Nenávidím své rodiče

Maudn  Vydáno: 25.01.12

O mých vztazích s rodiči. Nikdy bych nevěřila, že to řeknu, ale bohužel je to pravda. Jsem už dva roky vdaná, čekám mimino a dodělávám VŠ. S mými rodiči jsem měla problémy už dlouho, nikdy jsme se nebavili o ničem osobním, vždycky jen o věcech typu „jak bylo ve škole, co bylo k obědu“. Citový chlad, všechno osobnější bylo tajemstvím.

Už když jsem dospívala, odmítla mi matka vysvětlit nebo říct některé důležité věci a vymlouvala se, že neví. S tátou se dalo bavit jen o elektronice, kterou miluje, a o školních výsledcích - víc ho nezajímalo. Nejvíce problémů přišlo, když jsem se chtěla vdávat a oni byli razantně proti, že dokud nedodělám školu, tak nic. Svatba se o rok oddálila, oni trochu pochopili, že výsledky mám pořád stejné, i když u nich nebydlím, a nic se nemění. Ale chlad se také neměnil, společná témata k rozhovoru nebyla, radovali se jen z udělaných zkoušek, které jsem jim postupem času přestávala sdělovat, neboť za neúspěch byla hořká tečka ve formě ignorace mé osoby a šílené zklamání, které jsem jim způsobila.

Další vyvrcholení bylo, když jsem za další rok otěhotněla - mimoděložně, rodičům jsem sdělila, že jsem v nemocnici a naprosto to ignorovali, nemluvilo se o tom, dělalo se, že se to nestalo, že tam jsem kvůli cystě nebo kdovíčemu. Pak mi už doktoři nedávali moc šancí, doktorka mě poslala do lázní, abych se zregenerovala, rodiče předstírali, že jsem v lázních kvůli migrénám a ne proto, aby se mi podařilo někdy znovu otěhotnět s mými diagnózami neplodnosti, včetně manžela. Hned po lázních (rok po operaci) jsem otěhotněla, byli jsme s manželem neskutečně šťastni. Když jsem to oznámila rodičům - nešlo to už zatajit - tak jen na sucho polkli a vymáčkli ze sebe: gratuluji s intonací upřímnou soustrast a pak to začalo, totální ignorace faktu, že čekám miminko, už je jen zajímalo, jestli dochodím školu a co bude dál, a to jsem je ujistila, že dokud to půjde, tak školu dodělám, pokud to nepůjde, tak si poslední rok rozdělím do dvou let.

Když jsem se dozvěděla, že jsem na vysoce rizikovém těhotenství, tak jsem z toho byla hodně špatná, volala jsem zrovna mamině, abych splnila telefonickou povinnost a ona ze mě tahala, co mi je. Když jsem ji to řekla, tak mi řekla, že je to v pohodě, abych hlavně dodělala zkoušky a ještě na ně přijela. Já jsem jí řekla, že zkoušky mám už jen tento měsíc a pak musím ležet, ona na mě spustila, že určitě mám zkoušky ještě v únoru, řekla jsem jí, že jí nezáleží na zdraví mého dítěte ani mého, a ona začala hysterčit do telefonu, že ji vydírám, tak aby to slyšel i otec, který zase začal vřískat, ať jim už nevolám. Pak jsme se ještě jednou setkali na návštěvě, už se de facto jen mlčelo a koukalo na tv, ostatně jako na většině návštěv. Mamce jsem ukázala fotku z ultrazvuku, což ji také moc nezajímalo, začali jásat teprve, když jsem jim řekla, že jsem udělala poslední zkoušku ze státnic, kterou jsem dlužila z loňska, tak se zas chovali jako by mě šíleně milovali. Na Silvestra jsem byla zase opařena - přáli mi úspěchy ve studiu, ne zdravé dítě a štěstí jako všichni ostatní…

Dlouho a opravdu dlouho jsem se tím trápila a trápím, hledám chyby v sobě, cítím dluh vůči rodičům, zdá se mi o tom, občas, když jsem sama doma, tak uroním slzu, jenže rozhodla jsem se, že s rodiči musím skončit. Už nemám na to plnit jejich očekávání a doporučení, být jejich loutkou a plnit jediný smysl života - studium (které plním k vůli sobě, protože chci a ne kvůli tomu, že oni by mě zavrhli, kdyby se to nepovedlo), prostě už u mně skončili, přesto, že jsem je měla hrozně moc ráda… a jak otec rád říkává nebo mi píše - budu litovat, až brzo někdo z nich zemře a nikdy si to neodpustím… ale já už se nechci nechat takto vydírat - chci svůj život, ve kterém jsem šťastná, ne být jen obětí jejich přání a tužeb…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.2 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
Caroline81
Ukecaná baba ;) 1410 příspěvků 25.01.12 00:51

Chápu Tě. Drž se a mysli hlavně na miminko. Máš už svou rodinu a studium není přece důležitější než Tvoje miminko. Někteří lidé holt nemají pochopení, dokud to mimi nevidí. Třeba až se s ním seznámí, roztajou. Rodinu si holt člověk nevybere. :hug: :hug: :hug:

 
kufnerka
Zasloužilá kecalka 877 příspěvků 25.01.12 01:13

Souhlasím, rodinu si člověk nevybírá. Bohužel. Máš se již na co těšit, budete mít miminko a to je teď to nejdůležitejší. Musíš na sebe a to maličké dávat velký pozor, jak jsi psala máš rizikové těhotenství. Chápu jak se trápíš a vím co to je. Také nemám ideální rodinu. Do určitého času celkem byla, ale teď už moc ne. Naši nemají valný zájem o vnoučka a to jsem si myslela, že budou mít. :,( :,(
Vysokou školu a miminko zároveň zvládlo hodně maminek a ty určitě také. Máš manžela, který tě určitě podpoří a pomůže. Přeji ti pevné nervy a ať v pořádku donosíš své mimi a jste oba zdraví. :hug: :hug: :hug:

 
eginka
Kecalka 455 příspěvků 25.01.12 01:42

Podla tvojeho denniku tvoje rodice neurobili ti nic razantne zleho, povedala by som, ze len nesplnili tvoje ocakavania ktore si mala. A za to napisat ze nenavidis svoje rodice mi prijde dost tvrde a nespravedlivo vuci nim. Ved nevies kolko oni dali snahy, touhy a trpezlivosti aby vychovali taku krasnu ceru - teba :-)
Urcite drzim ti prsteky aby vsetko dopadlo dobre a aby si mala v naruci svoje vytuzene babetko.

 
rejžička
Kelišová 6145 příspěvků 25.01.12 05:26

Naprosto s tebou souhlasím. Máš právo žít svůj život - a mít v něm jenom ty, které v něm mít chceš. Jen ten nadpis.. „nenávidím“.. trošku přehnané, ne?
Já mám taky rodiče, kteří se - řekněme - nechovali tak, jak by rodiče měli. Především matka. Snažila jsem se s tím žít, spoustu let se chovala, jako kdyby to nebylo, ale ono to prostě nejde. Ničilo mi to život, byla jsem pořád ve stresu, nešťastná.. Teď už se s nimi rok nestýkám a je to fajn. Jsem konečně v pohodě a jen mě mrzí, že jsem se neodtrhla už dřív. ;) Ale alespoň má čisté svědomí, že jsem vyzkoušela, co se dalo.
Až se ti narodí mimčo, možná na to budeš pohlížet jinak. Možná se nebudete příliš stýkat, ale myslím si, že ty vztahy tam budou. Nebude to o nenávisti, spíš o lhostejnosti. Každopádně ti radím je nezavrhovat (ve smyslu schválně neodmítat, kdyby se jim rozbřesklo a začali se zajímat o vnouče i o tebe), mohlo by tě to jednou mrzet. :hug:

 
wildcat8
Kecalka 261 příspěvků 25.01.12 06:24

je pravda, ze i za tohle dokaze clovek mozna nenavidet…pro nekoho je to maly duvod, ale ja ti rozumim. Trochu je to takhle i u nas, ale ne tak vyhrocene, ne tak casto, jen se zase u nas neumeji radovat z malickosti. Kolikrat jdu a nadsena jak maly to a tamto a na to se mi dostava jen odpovedi, ze je zla doba, ze nic nevim, ze me nic nezajima…nasledne predhazovani clanku o socialni reforme atd…to,ze to vsechno vim taky, jen se proste raduju ze sveho syna a nepotrebuju o techto problemech mluvit od rana do vecera a hltat v televizi politicke diskuse a porad se nad necim rozcilovat, me to prijde smesne… :nevim: A ze bych byla nekdy za neco pochvalena??To se u nas taky jen tak nevidi…jo to na VS to me taky za zkousky chvalili,to sem delala neco ,,duleziteho,,…

 
Vajka
Stálice 79 příspěvků 25.01.12 06:44

Souhlasím s Eginkou a zároveň chápu tebe, že potřebuješ citovou podporu rodičů a nedočkala ses jí - zatím - třeba to přijde s narozením vnoučátka. Chovala bych se k rodičům slušně - i když třeba s odstupem. Oni tě mají rádi - ale po svém, ne tak, jak by sis to představovala ty a jak bys to potřebovala. Taky se mi nelíbily reakce mých rodičů (hlavně mého otce), když jsem čekala své děti (prví také na VŠ), ale rozhodně jsem ho kvůli tomu nepřestala mít ráda.
Přeju zdravé a krásné miminko, ale taky pohodové vztahy v rodině :kytka:

 
Munenka
Kecalka 145 příspěvků 25.01.12 07:42

Preji ti, at se ti splni sen o rodine takove jakou si ji prejes, vzdyt muzes svym detem dat to, co tvoji rodice ne. Ja to mam podobne, snazim se dat svym detem to, co mi cely zivot chybelo a to je laska, porozumeni a objeti, kdyz to potrebuji, snazim se tu byt pro ne jen jak to jde. Moje matka, vzdy myslela jen na sebe a sve potreby, v podstate do dneska a kdyz mi bylo opravdu ale opravdu nejhur, tak se ke me otocila zady a jak se rika, jeste prrislapla krk, jak ji delalo dobre, ze jsem v troskach..

 
Julií
Kecalka 422 příspěvků 25.01.12 07:59

Nezmiňuješ se o tom, zda-li jsi na nich finančně závislá. Pokud ano, pak je přirozené, že člověk cítí určitou odpovědnost vůči rodičům. Pokud ne, nevidím už žádný důvod proč brát ohled. Ty jsi máma a snaž se, aby Tvoje dítě mělo tu nejlepší mámu. Ostatní hoď pokud možno za hlavu. Když nejde o zdraví - jde o prd. Držím palce. :hug:

 
Anael
Echt Kelišová 7791 příspěvků 25.01.12 08:50

Ahoj, věř, že tě chápu velmi dobře. Já s rodiči nejsem v kontaktu od mých 18ti let, kdy jsem od nich odešla, nebudu zde uvádět důvody. Odmaturovala jsem s vyznamenáním - s jednou dvojkou, když jsem volala matce, setřela mě, jak to že mám dvojku!!! Když jsem otěhotněla, plánovaně v 21 a psala jí to, ani nezareagovala, svatební oznámení jsme jí poslali, ale jen z donucení manžela, o tom, že se nám narodil syn jsem jí už ani neříkala…a podobné vztahy mám i s babičkou a v podstatě celou mou rodinou. Přeji hodně sil, ty jsou potřeba ! :hug:

 
Jenika  25.01.12 09:11

Je to smutné, ale věřím, že ty budeš dobrou matkou, už vlastně tím čím sis prošla, co ti chybělo.

 
Bábi Zlopočasná
Generální žvanilka 20877 příspěvků 25.01.12 09:24

Nebudem Ta ani lutovat, ani kritizovat. Poviem Ti len vetu, co s oblubou vravievali nasi, ked prali precurane periny spod babicky (plienky boli pod jej uroven) - nikdy nevies aka budes na stare kolena Ty sama, ci nedopadnes este horsie.

Ja viem ze Tvoji rodicia nie su este az taki stari … ale nieco uz maju za sebou a nejakym sposobom k svojim postojom dosli. Ty ich nezmenis. Nech su aki su, su to Tvoji rodicia a Ty sa musis naucit ich takychto respektovat. Necakat ze budu vyskakovat od nadsenia len preto, ze by si si to Ty zelala, ked nie su presvedceni ze je dovod na vyskakovanie. Zdielaj radost z babatka s manzelom a jeho rodicmi, svojich pozvi az na promociu.
Nesnaz sa prerazit mur hlavou, snaz sa najst svoju cestu v mantineloch, ktore mas.

 
lumpajda
Zasloužilá kecalka 503 příspěvků 25.01.12 09:43

Člověk dospěje, až ve chvíli,kdy dokáže odpustit svým rodičům.Určitě tě milují, jen to nedokážou vyjádřit, třeba ani oni nezažili projev lásky od rodičů.Pouč se z jejich chyb a buď skvělou maminkou svému drobečku. Přeji hodně štěstí a krásné, zdravé miminko.

 
bjetuschka
Závislačka 3881 příspěvků 2 inzeráty 25.01.12 10:00

Slovo nenávidět je hodně silné a myslím, že v tomhle případě jsi ho použila ukvapeně. Tvý rodiče neznáme, takže můžu soudit jen dle toho, co píšeš - a nemůžu si pomoct, ale nic až tak příšernýho na to, abys je NENÁVIDĚLA, ti podle mě neudělali. Žádná rodina není ideální, uvědom si přeci, že někde existují katastrofální vztahy, rodiče alkoholici např. V tvým případě mi přijde, že si „jen“ skrze tebe splňují sen o vysoké škole. Něco je vedlo k tomu, aby se tak chovali - osobní neúspěchy v životě, nedostatečná láska od jejich rodičů…? Nevíš, co by to mohlo být?

 
Davdan
Kelišová 6926 příspěvků 25.01.12 10:13

Ach jo, tyhle rodinné vztahy. :(
Já zakladatelku chápu, stokrát nic umoří vola…
Nejhorší ale je, že když rodiče nejsou, chybí. V jakémkoliv věku. :(

 
Zuzylka
Ukecaná baba ;) 1061 příspěvků 25.01.12 10:16

Ahoj, myslím, že to jsou dost silná slova…
Naši taky tlačili, abych si dodělala VŠ a nebyla jsem žádná hvězda. Každý neúspěch a následně úspěch silně prožívali. Vložili do mě dost nadějí, dost peněz za školu, tak jsem cítila jako povinnost, dluh pro ně, ale i jako přínos pro sebe školu dodělat. A dokončení zároveň jako odpichový bod pro svobodný a nezávislý život.
Ono se po skončení školy dost věcí změní, víš? Vztahy k rodičům se taky přehodnotí a zaonačí. A po porodu se veškerá pozornost přesune na malé ;) .
Já bych nepoužívala silná slova typu „Už je nikdy nechci vidět“. Představ si, že by se takto jednou zachovalo to dítě, co v bříšku nosíš. Oni to myslí určitě dobře. A pokud školu sama chceš dodělat, tak určitě není rok odklad nějaký závažný problém ;) .
Tak pěkný zbytek těhulkování a dobrý start do nového svobodného života :mavam: .

 
Irini
Stálice 69 příspěvků 25.01.12 10:45

Uprimne jsem rada, ze ted pocitujes nenavist ke svym rodicum, i kdyz ti musi byt hrozne, vim, o cem mluvim. Nesmela sis dovolit mit emoce, tak to ted vytrysklo na povrch.Predstav si, ze odmalicka ti tloukli do hlavy svoje predstavy a potlacovali tvoji vuli. Ani si uz na to nepamatujes, ale tyhle veci v cloveku zustanou. Myslim, ze to je takovy prvni krok k tomu se s nimi sama v sobe vyporadat a jednou byt v pohode. Take je to hodne o separaci, to pouto je tam asi silne, a o to vic to boli… Kdybys ale nic takoveho necitila, sla na potrat a dokoncovala skolu, tak jak oni chteji, tak uz bys mela uplne vymytej mozek a stala se strojem, ktery jenom posloucha tem, co ho naprogramovali

 
BohunkaP
Extra třída :D 14164 příspěvků 25.01.12 11:11

Tvoji rodiče Ti v zásadě nic neudělali - kromě toho, že se k Tobě nechovali tak, jak bys to od nich chtěla… Obráceně je to úplně totéž - ani Ty k nim ses nechovala tak, jak by oni od Tebe chtěli.

Jen jste vzájemně nesplnili svá očekávání… Možná by nebylo od věci z očekávání slevit a prostě se navzájem respektovat. Začít s tím budeš muset sama od sebe, rodiče jen tak nepředěláš. Ale házením výroků typu „nenávidím je“ to opravdu nepůjde.

Je mi Tě líto. Ne proto, jak se k Tobě rodiče chovali, ale proto, že ta zloba, uražená pýcha, nenávist, neochota odpouštět, to Tě musí strašně sžírat. Třeba jednou, se svými vlastními dětmi, leccos pochopíš a opravdu dospěješ.

 
Dessie
Zasloužilá kecalka 573 příspěvků 25.01.12 12:25

Když to čtu, jsem strašně ráda, že mám rodinu, která mě sice podporuje ve studiu, ale zároveň miluje mého syna nade všechno… Je mi z toho, co píšeš, smutno. Přeju ti, ať se to s koncem studia zlepší… rodičům spadne ze srdce ten balvan, že jejich dcerunka nedodělá vysokou a třeba zjistí, že se připravují o to nejkránější a nejdůležitější… o vztah se svojí dcerou a o své vnouče!

 
Venetta
Kelišová 5758 příspěvků 25.01.12 12:53

Je mi líto, co prožíváš, je to vážně smutné :( Nedovedu si ani představit, že bych takový vztah s rodiči měla já… Otěhotněla jsem v druhém pololetí 4.ročníku střední školy, čekala mě maturita, ale od rodičů jsem měla maximální podporu a na malého se těšili… Ty ale teď hlavně mysli na své miminko! :hug: Přeji Ti hodně sil a ať je prcek zdravý. Snad se to rodičům brzy rozleží a vše bude zase v pořádku a i oni se budou z vnoučátka radovat.

Příspěvek upraven 25.01.12 v 12:54

 
Laddmie
Závislačka 2897 příspěvků 5 inzerátů 25.01.12 12:56

Moc nechápu reakce pisatelek, které Tě krituzují. To by Vám jako nebylo líto, kdyby o Vás a zdraví Vašeho dítěte neměli rodiče zájem?? Mně by to tedy hodně zamrzelo.
S manželem dodnes vzpomínáme, když jsme oznámili mému otci, že čekáme dítě a on jen řekl: Jo, no. Ostatní z rodiny nás objímali, byli šťastní. Otec umí projevovat daleko více citů, tak nás to tehdy hodně zamrzelo. Taky pro něj bylo hodně důležité, abych dodělala VŠ, plnil si svůj sen, kdy za komunistů nemohl studovat. Dnes je fajn dědeček, hlídá malého.
Přeji Ti, aby Vaši byli spokojeni, až dostuduješ a věnovali pak své city tvému malému drobečkovi.

 
BohunkaP
Extra třída :D 14164 příspěvků 25.01.12 13:10

Laddmie: Moc nechápu reakce pisatelek, které Tě krituzují. To by Vám jako nebylo líto, kdyby o Vás a zdraví Vašeho dítěte neměli rodiče zájem?? Mně by to tedy hodně zamrzelo.

To mě taky. Však tady autorku taky nikdo nekritizuje - „kritizovat“ někoho a „nesouhlasit“ s ním, to je dost zásadní rozdíl… Jen se na to některé díváme i z jiného úhlu pohledu.

Autorka cítí zklamání z chování svých rodičů. Je víc než jisté, že její rodiče jsou na tom stejně, cítí zklamání ze své dcery. Přitom se nic zásadního neudálo, žádná mimořádná tragédie, která by zákonitě musela vztah rodiče-dcera zničit. Tak na čí straně je pravda? Co nám dává právo posoudit, že rodiče jsou ti špatní, ti, kteří udělali chybu? V takovýchto situacích - a vůbec ve vztahových problémech obecně - bývá chyba na obou stranách.

Řešením není zaujmout postoj „nenávidím je, skončili u mě“. To jsou plané hlášky, nic než dětinskost. Řešením je jedině hledání respektu k sobě navzájem - a to fakt bez tolerance, nadhledu a ochoty odpouštět vzájemné křivdy nepůjde.

 
Kůželíná
Zasloužilá kecalka 679 příspěvků 25.01.12 13:14

Jsem dost překvapena některými komentáři, dle mého se takto milující rodiče nechovají, mám zato, že rodičovské láska je bezpomínečná, nedovedu si představit, že by se takto chovali mí rodičové, nezvládla bych, kdyby neměli zájem o vnoučata a jediné co je zajímalo by byl titul, ten ti štěstí nezajistí, být na tvém místě, tak je zcela nezavrhuji, ale určitě bych omezila kontakty, třeba jim to dojde a uvědomí si, co je důležité a doufám, že po narození miminka se vztahy zlepší, držím palce a hodně síly :hug:

 
Denisacek84
Kecalka 143 příspěvků 25.01.12 13:22
Taky nenavidim svoje rodice

Kdyz jsem byla mala tak se o me staral jen muj tata a mamu zajmalo jen to jestli je dobre namalovana a oblecena a jeji kamaradky ani neplatila najem a otce zacla podvadet,takze ji rezal a obcas rezal i me.Kdyz mi bylo 5let tak od nej odesla a me vzala sebou do Prahy ani nevim proc.Pritom me chtela vychovat moje babicka i druha babicka od otce.Asi si chtela neco dokazat.Ziti s moji mamou bylo hrozny vubec se o me nestarala.Kdyz jsem byla mala tak me zneuzil jeden chlap u ktereho jsme spali,ale tehdy mi bylo 5 let a nemela jsem z toho rozum az pozdeji jsem to zacla chapat.Moje matka me nechavala cekat pred domem treba do noci,nekdy i do rana a ja jsem spala ve sklepe.Moje matka si hledala jenom same prachace a kdyz mela zrovna nejakeho dedka doma,tak me vyhodila ven a ja jsem musela cekat nez vypadne.Ani jsem nemela co jist kolikrat jsem jedla strohanku,abych nemela hlad.Furt jsme se nekam stehovali a nemela jsem zadny kamarady a nekdy jsem ani nechodila do skoly,protoze moje matka potrebovala uklidit.Takze jsem mela hodne zameskano.Nikdy nesla do skoly me prihlasit,musela jsem sama jit tam a rict,ze bych chtela k nim na skolu a to mi bylo 9let.Nikdy nesla na zadnou tridni schuzku jen me ponizovala a obcas me serezala bicem na kone a stale mi rikala,ze nejsem jeji dite a ze me v porodnici vymenili atd… bylo to hrozny,ale ve 14letech me nalozila do auta a nechala u babicky a od te doby jsem o ni neslysela.Nej­smutnejsi na cele te veci je to,ze mi zkazila cele detstvi a do zivota mi nadelila male sebedomi a vecne pochybnosti o sobe same.U babicky to bylo fajn,ale tak jak to bejva prvni rok jsem po mame smutnila,protoze i presto to byla mama,ale postupem casu jsem chapala,ze ji nesnasim.Kdyz jsem minuly rok otehotnela,tak jsem se bala toho jaky to bude mit dite a casto jsem pochybovala jaka budu matka,ale myslim,ze jsem matka skvela a furt nemohu pochopit jak se vlatni mama muze chovat ke svemu diteti tak jak se chovala ona ke me.Svemu synovi davam lasku,kterou ja jsem nikdy od svych rodicu nedostala.Mnohdy si rikam,ze bych prala matce,aby trpela tak jako jsem tech 14let trpela ja,ale na druhou stranu bych ji chtela videt.Dlouho jsem tema svoji rodiny resila na ruznych skupinach a da se rict,ze ted uz to mam v sobe toto tema zpracovane.Je mi hrozne teskno kdyz vidim jak rodice tyraji svoje deti a kdyby mi takovy clovek prisel pod ruku tak ho asi zabiju,protoze ty deti si to nesou v sobe cely zivot.Ja mam treba neprekonatelny problem s muzi a doslova se mi prici stari chlapi co se na me jen podivaj.Namam rada,kdyz na me saha cizi clovek opacneho pohlavi.

 
Anonymní  25.01.12 13:49

I já jsem překvapena některými komentáři. Co člověk, to názor, každý jsme jiný. Nedivím se ti, že ti chybí rodičovská láska a ani já bych nebyla šťastná a spokojená, kdyby jsem měla se svými rodiči vztah jako máš ty. Jsem matkou třináctiletého syna a teď s přítelem čekáme další mimčo. Zdraví a štěstí nejbližších je u mě na prvním místě. To, že rodiče se o tvůj zdravotní stav ani nezajímají a jde jim jen o vysokou školu je neskutečně smutné. Musíš se ale naučit žít šťastně a spokojeně s tím, co máš. Mužského, čekáte miminko, to vše jsou důvody pro to, aby jsi byla šťastná a netrápila se. Rodiče úplně nezavrhuj, máš na ně svůj názor, na který máš samozřejmě právo, ale každý člověk je jiný a ty je prostě budeš muset brát takové, jací jsou. Nevnucuj se jim, pokud nemají zájem, ale ani je neodepisuj. V budoucnu k sobě můžete najít cestu a může být všechno fajn. Raduj se a užívej si své těhotenství. Přeji Vám moc moc štěstíčka a aby se to ve Vaší rodině urovnalo k spokojenosti tebe i rodičů.

 
lulinka10
Ukecaná baba ;) 1579 příspěvků 25.01.12 13:50

Je vidět, že se to tu rozdělilo na dva tábory!!!
Jeden tábor už je starších ženských, které jsou v pozici právě těch rodičů a obhajují je a druhý tábor zase mladších ženských a obhajují zakladatelku!!Nic­méně spíše soucítím právě se zakladatelkou, o kterou neměli rodiče zájem ani když ležela v nemocnici po operaci, to je tedy dost smutné.
Neboj ty budeš s manželem perfektní rodiče a uvidíš třeba se ten vztah zlepší co se jejich vnouče narodí a pochopí, že to za to nestojí spolu nekomunikovat.
Držím moc pěsti :hug: :hug:

 
I_nea  25.01.12 14:04

Milá Maudn.. tohle je velmi těžké posuzovat.. jediné co lze poradit, nech tomu čas a nic předem nezavrhuj. Nikdy nevíš co bude a co vše se může změnit (myslím spíš na to dobré). Možná mám podobné zkušenosti, zejména s matkou, z jejíž vlivu jsem se (díky šílenému minulému roku) dokázala konečně „odpoutat“. Zatím se s ní nestýkám, ještě potřebuji čas,, nechci ji odvrhnout, ale chci ji mít jen tak blízko abych mohla žít svůj život, ne její, nebo svůj ale podle jejích představ. Jsem přesvědčená, že tyhle věci jsou nepřenosné, už jsem se s tím setkala víckrát.. těžko někdo pochopí co vše jsou schopní rodiče „udělat“, „neudělat“ nebo „způsobit“, pokud to nezažili. A jak už tu někdo psal „sto much umořilo vola“. Pokud chceš nalézt útěchu, přečti si od Ericha Fromma Umění milovat. Možná se tam najdeš a potom ti to pomůže. Přeji ti hodně klidu v duši a teď se hlavně soustřeď na to malé, které bude :kytka:

 
Anael
Echt Kelišová 7791 příspěvků 25.01.12 14:31

Neobhajuji zakladatelku, protože jsem mladší. Ale já taky nenávidím své rodiče. Ale opravdu z jiných důvodů,které tu nechci rozebírat. Ale v TV je spoustu případů, kdy rodiče týrají nebo jinak ubližují svým dětem. Takže tak.

 
Cherilin
Ukecaná baba ;) 1032 příspěvků 25.01.12 15:47

Nenávidíš rodiče?Za co,za to,že pro tebe chtěli to nejlepší?Možná nedávají najevo city,ale v jádru tě mají rádi,kdyby ne,tak jim na tvém studiu vůbec nezáleží.Trochu silná slova.Třeba já svého otce opravdu nenávidím.Za to,že to byl gambler(nikdy jsem nebyla na školním výletě,žádný hračky atd),za to že nás i mámu mlátil,udělal nám ze života peklo.A když jsem v 16ti utekla z domu,tak mu to bylo šumafuk.Následný pobyt v nemocnici totéž.Už jsem ho 9let neviděla,naštěs­tí.Mám z něho hrůzu.To jsou myslím dost vážné důvody pro nenávist.A mat­ka?Troska,co nemá žádný názor a nechá sebou orat.Co já bych dala za tvoje rodiče.

 
Lizbeth
Extra třída :D 12981 příspěvků 25.01.12 16:22

Cherlin - a co vlastně chtěli - to nejlepší? Co to je? Nulová komunikace a cíl jen VŠ? To je pro dítě nejlepší?
Jasně, jsou horší věci, co rodiče dětem dokážou udělat - viz. příspěvky ostatních..Ale naprosté nepochopení a ignorace, neschopnost normálně se bavit - to dokáže do dítěte udělat myslím velkou propast.
Myslím, že v tomto případě rodiče sklízí jen to co zasili, bohužel. Samy jsou chladní, takže nenávist se k nim výborně hodí. :nevim:

 
martast
Kecalka 301 příspěvků 25.01.12 16:26

Milá Maudn, neuvěřitelně tě obdivuji, že i po tom, jak se k tobě rodiče zachovali (např. pobyt v nemocnici), jsi byla schopná být s nimi ještě v kontaktu. Jak už tady někdo psal, rodiče do tebe vložili !jejich! očekávání. Myslím si ale, že člověk, který studuje vysokou, už by to měl brát hlavně jako svoje očekávání. Ty očividně dostudovat chceš ze své vůle, tudíž absolutně nerozumím tomu, proč tvoji rodiče tak moc ignorují fakt, že čekáš miminko. Moc by mě mrzelo, kdyby se ke mně moje rodina takhle chovala. A podle toho, co píšeš, to tak bylo odjakživa. Myslím, že nejhorší, co může v rodině být, je citový chlad k dětem. Samozřejmě pomíjím extrémy typu zneužívání, bití atd. To už by bylo na jiné téma. Já tim myslím jinak normálně fungující rodinu, ale bez citu. Takže moc nechápu reakce pisatelek, které se staví na stranu tvých rodičů.
Zajímalo by mě, jak se cítila tvoje máma, když čekala tebe. To jí to těhotenství tvoje babička taky tak „zpříjemňovala“? Pokud ano, tak zaplať pánbůh, že končí tato rodinná tradice tebou, protože se na mimi s manželem těšíte a budete ho zahrnovat láskou. Věřím, že i ty mu dopřeješ studium na vysoké, když o to bude stát, ale při tom mu budeš dávat najevo, že ho miluješ se vším všudy.
Držím palce, ať si v klidu a bez problémů užiješ zbytek těhotenství :hug:

 
kvaček
Extra třída :D 13238 příspěvků 25.01.12 17:18

Ahoj.. tak já jsem zažila něco podobného a vím, že se to lehko říká těm, kdo mají milující rodiče…
Moje sestřenice toto měla celý život.. jenom studium , a studium..Je pěkné mít vysokoškolské vzdělání, ale nikdy bych neudělala to co oni ji a nebo vaši tobě…
Celý život se cítila méněcenná, i když velmi pohledná holka, tak pořád na ni měli nároky takové, že vlatně byla pořád špatná, pokud nebyla nej…
Ano nyní ve 29 letech má vynikající práci v Praze, ale vůbec se nedokáže zacházet s citovou stránkou.. Dítě nemá - chtěla, ale několik let otázka, co řekne mamka, mamka tvrdí, že si zkazí život, hlavně kariéra, tak aby ji nezklamala, tak dítě nemá, žije život mamky.. Dokonce i zasnoubení ji tajila, protože to je přece nic, a svatbu taky plánují a ona o tom neví.. Jinak je teda fajn , no ale…
Bohužel sama mi řekla, že nemůže s mamkou o ničem mluvit, že pak se cítí jak největší tele :roll:

 
tasa
Echt Kelišová 7560 příspěvků 25.01.12 17:49

A co kdyz je to jinak? Co kdyz se jen nesmirili s tim, ze uz nejsi jejich mala holcicka? Pokud jo, tak je to dosti nestastny zpusob uteku pred skutecnosti.

Pokud je to jinak, tak s tim bohuzel nic moc neudelas.

Tak ci tak, drzim palce

Příspěvek upraven 25.01.12 v 17:54

 
Cherilin
Ukecaná baba ;) 1032 příspěvků 25.01.12 18:11

Lizbeth,myslím tím to nejlepší ve vzdělání,materiálně a tak.Já vím,je tostrašně málo,ale vychovali ji,starali se o ni,určitě se jí snažili dát do života to nejlepší.Spousta dětí toto nemá.Bohužel jsou to citoví mrzáci,nedávají dostatečně najevo lásku,s tou nemocnicí je to taky drsný - ale nemyslím si,že je to pro to,že jim na ní nezáleží.Spíš dělají,že to nevidí,myslím že je to jejich nějaký druh obrany.Asi si nechtějí moc přiznat,že má občas jejich dcera problémy a místo aby jí v tom podpořili,tak zavírají oči(možná by měli pocit selhání).Každopádně pro mě to nejsou dostatečné důvody pro nenávist,to je moc silné slovo v této situaci.Asi mám ty mantinely jinde.

 
Mahja
Závislačka 4736 příspěvků 25.01.12 18:13

Plně tě chápu! Já taky zrovna neměla chvíle s rodiči nejlehčí. Nebylo to až tak, jak píšeš ty, ale taky mě to dost trápilo i někdy ještě trápí, snažila jsem se dělat možné i nemožné. Jednou mě namíchl telefonát tak, že v tu dobu jsem si uvědomila, že já mám svoji rodinu a ti jsou pro mě ze všeho nejvíc důležití a budu čas věnovat hlavně jí a pak ostatním, ikdyby se stavěli na hlavu. Posílám hodně sil a mysli na to, že ty budeš mít svou rodinu, ikdyž tě to s rodiči bude stále trápit, ale mimi ti to bude kompenzovat a třeba se to narozením miminka změní.

 
kvaček
Extra třída :D 13238 příspěvků 25.01.12 18:16

Já si myslím, že pokud se ten člověk trápí víc, a víc, že to přejde v takového,–že je člověk rodičům lhostejný, a potom, když ti rodiče jsou takový, že pokud se jim něco nelíbí, tak se chovájí, že je člověk hloupí, tak ta nenávist může vzrůstat :think: ..Jakoby dávali najevo, pokud nebudeš mít určité vzdělání, tak pro nás nejsi dobrý…
:think:Takto to na mě působí jak u zakladatelky a taky u moji sestřenice..což je špatně, spíš by měli chválit, za to, čeho dosáhla a podporovat ji, když se nezdaří, tak říct, přišde to bude lepší :think:, zkouška se podaří atd

Příspěvek upraven 25.01.12 v 18:17

 
honeymoney
Zasloužilá kecalka 586 příspěvků 25.01.12 18:17

Chápu tě, je těžké se vyrovnat s tím, že rodiče tě nepřijímají takovou jaká jsi, že se s tebou neradují. Je z toho cítit jen málo lásky, a to děti bolí nejvíc - když je rodiče nemají rádi. :,(
Jsi už ale dospělá, a už na nich naštěstí nezávisí tvůj život, teď už můžeš žít po svém, nikoho už se doprošovat ničeho nemusíš. :dance: Nenávist není třeba, ta stejně vždy ničí jen toho, kdo nenávidí.

 
Filomena2  25.01.12 18:32

„Tvoji rodiče Ti v zásadě nic neudělali“
Nesouhlasím. Citová deprivace je stejně hrozná jako fyzické týrání.
Chápu autorku a souhlasím.
On není žádný med dívat se jednou na své vlastní dítě, které usedávě pláče, proč ho babička a děda nemají rádi, a zažívá stejnou frustraci jako jeho rodič xy let nazpátek.
Není třeba nějaké demonstrace… Rodiče asi nemají zájem autorku kontaktovat, tak ona nemusí nijak kontaktovat je. Třeba jim to dojde, třeba ne. Nechala bych míček na jejich straně hřiště.

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17592 příspěvků 25.01.12 18:44

citový chlad je mnohdy horší než úmyslné ubližování, ta ignorace a nezájem opravdu strašně bolí, přeju ti hodně milých lidí kolem a dobré vztahy ve vlastní rodině :srdce: :hug:

 
Anonymní  25.01.12 18:46

VZPAMATUJTE SE! Jak můžete tvrdit, že rodiče chtějí jen to nejlepší, že ji určitě mají moc rádi jen to neumí dát najevo? Nikoho se nebudu zastávat, situaci zakladatelky známe jen z těchto pár řádků, ale já jsem si kvůli stejnému přístupu rodičů málem sáhla na život.A z těch, co takové věci zlěhčují je mi :poblion: Tajily se u nás špatné známky (2,3), pořád jenom škola škola škola, zápočty a zkoušky a zdraví nic. V nejhorším jsem za měsíc zhubla 8kg, měla jsem problém s příjmem potravy (půl rohlíku za celý den), nevyšla jsem z domu, byla jsem na prášcích, chodila na psychiatrii i psychoterapii. Citové vydírání bylo na denním pořádku: zklamala jsi mě, bolí mě z tebe srdce…co si o nás řeknou lidi když budeš opakovat ročník?…pořád jen srovnávání: proč nemůžeš být jako „ta“? Odešla jsem z domu na radu doktorů i terapeutky. A co myslíte? Všichni se chovali přesně jako vy, co se zastáváte vždy a bezpodmínečně rodičů. Šířily se o mě drby, že jsem nevděčnice, že jsem hluboko klesla a utekla z domu atd…

 
Irini
Stálice 69 příspěvků 25.01.12 20:05

Procitam si tady ty dva tabory a, jak uz jsem napsala, jsem naprosto na strane pisatelky. Chtela bych totiz podotknout, ze o skolu tu preci vubec nejde ( to ze ji plati na studiich preci jeste neznamena, ze ji maji radi ne? ), jde o to, jak nekdo uz napsal, ze nedostala tu bezpodminecnou lasku. Navic me jeste zarazi fakt, ze i presto, ze je tehotna, tak se ani nesnazi ji nejak podporit. Preci kazdy normalni clovek se k tehotne zene chova obezretneji a snazi se, aby byla co nejvic v pohode, ani to nemusi byt pritel… Ale ani jeji RODICE to nenapadne dat aspon minimum podpory, tak strasne zahledeni do sebe jsou… Jo, jasne jsou i horsi pripady zneuzivani, biti atd… ale i tak citova deprivace v detstvi v cloveku necha peknou diru, pocit samoty atd…, kdo to nezazil, asi nepochopi.

 
BohunkaP
Extra třída :D 14164 příspěvků 25.01.12 20:37

Jenomže ty „dva tábory“, co tu vznikly, jsou trochu jiné…

První tábor „plně chápe autorku“, ztotožňuje se s ní, případně se diví, že s rodiči už dávno nepřerušila kontakt. Reaguje stejně nekompromisně jako autorka, bez jakékoli snahy podívat se na věc i z druhého pohledu.

Ten druhý tábor ale není „na opačné straně fronty“ - rozhodně zakladatelku nekritizujeme, nebagatelizujeme její situaci ani netvrdíme, že její rodiče jsou bez viny. Tak to není. Její rodiče udělali spoustu chyb - ale není na nikom z nás je tady odsoudit. Možná, kdybychom slyšeli jejich verzi tohoto příběhu, bude to celé znít úplně jinak.

Krom toho, nejde přece o to, kdo a kolik udělal chyb - jde o to, že otravovat si život „nenávistí“ k vlastním rodičům, to prostě není správné. Nenávist, zloba, zatrpklost - to je špatně vždycky, nejvíc ubližují tomu, kdo je cítí. Už dávno to hezky napsal Bertolt Brecht: „I nenávist k nízkostem pitvoří rysy, i hněvem nad bezprávím hrubne náš hlas“…

 
minki (nepřihlášená)  25.01.12 20:37

No někteří být rodič v sobě asi má a někdo nemá. Někdo se třeba jen prostě rád chlubí, že dítě je na VŠ a jak to dokonale zvládá než tím, že bude děda a bába. Asi bych se teď, kdy s tebou perou hormony, nesnažila nic řešit a dělala bych si své - dodělej si sama co cítíš, že zvládneš, vyčisti si stůl a opatruj hlavně sebe ať jsi v pořádku. Možná až se miminko narodí tak se jejich postoj změní a pokud ne, pak prostě nebude mít tvoje dítě bábu a dědu jaké by jsi chtěla, ale takových lidí je hodně a rozhodně nehledej chybu v sobě. Důležité je, aby ty sama jsi jednou nebyla pokračovatel toho v čem jsi vyrůstala a to je z mého pohledu nejdůležitější. Držím pěsti ať vše dobře dopadne :kytka: :palec:
P.S. mám úžadné rodiče, ale v těhotenství mi připadali odtažití taky, že to neprožívají, jak bych si představovala a s příchodem děti jen žasnu :dance:

 
Seska
Stálice 68 příspěvků 1 inzerát 25.01.12 21:04

Já myslím že pisatelka tou nenávistí myslela hlavně rozhořčení, proč jsou takoví. Já osobně si nedokážu představit, že naši by se v téhle situaci ke mě chovali takhle… Mamka je první, které volám po ultrazvuku, nebo když potřebuju s něčím poradit.
Držím palce aby se vzpamatovali a pokud ne… určitě budeš vědět, jak se ke svému dítěti nikdy chovat nebudeš.

 
Anonymní  25.01.12 21:04

Urcite v tom neni tolik nenavisti jako vzteku a nedivim se Ti -takove veci proste nastvou.Ale myslim si,ze az se Tve detatko narodi,tak se to prolomi.mam takovou zkusenost s tchanem,manzel ma jen otce,ja ziju v zahranici.Jsem porad mezi chlapy.No a kdyz jsem mu tady oznamila,cela stastna ,ze cekame dite,taky neco rekl v tom smyslu,no fajn a nic nikdy uz pak nerekl.On byl vzdycky divny,zajimal se s manzelem o rozhovory ,ktere vedli jen a jen ke stavbe baraku.Ja uz jsem to vzdala a kydz se mala narodila,jenom mi to potvrdilo,ze zajem nema.No a co se pak nestalo??Male bylo kolem 8 mi nedel,kdyz se na neho porve usmala,on zacal plakat skryvak si rukou oblicej a odesel-totalne ho dostala-zacal mit spatne svedomi a chodil casteji a casteji.Ted mohu jen rict,ze on a mala to je dvojka.Miluje ji nade vse a me ma radeji nez predtim.
Tim sem Ti chtela jenom rict,nevis jak dite dokaze zmenit lidi.No a kydby se to nestalo,tak nebud smutna :kytka: Urcite mas oporu ve Tvem manzelovi a brzy ve Tvem malickem detatku :kytka: :kytka: :kytka: :kytka: :kytka:

 
Káka74
Zasloužilá kecalka 920 příspěvků 25.01.12 21:05

Je moc škoda, že máš potřebu řešit tohle s cizími na webu spíš než se svými rodiči. MOžná jsou tak strašní, jak píšeš, ale sama nakonec cítíš, že jiné rodiče nemáš. A tvoje dítě nebude mít jiné prarodiče (kromě tátových, samozřejmě). Chápu jejich tlak na dokončení tvého studia, podle mě je to důkaz toho, že jim na tobě záleží. Tu reakci na nemocnici nechápu, ale bavili jste se někdy o tom? Na vztahu mají vždy podíl obě strany a jestli tě to trápí, zkus to řešit s nimi. Nebo tomu dej čas, jestli se na to moc necítíš, ono v těhotenství asi není dobré moc čeřit vody, člověk toho má i tak dost. Ale rozhodně bych to nehrotila ve smyslu, že s nimi končíš a že je nenávidíš. Je jasné, že to tak cítíš, máš pocit, že tebe i tvé dítě odmítají, ale co když to tak není?
Občas mívám podobné pocity, i když ne tak vyhrocené. Taky u nás byly největší tlaky na známky a školu. Moc času jsme důvěrnými hovory netrávili a mě občas chybělo, aby se mě někdo zeptal a já se mohla svěřit. Všechno se změnilo, když jsem se odstěhovala. Dneska si těžko dovedu představit, že bych je neměla. Ať jsou jací jsou, já taky nejsem dokonalá a hlavně - cítím to jako je to v Mauglím. " Jsme stejné krve, já a ty…" (nebo tak nějak) Ta krev je pouto, které nic nesmaže. KOneckonců za chvíli už to pocítíš sama na plné obrátky. A třeba tě překvapí, jak budou rodiče reagovat. Přeju hodně štěstí.

 
Laddmie
Závislačka 2897 příspěvků 5 inzerátů 25.01.12 21:22

Bohunko, nesouhlasím s Tebou, že pisatelce rodiče nic zásadního neudělali. Nevím, to je nějaká stupnice křivd rodičů na dětech? Nejnižší stupeň 1-citový chlad, nezájem o pocity dítěte a o jeho zdraví (za to se nepřísluší nenávidět své rodiče)… až nejvyšší stupeň 10- např znásilnění, týrání (za to už rodiče nenávidět mohu?). Není to spíš na každém, jak to cítí? Nemít od dětství oporu v rodičích mi přijde hodně smutné a nemyslím si tedy, že pisatelce rodiče nic zásadního neudělali a že mluví dětinsky.

Drž se, zakladatelko.

 
Mondík
Závislačka 4497 příspěvků 25.01.12 21:53

To je moc smutne :,(. Nekteri lidi maji proste jine priority, ale kdyz jde o vlastni dite, je to o to horsi… :( Opravdu jsou hloupi a je super, ze skolu delas kvuli sobe a ne kvuli rodicum :palec:. Ve sve rodine, kterou sis sama vytvorila budes urcite stastnejsi, moc ti to preju! A hlavne at jste zdravi, to je ze vseho nejdulezitejsi :hug: :hug: :hug:.

 
Irini
Stálice 69 příspěvků 25.01.12 22:15

Cetla jsem tu casto, ze nenavist je silne slovo. Osobne si myslim, ze primarne jde spis o strach nez o nenavist. V tomto pripade strach z toho, co se stane, kdyz to udelam jinak nez maminka. Jsou lidi, kteri byli od detstvi vychovani tak, ze pokud se nebudou chovat tak jak maminka chce, nedostanou lasku, budou odmitnuti, treba i biti a dostanou ji, az se budou chovat spravne, az si ji zaslouzi. Od takoveho jedince nemuzeme chtit, aby mel jen tak prirozene laskyplny vztah s rodici a lecos jim odpustil. Ty stare detske nevyrcene emoce nastradane za leta tam proste nekde jsou. Myslim, ze ta nenavist / strach je prvni faze toho uvedomit si vubec, co se deje, co se stalo a pak s tim nejak pracovat dal. Urcite existuji i zkuseni terapeuti, kteri by ti mohli pomoct. Samozrejme, ze idealni stav je nakonec odpusteni, ale k tomu se clovek musi nejak dopracovat.
Zakladatelko, nevim, jaks to v detstvi mela. Jsou to vsechno jenom spekulace. Doufam, ze si tady z toho kaleidoskopu nazoru a uhlu pohledu neco vyberes a treba ti to pomuze v dalsi ceste. Preji hodne stesti!

 
Petraxxx  25.01.12 23:30

Chápu zakladatelku, citové prázdno a nezájem rodičů je hrozný. Mají dceru v nemocnici a ani se nezajímají, co jí je :(. Bohužel právě prožívám to samé, myslela jsem si, že moje rodina je normální, ale není. Nedávno jsme řekli rodičům, že plánujeme svatbu a oni nám na to neřekli vůbec nic. Když jsme řekli datum, bylo jen: to je co, řekla jsem, že sobota. Máma mi na to řekla, že o týden dřív by to bylo lepši, že má v práci volný víkend :zed: A když jsem znova zopakovala datum, tak jen naštvaně řekla „hmm, to si musím vzít dovolenou“ :zed: Táta neřekl vůbec nic. Víc jsem to nekomentovala a o svatbě se s nima nebavím. Bohužel taková reakce nebyla poprvé, ale dřív jsem to prostě nechtěla vidět nebo si to připustit. Už jim prostě nikdy nic říkat nebudu, protože mi jen zkazí radost :zed: S přítelem jsme spolu 5 let (mají ho rádi) a vychováváme 2letýho syna.
Zakladatelko drž se a neboj se, mi budeme lepší mamky a naše děti nám to určitě vrátí :hug: :hug: :hug:

 
Miruše
Echt Kelišová 9870 příspěvků 26.01.12 00:37
autorko deníčku

napsala jsem ti Soukromou Zprávu :hug: (nechci tady být opět vláčena jinými za můj názor, proto ho máš v SZ ;) )

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »
Poslat
nový deníček