaplo. Mezi nima je těhotná i moje švagrová. A být s nimi, nebo jen poblíž nich, teď prostě nedávám. Ne proto, že bych jim to záviděla. Přeju jim to. Jen jsou moc hořkou připomínkou toho, co jsem ztratila :-(

 
Nafrněná  04.02.16 09:32

Mi se deníček moc líbil… jste stateční, držím palce :hug:

 
Narovnako
Kelišová 5108 příspěvků 04.02.16 09:33

@Cuddy Souhlasím s @Cuddy
Nesmírně mě mrzí, tvá ztráta, opravdu a přeji ti, ať se Vám brzy narodí zdravé miminko.

Příspěvek upraven 07.04.16 v 10:48

 
vendyko
Stálice 65 příspěvků 04.02.16 09:39

@roksy25 Máš pravdu. Myslím, že každý může najít někoho, kdo je na tom ještě hůř než on. Pročítala jsem zde mnohé deníčky, které mají horší průběh a mnohem smutnější konec. A je pravda, jak píšeš, že jsem si z toho vzala naději. Určitě jsem měla a mám v životě štěstí. To nepopírám. Taky jsem nepsala, že jsme zažívali do teď samé tragédie :-) Souhlasím, že jsme si prostě budovali život. Jen jsem si teď po té naší zkušenosti uvědomila, že vlastně vždycky jsme se museli snažit, abychom byli někde dál a měli něco víc. A proto i teď se prostě budem dál snažit a nevzdáme se.

Příspěvek upraven 04.02.16 v 09:41

 
Narovnako
Kelišová 5108 příspěvků 04.02.16 09:44

@vendyko :hug: Určitě a zvládnete to, mě v tom povzbuzuje moje macecha, která má již čtvrté dítě. Krásného klučíka, kterého si ale také musela vybojovat. O dceru přišla tak, že jí nesmí vídat, druhý syn zemřel dva dny před porodem, třetí rodila mrtvé ve 4-5 měsíci, byla na dně, ale věřila, že bude lépe a bylo, trvalo to, ale dočkala se, našla sílu to překonat a nevzdat se. A my musíme taky :hug:

Příspěvek upraven 04.02.16 v 09:45

 
vendyko
Stálice 65 příspěvků 04.02.16 09:47

@roksy25 tak, tak! Prostě - dokud člověk bojuje a nevzdává se, tak žije. A naděje na štěstí a na happy end nekončí, dokud nekončíme my :-) :pankac:

Deníček jsem psala hodně v emocích. Asi jsem tam moc dobře nezvládla formulovat, co se mi honilo hlavou.. :-)

Příspěvek upraven 04.02.16 v 09:51

 
whitehorse
Kecalka 264 příspěvků 04.02.16 09:49

:,( :,( člověku je z toho smutně, že se takovéto věci stávají.
přeji hodně sil a brzy nového človíčka v bříšku, který s vámi zůstane.
reakci sestry raději ani nekomentovat - na přes hubu :cert:

 
Cuddy
Extra třída :D 11765 příspěvků 04.02.16 09:51

@vendyko Presne tak, dokud dycham, doufam! A ty znis jako velky bojovnik. Jen tak dal. :kytka:

 
vendyko
Stálice 65 příspěvků 04.02.16 09:53

@whitehorse Děkuju za podporu. Sestra byla hrozně hodná, snažila se povzbudit. A je pravda, že přijít o někoho, s kým máš zážitky a společné fotky, je děsný. Jen se mě v tu chvíli dotklo, jako by si myslela, že jsme to miminko neměli rádi už teď. I když teď vím, že to asi zrovna takhle nemyslela :-)

 
Zabatko
Závislačka 2659 příspěvků 04.02.16 10:02

Moc mě mrzí Tvá ztráta, věřím, že si k Vám druhé miminko cestu najde. Jinak mám z deníčku lehce rozporuplné pocity a cítím z něj trošku rouhání. Myslím, že většina mladých lidí v dnešní době nemá nic zadarmo. To, že jste si vše vydřeli (Vaše volba) automaticky nemusí znamenat, že se Vám bude ve všem a vždy dařit. Zkrátka, v životě není na nic záruka. On každý to má těžké, tedy valná většina lidí. Máš obrovské štěstí, že máš oporu v partnerovi, toho si považuje, máš toho přece strašně moc. Čas bolest otupí a zase bude lépe. :kytka:

 
Narovnako
Kelišová 5108 příspěvků 04.02.16 10:04

@vendyko V pohodě, jen jsem ti psala, proč někdo může mít takové myšlenky. Jinak chápu :hug:

 
Jitka79
Závislačka 3202 příspěvků 04.02.16 10:23

Deníčky nijak moc nekomentuju, ale tady asi ano..

Je mi předně líto velké ztráty, já přišla o miminko „jen“ v 11.týdnu a bolest to byla velká, nikdy nezapomenu na ten pocit prázdnoty, k tomu jsem pak přišla o práci, takže se toho naráz semlelo víc :think:

Jinak k tomu štěstí.. nějak moc to nechápu, asi :think: každý je svého štěstí strůjce a jsou věci, které lze ovlivnit a které ovlivnit nejdou.. Že se vám „dařilo“ je zajisté jen vaše zásluha ;), omáčka, kterou kolem tohoto „stěstí“ ale popisuješ raději komentovat nebudu :roll: normální člověk, který chce něco dokázat se snaží a buď má „štěstí“, že se mu to podaří, nemá žádné zdravotní problémy a nestane se nějaká nepředvídatelná okolnost/nevím, napadá mě bouračka, vykradení bytu, úraz…/ nebo prostě se snažit může a „štěstí“ k tomu nestačí.. Sama sebe řadím do té první skupiny, ano mám v životě štěstí. Mám krásnou rodinku/i přes ztrátu miminka a následně narození dcery se srdeční vadou/, milujícího manžela, rodiče, kteří mě v životě vždy podpořili.. nebudu vypisovat, co všechno jsem musela v životě překonat, abych to štěstí měla..

 
jenika1
Závislačka 3037 příspěvků 04.02.16 10:25

Já moc nechápu, proč zmiňujete pokoru. Pokud jsem dobře četla, tak zakladatelka právě píše, že život z venku vypadal jak jedno velké štěstí pro ostatní, ale jen ona právě ví, co to stálo dřiny, pokory, píle. Sama si vše vydřela a přečkala doby, kdy neměly nebylo vše OK. Jinak ti přeji hodně štěstí a toho vysněného kloučka.

 
atominnka
Generální žvanilka 20912 příspěvků 04.02.16 10:26

Strašně mě to mrzí… :hug: Držte se :hug:

 
Alouette
Kecalka 341 příspěvků 04.02.16 10:32

Moc mě to mrzí. Doufám, že se brzy zadaří a bude zase trochu líp :srdce:

 
Uživatel je onlineLenka 80
Kelišová 5991 příspěvků 04.02.16 11:01

@vendyko máš strašně krásnou a miloučkou profilovku :-)

 
Uživatel je onlineLenka 80
Kelišová 5991 příspěvků 04.02.16 11:09

@jenika1 úplně přesně napsáno. Tenhle deníček je plný pokory. Nechápu ty co mají potřebu pitvat se v tom co je vlastně štěstí…štěstí je muška jenom zlatá ;)

 
Jensina
Ukecaná baba ;) 1013 příspěvků 04.02.16 11:16

Já z deníčku cítím vděk. To je správná cesta.
Je mi moc líto Tvé bolesti nad ztrátou dítěte a současně opravdu moc gratuluji ke vztahu s Tvým mužem. To je naprosto ukázkový a učebnicový příklad, jak zvládnout bolest, která je vám společná spolu.
Přeji spoustu lásky, vděku, víry a zdraví do budoucna. :)

 
mumisek79
Extra třída :D 11619 příspěvků 2 inzeráty 04.02.16 12:07

Smutný ale krasny denicek ze kterého je cítit tvá i vaše sila a láska. Upřímnou soustrast.

 
harfa
Kelišová 6591 příspěvků 1 inzerát 04.02.16 12:41

@protection @Cuddy nevím proč se tady omílá štěstí, deníček je úplně o něčem jiném, zakladatelka popisuje svůj život od 16nácti až po své druhé těhotenství, které nedopadlo, ty kecy kolem závisti druhých, ty máš štěstí, vy se máte dobře, vy máte dost peněz a podobně, znám taky, to se dobře soudí, ale to že je to všechno vydřené to už nikoho nezajímá, většinou to říkají ti co doma sedí na zadku a čekají až jim štěstěna zaklepe na dveře, a ono se to nestane, protože se tomu musí pomoct a něco pro to udělat, kdybych čekala jen na štěstí, tak v životě nemám nic, vždy je nutné aby člověk šel za svým a né vše se povede na poprvé, což zakladatelka ví a o tom taky píše. :kytka:

 
lisatka
Kecalka 115 příspěvků 04.02.16 12:53

Je mi to lito, dokazi si zive predstavit, cim si prochazite.
Ja mela jedno zamlkle tehotenstvi a podruhe spatne nt a hrozbu dawn syndromu a podobnych vad.
Proto take vim to co chci napsat. Bohuzel, v cr se potrat vyvolava, taky jsem na to koukala jako blazen. Na internetu jsem zjistila ze treba v uk nebo usa se i ve druhem trimestru potrat dela zakrokem. Matky si v pripade, ze chteji tehotenstvi ukoncit pro napr vyvojovou vadu dostanou pbvykle na vyber zda chteji porod vyvolat nebo ukoncit zakrokem v narkoze. Zakrok v narkoze zvany d and C je povazovany dokonce za bezpecnejsi a vetsina zen si tuto metodu vybere. Od 19 tydne tehotenstvi je to trochu slozitejsi, zena musi nastoupit do nemocnice den predem, medikaci ji roztahnou cipek a druhy den pri narkoze probehne potrat.
toto pisi proto, aby se co nejvice lidi dozvedelo, ze tu trpi zeny zbytecne jak za stredoveku!!!

 
vendyko
Stálice 65 příspěvků 04.02.16 13:14

@lisatka No. Protože jsem si samozřejmě nechtěla projít tím porodem mrtvého dítěte, ptala jsem se na jiné možnosti. Celková revize dělohy i s plodem je prý nebezpečná a dělají ji jen v nouzových případech. Vysvětlili mi to tak, že hrozí srůsty na děloze, následná neplodnost.. Pokud při ní ještě roztahují děložní čípek = diletace děložního hrdla - hrozí riziko předčasných porodů v dalším těhotenství z důvodu jeho nedostatečného následného uzavření. Proto potrat vyvolávají, je prý - podle našich lékařů - daleko šetrnější a to i s ohledem na další těhotenství. Také mi říkali, že je lepší potrat vyvolat než čekat ve druhém trimestru, až plod odejde samovolně - riziko infekce. Tož tak… :nevim:

 
lisatka
Kecalka 115 příspěvků 04.02.16 13:48

@vendyko
No tak bohuzel cesti doktori kecaji :( jelikoz mi to hrozilo, tak jsem si o tom hodne zjistovala a studie uvadeji presny opak, bezpecne je oboje asi stejne, ale inducce je velmi bolestiva, daleko, bolestivejsi nez porod, kvuji lekum ktere se podavaji. Psychycky je mene narocna d a c, nicmene i v uk si nektere zeny vyberou indukci, protoze pak se mohou s miminkem rozloucit. Ja se rozhodla, ze kdyby to bylo nutne, tak bych do uk odjela a zaplatila si to z uspor. A muj doktor? Ze pry kecam, ze to vi najisto ze to neni mozne. No a ja uz mela i cenik a byla s nima v kontaktu. Porodila jsem zdraveho syna, ale na dalsi tehotenstvi si netroufam.

 
lisatka
Kecalka 115 příspěvků 04.02.16 13:59

@vendyko
http://www.azdhs.gov/…surgical.htm
Tady zkracene a informativne, jen jsem to popletla ne d and c ale d and e, no, uz je to dlouho…

 
lisatka
Kecalka 115 příspěvků 04.02.16 14:04

http://www.thedoctorschannel.com/…dications-2/

 
pe-terka
Echt Kelišová 8245 příspěvků 04.02.16 14:06

@lisatka Tomu nerozumím. Ty vidíš kromě indukce mrtvého plodu jinou možnost (pominu - li císře a variantu, kdy se potrat - porod spustí ihned samovolně)? Ty bys nechala mrtvý dvaceti týdenní plod v břiše matky a čekala, až se proces vypuzení spustí sám? Vždyť riskuješ celkovou sepsi? 8o
Jinak zakladatelko, je mi to moc líto. Moc Ti přeju, aby jste se s tragédií co nejlíp vyrovnali :hug:. Stejně jako ostatní holky tady věřím, že si vás další miminko brzy najde :hug:

 
lisatka
Kecalka 115 příspěvků 04.02.16 14:31

@pe-terka
Je to obycejny zakrok jako kyretaz, akorat je nutne cipek vice roztahnou. Matka pri tom spi

 
Dubhe
Závislačka 3736 příspěvků 04.02.16 14:32

Je mi moc smutno z deníčku :hug: :hug: držte se, čas rány alespoň trošku zacelí a bude lépe. Tohle jsou tak hloupé náhody, stačí málo a pak velký smutek. Na sestřičky a doktory se nezlobte. Chtějí pomoci a bohužel neví jak. Neexistuje povinné školení pro tyto případy, než přijde ústavní psychog, něco říct musí a bohužel je jako první varianta napadne nějaké klišé. Příště se to povede, máte už jedno doma, jste ještě mladí a představte si, že by mu bylo třeba šest bylo by to horší. Oni jsou v tomto laici. A pokud si vyloženě neřeknete, jak se mají zachovat v reakci k vám, tak neví. Spousta z nás tu má podobnou zkušenost a ví moc dobře, jak některé reakce lidí dokáží ublížit a většinou jen ten, kdo zažil stejné nebo podobné dokáže pomoci třeba i jen beze slov, pevným vserikajicim objetim. „Jak já ti rozumím“ :hug: :hug:

 
pe-terka
Echt Kelišová 8245 příspěvků 04.02.16 14:52

@lisatka Tak tímto způsobem se provádějí v podstatě klasické interrupce. Ale vidím v tom u tak velkého plodu značná rizika :think: Nicméně nejsem odborník, netuším, jestli toto někde ve vyspělé medicíně provádějí a s jakými výsledky :nevim:

 
vendyko
Stálice 65 příspěvků 04.02.16 15:30

@lisatka promiň, ale studovat to nebudu. Mám to za sebou, nechci se v tom patlat a zkoumat, proč to není tak a tak. Pro mě je hodně důležité, že mi nemuseli dělat tu diletaci děložního hrdla a díky tomu nemusím mít strach, že by to bylo příčinou předčasného porodu. Právě proto, že píšeš, že se musí děložní hrdlo více roztáhnout, to považuji za obrovské riziko. Nemluvě pak o tom samotném zákroku.. Ale jak říkám. Mám to za sebou tak, jak to mám za sebou, a nechci nic víc nijak zkoumat.

Příspěvek upraven 04.02.16 v 15:33

 
katterin
Stálice 67 příspěvků 04.02.16 16:16
:hug: :hug: :hug:
 
lisatka
Kecalka 115 příspěvků 04.02.16 18:08

Jojo, ja ani nechtela, abys to studovala, ja jen prikladam zdroj z duvodu, aby si nekdo nemyslel ze kecam. Ja si prosla „jen“ zamlklym tehotenstvim a podezdrenim na postizeni, a bylo to hrozne.

 
vendyko
Stálice 65 příspěvků 04.02.16 18:12

@areznik Moc mě mrzí, že jste si prošli tím samým, nebo podobným. Muselo to být hrozné, ještě o tom sami rozhodnout. Je síla, kolik nás s takovou zkušeností je :-( Povzbuzuje mě, že jste celkem rychle po tom počali a máte doma zdravou princeznu :-) Děkuju za příspěvek! :hug:

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele