Nemocnice Tábor vs. České Budějovice II

Caress  Vydáno: 21.03.15

Pokračování prvního dílu.

Před první operací

Půl roku PO první operaci.

3 měsíce PO druhé operaci.

Jinak stále veselá a divoká holčička.. :-)

Naše sluníčko :-)
2 komentáře

Do nemocnice jsme tedy nastoupily. Já smířena s myšlenkou, že budu bez lůžka, bez stravy, bez čehokoliv. O to mi také vůbec nešlo, nejela jsem na dovolenou, že… Šlo mi o to, že budu moci zůstat se svým dítětem.

Dorazily jsme na oddělení, které čítalo cca 9 pokojů. Dceru uložily do prázdného pokoje, kde byly 3 dětské postýlky. Pokoj prostorný. I k těm 3 dětským postýlkám by se minimálně dvě velké postele pro maminky vešly. Velké postele tam ale nebyly. Jednu dětskou postýlku obsadila tedy má dcera, dvě zbývající zůstaly po celou dobu volné, neobsazené.

Následovalo klasické papírování a poté mě již sestřičky začaly posílat na dětské oddělení na recepci, kde mám jít sepsat ubytovací formulář a dostanu prý klíče od pokoje.

Tehdy nastal zlom. Oznámila jsem jim svůj úmysl, že zůstanu po celou dobu se svojí dcerou, na žádnou ubytovnu nepůjdu, a to ani v noci. Byly překvapené, opravdu byly. Možná to tam není tak běžné, asi naprostá většina maminek poslušně sklopí oči a jde. Vysvětlila jsem své důvody, řekla, že samozřejmě neočekávám postel, ani nic jiného. Jen zkrátka chci zůstat u svého dítěte. A třeba i na zemi.

Naivně jsem si myslela, že tím bude řečeno vše a nechají mě být. Opak byl pravdou. Neslyšela jsem nic jiného, než že to v žádném případě není možné, MUSÍM na ubytovnu. NESMÍM tam zůstat, o dceru se mi prý postarají a pokud by byl v noci problém a ona plakala, zavolají mě. Opakovaly vše stále dokola a já opakovala stále to své.

Vždycky je až zastavila má věta: „Vy nemáte PRÁVO mě od mého dítěte oddělovat!“. Poté vždycky neřekly nic, otočily se a odešly. Ale po 10 minutách přišly znovu a tak stále dokola. Zkoušely i zahrát na mou citlivou strunu matky: „Podívejte se na ty ostatní děti, také tu musí být samy, víte, jak by jim to bylo líto?“

Ano, tohle se mnou samozřejmě hnulo, ale teď momentálně šlo HLAVNĚ O MÉ DÍTĚ! Už tak dost zrazené vším, čím si prošlo. Lítost nad ostatními dětmi musela jít bohužel stranou.

Zajímavý okamžik ještě nastal při vyplňování jakéhosi dotazníku pro pacienty. Sestřička zaškrtávala odpovědi, některé sama, bez mé odpovědi. Na něco se přeptala. Trochu jsem jí koukala přes rameno a když jsem viděla, že u otázky: BYL(A) JSTE DOSTATEČNĚ A SROZUMITELNĚ SEZNÁMEN(A) S PRÁVY PACIENTA? sestřička automaticky zaškrtávala okénko ANO, zastavila jsem ji tedy a důrazně povídám: „Já ale s žádnými právy seznámena nebyla!!!“

Sestřička se zvedla a šla to zkonzultovat s jinou sestrou. Pak se vrátila a povídá, že tam to někde visí na stěně, že si je mám dojít přečíst. Šla jsem tedy tím směrem, kam sestra mávla paží a opravdu - na stěně visel zarámovaný „obrázek“ a představte si, že to byly přesně ty body, z Listiny práv a svobod, tedy i včetně onoho bodu, který jasně říká, že dítě má právo na bezprostřední a nepřetržitý kontakt s rodiči. :-)

Co se týče mého srovnání Tábor vs. Č. B. týče, oproti Táboru, tady v Českých Budějovicích za námi před operací nepřišel žádný doktor na konzultaci. Nepřišel ani po operaci, nepřišel ani večer. Nevěděla jsem tak vůbec nic. Jak operace probíhala, jak trvala dlouho, byl-li nějaký problém, jak to vypadalo, co se očekává, neočekává. Natož snad abych věděla, KDO mou dceru operoval. Až ráno, dalšího dne, jsem s dcerou projela půlku nemocnice a dostavila se za doktorem přímo na jeho oddělení, na převaz. Až tady jsem se dopídila alespoň minimálních informací.

Dcerka dostala „oblbovací sirup“ a po půl hodince se jelo na sál. Opět překvapení, že chci dceru k sálu doprovodit, tak, jako jsem jí doprovázela v Táboře. Ale nic neřekli, jela jsem tedy s ní. Ještě že jsem u ní byla, protože před sálem čekala ještě více jak půl hodiny, než si pro ní přišly sestřičky ze sálu. Nedovedu si svou maličkou představit půl hodiny ležet na lehátku, kde se kolem ní hemží samé cizí tváře. Ano, byla „oblblá“ a zklidněná, ale rozhodně nebyla úplně mimo.

Prohlížely jsme si knížku, odpovídala na mé otázky, reagovala a při smyslech byla.

Pak už nastal ten strašný okamžik, kdy si jí sestřičky vzaly a odnášely pryč. Do dneška se moje dcera nenechá pochovat od cizích lidí, ale tohle bohužel jinak nejde. To chápu. Nicméně její výraz v očích, když ji ode mě odnášely, její ručička natahující se ke mně, pusinka, která volala „mamiiiii“. To nezapomenu nikdy. Bohužel.

Na stejném místě, kde jsem ji musela opustit, jsem také chtěla počkat. Abych hned, jakmile ji povezou ze sálu, byla už opět u ní. Prý tam čekat nemohu -nesmím. A stejně bych tam prý čekala zbytečně. Až bude po operaci, povezou jí prý úplně někudy jinudy, kam nemá veřejnost přístup. Takže nejdříve se s ní mohu setkat až na „dospávacím“ pokoji, kam ji po operaci dovezou.

Celou tu cestu ze sálu na oddělení tedy pojede sama, beze mě. Skvělé. Další „dobrá“ zpráva.

Ano, vím, co namítnete. Po operaci přeci bude spát, bude hodně oblbá narkózou, nebude si nic pamatovat. Ale po její první operaci také cestou ze sálu nespala. Strašně plakala a vyžadovala, abych ji držela za ruku. Konejšivě jsem na ní mluvila, byla jsem s ní. Nebyla sama, s cizími lidmi. Teď bude sama. Doufala jsem, že třeba tentokrát opravdu bude spát.

Chtěla jsem tedy po sestřičce, aby mě dovedla na ten dospávací pokoj, že před ním počkám. Opět problém. Prý sestra z dospávacího pokoje zavolá telefonem, až tam dceru přivezou. A oni mi to pak přijdou říci, já pak půjdu za ní. Ale já nechtěla promeškat zbytečně ani minutu! Třikrát jsem šla sestru požádat, ať mi ukáže, kde ten dospávací pokoj je, než mě na něj tedy skutečně navedla.

Mezitím ale opět stihly dvakrát přijít a stále mě posílaly na ubytovnu, kam se MUSÍM jít přihlásit. A já stále odmítala. Přišla jsem si už jako v blázinci. Já tvrdila něco, ony pravý opak. Každá jsme si říkaly to své. A ani jedna nechtěla ustoupit. Zavolají prý doktorovi, ať to se mnou přijde dořešit on. Ať přijde, řekla jsem si.

Chvilku jsem čekala, nikdo nešel, tak jsem se přesunula k tomu dospávacímu pokoji a tam čekala. Doba to byla nekonečná, nervy, které jsem měla, asi popisovat nemusím, to je každé matce jasné. Hlavně, aby mi jí v pořádku přivezli.

Po dvou hodinách jsem se konečně dočkala, v chodbě jsem uviděla blížící se lehátko. Ano, byl to můj malinký poklad. Uškytaný, uplakaný. Úplně hekala. Sestra, která jí doprovázela mi jen suše oznámila: „Trochu nám po cestě plakala, no.“

Na dospávacím pokoji problém nebyl. Dostala jsem k lůžku dcerky židličku, celé dvě hodiny, které tam musela zůstat, víceméně poklidně prospala, ale mé ruky se nepustila ani na vteřinu! Jakmile jsem se zkusila pohnout, byla okamžitě vzhůru a spouštěla pláč. Stačilo pohlazení, pár slov, pevné chycení za ručičku a zase jí padala očička.

Během těch 2 hodin, které jsme tam strávily, jsem měla čas pozorovat. Postupně tam přiváželi další děti, které měli po operacích. Vedle nás přivezli Vojtíška. Kloučka tak 5letého? Samozřejmě také plakal jako všechny děti. Po operaci, resp. po narkoze všechny děti pláčou. Pláč je to tak jiný, tak odlišný, oproti tomu, na který jsme zvyklý. Trhá srdce.

Samozřejmě i Vojtíšek hledal svou maminku. Hledal a volal, plakal a prosil. Sestřička mu odpovídala: „Ano, Vojtíšku, neboj, hned maminku zavolám, ona hned přijde, jen ti tady ještě změřím, tady zapojím, tady zapíšu.“ Vojtíšek plakal a volal a sestřička slibovala a slibovala, že už už jde maminku zavolat. Netrvalo to sice tak dlouho, ale bylo to nekonečný i pro mě, coby pozorovatelku, natož pak pro to dítě! Po cca 10-15 minutách, když měla sestřička vše zapojeno, zapsáno a změřeno, zvedla telefon a zavolala na oddělení, že může maminka přijít. Čtyřvteřinový hovor. Myslím, že šel uskutečnit už předtím, co Vojtíška přivezli. A nemusel chudák dlouhé nekonečné minuty volat a plakat pro maminku.

Po dvou hodinách dcerku z dospávacího pokoje převezli zpět na její pokoj. Já byla samozřejmě stále u ní. Začaly zase chodit sestřičky a posílat mě na registraci na ubytovnu. Nebudu to tu vypisovat stále dokolečka. Zkrátka jsem neustoupila a ony to přibližně kolem 17.hodiny vzdaly. Trvalo to sice strašně dlouho. Cca 10 hodin. Bylo to protivné a stresující. Beztak jsem byla z operace dcery už tak hotová a vynervovaná. Převezly dcerku o 2 pokoje vedle, kde bylo lůžko i pro mě. To nemuselo být, spacák jsem měla připraven, ale přijala jsem ráda a konečně také s vděkem. Najednou to šlo. I tento pokoj byl velice prostorný a prázdný. Vešly by se sem min. dvě maminky se svými dětmi, dost možná i tři.

Pomalu nastal večer a jelikož všechny pokoje byly na oddělení hodně prosklené, viděly jsme neustále na chodbu tohoto oddělení a i z chodby bylo vidět do našeho pokoje. Postupně se začaly trousit maminky, které odcházely od svých dětí a šly spát na ubytovnu. Jejich pohledy, když mě viděly ležet na velké posteli, držíc ruku své dcerky v malé postýlce, na ty také dlouho nezapomenu. Bylo jim jasné, že zůstávám přes noc. A určitě si říkaly, že se jedná o nějakou protekci či co.

Byly tam maminky, které opouštěly i menší děti, než byla má dcera. A bylo mi to líto. V noci jsem pak několikrát zaznamenávala pláč dětí, které se v noci budily. Sestřičky k nim šly, asi je utěšovaly, nevím, ale u dvou dětí se jim to nedařilo, i když to zkoušely dlouhé desítky minut! Až poté zvedly telefon a zavolaly maminkám na ubytovnu!

Není to zbytečné? Nechávat rozbolavěné děti po operaci dlouhé minuty plakat, volat svojí maminku!? Proč by tam neměly být s nimi?

Další den, ještě před vizitou, jsem oddělení procházela. Bylo tam přibližně těch devět pokojů. Obsazené byly tři, max. čtyři a to tak, že v každém pokoji bylo jedno nebo max. dvě děti! Ani jeden pokoj nebyl plně obsazen! Takže pět pokojů naprosto volných, neobsazených. Chápu, že některé pokoje musí být připravené pro nějaký akutní příjem, ale jistě ne polovina oddělení.

Zkrátka jsem to nechápala. Maminky u jejich dětí nenechají, ale z kapacitních důvodů to rozhodně není a nebylo. Jak jsem psala, pokoje byly dostatečně prostorné, tři malé dětské postýlky v nich vypadaly opuštěně a ztraceně. Chybějící velké lůžko pro maminky, vedle postýlky dítěte, bylo doslova do očí bijící!

Maminky, nenechte se odradit, trvejte na svém a zůstaňte se svým dítětem po dobu pobytu v nemocnici NEPŘETRŽITĚ! Máte na to právo vy a hlavně i vaše dítě!

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.6 bodů
 Váš příspěvek
 
Mildík30
Ukecaná baba ;) 2367 příspěvků 21.03.15 01:12

Jste dobra, že jste si to uhajila! Aspon ted vim, kdyby nahodou nekdy neco, tak se od dcery nehnu a hovovo. Muselo to byt hrozny, jak tam ty detičky plakaly…smutne:-(

 
Banshee
Kecalka 478 příspěvků 21.03.15 01:35

Strasny, normalne je mi z toho pristupu na bliti. Dobre, ze ses nenechala!!!

 
LadyTommy
Extra třída :D 14791 příspěvků 21.03.15 02:38

Mela jsem dceru v nemocnici hned po porodu a silene. Tehdy jsem tak neresila jeji trauma, byla dost malicka a mela jen 2,5kg, takze tam byla za mazlicka. Ale kdyz jsem pri propusteni cekala na chodbe na manzela, videla jsem, jak hnusne se chovaji k jednomu vetsimu chlapeckovi, ktereho vezli ze salu a take brecel, protoze byl zmateny, bylo mi z toho uplne smutno a doufam, ze se nemocnicim vyhneme. Motol tedy ma nejaka luzka pro rodice, ale jsou uprednostneny kojici maminky a zbytek je take na ubytovne.

 
Ada22
Kecalka 388 příspěvků 21.03.15 06:31

Hezký článek a dobrá inspirace, kdyby někdy náhodou. Vůbec mi nenapadlo, že v dnešní době není automatický pobyt dítěte s rodičem.
Jsi dobrá :potlesk:, že jsi se nedala.

 
pomenkova
Generální žvanilka 24170 příspěvků 21.03.15 06:42

Teda sila, pripomina< mi to nejaky hororovy film z 80 tych let, kdy to oprvadu nebylo mozne :roll: :roll:
Jsi statecna, sva prava nezapominejte :! :! :! :srdce: :hug:
Ja byla s dcerkou tady v Nemecku 3 krat v nemocnici kvuli bronchitide a nikdy by nikoho nenapadlo o tom jen premyslet, ze nezustanu..Na pokojich jsou automaticky pripravene skladaci mensi postele pro maminky a vetsi s mrizi pro deti, aby nespadly atd..Naopak by premlouvaly mamu co by nechtela zustat-coz uz uz se stalo, kvuli jejimu druhemu ditku atd..presto nedokazali pochopit, ze dite nechava pres noc..Se ptam co to je v cr???
Tohle je neskutecny pribeh 8o 8o 8o Az zamrazi..
Opravdu si tento zakon prosazujte, znam pripady za komousku, kdy deti nektere zustali mentalne bohuzel zaostale prave kvuli nepritomnosti maminek za tehdejsiho rezimu.. :zed:

 
Shasha
Stálice 97 příspěvků 21.03.15 07:01

Toto si tedy vubec nedovedu představit, jsi dobrá, že sis pobyt s dcerkou vydupala, já už jsem s malou párkrát v nemocnici byla a vždy mi automaticky dala sestra formulář pro doprovod… Je tu v nemocnici v Opavě oddělení menších dětí do 6 let, kde jsou automaticky rodiče s dítětem, a pokud mají starší dítě a chtějí zůstat jako doprovod, můžou, ale na tomto odd., jsou tu pokoje po max. 2 lidech… Pak je oddělení větších dětí 7-19 let a tam rodiče nejsou, jsou tam i děti mladší, u kterých rodiče z nějakého důvodu být nemůžou…Myslela jsem, že je to všude automatické, ale je pravda, že v Ostravě mi k devítiměsíčnímu kojenému dítěti se zánětem ledvin, které chtělo být jen u mě nabízeli ubytovnu 8o, tak jsem šla do té „své“, Opavské…

 
lucillee
Kelišová 6805 příspěvků 21.03.15 07:06

Jsi statečná, že sis toto právo uhájila, asi jako každá matka doufám, že nebudu muset podobný problém nikdy řešit! Sama mám vzpomínku, jak jsem strávila asi týden v nemocnici po operaci, bylo nás na velkém pokoji tak 5 dětí různého věku, mně byly tenkrát asi 4 roky…stěny pokoje prosklené, jedné holčině tam mohlo být tak 12 let, mně tenkrát připadala dospělá, tulila jsem se k ní když mi bylo smutno a že mi bylo často smutno, nikdy na to nezapomenu, na ten strach, že máma ani táta nepřijdou. A to jsme tenkrát měli známou lékařku, ale nebylo to zvykem, aby rodiče byli s dětmi v nemocnici…

Mimochodem teď mi kamarádka popisovala operaci na soukromé klinice, kdy s čtyřletým synkem ve vlídném prostředí mohla maminka až na sál, dokud ho neuspali a následně i ihned volali když bylo po operaci a první, koho po probuzení viděl, byla opět máma. Ono všechno jde, ale musíme si za tím stát. Díky za tenhle příběh. :kytka:

 
ospalámyš
Závislačka 3079 příspěvků 21.03.15 07:24

Děs, jsou tam 100 let za opicema. Dokud nebude přibývat maminek jako jsi ty a takových, co si budou na takové poměry stěžovat, tak se to nezmění. Zvláštní, jak mají pořád někteří lidi pocit, že v nemocnici se musí poslouchat :)
Ona teda někdy stačí změna primáře a vedení, které má rozum a pak najednou všechno jde.

Udivuje mě, že tam ty rodiče nechtějí. My jsme byli 3 týdny se synem v nemocnici na pokoji a co jsme tam za sestry udělali práce, měly to pak mnohem jednoduší. Navíc nemusí utěšovat brečící dítě a nemluvě o tom, že psychika má na úspěšnou léčbu velký vliv. Asi by se měli dovzdělat :think:

 
kve-tinka
Závislačka 3850 příspěvků 35 inzerátů 21.03.15 07:41

Něco bych napsala, ale bylo by to na diskuzi, než příspěvek. Jsem zdravotní sestra, která roky dělala na ORL, kde byl i dětský pokoj a každodenní operace dětí…
Všechno není jenom černobílé… :roll:

 
pomenkova
Generální žvanilka 24170 příspěvků 21.03.15 07:44

Jeste dodatek, mas neskutecne nadhernou dcerku :hug: :hug: :hug: :srdce:

 
Zidon
Nováček 7 příspěvků 21.03.15 07:54

Jste dobrá, že jste se nedala! :palec: Možná by nebylo od věci napsat nějaký „dopis“ na vedení nemocnice, aby se nad svým přístupem zamysleli!! :cert: Někdy mám pocit, že ty menší okresní nemocnice jsou ve svém přístupu k pacientům daleko vstřícnější, než nemocnice ve větších městech nebo fakultky…Přeji Vám do života už jen samá pozitiva a hodně zdraví! :mavam:

 
m.amar
Stálice 67 příspěvků 21.03.15 08:36

@kve-tinka
Souhlasím s Vámi

Příspěvek upraven 21.03.15 v 08:36

 
pomenkova
Generální žvanilka 24170 příspěvků 21.03.15 09:30

@kve-tinka Docela by me tedy vas nazor zajimal :think:
Nic neni cernobile, tak jake???Mama patri k diteti A BASTA-LISTINA LIDSKYCH PRAV BY VAM MELA STACIT :! :! :! :! :! :!
Vsude na svete to tak funguje, tedy v civilizovanych zemich ;) ;) ;)

 
radeklehky
Stálice 51 příspěvků 21.03.15 09:34

@kve-tinka

souhlasím

 
Lenon
Kecalka 331 příspěvků 21.03.15 09:50

Přeji brzké uzdravení

 
kve-tinka
Závislačka 3850 příspěvků 35 inzerátů 21.03.15 11:08

@pomenkova o tom žádná, že matka patří k dítěti!!! Ale prostě v nemocnici jsou daná pravidla a SESTRA je bohužel nezmění!! To má maminka hnát přes ředitelství a né přes sestry, ty nezmůžou nic. I kdyby V právechbylo napsané cokoliv! Má dané, že matka nemá k dítěti postel, nedoprovází na sál atd. a tečka. Já/sestry jsme jen pěšáci, co dělají svou práci za ušmudlaný peníz!! +sestra opravdu prvně musí poměřit operanta a pak se věnovat telefonátu!!
Já jsem na straně matky, ale musím se ozvat jako pracovník z druhé strany.

Příspěvek upraven 21.03.15 v 11:09

 
90-60-90
Zasloužilá kecalka 575 příspěvků 21.03.15 11:19

Je mě moc líto, že je vaše dcera nemocná, přeji uzdravení.

Jsem zdravotník, tak se ozvu. Není možné vždy vyhovět přání, ale i právům rodičů. Menší nemocnice nemají místa pro maminky. Věřte, že je o Vaše dítě dobře postarané.

 
Ronabel
Stálice 74 příspěvků 21.03.15 11:40

Jsi dobrá, že jsi si svoje a dceřino právo uhájila :kytka:

Chápu, že sestřičky dělají svoji práci ( no bohužel ne každá dětská sestra se na své místo hodí ), ale tady je tak špatně nastavený systém. Především jde o dítě, o jeho psychiku. Některé dítko zvládne hospitalizaci samo a hravě, ale na někom se hodně podepíše.

 
Caress
Ukecaná baba ;) 1583 příspěvků 21.03.15 12:26

@90-60-90 toto nebyla zrovna „menší“ nemocnice, ale krajská nemocnice. Mně nešlo o lůžko pro mě.. Mně šlo o možnost, zůstat u svého dítěte. (spacák jsem měla připraven :-) Pokoje byly opravdu prostorné, jak jsem psala. Vešly by se do nich 2-3 velké postele. Také oddělení nebylo ani z poloviny naplněné. Věřím tomu, že maminky by na posteli pro sebe vůbec netrvaly, pokud by to nebylo kapacitně možné. Klidně by strávily noc na židli. Ale vyhánět maminku od dítěte, pokud ona i dítě chce, aby zůstala?

@kve-tinka - však já se na sestry nezlobím, ani snad na ně vinnu nesvádím. Je mi jasné, že za to nemohou a dělají jen to, co mají. Však kromě toho, že nám jde prvotně o psychickou oporu dítěte, kterou matka svému dítěti bezesporu přináší, tak mimo jiné šetříme i práci sestrám, pokud u dítěte zůstaneme. Jistě i tak máte práce dost a ono utěšit a uklidnit opuštěné a rozbolavěné dítě, které se poprvé v životě ocitlo bez matky, to není jen tak. (však i náš zážitek ukazuje, že ani po desítkách minut se to sestřičkám nepovedlo a byly nuceny matku na ubytovnu zavolat, po jejím příchodu bylo do 5ti minut po pláči. )

Ještě bych se chtěla vyjádřit k tomu telefonátu na dospávacím pokoji. Byla jsem u své dcery od doby, co projela chodbou a následně jí „parkovali“ na dospávacím pokoji. Poté jsem viděla přivážet další děti. Za tu dobu, co sestra sloužící na dospávacím pokoji uviděla přivážet dalšího malého pacienta - do doby, než ho zdravotníci domanévrovali těžkou postelí na určené místo a „zaparkovali“, stihla by telefonát na oddělení minimálně 4×! Jen zvedla telefon, zmáčkla pár tlačítek a řekla: „Přivezli Pepíčka Nováků“. Konec telefonátu. Je mi jasné, že její prvotní povinností je se věnovat pacientovi, zapojit přístroje, vše změřit. To je bez debat. Ale jde mi o to, že malého pacienta přiváží jiný zdravotnický personál a během doby, než zaparkují - což není záležitost zrovna na 5 vteřin - a sestra u něj stejně ani neasistovala, mohlo se mezitím zavolat pro maminku. Jistě by pak sestře nepřekážela a nechala jí veškeré nutné úkony udělat. Já dceru držela za ručičku, ona na mě koukala.. sestra mezitím v klidu vše zapojila, změřila.. Náš soused vedle, již zmiňovaný Vojtíšek, byl celou dobu těchto úkonů neklidný, zmatený.. viděl jen samé cizí tváře, volal maminku, PROSIL o maminku! I pro sestru to bylo viditelně komplikovanější ho zklidnit, aby ho mohla zapojit, změřit mu tlak.. škubal sebou a jednoduché to s ním určitě neměla. Přišlo mi to opravdu zbytečné a bylo mi strašně úzko. Pořád jsem si jen říkala, ať už mu maminku zavolá… :-(

 
Lilu_Lilu
Nováček 1 příspěvek 21.03.15 14:08

Jste opravdu šikovná a dobrá, že jste si Vaše práva uhájila!! Přesně to, co píšete, jsem prožívala se svým rok a půl starým synem asi před 3 měsíci, kdy jsme byli v nemocnici v Českých Budějovicích na operaci očička. Když pominu:

  • šílené papírování (které je asi nezbytné(?)),
  • hodiny a hodiny pročekané v čekárnách s pár rozbitými hračkami (což mě v nově postaveném dětském pavilonu opravdu překvapilo),
  • styl jednání a chování některých lékařů a nezájem nebo neznalost specifik dětského věku (dostala mě jedna paní doktorka, která nechala malého 20 minut sedět svlečeného pouze v pleně, protože ťukala do počítače, byla protivná, že malý nevydržel celou dobu sedět na stole a běhal po ordinaci a když malého asi posté poslouchala, tak ho nutila ho dýchat zhluboka),
  • nedostatek informací o výkonu, ubytování, apod.,


tak nemůžu pominout to, že nejsou dodržována základní rodičovská práva, která si nemocnici ještě vylepuje kde může:(

Taky nebylo plně obsazeno, některé sestry byly celkem nepříjemné, na dospávací pokoj mě zavolaly, když už byl malý napůl probuzený z narkozy a STRAŠNĚ plakal, spát jsem měla také jinde…
Neuměla jsem si to představit, malý od miminka strašně špatně spí, budí se v noci několikrát a i když i němu náhodou vstane manžel, tak chce maminku a pláče :(
Díkybohu nás odpoledne pustili domů a tím se vše vyřešilo.
Ale musím se přiznat a mrzí mě to, že jsem nedokázala být tak důsledná jako Vy a nechala se odbýt. Ohledně toho spaní jinde bych se nechala také odbýt a poslušně bych šla na ubytovnu.

Máte můj obdiv, ať je Vaší dcerce dobře a lépe!

 
KPKristy
Hvězda diskuse 46473 příspěvků 21.03.15 14:12

Četla jsem první deníček a s napětím čekala na další. Když pominu obsah, musím říct, že je moc hezky napsaný, dobře se čte.

Ale k obsahu… šílený!!! A jsi moc dobrá, že sis svá práva uhájila. Ty maminky, co v noci odcházely od dětí, neměly takovou sílu jako ty nebo dostatek informací, dost možná byly méně průbojné. Věřím, že kdyby většina matek byla tak obeznámená se svými právy a měla ostré lokty, lecos by se změnilo.
Tohle je fakt zoufalé. Doktoři a sestry si situaci usnadňují pro sebe, ale snad jim nemůže uniknout, jak těžké je to pro ty děti :(

Kdyby se něco stalo s mými dětmi (ťukám, aby ne!!!) a neměla bych na výběr, skončíme v Budějovicích. Tak aspoň vím, že když je člověk silný a omílá pořád dokola svoje, tak to půjde…

 
KPKristy
Hvězda diskuse 46473 příspěvků 21.03.15 14:17

@90-60-90, matka může stokrát věřit, že je o dítě dobře postaráno, jenže to dítě k tomu přijde jak? Ono je těžký tříletému dítěti vysvětlit, že maminka tam prostě není a nebude. A já spíš věřím tomu, že když dítě před a po operaci může strávit se svým blízkým, tak jsou v pohodě i sestry a lékaři - dítě zbytečně nevyšiluje, nemusí se nikdo s nikým handrkovat.

 
locikaa
Povídálka 18 příspěvků 21.03.15 14:27

Po přečtení musím bohužel konstatovat že se situace v Budějovicích ani za 12 let nezměnila a přístup personálu je stále stejný! Jste ale dobrá že jste si svoje práva uhájila, stejně jako já a přesně vím jaký na Vás byl kladen nátlak!!A můžu Vám jen poradit že pokud by jste měla ještě někdy jít s malou na operaci, zařiďte si ji jinde, stejně jako tehdy my! Přeji ať se malá brzy uzdraví a všechno zlé brzy zapomene.

 
hanka.br.
Extra třída :D 13965 příspěvků 21.03.15 15:07

@kve-tinka Tvůj příspěvek mi připomněl příběhy, které mi vyprávěla moje kamarádka - vrchní sestra jedné velké nemocnice. A nebylo to veselé povídání o tom, jak také může vypadat mateřská „péče“ o dítě po operaci, o tom, jak dokážou být dospělé ženy- matky nezodpovědné, snad až opravdu hloupé, ale vše, co se na oddělení stane, jde na vrub personálu. Opravdu není vše černobílé. Hodně jsem se o to zajímala, dcera má za sebou řadu plánovaných výkonů, řadu jich má před sebou. Oba deníčky byly skvěle napsané a inspirující, děkuji.

 
pomenkova
Generální žvanilka 24170 příspěvků 21.03.15 17:31

@kve-tinka To je ale skoda, ze se ozyvate jako pracovnici z druhe strany, jste taky zeny ne??Ted nerypu, vim, jak to myslis, nechces prijit o misto a tothle prave myslim, to je katastrofa :roll: :roll:
Chapu to na jednu stranu, na druhou ja bych ani jako setra zdravotni nenechala plakat dite, kdyz vim, ze potrebuje mamu, asi bych byla na strane matky a dozadovala bych se prave jako ta zdravotni sestra tech prav maminek, myslim, ze by to nebylo na skodu… :nevim:
Vzdyt uz podle toho co ctu je tech mist jen malo, jinde uz to funguje tak prc asi :nevim:
Jinak ;) ;)
Pises usmudlanych penez, ale ono to jinde taky neni o moc lepsi v cr si myslim, jen je podle me dobre nebyt nekdy ovce(neurazim, nejit s davem) :kytka:

 
pomenkova
Generální žvanilka 24170 příspěvků 21.03.15 17:40

@90-60-90 Je to asi jako napsat, ten nabytek co jste si ted koupili, dostanete az budemem mi chtit, ale nebojte se bude o nej dobre postarano, absolutni blbost jako :think: :think: :think:
Jde proste o pravo, ktere je tady, takze ze je malinkata nemocnice nikoho nezajima.Dite mame stoji vzdy za to, aby u neho klidne prospala i na zidli-to at uz si zaridi ty politicky magurci to ze nedomysleli zakony a rvou penize zcela jinam :twisted:

 
ospalámyš
Závislačka 3079 příspěvků 21.03.15 17:59

Já si myslím, že se to nějak moc okecat nedá, jako že to není černobílé a některé matky jsou neschopné a sestry chuděry atd. Prostě na některých odděleních a v nemocnicích to jde, když se chce, někde se prostě jen nechce. Stačí navštívit dvě různé nemocnice a vidíte velký rozdíl.

Tak asi i sestry mají možnost něco k chodu oddělení říct, já bych tak úplně nemlčela a nebránila zuby nehty zavedenou rutinu, která nemá žádné opodstatnění.
Ale pravda je taková - stěžovat si na vedení a to i na arogantní sestry nebo lékaře, taky jsem jich pár potkala. A nezapomenout chválit ty dobré ;)

 
mamulinka
Závislačka 3379 příspěvků 21.03.15 18:21

Smekám :-)

a taky přidám zkušenost. Jihlavské nemocnici jsem vždy mohla být se s dcerkama na pokoji i před operací hned po operaci. Vždy jsem od dcerek byla oddělená jen na operaci a max. pár minutek po operaci než sem se k ní dostala. Automaticky se ptají zda bude hospitalizace s matkou, otcem popřípadě babičkou (tez se jednou využilo) a vše bylo ok.

Úplně mě mrazilo, když sem to četla.
Netušila sem, že tak velká nemocnice jako je budějovická bude mít takovéhle „trhliny“.

Příspěvek upraven 21.03.15 v 18:23

 
Petullka82
Ukecaná baba ;) 1917 příspěvků 21.03.15 18:40

Jsi moc šikovná a statečná maminka, máš můj velký obdiv za bojovnost!!! Nechť jsi inspirací nám všem v podobných situacích.

Děkuju za oba deníčky, já bych myslela, že fakt musím pryč.
Kdy tedy můžu s dítětem zůstat a kdy ne?

Nic si nevyčítej, udělala jsi MAXIMUM. Ať už je jen dobře a krásně vám oběma. :* :hug:

 
suvik
Generální žvanilka 24546 příspěvků 21.03.15 20:36

Tleskam ti! Jsi statecna, ze jsi si sva prava uhajila. Ja tohle konzultovala dlouho dopredu s bratrancem pravnikem, zaroven otcem dvou deti a nemaji skutecne pravo rodice vyhodit. Je smutne, ze to cloveka stoji takove usili! Ty nervy, strach o dite a jeste se pretahovat s personalem. Chapu, ze nekdy je to kapacitne velmi tezke (mam zkusenost s ORL Brno a spala jsem ve spacaku na zemi pod stolem, abych nezavazela, ty pokoje jsou tak strasne male, ze kdyz clovek spi na zemi, tak kdyby tam byly tri matky, tak tam sestra neprojde, coz kdyby potrebovala rychle zasahnout nebo i jen zkontrolovat peclive dite, tak ji skutecne brani v tom, to udelat).

Nicmene rozum mi zustava stat nad tim, ze tohle neni na jednom z prednich mist, co by reditele detskych nemocnic, meli resit. Jak to udelat, aby rodic mohl byt se svym ditetem.

 
Nobod
Kecalka 259 příspěvků 21.03.15 21:09

Chce se mi zvracet, ach too česko.. :zed:

Jinak seš fakt dobra, že sis to vybojovala, přeju hodně štěstí :kytka:

 
werakla
Kecalka 343 příspěvků 3 inzeráty 21.03.15 21:11

Krásnej deníček a inspirativní jak se nenechat odbít!! :palec:
Až z toho na mě přišel splín, že mě nebylo umožněno doprovodit syna až k operačnímu sálu a ani mě nepustili na dospávácí pokoj, vždy mi ho dovezli až „vyspalého“ na pokoj. :( Je mi z toho tak hrozně, že já si to nevydobyla!!! :zed: Syn (nyní 4roky) má z toho doteďka trauma, že nechce aby mu dával pan doktor „náhubek“ (vždy ukáže ručičkou, jak ho asi uspávali…) Za pár měsíců ho čeká další operace, jde s ním tentokrát manžel (já budu zrovna po porodu)tak ho vyhecuju že se nesmí dát a ať si to tam klidně vyhádá, snad se to podaří, doktoři i sestry tu jsou dost nesmlouvavý… :? Je mi z toho na nic už teď!!Jsou to naše zlatíčka a člověk chce pro ně přece to nejlepší, kdyby ONI byli na našem místě (doktoři, sestri)určitě by taky chtěli pro své dítě to nej a zbytečně je netrápit!!!Tak proč nejsou kurňa víc chápavý?! :cert:
A co holčička, má už nožičku v pořádku? už vás další operace nečekají??

 
Veveří
Ukecaná baba ;) 1492 příspěvků 21.03.15 21:17

V nemocnici pacienti vypisuji a podepisuji kvanta papiru, ze vsemu rozumi, se vsim byli seznameni a cil je jen jeden: nemocnice se tim vyvini z jakekoliv situace. V nemocnicich se bezne falsuje dokumentace, staci si precist dokument z prijmu k hospitalizaci - pisou tam vysetreni, ktera vubec neprovadeli. Vsechno se dela rutinne a ze strany pacienta se neocekava odpor, pacienti se boji ozvat, protoze se boji, ze by jim to pozdeji nechali vyzrat. Je pravda, ze bychom si meli vice stat za svymi pravy.

 
BlueFairy
Závislačka 4329 příspěvků 21.03.15 21:45

@90-60-90 poslední věta je akorát pro výsměch, promiň, ale je to tak :(

Příspěvek upraven 21.03.15 v 22:16

 
Blešík
Extra třída :D 12013 příspěvků 21.03.15 22:04

Uff, je mi úplně ouzko. Děkuji za deníček, kdyby přišlo na věc, nenechám ze sebou zamést.

 
hanyny
Ukecaná baba ;) 1189 příspěvků 21.03.15 22:08

Mě spíš napadá, jestli bys ty neměla sílu zabojovat a nějak to tam změnit. Napsat opravdu stížnost řediteli nemocnice, popsat to, jak to probíhalo, poukázat na to, že nedodržují listinu základních práv a svobod, navrhnout, co by se mohlo a dalo změnit. Jedna věc je postěžovat si tady v deníčku a druhá je udělat něco pro to, aby se to změnilo. Já vím, že vy už to třeba potřebovat nebudete, ale připadáš mi dost silná na to, že bys to zvládla a mohla třeba dát věci do pohybu :nevim:
Ona stížnost od pacientů má někdy větší moc, než připomínky sester. Když tam bude vůle shora, tak se třeba pohne i se zaběhaným nesmyslným systémem.
Někdo musí být první :mavam:

 
OlíOlí
Kecalka 126 příspěvků 22.03.15 20:43

Obdivuji tvoje odhodlání a gratuluji, že jsi to zvládla. Také jsem o něčem takovém vůbec neměla ani potuchy, takže bych bývala patřila k maminkám co by poslušně odešly! Chtěla bych ti navrhnout jestli to nechceš dotáhnout do konce a informovat media. Pokud budeš mít zájem pošli mi SZ a domluvíme to. Jinak holčičce přeji hlavně hodně zdraví a ať už je jen lépe!

 
Caitlyn
Kelišová 5482 příspěvků 23.03.15 22:30

Dobře ty :palec:
Taky bych se od svého dítěte nehnula :srdce:

 
EliP
Povídálka 37 příspěvků 24.03.15 10:25

Jste jedním slovem skvělá! Umíte se postavit za svoje dítě jako lvice, ustát ten nátlak. Dobře popisujete tu absurditu, kdy matka „nemůže“ být se svým dítětem, ač je tam spousta místa, kdy práva dítěte visí jen na nástěnce a na formuláři, který se musí podepsat, atd.. Vaše dcera má prostě skvělou maminku. Myslím, že je to i tím dlouhodobým kojením, že k sobě máte blízko a myslím, že tak by to mělo vypadat - máma je pro dítě bezpečnou základnou, ke které se může vracet, dokud to bude potřeba.
Shodou okolností mám v ČB nemocnici kamarádku, krátce tam dělala lékařku na dětském. A také mi popisovala, že se musela se staniční sestrou (na jiném, než pooperačním) oddělení hádat, aby k 8 letému klukovi, co byl 14 dní v nemocnici sám, pustili maminku (prý to kvůli chřipkové epidemii „nešlo“). Nakonec staniční ustoupila a kluk se mámy chytil kolem krku a nechtěl jí pustit.. Nebyl jednoduše zralý být tak dlouho bez mámy. Tolik jen k tomu, že sestry jsou pěšáci a mají nízké platy - ano, mají nízké platy, ale o tom to není.. Ano, je tady epidemiologické hledisko a na oddělení by se neměla producírovat procesí, ale od toho jsou roušky, desinfekce rukou, aby tam aspoň máma mohla být.
V knížce Michela Odenta Znovuzrozený porod jsem viděla obrázek, kdy byla matka po porodu na klasickém dospěláckém nemocničním lůžku a vedle ní stál inkubátor s nedonošeným dítětem, které většinu dne stejně klokánkovalo na hrudi maminky.
Prostě když se chce, všechno jde. Problém je, když se nechce, a hledají se důvody, proč to nejde.

 
vykyna
Závislačka 3471 příspěvků 24.03.15 21:20

Jai dobrá, fakt dobrá :potlesk: :potlesk:. Bohužel naše nemocnice je dost děsná.. Porodnice děs, dětské ještě horší.. Jen se modlím, abych tam s dětma nemusela, spacák ale mám ;)

 
Kaculatko
Extra třída :D 11744 příspěvků 24.03.15 21:45

O tom jaka prava mam jsem se zacala pidit hned, jak bylo jasne, ze nas se synem operace nemine. Dost me stresovalo kolik maminek na internetu psalo sve zkusenosti o ubytovnach, navstevach atd. Byla jsem odhodlana lezet na zemi, hadat se a delat sceny. Nastesti na urologii v Detske nemocnici (Brno) nikdo neresil, ze bych se mela od 17 mesicniho syna vzdalit, doprovazeni pred operacni sal brali jako samozrejmost apod. Na pokoji jsem byla se synem sama, ale vedle nas pak byly starsi deti po trech a ty tam byly samy, takze to bude ten stejny pripad jako vetsina z denicku.
Je to neprijemne, ale je to vsude vystaveny jaky prava rodic a dite maji a nechapu proc o tom chce ten personal nemocnice diskutovat, kdyz jim to tam visi pred ocima :nevim:
@Caress zvladla si to na jednicku a jsem rada, ze se o svou zkusenost dal delis :kytka:

 
Merunka02
Zasloužilá kecalka 986 příspěvků 30.03.15 10:42

Úžasné, žes to dokázala! Že jsi jen nesklopila oči a nešla s davem! Kdyby bylo více podobných maminek, třeba by se konečně i v této nemocnici něco změnilo. Od maminek může vzejít popud ke změně, nikdo jiný nejspíš nebude chtít nic změnit. Já byla s dětmi ve třech různých nemocnicích. Ve všech přítomnost rodiče samozřejmost. V jedné byly miniaturní pokojíčky, vešly se tam sotva dvě dětské postýlky a jedno rozkládací křeslo pro rodiče. Druhé křeslo se tam nevešlo. Přesto, kdyby bylo potřeba tam umístit i druhé dítě (snažili se dávat po jednom na pokoj), tak v koupelně stálo složené rozkládací lehátko, které by se dalo do prostoru u dveří. Takže by tam i ta druhá maminka mohla s dítětem být. A o tom to je. Nepředpokládám bůhvíjaký komfort, ale zcela zásadní pro mě je nenechat dítě (o to víc, že je nemocné nebo operované) v nemocnici samotné. Pro dítě obrovský stres a zbytečný.
Musel to být hrozný stres, neustále čelit nátlaku, který byl asi dost velký, ale stálo to za to.
A ty maminky, co na vás koukaly - asi si opravdu myslely, bůhvíjaká je to protekce. Vůbec asi netušily, že na tvém místě u svého dítěte by mohla být každá z nich, kdyby se nedaly. Ale na druhou stranu chápu, že to je třeba jejich první zkušenost s dítětem v nemocnici a vůbec netuší, že by to mohlo být jinak. Pokud váš příběh dodá sílu a informace jedné jediné mamince, která zabojuje a bude se svým dítětem, má Váš deníček obrovský smysl! Tleskám Vám :potlesk:!

 
wladka73
Ukecaná baba ;) 2169 příspěvků 02.04.15 09:07

Jsem podobně šílená matka. Já jsem odmítla odejít od svého dítěte kterému byl rok. Sice nebyl už kojený, což mi sestra předhazovala že to je jediná možnost kdy tam s dítětem můžu zůstat ale já jsem se nedala. V té době (je to už 15 let) jsem věděla jen to, že mám právo být s dítětem. Nakonec jsem mohla zůstat ale za každý den jsem zaplatila 300 kč. Já jsem neřešila pobyt v nemocnici se sestrama ale s primářkou.
Když jsem pak viděla jak se špatně chovají k dětem bez rodičů bylo mi do breku. Za mnou neustále někdo chodil jestli nepotřebuji to a ono. Ale že jim tam běhal bosky chlapeček jen v trenkách který měl zápal plic to je nezajímalo. Mluvím o Prachatické nemocnici. :cert:

 
Ytagom
Ukecaná baba ;) 1283 příspěvků 02.04.15 09:59

Moc děkuji za deníček, aspoň vím, jak na to, kdyby nás nějaká hospitalizace čekala (upřímně doufám, že ne). My bychom museli právě do Českobudějovické, tak aspoň vím, jak na ně. Nedokážu si představit, že bych nebyla u své dcery (3,5 roku), která je od miminka dost plačtivá (i se v noci občas vzbudí s pláčem), navíc sama v cizím prostředí (je mi z toho hodně ouzko). Sama si dones pamatuji, jak jsem byla ve 4 letech 3 týdny sama v nemocnici (na pokoji se dvěma staršími holkami cca 13-15 let), jak mi bylo smutno, nejedla jsem tam, nikdo se mi nevěnoval…Tohle bych svému malému dítěti jako vzpomínku nepřála. V deseti letech už jsem to brala jinak a 5 týdnů jsem po operaci zvládla už bez problémů. Ať se holčicce nožka brzy zahojí :kytka:

 
EliP
Povídálka 37 příspěvků 09.04.15 21:02
Jak to chodí v Chomutově na dětském

Obdobný, jen možná ještě děsivější případ při hospitalizaci 11 měsíčního dítěte: http://m.splynuti.cz/…u-nemocnici/

 
bozka81
Nováček 1 příspěvek 09.10.15 16:57
Dětské oddělení České Budějovice

Právě jsem se dnes vrátila se 4 letou dcerou z Budějovického dětského oddělení. Přístup sester a doktorů byl velmi milý až překvapivě přirozený a velice laskavý. Byly jsme po celou dobu, kromě operace samozřejmě, spolu - na pooperačním pokoji a i potom. Dostávala jsem průběžně informace a na oddělení bylo vše maximálně přizpůsobené dětem a rodičům. Na závěr ještě nutno dodat, že i ta operace dopadla dobře :)

Já tedy naopak můžu nemocnici v Českých Budějovicích upřímně doporučit.

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele