Nekonečný příběh II

soninečka  Vydáno: 04.11.12

Život nás někdy zavede do situací, kdy se motáme v kruhu. Venku chumelí a já vzpomínám na chvíle, kdy mi bylo tak zle a nemít své rodiče a bratra, asi by to neskončilo dobře. Moje manželství se hroutilo a já s ním.

Začaly hádky, nevěry. Navzájem jsme si dost ubližovali, vraceli se a odcházeli. 2 roky pekla. Zhubla jsem 20 kilo a nebyla schopná chodit do práce. A v tom svém světě jsem si přes to všechno nedovedla život bez manžela představit. Až přišla další hádka, při které jsem třískla dveřmi do ložnice a manžel dveřmi od bytu.

Jenže… Vypadla mi klika a já jsem zůstala uvězněná v ložnici a nemohla ven. Mohla jsem volat tak akorát z okna do pole. Nevím, asi se ve mně něco v tu chvíli hnulo. Prolezla jsem celou ložnici a našla v úložném prostoru něco jako šroubovák a asi po hodině vrtání se ve dveřích jsem se dostala ven. Natočila si vodu do vany, vykoupala se, upravila a po pár měsících svého libování v depresích, šla ven. Bylo krásně. Svítilo sluníčko a já jsem se procházela na kraji města v lukách. Snažila jsem se logicky myslet a přestat dělat blbosti, které stejně nikam nevedly.

Každý normální člověk by řekl, ať se na to vyprdnu. Ale já se nerada vzdávám. A plán zněl jasně, dostanu manžela zpátky a pak ho vykopnu! A tak jsem začala chodit po půl roce do práce, našla si spolubydlící, abych utáhla byt a pomalu se dávala do hromady. Ono od dna se už dobře odráží. Pomalu jsem oddlužila byt, jelikož díky manželovým záletům a jeho nezodpovědnosti jsme měli soudní vystěhování. A snažila se být krásná. Manžel se několikrát vrátil a zase odešel. Nějak jsem to brala s chladnou hlavou. Potom jednoho dne volal, jestli bych nešla na pivo. No, šla jsem a poslouchala hodiny jeho vyznání. Vrátil se zpátky na Vánoce.

Byly to poslední Vánoce, které jsme prožili spolu. Po nich přišel super Silvestr, a pak jeho narozeniny. Mohl by to být možná krásný život, ale zapomenout na chvíle, kdy mi ubližoval, roztřískal byt, který jsme dávali několik let do pořádku, to prostě nejde. Sebrala jsem veškerou sílu. Pozvala všechny naše kamarády. Narozeniny se povedly. A druhý den jsem mu navždy řekla sbohem. Koukal na mě vyděšeně a neřekl nic. Sbalil si věci a odešel. Bylo mi jasné, že mi to asi jen tak neprojde. Ale nedalo se dělat nic. Rozvádět jsem se nechtěla, říkala jsem si, že je času dost. Děti jsme neměli, takže vlastně o nic nešlo. Žila jsem normální život.

A zamilovala se… chichi. Říkala jsem si, že je vlastně život krásný. Omyl! Jmenoval se Jirka. Seznámení bylo opravdu náhoda. Šla jsem s kamarádkou na malé pivko. Jen tak v teplákách, v ruce kbelík a štětku na záchod, jelikož se kámoška stěhovala. No a v tom baru jsem nakonec zůstala až do zavíračky. Povídala si s barmanem, který se mi opravdu moc líbil, a nakonec jsme skončili u mě doma a poslouchali desky. Byl to fajn večer. Tedy spíš ráno. Když jsem se zeptala kolik mu je, málem to se mnou seklo. Bylo mu čerstvě osmnáct. Opravdu jsem chtěla vidět občanku. Byla jsem o osm let starší. A i přes to jsme se začali scházet. Já jsem chodila do práce a on do školy.

Tak nějak pomalu, aniž bych si toho všimla, se ke mně začal stěhovat. No, za pár týdnů jsem trošku vystřízlivěla a následovala rozmluva, že sice spolu chodíme, ale nechci zatím s nikým žít a že si ty věci má odnést domů. Odcházel s brekem. Uběhnul další měsíc a já jsem pochopila, že ho mám sice moc ráda, ale nejspíš z toho nic nebude a vztah ukončila. Objevil se asi za týden po našem rozchodu. Přišel na kafe. Neměla jsem na něj sice náladu. V první chvíli jsem se ho lekla. Měl vlasy obarvené na blond a pod okem příšernou modřinu. Povídali jsme si a tak nějak v půlce rozhovoru se mě zeptal, jestli vím něco o tom, že v jeho ulici podřezali nějakého chlapíka. Nějak jsem tomu ani nevěnovala pozornost. Asi za dva týdny na to mi přišel Hezký pozdrav z Mírova.

Následoval jeden výslech za druhým. Do dneška nevím, jestli to udělal nebo ne. Ten kluk, kterého jsem znala ne, ale ten chlap, který se po osmi měsících vrátil z vazby, asi ano. Nevím. Psal mi několik dopisů týdně. V jednom z nich mě poprosil, abych kontaktovala jeho mamku. Ta nic nevěděla, jelikož se stěhovala z místa na místo. Byla to typická alkoholička. Ani tak mu nešlo o mámu jako jeho sestru, které bylo deset. Máma dělala v pekárně a sestra se toulala po nocích. No a tak se ségra přestěhovala na pár měsíců ke mně.

Stala se ze mě máma na plný úvazek. Terka neměla ani základní hygienické návyky. Když jsem ji poprvé strčila do vany, byla voda tak špinavá, jako při namáčení prádla, tedy spíš montérek. Takže mi v první chvíli vyplácala i celý šampon na vlasy :-D No co, řekla jsem si, nějak to zvládneme. Její máti mi sice párkrát udělala šílený výstup v práci, ale vždycky jsem to nějak skousla. Táta ji nechtěl, máma to nezvládala. Terce hrozil pasťák za neomluvené hodiny ve škole, a i když nakonec v domově skončila, byly to fajn měsíce. Dneska má dvě nádherné děti a po letech se z nás staly celkem dobré kamarádky. Jirku pustili po osmi měsících z vazby. Byl to šok. Nepoznala jsem ho, zhubnul asi 15 kilo a stál přede dveřmi jako hromádka neštěstí. A já si říkala, že možná teď už bude opravdu líp :-D Opět omyl.

Byl jako chodící sbírka zákonů. Ke všemu začal pít. Jednoho dne jsem ho našla přede dveřmi, převlečeného do dámských šatů s mojí kabelkou na rameni. Byl opilý a mumlal nějaké nesmysly. A já jsem přemýšlela nad tím, co s ním v té vazbě udělali. Dodělal nějakým zázrakem učňák. Já se mezitím rozvedla a začal tvrdý boj o byt. Ten jsem po měsících bez spánku, vzdala. Manžel dával od všeho ruce pryč. Žil někde v Českých Budějovicích. A tak jsem bojovala s celou jeho rodinou, které návštěvy v našem bytě povolil. Každý den u nás chlastali a dělali bordel. A já jsem nemohla nic dělat. Policie mi řekla, že oni jsou návštěva v jeho nepřítomnosti a že je mohu pouze vyzvat k opuštění bytu a jinak nic. Všechno vyvrcholilo, když jsme se vrátili po týdnu od mých rodičů a v našem bytě byla cizí paní se dvěma dětmi. Vyzvala jsem ji, ať okamžitě náš byt opustí. Mumlala něco, že ji to dovolila švagrová. A tak jsem běžela za domovníkem a poprosila ho, aby kdyby u nás začal nějaký řev, okamžitě volal policii. Když jsem se vrátila do bytu, byla paní pryč. Říkala jsem si, že snad přišla k rozumu a odešla.

Asi za hodinu se přihnala švagrová s manželem. Nebudu popisovat, co jsem si všechno vyslechla. Prý volali policii, protože Jirka vyhrožoval, že dětem něco udělá. To byl takový šok, že jsem jen brečela a brečela a brečela. Hodně jim to všechno hrálo do not. Přijela policie. Celá povedená rodinka jim napovídala tisíc nesmyslů. Kouřila jsem asi hodinu na balkoně. Jirka mi říkal, že to opravdu neudělal. A já jsem neměla ponětí, kde je vlastně pravda. Pak se zeptal jeden policajt i mě, abych mu řekla, co se vlastně stalo. No, řekla jsem mu, že to asi nemá smysl, něco vysvětlovat. Odešli. Nic se nevysvětlilo. Ještě asi dvě hodiny jsem poslouchala urážky a jen jsem opravdu čekala na tu facku, to byla jediná možnost jak se těch supů zbavit. Ještě ten večer jsem šla na policii, že se nemám kam vrátit, že do bytu nemůžu, že se tam bojím. Do bytu jsem se vrátila za měsíc pro své věci. Přestěhovali jsme se k mojí mamce a začala nová kapitola mého života.

Lepší to ale nebylo. Bylo mi 28, nic jsem neměla a začala zase od začátku.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 2.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Shield-maiden
Neúnavná pisatelka 16909 příspěvků 04.11.12 12:33

Chvílema trošku zmatený. Ale každopádně přeju, aby sis dala život do pořádku a a aby byl klidnější.

 
Adaneli
Extra třída :D 14128 příspěvků 04.11.12 14:49

Nějak jsem moc nepochopila návaznost na první deníček? Přijde mi, jako kdyby to, co se stalo mezi první a druhým deníčkem nějak vypadlo. A tady se taky místy ztrácím. Každopádně zažila sis toho hodně, tak snad už bude jenom líp.

 
werunkaw123
Extra třída :D 14091 příspěvků 04.11.12 20:10

Taky se v tom úplně ztrácím :nevim: každopádně jsem pochopila, že jsi to rozhodně neměla jednoduché :? :hug: :hug:

 
bjetuschka
Závislačka 3881 příspěvků 2 inzeráty 07.11.12 09:58

Pánejo, přečetla jsem to jedním dechem…Bude ještě nějaké pokračování?
Moc ti přeju, aby bylo už jen lépe :-) :hug:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele