Není porod jako porod

macik33  Vydáno: 18.03.14

K druhému těhotenství jsem přišla jak slepý k houslím. Že jsem těhotná, jsem zjistila v době, kdy dcera oslavovala první narozeniny. Byl to pro mě trošku šok, druhé dítě jsme chtěli, ale tak brzo zase ne.

Těhotenství jsem si nestihla nejen užít, ale snad si ani všimnout, že mi roste bříško. S dcerou jsem prožívala její pokroky a hlavně první krůčky, které se ale velmi rychle změnily v poklus a běh, který trvá dodnes. Občas si říkám, jestli ještě někdy bude normálně chodit, nebo už bude život trávit v permanentním poklusu.

Než jsem se nadála, byl tady prosinec a blížil se termín porodu. První dceru jsem přenášela, tak jsem počítala, že u druhé to bude stejné. Stejně tak jsem si představovala, že porod bude úplně stejný jako přes kopírák. Což pro mě znamenalo „celkem v pohodě“. Bude to bolet, ale žádná tragédie, dalo se to docela vydržet, zažila jsem už i větší bolest. Sice mi v průběhu tohoto těhotenství našli Leidenskou mutaci, takže jsem si musela pár měsíců před porodem píchat injekce na ředění krve, ale to jsem brala jen jako malou nepříjemnost. Rozhodně jsem si nemyslela, že to mít může vliv na průběh porodu. Cha cha, jak moc jsem se mýlila, prakticky ve všem.

Byl den po Štědrém dnu, já byla 38+2 a jela na první monitor do porodnice. Jen jsem dosedla a sestřička mě napojila na monitor, tak se objevila první kontrakce. Jen taková malá, celkem příjemná a za ní další a další. Při kontrole u doktorky jsem byla otevřená na dva a koukala jak puk. „Já přece ještě nemám rodit, vždyť budu určitě přenášet,“ běželo mi hlavou, „Vždyť nemám ještě všechno nachystané.“

S doktorkou jsem se domluvila, že pojedu domů, dobalit si věci a hlavně sehnat hlídání pro malou, protože manžel si chtěl se mnou užít i druhý porod. No a pokud budou kontrakce pořád pokračovat, tak si mám dát horkou koupel a po dvou hodinách dorazit do porodnice. A ještě mě informovala o tom, že nemohu dostat nic na bolest, protože jsem si ráno píchla injekci a epidurál je možný nejdříve po 12 hodinách od injekce. Hrdě jsem jí to odkývala, že to pro mě není přece žádný problém.

Doma kontrakce stále pokračovaly, tak následovala koupel, dvě hodinky čekání a nakonec opět cesta do porodnice i s malou, protože babička mohla dorazit nejdříve v osm večer. V porodnici jsem si lehla, sestra mě napojila na monitor a v ten moment mě kontrakce přešly. A za celou hodinu, co jsem byla na příjmu, se neobjevila jedna jediná. Málem mě „piclo“. Při vyšetření doktorkou otevřená stále jen na dva. Odhad velikosti miminka byl 4 kila, takže podobné jako u první dcery. Bylo mi nabídnuto, že tam mohu zůstat, nebo jet domů. Já raději zvolila odchod domů, tam se mi přece bude trpět o něco lépe.

Jen jsem dosedla do auta, kontrakce se vrátily. To snad není možný, připadala jsem si trošku jako simulant. No nic, jeli jsme domů a kolem 23:00 klid. Malá příchod na svět odložila. Další den nic. Tak jsem si říkala, že to malá vydrží až do Nového roku, kdy jsem jí příchod na svět naplánovala já. To bude všude klid, všichni budou vyspávat po probdělé noci, doprava v Praze žádná, no prostě ideální den na rození. Che che…

V pátek ráno jsem přemýšlela, jestli si mám jako vždy v 9 hodin píchnout injekci na ředění krve, abych mohla dostat vysněný epidurál a rozhodně mi přišlo, že dnes to na porod nevypadá. Tak hurá s injekcí do břicha. A v 9.10 přišla první kontrakce. To dítě to snad muselo vědět a celou dobu čekat, až to do sebe bodnu. Ve 12 se začaly kontrakce zkracovat na 6 minut a s nimi i vyptávání manžela a babičky, jestli už pojedeme. A takhle se vyptávali už dva dny a docela mi tím lezli na nervy. Každou kontrakci jsem už musela prodýchávat na kolenou opřená o stoleček, ale do porodnice se mi pořád nechtělo. Až ve 14 hodin jsem na nátlak přihlížejících souhlasila, že tedy raději pojedeme, abych nakonec ještě nerodila doma nebo cestou v autě.

Do porodnice jsme dorazili něco před třetí. V předklonu jsem se došourala do prvního patra. Dveře na porodní sál otevřela stejná sestřička jako v úterý. Jen se zasmála, řekla, že mě vítá zpět a že dneska to vypadá úplně jinak než ve středu. Při vyšetření jsem byla otevřená na 4 a při každé kontrakci to postupovalo víc a víc. Na přípravně jsem si vyžádala klystýr, vyhodila ten skvělý oběd, co jsem doma zhltla. Sprchu už jsem nestihla, protože PA měla strach, že jim tam porodím, a hnala mě na sál.

Následovalo píchnutí vody a pro mě začalo peklo. Jak jsem již psala, první porod pro mě byl „celkem v pohodě“, a tak jsem naprosto nečekala to, co přišlo. Kontrakce, při kterých jsem myslela, že mi vyleze i mozek z hlavy. Něco takového jsem u prvního porodu nezažila. Manželovi jsem bolestí drtila ruku, řvala jak tur, že umřu, mezi kontrakcemi brečela, že už nemůžu a ani už rodit nechci a ať mi okamžitě udělají císaře.

Tímto se omlouvám všem ženám, o kterých jsem tvrdila, že když u porodu řvou, tak jsou to určitě hysterky, co nic nevydrží. U prvního porodu jsem jednu takovou maminku měla. Rodila své druhé dítě, přišla na sál a za 20 minut to měla za sebou. Ale jak u toho neskutečně řvala. A já si říkala, co blbne, vždyť to tak děsný nebylo. Já si jen šeptem občas zaskuhrala, že to bolí, ale žádné hlasité výlevy jsem neměla - a to jsem tlačila skoro dvě hodiny. A ona si 2× zatlačila a dítě bylo venku. Říkala jsem si, tss, ta nadělá. A teď jsem byla v úplně stejné situaci jako ona.

Bože, jak já řvala. A do toho všeho mi sestřička při každé kontrakci strčila ruku až kdo ví kam a snažila se přetáhnout lem, který byl podle jejích slov neskutečně tuhý a nešel dolů. Při tom mě pokaždé píchlo až v hlavě a já měla sto chutí jí plácnout, ať už to nedělá. Při prvním porodu bylo nejhorší netlačit, jak já se na to tlačení těšila. A teď jsem tlačit mohla, ale vůbec se mi nechtělo. Zdálo se mi, že tam jsem neskutečně dlouho, že je už nejmíň půlnoc, ale spíš tak tři v noci.

Když jsem asi po sté žádala s brekem o císaře, tak přišel doktor, že se na to koukne. Já v duchu zajásala, že mi ho konečně udělají. Přišlo mi divné, že mi natahuje hráz, ale říkala jsem si, že se asi chce líp kouknout. Na kontrakci jsem měla tlačit. Hm, to bylo taky divný, to přece k císaři není potřeba, ne? No a na třetí zatlačení byla malá venku. Tak mě to překvapilo, že jsem se jen zmohla na: „Jejda, ona už je venku?“

Dcera se narodila hodinu a 20 minut po píchnutí vody, celkem tak 2,5 hodiny od příjezdu do porodnice. Měla 3,4 kg, takže prognóza velkého miminka se naštěstí nevyplnila. Byla tak krásná, bez otlaků a porodního nádoru, který měla první dcera.

Když to shrnu, tak druhý porod byl o hodně rychlejší, neskutečně bolel, ale na bolest jsem zapomněla již druhý den, kdežto po prvním porodu se mi zdály děsivé sny ještě tak měsíc. U druhého bylo i poporodní poranění malé, za týden jsem o porodu již ani nevěděla, i hemoroidy menší. Kojení celkem taky v pohodě.

Hodně jsem se před porodem bála, jak budu zvládat dvě malé děti (holky jsou od sebe 20 měsíců), ale i to je zatím v pohodě. Ale vím, že to není moje zásluha, ale holek, protože jsou obě strašně hodné. To horší asi nastane, až mladší začne být mobilní. Ale na to raději, pro zachování svého duševního zdraví, nemyslím.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.9 bodů
 Váš příspěvek
 
Anushka
Zasloužilá kecalka 995 příspěvků 18.03.14 01:42

Jako bych to psala ja :) u druheho porodu me take zaskocila ta bolest po prasknuti vody a zpanikarila jsem. Holkky mam od sebe 14m a jsou to milacci

 
Vrtul
Závislačka 3343 příspěvků 18.03.14 06:22

Ahoj máme asi uplně stejně děti. Já mam první kluk duben 2012 a druhé kluk prosinec 2013 :)

 
Diana.Kyss
Kecalka 213 příspěvků 18.03.14 08:29

Jééé holky děsím se druhého porodu :mrgreen: Pěkné napsané

 
Pajenka
Ukecaná baba ;) 2257 příspěvků 18.03.14 08:31

Ahoj, gratuluju k úspěšným porodům a šikovným dětičkám. Taky si píchám Fraxiparin. Jelikož první dva se narodili SC, třetí asi taky (tak doufám, že si to ohlídají a třeba tam nevkrvácím :roll: )

 
Ka-tcha  18.03.14 10:13

Ježíš, já jsem tak ráda, že to měla takhle ještě nějaká jiná maminka! Můj první porod byl rychlý - po 12 hodinách kontrakcí doma a 4,5 hodinách v porodnici jsem porodila svou první. Dva roky potom jsem šla ráno k doktorce a odcházela se slovy, nic se nechystá. Večer v půl jedenácté mi praskla voda. Přijeli jsme do porodnice asi v půl dvanácté. Ačkoli jsem měla už nucení na tlačení a kontrakce ve výtahu byly po dvou minutách, řekli mi na vyšetřovně, že jsem otevřená na prst až dva… :zed: :zed: :zed: Asi ve čtvrt na jednu mi jedna „erudovaná“ sestra oznámila, že mé hlasové projevy neodpovídají mému nálezu. Odpověděla jsem něco v tom smyslu, že už jsem jednou rodila a vím, jak to bolí. A tohle prostě bolí víc. Stále mi všichni tvrdili, že je ještě čas. Za půl hodiny jsem porodila svou druhou, a to i přesto, že mi říkala, ať ještě netlačím, že to ještě nejde. Najednou se divili: „Jé hlavička!“. Připadala jsem si jako hysterka, že jsem si tak zakřičela, ale mě to opravdu bolelo o dost víc jak u prvního porodu! Já si to vysvětluji tak, že jak to probíhá rychleji, tak to holt víc bolí… :think: Fascinuje mě, že ještě v dnešní době si někteří zdravotníci myslí, že ví mnohem lépe než druhorodička, kdy bude rodit, či jak to bolí… :zed:

 
Claire7
Závislačka 2566 příspěvků 18.03.14 11:24

Gratuluju k holcicce :kytka:

 
luluso
Kecalka 131 příspěvků 18.03.14 12:06

Naprosto souhlasim, ze opravdu neni porod jako porod. I me dva porody byly tak jine, ze kdyby mi to nekdo pred druhym porodem rekl, neverila bych mu.
Prvni porod byl doslova ocistec. Nejen, ze to delsi dobu trvalo ( 12 hodin, s tim jsem i jako prvorodicka pocitala), ale neskutecne to bolelo. Stravila jsem 3 hodiny v porodnim kresle v neskutecnych bolestech. Epidural zabral jen castecne.
Mela jsem velke poporodni poraneni, velkou krevni ztratu, omdlivala jsem, nekolikrat jsem byla cevkovana, citila jsem strasnou unavu… bylo mi vsechno fuk. Jen jsem byla neskutecne vdecna, ze to mam za sebou. Za nekolik dni jsem jeste musela pdostoupit vykon v celkove anestezii.
Druhy porod se chystal uz hodne s predtihem v 32 tydny tehotenstvi, kdy jsem si 8 dni polezela na oddeleni rizikoveho tehotenstvi. Po prvnim porodu mi byla zjistena krevni mutace amusela jsem casto na kontoly a krevni odbery. Je pravdou, ze jsem se v druhem tehotenstvi vubec nesetrila. Nakonec se druhorozena narodila 10 dni pred radnym terminem. Bolestive poslicky jsem mela jiz 4dny pred porodem, ale do nemocnice jsem odmitla jet. Rikala jsem si, ze tentokrat pojedu az to bude nezbytne nutne. Nakonec jsem byla rada, ze manzel zavelel. Prahou jsme prosvisteli se zapnutymi vystraznymi svetly a ja byla neskutecne rada, manzel asi vic ;), ze nas rada ridicu pustila. Jet do centra v dopravni spisce neni nic mo. Kontrakce jsem uz ztezka prodychavala a v aute se pridrzovala palubni desky, stropu… Stihla se priprava, pak kratka uleva ve sprse. Tam mi bylo narozdil od prvniho porodu blaze. Pak pichnuti vody a mala byla za 20 minut venku bez pouziti leku. Bolest to byla intenzivni, ale kratka. Chvili po porodu jsem si poskakovala radostne do sprchy a kolemdouci lekar neveril, ze jsem pred chvili rodila.
Kdyz jsem zjitila, ze jsem podruhe tehotna, prvni co me napadlo, boze ja nechci rodit. Ted rikam, ze druhy porod jsem mela za odmenu a takto bych mohla rodit snad kazdy rok :lol:

Příspěvek upraven 18.03.14 v 12:13

 
obrazek
Echt Kelišová 9866 příspěvků 18.03.14 16:23

Mam deti od sebe dva roky a ten druhy porod me taky bolel mnohem vic, taky jsem si tam zarvala a hlasite zanadavala, manzela jsem kousla do ruky pri jedne vyzivne kontrakci na boku (kvuli dorotovani hlavicky, taky po pichnuti vody na 8cm :roll: )…
rodila jsem od prvnich kontrakci celkem 3h a silene bolet to zacalo teprve az po pichnuti ty vody (za 20 min se mala narodila).

a pak taky bylo sileny kojeni se zavinovanim delohy, to byl dalsi porod :mrgreen:
lezela jsem na pokoji s holkou, co taky rodila podruhy, a prikladaly jsme deti ve stejnej cas, a obe jsme u toho prodychavaly nahlas kontrakce :mrgreen: bylo to smesny, kdyby to nekdo videl a slysel :lol:
ale bolelo to fakt jako sviňa :pankac:

Příspěvek upraven 18.03.14 v 16:35

 
Balina94
Stálice 51 příspěvků 18.03.14 16:36

Když to tady tak čtu, tak druhý snad ani nikdy chtít nebudu :think:

 
kaja00
Extra třída :D 10347 příspěvků 18.03.14 16:59

Gratuluji k dcerce :kytka:
Mas to krasne napsane :)
Mohu se zeptat na jmena dcer? :hug:

 
pajinka111
Ukecaná baba ;) 1740 příspěvků 18.03.14 22:09

Gratulace k narození dcerky :kytka:
já měla porody 3 a mám srovnání porodu s epiduralem bez epiduralu, s oxitocinem i bez..první porod 18hod dlouhý, bolel hodně, ale ted po třetím porodu musím říct, že to byl vlastně nejlepší porod..druhý porod vyvoláváný, syn nakonec resucitovaný, nejhoší chvíle mého života, ale naštěstí je vše v pořádku a taky jako ty jsem měla všechny křičící maminky za histerky..už ale vím, jak to to bolý opravdu tak moc, že se to vydržet skoro nedá, taky jsem u třetího porodu řvala jak na lesy:-)prostě to jinak nešlo, ovšem mám naprasklou kostrč a to je bolest ještě na dalších několik měsíců, ale všechny ty moje sluníčka stáli za to :* :srdce:

 
Pajanka
Ukecaná baba ;) 2281 příspěvků 19.03.14 16:12

Závidím ten první porod :mrgreen: Já rodila zatím jen jednou a bylo to dost podobné tomu tvému druhému porodu. Taky jsem si myslela, že u porodu řvou jen hysterky, teď už si to nemyslím :mrgreen: Zezačátku se dokonce PA divila, že se tak držím, že jsem prý fakt statečná. Později, když jsem jí a manželovi drtila ruku a řvala doslova jako kráva, mi to už neříkala :mrgreen: Ale jinak to nešlo, neřídila jsem to, ten řev šel ven sám. Měla jsem pocit, že se mi snad vyvalí vnitřnosti ven z těla, jak to bolelo. Ještě se mi při každé kontrakci chtělo strašně zvracet, ale nebylo co. Řvala jsem, že už to nevydržím. A čekala jsem, kdy omdlím. Dodnes nechápu, jak je možný, že je člověk při tak obrovské bolesti ještě při vědomí. Hlavička syna totiž velmi pevně naléhala na ještě nezaniklou branku, takže to nutilo k tlačení, měla jsem ty finální, nejhorší bolesti skoro dvě hodiny v kuse :zed: Neotvírala jsem se a po zavedení oxytocinu to bylo fakt peklo… Upřímně doufám, že druhý porod bude lepší. Ale po přečtení tohoto deníčku se moje naděje opět zmenšila :roll:

 
Clarietka
Stálice 89 příspěvků 20.03.14 10:48

Gratuluji :kytka:

 
macik33
Stálice 66 příspěvků 20.03.14 10:53

@Balina94 Druhýho porodu se neboj, byl to masakr, ale zase jsem na něj zapomněla neskutečně rychle. A kdybych byla mladší, tak bych šla i do třetího dítěte. Teď už vím, co může nastat, tak bych to snad přežila znova :-). I když je fakt, že na sále jsem chtěla umřít. Díky bohu za krátkou paměť a „mlíko na mozku“ :-). A spousta mých kamarádek, co má děti věkově víc od sebe, si druhý porod užila, že prý byl mnohem lepší, než ten první.

@Ka-tcha Tak takovou „erudovanou“ sestru bych teda u porodu nechtěla mít. Na mě byli naštěstí všichni moc hodní a říkali, ať si řvu, že ví, že to šíleně bolí. Sestra už měla sebou druhý porod, takže znala z vlastní zkušenosti a doktor říkal, že prý jsou tam i horší. O čemž ale pochybuju, protože já řvala fakt fest. Možná mě chtěl jen uklidnit :-)

@obrazek Che che, zavinování dělohy byl opravdu taky „porod“ :-). I já u toho šíleně hekala. U prvního jsem ani nevěděla, že nějakou dělohu mám a teď jsem se nestačila divit. Nechci si ani představovat, jak to musí vypadat u dalších porodů.

 
Andrea.Tom
Zasloužilá kecalka 606 příspěvků 23.03.14 17:10

Já měla ten první vyvolávaný a byl to děs :/ Ještě k tomu, když jsem ho porodila mrtvého :( :'(

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele