Nekonečný příběh

soninečka  Vydáno: 29.10.12

Můj život je jako jedno nekonečné překvapení. Je plný chyb, omylů, lásky, nenávisti, odpouštění, a přece plný víry v lepší zítřek.

Dnes není dobrý den, a nejspíš proto, bych se z toho všeho chtěla nejspíš vypsat a možná i sama sobě konečně odpustila. Jako bych si ten příšerně těžký balvan táhla na srdci už 18 let. A kdyby se tohle dneska nestalo, asi bych konečně zapomněla anebo možná se s tím naučila žít. A i když jsem vlastně celkem šťastný člověk, tohle mě užírá čím dál víc a víc.

Bylo mi dvacet. Pár lásek, pár rozchodů, hodně srandy, prostě tak, jak to ve dvaceti má být. Jezdila jsem hodně pod širák, na vandry, na festivaly, s kamarády stopem po celé republice. Pohoda. Až do té chvíle, než jsem se prostě vyspala s mým nejlepším kamarádem. Prostě blbost na entou. Pamatuju si to, jako by to bylo včera. Ráno jsme seděli u ohně, zabalený do spacáku, bylo krásně, svítilo sluníčko a bylo jasné, že to byla opravdu hloupost. Povídali jsme si a jasně došli oba k závěru, že jsme kamarádi. A mně, stejně asi jako jemu, spadl kámen ze srdce. Jenže. Vzápětí na to jsem si ohřívala paštiku na ohni, měla jsem na ni příšernou chuť.

Za dva týdny se nedostavila menstruace. Bylo mi to divné, ale říkala jsem si, že jsem asi někde nastydla a nevěnovala tomu žádnou pozornost. Uběhl další týden a nikde nic. Po měsíčkách ani slechu ani vzdechu. Začala jsem se hrozně bát. No nic. Koupila jsem si test a udělala ho. Byly tam dvě čárky. Pro někoho tolik vysněné. Myslela jsem si, že je to asi pěkná blbost a udělala si další. Koukala jsem na to jako tele na nová vrata. Byly tam znovu. Volala jsem mámě. No a ta na to neřekla vůbec nic. Jen, že to asi budu muset zavolat Mirkovi, a tak jsem volala. Ten přijel a hned jak na mě koukl, mu nejspíš bylo jasné, že jsem v tom. Utekl jako malý kluk. Pak se vrátil a řekl:" Mimino bych bral, ale tebe ne!" Ani jsem nečekala, že by řekl něco jiného. Ale já si mimčo přála.

Zajela jsem si na gynekologii a pan primář mi těhotenství potvrdil a objednal mě na další týden. Týden uběhnul jako voda, mně bylo fajn a kromě toho, že mi nechutnaly cigarety, jsem byla v pohodě. Pak se ale zjevil nastávající tatínek a nevím, proč, řekl tu osudnou větu, která mě donutila udělat největší pitomost v mém životě. On prostě řekl:" Sehnal jsem ti byt, budu ho platit a občas na vás přijedu podívat". V tu chvíli bylo po všem. Hlavou mi proběhlo jen to, že mi bude kazit zbytek mého života. Druhý den jsem jela na gyndu, a ačkoliv tu větu, jak nám to pěkně roste, nezapomenu do smrti, objednala jsem se na miniinterrupci. Už když jsem tam pak jela, věděla jsem, že dělám obrovskou chybu a prostě nevím, proč jsem tenkrát neutekla a nepostavila se k tomu všemu jako dospělá žena.

Po narkóze, v pokoji plným nastávajících maminek, jsem jen bulela do polštáře a cítila se tak strašně prázdně. Tolik to bolelo a nemohla jsem to už vzít zpátky. Nikomu, kdo má srdce, nepřeji tohle zažít. Za dva dny jsem se vrátila domů. Začala chodit opět do práce a za týden se s obrovskými bolestmi vrátila zpátky do nemocnice se zánětem dělohy. Následovala kyretáž, pak horečky z narkózy, kapačky a dva týdny opět mezi maminkami. Holky byly fajn. Sice mě nesoudily, ale… No nedá se nic říci. A bývalý nastávající tatínek mi přivezl pak do práce peníze přesně na korunu, k tomu pugét růží a řetízek se srdíčkem. Což jsem po něm hodila a jeho vyrazila.

Život šel dál. Já jsem pomalu zapomínala, zamilovala se jako blázen a nakonec vdala. Byla jsem moc šťastná. 4 roky štěstí a lásky. Neměli jsme moc peněz, ale měli jsme kde bydlet, šetřili na telku, na koberec a prostě bylo to fajn. Jenže… osudu neutečeš a boží mlýny melou. Manžel si při stěhování nábytku udělal tříselnou kýlu a musel na operaci. 4 roky jsme si dávali pozor. Po operaci ho s horečkami poslali asi za týden domů. Bylo mi to divné a ještě divnější bylo, když mi řekl, že by měl jít asi za dva měsíce na spermiogram. Ortel zněl jasně, spermie 0. Zhroutil se a s tím i náš nádherný život.

Po půl roce jsem nás objednala do Caru v Olomouci. Už ani nevím, kolik nás ta návštěva stála, ale to, co jsem tam zažila, snad už nikdy nezažiju. Celý slavný vstupní pohovor se motal jenom kolem peněz. A když jsem se zeptala, proč manžel nemá spermie, nikdo mi neodpověděl. Po nevím kolika hodinách vysvětlování financí, jsem se dozvěděla jen to, že manželova operace bude stát přes 10 tisíc, ale že by měl stejně souhlasit s dárcem. Odjeli jsme vyřízení domů. A asi za měsíc mi manžel řekl, že s tím nesouhlasí, že chce jen svoje dítě. Začal běhat po léčitelích, kteří mu dávali jen plané naděje a tahali z něho peníze. Ze sexu se stala moje noční můra a s menses byl vždycky obrovským zklamáním pro oba. Pořád jsem věřila, že bude lépe. Jak naivní. Někdy je všechno tak strašně těžké. A za chyby se pyká, ale o tom zase někdy jindy.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.8 bodů
 Váš příspěvek
 
bjetuschka
Závislačka 3881 příspěvků 2 inzeráty 29.10.12 12:24

Ach jo. Co ti na to mám říct… Rozhodně tě nebudu soudit, ale… přijde mi, že jsi se tehdá zachovala fakt zvláštně.. Vždyť bys měla kde bydlet, měla jsi oporu, určitě byste to všichni zvládli… Ten bývalý nastávající tatínek o tebe evidentně stál.. Nebo spíš stál o to vám pomoct…
Jak to vypadá teď?

 
Zuzza0
Závislačka 3987 příspěvků 29.10.12 17:19

Nikdo tě nemůže soudit…radit je hrozně jednoduchý, ale dokud není člověk v dané situaci, může toho dost nakecat…To, co jsi tenkrát udělala, bylo asi to „nejlepší“…nebýt toho, možná ani nejsi vdaná, možná by jsi nezažila to, co doteď…možná by bylo vše daleko horší…já ti ze srdce přeju, abyste to svoje štěstí našli…pro manžela to musí být kruté, ano - i pro tebe, ale věř, že příroda i medicína jsou prostě silné… :hug:

 
Miš-El
Závislačka 3063 příspěvků 29.10.12 18:23
:roll: :hug:
 
Anonymní  29.10.12 20:02

Podívej se na to tak, že tohle jsi asi měla prožít.
Nám (manželovi) také chtěli udělat operaci, ale my nechtěli. Dle slov jeho lékaře, kam chodí 20 let, tak by neměla cenu a jen bychom za ni zbytečně platili.
Máme krázné dvě děti dárcem.

 
Kérka
Povídálka 32 příspěvků 29.10.12 20:33

Přeji Ti brzy miminko :hug:

 
Katrinka
Závislačka 3010 příspěvků 30.10.12 09:07

Co se stalo, stalo se, zpět už to nevezmeš, musíš jít dál a neotáčet se za minulostí. Věřím, že nic není tak tragické, jak to vypadá a brzy se na Vás štěší v podobě miminka usměje :hug: :andel: Moc ti to přeji :! :kytka:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele