Nemoc po porodu

ashlee  Vydáno: 29.07.11

Porodila jsem 19. 7. 2010 (o tom jsem už psala deníček ) a s Matym jsme šli domů 24. 7. 2010, ale už od pátku jsem měla bolesti nohy a nemohla jsem pořádně chodit, v noci jsem se probudila a myslela jsem, že mi vybuchne hlava, bylo mi divně. Nikomu jsem nic neřekla protože jsem chtěla domů, doktory jsem ukecala. Ale doma se to horšilo. V pondělí přišla dr., prohlédla mě a myslela si, že to je lymfadem – ale manželovi pak v poradně řekla, že si myslela, že to byla trombóza, ale proč nic neřekla?

V úterý ráno jsem se s Matym rozloučila a dala mu pusinku, je mi smutno, když si na to vzpomenu. Cévní chirurg mi udělal ultrazvuk a boužel tam byla sraženina, 11 mm velká. Tak mi sestra řekla, že máme jet do nemocnice a že jsem mohla umřit – hrozně mě vyděsila, taky že mám syna dát do kojňáku, asi se zbláznila. Své dítě by tam určitě nedala. O syna se musel postarat manžel, pomáhala mu tchýně. Řekla mi že mi budou dávat 10 dní kapačky a že se to rozpustí a pak půjdu domů, ale byla jsem tam dva týdny a 4 dny. A domů šla se sraženinami v žíle.

Dojela jsem do nemocnice na internu, kde jsem čekala, až mě přijmou, na vozíku mě odvezli na vyšetřeni na ultrazvuk, nechápu proč, když mi ho dělal cévní, tam jsem čekala 2 až 3 hodiny, brečela jsem bolestí a byla vyděšená, že umřu. Tam to potvrdili. Taky mi dělali vyšetřeni jestli jsem neměla embolku, ale to se nepotvrdilo, snažili se mi píchnout do žíly kanylu, trápili mě, ale nešlo to, ale pak se to jedné sestře podařilo, dali mi jednu kapačku. Na pokoji jsem byla s nějakým primářem, starým dědkem, ale byla tam plenta, tak jsem mela soukromi. Musela jsem jen ležet, byla jsem na Aru.

Pak mi tam dali jiného spolubydlícího, nějakou paní, která byla hrozně hlučná. Nemohla jsem ani záchod, musela jsem jen na mísu, kterou mi nosili sestry a to jsem byla v šestinedelí, takže jsem musela sestrám dávat vložky aby je vyhodili, umývat jsem se musela jen žínkou, vodu jsem dostala v malém lavorku, fakt skvělý, hygiena nic moc, když je ženska v šestinedělí. Byla jsem hrozně smutná, že nejsem se synem. Všichni se pořad divili, že brečím, tak mi dali prášky na nervy, vůbec jsem to nevěděla. Obvazovali mi nohy stahovacíma obvazama.

Patý den jsem mohla chodit na záchod, který byl v pokoji, byl to takový spíš nočník v židli, vynášeli to sestry. Sestry byli někdy neochotné obvazovazt nohy, ale já jsem to nezvládala, protože jsem byla po císaři a nešlo mi dostat se k prstům na noze. Pak mě a dalši spolubydlící, která prodělala embolku vezli na dvojlužak, nadsandart. Byla tam nuda ale měla jsem tam víc soukromy, sprchu a záchod. Pani šla za 4 dny domů a to se pak v pokoji vystřídalo vic ženskejch. Já se tam nudila, nějaká paní tam pořad řvala, když ji sestry neco dělali, říkali že je blazen. Na pokojích byli samé babky které jen leželi. Posledni týden se mnou byla na pokoji pani která pracovala jako sestra v nemocnici a měla taky sraženinu ale jen povrchovou a ta dělala jak kdyby měla umřít. Byla po operaci kolena a měla berle.
Sestry mi dávali prašky, pichali injekce na ředěni krve.

Jeden den jsem jela na gynekologii do porodnice se sanitářem a ten mě tam nechal a šel pryč, mě vyšetřil primář a pak jsem čekala na sanitáře ale nešel a když viděl primář – pořad tam chodil -že tam jsem už půl hodiny tak se naštval a šel volat na internu proč jako mě tam nechávaji čekat, potkala jsem tam i jednoho doktora ktery se byl za mnou i na jipce a ptal se jak se mám a že už vypadam lip, že už nejsem tak nateklá, pak teda přišel sanitář a byl naštvaný ale ja si nestěžovala. Ja jsem čekala.

Jeden den jsem šla na vyšetřeni, kde jsem byla na ultrazvuku s žílami. Tentokrát to byl ultrazuk břicha, ale pan Dr. byl hodný a udělal mi i vyšetření žil a říkal mi, že je to komplikované, měla jsem sraženinu jedenáct mm ve stehně a devět mm v pánvi.

V nemocnici jsem měla i dvakrat náštevu, mého syna, ale na oddělení nemohl, takže manžel pro mě přijel a odvezl mě do přízemí na vozíku a tam čekala tchyně s mým synem. Tchyně se chovala jako kdyby to bylo její dítě a ona ho porodila. Pořád mi ho brala. Byla jsem z toho nešťastná, že ona se stará o mého malého synáčka, koupe ho, chová. Manžel s ním býval přes noc až do půl třetí a pak jel za mnou na nášťevu a od půl třetí s ním byla tchyně – chodila do práce, je pošťačka. Mrzí mě to moc, že s mým synem nemohla být moje mamka. Tchýně se chová jako kdyby to byl její syn, i teď. Proč jsem měla já takovou smůlu, že se mi udělala trombóza po císaři?

Pak jsem šla konečně v pátek 13. 8. 2010 domů. Teď jsem už zdravá a těším se, až budu zase někdy těhotná, doufám, že to nedopadne tak jak před rokem. Budu si muset ředit krev v těhotenství. Doufám že budu moci rodit přirozeně a budu si mimiška užívat už po porodu.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.9 bodů
 Váš příspěvek
 
Šája
Hvězda diskuse 102681 příspěvků 29.07.11 05:52

ahojky, hlavně že jste to zvládli a že jsi v pořádku. držím palce do dalšího těhotenství :kytka:

 
petullle
Generální žvanilka 20506 příspěvků 29.07.11 09:01

ahojky precetla jsem si tvuj denicek, chapu tve odlouceni od syna, ja byla odloucena od sve dcerky 70 dni. narodila se o 3 mesice drive a take jsem si pokladala sice jinou otazku ale moje znela proc zrovna ja jsem rodila v 28 t.t. díky preeklampsii???furt jsem si ji pokladala dokola, ale jedna pani u meho denicku mi napsala ze Je to zázrak přežili jste obě?jste obě zdravé?Přišlo se na to brzo?a proto bych se měla radovat s toho, že to tak dopadlo, a mohlo to dopadnout ůplně jinak. PRoto se s tím netrapa spíše se raduj s toho, že už jste konečně spolu a to "malé " odloučení si jistě plně vynahrdíte tak jako našich 70 dnu :srdce: :hug:

s dalšího těhotenství se nestresuj, stejně neovlivníš co se stane, jen věřit že vše dopadne dobře a to věřím i já u mého dalšího těhotenství :hug:

 
barbara21
Echt Kelišová 7711 příspěvků 29.07.11 09:10

tyy joo to je teda něco :think: Jsi mooc statečná. A přeju zdravíčko :kytka:

 
ashlee
Zasloužilá kecalka 579 příspěvků 29.07.11 09:40

holky dik.

 
Bekynka
Ukecaná baba ;) 1726 příspěvků 29.07.11 11:49

:cry: To je smutné, nesla bych to stejně jako ty. Jak to odloučení, tak chování tchýně :pocitac: :hug:
Zřejmě máš poruchu srážlivosti krve?? Nejhorší je, že někdy se na to příjde až právě v těhlech situacích a člověk má na mále. Ale vše dobře dopadlo :palec: Tak hodně zdraví tobě i malému :kytka:

Příspěvek upraven 29.07.11 v 11:49

 
Munenka
Kecalka 145 příspěvků 29.07.11 11:58

Prejeme taky hodne stesticka a zdravicka, ja bych tchyni dala asi najevo, ze se mi jeji chovani nelibi. Nejdriv bych naznacila a kdyz by nepochopila tak bych ji to rekla a vysvetlila. Moje tchyne se obcas chova podobne a rika co a jak mam delat. Ale manzel je uzasny, staci muj pohled a on ji uz rika, ze si to udelame jak my uzname za vhodne a ze dekujeme za radu…a to jsem si myslela, ze je mamanek…

 
kleofášek  29.07.11 12:05
statečnost

Moc gratuluji, že jste tuto náročnou situaci zvládla na jedničku. naprosto chápu Vaše pocity. Já jsem po porodu téměř vykrvácela a potom mi ještě praskla céva na mozku. Malou jsem neviděla tři týdny od porodu. Babičky i manžel se starly skvěle, jsem jim vděčná. také jsem měla pocit, že mi babička nehce malou dávat. Asi se jen bála, aby se mi něco nestalo. Už ji chápu,ale v 6.nedělí to bylo složitější. Jsem jim naopak moc vděčná. I Vám hodně síly a radost z blízkosti.

 
ashlee
Zasloužilá kecalka 579 příspěvků 29.07.11 12:33

bekynka - mam poruchu sražlivosti-mam mthfr homozygot,to neni zas tak hrozny ale jelikož jsem měla nadvahu na mou vyšku a malo se hybala v tehotenstvi-bolelal me zada,malej mi ležel na dute žile tak jsem mela otok na prave noze a po cisaři ,nedali mi injekci na ředeni krve,se mi udelala tromboza.

 
Oz
Echt Kelišová 9305 příspěvků 29.07.11 13:38

Ashlee, zvládla jsi to a to je hlavní, mohlo to dopadnout opravdu tragicky. Pocit z odloučení chápu, taky jsem rodila brzo, jak už tu psala Petulle, ale malého jsem teda vídala denně. Tchýni bych nerozdýchala a takové chování bych nerozdýchala ani u vlastní mámy, to bych asi něco řekla :pocitac:
Takže přeju už jen všechno dobré, ať se všichni těšíte plnému zdraví a to druhé těhu a porod, ať je v pohodě, jak to bylo u mě, náramně jsem si to vychutnávala, že jsem mohla mít Nelušáka u sebe :srdce:

 
luciashek
Zasloužilá kecalka 953 příspěvků 29.07.11 13:44

ahojkky,

jsi šikulka, že jsi to zvládla, důležité je, že jsi v pořádku a se svým broučkem.
A na tu poruchu srážlivosti ti přišli už před těhu nebo v něm?
Já jsem v těhu pořád ležela kvůli malé, abychom ji donosili. Váha šílená a nohy otékaly. Naštěstí mě po porodu injekce na ředění dávali, ale nohy mám oteklé stále, ale podle UZ tam nic není.
V dalším těhu si to určitě pohlídají.

 
Bekynka
Ukecaná baba ;) 1726 příspěvků 29.07.11 15:02

ashlee to máme stejné, já mam heterozygot, plus FV Leiden, ale vím to teda už od 12 let, tak doufám, že problemy nebudou.

 
ashlee
Zasloužilá kecalka 579 příspěvků 29.07.11 15:35

luciashek - no zjistli mi poruchu sražlivosti až když jsem se lečila s trombozou,to mi delali testy v brne a čekala jsem na vysledky 2 měsice.Kdybych to vedela před nebo v tehotenství tak by me hlidali na hematologii.
Ale když se předepisuje hormonalni antikoncepce tak by se tyto testy na sražlivost meli delat protože ha muže zpusobit taky trombozu

 
Havraní
Zasloužilá kecalka 720 příspěvků 29.07.11 18:32

Já mám taky poruchu srážlivosti,ale leidena,to je v heterozygotní formě,zjistili jsme to náhodou,když měla ségra trombozu v lýtku,obě dvě těhu jsem si píchala do paže ke konci těhotenství claxane na ředění,neboj,příště už si Tě pohlídají,dochází se na hematologii na kontroly nějakých d-dimerů,,to píchání nic není,i když se píchá každý den.Jseš statečná holka,máš toho asi dost za sebou,ale jsi mladá,zvládla jsi to,snad sis do budoucna už nepříjemnosti vybrala,a když jsem četla o tchýni- :twisted: :twisted: :twisted:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele