Nejhorší den v životě s nejlepším koncem

Bobsh  Vydáno: 12.11.12

10. 10. 2012, tak tohle datum je tak pěkné, že bych se i já v takový den chtěla narodit. Tohle jsem si říkala a smála se, jak tu malou přemluvím a nic, ale nevadí, do termínu 18. 10. je ještě 8 dní a když neporodím 10. 10., termín to jistí, protože malá bude určitě dochvilná po mamince.

ráno po porodu
1 komentář

Nelly
1 komentář

Nelly s kámoškou
2 komentáře

17. 10. přišel manžel z práce a já jsem na něho čekala ještě s balónem pod tričkem, ale bylo mi dobře, koukali jsme na televizi a večer jsem koukala po dárečkách na Vánoce, co té naší princezně koupíme i když bude maličká, ale budou to naše první Vánoce ve třech.

Večer jsem se šla do vany oholit, přesvědčená, že se ráno rozrodím, abych to neměla moc na honem a nemysleli si o mně, že jsem před 14 dny slezla ze stromu, taky jsem si taky umyla vlasy, rozčesala a šli jsme si lehnout, usnula jsem jako by mávnutím kouzelného proutku a najednou cítím jakoby se ze mě vypustil vzduch, tohle jsem nikdy nezažila, a tak instinktivně sáhla po telefonu a na něm 02:03. Nahlas říkám praskla mi voda, půjdeš mi prosím pro ručník? Odpověď: hmmm, a spal dál. Opakuji proto ještě jednou: Méďo, praskla mi voda, skočíš mi pro ručník, prosím, a v tu chvíli manžel vyskočil a běžel pro ručník, říkám mu: Nemusíš běžet, můžeš klidně pomalu.

Už v klidu se vrátil s ručníkem a říkal: A co jako budeme dělat? No, ty si jdi ještě lehnout, já si dám sprchu a potom tě vzbudím. Ležel, ale nedalo mu to a za půl hodiny už poposedával v obýváku a čekal, kdy pojedeme do porodnice. Nepojedeme, dokud nebudu mít bolesti po pěti minutách alespoň dvě hodiny, nechci aby tě poslali domů, chci tě mít celou dobu u sebe, ha ha, kdybych jen věděla, co mě ještě čeká. Přešla jsem nervózní na balkon a seděla a kouala, kdo všechno s okolních bytů nespí a říkala si, že s prasklou vodou sedím na balkóně jen já. Mezitím jsem spotřebovala všechny osušky a ručníky.

O půl šesté už volám bráchovi, se kterým jsem byla domluvená, že nás hodí do porodnice, jestli nás teda hodí, ještě spal. Zněl hodně zmateně, ale doufala jsem, že pochopil a přijede. V šest hodin už jsme byli v autě (přijel taťka, brácha by to nestihl do práce) a já jsem plná obav seděla na zadním sedadle a říkala si, neboj se, nesmíš se bát, bude to v pořádku, i když v koutku duše jsem měla hodně špatný pocit, že se prostě něco stane.

U porodnice jsem měla srdce v kalhotách a loučila se s taťkou, a ten mi od auta zamával a já jsem se rozbrečela, ještě na mě od auta zavolal: Neboj se Pavlunko, to bude dobré. Manžel nesl tašku, zazvonil a už to bylo, monitor, papíry, vyšetření otevřená na dva prsty, ještě odhad váhy, který mi nikdo nedělal, i když jsem měla cukrovku a v těhotenské průkazce míry pánve, která byla tak na tříkilové miminko jak říkal můj gynekolog, ale stejně to neřešil. První odhad 3300 g, uff. Nicméně dr. měřila dál, ta nožička se mi zdá malá, měří ještě jednou, 3 740 g, to jsem si v duchu řekla, to ještě dám, to bude dobré. Pak zaslechnu: Paní dáme hned na porodní box, to mi spadl kámen ze srdce a šťastná, že manžel bude se mnou, ale najednou slyším, žádný není volný, musí na pokoj a manžel domů, to už řvu jako malé dítě a říkám manželovi: Musíš domů, já jdu na pokoj. Ubrečená mu dávám pusu a jdu už v krásné nemocniční košilce na pokoj, sestřička nese tašku a já jdu za ní s bolestmi, které byly hodně silné už od začátku.

Usedám na postel, v pokoji spí 3 paní, šero já jen koukám na strom v parku a říkám si, až bude znovu ráno, to už bude malá na světě. Ráno přišla v devět vizita a paní doktorka říká: Tak co, porodíme dnes? Já říkám: Ano dnes. Tak zavedeme tabletu, zabalte se a jde se na porodní box, za dvě hodiny si můžete zavolat manžela. Píšu hned, kdy se to dozvím, ať je tedy v jedenáct tady, bílá asi jako stěna, nějaká sestřička se mě snaží rozesmát a říká: Budete na modrém porodním boxu, budete rodit chlapečka? Ne, holčičku, prý to nevadí, ale modrá je pěkná barva.

Krátím si čas, než přijede muž, voláním s mamkou a posíláním sms, bolesti hrozné, nejsem hysterka, ale ten pocit, že tohle bude trvat ještě nějakou dobu je nesnesitelný, upadám mírně do šoku a začínám být víc a víc nervózní. 11 hodin – stále na dva prsty a odeslána do sprchy na míč, kde mi bylo ještě hůř než venku, sedím tam a najednou se mi otevřou dveře a já vidím manžela, opět brečím, teď štěstím, že ho vidím. Vylézám ze sprchy a ulehám, po stropě si to šinul pavouk, říkám manželovi: Jé pavouček, snad nám přinese štěstí.

Ve dvě hodiny stále stejný nález, prý to ne, říká nějaká paní doktorka, vy porodíte přirozeně a něco mi tam dělá, bolesti jak hrom a slzy v očích v duchu prosím: už něco udělejte, ať je malá venku, a ono nic, za dvě hodiny otevřená na dva a půl centimetru. Abych to zkrátila, kroutím se, po dlouhé době mi přijdou napíchnout epidural, nastala na chvíli úleva, dokud nepřijde paní doktorka a neřekne mi: Přestaňte se tady litovat a běžte do sprchy a odpojí mi epidural, což je chyba. Posléze mi paní anestezioložka řekne: No co už, bohužel mi přestal účinkovat.

Doma nachystaný foťák jsme za celou dobu ani nevytáhli, jaké to byly nervy. Nicméně nález se pomalu, hodně pomalu lepšil a já jsem myslela, že vypustím duši. Popoháněná představou, jak budu mít malou u sebe a podporou manžela, jsem se nezbláznila.

Přišla PA a říká: Ono to moc nevypadá, že by mohla porodit přirozeně, několik kapaček už jsem měla v sobě. Malá už měla hlavičku moc sestoupenou dolů a byla zaseklá v pánvi. Matně si pamatuji, kolik lidí tam bylo, jeden Dr., ten se se mnou snažil komunikovat, ale já už byla duší nepřítomná, u východu z pokoje jsem zahlédla manžela, jak si drží hlavu a s hrůzou v očích na mě kouká, kouká a pozoruje vše – jak mi dvě PA drží nohy, další co mi tlačí na břicho. PA se ptá: Co budeme dělat? Dr. odpoví: Nevím. Došla i paní anestezioložka, doktorka z operačního sálu.

V porodním boxu bylo najednou asi 15 lidí. Snažila jsem se sebrat poslední síly, ale už žádné nebyly. Doktor říká: Volejte, ať rychle přijdou z dětského, tlačila jsem co se dalo, zavolali manžela, aby byl vedle mě, ten už na mě zakřičel: Proboha tlač. S takovým výrazem jsem ho nikdy neviděla a měla strach, malá už neměla skoro žádné ozvy.Tak jsem tlačila, ale nešlo to. Doktorka říká: Už musíte stříhat, stříhejte! Najednou jsem cítila, jak se ve mně něco trhá a obrovský tlak, to mi zrovna doktor strčil ruku dovnitř, aby mohl malé zlomit klíční kost a následně ji vytáhnout.

Sebrala jsem poslední síly a slyším: Má tolik vlásků, to už bude skoro na česání, ale hlavička nešla ven celá, jen kousek a zase nic, kontrakce už jsem necítila a tlačila pořád, protože jsem nevěděla kdy. Píchli mi další injekce, prý poslední šance. Najednou malá měla hlavičku venku, mně se chtělo zvracet, ale věděla jsem že už ji musím vytlačit a taky jsem v sobě našla něco, co mě donutilo tlačit jako o život, vlastně jsem tlačila život, svoji dcerku, kterou jsem nosila 9 měsíců pod srdcem. A řekla si, že teď to nevzdám a nevzdala. Malou nakonec porodila po dlouhých 17 hodinách příšerných bolestí, krásnou, dokonalou. Dali mi ji na břicho a já ji jen jemně pohladila po hlavičce, byla celá fialová, brečela, ale jen tak zlehka, asi si řekla, že jsem to odeřvala za ni .To, že ji zlomili klíční kos, jsem se dozvěděla až za dva dny, kdy mi to řekla dětská doktorka, předtím mi tvrdili, že ji má jen pohmožděnou.

A závěr? Tisíckrát bych svoji dceru porodila znovu, protože přestože jsem nikdy v rukou nedržela dítě a rozhodla se nechat si to až na to svoje, byl to ten nejlepší konec, jaký ten den mohl mít, a zároveň začátek. Je až neuvěřitelné, jak rychle se člověk dokáže zamilovat.

Následovalo šití asi hodinové a snaha zaostřit, abych si mohla užít to, jak manžel chová malou a povídá si s ní. Přesvědčená, že malá bude jedináček ležím a užívám si ten nejkrásnější pohled na světě. Naši dcerku odnesli na dětské oddělení s tím, že mi ji za dvě hodinky přinesou a nic, s každým otevřením dveří jsem doufala, že už mi ji vezou, přivezli ji ale až asi za 4 hodinky, malá zvracela. Od rána, od šesté hodiny už byla u mě a napořád.

Dnes je malé 19 dní s ručičkou už si vesele mává, i když mi hrozili tím, že ji bude mít ochrnutou na pořád, to už jsem nevydržela a řekla: K popelnici ji stejně nedám, budu ji milovat stejně nejvíc na světě i když s ní hýbat nebude, ale jinou variantu, než že bude v pořádku si nepřipouštím. Od té doby mi nikdo nic neřekl.

Naše malá Nelly přišla na svět v den termínu, jak jsme se domluvily, 18. 10., s mírami 3920 g a 49 cm.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.9 bodů
 Váš příspěvek
 
renč  12.11.12 14:40

Byla jsi moc statečná, malá je krásná, přeju hodně zdravíčka

 
Krkael
Generální žvanilka 21861 příspěvků 12.11.12 15:55

To ti povím, že sis hezky „užila“.. A zlomit klíčn kost? Bože můj, tak to slyším poprvé, takový sadistický šílenosti!! Ještě, že věděli, že máš úzkou mánev, bych je asi polámala všechny do jednoho!! :evil:

 
ashlee
Zasloužilá kecalka 579 příspěvků 12.11.12 17:57

Proč ji zlomili klični kost?

 
Bobsh
Závislačka 3671 příspěvků 12.11.12 18:05

@ashlee aby sla lepe ven, byla tam zasekla a jinak to pry neslo :nevim:

 
Bobsh
Závislačka 3671 příspěvků 12.11.12 18:05

@ashlee aby sla lepe ven, byla tam zasekla a jinak to pry neslo :nevim:

 
mari1912
Vesmírná mluvilka 31645 příspěvků 12.11.12 18:36

Pavli, zvládla jsi to, jsi statečná a ještě víc Nelinka, zlatíčko co už takhle malinkou život takhle zkouší :srdce: Věřím, že jí tenhle neradostný vstup do života vynahradíte s tatínkem stonásobně ;)
Taky vím, jaké to je, když ztrácí miminko ozvy, bylo to jako ve špatném snu, který dobře končí.
Tak hlavně zdraví, zní to jako klišé, ale je to opravdu nejdůležitější :hug:

 
Tereza1986
Kelišová 6274 příspěvků 12.11.12 18:54

Zlomený klíček má spousta dětí, je to celkem bězný a za pár dní to sroste.Syn to měl taky…

 
Maxova30
Zasloužilá kecalka 804 příspěvků 12.11.12 19:16

Pavli, to byl hrozný porod. Já to četla a tekly mi slzy :( Hlavně, že jste obě v pořádku a zdravé :hug: ty i Nellinka jste moc statečné :hug:

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17592 příspěvků 12.11.12 19:22

Přeju hodně zdraví :kytka:

 
Bobsh
Závislačka 3671 příspěvků 12.11.12 19:28

Dekuji holky, jsem stastna, ze je mala v poradku.
@Tereza1986 ted uz vim po precteni spousty clanku o pareze bronchialniho plexu, ze to bude dobre. Spis me zarazel pristup za prve, ze mi to nikdo dva dny nerekl a za druhe to nervovani, ze s tim nebude hybat v porodnici jsem o tom nic nevedela, ted uz neni ani poznat s kterou rukou mela problem. Taky to, ze vse vedeli a i pres to me nechli rodit prirozene.

 
Amy88
Kecalka 426 příspěvků 12.11.12 20:15

No musela to být hrůza, ale už je top za vámi a přeji oběma moc zdravíčka

 
be-rus-ka
Kecalka 300 příspěvků 12.11.12 20:27

SMekam. To je opravdu odhodlani. Skvele jsi to zvladla. A malicka Nelly taky. Obe jste si vytrpely hodne, tak vam od ted preju jen pohodu a klidecek. At na tu silenou bolest obe brzy zapomenete.
Mi taky museli zlomit klicni kost a funguju normalne. Mamka rikala, ze za 10 dni o nicem nevedela. Stesti, ze se miminka tak rychle hoji. Tak neboj, nasledky mit zadne nebude!!!

 
Mondík
Závislačka 4497 příspěvků 12.11.12 20:28

Krasne napsany denicek! :potlesk: :potlesk: Dodatecne gratuluji k nadherne holcicce! Pekne jsi to zvladla a vzdycky mi je strasne lito maminek, ktere se neotviraly. Ja jsem se otevirala rychle a uplne mi ty bolesti stacily. A neboj, znam maminku, ktera rodila vetsiho chlapecka, tomu se pri porodu zlomila kycel a prislo se na to az s nim byla na kontrole u pediatra nebo jak to bylo, takze mu to prakticky srostlo samo a tusim, ze je uplne v poradku. Uzivej si svoje zlaticko! :* :* :*

 
Hana89
Echt Kelišová 8698 příspěvků 12.11.12 21:13

Bobsh :mavam: :mavam: no tajne sem doufala že napíšeš deníček, mnela si to težke ale to mimi stojí za to, Mejte se krásne, opatrujte se a hoodne zdravíčka :srdce: :srdce: :srdce:

 
cari  12.11.12 21:39

Krásný miminko :hug: a má narozeniny jako já, krásný datum :*

 
Krrysa
Extra třída :D 13918 příspěvků 12.11.12 22:41

Byla si statečná!!! já jsem odpůrce medicínských porodů, a le tady mě zaráží, když už tu techniku sakryš mají, pořád vážení a ultrazvuky a vidí, že mimi je na pánev velké, tak to neřeší :twisted: :twisted: :twisted:

 
Janina1982
Kelišová 5428 příspěvků 12.11.12 23:15

Nellynko, jsi statečná po mamince!! :hug:

 
Balua
Kecalka 194 příspěvků 13.11.12 10:54

BOŽE MUJ UPLNĚ SI MĚ DOSTALA POPRVE MI VYHRKLY SLZY KDYŽ TI TATKA ŘEKL ŽE TO ZVLADNEŠ A PAK UŽ TO JELO SAMO ANI JSEM JESTE NEDOČETLA A UTIKALA NA WC PO CESTĚ NARAZILA NA TTESTY TAK ŘIKAM KDYŽ UŽ BULIM AT TO MAM PŘI JEDNOU ALE TO JSEM JEŠTE NETUŠILA ŽE BUDU BULET ŠTĚSTIM PŘI TVEM DENIČKU JSEM NAŠLA PO DVOUCH LETECH SNAŽENÍ DVĚ // :* :* :*
DĚKUJI TI A GRATULUJI

 
Bobsh
Závislačka 3671 příspěvků 13.11.12 11:32

@Balua tak dekuji a gratuluji k // at vse dopadne na jednicku. :potlesk:

 
atanas
Povídálka 33 příspěvků 13.11.12 11:55

Máte moc krásnou holčičku a přeji ať jen roste… A vy jste šikovná a silná, že jste tak těžký porod zvládla…

 
VeTi
Ukecaná baba ;) 1271 příspěvků 14.11.12 18:30

To mi běhá mráz po zádech :( ale vím naprosto přesně jaké to je, když člověk tlačí a tlačí ať je kontrakce nebo není, jen aby bylo dítě už venku. Já rodila dvojčata, malá šla hlavičkou, ale syn byl příčně. Pan dokto ho za nohu stáhl dolů, čímž se rodilo koncem pánevním. Do dneška nevím, proč ho neotočil hlavou. Jak ho tahali ven, zasekla se mu hlavička o moje kosti a prostě to nešlo… jen si pamatuju, jeho zadeček a doktora, jak s ním kýval ze strany na stranu a na mě všichni křičeli ať tlačím a taky mi tlačili na břicho… naštěstí se povedlo, ale byl přidušený a pak celý měsíc na kyslíku v inkubátoru. To bylo ale také tím, že tak spěchali na svět, narodili se v 33+1tt
Přeju hodně zdravíčka, ať jste brzo fit a už si jen užíváte :kytka:

 
kandyta
Kecalka 133 příspěvků 16.11.12 20:16

Ty jo, tak to musela být síla.. Byla jsi moc statečná. Gratuluju k miminku :))

 
eliskaelisa
Kecalka 275 příspěvků 16.11.12 22:15

Si šikula, takhle tě trápit s úzkou pánví to snad není pravda. Mám taky úzkou pánev a jsem podruhé těhotná a u doktorky se divili že jsem poprvé rodila normálně ale to jsem rodila holčičku 3kg a prej to na mě bylo až až. Jsem zásadně pro přirozený porod ale ty jsi měla mít císaře. Jsi vážně šikovná že jsi to zvládla :potlesk: :)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele