Neustálý strach

Pájinka25  Vydáno: 31.03.11

Mému prďolkovi jsou dnes 4 týdny, ale skutečný měsíc mu bude až v pátek 1. dubna. Za ten měsíc, co ho mám se toho dost změnilo, naštěstí k lepšímu a doufám, že už to bude jen a jen lepší:-D

Když jsem zjistila, že jsem těhotná, byl to takový malý zázrak. Povedlo se to na první pokus a ještě navíc neplánovaně. Je pravda, že prášky jsem už nebrala, ale nečekala jsem, že hned první měsíc to vyjde. Ale jelikož menstruaci jsem měla vždy pravidelnou a najednou nic, tak mi bylo hned jasné, v čem je zakopaný pes :-D Můj gynekolog měl dovolenou, a tak jsem si nejdřív udělala test, který vyšel pozitivně a 7. července loňského roku mi doktor potvrdil 7. týden těhotenství. A začal ten strach.

Měli jsme zaplacenou dovolenou v Egyptě a já řešila, zda můžu jet. Doktor mi to nevymlouval, naopak mi řekl, že mi to spíš prospěje. Jen si musím dávat pozor na jídlo a přehřátí. A je pravda, že já, která obvykle vedra snáším dobře (jak jinak bysme taky mohli jet v červenci do Egypta, když tam je kolem 50 stupňů) tak ne, že bych to nezvládala, ale opalovat jsem se musela zásadně jen ve vodě na lehátku a jinak jsem byla věčně pod slunečníkem. Nevolnosti mě naštěstí netrápily, takže dovolenou jsem si mohla vychutnávat dosyta, dokonce jsem absolvovala 26hodinový výlet k Mrtvému moři a do Jeruzaléma a úplně bez problémů. A nebylo mi zle ani na lodi, což už považuji za malý zázrak :-D

Nicméně i tak jsem se bála, jelikož jsem toho dost četla o zamlklých těhotenstvích, a tak jsem se těšila domů, až půjdu na další prohlídku. Naštestí bylo vše v pořádku. Překonali jsme první trimestr, ale strach neustal. Už jen proto, že nám vyšly špatně testy na Downův syndrom. Takže genetika v Ústí nad Labem, testy a tři týdny čekání. Je pravda, že jsem si nepřipouštěla, že by mělo mimčo Downa, ale i tak mě to děsilo. Testy dopadly na jedničku a navíc jsme se dozvěděli, že čekáme chlapečka :-D Jenže ani tak jsem nebyla úplně v pohodě. Když jsem začala cítit pohyby, tak jsem se zase neustále kontrolovala. Bála jsem se, pokud se prcek delší dobu neozval, když jsem třeba byla v práci a neměla tolik času to sledovat, tak jsem si zpětně říkala, jestli se vůbec ozval nebo ne.

Byla blbost, že jsem četla zdejší deníčky - tedy ty se špatným koncem, kdy třeba maminka popisovala, jak najednou přestala cítit pohyby a pak jí řekli, že je miminko mrtvé. A hlavně jsem měla strach z toho, aby se něco nestalo při porodu, aby se mimčo třeba neudusilo nebo neuškrtilo na pupeční šňůře - což jsem měla opět ze zdejších deníčků. Jo jo byla blbost to číst, naštěstí už mám doma krásného zdravého chlapečka. Nicméně strach je tu pořád. Je tu strach o malého, strach z různých nemocí, které může chytit, strach z toho prvního půl roka, kdy hrozí riziko SIDS, které je údajně u chlapečků o 50 % vyšší, než u holčiček (navíc už jsem zažila jeden falešný poplach na monitoru dechu, což mi na klidu nepřidalo) zkrátka ten strach o dítě už tu bude celý život, ale patří to k tomu.

I přesto, že nás občas nenechají vyspat, přivádějí nás k šílenství, když jsou přebalené, napapané a přesto nejsou k utišení a my nevíme co s nimi, i přesto všechno se o ně klepeme strachy, při sebemenším zakňourání pozorujeme, zda jim něco není nebo nechybí, jsou to prostě naše zlatíčka. A i když ne všechna těhotenství končí šťastně, přeji všem maminkám, aby měly svá miminka v náručí, je to vážně ten nejkrásnější životní dar.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.3 bodů
 Váš příspěvek
 
Pep@e
Zasloužilá kecalka 683 příspěvků 31.03.11 08:49

Zládli jste to :palec: . A strach tu bude už doživotně! Náš prvorozený má 8 a kdykoliv je venku sám chodím k oknu a zpátky a kontroluju.. a čekám..a čekám.. teď čekáme další a tím jak stárnu se u mě stále víc projevuje syndrom Kvočny, co chce mít kuřata pod křídly :andel:

 
Petruska
Závislačka 2573 příspěvků 31.03.11 09:18

Moc gratuluji ke chlapečkovi :srdce: :srdce: :srdce:
Ten strach znám :-) od první chvíle, kdy se objeví // neskončí ani porodem… je tu prostě stále :wink:
PS: jinak se mi moc líbilo, jak píšeš, že jsi neměla číst „smutné deníčky“ já si to taky vyčítám :think:

 
Sýkorka2
Kecalka 457 příspěvků 31.03.11 09:44

Gratuluju k chlapečkovi a přeju hodně zdraví a pohody! Souhlasím s tím, že když se v těhotenství čtou příběhy se špatným koncem, víc se pak člověk sleduje a přemýšlí, aby neprožil něco podobného.
Když jsem čekala prvního syna chystali jsme svatbu a na to přemýšlení nebylo moc času a druhé těhotenství bylo krátce po tom prvním, takže nebylo kdy se sledovat. Lepší je asi nad tím moc nepřemýšlet a pak si hlavně užívat toho malého zázraku v náručí. :kytka:

 
evinula
Stálice 100 příspěvků 31.03.11 14:03

Taky gratuluju :kytka: A přidavam se k tomu že čist takovi to deničky je to nejhorši,taky sem to četla a jen se vic strachovala a sledovala.U prvniho syna sem nic nečetla a všechno sem si uživala a na naky rizika atd. sem nemyslela a bylo to rozhodne lepši.

 
Fanicka
Závislačka 4115 příspěvků 31.03.11 19:24

Jojo,zpetne jsem pochopila strach nasich,kdyz jsem se opozdila o pul hodiny atd… :mrgreen:
Cekala jsem ze s druhym ditetem se strach rozdeli,naopak,zdvoj­naobil se :mrgreen: Ale nemenila bych :srdce:

 
atominnka
Generální žvanilka 20912 příspěvků 31.03.11 21:26

Gratuluju k miminku:-)
Taky jsem si četla ty smutné deníčky, což byla chyba, akorát jsem u toho řvala a pořád přemýšlela, jestli to dopadne dobře a pozorovala každé šťouchnutí a nebo naopak nešťouchnutí v bříšku.
Myslela jsem, že porodem ten strach skončí, neskončil, je ještě větší. Malá kňourla, já letěla koukat, ¨jestli se něco neděje, měla 37,2 já strach, že bude nemocná¨. Už mě to trochu přešlo, strach je tu pořád, ale některé věci už tak neřeším¨.
Přeji hodně zdravíčka a ať maličký dělá jen samou radost :huban: :kytka:

 
Foxinka
Závislačka 3429 příspěvků 01.04.11 09:18

Páji, napsala jsi to krásně a úplně přesně vím, jak ses cítila a cítíš. :hug:

Vložit nový komentář