Neštovice III - jak nás nemoc spojila s báječným světem běhu

oggyaozzy  Vydáno: 11.09.14

Pomalu zjišťujeme, co všechno ta proklatá nemoc napáchala na našem Tobíkovi. A bohužel to pravděpodobně budou celoživotní následky. Každý den hledáme cestu ven od všech starostí a jednu doslova Báječnou nám asi osud přihrál do života. Tak jsme se jí chytli a jen tak se jí snad nepustíme.


1 komentář


1 komentář


4 komentářů


3 komentářů

- s kočárem běží můj muž

Mé poslední vyprávění skončilo před loňskou dovolenou. Bylo to rok a půl od propuknutí nemoci, kdy náš Tobík po relativně mírném průběhu neštovic prodělal několikanásobnou mozkovou příhodu, dlouhou hospitalizaci, náročná vyšetření, to vše s diagnózou varicellové vaskulitidy (zánět cév v mozku následkem znovuprobuzení neštovicového viru). Levostranné ochrnutí. Dlouhá léčba v nemocnici i doma, hledání vhodné rehabilitace, lítání po doktorech a opakovaných rezonancích v narkoze. Dovolenou jsme opravdu potřebovali jako sůl…

Itálie je naše srdcovka, jezdíme každý rok, vsadili jsme na jistotu. Bohužel neproběhla úplně podle našich představ, asi nebyla ideální volba vzít s sebou dvě rodiny známých, neklapalo to.

Děti si to naštěstí ale užily, Tobík nabral síly a já vyčistila hlavu občasným během po pláži. A to se mi v hlavě zrodil nápad – jak po dovolené využít volná dopoledne? Jak do toho zapojit Tobíka, pro kterého nemám jiné hlídání, než manžela, který přes den pracuje (a já pak zase celá odpoledne)? Koupíme si běhací kočárek!!!

A jak jsme vymysleli, tak jsme provedli. Za týden byl doma vymazlený Charriot a začaly společné výběhy. Krátké, dlouhé, pomalé i rychlejší, ale nemusela jsem složitě řešit hlídání. Malý si kočárek zamiloval a rázem byl svět růžovější…

Ještě během prázdnin jsem se zúčastnila závodu na 5 km v Olomouci, kde jsem zahlédla holčiny v nádherných tričkách. Hned doma jsem zagooglovala a objevila Báječné ženy v běhu. A závislost se rozjela na plné obrátky. Včetně velice brzké (září 2013) registrace na Pražský půlmaraton 2014 – z hecu, no. :-)

S koncem léta také ale přišel návrat do reality. Adélka do školky, Tobík další kola rehabilitací – nejvíc mu vyhovovala ergoterapie – doslova se zamiloval do sympatické terapeutky (a trvá mu to dodnes). Kolečko po doktorech a domluva na další rezonanci v prosinci loňského roku. Dost hektický podzim, pár banálních nachlazení, která ale Tobíka vždy hodila pohybově dost zpátky. Práce, běhání, školka a kroužky pro malou.

Nějak se ten podzim překulil a prosinec byl za dveřmi. Termín 21. 12. jsme doslova ukecali přesunout na 14. 12., přeci jen jsme si chtěli užít vánoční přípravy. Nervozita byla, to je jasné, přece jen šlo zas o narkózu.

Nástup do nemocnice byl ve čtvrtek – musela jsem pořešit hlídání Adélky, abych s klukama mohla být v nemocnici až do večera. Hlídání máme komplikované a i tentokrát z toho zase byl pro mého taťku problém, což mě mrzí moc. No ale není energie řešit ještě tohle.

Tobík absolvoval náročné odběry a anesteziologickou konzultaci, vyšetření EEG a do večera pobíhal po oddělení a kochal se nazdobeným vánočním stromečkem – no stress.

V pátek jsem odvezla Adlu do školky a frčela za klukama. Tobí celkem obstojně zvládl hladovku a kolem poledne dostal premedikaci. Akorát že s ním vůbec nic neudělala. Chlapeček z vedlejšího pokoje okamžitě odpadl, náš byl stále v pozoru. Takže i definitivní uspání byl zase „zážitek“. Vyšetření trvá cca 40 minut a když vyjížděl z tunelu, už se obracel na všechny čtyři. Jak byl u nás, zase odpadl. Probouzení trvalo dlouho, plakal zmateností, ale dalo se to zvládnout.

Již v podvečer jsme se dozvěděli předběžné výsledky – opětovné zmenšení těch největších ložisek a hlavně žádné nové. Jen se to nejspíš nikdy nevyhojí úplně. Jizvy jsou na ne úplně ideálním místě a mohou kdykoliv vyvolat epilepsii – tedy další strach do života, hlídání teplot, stresů, počítačových her, únavy. Službu měla naše úžasná neuroložka – takoví, kdyby byli všichni doktoři, hned by se ty nemoce zvládaly líp. Je skvělá, milá, empatická. Vše nám vysvětlila, žádné prodlevy, zbytečná vyšetření (jako při červnové hospitalizaci ), hned v sobotu mohl Tobík domů. A Vánoce mohly začít!

U nás ale nemůže jít nic jednoduše, takže následkem nedorozumění s jedním dárkem jsme se pohádaly s mou sestrou. Trochu nahraná a nepochopitelná situace, každopádně zkažené svátky s dlouhodobými rodinnými následky. Táta se ségrou nás odstřihli a už přes půl roku s námi nekomunikují. Tobík je nezajímá.

Moc mě to mrzí, veškeré pokusy o navázání kontaktu byly smeteny ze stolu, jsme pro ně cizí. Dost drsný. Trápila jsem se kvůli tomu hodně, ale mám svou rodinu a ta je mým životem, donekonečna to řešit nemůžu. Každopádně i tohle mě nakoplo k novoročnímu předsevzetí, které zdárně dodržuji – od ledna daleko intenzivněji běhat, v dubnu uběhnout půlmaraton a za rok 2014 mít v nohách aspoň 1000 km. A tak jsem se do toho obula. V týdnu i s Tobím, o víkendech sama. 5, 10, pak i 15 km, v únoru zkušebně i 21. Přestala jsem se půlmaratonu bát…

No a během jednoho lednového výběhu mi zazvonil telefon – na druhém konci manažer běžecké série Run Tour, jejíž pár závodů jsme v minulém roce absolvovali. Že se někde dočetli o našem příběhu, že je zaujal, že by s námi rádi navázali spolupráci – abychom se stali jejich tváří. Že plánují soutěž, kde vítěz získá poloprofesionální přípravu (běžeckou a výživovou) a startovné na celou sérii závodů.

Srdce jsem měla rozrušením až v krku, ale vzala jsem to jako výzvu – sepsala krátký motivační článek (proč běhám, co je mým cílem a také pár vět o Tobíkově nemoci, která paradoxně mě i muže k běhu dotlačila tak nějak víc). Hlasování probíhalo na stránkách tn.cz, podpořila mě celá naše Báječná banda a vítězství bylo poměrně jednoznačné. Startovné jsem nechala manželovi, své jsem měla aktivně uhrazené od prvního dne spuštění registrací – po zkušenostech z loňska jsem věděla, že závody bývají vyprodané a také se na někoho nedostanou krásná trička. Ale na to měření fyzické kondice a tělesného složení jsem se těšila moc! Přeci jen jeden z důvodů, proč obouvám běžecké kecky, je i snaha zdokonalit postavu (a že tam rezerva pořád je).

S blížícím se jarem se ale vynořila další starost – Tobíkovy lázně. Už nebylo vyhnutí, lékaři je doporučili, s jarem se snižuje i tam riziko nemocí, takže jen doladit termín. Pro nás složitá situace – mám vlastní ordinaci, kterou si zatím nemohu dovolit na měsíc zavřít. Manžel je zaměstnaný, ale na měsíc si brát dovolenou??? Děda nefunguje a nikoho jiného v záloze nemáme. Naštěstí manželův šéf je skvělý, vymysleli variantu práce typu home office, manžel vyfasoval úkoly a mohl na měsíc odjet, aniž by přišel o dovolenou! Do Janských lázní nastoupili těsně před půlkou dubna.

Báli jsme se, jak to Tobík bude zvládat – do té doby na sebe nechtěl nechat sáhnout nikoho jiného kromě své ergoterapeutky. Ale sestřičky tam byly prý skvělé, Tobík okusil Bobatha a krásně ho snášel, ergoterapie ho bavila i tam, vířivku tedy jen bez bublinek a bazén pověšený na schůdky. Klimatoterapie byla nejvtipnější – tzn. povinná procházka na čerstvém vzduchu (v kočárku samozřejmě spal tam jak dudek ). Naše obavy se opravdu rychle rozplynuly. Manžel ale dost smutnil z dětí okolo Tobíka, jak moc těžká postižení se tam řeší. Na patře se ale dost spřátelili, děti si hrály v herně, docela jim to utíkalo. Na víkendy jezdili domů, jednou i my za nimi.

A v rámci jednoho takového víkendu se konal můj první půlmaraton. Manžel s dětmi jeli jako fandící jednotka a technické zázemí. Já tam měla rande s Báječnou bandou – a díky ní to byl opravdu nezapomenutelný zážitek. Start za tónů Vltavy mě totálně odboural. Ta masa lidí… Fanoušci podél trati… Naší holčičí skupinky se ujala nejzkušenější bežkyně, hlídala tempo, radila, co si dát na občerstvovačkách, kdy se usmát do televize, kdy zamávat okolostojícím. Fotila nás zepředu, zezadu. Na 17.km přišla první krize, tak vymyslela hru na rozptýlení. Od 18. křičela – Vím, že to bolí, teď už to bolí všechny, kousněte se a jedeme. A dovedla nás do cíle ve vysněném čase 2:22. :-)

Medaile na krk, alu folie na ramena, ionťák do ruky a slzy štěstí v očích. Totální a nekončící euforie! Tohle se musí zažít! V hospůdce už na nás čekal manžel s dětmi, tak stráááášnou chuť na pivo jsem neměla od dob studií – a jak do mě spadlo! Ještě cestou domů a celou neděli jsem byla v totálním rauši (a v rámci něj se přihlásila na další půlku v červnu – do Olomouce). V neděli kluci odjeli zase do Jánek, my si s Adélkou užívaly holčičích večerů. Jedno dítě – žádné dítě. Doma naklizeno, včas v pelechu. :-)

V týdnu jsem pak jela do Prahy na slíbené měření do sportovních laboratoří. Bála jsem se moc, ale bylo to skvělé. Komplexní přeměření tělesného složení, běh na páse se zvyšující se intenzitou, vyšetření laktátové křivky. Konzultace. Ta dopadla nad veškerá má očekávání – dostala jsem pochvalu, že mám velmi dobrou kondici, že je vidět, že běhám objemy správně. Poradili s obuví. A taky proč už během nehubnu. Individuálně mi upravili tréninkový plán, aby tělo zase začalo spalovat. Výživová poradkyně mi vysvětlila, jak upravit jídelníček, aby to fungovalo… No a ono to fungovalo. Běh nabral nové rozměry. Vyřazení odpoledních a večerních sacharidů (pečivo, přílohy, sladké), navýšení příjmu proteinů, a hle! Vysněných 5 kilo je během pár týdnů dole! Tělo se změnilo, zpevnilo, je to mazec!

Kluci ještě v rámci jednoho lázeňského víkendu zvládli výlet do Českých Budějovic na první závod RunTour, manžel ho odběhl s Tobím v Chariotu a oba se tak stali maskoty celé série (jako jediní takto absolvují všechny závody – a že jich je – každý v jiném koutě země). Já je samozřejmě běhám všechny taky, ale ten vozík na trati prostě zaujme každého. :-)

Po lázních se Tobík na měsíc rapidně zhoršil. Největší fór byl, že poslední týden jim tam vypukly neštovice. Nám snad v kontaktu s nimi již nic nehrozí, ale ty vzpomínky jsou prostě ještě moc čerstvé. Tobík začal víc kulhat, byl hodně unavený, ale to prý po lázních bývá. Až opravdu po měsíci se začal vracet do formy. Výrazné zlepšení ale nepozorujeme – ba naopak. Rehabilitační lékař se zděsil křivých kotníků a okamžitě nás odeslal na ortopedii. Pan doktor nás „uklidnil“, že na operaci to zatím není, ale ortézám se nevyhne. Na protetice v slzách přetrpěl sádrové odlitky a koncem prázdnin vyfasoval neforemné domácí ortézy. Nasazování je boj, nechce v nich chodit, pláče, tlačí ho…

Do toho celý rok řešíme, že neroste. V říjnu mu budou tři a má stěží 85 cm. Od nemoci (1,5 roku) vyrostl o pouhé 2 cm. Dlouho jsme se doprošovali žádanky na endokrinologii. Až po dvou přeměřeních (vždy po 2 měsících), kdy nevyrostl ani o píď, jsme ho dostali. Endokrinoložka nevěřícně kroutila hlavou nad jeho diagnozou, zkoumala růstovou křivku a doporučila předběžné testy, které určitým indikátorovým ukazatelem mohou nasměrovat k zátěžovému testu. Odběr se naplánoval na konec června, kdy absolvoval tradiční kolečko po doktorech v HK a měl naplánované větší odběry.

Nakonec z toho bylo 14 zkumavek. Byl úžasný, poplakával jen takovým tím ublíženým tónem, malinko. Konzultace na revmatologii proběhla v poklidu (s paní doktorkou jsme si od začátku moc nesedly), neuroložka byla báječná. Infekční si nás sama vyžádala, že je na něj hrozně zvědavá. No nakonec docela příjemně strávený den, jestli se to tak dá o kolečku po doktorech říct. Výsledky měly být do třech týdnů.

Další týden jsme museli začít řešit zamítnutí naší žádosti o příspěvek na péči. Vloni nám ho ze stolu smetli nekompromisně, že si máme rok počkat. Letos i přes všechny lékařské zprávy, které výslovně zakazovaly pobyt Tobíka v kolektivu (že nesmí do školky), přes šetření sociálky, která se přesvědčila, že to opravdu není samostatný jedinec, nám ale posudkář písemně sdělil, že v tomhle věku je to normální se o takovéhle dítě starat. Tečka. No jasně, ale do práce za nás bude chodit kdo, když mi končí rodičák???

Takže opět nové shánění lékařských zpráv, návštěva právníka a odvolání (máme září a od červnového odvolání máme v ruce akorát papír, že šetření přebírá kraj). Ale co bychom se divili, že? Takže čekáme…

Byl to opravdu pestrý červen. Den před závody v Hradci Králové jsem si zlomila prst na noze. Připletl se mi před něj doma gauč, viděla jsem všechny svaté a šest týdnů chodila nakřivo. Ii přes to jsem se ale kousla, nechala si ho zatejpovat od odbornic a v solidním čase zaběhla jak hradecký závod, tak o týden později v, pro mě, rekordním čase i Olomoucký půlmaraton. Běžel se večer, opět skvělý zážitek, úžasní fanoušci podél trati, kamarádky na trati a před cílem muž s dětmi – Adélka si se mnou střihla cílovou rovinku a užila si tak i atmosféru v cíli. Tohle se opravdu nedá popsat, jak je to krásný pocit, překonat bolístky na posledních kilometrech a v cíli si užívat euforii. Každý je tam vítězem, medaili na krk nám věší s obrovskými gratulacemi a je úplně jedno, že ti nejlepší jsou už třeba hodinu v cíli…

Koncem července (tedy šest týdnů po odběrech ) mi volali z endokrinologie, že výsledky nevyšly dobře, že je potřeba udělat zátěžový test na růstový hormon. Termín – za měsíc.
Tak jsme odjeli na dovolenou. Itálie tradičně úžasná, další týden pod stanem se spoustou výletů do okolí zase něčím novým. Nepříjemným zážitkem bohužel bylo svědectví utonutí mladého muže v Libereckém Babylonu. Myslím, že děti dlouho na tobogán nepustím. Naštěstí jim to zatím nic neříká. Zato tamní Dinopark byl fantastickým zážitkem – i pro našeho malého strašpytlíka.

Na zátěžový test jsme jeli hned v úterý po dovolené. Pokyny zněly jasně – od půlnoci nejíst, nepít, nechat si volné celé dopoledne. V sedm ráno Tobí absolvoval první odběr (v laboratoři o patro níž, než je endokrinologie). Sestřičce to vsedě vůbec nešlo, žílu hledala snad deset minut. Pak podání rozdrcené tabletky – okamžitě ji vyzvracel, takže druhý pokus – za chvíli pozvracel sebe, mě i čekárnu. Prý to je normální. OK.

Po hodině druhý odběr v laboratoři. Sestřička dala na mou radu a odebrala ho vleže – napoprvé. Opět nahoru a podání kapiček – prý bude malinko ospalý. Usnul jak dudek. Bylo mu zle. Zelený jak sedma. Za hodinu v polospánku třetí odběr. Pak ho ve spánku přesvědčit k jídlu a mohli jsme jet domů. Tobí stále v limbu. To nebyla chvilková ospalost. To bylo totální delirium. Oči mu lítaly, bylo mu mdlo, vypadal příšerně. Až podle zprávy od doktorky jsem zagooglila, co to vlastně dostal – Clonidin- Pyridostigmin, kdy druhá látka vyvolává výrazné snížení tlaku (který mu nikdo nezkontroloval). V různých poradnách jsem pročítala, jak děti kontrolovali, některé dokonce na test hospitalizovali. A byla jsem moc naštvaná.

Tobí byl mimo do večera. Absolutně mimo.

Výsledek po týdnu přišel negativní, doktorka ho ani nechtěla vidět a kontrolu z listopadu přesunula na únor. Tak jsme pěkně uklizení a nic se neřeší. To, že dvakrát zvracel, nikoho netankuje. Takže ani nevíme, jestli byl test vůbec proveden správně. Tak doufáme, že začne růst, jinak nás to čeká znovu…

Během srpna jsme také několikrát navštívili protetiku v Hradci, úpravu ortézek a vložek a poslední srpnový týden jsme si je odvezli domů. Ve chvíli, kdy mu je nasadíme, začne brečet a přestane se hýbat. Pan doktor z ortopedie je schválil a nařídil jejich celodenní domácí nošení, sundat jen na spánek. Na ven máme jiné vložky, které se ani do jedněch současných bot nevejdou. Máme samé kvalitní boty s pevnou patou, bohužel s vložkami je neobuje. On toho moc venku nenachodí, ale ještě to bude dlouhé hledání, než mu nějaké sednou. Joooo, vejdou se do holínek.

Ortézky zvykáme, zvládá je mít 2-3 hodiny, celé je prokňourá a ukazuje, jak ho tlačí. Tlačí, rovnají mu nohy do správné polohy. Jenže v nich nechce chodit. Tak jsem zvědavá…

V září konečně začneme chodit na rehabilitace dle Bobatha – ty jsme si museli doslova vyhádat. V Pardubicích je nikdo nedělá, v Hradci ano, ale doteď nám je nechtěli napsat. Až po lázních jsme se dočkali. Jenže do léta už neobjednávali, takže od září… No čeká se všude, že?

Taky nás čeká další kolo kontrol. A v prosinci opět rezonance. Po té loňské to vypadalo, že už bude mít pokoj, ale při červnové návštěvě neuroložky byl Tobík nastydlý a opět silně pohybově skočil zpátky – což neuroložka viděla na vlastní oči a pro svůj klid doporučila raději další přešetření. Tohle prostě asi nikdy neskončí…

Čeká nás také doočkování hexavakcíny v očkovacím centru. Na jednoho pidičlověka je to dost a i my rodičové už toho občas máme plné kecky. Občas s Adélkou vypomůže manželova mamka, ale je to spíš takové to vyzvednutí ze školky a vykrytí dvouhodinového okna třikrát do měsíce. Jinak vše musíme s mužem sami.

Někdy je to těžší. Společné chvíle maximálně vyplňujeme aktivitami, které nás baví – tedy běh, závody, výlety. Za tento rok jsme běžecky navštívili Budějovice, Plzeň, Hradec, Ostravu, Olomouc, Prahu, Liberec, Brno… S Báječnými ženami také naše vlastní mistrovství světa v krosu v České Třebové. Je to naše další rodina. Díky nim jsme získali opravdové přátele, kteří mají stejné zájmy a kolikrát se od nich učíme spoustu nového.

Před dvěma týdny jsme na dálku prožívali s úžasnou holčinou závod jejího muže – pro mě totální sci-fi – ultratrail na MontBlancu, 119 km v kuse přes hory a doly, s šíleným časovým limitem. Objevila jsem nový svět. On to zvládl i přes zranění v limitu a my tu zařvali sborem, jak je dobrej. Byl to nervák. Díky videím jsem viděla tu nádheru, kde běželi. A mám obrovský respekt. A taky nápad, že se k nim příští rok přidám a zkusím pokořit některé místní horské závody.

Včera jsem se přihlásila na březnový půlmaraton a odhodlávám se i k přihlášce na maraton. Je to výzva. S těmi životními bojujeme všemi silami a ty běžecké nám to aspoň zpříjemňují.

P. S. Za týden běží svůj první půlmaraton i můj muž :-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.9 bodů
 Váš příspěvek
 
viky23
Extra třída :D 13676 příspěvků 11.09.14 03:28

Jste úžasní :pankac: :potlesk: Jen tak dál a to špatné ať už se Vám obloukem vyhýbá. :kytka: :hug:

 
Run
Generální žvanilka 20066 příspěvků 11.09.14 07:00

Oggyovi :pankac: jste uzasni vsichni :*

 
pomenkova
Generální žvanilka 24085 příspěvků 11.09.14 07:31

Tedy klobou dolu ;) :palec:

 
kaja00
Extra třída :D 10290 příspěvků 11.09.14 07:59

Jste uzasni :kytka: Krasne napsane :) At je Tobik brzy zdravy :hug:

 
Ada22
Kecalka 388 příspěvků 11.09.14 08:04

Uzasne, tleskam a klobouk dolu. Moc hezky denicek.

 
Raduli13
Stálice 95 příspěvků 11.09.14 08:24

Krása :) Držím palce, ať se daří na poli běžeckém tak i zdravotním…Ať se Tobíkovi už vše špatné vyhne a jde jen dopředu :hug:

 
Fífule
Závislačka 4847 příspěvků 11.09.14 08:39

Oggy, jste uzasni :)

 
biancaa
Povídálka 37 příspěvků 11.09.14 09:02

Wow, jste úžasní!!! opravdu moc vám držím palce ve sportu a hlavně po zdravotní stránce - ať se Tobík už jen lepší. Napadlo mě, jestli by alespoň s něčím nemohly pomoct kapky doktora Jonáše. Mně se točí všechny problémy kolem boreliozy a kapky mi pomáhají, tak zkuste, třeba to vyjde ;)

 
NinPe
Závislačka 2933 příspěvků 11.09.14 09:21

Jsi fakt báječná bájenka :-) celá rodina jste báječná. Smekám před vámi…jste prostě báječníííííí

 
cher  11.09.14 09:29

Paráda, nemám slov, moc vám fandím, do běhání bychs e chtěla pustit i já, ale nemám tvou vůli :). K malému Tobíkovi- ze srdce přeji, ať se uzdraví, výsledky jsou jen a jen dobré a ať má čas oběvovat svět bez nemocnic. Přeji vám všem vše dobré :srdce:

 
svycarka
Kelišová 6323 příspěvků 11.09.14 09:30

Mate veskery muj respekt. Preji vam do budoucna same prijemne behy - ty fyzicke i ty zivotni :kytka:

 
martyk
Neúnavná pisatelka 17122 příspěvků 11.09.14 10:04

Oggy, jste skvělí a Tobíkovi přeju ať se všechno jen a jen zlepšuje a jde kupředu.

 
crazyidea
Echt Kelišová 9882 příspěvků 1 inzerát 11.09.14 10:18

Deníčky komentuji málokdy, ale tentokrát musím. četla jsem váš příběh v práci a ještě, že byl kolega na wc, protože jsem si tu regulérně poplakala. jste silní a moc vám držím palce ať už je jen líp. :hug:

 
darla
Kelišová 5035 příspěvků 11.09.14 10:55
:palec: :palec: :palec:
 
poiuz
Zasloužilá kecalka 889 příspěvků 11.09.14 10:58

Moc si přeju, aby se Vaší rodině už smůla vyhýbala. Jste báječná rodina :hug:

 
Manonka
Ukecaná baba ;) 1249 příspěvků 11.09.14 11:57

Běhání mě moc nebere, sotva doběhnu na tramvaj, o to větší klobouk před tebou smekám :kytka: :) A moc držím palce malému, ať už se jen zlepšuje :mavam:

 
eviiicccka
Závislačka 4921 příspěvků 11.09.14 13:18

Jste úžasní, držím Tobíkovi palečky :hug:

 
Reee
Ukecaná baba ;) 2246 příspěvků 11.09.14 13:19

Klobouk dolu, jste stateční a silní. Moc vám držim palce aby vše se v dobré obrátilo. škoda že neštovice jsou brány jako lehká dětská nemoc. U mého syna se po neštovicích rozjel Diabetes a již bude celý život závislý na inzulínu.

 
Arvenka
Zasloužilá kecalka 516 příspěvků 11.09.14 13:26

Přečetla jsem všechny tři deníčky jedním dechem. Máte můj obrovský respekt celá rodina. Jste opravdu úžasní. A je pravdou, že když si člověk něco takového přečte, hned se mu jeho problémy zdají strašně malinké a malicherné… :kytka:

 
silnice
Kecalka 116 příspěvků 11.09.14 14:28

Je neuveritelne, jak vse dokazete brat s nadhledem. klobouk dolu pred vasi celou rodinou. At se Tobik jen zlepsuje a vase bezecke casy take ;-)

 
Martina D.
Zasloužilá kecalka 784 příspěvků 11.09.14 14:54

Poutavý deníček, držím palce, aby se všechno už jen zlepšovalo. Ráda bych si přečetla i předchozí deníky, nemáte na ně někdo odkaz?

 
oggyaozzy
Závislačka 4765 příspěvků 11.09.14 15:08

Dekuji :-) denicky jsou na mem profilu, ja je vidim i na teto strance vedle nadpisu - dalsi denicky tohoto uzivatele :-)

 
Elaaa
Echt Kelišová 7884 příspěvků 11.09.14 15:49

Oggy, jste skvělí a držím palce. A Tobě spoustu krásných kilometrů!

 
Martina D.
Zasloužilá kecalka 784 příspěvků 11.09.14 16:20

@oggyaozzy Profil máte zamknutý, tam mě to nepustilo, ale odkazy už vidím. Děkuji!!!

 
neddo
Závislačka 3392 příspěvků 11.09.14 21:21

Jste opravdu uzasni :hzg: Moc drzim palce, at vás ceka už jen to dobre a malý dela pokroky :hug:

 
Lucie142
Stálice 53 příspěvků 11.09.14 22:46

Ty blaho, klobouk dolu! Jste uzasni. Preju hodne stesti!!!

 
Jana Martinková
Ukecaná baba ;) 1269 příspěvků 11.09.14 23:04

Krásně napsaný deníček. Moc držím palce Tobíkovi, aby byl zdravý a dělal pokroky. A mamince i manželovi přeji hodně sportovních úspěchů.

 
Lady4
Zasloužilá kecalka 781 příspěvků 12.09.14 02:52

Krásný deníček. Máš můj obdiv a respekt. Běhání je láska na celý život. Vašemu Tobíkovi hodně zdraví a štěstí.

 
sarinka83
Kelišová 5729 příspěvků 12.09.14 15:06

Hodně síly! suepr deníček i když bych přála malému zdraví :srdce:

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29281 příspěvků 61 inzerátů 12.09.14 15:20

:pankac: Jste skvělí. Tobíkovi přeju moc a moc zdraví.  :kytka:

 
Sarik12
Extra třída :D 12468 příspěvků 13.09.14 07:02

A nevidelas na tech maratonech i behy s detmi, ktere nechodi? Vyrazi jako posledni ve specialnich kocarcich, nejsou teda na vsech maratonech

 
oggyaozzy
Závislačka 4765 příspěvků 13.09.14 09:18

Jasne ze videla :-) na Prazske pulce jsme dokonce kousek s holkama jeden ten kocarek doprovazely… Jenze na tehlech velkych akci smeji jen kocarky nekterych organizaci… Jinak jsou kocarky na trati zakazane :-( ale treba We Run Prague nebo RunTour serie je povoluje :-)

 
Sarik12
Extra třída :D 12468 příspěvků 13.09.14 19:48

@oggyaozzy
Myslis tu pulku, co se beela v dubnu? Mala se taky ucastnila a moc se ji to libilo- hlavne po kocicich hlavach :mrgreen:

 
maole
Stálice 83 příspěvků 15.09.14 21:50

Doporučuju beskydskou sedmičku - 90 Km přes celé Beskydy limit 30 hodin, nejrychlejší to mají za 12. Převýšení je jako lézt K2. Na Blanc slušný trénink :-)

 
oggyaozzy
Závislačka 4765 příspěvků 15.09.14 22:21

Prý nejdřív dáme JUT - 66 km :-) Maraton 2015 zaplacený, myslím, že mi to bude stačit :-)
Díky za tip :-)

 
babetka333
Echt Kelišová 8851 příspěvků 6 inzerátů 18.09.14 10:03

Smekám pred vámi, ted uz z vas čiší optimismus. Držím vsechno co jde, at je Tobik konečně bez všech kontrol a můžete si oddechnout. Adelka je prima sestřička a vy zvládnete svůj běh na dlouho trat :hug:

Vložit nový komentář