Nekonečné snažení

yellowlola  Vydáno: 03.08.12

Dlouho jsem váhala, jestli napsat formou deníčku, co se mi honí hlavou, potřebuji ale uvolnit své myšlenky, protože si připadám jako v nekonečném příběhu o jednom honu za tím, stát se vzornou a pyšnou maminkou.

Všechno to začalo, no tak před třemi a půl lety. Rozešla jsem se přítelem po dlouholetém vztahu, ale do cesty mi přišel někdo jiný. Byly Vánoce a já jsem se bláznivě zamilovala. Byl krásný, galantní, milý a věděla jsem, že je to on. Začali jsme spolu chodit a brzo i žít. Je o pár let starší a je rozvedený, přičemž má z prvního manželství ještě syna. Bylo mu šest let a mě čekala úplně nová zkušenost v roli macechy („nebo jak říká macešky“). Nebylo to vždy jednoduché, ale zvládali jsme to. Malý klučík byl hodný, poslušný a šikovný. Mně, ale začalo hodně chybět mít své vlastní děťátko. Přítel nic nenamítal, protože i on toužil po dalším miminku a po sourozenci pro svého kloučka. Jako otec se choval vzorně, skvěle a já jsem věděla, že chybu určitě neudělám, a tak začalo naše Snažení.

Zprvu jsme to zkusili jen tak trochu, ještě s trochou nejistoty. A začali řešit bydlení, protože jsme oba měli pěkné zaměstnání a oba jsme po předchozích vztazích bydleli dočasně u rodičů, rozhodli jsme se že koupíme byt. A tak jsme koupili. Krásný, velký a obyčejný byt v našem městě. Byla to jako pohádka. Až jsem si někdy říkala, jestli nejsem blázen, známe se tak krátce, tenkrát asi 3 a půl měsíce. Ale já jsem střelec a tak střílím. Po předchozím vztahu jsem věděla, že i když z někým dlouho žijete a plánujete, nemusí to vyjít, tak na co teď čekat.

Přišel duben a my jsme se stěhovali. Bylo to krásné, konečně do svého. A jaké to bylo překvapení, když jsem po nastěhování zjistila, že mám pozitivní test. Trochu jsem byla v šoku, ale říkala jsem si, že jsme to chtěli. Nemohla jsem uvěřit tomu, že to šlo takhle rychle. HA jsem nikdy nebrala, tím pádem nic nevysazovala, prostě jsem to nechávala osudu a přírodě. A teď jsou tu // čárky a já mám obr radost. Přítel byl v práci a já jsem to nevydržela a hned jsem mu to běžela říct. Byl šťastný, večer mi přinesl obrovskou kytici a oba jsme společně přemýšleli, jak to všechno uděláme.

Znovu stav jako v pohádce. Nový byt a v novém bytě hned mimi, jen se ta představa objevila a byla jsem v euforii. Protože ale nenosím růžové brýle, držela jsem to trochu zkrátka a čekala. Přeci jenom bylo ještě brzo. Nikomu jsme to neříkali a já jsem chodila do práce. Objednala jsem se zatím k lékaři, ten vše potvrdil. Při další prohlídce vše také v pohodě, srdíčko tlouklo a tak jsme šli s věcí ven. Okolí bylo nadšené. Všechny kamarádky zatím jen tak spekulovaly, kdy to na ně přijde, a až na pár jich moc děti ještě ani nechtělo.

Pak se to ale stalo, byl asi květen. Dělala jsem vše, co jsem potřebovala, navíc ani má práce nebyla nijak lehká. Ale přeci jsem jen těhotná. V novém bytě je potřeba ještě pár úprav, přítel si poranil nohu a měli jsme rozmalovaný pokoj, chtěla jsem to dodělat, nemám ráda rozdělanou práci. Jenže ten den jsem začala nějak špinit. Moc se mi to nezdálo, říkala jsem si ale, že to může být pozůstatek poslední vynechané MS. Uvnitř jsem měla pocit, že ale spíš není něco o. k., a tak jsme jeli na gynekologickou pohotovost.

Cítila jsem hrozný strach a zároveň jsem vůbec nechápala, co se to děje. Brzo na to jsem v ordinaci zjistila, že je konec, že srdíčko nebije. Byla jsem jako hromádka neštěstí, proč já, proč? Po revizi dělohy a pár dní léků formou času jsem si říkala, že prostě někoho to potkat musí a že příště se to povede.

Začali jsme se tedy znovu snažit, moje myšlení bylo ale tou ztrátou poznamenané, a tak jsem občas mívala deprese a každá nová MS mě stála litry slz. Přítel nebyl moc rád, že se tak trápím a snažil se mě všelijak podporovat. Tenkrát mě tak hrozně bolelo, když k nám přišel jeho syn a oba se k sobě tulili, žárlila jsem na něj a trochu jsme se kvůli tomu i hádali. Byla jsem sobec, ale chybělo mi, že nemůžeme mít mimi, abychom se mohli tulit všichni. Cítila jsem se tak sama.

Uběhlo několik měsíců, já jsem pořád jen chodila do práce a snažení bylo bez výsledku. Bála jsem se i toho, jestli mi u té revize nějak nepoškodili dělohu nebo cokoli. Ale žádné problémy jsem neměla. Tak mi to nedalo a objednala jsem se ke svému lékaři. Všichni tenkrát říkali, že se to stává, že jsem mladá a že není potřeba to nějak dramatizovat, a tak jsem si i já říkala, že příště to bude dobré. Jsem optimista a věřím.

Přišla jsem k lékaři a chtěla jsem se s ním poradit, kupodivu mi ale podle jeho slov připadalo, že není moc co dělat. A že řešit se to dá až po roce snažení bez úspěchu a tohle bylo teprve 9 měsíců (s půlroční pauzou, nekonečný rok a půl) a řekl, ať přijdu za tři měsíce. Při další návštěvě mi byl nabídnut spermiogram v Pronatalu pro partnera a já jsem si měla 3 měsíce měřit teplotu. Nechápala jsem, proč mě tu teplotu nenechal měřit už ty předchozí tři měsíce a byla jsem naštvaná, jak to natahuje, ale co se dalo dělat, vrátit to nešlo, a tak jsem měřila a objednala nás do Pronatalu.

Když jsme tam v domluvený den a hodinu přijeli, říkali, že nás objednané nemají a že nás musí poslat domů a objednat znovu. Navíc se tam chovali dost hrozně (paní na recepci se s námi bavila, jako když otravujeme). Tak jsme to vzdali a řekli si, že najdeme jinou kliniku. Moc jsme jich tenkrát neznali a kamarádi nám doporučili Apolináře, následovalo objednání a čekání další 4 měsíce. Zatím jsem měřila, čekala a donekonečna jsme zkoušeli, jestli to prolomíme. Náš sexuální život tím začínal trochu trpět a vůbec to nešlo jakkoli to změnit.

Čekalo nás posledních asi 14 dní do návštěvy Apolináře a já jsem to zase nedostala, přesto jsem ale vůbec nedoufala, že by to mohlo znamenat těhu po těch skoro dvou letech snažení jsem prostě už nějak nevěřila. Ale nedalo mi to a druhý den ráno jsem zjistila přítomnost // čárek. Byla jsem v šoku a zároveň ani neumím popsat tu radost. Do práce jsem chodila, ale byla opatrnější a hned jsem to kolegyním řekla, aby se nedivily, ale jinak jsem si to nechávala pro sebe. Věděla jsem, jak bolí brát to zpět.

Uběhlo pár týdnů a vše v naprostém pořádku, tak jsem dostala „průkajdu“, pořád jsem se na ni dívala a na všechny kliniky zapomněla. Říkala jsem si, tak teď, teď je to ono. Bohužel ani přes všechny snahy odpočívání a šetření se se opět nezadařilo, v nemocnici vše ukončili a ani je nenapadlo, že roztrhnout před mýma očima tu vysněnou průkazku bylo jako když mě bodnou nožem do srdce.

Zavřela jsem se doma a s nikým o tom nechtěla mluvit, tenkrát jsem psala akorát malinko sem do diskuze, abych nabrala další síly. Po druhém potratu mi časem bylo kupodivu o něco lépe než po prvním, protože jsem věděla, že časem se to spraví. V tu dobu okolo mě začal baby boom a kamarádky rodily jak o život, to mi moc nepřidalo a trochu sobecky mi těhulky začaly vadit. Ale nadávala jsem to moc znát a jako snažilka jsem s nimi často řešila ty jejich problémy.

Tenkrát mi ale po druhém ukončení doporučili, ať si necháme udělat genetické testy, a zase nic, pořád se mi to zdálo málo a měla jsem pocit že toho musí jít víc, testy dopadly dobře, tím pádem příčina nezjištěna a jen možnost čekání. Pořád se to pro lékaře jevilo normální. Ok. S přítelem jsme to přestali řešit, a protože mě požádal o ruku, začali jsme plánovat svatbu. Taky jsem všechny peníze našetřené na nouzi na mateřské roztočila na vysněné dovolené se sestrou v Karibiku a řekla si, že to musím udělat úplně jinak.

V práci mě to začalo hrozně štvát a uvažovala jsem o změně ve svém životě. A tak jsem těsně před naší červnovou svatbou navštívila doktora specializovaného na tento problém. A místo řešení svatby jsem řešila, co se s tím dá dělat, ale všichni se divili, proč nepočkám až se vdám. Měla jsem tušení, že teď by to mohlo vyjít a svatbu jsem tak nějak naplánovala, tak co to zbytečně přehánět, spontánní věci jsou stejně nejhezčí, a taky byly, svatba se moc povedla. A my jsme zjistili, že musíme na umělé oplodnění, protože náš spermiogram není úplně ok. Byli jsme rádi že už víme, kde je problém a věřili jsem, že teď to vyjde. Nové jméno, nový život.

Místo na svatební cestu jsme tedy jeli do Iscaru. Vše šlo děsně rychle a já jsem byla přesvědčená, že to musí vyjít. Teď je 10.30 hodin, 31. 7. 2012 a já jsem 12 dní po ET, podstoupili jsme ICSI s dvěma embrijky, na zamrazení nic nezbylo, v sobotu se objevil duch, dnes úplně prázdno. Už nevěřím, že to dopadne, ačkoli někdo může říci, že je pořád brzy, já tu sedím jako hromada neštěstí a nevěřím, cítím to.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Mandlička
Závislačka 2603 příspěvků 03.08.12 05:51

Vím jak se cítíš procházím tím stejným snažíme se již 6 let a úspěch zatím žádný. Jdu již na 4 IVF a snad poslední na další už nemám odvahu a peníze za chvíli už nás to všechno bude stát více jak 300 tis. a výsledek pořád nikde. Konečně aspon v něčem uspěch mám po neuvěřitelných třech letech kompletní výsledky.
V okolí se pořád rodí. Někdo si po neuvěřitelných 15 letech vysadí HA a hned druhý měsíc to vyjde. Když vydím kočárek je mi někdy z toho všeno do pláče, že já to dítě pořád nemám a že jsem měla nejdříve hledat někoho kdo je plodný. Vina je na straně manžela, ale nejvíce se trápím já. Mu totiž řekli kouzelnou věc, že proto aby mohl mít děti nemusí nic dělat. takže se tímto poslední dva roky řídí a pořád mi to pakuje dokola. Odmítá už dělat i to málo co dělal před tím. Občas by si měli lékaři uvědomit, že toto se nedělá mají říci, že snaha je ceněná a může to mít vliv na zlepšení .atd. Koncem roku toto budu už radikálně řešit už se nechci trápit prázdou náručí. Jo a dnes jsem zvědavá zda se u něho pohnuly ledy a konečně mi dá souhlas s dárcem.

 
Anonymní  03.08.12 07:53

I já vím co cítíš, snaha 4 roky, mezitím porod mrtvého děťátka a potom zamlklé těhotenství. Já bych ti chtěla říct, aby sis nechala udělat další vyšetření hematologii, imunulogii, endokrinologii a další. Mě totiž příjde, že pokud jsi předtím dvakrát otěhotněla spontáně tak to není chyba spermií, ten může být třeba horší, ale pokud se zadaří a potom to odejde, tak už na to nemá vliv spermie. A všechny tyto vady se dají odstranit docela jednodušše, např. injekce na ředění krve nebo léky na štítnou žlázu atd. Nechci tě nijak plašit, jen připomenout, že jsou vyšetření, která vám možná neudělali (v deníčku jsem o tom nečetla, ale možná jsem četla špatně). Musíš být silná, někdy je to opravdu moc těžké, s okolím dochází někdy k nepochopení, ale musíš věřit tomu, že je mnoho, spousta, hromada štastných žen, které se dočkali, někdy to trvá delší dobu, ale dočkali a ty se dočkáš taky :hug: :D Usměj se na svět, i prázdný test a řekni, že - dobrá, ale já to vydržím a bude dobře :hug:

 
Dice
Extra třída :D 10044 příspěvků 03.08.12 08:05

Ahoj autorko deníčku :hug: :hug:
Naprosto souhlasím s příspěvkem na který reaguji.
Taky se mi nezdá, že když jste 2× přirozeně otěhotněli, byla by chyba ve spermiích..
Vůbec si neumím představit jak se cítíš, ale co tu čtu příběhy holek, spousta si prošla tím co ty a i horším někdy a mají krásný zdravý děti. Ono to prostě vyjde, musí to vyjít jenom to nevzdávej :hug: :hug: :hug:

 
triada
Kelišová 5963 příspěvků 03.08.12 09:50

Holky, spermie můžou mít špatnou morfologii… :?

 
triada
Kelišová 5963 příspěvků 03.08.12 09:51

Autorce deníčku přeju hodně štěstí a síly, taky jsem po dvou potratech, i když se snažíme relativně krátce. Drž se!

 
kristam
Povídálka 12 příspěvků 03.08.12 09:55

Držím pěstí, určitě se brzy dockate. Myslím, že pokud jsi otehotnela 2×, pak určitě neskoncite jen u pozitivního testu, ale určitě i brzy s miminkem v náručí :-)ale mozna to be chtít fakt doplnit nějaká ta vyšetření…

 
balestra
Závislačka 4477 příspěvků 03.08.12 09:58

@Dice
Souhlasím s anonymní i dice. Pokud se několikrát povedlo, neměl by být problém ve spermiích. Hlavu vzhůru, věř osudu.

 
lilia81
Extra třída :D 14661 příspěvků 1 inzerát 03.08.12 10:38

Ahojky!

už jsme si psaly v diskuzi! držím ti moc moc palce a přeju, aby už se na Vás usmálo štěstí a přiletěla vrána nebo čáp! Jediné, co mě napadá je, ať to nevzdáváš a chodíš třeba teď na inseminace nebo se snažíte dle monitorovaného cyklu! i když je spermio horší, přeci jen se vám to přirozeně už povedlo!!!

 
Verunka8
Ukecaná baba ;) 1083 příspěvků 8 inzerátů 03.08.12 10:53

@triada
To sice může mít špatnou morfologi ( manžel má jen 8% ),ale popkud si to myslím spravně, tak špatná morfologie znamé špatný tvar ( defekty ) a tím pádem by se tam spermie nezavrtala, ne?! :?

 
triada
Kelišová 5963 příspěvků 03.08.12 11:31

@Verunka8 Ano, spermie mohou být různě deformované. Četla jsem tu příspěvky holek, kdy právě špatná morfologie spermií, byla příčinou potratů. Mluvila jsem o tom i se svou dr a napsala mi žádanku na spermio, protože i tohle je prý příčina potratů, ale nerada bych se nějak přela, nejsem doktor. Říkám jen to, co jsem četla a slyšela.

 
markytka7
Kecalka 143 příspěvků 03.08.12 13:46

Úplně tě chápu. Určitě dokážeš nemyslet na své problémy, ale jakmile přijde tvůj nevlastní synek a přitulí se k tátovi tak jsi na kaši. Já to měla také tak. Spousta lidí ti řekne, že v dnešní době nemůže otěhotnět nebo potratí každá druhá a nakonec se to přece většině povede. Nikdo kdo nezažil pocit, kdy se koukáš na dítě, které se tulí k tvému partnerovi nemůže pochopit celou tíhu situace. :zed:
Musíš se přes to nějak přenést, žít naplno a ono se jednou usměje štěstí i na tebe :dance:

 
Lucienkaaa
Závislačka 3106 příspěvků 03.08.12 15:25

@Mandlička Já bych teda byla opatrná s výroky o VINĚ partnera. U nás jsou problémy jen na mé straně, partner je úplně zdravý. Kdyby mi řekl, že je moje vina, že pořád nemáme dítě, nejspíš bych se úplně zhroutila. To jen tak, abys měla nějakou zpětnou vazbu. Já taky hrozně toužím po dítěti, ale nenapadlo by mě uvažovat o tom, že změním partnera, abych ho mohla mít :zed: Zkus si představit, že by tě manžel opustil jen proto, že jsi neplodná a pak si upletl dítě s první plodnicí, co půjde okolo 8o To mi přijde prostě :poblion:

Jinak nám všem holky přeju brzký úspěch a konec trápení :hug:

 
Verunka8
Ukecaná baba ;) 1083 příspěvků 8 inzerátů 03.08.12 15:35

@triada
Já taky nejsem žádný odborník :D takže taky nevím jak je to správně, ale určitě je možný, že to může být příčina potratů. My se snažíme už skoro rok a nic, manžel mám tu morfologii 8% a doktorka mi podle spermia řekla, že je vše ok, tak nevím…

 
triada
Kelišová 5963 příspěvků 03.08.12 15:52

@Verunka8 Jako 8% dobrých? :think: Promiň, já se v tomhle vůbec nevyznám. :oops:

http://www.gennet.cz/…miogram.html

Příspěvek upraven 03.08.12 v 15:56

 
Elzina
Zasloužilá kecalka 556 příspěvků 03.08.12 16:28

Ahoj autorko deníčku, přeju Ti hodně sil a pevné nervy, nikdy nic nezvdávej, ono všechno má nějaký důvod a ber v úvahu dnešní medicínu v oblasti reprodukce, miminka se určitě dočkáš!!!
Buď silná, já si taky vždy říkám, že se stávají i horší věci…

 
Verunka8
Ukecaná baba ;) 1083 příspěvků 8 inzerátů 03.08.12 16:59

@triada
přesně tak těch dobrých :-( já se v tom taky nevyznám…
Zakladatelce přeji silné nervy a hodně štěstíčka :kytka:

 
triada
Kelišová 5963 příspěvků 03.08.12 18:31

@Verunka8 Jestli ses dívala na ten odkaz, tak tam je jako referenční hodnota morfologie 30%, takže 8% je asi málo a být tebou, tak bych to začala nějak řešit. Držim palce, ať se brzy zadaří. :kytka:

 
Ali88
Kelišová 5911 příspěvků 04.08.12 08:43

Držím palce :hug: je to všechno hrozně na hlavu. :zed: ale určitě to dopadne a miminko si vydřete :kytka:

 
Mandlička
Závislačka 2603 příspěvků 05.08.12 08:26

Lucinko až si projdeš vším co já a budeš vědět, že ti na 3 IVF řekli, že manžel nemá žádné ačkové spermie a, že od 3 dne po odběru má na to vliv spermie a nikdy není nic na zamražení a ztěží na zavedení a jasně mi dává již tři roky vědět, že dárce nikdy nepříjme ani adopci tak co mi zbývá. Mám na děti už velmi omezený čas. neb manžel po svatbě odmítal mít děti dva roky a to jsme nebyli už v té době nejmladší. Ted jdu na poslední pokus a to už celkem 14. takže si dle mého aspon na tento jedinný pokus taky zasloužím z jeho strany malý ústupek po 6 letech snažení.

 
Silvi.100
Extra třída :D 12692 příspěvků 05.08.12 09:21

Ahoj :hug: i já vím moc dobře, jak se cítíš a moooc přeji, ať tohle trápení skončí a brzo objevíš ty pravé //, které povedou ke zdárnému konci vytouženého miminka :kytka: :*

 
BertaCek  05.08.12 20:10

Ja vam rozumim, je mi jasne, cim prochazite. Jste si jista, ze manzel dite OPRAVDU chce? Nejste prvni ani posledni v takove situaci, bohuzel. Ja osobne si myslim, ze vsechny pary by se mely byt schopne bavit o zdravi zcela otevrene, protoze i kdyz si kazdy mysli, ze ho to nepotka, nikdo nevi, na koho to slovo padne.
Tudiz ma rada pro vsechny nastavajici nevesty je, aby si dopredu s manzelem probrali, kolik chteji deti, kdy je chteji, a jak by resili pripadnou nemoznost je mit. Znat postoje partnera napr. k adopci pred svatbou ma svou cenu.

 
fialína
Závislačka 4531 příspěvků 05.08.12 22:42

Zakladatelko, držím palce a chci jen povzbudit - tvoje tělo ví, jak otěhotnět, a taky to jednou do konce dotáhnete, vsaď se :-). Nevím, jestli ivf je správná cesta, morfologie spermií může mít vliv, ale pokud jsi dvakrát potratila takhle pozdě, tak už si nejsem jistá, jestli je to tím… jak holky doporučují, trvala bych na všech dostupných vyšetřeních…

 
Verunka8
Ukecaná baba ;) 1083 příspěvků 8 inzerátů 06.08.12 09:10

@triada
Tak se mi to zdá málo, ale má lékařka říkala, že do 4% je to ještě v pořádku, vcelku jí věřím, protože dělá v centrum asistavané reprodukce, stejně to v září hodláme nějak začít řešit, protože to bude rok co se snažíme.
Jinak moc děkuji tobě přeju taky hodně štěstíčka :kytka:

 
Lucienkaaa
Závislačka 3106 příspěvků 06.08.12 16:28

@Mandlička Není potřeba, abych si čímkoliv procházela, je to jen můj názor. Stejně tak bych ti mohla napsat, že až si projdeš tím co já, tak budeš děkovat bohu, že tě partner nechce opustit :nevim: Je pravda, že to na mě působí od tvého muže dosti sobecky a otázka je(jak už tu nadnesla BertaCek),jestli děti vůbec chce. Další věc je - řekla si mu to takhle? Řekla si mu, že uvažuješ, že ho opustíš, když ti v ničem nevyjde vstříc? Pokud ano a přesto se jeho postoj nezměnil, tak máš určitě právo ho opustit. Ale pořád to nic nemění na tom, že jeho stav není jeho vina. Přeju hodně štěstí a více chápavého manžela :kytka:

 
yellowlola
Povídálka 40 příspěvků 07.08.12 18:07

Všem moc děkuji za podporu a Vám všem přeji mnoho štěstí ve všem po čem toužíte. Život jde dál a jak říkám, čas rány zahojí, nezbývá tedy než pokračovat v tom kde jsem skončila, doufat a skusit Věřit. Mám manžela, kterému by nevadila ani adopce ani dárcovství což je největší dar. Jen mně trápí to šílenství okolo toho jednoho pro někoho banálního snu o tom stát se maminkou.

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček