Neštovice – jak nám nemoc obrátila život naruby

oggyaozzy  Vydáno: 15.04.13

„Banální“ nemoc, prodělaná většinou v dětském věku. A většinou bez jakýchkoliv následků, jizvičky nepočítám. U nás nemoc, která nám vzala doposud téměř bezstarostný život, která způsobila velké utrpení celé rodině, nejvíc však tomu nejmenšímu z nás.


6 komentářů


4 komentářů


3 komentářů


2 komentáře


3 komentářů

Jak bych začala? Jsem maminkou dvou krásných dětí, 4,5 leté dcerky a 1,5 letého synka a ženou úžasného chlapa. Ještě před měsícem jsem si mohla říkat, že mi vlastně nic nechybí, máme kde bydlet, děti jsou zdravé (vyjma běžných zimních nemocí), pracujeme, vyděláváme, zbude na dovolenou, máme se prostě dobře a rádi. Tenkrát to pro mě bylo normální a v té době jsem si toho neuměla dostatečně vážit. Zlobila jsem se na děti kolikrát jen z důvodu vlastní únavy, řešila jsem s mužem malicherné nesmysly, neuměla jsem si naplno užít každý nový den se svou rodinou. Dnes je všechno jinak.

Ale popořadě….
Začátkem ledna se u dcerky nečekaně objevily neštovice. Musela se nakazit ve školce, inkubační doba přes Vánoce a 5.ledna teploty a večer první pupínky. Průběh nebyl nijak dramatický, pupínků sice hodně, i na nepříjemných místech, ale dcerka to zvládla pěkně. Bylo nám jasné, že se nakazí i synek, v té době 15-ti měsíční. Byl s ní v každodenním kontaktu a vzhledem k tomu, že jsme je u dcerky nečekaly, nestihli jsme ho izolovat. A v jeho věku dle odborných údajů ho už průběh této nemoci neměl výrazně ohrozit. Což tak také vypadalo. Osypal se přesně po dvou týdnech, bez teplot, s polovičním množstvím pupínků. Paráda, říkali jsme si, máme to za sebou. Kdybychom tušili.

Oba měli velmi oslabenou imunitu, přestože jsme byli dva měsíce v podstatě v izolaci, stihli si vystřídat další nemoci. Dcera chřipku a zánět průdušek s antibiotiky, synek velmi silnou virovou angínu, pět dní jen plakal, nejedl, jen pil, pediatrička výtěrem a CRP vyloučila bakteriální infekci, upozornila na silně aftozně osypaný krk, tak nám nezbývalo, než jen za pomoci Nurofenu a čajů s medem infekci přetrpět.

Začátkem března to vypadalo, že jaro přivítáme všichni ve zdraví a plné kondici. Adélka začala opět chodit do školky, se synkem jsme začali víc chodit ven, já jsem se věnovala i cvičení a práci. Prostě idylka a návrat do normálu.

V sobotu 9.3., aniž bychom to ještě tušili, se nám lusknutím prstu celá idylka rozsypala na popel. Odpoledne manžel malého nesl v náručí a synek mu podivně zvadl - celý se rozvolnil, z koutku mu vytekla se slinou nerozkousaná tyčinka. Lekli jsme se, běželi s ním k oknu, kde se okamžitě malý vzpamatoval. A tady už instinkty začaly pracovat. Synek se sice oklepal a fungoval normálně, já se ale klepala až do večera- byli jsme zrovna pozvaní k sousedům na návštěvu, mělo se popíjet a plánovat společná dovolená. Já si nedala ani lok alkoholu, pozorovala jsem malého, aby se situace neopakovala. Samozřejmě jsem i uvažovala o návštěvě lékaře, ale synek byl po té – sotva- minutě „záchvatu slabosti“ v pohodě, jen byl lehce unavenější. Ale hrál si, smál se, jedl.

Druhý den drandil venku na odrážedle, prostě spokojené batole… Fajn, ale co to tedy bylo – stále jsme s mužem přemýšleli, co to mohlo způsobit, pak jsme se chytli možné příčiny – asi hodinu před tou divnou situací jsme psům aplikovali za krk přípravek proti klíšťatům, možná se toho nadechl, nebo na ně nepozorovaně sáhl a olízl si prstík? Od té neděle totiž i víc slinil. No jo, jenže zároveň mu rostlo osm zubů. Takhle zpětně je už člověk chytřejší, v té situaci jsme hledali jen nejpravděpodobnější příčiny. V úterý ráno jsem vezla dcerku do školky, malý ještě spal, musela jsem ho spícího přenést do pokoje a převléknout ho. Jak jsem ho položila na gauč a on se chtěl protáhnout, jemně se mu zatřásla levá ruka. Ha- další vykřičník v hlavě, ale bylo to buzení z hlubokého spánku, třeba si ji jen přeležel, že?

No, jenže v sobotu se situace opakovala a to už nám v hlavách bilo na poplach. Ihned jsem volala známé dětské lékařce, sice chirurg, ale se spoustou kontaktů, zda by nám domluvila neurologickou konzultaci- tu přislíbila u neurologa na úterý. Připadali jsme si blbě, otravovat v sobotu, když malému vlastně nic není. Dvě zaškubnutí rukou během týdne, jinak nic. Jenže už odpoledne malý začal levou ručku ulevovat. Nepřidržoval si lahvičku, nebral do ní kostičky a když, tak poměrně těžkopádně. Spát jsme šli se staženými žaludky a ráno nás srazilo do kolen. Malý byl sice veselý, akční, ale když chtěl ručičkou sáhnout na vyvýšenou hračku, klepala se mu dost intenzivně.

Neděle, neneděle, obvolala jsem, co se dalo, bohužel nás čekalo povinné kolečko papírování- v Pardubicích pediatrická pohotovost, kde se vyplnilo jen doporučení na neurologii v Hradci, odevzdání dcerky dědovi a cesta do Hradce. Zde o víkendu dětský neurolog stejně nesloužil, paní doktorka jen sepsala anamnézu ( všude jsem od začátku zdůrazňovala neštovice – všichni kroutili hlavami, že dva měsíce zpětně už to nemůže mít spojitost) a doporučila hospitalizaci. Cože? Hospitalizaci? Bum, prásk, tma před očima… A už to jelo…. Manžel okamžitě oznámil, že s malým tam zůstává on, ať jedu pro věci. Domů nevím, jak jsem dojela, něco pobalila, dojela zpět, věci odevzdala, chvíli s nima pobyla a spěchala za dcerkou. Až to ticho doma mě donutilo si uvědomit, že lítáme v pěkné bryndě (slovník jsem měla znatelně peprnější….). Ještě večer mi manžel volal, že to je s Tobískem asi fakt vážné, i když až na slabou ručičku to byl normální veselý klučina, jelikož je na druhý den objednán přednostně na magnetickou rezonanci v narkoze. Já bláhová se od jeho narození stresuju tím, že má malou pupeční kýlku, že ho někde v budoucnu možná čeká narkoza, jak to všichni zvládnem. Kdybych věděla, co má prďous před sebou. Noc doma bez kluků byla šílená, doufala jsem, že se ráno vzbudím a bude to jen zlý sen. Nebyl, byla to zlá realita.

Bohužel jsem narychlo nesehnala hlídání pro malou. To byla fatální chyba, způsobili jsme jí chuděře psychické trauma, jenže to jsme nemohli tušit. Hned brzo ráno jsme byli u kluků, malý měl za sebou obrovské krevní odběry, byl hladový a bez tekutin, kvůli narkoze. Na rezonanci nás měla vést sanita, malý dostal uklidňující premedikaci a přípravu na kanylku. Byl úžasně hodnej. Bohužel asi taky příznak jeho nemoci. Dcerka byla vyplašená, ale s námi. Do sanity pustili k malému jen mě (a doktorku se sestrou), malá s manželem za námi přeběhli přes areál nemocnice. Tobík byl omámený, ale vnímal mě, ještě asi dvacet minut jsme čekali na anesteziologa a pak už nám ho vzali. V hlavě se honily myšlenky o nádorech a možnostech jejich řešení u takhle malých dětí. Psycho. Malá vytušila vážnost situace a ani nemukla. Po asi čtyřiceti minutách bylo hotovo, polospícího Tobíka naložili do sanity, my stále nic nevěděli, až když jsme se rozjeli, odvážila jsem se zeptat.

Odpověď mladé lékařky mi vyrazila dech- váš syn prodělal mozkovou mrtvici, objevili jsme několik ischemických ložisek v mozku, počítejte s několikatýdenní hospitalizací, musíme zjistit, proč se to stalo. U takhle malého dítěte je to víc než neobvyklé. Tma, černo, prázdnota, neschopnost mluvit. Jen zírám na toho malého človíčka ve žlutém tričku, který spí bezstarostným dětským spánkem. Nedokážu myslet, nedokážu mluvit, po tvářích se mi valí hromada slz. Doktorka mlčí. Na pokoj jsme dojeli beze slova, malého dali do postýlky – upozorňuji, že na třílůžkový pokoj s dvěma desetiletými kluky, takže ani neměl klid na dospání. Přiběhl manžel s dcerkou a až když všichni opustili pokoj, jsem mu řekla, co se stalo. Sesypal se. Dcerka plakala s námi (dodnes lituji toho, že u toho musela být). Malý se začal probouzet, my museli nasadit hrdinný výraz a začít bojovat sami se sebou, nehroutit se před ním. Až do večera se moc nedělo. Přišel lékař a řekl, že nás čeká dlouhé hledání příčiny. Genetika, imuno, kardio, milion testů, vyloučení vrozených vad. Večer byl malý už čilý, dlabal, pro něj jsme museli vyloudit úsměv na tváři, i když to stálo moc přemáhání. Všichni nám volali, my do telefonu neměli sílu mluvit, sami jsme nic nevěděli.

Druhý den ráno u malého nastoupily horečky, přesto jsme s ním museli dojet zase sanitou (venku mrzlo) na několik ultrazvukových vyšetření, které šíleně proplakal, plus další velké krevní odběry. Teploty stále přes 39, čípky nefungovaly, musel dostat injekce Novalginu. Od předešlého dne také Clexane do bříška a léky na ředění krve. Lékař nařídil převoz na dětskou JIP. Tam nás ve dveřích zastavila sestra, že tam nesmíme, když máme neštovice. Lékařka, co šla s námi říká, ale on nemá neštovice, ty měl před dvěma měsíci. Šum…Jenže během minuty se to vyjasnilo, volala laboratoř, že mu z odběrů vyšel pozitivní nález Varicella Zoster viru v krvi, tudíž jsme mohli být infekční. Syn malátný, v horečkách, my vyděšení.

Zažili jsme si americký seriál z lékařského prostředí na vlastní kůži. Ráda sleduji seriál Chirurgové, ale zažívat situace z pohotovostí na vlastní kůži už opravdu nikdy nemusím. Synka sestry z JIP okamžitě odstrojily a připojily elektrody EKG, velmi charismatický doktor ( stihla jsem si všimnout, že i fešák) se ujal slova, měl to všechno na povel, ve vzduchu lítala jen hesla – nepřetržitě hlídat, podchytit případný výsev pásového oparu, infuze, monitoring, sedace, lumbální punkce. Jsem lékařka (veterinární), bohužel jsem všemu až moc dobře rozuměla. Lumbálka v sedaci byla dílem sotva deseti minut, zopakoval se ultrazvuk srdíčka, vyloučila se kardiologická příčina mrtvice, po pár hodinách nám bylo oznámeno, že i mok je prvotním vyšetřením nezánětlivý. Pro mě osobně blbá zpráva. Pořád by to byla řešitelnější varianta, než nějaké vrozené autoimunitní onemocnění, které by třeba nemělo šanci na vyléčení. Prostě situace na… Z malého vedlo milion hadiček a on tam jen odevzdaně ležel. Na noc jsme museli domů. Nenechali nás tam s ním. Další chyba, kdyby bylo nedejbože nějaké příště, tak nás tam odtud dostanou jedině heverem.

Ráno jsme na postýlce našli oteklé, totálně vystresované dítko, které muselo plakat celou noc. To nezapomenu, v jakém byl chudák stavu. Na dětské JIP nemají malé postýlky, jen velké polohovací postele, ke kterým malé děti na noc přivazují! Náš mimin spí už několik měsíců jen a pouze vedle manžela (po jedné nemoci, kdy ho vytáhl z postýlky, se ho už nechtěl zbavit a malý okupuje manželskou postel). Ta noc pro něj musela být krutá. Celý den to bylo neodložitelné dítko. Ani se mu nedivím. Byl v křeči a stresu, teploty po infuzích ustoupily.

Ten den byla středa. Malou se mi podařilo pak už téměř na každý den k někomu svěřit na hlídání, někdy školka, kamarádky. I pro ni jsme museli nějak fungovat. Přijížděla jsem domů kolem deváté, vyčerpaná, malá byla úžasná, chtěla si povídat, vyptávala se na brášku, já po nocích brečela do polštáře. Ve středu odpoledne přišla zprava o pozitivním nálezu viru i v mozkomíšním moku (huráááááá- ano, v té situaci hurá), okamžitě byla nasazena léčba acyklovirem do kanyly, třikrát denně hodinová infuze. Přiblížili jsme se diagnoze. Ta se potvrdila následující den, kdy Tobík absolvoval kontrolní magnetickou rezonanci v narkoze, tentokrát s kontrastní látkou. Noc na čtvrtek na JIP byla znatelně lepší.

Úžasná noční sestřička si s ním večer sedla na postel a pouštěla mu pohádky, v noci u něj evidentně strávila spoustu času, podávala pití, jak byl zvyklý, ráno vypadal o poznání lépe, než předchozí den… Jen ty nervy z další narkozy, opět hladovka a žíznění. V poledne ho nachystali do erárního kočárku a po podpisu anesteziologických podkladů jsme ho doprovodili na rezonanci. Lékař nás povinně poslal na oběd (asi jsme po těch pěti dnech vypadali fakt hrozně), s tím, že to potrvá určitě minimálně hodinu. Tak jsme poslechli a přes celý areál jsme šli do kantýny. Asi na řízek, ani nevím, Během pár minut mi zvonil telefon s hradeckou předvolbou- Pani …., rychle utíkejte na rezonanci, něco od vás potřebují. Co?, ptám se, nevím, máte tam být ale rychle. Jídlo zaskočilo v krku, musela jsem zezelenat, manželovi jsem jen sdělila, že nevím, co se děje, ale že tam mám být rychle. Sprint přes celý areál, v hlavě ty nejčernější myšlenky, srdce až v krku. Manžel doběh z druhé strany, řízek v ubrousku. Přede dveřmi sestra, mě se podlomila kolena, chtělo se mi omdlít. Takhle zle mi ještě nebylo a sestra na mě, Klid, oni jen nemají podepsaný jeden papír, bez kterého by to nemohli udělat….Cožeeee??? To mi to nemohli říct do telefonu?

Za ty dvě minuty jsem zestárla o deset let, srdce mi prudce bilo až do večera. Ty papíry jsme podepisovali ještě před přesunem, že nám nedali podepsat ještě jeden, to byl jejich problém. Malý už byl dvacet minut v limbu, takže kec o tom, že by to bez toho nemohli udělat byl taky nesmysl.

Každopádně malý zvládl pěkně i druhou narkozu, krásně dvě hodiny dospal na JIP, my seděli u něj. Kolem třetí přišel lékař s konečnou diagnozou – v jednom z ischemických ložisek z předešlého vyšetření se prokázalo ložisko vaskulitidy – tedy imunitního zánětu výstelky cév. Primární vaskulitida je bohužel těžce řešitelnou zdravotní komplikací, u nás se dá snad předpokládat „pouze“ zprostředkovanou imunitní reakci po znovuaktivovaných neštovicích. Tedy tzv. VARICELLOVÁ VASKULITIS… Negooglujte, nic moc k tomu nenajdete. Jsme dle odborné literatury druhý případ v republice, asi desátý v Evropě, celosvětově je popsáno do sta případů. Informace z odborné literatury. Lékaři nad námi kroutí hlavou, jakou máme smůlu. Diví se, jak jsme to vlastně poznali. Vedly se dlouhé debaty o nasazení účinné léčby. Přehazuje si nás neurologie, imunologie, infekční… Radí se s Prahou a také s centrem vaskulitid v Totontu. Máme vlastně kliku, že počet případů je už relativně vysoký na to, aby někdo dal do kupy guideline pro nasazení léčby, dle kterého se můžem řídit. Že už se na někom před námi vyzkoušelo, jak léčbu kombinovat. Bohužel jsme pravděpodobně nejmladší. Malému bylo minulý týden 18 měsíců.

Konec už zkrátím, malý byl přesunut z JIP na pediatrii, mohli jsme s ním být ve dne v noci, během dvou týdnů absolvoval 42 hodinových infuzí protivirovým lékem, nespočet kontrolních odběrů ( po týdnu se podařilo virus z krve eliminovat), vysoké dávky kortikoidů spolu s podpůrnou terapií (ochrana kostí, ledvin, žaludku…), byl zakanylován na šesti různých místech, bohužel na levé (nemocné ručce) mu kanyla způsobila zánět, takže ruka se rapidně zhoršila.

Malý během pobytu začal zakopávat i na levou nožičku, ruku nepoužíval vůbec, byla v permanentní křeči. Dle neuroložky se zlepšil nález v obličeji ( my ho neviděli nikdy, ona při prvním kontaktu s malým zaregistrovala povislý koutek a levé víčko). S malou jsme zvládly i několik návštěv u brášky. Tobík časem pookřál, už se začal zase smát a laškovat se sestřičkami (když mu zrovna nenapojovaly kapačku ), začal lépe jíst a po kortikoidech tedy i trochu otékat – už se to snad docela srovnalo. Celkem z toho byly tři týdny. Malý si na nemocnici snad i zvykl, byl úžasný a my to díky němu zvládli všechno daleko líp. Bohužel náš mozek si i tak plně uvědomoval, co vše se mohlo a ještě může stát.

Ptali jsme se, co by bylo, kdybychom přijeli hned po první epizodě slabosti – prý to samé, ten zánět cév už musel probíhat delší dobu. Prý se u spousty pacientů vaskulitida po neštovicích objeví, ale bez klinických příznaků, jen se pak třeba náhodně najdou ložiska v mozku po několika letech. My měli smůlu, že se rozjela v takové míře, že nám malý ochrnul.

Rehabilitujeme s citem, Vojtovka nám zatím nebyla doporučena, lékaři se bojí, aby přílišnou stimulací mozku zánět nepokračoval. Ručku i nohu má odborně zatejpovanou. Dcerka nechodí do školky kvůli riziku zavlečení infekce domů. Tobík by neměl onemocnět. Nesmí být očkován. Čeká ho nespočet kontrol a koncem června kontrolní rezonance, kde se bude hodnotit vývoj vaskulitidy. Moc doufáme, že se léčbou úplně zastaví. Pak možná lázně.

Prognozy jsou snad docela příznivé, minimálně ty neurologické předpovídají dobré zotavení a návrat hybnosti téměř k normálu. Bojíme se spíše té imunologické stránky. Už jednou tělo reagovalo takhle strašně přemrštěně, může kdykoliv znovu. Ale neplašíme, žijeme přítomností, radujeme se z drobných pokroků- povolil prstíčky, občas použije ruku jako podporu při lezení, dnes si například i poprvé cucal palec levé ruky. Už jen to, že tu ruku k pusince dá je pro nás malé velké vítězství…. A budem bojovat dál, snad to celé vyhrajeme. Musíme…..

A ještě poznámka pod čarou, čekám reakce typu- A proč jsme neočkovali a podobně. Takže u dcerky v době očkování Priorixem byl Priorix Tetra dlouhodobě nedostupný. Synovi bylo v době nákazy neštovicemi pouhých 15 měsíců, dokonce ještě neměl dokončení vakcinační schéma Hexa vakcíny – kvůli silným reakcím na předchozí dávky. A dle slov ošetřujícího lékaře tato situace mohla ve stejně mizivém procentu, které potkalo nás, nastat i jako reakce po očkování. Tohle dopředu nikdo neví… Měli jsme smůlu. Život nám to změnilo hodně, přehodnotili jsme spoustu věcí. A tenhle deníček si přečtu vždy, když začnu řešit blbosti.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.9 bodů
Stránka:  1 2 3 Další »
 Váš příspěvek
 
Samamama
Kelišová 5466 příspěvků 15.04.13 00:16

Masakr, při čtení mi běhal mráz po zádech. Malému přeju hodně zdraví, ať se brzy vylíže ze všeho špatného.

 
Agnesita
Závislačka 2552 příspěvků 15.04.13 00:17

Překrásný bystrý miminko! Bude v pořádku! Drž se, vždycky jen děkuju Bohu, co mají mámy v sobě za sílu.

 
palapa
Závislačka 2910 příspěvků 15.04.13 00:26

Drzim palecky, at je maly brzy fit!!!

 
Olivyia
Kecalka 220 příspěvků 15.04.13 00:32

Uff! teda opravdu hrůza. Člověka ani nenapadne co vše se může stát. Je to moc statečný chlapeček a vy také. Přeji hlavně uzdravení a přesně jak je napsáno: „tenhle deníček si přečtu vždy, když začnu řešit blbosti“
:hug:

 
jesenka33
Závislačka 3842 příspěvků 15.04.13 00:34

Tobísek je moc statečné batole…držím pěstičky at se vše v dobré obrátí :hug: :hug:

 
Mar__tanka1983
Neúnavná pisatelka 16475 příspěvků 15.04.13 01:21

Statečný je nejen váš malý Tobík, ale i vy ostatní členové rodiny…musí to být strašný zápřah na psychiku, nevědět co se děje…
normálně mám slzy v očích, mám skoro stejně starého chlapečka, takže o to víc se mě to dotýká…
držím palce i na nohou, aby se malej plně zotavil a tuhle ošklivou záležitost přešel bez úhony :hug:

 
Bábi Zlopočasná
Generální žvanilka 20746 příspěvků 15.04.13 01:23

Raz som videla dokument o detoch s polkou mozgu. Nepamatam sa uz o ake poskodenie sa jednalo, len tolko, ze neposkodene casti mozgu prevzali funkcie aj tych poskodenych. Boli to vsetko batolata a pri nastupe do skoly uz nebolo poznat ze by tie deti boli ine.
@oggyaozzy ja verim ze Tvoj maly sa pozbiera a nebude mat ziadne nasledky. Je este dost maly na to, aby sa dokazal „opravit“. Ale budem mat po tomto dennicku tazke sny, zvlast ked teraz nespim, lebo to vyzera ze sa mi u oboch dievcat rozbieha laryngitida.

 
ruzovasrnka
Zasloužilá kecalka 706 příspěvků 15.04.13 02:18

Držím moc palce, věřím, že všechno nakonec dobře dopadne a malej bude úplně OK :kytka:

 
Run
Generální žvanilka 20066 příspěvků 15.04.13 06:44

Oggy všechny že skupiny to s vámi prožíváme od začátku, ale stejně mi to vehnalo slzy do očí. Ale já vím, že to zvládnete! :hug:

 
beruska03
Kelišová 7477 příspěvků 15.04.13 07:06

:hug: moc drzim palce at uz se Tobiskuv stav jen a jen zlepsuje!! mela jsem uplne slzy v ocich, kdyz jsem to cetla! drzte se!

 
kattkka
Generální žvanilka 24304 příspěvků 15.04.13 07:12

Drzime palecky.At to dobre dopadne. :hug:

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29290 příspěvků 61 inzerátů 15.04.13 07:25

Panebože, to je hrůza. Přeju Tobíkovi brzké uzdravení :kytka:
a děkuji za poznámku o očkování, při čtení mě nejdřív napadlo, že bych snad nechala Tetra naočkovat, takže by to stejně nemělo význam

Příspěvek upraven 15.04.13 v 07:27

 
Anička14
Závislačka 2596 příspěvků 15.04.13 07:35
:hug: :hug: :hug:
 
Kakika
Extra třída :D 13461 příspěvků 15.04.13 07:51

Panečku, zažili jste si za tak krátkou dobu spoustu zlého. Zvládáte to ale dobře, obdivuhodně. Moc držím malému pěsti, ať to v červnu dopadne ještě líp, než by se dalo čekat. Jste úžasná rodina, otřesení, ale plní optimismu do budoucna :hug:

 
Petra2829
Kelišová 7390 příspěvků 15.04.13 07:55

Božíčku bulím tu jak malá. Nedokážu si to a ani nechci si tu hrůzu představit. Maličký, doufám a přeju si, aby už nic podobného neprožil. :hug:

 
GaSara
Stálice 51 příspěvků 15.04.13 08:03

Drzim Vam vsem palce, at uz jsou pred Vami jen slunne dny :hug:

 
marmelada78
Závislačka 3116 příspěvků 15.04.13 08:31

Normálně tohle nepoužívám :hug:
Jste moc stateční, přeju hodně sil. Vůbec si to nedokážu představit.

 
martina.se
Hvězda diskuse 53315 příspěvků 15.04.13 08:34

Tak tohle je masakr.. přeju jen to nej pro malého, ať se z toho dostane bez jakýchkoliv následků :kytka: :hug:

 
Measmille
Ukecaná baba ;) 2037 příspěvků 15.04.13 08:37

…to je strašný, přeji hodně zdraví :srdce: :hug: :srdce:..ty si velice silná! Mě by už dávno odvezli…

PS: očkování mě vůbec nenapadlo!

 
Dellynka  15.04.13 08:40

Člověk by nevěřil co se skrývá pod pojmem „banální onemocnění“…To­bíkovi i celé rodince přejeme ať ten boj vyhraje a všechno se postupem času zlepší. Má veliké štěstí, že má takovéhle rodiče a sestřičku :* :kytka:

 
Vera1990
Kecalka 168 příspěvků 15.04.13 08:42

Přeju jen už dobré zprávy a hodně sil do budoucna :srdce: :srdce:

 
cher  15.04.13 08:49

Chlapečkovi i celé rodině přeju hodně zdraví a sil a už jenom dobré a dobré výsledky :srdce:

 
zzuzzinda
Kecalka 264 příspěvků 15.04.13 09:04

Chudák malej. A vy jste stateční, všichni, i velká ségra. U Adama ve školce zrovna probíhají neštovice, už několikrát nás kamarádky zvaly, ať si k nim pro ně dojedeme, ale nikdy jsem nesebrala odvahu a nejela jsem. Teď budu prcky pozorovat ještě víc. Přeju, ať se malý dá do kupy a všem ukáže, jaký je to šikulka.

 
Martrich
Extra třída :D 11911 příspěvků 15.04.13 09:10

Pane bože, zažili jste si hotové peklo a přeji Vám jen a jen zdraví celé rodině a hlavně Tobíkovi, ať už se tohle nikdy neopakuje :hug: :hug: :hug:

 
Mal
Závislačka 3744 příspěvků 15.04.13 09:12

Přeju hodně zdraví, určitě vyhrajete, malej vypadá moc statečně

 
Gerberka
Závislačka 2998 příspěvků 15.04.13 09:13

Ahoj,
málokdy reaguju na deníčky, ale tohle je prostě strašné, něco takového by se vůbec nemělo stávat :( …obdivuju vás, jak vše zvládáte, ale znám to sama – ono člověku pak nic jiného nezbývá a vlastní pocity musejí jít stranou…

To očkování by mě taky nenapadlo, moji kluci taky nejsou proti neštovicím očkovaní, starší (13) už je prodělal v 6ti letech (naštěstí bez komplikací, chytnul to poslední týden svojí školkové docházky) a malý (5,5) je teda ještě neměl. Říkala jsem si, jestli je nedostane do 10ti let, tak bych ho nechala naočkovat, u dospělých jsou neštovice nepříjemné.

Naší známé se stalo něco velice podobného – do 1 roka naprosto zdravý klučina jako řípa a po očkování proti dětské obrně se mu právě ta dětská obrna projevila – má obrnu horního patra a horních končetin. Taky jsou bojovníci.

Od té doby mě to očkování vrtá hlavou…jestli se právě po určitém očkování ta daná nemoc u člověka neprojeví….

 
Pavca
Kelišová 6289 příspěvků 15.04.13 09:21

Přeju Tobíkovi i celé rodině hodně sil a brzké „uzdravení“.
Tenhle deníček mě přiměl vzpomenout si na naši vlastní zkušenost s „běžným dětským onemocněním“ jako jsou neštovice… prožili jsme něco podobného, jen s daleko rychlejším průběhem a okamžitou léčbou… závěrečná diagnoza zněla meningoencefalitida při neštovicích… v našem případě virus napadl mozek, syn přestal přes noc chodit, mluvit, neudržel rovnováhu, padal… naštěstí dětská lékařka reagovala okamžitě, odeslala nás na infekční oddělení, spojitost s neštovicemi byla jasná, okamžitě se přítomnost viru potvrdila z lumbálky, nasadily se kapačky, rezonace byla po týdnu čistá… znovu chodit a mluvit začal syn zhruba po 14 dnech, jediným problémem zůstala jemná motorika levé ruky, syn je levák a tak to stálo úsilí, ale dnes píše krásně ;)
Držíme celé vaší rodině pěsti, aby to jednoho dne už byl taky jen „špatný sen“ a Tobík byl dál šikovný klučina ;)

 
oggyaozzy
Závislačka 4765 příspěvků 15.04.13 09:32

Holky, díky za podporu :hug: Snad už ty největší šoky máme za sebou, ty tři týdny pro mě snad zůstanou jen někde vzadu v mozku skryté jako zlý sen a už bude jen líp. Malý je úžasnej, snad to vydrží…
@Gerberka - s tím očkováním na obrnu mazec :( To mi přesně říkal doktor, i u neštovic se vpravuje živý virus a pokud se sejdou blbé náhody a potká se to s oslabenou imunitou, můžou nastat takové šílené komplikace :(

@Pavca - no, meningoencefalitida je taky teda šílená! Nás v podstatě léčili jako kdybychom ji měli taky, plus vysoké dávky kortikoidů… A můžu se zeptat, jaké jste měli nálezy na té první rezonanci? Nám je dělali s odstupem třech dnů a vlastně v léčení ještě ani nebyl, bylo to jen pro diagnostiku… Díky :kytka:

Příspěvek upraven 15.04.13 v 09:32

 
Murky
Kecalka 117 příspěvků 15.04.13 09:32

Moc vám držím palce, člověk jímá hrůza, jen si to představí..

Příspěvek upraven 15.04.13 v 09:32

 
fusa
Ukecaná baba ;) 1126 příspěvků 15.04.13 09:41

Jste strasne statecny, malej je krasnej raubir, a diky za denicek, aspon clovek vi, co se taky muze stat 8o. Preju vam uz jen dobry a at se prcek da uplne doporadku!!!

 
VeTi
Ukecaná baba ;) 1271 příspěvků 15.04.13 09:42

Držím moc palečky, aby jste byli brzy v pořádku. A ty lázně si určitě nechte napsat, rozhodně pomůžou :-)

 
hacko111
Kecalka 327 příspěvků 15.04.13 09:47

Přeji jen vše dobré, jste obdivuhodně silní. Člověk vážně někdy řeší hlouposti a podstatné
je jen zdraví. :srdce: Držte se!
Taky máme Tobíska, u deníčku mě ukápla slza…

 
Pavca
Kelišová 6289 příspěvků 15.04.13 09:48

@oggyaozzy Nám právě dělali rezonanci až týden po přijetí do nemocnice… díky tomu, že se synův stav takhle zhoršil sedmý den po výsevu, bylo jasné, že je to od neštovic, navíc lumbálkou se to okamžitě potvdilo a léčbu zahájili okamžitě, ta rezonance se dělala na zjištění, zda je nějaké poškození mozku a nebo to stihli včas… já jsem do toho měla doma 7-mi měsíční dcerku, nechala jsem ji teda naočkovat okamžitě po výsevu u syna a neštovice od něj nedostala, ani v pozdějším věku, pediatrička mi říkala, že se s tím za svoji praxi nikdy nesetkala, i proto jsem byla ráda za její rychlou reakci… a přiznám se, že ani ve svém okolí neznám nikoho, kdo by se setkal s takovým onemocněním z neštovic… dnes si říkám, že je to šťastně za námi, no ty 2 týdny hrůzy, jestli bude syn chodit a mluvit, ty už zůstanou navždy hluboko uložené…

 
Loki01
Echt Kelišová 8733 příspěvků 15.04.13 09:52

Ty jsi to trápení popsala, ze se cítím jako bych tam byla taky. Nás maly byl taky tezce nemocny a v par týdnech zivota měl uz několik rezonanci, několik transfúzi a nekolikati hodinovou operaci a mel takove bolesti, ze byl tyden na morfinu. My jsme ale měli jenom jedno díte a proto ty jsi tén stres měla asi tak stokrát horší. Zvládli jste to úžasne, hlavne si nevyčítej ze jsi před dcerou brecela, copak to jde jinak? Vase děti maji štěstí, ze maji takove rodiče. Preju vám z celého srdce at je Tobik brzo v pořádku a hlavne uz jenom spoustu štěstí a zdravi. Zvládli jste to na jedničku. :hug:

Příspěvek upraven 15.04.13 v 10:01

 
Gerberka
Závislačka 2998 příspěvků 15.04.13 09:57

Ještě k tomu očkování….já nejsem vůbec žádný odpůrce očkování, to vůbec ne, ať každý udělá v této oblasti, jak uzná za vhodné, ale znám bohužel ještě jeden smutný případ.

Manželův kolega z práce – naprosto zdravý silný chlap jak hora, takový ten typ, že mu „nikdy nic není“ šel asi v 55 letech na očkování proti klíšťové encefalicitidě (člověk by řekl – jo, to je banalita, vždyť se na to chodí naprosto běžně, tak v čem je problém, že jo), potom mu nastaly velké zdravotní komplikace, dostal vlastně onu encefalicitidu, nebylo mu vůbec pomoci, tělo to „vzdalo“ a do 3 měsíců zemřel. Očkování (jakékoliv) mi opravdu vrtá hlavou. Moji kluci mají teda jen to základní, žádné navíc nemají.

No, dost už takových myšlenek. Jen v souvislosti s očkováním jsem si na to vzpomněla.

Tobíkovi i celé rodince jen to nejlepší
:kytka:

 
ivik21
Neúnavná pisatelka 15334 příspěvků 15.04.13 10:01

Hodně štěstí a zdraví malému Tobískovi i celé rodině!!! :srdce:

 
Cuarentena
Echt Kelišová 8068 příspěvků 15.04.13 10:07

Teda, vy jste si ale vyžrali smůlu smůlovatou. :hug:
Náš nejmladší dostal neštovice dokonce už v pěti měsících, naštěstí však bez takovýchto závažných komplikací, i když strach jsem měla veliký. Přeju vašemu broučkovi co nejrychlejší a úplné uzdravení. :srdce:

 
-Evka-
Závislačka 2857 příspěvků 15.04.13 10:09

Ty jo, přeji už jen to dobré.

Ve svém dětství jsem také zažila příhodu s neštovicemi u 3-letého vzdáleného příbuzného.
Ač i 2× za den jezdlili na pohotovost, ač jsme využili všechny známosti včetně primáře v nemocnici, tak to, že jde meningoencefalitidu nepoznali, respektive ho nechali v nemocnici až po 14-ti dnech. V nemocnici byl dlouho, pak ještě rok nechodil do školky.
Co jsem měla poslední info, tak na začátku školu nějak nezvládal, ale po letech jsem ho vypátrala na netu a je to už inženýr, takže to dopadlo dobře.

 
jannina1
Závislačka 3154 příspěvků 15.04.13 10:30

@Gerberka u klíšťovky tyhle reakce nejsou vyjímkou. U očkování neštovic se nic takového nevyskytuje.

 
vodolejka
Vesmírná mluvilka 30482 příspěvků 15.04.13 10:33

Oggy, teď jsem jedním dechem dočetla…ikdyž váš příběh znám průběžně, takto shrnuté je to prostě dechberoucí :hug: :hug: Jste všichni stateční a Tobík to zvládá úžasně…ať už je jen a jen dobře :srdce:

 
jannina1
Závislačka 3154 příspěvků 15.04.13 10:36

@Gerberka Teď jsem Tvůj příspěvek dočetla celý, umrtí tady tak obvyklé není, ale špatné reakce na tuto vakcínu ano. Banální očkování to rozhodně není.

 
Venetta
Kelišová 5758 příspěvků 15.04.13 10:37

Jste stateční, přeji už jen a jen zdraví!! :hug:

 
Narovnako
Kelišová 5108 příspěvků 15.04.13 10:44

Ježíš to je hrůza. Přeji hodně zdraví a ať ty kontrolní testy dopadnou dobře..Držím všechny pěstičky…

 
smon83
Ukecaná baba ;) 1244 příspěvků 15.04.13 10:46

Je mi to hrozně moc líto. Tohle by se malým dětem vůbec dít nemělo. Hrozně moc vám všem držím palečky, aby se Tobík ze všeho zotavil.

 
oggyaozzy
Závislačka 4765 příspěvků 15.04.13 10:46

@jannina1 To co se stalo nam je bohuzel popsane i jako reakce na ockovani :(

 
Kamča.dalmatinka
Hvězda diskuse 46984 příspěvků 15.04.13 10:47

Teda pul deníčku sem probrečela.
Je to už 28 let kdy mě potkalo něco podobného. V necelích 2 letech sem dostala neštovice a měla sem neustále vysoké horečky. Skončila sem v nemocnici (už ani rodiče si přesnou diagnozu nevybavujou) asi na 14 dní a po té s pásovim oparem.Vim že muj stav byl docela vážný a na ruce a obličeji mi také zustalo pár jizev.

Několikrát sem zde dostala pěkně naloženo když sem syna nechala na neštovice očkovat proto že sem měla velký strach že se mu stane něco podoného jako mě a když ted čtu váš příběh už ani nezaváhám u druhého syna.

Malej je užasnej bojovník. Museli jste si všichni vytrpět. Moc držim palce at je brouček v pořádku a at už se vám vše zlé vyhýbá. Je to strašný :,( :,( :,( držte se :srdce:

 
Paaaaja
Kecalka 207 příspěvků 15.04.13 10:59

Moc Vám přeji brzké uzdravení :)
Držte se a hodně sil a zdraví celé rodince :kytka:

 
NatalieII
Ukecaná baba ;) 2256 příspěvků 15.04.13 11:09

Hodně sil VÁM VŠEM!!! Měla jsem u deníčku slzy z v očích!!

 
szewcz
Povídálka 28 příspěvků 15.04.13 11:21

Ještě, že jsem dala dcerku na neštovice očkovat i přes silný protest tchyně a její řeči, že tyhle dětské nemoci si má každé dítě prodělat samo. Ani náhodou! A malý až doroste, tak ho nechám naočkovat taky!
Vůbec Vám nezávidím, taky jsem (ale v mnohem menší míře) něco podobného zažila. A to když měl synek zápal plyc v 8 týdnech. Dcerka to dotáhla ze školky a jemu to sedlo na plýce. Nikdy nezapomenu na ty obrovské injekce, které do tak maličkého miminka píchali každých 6 hodin a spoustu dalších léků k tomu. Brrr.
Naštěstí to zůstalo téměř bez následků. Musíme jen stále hlídat průdušky. Vždy když má i jen velmi slabou rýmu, tak mu to okamžitě sedá na plýce a pak chrčí a ani nepomáhá zvýšená poloha. Prý se s tím musíme smířit, že na průdučky bude hodně citlivý. Tak mu doma alespoň neustále vhlčíme vzduch.

Přeji malíčkému brzké uzdravení.

:mavam:
 
mamcapavca
Závislačka 4752 příspěvků 15.04.13 11:33

ogynko každý den na vás myslím od toho strašného oznámení od tebe… :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: konečně se to lepší a věřím že to bude lepší :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :andel: :kytka:

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 3 Další »