Nejhezčí nebo nejhorší období v životě?

Kacenka20  Vydáno: 09.09.11

Nejsem si jistá, jestli je moje nutkání napsat tento deníček potřebou slyšet názor nezúčastněné strany nebo jen nutností z něčeho se vypovídat, vypsat. Možná je v tom obojí, nevím, každopádně takovou potřebu cítím, a tak asi rovnou začnu. Dopředu se omlouvám případným čtenářkám za délku deníčku.

Na úplném začátku letošního roku jsem měla přibližnou představu o tom, co bych ráda, aby se v dohledné době stalo. V lednu oslavím 20. narozeniny, vyberu si vysokou školu, budu se připravovat na maturitu a na přijímačky, pokud budu mít štěstí, dostanu se tam, kam chci, a příštích 5 let strávím studiem. Jak to tak ale bývá, osud tomu asi nechtěl a moje životní cesta zamířila úplně jiným směrem.

Ubíhaly první dny roku 2011, s přítelem jsme spolu byli zrovna rok, všechno bylo fajn, prožili jsme krásné Vánoce, Silvestr i Nový rok a bylo nám dobře. S ubíhajícími lednovými dny ale taky ubíhaly dny cyklu a já si uvědomila, že už mám několik dní zpoždění… Vzhledem k tomu, že jsem nikdy neměla zpoždění více než 2 dny, cítila jsem, že se něco děje. Po několika dnech jsem nevydržela a pro jistotu si koupila test. Pohled na jednu čárku na obou testech mě sice uklidnil, ale když se MS nedostavila ani následujících několik dní, pro jistotu jsem se objednala na gynekologii.

Byla středa, paní doktorka na UTZ nic neviděla, ale pro jistotu mi udělala test na hcg. Výsledky budou v pátek ráno. Delší 2 dny jsem nikdy nezažila. Přesto jsem se ho ale dočkala, v pátek ráno jsem vytočila číslo do ordinace, abych se během příštích pár vteřin dozvěděla, že se mi za 8 měsíců zásadně změní život. Z krve se ukázalo, že testy lhaly…

K doktorce jsem volala ještě ze školy, ve které jsem po sdělení této informace nebyla schopná vydržet, tudíž moje kroky zamířily domů a o několik hodin později za přítelem. Měla jsem neuvěřitelný strach z toho, jaká bude jeho reakce. Věděla jsem taky, že bude potřebovat takovou informaci zpracovat. Nikdy jsem netušila, že jednu větu: - Jsem těhotná - může dát takovou práci dostat ze sebe ven.

Reakce přítele byla celkem klidná. Držel mě za ruku, druhou rukou mě hladil, ale z jeho pohledu se dal samozřejmě vyčíst šok, překvapení… Proto jsem mu řekla, že ho teď nechám, aby měl čas o tom v klidu popřemýšlet a odešla jsem domů. Ještě ten den mi ale volal, že by byl rád, kdybych přišla, že o tom přemýšlel a že bychom to měli probrat. Není nic hezčího, než když vás v takové situaci partner uklidní. Řekl mi, že to sice bylo nečekané, že to asi nebude nejjednodušší, ale ať se ničeho nebojím. Že se o nás tři postará, že budeme spolu a bude to fajn. Že to spolu zvládneme.

Ano, tohle byl začátek. Začátek, jež mi dal pocit klidu a možnost začít se na miminko těšit. Absolutně mě nenapadlo, jak by to nakonec mohlo pokračovat a dopadnout…

Jak už jsem psala, byla jsem v posledním ročníku na střední škole, čekalo mě velký psychický vypětí v podobě maturity, ale věděla jsem, že to musím zvládnout, a proto jsem do toho chtěla dát všechno. Termín porodu mi vyšel na září, tudíž jsem věděla, že musím bezpodmínečně odmaturovat na jaře. Tímhle to asi začalo. Jelikož se mi nevyhnuly nevolnosti a hodně jsem zameškala, musela jsem na poslední chvilku dělat klasifikační zkoušky z několika předmětů, abych byla přepuštěná k maturitě.

Z toho plyne, že bylo opravdu hodně málo času na ostatní věci, bohužel i na přítele, který to zezačátku akceptoval, ale postupem času byl z toho samozřejmě problém. Popravdě řečeno jsem od něho neměla tu podporu, co bych potřebovala, a tak pro mě bylo zvládání toho všeho víc stresující než by muselo. Do toho všeho hormony, přecitlivělost, no začali jsme se s přítelem v tomto období hádat. Pořád se to ale dalo, protože ty hádací chvíle střídaly chvíle pohody.

I když jsem tomu nevěřila, nakonec jsem se k maturitě prokousala a zvládla jsem ji dokonce na samé jedničky. V tu chvíli mi spadnul mega kámen ze srdce a v hlavě mi blikalo, že teď už bude všechno jinak. Teď už se můžu přestěhovat za přítelem (jak jsme byli domluvení), můžu chystat výbavičku a naplno se těšit. Teď to teprve bude ono.

Jakmile jsem odmaturovala, najednou se opravdu něco změnilo, ovšem ne k lepšímu, jak jsem si bláhově myslela. Najednou se vyrojila spousta dalších problémů a všechno šlo z kopce. V době, kdy jsem maturovala, přítel sháněl novou práci, protože koncem června končil v práci staré. Byl to ale dar z nebes, protože díky odstupému, které dostal, jsem mohla nakoupit všechno pro naši malou (bude to holčička).

Od července nastoupil do nové práce, ve které trávil docela dost času, ale absolutně nebral v potaz to, že není jenom on a jeho práce, ale že jsem tady taky já a dítě na cestě. Naše komunikace se omezila na několik sms denně, ve kterých mi pořád dokola sděloval, jak moc je unavený z nové práce, jak jsou tam na něj všichni zlí, pořád dokola ta stejná písnička.

Za ten měsíc (tak dlouho v této práci vydržel) se mně jedinkrát nezeptal na to, jak mi je, jestli je malá v pořádku, nic. Zezačátku jsem se ho snažila podporovat, ale i já jsem potřebovala podporu, které se mi nedostávalo, a to jsem byla těhotná. Cítila jsem, že už nemám sílu a pomaličku jsem začala rezignovat. Dny, kdy měl volno, trávil buďto sám, kdy odpočíval, případně byl u svých rodičů. Já jsem byla vzduch. Pořád jsem čekala na stěhování, na to, že se konečně začne něco dít, ale pořád dokola jsem slyšela jenom to, že má moc starostí s prací a že nemá čas.

Během července si našel novou práci, se kterou začal v srpnu. Zdálo se, že tahle už bude konečně dobrá, že ho bude naplňovat a navíc bude i dobře finančně ohodnocená. Jenže zase problém. Opět moc práce, málo času a když už jsme se viděli, skončilo to hádkou. Ať už to bylo kvůli cvičení, do kterého mě celý těhotenství nutil, i když věděl, že nechci, kvůli tomu, že jsem chtěla přestavět nábytek v bytě, který „přece není můj a já nevydělávám, a tak nemám právo do toho mluvit“, pořád bylo něco. Nejhorší na tom je, že to byly z největší části malichernosti.

Několik dní po poslední hádce jsem se pokusila o jinou taktiku. Napsala jsem mu, že už nemám sílu a hlavně čas. Že jsem v 8. měsíci a nemůžu už čekat, až si najde čas, abych se mohla nastěhovat. Že budu muset zůstat bydlet u své mamky (u své 3 roky nezaměstnané mamky v bytě, kde bydlí i moje sestra, která je momentálně v 5. měsíci a bez chlapa) Doufala jsem, že mu naskočí, že takhle to být nemá a něco se stane. On to ovšem přijal s povděkem a větou, že když myslím, tak že to tak tedy bude asi lepší…

A jak je to v současnosti? Jsem ve 37. týdnu, naprosto nešťastná, nemůžu se na malou ani těšit, je mi hrozně. Několikrát jsem se pokusila přesvědčit ho, že ještě není všechno ztracené a že to přece ještě můžeme zkusit a být spolu. A jeho názor? Naházel úplně všechny naše problémy a hádky na mě, vyčetl mi, že jsem ho dostatečně nepodporovala, když měl problémy v práci, vycucal si z prstu tolik výčitek, až se mi z toho podlamovaly kolena a sám nepřiznal jedinou svou chybu.

Za těch 8 měsíců mi tolikrát tak moc ublížil… a já jsem byla ochotná mu to odpustit a začít znovu. Za všechno jsem se mu omluvila, vyloženě jsem se před ním ponížila… a on? On mě z té povýšené pozice ponížené sešlápnul ještě níž než jsem byla. Říká, že to neukončil definitivně, že uvidíme, co bude, až se malá narodí. Ale teď, že neví…

Má cenu se ještě snažit? Mám se ho ještě snažit přivést zpátky? Nechci, aby malá vyrůstala bez otce. On sice říká, že ji bude chtít vídat, bude mít i jeho příjmení… Ale vím, jak to chodí. Vydrží mu to chvilku a za pár měsíců bude vědět, že má dceru jenom díky trvalému příkazu na účtu. A kdo ví, jestli aspoň to. Nemůžu uvěřit tomu, co se děje. Bylo nám spolu úžasně, všechno bylo o sto procent jiné, lepší. Podporovali jsme se navzájem, byli jsme rádi, že se známe a máme. A já mám teď pocit, že mě nenávidí…

Je ještě šance, že se v něm něco zlomí, až poprvé uvidí svoje dítě? Pořád nevím, jestli to mám brát definitivně a snažit se si vnutit, že za to takový chlap nestojí, nebo jestli to mám brát jenom jako zkrat, momentální krizi, která přišla díky nečekanému těhotenství a mít aspoň nějakou naději. Ta naděje mi v tuhle chvíli dává šanci žít, ale bojím se, že až zjistím, že už ani ta naděje není, že mě to definitivně položí. A to si nemůžu kvůli tomu nevinnému miminku dovolit…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Škurpice
Extra třída :D 10119 příspěvků 09.09.11 07:24

no…nevím, jestli jsem pochopila to, že ti ublížil tím, že byl málo s tebou/vámi, protože pracoval :think: pokud je problém jen v tom…tak se prober…pokud vás má zajistit, peníze potřebujete…jsi ještě hodně mladá a vidíš věci jinak než já (o cca 20 let starší)…určitě vás má rád…jestli chtěla, aby jsi cvičila v těhu…tohle řekne málokterý chlap…určitě rád má, sedněte si spolu a pokud možno bez emocí si o tom všem promluvte, ale i ty naslouchej jemu…nejsi jenom ty a tvoje problémy, i on potřebuje, aby jsi „poslouchala“ signály, které k tobě vysílá…věřím, že to bude dobré a krásné…a nesmutni…miminko je dar a uvidíš, jak pak budete sťastnými a pyšnými rodiči :hug: :hug: :hug:

 
lasička1
Echt Kelišová 7604 příspěvků 09.09.11 08:00

Jsi mladá,nevyzrálá a bez životních zkušeností.Za to nemůžeš,ty přijdou časem a za pár let situaci uvidíš také jinak.Jde jen o to,abyste dokázali s přítelem najít společnou cestu a vše nějak zvládli.Už kvůli dceři.
Partner se zachoval prima,když tě nenutil k ukončení těhotenství,ří­kal,že to zvládnete.Ale i na něj to bylo moc,najednou spousta zodpovědnosti,jak uživit rodinu.A nejistá práce,víc ve stresu,protože věděl,že peníze potřebovat budete,že finance leží a budou ležet jen na něm.A to klidu nikomu nepřidá.A někteří chlapi nedokážou reagovat na těhotenství partnerky tím že se vyptávají jak se má,co dělá miminko…ale to neznamená,že by se netěší,nebo nebudou mít miminko rádi.A pokud ty si do toho jeho stresu přenášela i svůj stres,tak problém je na světě.Odcizení…a když jsi řekla,že zůstaneš bydlet u maminky,tak on to jistě viděl jako východisko,že bude mít klid,bez hádek a stresů.
Určitě nic není ztraceno,chce to začít pomaloučku k sobě hledat cestu.Nebude to jednoduché,finance budete řešit hodně často,z jednoho platu uživt mladou rodinu je skoro nadlidský výkon.A to může vnášet další hádky do vztahu.Hlavně aby si mu někdy neřekla,že by měl mít jinou práci,že třeba kamarád vydělává víc…to by si mu ublížila.
Jsi těhotná,přeci­tlivělá,mimčo ti zkřížilo cestu ke vzdělání-nebude to jednoduché období,ale dá se to zvládnout.A lidský život za to stojí.Je dobře,že ses rozhodla takto a dala šanci miminku,aby se narodilo.
A ještě otázka-užívala jsi pravidelně antikoncepci?A sel­hala?Nebo jste se nechránili a věřila jsi,že neotěhotníš?

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17593 příspěvků 09.09.11 08:06

No já zas v něm zodpovědného otce pro rodinu nevidím, obávám se, že když projevuje takový výrazný nezájem už nyní a není schopen ti dát ani náznak jistoty, že se postará, tak s problémy, které se objeví po porodu, si těžko poradí :nevim:
Asi bych zvážila dávat malé příjmení po otci.
Máš to těžké a moc ti přeju, abys u mamky našla dobré zázemí pro Vás obě. Hodně zdraví a štěstí nejen k porodu :kytka:

 
nulu86
Ukecaná baba ;) 2413 příspěvků 09.09.11 08:10

Těžko z tvého deníčku soudit, jestli z tvé strany nebyl přehnaný tlak, nebo jestli on si tě skutečně nevšímal. Můj manžel je v práci každý den, a to se vrací domů až večer, kdy se nají, sedne k TV a pak se jde spát, a tak je to pořád dokola. Nevyčítám mu to, jsem těhotná, chápu, že se teď maximálně snaží nás zajistit. Ale to nemění nic na tom, že se o mé těhotenství zajímá a ptá se jak mi je. Nevím, ale je to 1. velký úkol ve vašem doposud asi bezproblémovém životě, a pokud se teď neumíte rozumně podpořit, myslím že dítě to nezmění, pak budete muset pořád něco řešit, a pokud se teď ani neumíte dohodnout, do budoucna to pozitivně nevidím. Možná se pletu, je to na přístupu vás obou. Každopádně bych neslepovala vztah dítětem.....

 
arcanobacterium
Kelišová 5576 příspěvků 09.09.11 09:24

Souhlasím se Saroyou. Je mi moc líto, že musíš prožívat těžké chvíle a přeju ti, abys to vše zvládla. Podle mně je lepší 1 funugjící rodič, než 2 společně nefunugjící a proto buď holčice ta nejlepší maminka.

Ještě si neodpustím poznámku - proč dáváš holce jeho příjmení ?????. Svatbu neplánujete, možná vám to spolu ani nevyjde a mně osobně by hrozně mrzelo, že se moje dítě nejmenuje jako já. Myslím, že si nezasloužil (zatím), aby se jmenovalo tvoje dítě po něm.

Barča :kytka:

 
katyca
Závislačka 3352 příspěvků 09.09.11 10:28

Já ti hned na začátek přeji hodně sil určitě ji budeš potřebovat. Nevím čím to je , že ten tvůj obrátil o 360°c je to divné, když se na prcka těšil, plánoval, … a nyní je to úplný opak. Vým, že se vtuto chvíli blbě radí, ale já bych vydržela dokud by se malá nenarodila. Třeba to bude lepší když uvidí ten váš malý uzlíček :srdce:

 
nba
Zasloužilá kecalka 771 příspěvků 09.09.11 11:32

Ahoj, nejsi v lehké situaci, ale zkusila bych si s budoucím tatínkem promluvit a celou situaci probrat.. Bez komunikace to prostě nepůjde :-?
Držím palce, ať vše dobře dopadne.. A jak píše Bára, lepší jeden fungující rodič, než dva, kterým to spolu prostě nefunguje.
Drž se :kytka:

 
Kacenka20
Ukecaná baba ;) 1210 příspěvků 09.09.11 11:42

Odpověď pro lasičku: antikoncepci jsem brala pravidelně několik měsíců, miminko jsem opravdu neplánovala…
Jinak bych ještě dodala, že tatínkovi malé je 31, jenom aby si nikdo nemyslel, že je to mladý ucho. Sám řekl, že uznává, že na rodinu věk má…
K té podpoře…ono to nebylo o tom, že bych se nějak zarazila a nehodlala ho podporovat, jenom proto, že já jsem těhotná a on ne, to vůbec ne. Těch 6,7 měsíců jsem podporovala právě já jeho, i v době, kdy jsem potřebovala podpořit i já. A právě proto jsem na to už pak neměla sílu. Podporovat ho, když jsem viděla, že se absolutně nic neděje, že jediný, co pořád dokola řešíme, je jeho práce. Samozřejmě jsem věděla, že je to důležitý a pořád dokola jsem mu opakovala, že si vážím toho, že vydělává a že mou podporu má…jenže i přes to všechno jsem podle něj dělala málo. A když jste v 8. měsíci, měli byste se chystat na příchod dítěte, ale pořád řešíte jenom přítele a jeho práci, navíc přes smsky, tak to takhle prostě nejde. A jakmile jsem se trochu vzepřela a řekla jsem mu, že už nemám na to, abych seděla s rukama v klíně, že musíme připravit prostředí pro malou, tak byl oheň na střeše, protože si vůbec neuvědomuju, kolik má práce a starostí. Jenom pro představu…8 hodinová pracovní doba pondělí-pátek zabírala veškerej jeho čas…
Ještě jsem zahlídla otázku, proč chci dát malé jeho příjmení…protože děti mají většinou příjmení po otci. Já věřím tomu, že role otce se nezřekne, že ho malá bude vídat a že se budou mít rádi. Co já vím…třeba se za pár let budu chtít vdát a budu se jmenovat jinak…a malé zůstane moje rodný příjmení…? Chci jí taky dát pocit, že někam patří. Navíc například i jeho rodiče chtějí malou vídat, takže že by o svým otci a jeho rodině malá do budoucna neměla vědět, to zase ne…
A taky bych ráda dodala, že jsem deníček psala v noci v úplně strašné depresi, takže i to se v něm asi odrazilo…

 
Rozárka78
Závislačka 2869 příspěvků 1 inzerát 09.09.11 12:07

Kačenko…ruku na srdce......sama píšeš, že když jsi se učila na maturitu, příteli se nelíbilo, že na něj máš málo času a tebe to mrzelo. Proč o pár měsíců později, když tobě samotné spadl kámen ze srdce, že je to za tebou, jsi najednou zaujala jeho pozici a nedokázala pochopit ty jeho, že na tebe najednou nemá tolik času, protože má novou práci a má kolem toho moc starostí? Proč on neměl nárok na to si postěžovat, že mu chybíš, ale ty sis později ze stejného důvodu stěžovat mohla? Víš, připadá mi, že se stavíš do role, kdy celý svět má najednou povinnost točit se kolem tebe, takový malý sobeček. Já vím, čekáš miminko a určitě si zasloužíš spoustu pochopení, ale holka prober se, i kolem tebe žijí lidé.........­.........

 
Kacenka20
Ukecaná baba ;) 1210 příspěvků 09.09.11 12:22

Rozárko, já když jsem se připravovala na maturitu, od rána do pěti jsem byla ve škole a do noci jsem se pak učila. Víkendy jsem trávila v knížkách samozřejmě taky. A i tak jsem si na přítele našla čas aspoň 2krát do týdne, protože mi bylo smutno…
Přítel chodil do práce, měl každý odpoledne volný, volný i víkendy, ale svůj volnej čas radši věnoval své rodině, na mě si čas našel jednou za 14 dní…
Ale i tak, možná to z toho deníčku tak vyznělo, ale já jsem mu ani tak nezazlívala to, že na mě nemá čas, ale to, že když už ten čas neměl a skoro jsme se neviděli, tak proč mi pořád vyčítal, že ho nepodporuju. On mi ani nedal příležitost k tomu ho podpořit jinak než smskama. A až jsme se zase po 14 dnech viděli, tak byl nepříjemnej a všechno mi vyčítal.
Určitě nejsem ten typ, co potřebuje, aby se kolem něj točil svět. Já jsem otěhotněla a po 3 měsících přišla moje sestra, že je těhotná taky a všechno se začalo točit kolem ní, na mě každej zapomněl. Všichni příbuzní začali nakupovat pro její dítě, mně nedal nikdo nic, a to věděli, že studuju, zatímco ségra chodí do práce. Doma mi nikdo s ničím nepomůže ani teď, těsně před porodem. Úklid, vaření, uklízení po mamce i sestře, všechno je na mně.
Nemám snad právo si postesknout nad tím, že i já potřebuju trochu podpory a třeba taky lásky?

 
Jana1940
Stálice 66 příspěvků 09.09.11 12:28

Dobrý den, doporučuji promluvit si s přítelem a nebrat to, že nemá zájem. Máme roční dceru a můj manžel NIKDY necítil pohyby, nepomáhal mi s ničím. Moc se ani neptal. Má spoustu práce, chodil brzy do práce a pozdě z práce. Závěr je ten, že i když dceru nikdy nepřebalil, nenakrmil, neuložil do postýlky, atd., strašně ji miluje a nedal by ji na nic na světě. Asi 5 měsíců si ji bral minimálně pochovat, pořád měl strach, že ji něco udělá. Některé dny ji ani probuzenou neviděl. Chlapům to vše dochází strašně pozdě, nemají ty mateřské sklony. Ještě doporučuji smířit se a vzít si partnera k porodu, není nic lepšího, než když tam někoho máte. Je to velká opora, aspoň, že tam někdo je. Porod není lehký a trvale tam s vámi nikdo není. Můžu vám říct, pokud bych tam neměla manžela, možná bych se i utopila ve vaně, dali mě do příliž horké vody, odešli a mě se dělalo hodně špadně. Částečně v bezvědomí a částečně při vědomí. Nikdo, kromě partnera vám nepodá vodu na pití, atd. Což je hodně důležité. Měla jsem velmi dlouhý komplikovaný porod, který bych bez manžela asi nepřežila. Po porodu se mě moc neptal, jak mi je a co malá. Dělat jsem musela od prvního dne úplně všechno. Člověk lecos musí překousnout, trochu pochopit i ty chlapy. Být i ráda, že mám někde oporu a nejsem zas až tak sama. S manželem se vidíme jen ráno a večer, ale je tu a mám takový vnitřní klid, že tu někdo se mnou je. Rozhodně doporučuji sklidnit se, popovídaqt si o tom a poprosit partnera o oporu při porodu. Bude to pro vás tři určitě lepší.
Přeji správné rozhodnutí, vzít ty chlapy, že nejsou mateřské typy a přeji hodně radosti s dcerkou. Určitě bude tatínkův miláček, i když si to možná nemyslíte, ale nevzdávejte to. Život je krátký na to, aby jsme žili v napětí a nenávisti.

 
lasička1
Echt Kelišová 7604 příspěvků 09.09.11 12:30

Kačenko-přítel není žádné mladé ucho,jak jsem si původně myslele.Asi je ve vztahu hodně nedorozumnění,ba­lancujete na tenké hraně a je otázka,zda zvládnete vztah ustát.
Bohužel doma asi moc podpory mít nebudeš,budeš pln+ závislá na příjmech partnera.Asi i proto,abyste s malou nedřely bídu bych se snažila vztah ustát.
Je moc dobře,že uvažuješ o tom,že ať vše dopadne jakkoli,tak malá bude mít možnost styku s tatínkem i babičkou-to ne úplně každá maminka dokáže.
Ale určitě bych nedávala příjmení po otci.Pokud budeš s dcerou sama,tak je asi pro obě lepší,když se jmenujete stejně.Ono když u lékaře stále vysvětluješ,že volá maminka xy a chce objednat dítě xx,tak to není vždy příjemné.A pokud vztah bude fngovat,budete spolu žít,možná se i vezmete,tak malou můžete kdykoli přejmenovat.

 
lasička1
Echt Kelišová 7604 příspěvků 09.09.11 12:34

Proč uklízíš po matce i sestře?Oni jsou doma,tak si přeci po sobě musí uklidit sami?Nenechávaj se sebou orat.

 
zelle
Povídálka 34 příspěvků 09.09.11 12:51

Kačenko, já bych to rozhodně tak tragicky neviděla - miminko na cestě, maturita a nová práce přítele v době, kdy ví, že musí zabezpečit rodinu - prostě jste těch zkoušek měli hodně najednou… Se mnou cvičí hormony až poslední asi měsíc a půl a to ani ne tak moc, ale taky mám někdy sebelítostivý stavy, jak jsem na všechno sama, a to mám velkou podporu manžela, jeho i mé rodiny… naprosto chápu, že je hodně těžký, když tě pořádně nepodpoří, ani tvoje rodina. Myslím, že jsi udělala zralé rozhodnutí, zvládla výborně maturitu a určitě bude čas ještě na tu VŠ, neboj :hug: Držím palce, ať to s přítelem zvládnete :-)

 
Evullka
Kecalka 403 příspěvků 1 inzerát 09.09.11 13:18

Milá Kačenko,
chtěla bych reagovat ohledně příjmení Tvé holčičky. Můj syn jej má po mně. Jsem vdaná, své jsem si ponechala, protože se tak jmenuji šestadvacet let a ani muž, za kterého jsem se provdala,mi jej svatbou nevezme.Mé příjmení mne utváří a jsem hrdá, že syn tak může pokračovat po mojí linii. A ačkoliv mám svého manžela moc ráda, není žádný důvod, jej dávat po muži.Jinak Ti přeji hodně sil, abys vše zvládla a hlavně, abyste byly obě zdravé.Eva

 
Caathy
Ukecaná baba ;) 1579 příspěvků 09.09.11 13:26

Ahojky Kačko, život je prostě těžší, než si člověk dokáže vůbec představit.
Také těhotenství není pro většinu žen a lidí z jejího okolí nejkrásnějším obdobím jako by se mohlo zdát, člověk nestále čeká na nějaké výsledky z testů a má obavy, aby bylo miminko v pořádku, náladovost a přecitlivělost, ikdyž si to mi maminky v tu danou dobu nepřipouštíme, může náš vztah s partnery poznamenat. U vás ještě podpořeno tvou maturitou, přítelovou nejistou prací, také tvým mládím a přeci jen ne příliš dlouhým vztahem. Přeci jen je něco jiného spolu chodit a nemít žádné „starosti“ a nebo spolu žít ve společné domácnosti, to potom teprve lidé nalézají na tom druhém nedostatky.
Dle toho jak píšeš, tak tvůj partner se mi nejeví zrovna jako optimální otec, řekla bych, že je a zůstatne sobečkem celý život, už jen to, že ti jak jsem pochopila řekl, že nebudeš v jeho bytě, rozhodovat, kde bude jaký nabytek a pokud ti už teď vyčítá že nevyděláváš, tak tohle není ideální chlap pro spokojený život.
Buď silná Káčo (neber oslovení jako urážku) a měj navrh ty, do ničeho ho netlač a počkej až se malá narodí a uvidíš, jak bude reagovat, pokud si uvědomí svoji zodpovědnost a to, že mu s malou chybíte, tak se bude snažit udělat vše, aby jste spolu mohli bydlet, aby až přijde domů z práce, vás našel OBĚ doma a nemusel za VÁMI jezdit někam za tvojí mámou, ale musí chtít vás OBĚ a ne že to bude dělat jen kvůli tomu, aby měl malou nablízku, na takovém principu nemá smysl vztah stavět, dříve či později by jste se stějně rozešli.
Hlavně, jak už tady někdo psal, nebuď bláhová a nedávej příjmení malé po něm (čím si to zasloužil), kdyby jste byli manželé, je to jiné, ale pokud máte problémy už teď a sama nevíš, jak to vše dopadne, dej malé příjmení po sobě, ať se jmenujete stejně, ať je jasné že k sobě patříte. Pokud by jednou došlo k tomu, že se vztah urovná a vy dva se s přítelem vezmete, tak se pak přejmenujete obě a ikdyby to manželství nevydrželo, tak budete mít stejné příjmení.
Mluvím z vlastní zkušenosti a to jsem byla vdaná, ale teď čekám dítě s jiným partnerem a vím, že pokud se jednou vezememe, nechám si příjmení, jak po bývalém manželovi, kvůli syna, tak přijmu i příjmení po budoucím manželovi, kvůli dceři, která se má teprve narodit.
Přeji hlavně zdravíčko Tobě a malé, Kateřina

Příspěvek upraven 09.09.11 v 13:29

 
Kacenka20
Ukecaná baba ;) 1210 příspěvků 09.09.11 13:40

Děkuju vám moc za rady ohledně příjmení. Vím, že to myslíte dobře, ale už máme jména i s příjmením nějakou dobu zapsané na matrice, takže to už stejně nezměním, i kdybych chtěla…
Jedné z vás jsem to už psala, ale vidím, že se tento názor opakuje, tak bych vám k tomu ještě napsala to, co mě k tomu taky vede. Já mám příjmení po svém otci. Můj otec je člověk, za kterého se stydím a byla bych nejradši, kdybych s ním nemusela mít nic společné. Moje mamka se po rozvodu nechala přejmenovat právě proto, aby ji s ním už nic nespojovalo. Takže si myslím, že si moje dcera nezaslouží nést jeho příjmení. I já budu ráda, pokud se ho jednou zbavím. Dám dceři a jejímu otci šanci na to, aby jednou na svoje přímení třeba i mohla být pyšná. S mým příjmením ta šance není…

 
Mrs.G
Ukecaná baba ;) 1042 příspěvků 09.09.11 13:42

Kacenko, je mi moc lito cim momentalne prochazis, umim si predstavit, ze to pro tebe neni lehka situace a ze misto toho, aby jste se tesili na miminko oba dva a zili hezky pod jednou strechou, partner se najednou chova odmerene, hadate se a vlastne to vubec neni fajn, jak sis predstavovala. V prve rade se ted soustred hlavne na sebe, na porod a na mimi. To je ted to nejdulezitejsi. Vsechno ostatni se nejak vyresi, neboj se. Nevim, nedokazu odhadnout, kam se vas vztah s pritelem bude vyvijet az se mala narodi, ale zatim bych nehazela flintu do zita. Spousta chlapu tehotenstvi nechape (viz. muj manzel) :mrgreen: . Taky jsem od nej behem tech uzasnych 9 mesicu ocekavala mnohem vic a nechapala jsem, ze to neproziva tak jako ja, ale bylo mi vysvetleno, ze je pro ne velmi tezke se vcitit do role otce, kdyz jedine co vidi je kynouci manzelka s velkym brichem. :lol: . Ale v momente, kdyz se maly narodil, tak mu to vsechno doslo a od te doby je fantasticky tata (uz ne tak fantasticky manzel, ale to se spravi :wink: ). Takze zatim vyckavej, az se mala narodi, uvidis, jestli mu to vsechno docvakne nebo ne. A jestli ne, tak ver, ze vam bez nej bude lip. Casem to uvidis jinak. Ale ja ti moc preju, aby jste byli moc stastni vsichni 3, hezky spolu. :kytka: :huban:

 
zuzulinka003
Ukecaná baba ;) 1068 příspěvků 09.09.11 15:17

ahoj no mám názor,že kvůli tomu,že byl v práci jsi ho neměla odsuzovat mě samotné je 22let ve 20 se mi narodila holčička Lucinka a můj chlap má autodílnu a je vpráci od nevidím do nevidím a malou vidí někdy i jen půl hodiny a žijeme máme se dobře víkendy nám vynahrazuje ted jsem ve 14tt a bývalo mi hrozně zle zvracela jsem bolel mě žaludek do toho jsem se starala o Lucinku chodila s ní ven uklízím ale prostě se to dá zvládnout za to všechno mi to stojí

 
zuzulinka003
Ukecaná baba ;) 1068 příspěvků 09.09.11 15:19

Nemyslela jsem ten můj předchozí příspěvek špatně jen jsem ti tím chtěla říct že i takhle se to dá zvládat.Ale každopádně si užívej bříška a pak holčičky at jste silné obě a ono se to všechno vyřeší a bude zase krásně.Hodně štěstíčka a sil :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

 
klarushka
Závislačka 3826 příspěvků 09.09.11 16:25

ahojky Kačenko, dle mého názoru by sis s ním ještě měla skusit promluvit ale pokuď se nic nezměn í tak se na něj vykašli protože dle mého názoru lepčí než takovejhle nespolehlivý chlap tak radši žádný :nevim: :nevim: .......... Nesouhlasím s názory některých holek že jsou chlapy který nepomáhají a nestrají se jak Ti je a co a jak je s Vaším dítětem jsou normální. :pocitac: :pocitac: ......... Mému příteli je 24 a pomáhá mi jak se dá jak s malím tak rozmazluje i mě a já se snaažím dělat to samí i pro něj a i když chodí též od po do pá do práce na 8čky občas i víkend přesčas tak si na nás vždycky najde chvilku a skvěle nám to klape takže můj názor je že když se chce tak všechno jde skloubit :wink: :wink: ........a chápu Tě že potřebuješ podporu kor teď před koncem těhu........pokud by Vám to spolu nevyšlo tak Ti budu držet pěstičky ať brzo potkáš chlapa co bude stát za to :kytka: :kytka: .......a drž se :hug: :hug: :hug:

 
Ananta
Ukecaná baba ;) 2487 příspěvků 09.09.11 18:33
Kačenko

Kačenko mě připadáš na svůj věk dost rozumná. Už to že jsi nezabalila v euforii školu je známka docela slušné zodpovědnosti. Být těhotná, s nevolnostma, do toho studovat, myslím žádný med. Tvůj přítel je dost starý na to, aby zvládal pracovat bez toho, že bude „vyřízený“ a nebude schopen dělat už nic jiného. Na mě z popisu působí trochu jako sobeček, ale to nemusí být konečná, třeba se jen není zatím schopen vyrovnat se situací, což ho vůbec neomlouvá, ale dala bych mu ještě čas. Nepros se, neponižuj se, nech to víc vyvinout, buď se probere a nebo si najdete někoho zodpovědnějšího. Mladé maminky s mimčem jsou co vím docela žádané.

 
turny
Závislačka 4875 příspěvků 09.09.11 21:20

nedá mi to a musim reagovat taky…mně nepřijde moc normální mít doma chlapa, kterej se nezajíma o těhotnou partnerku, s ničim nepomůže a ještě je ublíženej, že ho málo podporuje…hlavně pokud dělá 8 hodin denně…a vy co tvrdíte, že to normální je, tak pokud vám to nevadí váš problém, mně by to vadilo taky
Můj manžel chodí do práce, hodně vychází vstříc šefovi, když potřebuje, je v práci přesčas nebo v noci, ja se snažim, aby měl čas si odpočinout, ale když jsem byla těhotná, jezdil se mnou na každou kontrolu, zajímal se, staral se a rozmazloval, když se narodil malej, je to skvělej táta…udělal by pro nás první poslední, snaží se s námi trávit co nejvíc času, přiznám se, že i když to vše vim, tak občas držkuju, ale vim, že tu je pro nás a tak by to mělo být, proto tě Kačko chápu, že tě mrzí jak se přítel chová…je to na tobě, jestli budeš sama, budeš to mít těžký, ale na druhou stranu, než mít doma sobce, o kterého se nemůžeš opřít..tak buď sama a o výchovu se podělte. Držim pěstičky, ať vše zvládneš, malá je zdravá a dělá ti jen samou radost :hug:

 
Hannys
Ukecaná baba ;) 1250 příspěvků 09.09.11 21:30

Takové příběhy mi rvou srdce… taky jsem si něčím podobným prošla a to jsem podstatně starší, řekla bych věkem protiklad… jenže u nás to bylo o to horší, že přítel si našel jinou, o 10 let starší s 2 dětma přesto, že naše miminko bylo jeho vytoužené a vyprosené… To bylo řečí jak se na malého nevykašle… vykašlal, je to už rok, malý má 8 měsíců a otec se o něj zajímá jen vyhrožováním v sms a už se škube i o výživné, v sms mi přikazuje at malému najdu nového otce at on nemusí platit jinak že si ho bude brávat-ani jednou ho nenavštívil co je na světě!!!!… No škoda slov. Nechci tady rozvádět svůj příběh jen chci říct, že je těžké odhadnout jak se chlap zachová až se mimčo narodí, v mém případě si byl každý jistý, že ho to zlomí, nezlomilo protože se na něj nejel ani podívat, navíc se malý narodil nemocný a šlo mu o život, ani to s ním nehlo… Chci jen říct, že opora musí být vzájemná, ale každá ženská je jiná a každá se v těhotenství chová a cítí jinak ale citlivější je snad každá, se mnou hormony mlátily pořádně a opora žádná… jediné čeho jsem se dočkala byly kopačky. Podle mě když chlap neumí být ženské oporou v těhotenství tak ji ženská nemůže očekávat ani potom… Všechno může být jinak, ale ze své zkušenosti vím že takový chlap si rodinu nezaslouží. já jsem dnes štastná že malý svého otce nevídá a nenese jeho příjmení, já tomu dala šanci maximální aby o otce nepřišel a znal ho, ale otec neměl a nemá zájem o něj a s tím já nic nenadělám… Bohužel se takové případy dějí a možná je to tak lepší než kdyby do budoucna nefungující vztah mělo odnést miminko které za nic nemůže. Tobě ze srdce přeju at to dopadne dobře a narození miminka vás svede dohromady a pokud ne, nelituj, chlap který nemá zájem o vlastní krev si nic tak krásného jako je miminko a rodina nezaslouží a určitě se jednou najde ten který vám vše zlé vynahradí :palec: :hug:

 
berushkacz
Ukecaná baba ;) 1130 příspěvků 09.09.11 23:01

Moc pěkné to od něho není. Možná jsi měla zabalit kufry a prostě se nastěhovat. :nevim: Věk na to opravdu měl aby byl připravený. Myslím, ale že to ještě není ztracené, těžko říct, co se novopečeným tatínkům honí hlavou. Až uvidí své dítě může se vše v dobré obrátit. Dej mu čas a uvidíš teď už je to na něm. Moc bych ti přála šťastný konec. :kytka:

 
knapek  09.09.11 23:02

Maš nato pravo.Je to smutny .Začni se pokud to jde aspon malinko radovat ,že budeš mit za par tydnu mimi.Třeba jen dostal strach.Co k porodu pujde s tebou tě podpořit? :nevim:

 
Adaneli
Extra třída :D 14128 příspěvků 11.09.11 20:22

Kačenko, nemáš to lehký. Poradila bych asi teď na přítele netlačit a dej mu čas, možná se zalekl najednou nabyté zodpovědnosti, problémy v práci a doma a bylo toho na něj moc. Jasně, že na tebe taky. Zkus ten měsíc využít sama pro sebe, nachystej se na miminko a i když ti to teď asi moc nejde, soustřeď se na to malé a těš se na něj. Budeš maminka a věř, že není nic krásnějšího. A uvidíš, že až se malá narodí, může být všechno rázem jinak. Přeji hodně štěstíčka a ať vše dobře dopadne :hug:.

 
Kacenka20
Ukecaná baba ;) 1210 příspěvků 11.09.11 23:03

knapek - k porodu nepůjde, má z toho strach. Říká, že bude nějak poblíž, kdyby něco, ale jinak že má strach z toho, že by to nezvládnul…
A jinak vám děkuju za vaše názory…aniž bych to čekala, hodně jsem si z toho vzala. Mám do termínu něco přes 2 týdny, tak to už snad přežiju a pak se uvidí, co bude dál. Každopádně díky za podporu :srdce:

 
Lilišák  15.09.11 12:29

je mi 19 a memu chlapovi 35.
ze zacatku tehu jsem na nej byla hnusna protoze to bylo same ,,já,já, já, mě je špatně, já mám chuť, já chci,, v tu dobu me stval kazdym svym pohybem, cokoliv udelal bylo pro me ,,malo,, ale az ted vidim ze on celou tu dobu co ja ,,knouram nad zivotem,, chodi do prace aby se pro nas postaral, malemu uz od 6tt kupuje hracky, kdyz mu vecer nebo v sest rano reknu ze mam na neco chut tak nam to prinese a udelal by pro nas vsechno, jen ja to celou dobu nevidela a myslela jsem si ze na nas kasle.

kdyz jsem otehotnela tak se zacal jeste vice vidat se svyma detma coz me stvalo ze misto toho aby byl se mnou a obejmul me tak si bral svoje deti nekam na vylety atd.. ale az po case jsem pochopila proc to tak bylo - stacilo se zeptat! delal to jen proto, ze az bude na svete nas maly tak se bude naplno venovat nasemu malickemu a musel to proste svym detem ,,vysvetlit a vynahradit,,

urcite si s nim o tom promluv, stejne to bude tata male a i kdyz ho posles do haje tak stejne s nim budes muset minimalne 18let komunikovat, takze se ho stejne ,,nezbavis,, :-)

kazdopadne hodne stesti a pevny nervy !

 
Michalka8
Nováček 2 příspěvky 17.09.11 07:59
Mladounka

Možná to bude znít divně, ale já bych dítěti jeho příjmení nedávala když nejste „spolu“. Psala bych mu jen jak je to s dítětem a o sobě bych nedala ani zmínku. On by měl pochopit že jste na to dva a ne jen Ty nebo On. I na práci i na mimi. Je mi o rok víc než tobě ale začátek příběhu máme stejnej akorát já už chodím na VŠ (což se dá svládnou i s mimi, tak se neboj a dej si příhlašku). Můj přítel zrovna končil školu taky na mě neměl moc času, mrzelo mě to ale co jsem mohla dělat, snažila jsem se ho podpořit. Ze začátku byl z toho hodně přepadlej protože jsem otěhotněla přes prášky :-( . Ale pomalu se s myšlenkéou na dítě smířil a ted je hrdým nastávajícím tatínkem (až to trochu přehání s ochranou) a rozhodl se že se vemem než se to narodí, což jsem zvědavá jak se vejdu do šatu když jsem v 6 měsíci, ale to sem nepatří. Já na tvém místě bych se těd starala o sobe, jelikoš na tobě ted záleží, nesmíš se nervovat, tvoje malá to velmi vnímá. Potřebuje te klid a pohodu. Možná bych mu napsala že jestli chce vědět jak je to s malou tak at napíše nebo se zajde podívat, a možná bych mu navrhla aby šel i na ultrazvuk (mího ten ultrazvuk změnil). Jsem v těhotenství dost náladová, upozornila jsem ho i na to, zkus mu to říct ale tak aby to nebyla výmluva. Nevím jak hodně se ti zminoval o prási, ale podle toho co čtu asi moc ne. Řekla bych mu že jak si mohla vědět že má v prási problémi když ti o nich ani neřekl. A na mím místě si mohl i odpočinout i s tebou (stačí si sednou k TV a koukát společně na film atd.) Všechno se dá vyřešit když se chce. :-)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček