Někdy je zbytečné se těšit

Leušátko  Vydáno: 06.07.12

Rozepsala jsem se trochu více, ale pokud se i vám stalo něco podobného a nemilého, nezoufejte, nejste v tom sami, a nebojte, příště už budeme psát o tom, jak nám miminko roste a dělá radost.

To jsem já a můj životní partner Roman
6 komentářů

Zdravím všechny,
jmenuji se Lea a je mi 21 let. Po zklamání z předchozího vztahu, kdy byl teď již bývalému partnerovi přednější alkohol a kamarádi, jsem si konečně našla „pana dokonalého“, se kterým jsem se seznámila na dovolené. Začali jsme spolu od prvního dne bydlet a zatím se všechno daří. Nemám muže, který je dokonalý pro ostatní, ale je dokonalý pro mě.

Když jsme spolu začali mít vztah s velkým V, hodně jsme toho obětovali, abychom spolu byli, protože ostatní „kamarádi“, jakými se tedy snažili být, nebyli takoví, o jaké jsem stála, proto jsem zjistila, že opravdových přátel již nemám tolik, kolik jsem si původně myslela a jen nepatrná hrstka těch opravdových stála při nás.

Začali jsme spolu plánovat miminko a po skoro půl ročním snažení se nám ho podařilo počít. Já jsem se samozřejmě začala hlídat a hledat „bříško“, a to i přes to, že mi mamka říkala, že se nemám ohlížet. To, že jsem těhotná, jsem zjistila v 6. týdnu a strašně jsem se na naši ratolest těšila, už jsme měli vybrané jména (pro holčičku Nátálie, pro chlapečka Tadeáš). Ještě jsme se smáli tomu, jak se rodiče dohadují na výběru jména, protože my jsme se rozhodli okamžitě, bez jakýchkoliv hádek.

Pan doktor mi sdělil, že jsem na začátku těhotenství a že mi nedokáže říci pohlaví a ani to, jestli je plod živý nebo ne. Řekl mi, že se mu mám ukázat za 14 dní, kdy už budeme schopni udělat poslech srdíčka, a že mi poté bude moct říct více a vytisknul mi fotografii (to jsem ještě nevěděla, že to bude to jediné, co mi také zbude).

Na druhý den jsme si šli sednout k přátelům, kteří mi gratulovali (mimochodem většina mých přátel je vdaná/ženatá a mají miminka). V noci jsem dostala hrozné bolesti, které bych přirovnala ke kontrakcím, celou noc jsem probrečela a nakonec k ránu usnula. Ráno jsem se vzbudila a odpoledne jsem začala krvácet, věděla jsem, že je zle. Přítel mě odvezl do nemocnice, a tam mi bohužel museli oznámit, že jsem potratila a musela jsem tam zůstat přes noc na revizi děložní dutiny, ze které mi odstranili zbytky.

Brečela jsem jako malá a pořád jsem se ptala: Proč zrovna já? Miluji děti a těším se na ně, nepila jsem, přestala jsem kouřit v době, kdy jsme se o početí snažili". Můj gynekolog mi nebyl schopný říci příčinu potratu ani po výsledcích z hematologie. Prý se to stává…

Nyní se dávám do pořádku a od září/října se budeme pokoušet znovu. Jména máme stále vybrány a mně nezbývá nic jiného než čekat a sem tam se podívat na fotku mého malého štěstí, které jsem nemohla poznat (i když fotka obsahovala tzv. vesmír, protože plod byl velký 7 mm). Občas mám v sobě splín, kdy se rozbrečím potom, co si pohraji s miminky a vím, že teď už bych měla bříško a mohla se těšit mnohem, mnohem více.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.3 bodů
 Váš příspěvek
 
Verun83
Kelišová 5053 příspěvků 62 inzerátů 06.07.12 08:52

Nezoufej, podařilo se vám to rychle. podaří se znovu a příště to určitě vyjde. :hug: my jsme si museli počkat 16 měsíců. jsem v 11tt, nechci si připouštět, že stále nějaké riziko je. člověk musí věřit. :kytka:

 
Hamalka82
Kecalka 323 příspěvků 06.07.12 09:00

Bohužel, to se stává… :,(,každé páté těhotenství končí potratem, příště to jistě vyjde…

PS : To sis opravdu myslela, že ti v 6 tt řeknou pohlaví mimina??? ;)

 
hoppa
Kecalka 404 příspěvků 06.07.12 09:10

Taky to mám za sebou :( a nemusíš čekat tak dlouho. Někteří doktoři říkají počkat půl roku, někteří do první menstruace :think:. Já počkala 2 měsíce a pak se hned zadařilo :palec:. Dej na pocity svého těla a né na rady doktorů :mavam:

 
triada
Kelišová 5963 příspěvků 06.07.12 09:21

Já už to prožila dvakrát. Tohle se prostě stává a proč se zjišťuje až po třetím potratu. Byla jsi úplně na začátku. Poprvé jsem čekala tři měsíce, ale teď už se snažíme. Myslím, že není nutné čekat až do září, ale musíš vědět sama, jak se cítíš.

Příspěvek upraven 06.07.12 v 09:22

 
NikysekR
Kelišová 7192 příspěvků 2 inzeráty 06.07.12 09:30

Ahoj, to je mi opravdu moc líto. Zkus se na to ale podívat z druhé stránky - miminko zřejmě nebylo v pořádku, proto odešlo samo. A bylo to lepší teď než později, hodně maminkám vyšel špatně prvotrimestrální screening a museli se rozhodnout, zda mít či nemít postižené miminko. Nebo kdyby se mu něco stalo po porodu, to by bylo přece mnohem horší.
Samozřejmě vím, že se musíš cítit hrozně, ale uvidíš, že časem bude líp a že se k vám miminko po dalším snažení vrátí a bude úplně zdravé. A hlavně máš milujícího partnera, který tě podrží, ten tě bude držet nad vodou. Přeji mnoho sil a hodně štěstí při dalším snažení. Drž se :srdce:

Příspěvek upraven 06.07.12 v 09:31

 
Sion
Závislačka 4080 příspěvků 06.07.12 11:38

Ahojky :hug: Moc mě mrzí, co se ti stalo. Moje sestra na tom byla podobně. Otěhotněla a bohužel také potratila. Proto si pořídila pejska, aby na to přestala myslet a věnovala se něčemu jinému. Ale ten pejsek onemocněl a umřel. To bylo to poslední :,( Ale za nedlouho zjistila, že je těhotná a a vše se srovnalo a bylo v úplném pořádku :kytka: Teď už má dvě děti, holčičku a chlapečka.
Tak určitě nezoufej, miminko určitě příjde a jediné co bych ti poradila, tak si zkus najít něco, co tě dokonale zabaví, abys na to nemusela pořád myslet :hug:
Přeju hodně štěstíčka :hug:

 
1985
Ukecaná baba ;) 2180 příspěvků 06.07.12 13:12

Držím palečky jak nejvíc to jde…My se snažily přes rok, než sme podstoipily 2krát IVF a jednou KET neuspěšný, teda ano jeden byl uspěšný kde sem v 7tt potratila:-( ted nás má čekat poslední 3tí pokus IVFKA hrazený pojištovnou, a za týden sem měla začít se stimulací. Vrátily sme se z dovolené před 14 dnama od moře…a dneska kdy měla dojít MS abych mohla začít stimulovat, tak mám pozitivní testy:-) V pondělí jdu na krev ještě není samozřejmě vyhráno..ale taky vím a cítím s tebou vím jak ti je, ale jednou to příjde :hug: :kytka:

 
TocikovaM
Kecalka 209 příspěvků 06.07.12 14:47

Ono se to někdy opravdu stává… může to být prostě plod, který je nějak poškozený… a je přeci lepší potratit hned na začátku než pak v pozdějším stádiu zjistit, že je miminko vážně postižený… příště vám to už určitě vyjde a neboj se dalšího těhotenství, stres ti nepomáhá. Budu vám držet palečky :dance:

 
čtverda  06.07.12 16:13

Jsi ještě mladoučká, neboj, miminko příjde. já teď čekám druhé, mám první holčičku 18měsíců, šílený drak a vybíj okno, a další holčičku čekáme. také nám vyšly špatně testy na genetice, nakonec je vše v pořádku, a já ve 23také potratila a vím, čím procházíš, dneska si říkám, že miminko přece jen bylo ještě malinké a o ničem nevědělo a i když pro tebe je to obrovská ztráta, uvidíš, že se brzy zadaří :mavam:

 
lucka83
Hvězda diskuse 45847 příspěvků 112 inzerátů 06.07.12 19:34

Je to těžké, drž se holka, já takhle přišla o mimi v 11.týdnu ale bylo už mrtvé dva týdny. Takže hlavu vzhůru holka, stává se to o tom víme všichni svoje, někdy je lepší když to mimi odejde ted a ne až když je větší, musíš si říkat že bylo něco prostě špatně proto odešlo, nemůžeš se tím sžírat, je to těžký.
Posílám hodně síly, neboj povede se uvidíš :hug:

 
omites
Extra třída :D 12258 příspěvků 06.07.12 20:45

Stává se to hodně často. I já jsem tím prošla. Spraví to až to další miminko ;-). Taky jsem měla schovanou fotku z UTZ a těhu test. Oboje jsem vyhodila, až mi v postýlce spinkal 6m starý můj poklad. Už jsem to nepotřebovala, už mám svoje miminko. Teda teď už batolátko. Dělá nám jenom radost, je mu 18m a je moc šikovný. a děsně chytrý. Zřejmě to tak mělo být. Říkám si, že první mimi nebylo asi v pořádku a odešlo samo. My jsme prostě měli dostat zdravé miminko a to k nám nakonec přišlo. Teď jsem ráda, že jsem se třeba nemusela rozhodovat, co s postiženým miminkem. Ale tenkrát to bylo hodně kruté :-(

 
IkaT
Kelišová 6020 příspěvků 06.07.12 21:00

Neboj se, ono to opravdu přijde :-) netrap se tím co bylo musíš myslet pozitivně :-) já potratila 3× a čekala na mimi 5 let viz můj deníček držím palečky a nesmíš přestat věřit
:hug:

 
Paja01
Ukecaná baba ;) 1086 příspěvků 07.07.12 10:20

Ahoj,

jsme na tom stejně jen s tím rozdílem, že nám se to povedlo po 21 měsících. Je to hrozná rána, ale věř, že to časem přebolí a určitě se dočkáš vytouženého miminka :hug: Já už jsem se s tím tak nějak vyrovnala, protože smutkem se nic nevyřeší a akorát se člověk trápí.

Moc držím palečky :palec:

 
Michaelka.L  07.07.12 14:25

Ahoj. nezoufej. nám se stalo něco podobného, s tím rozdílem že miminko nemělo bijící srdíčko a já musela na revizi. včera tomu bylo přesně dva týdny od revize. ale co chci říct je, že vůbec nemusíte čekat tak dlouho. pokud se cítíš dobře, tak stačí počkat do první ms a pak můžete začít znovu se snaženíčkem a hlavně se říká, že po revizi je jako pohnojeno takže hlavu vzhůru. určitě se zadaří :-)

 
milena13
Závislačka 4133 příspěvků 08.07.12 14:33

Nezoufej příště to už vyjde moje mamka v 32tt porodila mrtvé miminko bylo to pro ni utrpění říkala, že byla ráda, že měla mě a že kvůli mě se nedostala do Opavy a pak porodila moji sestru co už jí je 10let

 
Mispula
Povídálka 33 příspěvků 10.07.12 10:37

Ahojky! Neboj, nic není ztraceno! Poprvé jsem si taky prošla umlklým těhotenstvím a to ve 12tt. :,( Myslela jsem, že si mi zhroutí svět. Okolo mně byla spousta těhulek a miminek, takže se mi pořád chtělo brečet. Hrozně jsem těm šťastným maminkám záviděla. S manželem jsme počkali 6 neděl, pak přišla první menstruace a my to znovu zkoušeli. Koupili jsme si domek a pustili se do rekonstrukce, tudíž nebyl čas myslet na dítko. Potrat byl v květnu a v září jsem byla těhotná :) Dneska mám krásného měsíčního chlapečka. Takže radím nemyslet na to, najít si nějakou činnost a pak, když to budeš nejmíň čekat zjistíš, že jsi těhotná. :D Hodně štěstí!!! :hug:

 
Kočka Lucy
Nováček 2 příspěvky 12.07.12 14:02

Ahoj, taky mám tohle čerstvě za sebou. Stejně jako ty jasem si říkala „proč se to stalo zrovna mě?!!“ Jen ti závidím, že máš snímek z ultrazvuku. Ten já nemám.
Snaž se držet, i když vím že to není jednoduchý! :hug: Měj se.

 
Leušátko
Povídálka 13 příspěvků 14.07.12 09:25

Ahoj, věř, že není co závidět. Můj partner mi někdy říká, že se nemám na tu fotku dívat, abych na to nemyslela…Ale já si jí schovala, abych na něj pořád myslela. Je mi jasné, že tímhle nic nevyřeším, ale nechci na něj ani zapomenout…

 
Leušátko
Povídálka 13 příspěvků 14.07.12 09:26

:kytka: Tak to ti moc gratuluji…A doufám, že brzy pžřibudu k tobě :-D

 
Leušátko
Povídálka 13 příspěvků 14.07.12 09:28

:-D ahoj já nevím co jsem si myslela, mě jen doktor řekl, že až příjdu poo 14- ti dnech na kontrolu tak by mi řekl co a jak a já si myslela, že i pohlaví…:-) no co no..se splete každý :)

 
Leušátko
Povídálka 13 příspěvků 14.07.12 09:30

K chlapečkovi gratuluji :) a to s tím, že kolem tebe bylo plno těhulek, tak to znám na vlastní kůži…děti miluji a je mi jedno jestli jsou mé nebo momentálně od známých…jakmile jsem s nimi, hraju si s nima, přebaluji…už se těším až jednou budu to svoje přebalovat a vstávat k němu :)

 
lasskonka  16.07.12 14:52

Vím o čem mluvíš…my jsme se rozhodli počít mimnko a během 2 měsíců jsem byla těhotná :) byla to neskutečná radost…bylo mi už přes třicet a tak byl nejvyšší čas…Jenže bohužel…ve 4tt jsem potratila :,( strašně nás to s přítelem vzalo a mě ještě víc…když jsem čekala v předsálí na revizi a spolu semnou tam byly tři mladé holky, co šly na potrat a dost nevkusně tam o tom debatovaly :? Pořád jsem jen plakala…a sestřičky byly moc milé a utěšovaly mne, ať se nebojím, že bude líp a že se určitě dočkám miminka a ještě mi radily, že po revizi je tělo nabuzené, že máme počkat jen pár dní a zkusit to znovu…prý žádný půlrok jak říkají doktoři :D A taky to tak bylo…za tři měsíce jsem zjistila, že už jsem v 6tt…No a teď už nám tu běhá 19.-měsíční capart a začínáme uvažovat o druhém…neboj…čas vše přebolí a dočkáš se taky vytouženého miminka :hug: Měj se krásně a šup na to :kytka:

 
Leušátko
Povídálka 13 příspěvků 26.07.12 09:42

Ahoj tak to jsi mě překapila s tím, že ti sestřečky radily, že můžete hned…Mi zase STRIKTNĚ řekly, že mám čekat půl roku, že se mi muže něco nezhojit a můžu i vyktvácet, kdybychom se snažili…Raději jsem jí poslechla a snažíme se ted :) i když bych měla ještě 2 měsíce čekat :-P
Já když jsem šla na revizi, tak jsem byla na pokoji nejprve sama přes noc a ráno ke mě přišli 2 paní na pokoj, ale na potrat prý nešli…Pro mě bylo hodě špatné, když jsem musela jít pro výsledky a tam seděli maminy(dost mladé) a bavily se o jejich miminku, jako by to byl hadr…a pak jen sestra řekla: Gregušová tady máte výsledky z potratu, nevíme co se stalo ani po rozkrojení materiálu(v tom jsem se rozbrečela a všichni se na mě dívali tak, že jim by se tohle nikdy nemohlo stát…No snadvse nám to co nejdříve podaří :)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele