Neštěstí ve štěstí

Wink  Vydáno: 13.09.12

Zdá se vám ten nadpis trochu naopak? Asi ano, ale takhle to alespoň přesně vystihuje, z čeho se dnes chci vypsat. I když je všechno nádherné a perfektní, u mě se vždycky najde a našlo něco, co mi to štěstí musí kazit.

Není to tak dlouho, co jsem sem psala svůj první deníček Radost i strach z neznáma, o nečekaném ale bezproblémovém a krásném těhotenství, které si s přítelem oba užíváme, co to jde. Je mi 23, žiji v Londýně a po kraťoučkém vztahu s mým přítelem jsem otěhotněla, nicméně jsme se rozhodli miminko si nechat. Jsme spolu ani ne rok a už jsem ve 29. týdnu, takže ano, hodně brzy na miminko, ale nelitujeme a naopak se z něj jen těšíme! Všechno kolem mého těhotenství je tak nějak ideální. Od začátku žádné komplikace, žádné nevolnosti či bolesti, nic takového. Oliver roste jako z vody, každý večer mu pouštíme ukolébavky a posloucháme přes monitor srdíčko, píšeme mu deníček a lepíme fotky, a hlavně se i přítel snaží. Stará se o mě a pracuje přesčas, abych mohla jít na mateřskou dříve, než jsme původně měli v plánu.

Pracujeme oba v hotelu na 12hodinové směny, takže stání a sezení už na mě začíná mít docela dopad, konkrétně tedy na moje nohy. Ještě si to tu měsíc odbudu a ve 33. tt bych už měla jít na dovolenou, jak já tomu říkám. Už se nemůžu toho posledního měsíce dočkat, budu spát, jak dlouho chci, chci začít chodit plavat, začít cvičit apod. Teď je to spíše tak, že když mám volno, jsem ráda, že mužů být doma a nedělat absolutně nic, protože po pár dvanáctkách po sobě jsem vážně vyřízená. Takže v tom předporodním období mám v plánu jen hezké věci, dobré jídlo, relax a těšení se na Oliho, konečně bez stresu v práci :) Před týdnem jsme se přestěhovali do nového a díky pomoci přítelovy rodiny už je byteček téměř zcela zařízený, máme z něj obrovskou radost a zase jsme o něco šťastnější.

Všichni mě vidí jako nejšťastnější maminku, závidí mi, jak se mám krásné a ano, asi se není čemu divit, protože já nejsem zrovna typ, který by se o své starosti se všemi dělil. Mám v povaze být silná, snažit se starosti potlačovat (hlavně teď, protože ano, chci být jen šťastná a nechci stresovat své dítě ještě předtím, než se vůbec narodí), nemluvím o nich, snažím se je vyřešit sama. A vím, hodně lidí mi řekne, a už jsem to mnohokrát slyšela, že to není dobře, dusit něco v sobě, že je lepší si o tom s někým popovídat. Ale já jsem už prostě taková. Nerada okolí zatěžuji svými problémy, když vím, že mi nemůžou pomoci. S tímhle deníčkem je to trochu jiné, nejde ani tak o prosbu, o pomoc, jako spíše o vypsání se, o úlevu a názor, co by dělali v podobně situaci lidé, které vůbec neznám, což mi přijde asi nejlepší.

Už jsem tu popsala to své štěstí a teď bych začala o tom, co mě trápí a co mi tu moji idylku ze všech stran ničí. Moje dětství (a ani život doteď) nebylo nějak ideální. Mí rodiče se rozvedli v mých 3 letech, a protože mamka měla už z předchozího manželství děti tři (a i o ty se skoro neuměla postarat), byla jsem přiřazena do péče mého otce. Bydleli jsme u babičky, která ale brzy zemřela, a tak jsme byli sami. Můj táta vždycky více pil a ještě když byli naši spolu, bil mamku a pil. Ona nebyla o moc lepší, kolikrát se zdekovala na několik dní a táta se staral i o bráchy, než se po pár dnech flákání kdovíkde byla zase schopna chovat trochu zodpovědně. Když babička zemřela, zkoušeli se dát ještě dohromady, ale nefungovalo to, já mamku nenavštěvovala, neplatila na mě alimenty a moc se o mě nezajímala. K tomu si táta ubytoval doma kamaráda, který se mě v mých 5–6 letech snažil obtěžovat, nikdy jsem to neřekla. Nemám z toho nějaké trauma, byla jsem dítě, a i když jsem věděla, že to, co po mně chce, je špatně, nevěděla jsem, o co jde, a tak jsem radši mlčela.

Dům jsme brzy museli prodat, protože manželka tátova bráchy mu domlouvala, že má právo na půlku peněz, a tak začalo naše stěhování z bytu do bytu. Táta v té době pracoval i noční, takže jsem běžné zůstávala od svých 7 sama doma. Dále jsme pokračovali v obcházení hospůdek a všelijakých zahrádek a mně to ani nepřišlo, protože jsem to neznala jinak. Ve svých 11 letech jsem byla soudem přidělena do péče matky, protože mě jednou v noci viděla sousedka odcházet z domu, když jsem šla hledat tátu do hospody, kde říkal, že se zdrží jen než dopije to pivo, které má rozpité. Ze stěhování k mamce jsem byla nejdříve nadšená, jako ze změny, ale po pár dnech jsem pomalu začínala brečet do polštáře. Bydleli jsme v málem 1+1 v 5 lidech (ztratila svůj byt jen kvůli dluhům svého ex), se sourozenci a jejím tehdejším přítelem. Od rozvodu s mým otcem si vybírala výhradně mladší týpky, kteří byli při nejmenším vždy o ničem.

Od začátku se o mě nikdy nijak nezajímala, nepomáhala mi s ničím do školy a její výchova spočívala v tom, že jsem musela věčně hlídat o 10 let mladší sestru, když ona vyrážela za zábavou. Nikdy mě v ničem nepodporovala, nikdy mi neukázala sebemenší kousek lásky a zájmu. Příliš jsem jí připomínala otce, kterého samozřejmě nenáviděla. Takže ač ani on nebyl ideální rodič, dal mi do života v mém dětství mnohem více než ona. Naučila jsem se s ním samostatnosti, skromnosti, učila jsem se bez problémů a jsem taky hodně optimisticky člověk. Jezdila jsem k němu jednou za 2 týdny a táta pořád popíjel. Jednou se stalo, že jsem přijela v pátek, šli jsme na návštěvu k jeho kamarádovi a ztvrdli jsme tam až do neděle, kdy jsem odjížděla. Myslím, že někdy v pubertě už jsem si to začala uvědomovat, protože jsem se porovnávala s vrstevníky a ti takhle rozhodně nežili. V té době se stala zlomová věc, na kterou vzpomínám jako na nejhezčí období v mém životě – táta šel na léčení.

Od té doby jsme začali jezdit na výlety, začal mít úplně jiný pohled na život, začal se stýkat s úplně jinými lidmi a já jsem konečně mohla prožívat dětství, o kterém jsem se mohla s hrdostí bavit. Tohle bylo jedno velké plus, na druhou stranu ale měl neustále problém s prací, v každé vydržel z nějakého důvodu jen chvíli. Nikdy nic pořádného. Jednou se jakžtakž dařilo, podruhé úplně naopak, že si musel neustále někde půjčovat, ani mamce nemohl pořádně platit výživné, a tak po necelých 4 letech abstinence začal znovu pít, částečně z deprese z životní situace a částečně kvůli ženě, do které se zamiloval. Doteď jí nemůžu přijít na jméno, protože ho jen využívá, když potřebuje. Mám na ni pár úžasných vzpomínek. Táta mi např. na poslední chvíli zavolal, jestli může přijít i s ní, že nemá kam jít. Na Vánoce, na první večeři/Vánoce, na které jsem ho pozvala, na které jsem se tak těšila, na které jsem všechno do puntíku plánovala, přišel opilý s ní! A takhle se to stalo dva roky po sobě, jako přes kopírák. Takže ne, už ji nechci nikdy potkat.

Dále jsem žila u matky, a čím jsem byla starší, tím víc jsem se nemohla dočkat, až se osamostatním. A taky že ano, se střední, na kterou jsem se přihlásila jsem se odstěhovala nejdříve na ubytovnu a později do podnájmu, na který jsem si musela vydělávat sama, protože rodiče na to neměli a taky proto, že matka byla příliš proti tomu, abych si místo učiliště vybrala jazykový gympl, takže odmítala platit za něco, co nepodporuje a co byl „můj výmysl“. Já jsem za tohle rozhodnutí neskutečně ráda, a i když jsem na výšku nešla, byl tenhle krok hodně důležitý, protože nevím, kde bych byla, kdybych z domu neodešla. V té době jsem si začala všímat, co je vlastně v mém věku normální, jak vypadá normální rodina, a našla jsem si přítele, se kterým jsme měli 4 roky krásný vztah.

Momentálně jsem už druhým rokem v Anglii, kam jsem odjela jako au pair a bude to rok, co pracuji v hotelu jako recepční. Jsem tu spokojená a šťastná, jak už jsem se zmínila, ale moje rodina je stále to jediné, co mě stahuje k zemi. Buď je to má matka, žádající mě o pomoc s penězi, nebo můj brácha, který každou výplatu propije během tří dnů, a pak zase měsíc maká. Pořád poslouchám, jak se popral, řídil někde opilý a chytli ho. Už byl málem zavřený, a kdyby z toho nevyklouznul, nevím, co by si udělal. Řekl mi v breku, že by do vězení nešel. Je hodně uzavřený typ a nevím, jak by to řešil. Ve svých 27 letech bydlí stále s matkou a mladší ségrou, o kterou mám taky strach. Té je teď 13 a ani v tomhle věku nenapíše pomalu slovo bez chyby, je na zvláštní škole, přitom kdyby se jí matka alespoň o něco více věnovala, nebyla by vůbec hloupá. Je na svůj věk hodně opožděná, a tak nemám nějaké nadějné představy o její budoucnosti.

Mým hlavním problémem je ale aktuálně otec. Pije zase jako kdysi, spí po kamarádech, protože nemá pořádnou práci a nemá na nájem, kolikrát už nemá ani na jídlo, až jsem mu párkrát musela poslat nějaké peníze, protože už vážně neměl ani korunu. Neustále se v tom topí, z bláta do louže a z louže do bláta. V březnu jsem mu zaplatila letenku sem, aby si vyřídil určitou věc, kterou potřebuje pro práci tady, a slíbila jsem mu, že se pokusím mu najít práci. Hodně se na to upnul, a když jsem pak neměla čas kvůli své vlastní práci a starostech tady, byl hodně zklamaný. Poslední dny s ním zase řeším to samé, sehnala bych už i tu práci, ale potřebuje hned při příjezdu zaplatit poplatek agentuře za ubytování na měsíc dopředu a samozřejmě na jídlo a letenky. Dohromady je to skoro 15 000, které já teď prostě navíc nemám, i když jsem řekla, že tu půlku bych asi nějak sehnala, s tím že by mi každou výplatu dával něco zpět.

Jenže problém je, že on si ani tu půlku nemůže nikde půjčit a bez ní prostě neodjede. Spí zase u jiných známých, ale už si tam připadá nežádoucí a před pár dny mi psal, že odtamtud odejde, že sice neví, kam půjde, ale nějak to dopadne. Řekla jsem mu, ať nikam nechodí, že se to ještě budu snažit nějak vyřešit, na to mi řekl, že se s tím nemám tak trápit. Ale jak to mám sakra házet za hlavu, když nemá pořádně kde bydlet, nemá pořádnou práci a už skoro ani na jídlo? Jsem jeho jediné dítě, rodiče už mu umřeli a jeho starší bratr taky žije od výplaty k výplatě a má svůj život. Možná je sobecké nad tím takhle přemýšlet, ale nechci mu platit letenku, aby se dostal k nám a bydlel u nás mezitím, než si něco najde. Jednak protože začínám nový život, a když to řeknu hnusně, nechci už řešit žádné trable, chci být šťastná, užívat si těhotenství a ne se pořád nad něčím stresovat, jakoby toho do teď nebylo dost. Na druhou stranu taky nemám peníze na to živit ho tady, pokud by nastala situace, že ta práce z nějakého důvodu nevyjde, a když už tu jednou bude, asi už ho nebudu moci jen tak poslat zpátky do ČR, když vím, že tam nic a nikoho nemá.

Nebyl to nikdy ideální otec, ale něco mi do toho života dal a vždycky mě na rozdíl od matky miloval, respektoval a podporoval, a já ho za to taky nade vše miluji jako svého otce. Už vážně nevím, jak v téhle situaci dál. Bojím se, že pokud něco neudělám, bude z něj bezdomovec nebo si něco udělá (když jsem byla malá, měl tyhle myšlenky). Ale na druhou stranu, nemám na to ani finance, ani sílu. Malý se má za dva a půl měsíce narodit, já jsem totálně ve stresu, ale nechci být, alespoň od momentu, kdy se nám narodí.

Přítel ví o celém mém životě, ale neví, že s tátou jde až tak do tuhého. Sem tam mu řeknu, že mi napsal něco špatného, protože neudržím pláč, ale víc o tom nechci mluvit, protože vím, že by mi to asi nepomohlo. Jeho rodiče už do nás investovali mraky peněz, když moji nemůžou a já nechci, aby je žádal o peníze, vysvětloval jim tuhle situaci a už vůbec ne, aby jim lhal, na co ty peníze potřebujeme. A to ani nevím, jestli by nám další dát mohli. Mám toho vážně plnou hlavu, mám pocit, že mi každou chvíli praskne. Pořád něco řeším, pořád mám o někoho strach a připadá mi, že se celý život o někoho starám. A teď, když se konečně chce někdo starat o mě, když jsem konečně našla taky kus štěstí pro sebe, chci ho u sebe udržet a nepustit, protože teď už na světě nebudu jen pro sebe, ale pro někoho dalšího, kdo mi roste pod srdcem a svou energii a čas chci věnovat naplno jemu. Ale pořád to, jak vidíte, nejde.

Ufff, strašně jsem se rozepsala (a to jsem se snažila nepsat vše! :D) a moc se omlouvám, ani si nejsem jistá, jestli to půjde ještě takhle dlouhé zveřejnit a ani se mi to nechce po sobě číst a opravovat. Ale trochu se mi ulevilo, že jsem se z toho vypsala, a i když mi nějaký zápisek nic nevyřeší, ty deníčky mají své kouzlo. Jsem za tenhle život vlastně ráda, věřím tomu, že jizvy dělají charakter, a kdybych měla situaci doma lepší, nebyla bych tím, kým jsem a nebyla bych tam, kde jsem. Ale občas už je toho na mě prostě moc a nezvládám to… jako třeba teď. Děkuji všem, kteří dočetli až do konce a přeji všem jen to nejlepší!

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.5 bodů
 Váš příspěvek
 
e-lili
Echt Kelišová 9310 příspěvků 13.09.12 07:48

Ja bych rozhodne rodicum nedavala penize. Pokud je stejne propijou.
Mysli na sebe a svou rodinu.
Nic rodicum nedluzis, sou dospeli tak at se o sebe postaraj sami jak chcou.

 
Wink
Kecalka 263 příspěvků 13.09.12 08:11

A jeste bych chtela dodat, ze na me ma samozrejme tohle neustale stresovani ma i negativni vliv co se tyce me nalady. Jsem pak protivna i na pritele a to je to posledni co chci, kdyz on je zrovna ten, kteremu na me zalezi. Ale neudrzim to…jsem protivna a naladova na nej, ani v praci se mi dobre nepracuje, delam za recepci, tudiz se schazim denne s mnozstvim lidi a nemuzu byt mysli nekde mimo…A jen jako reakce na prvni komentar…marce jsem penize nikdy nedala, max jsem ji nabidla, ze segre zaplatim pulku taboru, mesicnik apod. A tata kdyz uz je na tom penezne hodne spatne, tak nepije. Nepropije posledni korunu aby pak kvuli tomu nemel co jist. A ja mu poslala neco jen vzdycky, kdyz uz se jinak nedalo…a jen tolik aby nemohl rozhazovat.

 
Wink
Kecalka 263 příspěvků 13.09.12 08:18

A tatka tu moznost zacit zit a pracovat tady bere jako prilezitost zacit novy zivot. Bez utapeni se v alkoholu…vim, ze na to ma. A sama bych to moc chtela samozrejme. Ve svych 50 si nemyslim, ze je az tak stary, aby uz nemel v zivote svuj smysl a vyznam. Chtela bych, aby ho znovu nasel…:/

 
pst007  13.09.12 08:32

Hele mám kamarádku, která léta ničí sebe i svou rodinu kvůli tomu, aby pomohla matce, která je podobného typu. Smutná zkušenost - čím víc pomáhá, tím víc ona od ní vyžaduje a tím míň se ta máma snaží sama. Pozor na to. Pokud mu tu letenku zaplatíš, připrav se i na to, že se může stát, že ho budeš mít v Anglii kompletně na krku, s bydlením, platit mu alkohol, všechno. Jako hpolož si otázku; hledá si tu práci v čechách opravdu poctivě? Bude opravdu vzorně pracovat, pokud práci dostane? Bude opravdu platit ten byt atd., neudělá si/tobě dluhy?

 
monifix
Závislačka 2638 příspěvků 13.09.12 08:43

Měla by jsi myslet hlavně na svojí rodinu, co budeš za chvilku mít. Já vždycky říkám, že rodiče se o nás starají když jsme děti a my bysme jim to měli vrátit až se o sebe nebudou moci postarat sami. Ale myslím si, že ta chvíle ještě nepřišla…píšu z vlastní zkušenosti. A hlavně, o tebe se tsky nikdo nepostaral… Já vím, je to tvuj táta, ale všechno má své meze…příjemné těhulkování a hodně štěstí!!

 
Andrella
Kecalka 258 příspěvků 13.09.12 09:17

Musis byt hodne silna holcena, a hlavne jsi zodpovedna, vse zle je k necemu dobre, pristup tvych rodicu v detstvi te zocelil a osamostatnil, to je poznat z toho co pises, a hlavne jsem to mela trochu podobne a ted je to skoro stejne, taky s pritelem cekame a jeho rodina nas strasne podporuje, kupuji kocarek, prispivaji na postylku apod, a nasi nemuzou dat nic, protoze rodinu matka zadluzila pujckami snad ode vsech moznych instituci co ji neco dali. Rada? Az vy budete mit vsechno co potrebujete a chcete, a hlavne vse pro malyho, pak teprve res, jestli mas na to tatovi pomoct, uvedom si, ze oni ti dali tezky detstvi, taky meli volbu, proc oni neodjeli s tebou kdyz jsi byla mala treba do te anglie a nesnazili se? kazdy ma volbu a tvi rodice si vybrali tu, ve ktere na to kaslou, tudiz ted kasli ty na ne, postarej se o svou rodinu, pak teprve jestli se ti do toho bude chtit, tak o okoli. A nestresuj se a tes se na miminko:) Musis byt moc hodna holka:)
Drzim palce at se vse dari :hug:

 
Zuzza0
Závislačka 3987 příspěvků 13.09.12 09:18

Ikdyž otec tebe miluje a ty jeho, už bych mu nepomohla…bohužel je to hrozné, ale po tvé zkušenosti…opravdu si myslíš, že začne makat a přestane pít? a o co hůř, když by byl blízko vás, neměla bys strach o miminko? co kdyby ho někdy vzal do náručí opilý? radím udělat tlustou čáru za minulostí, nikomu už v čr nepomáhat, ať je to tvá rodina nebo není…začni si užívat svůj život a dej tomu malému to, co ty jsi nikdy nedostala…moc a moc držím pěstě!! :hug:

 
Mishha  13.09.12 09:20

Opravdu jsi to nikdy neměla jednoduché :( Na tvém místě bych se zaměřila na sebe a své miminko :) Co se týče tvé matky, tak tu bych určitě nepodporovala (mám z toho dojem, že tě akorát zneužívá a jde na to přes tvou sestru - navíc by své nároky v budoucnu mohla zvyšovat). Ona si pořídila tvou sestru, ne ty, takže postarat by se měla ona. Však je jich vydělávájících v rodině víc, tudíž její syn nemusí veškerý výdělek propít a může také přiložit ruku k dílu. Ostatně, když je někdo opravdu v takovém srabu, tak si rozmyslí, jestli to co má propije nebo si za to pořídí jídlo.

Ohledně tvého tatínka… Opravdu si nemyslím, že když přiletí za tebou, tak se najednou svět stane lehčím. Řekla bych, že v Čechách si spíš najde práci než v zahraničí (Jak je na tom s jazykovou vybaveností? Případně kde má zaručeno, že by tu práci získal a nepřišel by o ni stejně jako v Čechách?). Problém není v tom, kde žije. Vím, že ti na tvém tatínkovi záleží, ale opravdu není rozumné, aby letěl k vám. Bude ti to akorát komplikovat. Nevím, jak to přesně chodí, ale kdyby se stal bezdomovcem, tak přeci jsou nějaká střediska, kde si můžou vydělávat (uklízet veřejné prostory, prodávat časopis Nový Prostor a další aktivity).

A jak píšeš ty, tvůj přítel si nezaslouží, abys na něj byla nepříjemná, protože tě miluje :srdce: a dělá pro tebe a pro mrňouska co je v jeho silách. Dle mého názoru bych se zaměřovala opravdu tam, kde to má smysl a budoucnost. Tzn.: na svého přítele a miminko.

Hodně štěstíčka přeji, krásné a zdravé miminko a co nejméně starostí :hug:

 
BLeaa  13.09.12 09:55

Zdravím moc hodnou holku! :)

Opravdu dlouze a hezky napsaný deníček, chválím. Nicméně příběh hodně smutný..ale uvědom si, že to neštěstí se netýká Tebe! To, že po Tobě chtějí peníze, a pomoc - jsou dospělí, přeci. A pokud takovýmto způsobem žijí dodnes, celý život, promiň, ale jiné to nebude. Prožila jsi si své, a hlavně si se našla, a postavila na vlastní nohy, teď čekáš miminko, nejkrásnější dar, svou rodinu. Starej se jen o to, abys dala vše své rodině! Tvému synovi a manželovi. Nad ničím jiným bych nepřemýšlela. Mám za sebou něco podobného, a jako Ty, jsem se našla, mám úžasného přítele, a díky němu a jeho rodině zapomínám na svou rodinu. Kdy Ti zavolali, a zeptali se, jak se máš? Jen když něco potřebujou. Přeji mnoho sil, štěstí, zdraví a nestresuj se pro to. Těš se na toho broučka, kterého nosíš pod srdíčkem :) :hug:

 
Kamča.dalmatinka
Hvězda diskuse 46984 příspěvků 13.09.12 10:20

Ahoj. Trochu tohle znám a věř mi že tim že mu peníze posíláš ho vlastně podporuješ v tom pití. Neposílej mu ani korunu! Peníze mu teda šetři když máš pocit že mu musíš pomoci a našetři na ten novej začátek u vás, ale nepodporuj ho v tom aby pil. Když má na chlast tak má i na ostatní a jestli né at nechlastá.

Když mu chceš pomoci tak pouze učelově, né takto…

 
Kamča.dalmatinka
Hvězda diskuse 46984 příspěvků 13.09.12 10:20

Ahoj. Trochu tohle znám a věř mi že tim že mu peníze posíláš ho vlastně podporuješ v tom pití. Neposílej mu ani korunu! Peníze mu teda šetři když máš pocit že mu musíš pomoci a našetři na ten novej začátek u vás, ale nepodporuj ho v tom aby pil. Když má na chlast tak má i na ostatní a jestli né at nechlastá.

Když mu chceš pomoci tak pouze učelově, né takto…

 
Kamča.dalmatinka
Hvězda diskuse 46984 příspěvků 13.09.12 10:20

Pardon vloženo milionkrát :mrgreen: :oops:

Příspěvek upraven 13.09.12 v 10:21

 
becky87  13.09.12 10:59

Zdravim, moc sikovnou zenskou :kytka:

No tak ja asi budu jedina, ale ja bych otci pomohla.Ale jen v tom pripade, ze bych mu nasla praci a bydleni, vice uz by bylo na nem, jak si se svym zivotem nalozi.Tu pomocnou ruku bych mu podala, ale ne ve financni podobe, nybrz jak uz jsem napsala, prace bydleni.

Ja zase verim, ze kazdy, ma pravo na novej zacatek.Si opravdu hodna dcera. Drzte se.

 
jediný andílek
Ukecaná baba ;) 1032 příspěvků 13.09.12 11:08

Odpověděla jsi si sama, máš svou vlastní rodinu, buď konečně šťastná a užívej si života. Žádné krásné dětství jsi neprožila, rodičům njsi nic dlužná.

 
melounek00
Kecalka 262 příspěvků 13.09.12 11:12

Ahoj,

taky tohle trochu znám..U nás hodně pila a dosud pije moje máma..S přítelem jsem také byla velmi krátce a otěhotněla jsem…Pak přišel čas kdy bylo třeba se rozhodnout, jestli se stále snažit mámě pomáhat a sama kvůli tomu být neustále špatná nebo se na to prostě vykašlat a jít si za svým..Šla jsem si za svým a nelituji toho..

Svým rodičům jsi pomáhala až až..Jsou to dospělí lidé, kteří by měli být samostatní a schopný se o sebe postarat..Možná právě otci pomůžeš tím, že mu pomáhat nebudeš vůbec..Třeba ho to donutí se opravdu postavit na vlastní nohy…Pokud máš strach, že si něco udělá (soudím dle toho co jsme měli doma), myslím, že si nic neudělá..Naše máma se jakoby pokusila několikrát si něco udělat, nesčetněkrát o tom mluvila, ale vždy to bylo jen proto aby jsme za ní běhali a litovali jí..Lidé, kteří si chtějí ublížit o tom nemluví, prostě to udělají…

Jsi velmi statečná a silná osobnost…A teď přišla ta správná chvíle abys šla svou vlastní cestou..Máš nárok na to být úplně šťastná..Nech otce ať zkusí se svým osudem zabojovat sám..Ty si krásně užij zbytek těhotenství a příchod malého..Tyto chvíle nikdy nevrátíš, tak si je nekaž…Přeju hodně štěstí..Ať vše dopadne jak nejlépe může… :hug:

 
mmuerka
Závislačka 4359 příspěvků 13.09.12 11:29

Taky si myslím, že by ses teď měla zabývat jen sama sebou a svojí rodinou. Navrhni otci, ať jde na léčení. Pak ať si najde nějakou práci v Čechách a tím si vydělá na poplatek agentuře. Už mu nic neposílej! Přeju ti pevné nervy, ať vše dobře dopadne :kytka:

 
Miš-El
Závislačka 3063 příspěvků 13.09.12 11:42

Pokud máš takovou rodinu tak bych s nima ani neudržovala kontakt. Možná je to sobecké, ale jsou dospělý a měli by se o sebe postarat sami. Ty máš teď svůj život, který ti zanedlouho obohatí miminko a ty se stresuješ :zed:

 
Balua
Kecalka 194 příspěvků 13.09.12 11:53

Ou neber ho k sobě je to krute ale v praze je mraky hlidacih agentur i s ubytovanim zdarma není to žadna hitparada ale dobry začatek..berou tam pravě starší lidi co nemaji kam jit ale i mlade kluky.ja taky takhle začinala jako jedina ženska u nich.. s tim rozdilem že jsem měla kde bydlet.. penize jsou tam slušny ale hnany hodinama asi jako všude. čas na piti mit nebude. jedna z nich kde jsem dělala je briston pak adas je jich fakt mraky a neberou ohled na věk
držím pěsti

 
Lenula-xy
Kelišová 7398 příspěvků 13.09.12 13:28

JÁ BYCH TAKY TEĎ MYSLELA VÍC NA SEBE, I KDYŽ TO MOŽNÁ ZNÍ SOBECKY. ŠANCÍ MĚLI RODIČE MNOHO A NIKDY NIC, TAKŽE SE BUDEŠ STRESOVAT JEŠTĚ VÍC, AŽ TAM OTEC BUDE A KVŮLI ALKOHOLU HO ZASE VYHODÍ Z PRÁCE A BUDEŠ HO MUSET ŽIVIT, MIMINKO DO TOHO, PŘÍTEL A JEHO RODINA TAKY NEBUDOU URČITĚ NADŠENÍ A TY SE BUDEŠ OPRAVDU JEN STRESOVAT A PODEPÍŠE SE TO NA VAŠEM VZTAHU. TAKŽE TI PŘEJI, AŤ TO DOBŘE ZVLÁDNEŠ, MOC DRŽÍM PALCE, JE TO TĚŽKÉ :hug: :hug: :hug:

 
daja87  13.09.12 13:55

Držím Vám všem palce, ať to dobře dopadne. mysli teď hlavně na sebe a na malého :hug:

 
burgundy
Ukecaná baba ;) 1456 příspěvků 13.09.12 14:27

Holka, máš to hodně těžké, ale narodila jses ty jim a ne oni tobě, jsou dospělí, svéprávní, zodpovědní za své životy..

 
hanak  13.09.12 15:49

Nedávala bych peníze a vyměnila bych sim kartu.
Nic proti, ale tví rodiče ti v životě nepomohli, nepřipravili tě na budoucnost, musela jsis jí vydřít. Pokud se budeš stále ohlížet do minulosti, nikdy nebudeš šťastná, musíš udělat jednu velkou tlustou čáru a začít žít pro sebe a pro miminko.
Prostě svazky s minulostí přetrhat. Napsala bych každému z rodičů dopis, kde bych jim vysvětlila, proč jsem se rozhodla tento krok udělat a dál už bych je nekontaktovala. Oni svůj život žili - žijí, jak umí - neumí.. ale nemusí ho celoživotně mrvit i tobě. Každý dostal svou šanci, oni tu svojí projeli na celé čáře!!

PS: otce v žádném případě k sobě neber! Pokud to uděláš, je jen otázka času, kdy ti on udělá ze života peklo, kdy se ti kvůli jeho chlastu rozpadne vztah, kdy se na tebe budou lidé dívat skrz prsty jako na TU, která tohodle týpka doporučila a on je takový nefachačenko. To bys opravdu chtěla?

Příspěvek upraven 13.09.12 v 15:51

 
anonymka z UK  13.09.12 17:22

Ahoj, predem se omlouvam za anonym…nebudu ti radit, jestli pomahat nebo ne…
K tem co radi nepomahat, je to opravdu velmi tezke, byla jsem ve stejne situaci, ale s matkou. Milionkrat jsem ji tahala ze s.acek a milionkrat si rekla, ze uz je to naposledy. Clovek asi musi mit neco v sobe, ze stejne nedokaze odmitnout pomoci nekomu, kdo to potrebuje. Castecne i kvuli tomu jsem si rekla, ze v cizine mi bude lepe, ale jak asi sama vis, zas tak moc to neresi, akorat je komplikovanejsi pomahat na dalku. Kdyz to velmi velmi velmi zkratim, tak ja svoji matku nakonec taky vzala sem, jeste jsme si prozily neskutecne peklo samozrejme, potom se nam zadarilo najit pro ni praci pres agenturu, ona maka, je za to neskutecne rada, dokonce ji tam chteji dat contract, takze dela a na piti uz neni nejspis cas, hrozne se tesi na male, rodim take za dva mesice. Ale nebylo to lehke, take jsem chtela byt cele tehotenstvi vklidu, ona bydlela s nami, nekolikrat chlastala do nemoty, udelala mi tu ostudu, ja mnohokrat brecela a byla na dne a bala se o malicke. Uz jsem ji vytiskla tenkrat i terminy letu zpet do CR. Nakonec se to otocilo a klapla ta prace. Ona se odstehovala kousek dal od nas a uz je to jak ma byt. Ted uz je snad vse na dobre ceste a doufam, ze ona tuhle svoji sanci nezahodi :zed: Samozrejme jsem si rikala, ze tohle je „opravdu“ moje posledni pomoc a jestli ji budu nucena poslat zpet, tak uz o nas v zivote neuslysi a ani neuvidi sve vnouce. Ale kdovi jak by to nakonec zas dopadlo ze…
Chtela jsem ti jen napsat svuj pribeh kvuli tomu, aby jsi vedela, ze i happy end se nekdy muze konat ;)
Preji ti hodne moc sil, aby jsi tyhle situace zvladala aspon trochu s nadhledem, at uz se rozhodnes jakkoliv, pomoct ci nepomoct :hug:

 
Wink
Kecalka 263 příspěvků 13.09.12 18:02

Dekuji vsem za komentare. Za kazdy nazor. Chci jen jeste dodat, ze tata ted nepije, co bydli u znamych, pomaha jim s cim se da za to, ze ho tam nechavaji. Zni to smesne, ale nechal si dokonce ostrihat vlasy, na ktere si nenechal 5 ley sahnout, protoze kdyz novy zacatek tak se vsim vsudy. Jsem s temi znamymi v kontaktu a rikaji, ze ten odjezd bere jako velkou sanci zacit znovu. Myslim si, ze neni ten typ, co by si me pomoci nevazil. Sam se snazi si najit v CR i jednorazove prace, neustale kouka na netu na ty nabidky tady a pise mi kdyz neco najde, jestli bych o tom nezjistila vic. Ale nedari se ani jemu. A uz tomu prestava verit. Psal mi ze je mu trapne, ze vi, ze delam az moc pro nej a ze bych se ted mela hlavne ted starat o sebe a maleho a ne o nej. On se me o ty penize nikdy neprosil. To ja se mu snazim pomoctn protoze mi to proste neda. Nemuzu to jen tak ignorovat, kdyz vim, jak na tom je. Na jednu stranu ano, uz chci byt sobecka a na vsechno se vykaslat, ptz uz na to nemam. V praci me to hrozne ovlivnuje. Kdyz mi napise neco, ze uz to vzdava, ze neveri, ze vubec nekam odjede a ze od tech znamych odejde…probrecim pulku sichty a jsem mimo. Pracujeme s pritelem spolu a uz jsme byli jednou oba na koberecku, protoze pak nas to v praci ovlivnuje oba ty moje stavy a delame oba chyby. Jak tady rikate, taky nechci aby tu jel dokud nebude mit jistotu praci a ubytko ptz u nas doma ho mit nechci. A taky si rikam, ze pokud mu ten odjezd tady vyjde, je to posledni vec co pro nej delam a jestli tu praci ztrati. Urcite ho nebudu chtit zivit ani ubytovavat tady…
Proste kdyz to shrnu jsou to starosti a vubec nic dobreho pro mou psychiku v tuhle dobu. Ale je to jednou muj otec a neumim se zaseknout a byt lhostejna. Vim, ze vsichni mate alespon v necem pravdu. Ale neni to jednoduche se na nej uplne vykaslat a mit v hlave, kdovi kde vubec mam otce, kdovi co dela a jestli je vubec jeste nazivu :(

 
Anonymní  13.09.12 19:05

Ahoj, já si taky netroufnu radit, jen napíšu svoji zkušenost. Válčíme v rodině s alkoholismem mojí mámy snad už přes 20 let. Moje dětství tím bylo docela poznamenané, vygradovalo to vše nástupem do léčebny před 15 lety. Dlouhá léta abstinovala, ale zas sem tam byla úplně mimo kvůli lékům proti bolesti, je hodně nemocná. Někdy to bylo lepší, někdy horší. Vždycky, když si člověk začne myslet, že už to bude v pohodě, přijde další pecka. Moje těhotenství byla celou dobu ok, nadšená z vnoučete, a když bylo malé 10 dnů, nevracela se s kočárkem. Našla jsem ji úplně mimo a malá bez zavinovačky, roztržený svetřík a celá od trávy. Já jsem z mámy ani nedostala, co se vlastně stalo a byly jsme 24 hod. na pozorování v nemocnici. To byly ty nejhorší dny mýho života. S mámou mluvím, od té doby se nikdy nestalo, že bych z ní měla byť jen špatný pocit (vždycky jsem to vycítila, že je divná i z malých nuancí v chování, které třeba můj muž nepoznal a ten den taky, jen jsem si myslela, že se mi to zdá :,( ). Od té doby jí malou nenechávám, jen pokud jsem max ve vedlejší místnosti a po předchozí zevrubné tiché prohlídce. A jen na chvíli..
Takže jestli chceš pomoct, a jestli se dá otec do pořádku, nikdy zcela nepodlehni pocitu, že nemůže nastat recidiva a nic nemůže vyvést. Protože může :cert:.
Snad je anonym pochopitelný.

 
Conulka
Ukecaná baba ;) 2308 příspěvků 13.09.12 20:15

Ahoj, už jsem kdysi četla tvůj první deníček a moc Vám držím palce :palec:

Jinak k tvému problému - bych si položila otázku, jestli kdyby jsi ty potřebovala pomoc, tak jestli bys jí od nich dostala - no a pak podle toho co si odpovíš bych to buď zazdila nebo bych pomohla
Z vlastní zkušenosti doporučuji nepomáhati, zní to drsně, ale je to tak - u nás bylo vše ok až na otce, který pil jak blázen od mých 10ti let. Byl to ublížený lítostín, kterému se nikdy nic špatného nestalo a pil jen tak, kdyby měl důvod asi bych nenáviděla míň.
Jo mimochodem jak víš, že nepije - to Ti řekl on??? Promiň ale haha
Prosím tě mysli na sebe

 
marketa612
Zasloužilá kecalka 878 příspěvků 13.09.12 20:50

Myslím, že kdyby skutečně nepil, tak 15000 od března našetří!!! určitě dává něco známým kde žije, ale pokud bych byla sama, a od mého snu by mě dělilo pouhých 15000!! Je to těžký říct, nepomáhej otci, ale alkoholikům se nedá věřit.

 
Wink
Kecalka 263 příspěvků 13.09.12 21:01

Ahojky, dekuju za prispevek a taky ze sis precetla oba denicky :) Ten prvni jsem psala v mnohem lepsim rozpolozeni. Ze nepije nevim od nej, ale od zname u ktere ted bydli. Jsem s ni v kontaktu a rikala mi, ze co je u ni, vubec nepije. Snazi se pomahat a jen sedi na kompu a hleda praci nebo objizdi agentury. Takze na to nekasle, ale nejak se nedari. Tady v Anglii je hodne praci nenarocnych na jazyk, ale zase potrebuje penize na zacatek…na ubytovani, letenku, poplatek agenture atd. Je to dohromady nejakych 15 tisic. My mame penize v zaloze, ale z tech ja brat urcite nechci a vubec bych se stydela to jen navrhnout priteli. A ikdyz vyplatu by mel tydenni a mohl by mi to v podstate hned vracet, nechci tuhle moznost promyslet, protoze nikdy nevim, co se muze stat a £500 ted pro nas neni vubec malo, ikdyz je treba jeste nejakych par mesicu ani nebudem potrebovat a budou nam jen lezet na uctu.

 
Bobsh
Závislačka 3671 příspěvků 13.09.12 22:08

Já bych tedy nepomohla. Ono člověk když chce, práci si najde. I když třeba špatnou, ale do začátku je určitě lepší dělat něco než nic, ono taky neustále hledat je lepší než začít opravdu pracovat. Do UK bych ho nebrala protože to bude pro vás kotva, budeš jediná na koho se bude moci obrátit a nedopadne to dobře. Je třeba přeříznout pupeční šňůru a začít žít svůj život. Změna může začít i doma v čr a až si vydělá na cestu, pak bych nad tím začala uvažovat, že to myslí opravdu vážně. Ale ono je třeba taky pro to něco udělat. Je to můj názor, tak se nezlob, ale jinak tobě a příteli a maličkému držím palce.

 
Mišanila  13.09.12 22:43

Chápu, že chceš pomoct, ale nevěřila bych, že zrovna v téhle práci, kterou by jsi mu případně našla, vydrží. Pokud dosud nevydržel dlouhodobě nikde, proč by najednou měl?
A být v cizí zemi sám, bez jazyka, známých, rodiny, jen tam mít tebe, to je sakra těžká a stresující situace i pro mladýho a zdravýho, natož pro staršího chlapa, který je asi psychicky labilní a alkoholik. Podle mě bude stačit málo a je velká pravděpodobnost, že pít začne, práci nechá…

Já nějak neveřím v zázraky a že by si práci udržel a sekal latinu, tomu dávám malinkou šanci. Musel by se nejdřív podorobit léčení, vyléčit se, někde delší dobu pracovat a pak bych o něčem takovém uvažovala. Ale je možné, že i zázraky se někdy stát můžou, to je fakt.

Každopádně nemáš to jednoduchý a jsi hodná dcera, někdy si rodiče ani takové děti nezaslouží.

 
simeda
Kecalka 208 příspěvků 13.09.12 23:29

Taťka může zkusit azylák, tam mu pomůžou. Měl by jít znova na léčení, najít si práci, ušetří nějaké peníze a může za vámi. Řekněte mu, že byste ráda dědu, který bude malýho milovat a rozmazlovat… Pokud mu pomůžete sehnat práci, tak snad i bydlení blízko vás se najde. Mamka asi moc pomoc nechce, ale se sourozenci udržujte kontakt, to by vás později mrzelo, kdybyste je odřízla.

 
simeda
Kecalka 208 příspěvků 13.09.12 23:30

Doplnění: přeji mnoho sil, sluníčka a úsměvů :-)

 
veronika12345
Kecalka 394 příspěvků 15.09.12 16:18

Já mám ten samý problém se svou matkou, snažila jsem se jí všelijak pomáhat, ale pokaždé to dopadlo stejně, je alkoholička a to ji změnilo v sobeckou osobu, která spoléhá na soucit druhých. Já jsem za ní udělala tlustou čáru, to jediné my pomohlo odprostit se od věčných problémů s ní. Držím ti pěsti ať to u tebe dopadne lépe a hlavně si užívej své nové rodiny, to je tvoje budoucnost :potlesk:

 
rawala
Ukecaná baba ;) 1813 příspěvků 15.09.12 19:21

Jsi silná a obdivuji tě! určitě buď vklidu kvůli malému, já jsem se dost stresovala když jsem byla těhotná a moc toho lituju! zatím ale musím zaklepat, že malý je hodný! Takový zážitky jsou dost drsné! nevím proč někteří lidé mají děti, když se k nim neumí chovat!!! ale ty bude výborná maminka! ať se vám daří a jste zdraví! :hug:

 
Veveří
Ukecaná baba ;) 1492 příspěvků 15.09.12 21:40

Tvůj otec si bohužel bude muset pomoct sám, ty nemáš problém, má ho on a jedině on, pokud bude doopravdy chtít, se z toho srabu může dostat.
Obávám se, že i kdyby jsi stokrát chtěla, nemůžeš mu pomoci, pokud v tom je závislost na pití. Zaměř se na dítě a na svoji rodinu, táta se musí postavit na nohy sám. Ani práce v GB ho nezachrání, pokud pije…teď tady máme prohibici, třeba mu to trošku pomůže :nevim:

Vložit nový komentář