Nemoci nikdy nepodlehnout

nikita066  Vydáno: 13.02.11

Když člověk hledá možnosti léčby a nevzdává se, tak to většinou jde. Au au au, zase zánět? To už není možné a zrovna teď, když mám jet na hory. Tak tomu se říká pech. Beru telefon a volán na gyndu. Už ani nevím, jak dlouho jsem tam nebyla, ale co už. Alespoň budu mít i preventivku.

„Dobrý den sestřičko, potřebovala bych se objednat, mám nejspíš zánět a za týden odjíždím na hory, myslíte, že se najde nějaký volný termín?“
„Ano, přijďte v úterý.“ Poděkuju a pokládám telefon. Perfektní, to mám i v práci volno, tak to má být. Zbytek dne si užívám s mou malou rodinkou. Co víc si přát. Doma chlapa a krásnou holčičku (i když jsem ji neporodila, tak už je to cca rok, co spolu bydlíme jako rodina a Viktorka mi začala říkat mama, což je to nejkrásnější co může být). Dny utíkají a čeká mě prohlídka.

V čekárně si přečtu pár článků v časopisech a už mě volá sestřička… Prohlídka a paní doktorka, jindy usměvavá osůbka, přezdívaná Gita z Ordinace v růžové zahradě se tváří poněkud rozpačitě. Její verdikt, i když mi říká, že vzorky stěrů půjdou do laboratoří a nic není definitivní, má podezdření na rakovinu děložního čípku. Paní doktorka mluví a mluví, utěšuje mě, vysvětluje, co to znamená a co mě čeká a já na ni hledím, asi trošku neomaleně a její hlas ke mě putuje jakoby z dálky. Po delší chvíli mi paní doktorka podává ruku a vyprovází mě s tím, že se nemám ničeho bát, že může být ještě všechno jinak a že mi bohužel musela říct všechna rizika, ale že uděláme vše, aby se nic z toho nedělo. Mlčky přikývnu a odcházím.

V hlavě mi šrotuje mnoho myšlenek. Nic se mi nechce a myslím na to, co by kdyby. Moje první kroky putují k mamce, kde ji vše povykládám a možná i trochu přeháním. Tento scénář se opakuje i doma, když ze mně chlap v noci páčí, co se děje a že mu nemám lhát, že je vše v pořádku, že to pozná. Ač nerada, vše mu řeknu. Ten mě jen mlčky obejme a hladí po vlasech. Čas plyne dál a já stojím před domem a nakládám lyže do auta. Všichni si myslí, že jsem silný človíček a s ne ještě potvrzenou nemocí jsem se smířila a budu bojovat. V moji hlave se však odehrává jiný scénář. Chci si užít poslední zážitky a nemoc ponechat osudu bujet v mém těle.

Po příjezdu z hor, na mě čekají hnusné zprávy, ze kterých se sesypu. Moje dvě zlatíčka měli dopravní nehodu. Chlap bojuje o život v nemocnici a malinká je mrtvá. To ne. Další dny jsou těžké, snad nejtěžší v mém životě, ale donutí mě, bojovat a být silná, abych mohla podporovat a držet na živu chlapa. V následujících dnech jsou nemocnice mým druhým domovem. Každodenně dojíždím za chlapem, který se pomalu ale jistě dostává zpět mezi živé a na druhou podstupuji další vyšetření pro stanoveni léčby mé nemoci.

Následující rok je těžký, podporuju chlapa, vyslechnu si verdikt mé nemoci, která se potvrdila a jsem předána do onkologicko-gynekologické poradny, přicházím o práci a můj život nabírá jiný směr. Přestávám se smát, radovat a snažím se žít, jen pro toho druhého. Podstupuji mnoho vyšetření, zákroků, odebírání vzorků. Moje rodina pátrá i ve sféře léčitelů, kde podstupuji další „vyšetření - stanovení diagnózy“ a je mi doporučen jeden bylinný extrakt v ampulích. Dřív než si ho objednám, pátrám na internetu, o co vlastně jde. Nacházím mnoho pozitivních ohlasů a objednávám.

Nevím, jestli mi pomohl nebo jestli je to jen takzvané placebo a moje víra mi pomohla se s nemocí vyrovnat, ale po dalším vyšetření se má nemoc přesunula ze stádia 3 - těžká do stádia 1 - lehká. A tím pro mě plynoucí odklad operace - výjmutí dělohy a všech okolních reprodukčních orgánů na neurčito (dle sledování). Čas plynul, s „chlapem“ jsme se rozešli, každý z nás si našel nové pertnery a s tím spojený jiný život. Já podstupovala další vyšetření, diagnózy a operace - operace srůstů s endometriózy a následně na to otěhotněla. Dnes mám v náručí krásného chlapečka, pro kterého se budu snažit udělat maximum a vždy tady pro něho být.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
lasička1
Echt Kelišová 7602 příspěvků 13.02.11 09:44

Nikito-docela tvrdý život jsi prožila.Ale je moc a moc dobře,že se vše v dobré obrátilo.I když určitě šrámy na duši jsou a nikdy nezmizí.
A Viktorka byla dcerou partnera?Je hrozně smutné,když odejde dítě tam,odkud není návratu.

 
eňula
Ukecaná baba ;) 1076 příspěvků 13.02.11 10:06

Je neuvěřitelné, kolik toho život dokáže naložit na bedra jednomu člověku. Obdivuju lidi jako jsi ty, kteří se nenechají zlomit, a s osudem prostě bojují seč mu síli stačí. Přeju hodně štěstí s novou rodinou! :srdce:

 
nikita066
Extra třída :D 13195 příspěvků 13.02.11 10:55

Děkuju. JJ Viktorka byla celou přítele s předchozího vztahu, její maminka ji viděla asi 2× za tu dobu - zcela dobrovolně. Nic jsme ji nepřikazovali ani nezakazovali.
A ano, odchod dítěte nebo kohokoli blízkého je moc těžké a člověku hodně dlouho trvá než se postaví zpět na nohy, ale v srdíčku budou napořád!

Příspěvek upraven 13.02.11 v 10:55

 
Loo
Povídálka 18 příspěvků 02.09.11 21:11

I slzička ukápla. Jsi vážně silná!! :hug:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele