Nejkrásnější den mého života

Verca1989  Vydáno: 10.04.12

Aneb jak přišla na svět naše Anička. Pro úvod bych se asi měla malinko představit. Jmenuji se Verča, je mi 23 let a bydlím s přítelem v malé vesničce na Jižní Moravě.

Loni v květnu, po téměř 2letém vztahu za mnou přítel přišel s tím, že by se rád pokusil o miminko. Ač jsme o tom mluvili od začátku, dost mě to zaskočilo a překvapilo, ale měla jsem ohromnou radost. Dobrala jsem antikoncepci, která mi zbývala, a další už jsem brát nezačala. Nechávali jsme tomu volný průběh, nijak jsem to nehrotila, ale nepočítala jsem s tím, že by se hned první měsíc zadařilo, na snažení moc času nebylo, takže když koncem června nedorazila menstruace, ani mě nenapadlo přemýšlet nad tím, že bych snad byla těhotná, přisuzovala jsem to nepravidelnému cyklu, který jsem před braním antikoncepce měla.

Těhotenský test jsem doma měla, ale nechala jsem ho být a spíš jsme řešili letní dovolenou. V půlce července jsem měla jít na preventivní prohlídku na gyndu, menstruace stále nedorazila, tak jsem se rozhodla udělat si test, stejně by mě čekal na gyndě. Když jsem pak držela v ruce ten papírek a „koukaly“ na mě 2 čárky, nevěřila jsem tomu. Příteli jsem se o tom zmínila, ale nechtěla jsem se radovat předčasně, tak jsme o tom zatím moc nemluvili. Na gyndě mě čekalo několik odběrů krve, doktorka měla podezření na mimoděložní těhotenství, protože podle poslední menstruace jsem měla být už v 7. Týdnu, ale na ultrazvuku nebylo vůbec nic. Až pak jsem si uvědomila, že před menstruací jsem otěhotnět nemohla, když jsem brala prášky a záhada byla rozluštěna. Po týdnu už se na ultrazvuku něco začalo rýsovat a na další kontrole už krásně tlouklo srdíčko, byla jsem v 8. týdnu :)

No a pak už to šlo všechno strašně rychle. Absolvovali jsme NT screening ve 13. týdnu, který byl negativní a termín porodu mi vypočítali na 23. 3. 2012, termín podle menstruace jsme nebrali v potaz, protože se lišil o 3 týdny. Pak jsme tu radostnou zprávu oznámili rodině, prošla jsem hromadou běžných vyšetření a ultrazvuků, bříško rostlo závratnou rychlostí a pomalu, ale jistě se blížil termín porodu. Už před těhotenstvím jsme se s přítelem dohodli, že si pohlaví nenecháme říct, takže jsme se na porod těšili o to víc :)

Od začátku března mě začalo nervovat okolí dotazy „jestli už“, „kdy už“ apod. Snažila jsem se to neřešit a užívat si poslední dny s prckem v bříšku. Přítel pro jistotu omezil i své oblíbené pivečko, kdybychom náhodou museli jet do porodnice :)

Den před termínem, 22. 3. 2012 na večer jsme se byli mrknout za mojí mamkou a jejím přítelem a mně bylo skvěle, tak jsem přítelovi „povolila“ pár panáčků a cestu domů jsem v pohodě odřídila sama. Domů jsme dorazili kolem 7. večer a já měla nějak moc energie, tak jsem se pustila do úklidu, vypucovala jsem koupelnu a wc, dala prát prádlo, převlékla postele a pustila se do nádobí. Kolem 10 večer jsem měla hotovo a chtěla jsem se jít vykoupat, když jsem najednou ucítila vlhko mezi nohama. Na vložce jsem měla kus hlenu, tak jsem to přikládala hlenové zátce, takže jsem si jen vzala čisté kalhotky a nijak dál jsem to neřešila. Ale po 15 minutách se to stalo zase, tentokrát toho bylo mnohem víc, to už mě napadlo, že asi půjde o plodovou vodu. Oznámila jsem to příteli, dohodli jsme se, že pro jistotu zajedeme do porodnice. Ještě jsem přítele stihla ostříhat, prý kdybych náhodou rodila, aby byl fešák :D, osprchovali jsme se a vyjeli. Do porodnice jsme dorazili cca ve 23:30. Řekla jsem porodní asistentce, že mi asi odtéká voda, ale nejsem si tím jistá. Dostala jsem čistou vložku a jakýsi papírek, který jsem si měla dát na vložku a že se uvidí. Mezitím mi PA natočila monitor, prcek v klidu odpočíval a kontrakce žádné. Začala na mě pomalu dopadat nervozita, do té chvíle jsem chtěla strašně moc rodit a celé těhotenství se na tuto chvíli těšila, ale když jsem měla jít na WC omrknout ten papírek, začala jsem se modlit, aby zůstal v původní barvě :D Ovšem moje modlitby nebyly vyslyšeny, papírek zezelenal, já asi taky :D, takže to opravdu byla plodovka :) PA mi s úsměvem oznámila, že si mě tam už nechají, odvedla mě na porodní box, kde byla postel, a měla jsem se prospat, že do rána budeme čekat, co se bude dít a kdyžtak potom miminku trochu pomůžou. Přítele zatím poslali domů, a že kdyby něco, budou volat.

Moc jsem toho nenaspala, během noci mi začaly slabé bolesti, nebylo to nijak hrozné, ale spát jsem u toho už nemohla. V 6 ráno se střídaly směny a ujala se mě naprosto skvělá porodní asistentka. Napíchla mi kapačku a dali mi kapat antibiotika, protože jsem měla v 35. týdnu pozitivní stěr na streptokoka. Po 7. hodině dokapaly atb, dostala jsem klystýr a pak PA přinesla oxytocin a mně bylo jasné, že teď už se to asi pořádně rozjede :D Kapal mi asi půl hodiny a bolesti začaly sílit a byly častější. Kolem 9. hodiny ráno dorazil přítel, snažil se mě rozveselit vtípky a docela se mu to dařilo, bylo mi hned lépe, když tam byl se mnou. Bolesti byly zpočátku po 5 minutách, pak se interval zkrátil na 3 minuty, a to už jsem se chovala fakt jako hrdinka, nemohla jsem ležet, sedět, stát, potichu jsem prodýchávala, opírala se o přítele a fňukala, že už to nevydržím, že to určitě nezvládnu, že jedeme domů apod. :D

V 11 mě PA kontrolovala a byla jsem otevřená pořád jen na 1 cm, to už jsem propadala beznaději, že se pořád nic neděje. PA mi nabídla epidural, že mi ho můžou píchnout, jakmile budu na 3 cm a trochu mi to uleví a v hodně případech prý i pomůže porod urychlit. Celé těhotenství jsem všechny přesvědčovala, že epidural ani náhodou nechci, měla jsem hrozný strach z té jehly v zádech, ale v tu chvíli mi bylo tak blbě, že bych snad souhlasila i s amputací, kdyby měla pomoci :D

V poledne mě zkontroloval doktor, byla jsem na 3 cm, tak nechali zavolat anestezioložku, a že mi píchnou ten epidural. Odpojili mi oxytocin a měla jsem si lehnout na kraj postele a pořádně vyhrbit záda, připadalo mi, že se snad zbláznili, měla jsem bolesti a přes to břicho se moc ohnout taky nedalo, tak mě držela v „klubíčku“ nějaká sestra, moc dobře mi teda nebylo. Anestezioložka nemohla najít to správné místo, tlustou jehlou do mě píchla asi 6×, a pak naznala, že to sama asi nezvládne a nechala si zavolat kolegu. Ten naštěstí našel správné místo hned.

Nechali mě chvilku odpočinout, a pak mi zase nechali kapat oxytocin, naštěstí epidural zabral, takže bolesti byly slabší a dalo se to zvládnout. Kolem 14. hodiny se přítel ptal PA, jak to vidí, jestli by mohl na chvilku odjet domů (máme to 10 km), postarat se o naše zvířectvo :D S úsměvem mu řekla, že tak rychlé to zas nebude a ať klidně jede, že mu kdyžtak zavoláme. No, byl pryč asi půl hodiny a mně začalo být nějak divně, bolesti jsem skoro přestala cítit ale zato jsem začala cítit slabší tlak na konečník. Řekla jsem to PA, ta se usmála a prý že to je dobře, tak to má vypadat a že mám tatínka trochu popohnat. Tak jsem příteli volala, ať si pospíší, že už to možná brzo bude. Ve 3 hodiny už ten tlak byl strašně silný, chvilkami jsem musela tlačit, nešlo to ovládat, tak jsem zvonila na PA, ta mě zkontrolovala a jen na mě vyhrkla, ať volám tatínkovi, běžela pro doktora a volala i dětského. Nakonec dokonce volali na vrátnici, že jim tam asi přijede budoucí tatínek, tak ať ho nezdržují a pustí do areálu autem, jinak to nestihne :D Přítel doběhl, bylo asi 15:15, hned mi s doktorem pomáhali na sál a vylézt na kozu a prý mám klidně tlačit, když budu potřebovat.

Ze začátku mi to asi moc nešlo, nemohla jsem popadnout dech, do toho vedle na sále šíleně řvala paní, která taky zrovna rodila, tak mě chytala panika :D PA mě povzbuzovala, ať se snažím tlačit hned po sobě, že stačí 3× zatlačit a mimi bude venku. Sebrala jsem všechny síly, dala se do toho a opravdu na 3 zatlačení se povedlo, jen jsem viděla, jak příteli vyhrkly slzy do očí, a slyšela PA, jak říká, že máme krásnou holčičku. Dětský doktor ji jen rychle prohlédl, trochu ji otřeli a dali přítelovi do náruče, a to už jsem byla totálně v háji a brečela štěstím. Naše Anička se narodila přesně na termín, 23. 3. 2012 v 15:35, měla 2920 g a 47 cm, Apgar score 10-10-10. Když mi ji pak dal přítel do náruče, zaplavil mě naprosto nepopsatelný, nádherný pocit štěstí.

Ještě jsem pak porodila placentu a doktor mě asi 20 minut šil, museli mě nastřihnout. Potom mi pomohli zpět do postele a nechali nás s přítelem a Aničkou asi hodinku o samotě. Volali jsme rodině a známým, všichni byli ohromně překvapení :) Aničku si potom vzala dětská sestra, že se o ni do rána postarají a abych si odpočinula. Přítele jsem poslala domů, aby se vyspal, ležela jsem pak ještě chvilku na porodním a potom mě odvezli na šestinedělí. Byla jsem šíleně utahaná, tak jsem se jen rychle osprchovala a do rána spala jako zabitá, vzbudit mě přišla až dětská sestra s Aničkou v náručí a už mi ji tam nechala :)

Čtvrtý den po porodu si pro nás přijel hrdý taťka a konečně jsme jeli domů :)

Anička je naprosté zlatíčko, skoro nepláče, pořád jen papá a jsme z ní úplně vedle :)

Porod sice bolel, chvilkami mi bylo opravdu mizerně, ale jakmile Anička vykoukla, všechno jsem zapomněla a zůstaly jen ty krásné vzpomínky, takže se už teď těším na porod dalšího dítka.

Závěrem bych jen chtěla poděkovat skvělé porodní asistentce paní Hrabovské a panu doktorovi Křoustkovi za jejich milý přístup a podporu při porodu, díky nim jsem si porod užila přesně podle svých přání a představ.

Díky patří také všem sestrám a lékařům Ivančické porodnice, kteří se o mě a Aničku v průběhu našeho pobytu skvěle starali :)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.9 bodů
 Váš příspěvek
 
clarrah
Zasloužilá kecalka 987 příspěvků 10.04.12 08:53

Krásné :potlesk: Kdyby to tak probíhalo i u nás, byla bych štěstím bez sebe. Musím ale ještě chvíli počkat ;)
Vám, holky, přeji hodně štěstí a zdraví do života, opatrujte se! :hug:

 
Dlaždička
Zasloužilá kecalka 533 příspěvků 10.04.12 10:00

Moc krásně si to napsala,mě porod teprve čeká a snad bude podobný jak ten tvůj.Přeji zdravíčko :kytka: ,Tvoje Anička má stejné datum narození jako já,a mám sestřenici která bydlí v Ořechově :D

 
petulle
Kecalka 339 příspěvků 10.04.12 14:29

moc gratuluji k Aničce :kytka: , podle toho jak si to napsala tak to bylo docela v pohodě :mrgreen: :mrgreen: , já jsem teda rodila císařem tak nevím jaký je normální porod :lol: , také jsem se bála to se bojí asi každá nastávající mamina,tak přeji ať Anička se má čile k světu a ať vám s přítelem dělá jen samou radost :hug:

 
MacinkaCZ
Závislačka 2900 příspěvků 10.04.12 15:09

Gratuluju k miminku :)

 
Ella0273
Povídálka 23 příspěvků 10.04.12 19:27

Moc gratuluju! Krásný porod :) Jste obě dvě veliký šikulky :) :kytka: :kytka:

 
PeťulinQa 82
Ukecaná baba ;) 1933 příspěvků 11.04.12 09:42

Hezky napsaný deníček a krásnej porod :palec: :palec: :potlesk: :potlesk: . S manželem se snažílkujem o další miminko a na porod se už teď taky těším - nooo, nejdřív se tedy musí ovšem zadařit :nevim: :nevim: .
Gratuluju k miminku a přeji vám všem jen zdravíčko a štěstíčko do života :hug: :kytka:

 
karkulenka
Zasloužilá kecalka 779 příspěvků 11.04.12 11:50

Nádherný deníček :) ještě těď pořádně nevidím na klávesnici, jak mám uslzené oči :) Krásný porod :) Snad nás za pár dní taky takový čeká :) Moc gratuluju k miminku a přeju hlavně spoustu zdravíčka :kytka: :kytka:

 
Verca1989
Echt Kelišová 9465 příspěvků 13.04.12 10:27

Moc vám všem děkujeme, těhulkám přeju bezproblémový porod a maminkám hlavně zdravá a hodná miminka :)

 
Kiara28
Závislačka 4495 příspěvků 26 inzerátů 09.01.14 14:53
:kytka:
Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele