Nevím, co si o tom všem myslet!!

 Vydáno: 23.04.02

Chtěla bych se Vám svěřit i s mým příběhem. Ještě sice nedošel do cíle, ale už teď je zajímavý. Jmenuji se Draha a je mi 27 let.

S manželem jsme se seznámily na studiích a naše sedmileté chození vyvrcholilo svatbou. Byl to ten nejkrásnější den v mém životě. Už v době, kdy se svatba plánovala jsme se rozhodli založit rodinu. Vždy jsem měla zá:,–(u vdávat se z lásky a né, že musím. Dna tři měsíce před svatbou jsem tuto zá:,–(u přestala brát vážně a nechala všemu volnost.

Rok po svatbě, kdy jsem pořád čekala, až nepřijde menstruace, jsem se rozhodla řešit svůj problém se svojí gynekoložkou. Dohodli jsme se, že pošle nejdříve na vyšetření a na spermiogram manžela, protože je to prý méně bolestivé a časově méně náročné. Napsala žádost na vyšetření do okresní nemocnice. Myslím si, že si dovede většina z Vás představit manželovu reakci na tuto zprávu a jeho nervozitu než nastal den D.

V den D jsme se ráno pomilovali a tekutinu zavezli na místo určení. Pak jsme čekali asi hodinu a na slova, která doktorka vyřkla, nikdy nezapomeneme: žádná spermie, ani mrtvá, ani živá, ani zárodek, nic!!!!!! Byla to rána z čistého nebe. Myslela jsem si, že bude problém ve mně, i když jsem nikdy žádné problémy neměla, ale dřívější výchovou jsem nabyla dojem, že většinou je to problém ženy.

Byly jsme oba úplně mimo. Na internetu jsme hledali nějaké informace, co dál a co s tím. Vůbec jsme nemyslely na jiného dárce, byly jsme rozhodnutí dělat vše proto, aby byly na případné umělé oplodnění použity manželovi spermie (mám na mysli odebrání s nadvarlete, apod.).

Tuto informaci jsem v co nejkratší době i se zprávou doručila mé gynekoložce a ta nám doporučila odbornější sanatorium, abychom se domluvily, co dál. Telefonicky jsme se objednaly do pražského sanatoria a vyrazily jsme. Protože bydlíme na moravě, byl to pro nás den dovolené.

Cele tři hodiny jsme nemluvily a jen jsme si to každý pro sebe řešil ?v duchu?. Dorazily jsme na místo určení, sestra založila manželovi kartu a dala mu lahvičku se slovy : nejdříve uděláme znovu spermiogram. Myslely jsme si, že když jsou už nějaké výsledky, tak že to stačí. Asi ne. Odevzdal z části naplněnou a zase jsme měli hodinu počkat. A teď už jsme se rozpovídali. Řešili jsme všechny možnosti.

Když byly výsledky hotovy, zavolal si nás doktor. Po:,–(ili jsme se a on se na nás udiveně díval se slovy co bychom potřebovaly. Povykládaly jsme mu, jak jsme byly v naší okresní nemocnici a jaký nám byl sdělen závěr.

On se podíval do jeho výsledkových papírů a oznámil nám, že jestli manžel chce, může ?.. jim v sanatoriu dělat dárce!! Výsledek 70 mil. spermií na ml. Nevěřily jsme mu. On nechal udělat test znovu a laboratoř za 10 minut výsledky potvrdila. Měli jsme obrovskou radost. Chtěli jsme vysvětlit jak je to možné, ale odpověď jsme nedostali. Jen jsme si potvrdily zmatky ve zdravotnictví.

Naše radost opadla (což bylo docela rychle), protože jsme si uvědomily, že problém se nevyřešil, ale přesunul. Na mě. Doktor nás ujistil, že se sice přesunul, ale lepším směrem. Ve zdravotnictví je u žen více možností.

Vzhledem k tomu, že tento příběh je asi dva měsíce starý, já ještě na žádném vyšetření nebyla. Dostala jsem pouze hormonální léky a na eventuelní další vyšetření čekám.

Mohla bych se Vás, kdo jste další kroky již absolvovali, poprosit, zda by jste mi mohli popsat, co bude dál. Nevím, jestli jsou další vyšetření bolestivá nebo nepříjemná. Ráda bych ale, aby k nim nedošlo a já se dočkala těhotenství co nejdříve.

Omlouvám se všem, pro koho tento příběh nebyl zajímaví, ale chtěla jsem vám jen napsat, že není možné věřit prvním testům a výsledkům, raději jich udělat více, vždyť naděje umírá poslední. Jenom ty nervy nám asi ukrojily trochu ze života.

Draha

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Domca
Nováček 4 příspěvky 23.04.02 07:39

Ahoj,
moc Ti držím palce a chci Tě povzbudit, aby jsi se nebála žádných vyšetření. Já už jich mám pár za sebou, nemůžu říct, že by byly moc příjemné, ale v žádném případě nejsou bolestivé. Ty co by byly víc než nepříjemné se dělají v krátké narkóze.
Pokud by jsi, ale nějaké dělat nechtěla, můžeš je odmítnout.
Mě teď také léčí hormonálními injekcemi a snad Tě utěší, že to denní píchání je bolestivější než ostatní vyšetření a umělé oplodnění. Ráda bych si sTebou psala a navzájem si držela palce.
Přeji Ti hodně opravdu hodně štěstí.
P.S. A ničeho se neboj, všechno dobře dopadne

 
Anonymní  23.04.02 12:02

Milá Draho,
mě teda nedělali žádná bolestivá vyšetření, jako průchodnost vaječníků (i když vlastně nevím, jestli to vyšetření bolí nebo ne, jen jsem o tom slyšela), ale jinak souhlasím s Domcou. U mě to bylo jako běžná gynekologická prohlídka, všichni byli milí (GEST v Praze), takže vlastně nejnepříjemnější byli injekce při stimulaci. Ale při druhém cyklu IVF už jsem si i ty injekce píchala sama bez mrknutí oka.
Tak se neboj a mysli na to, že porod je stokrát horší (i když to bohužel vím taky jenom z doslechu :-)).
 Elsa

 
radeklehky
Stálice 51 příspěvků 23.04.02 12:38

Opravdu je lepší se v takovémto případě spolehnout na specializované Centrum asistované reprodukce. My s manželkou řešili podobný problém ve Fakultní nemocnici v HK téměř 3 roky. 3 roky nervů a ztráty času. V nemocnici nás vyšetřovali každého odděleně a problém byl neustále na mé straně. Málo živých a pohyblivých spermií a tak jsem dostával různé hormonální injekce na zlepšení tohoto stavu. A hlavně slova pana doktora,„To chce čas, není kam spěchat!“ Po 3 letech jsme hodili všechna vyšetření za hlavu a šli do sanatoria Sanus v HK. Po prvním spermiogramu bylo vše v pořádku a tak se pozornost přesunula na manželku. Prodělala laparoskopické vyšetření s operací a po páté IUI(Intro Uterární Inseminaci) skutečně přišla do jiného stavu. Narodila se nám překrásná holčička Martinka.

Více se o Martince dozvíte na http://www.emartinka.cz

Proto se nebojte, možností na společnou léčbu je mnoho a naděje umírá poslední. Mnoho štěstí přeje Radek Lehký, Dana a Martinka

 
Anonymní  02.07.02 14:42

Ahoj, jmenuji se Katka, vždycky jsem tušila, že s otěhotněním budu mít potíže, protože v 15-ti letech mi přestala menstruace a nebýt prášků neměla bych jí. Moje gynekoložka si problému začala všímat až když jsem se vdala. Tehdy se mě zeptala jestli s manželem budeme chtít děti. Když jsem řekla, že ano tak mi poprve za 7 let co jsem k ní chodila řekla do očí, že to bude asi problém a ať si měřím bazální teplotu a za 2 měsíce přijdu. Měřila jsem poctivě ve stejnou dobu a výsledek byl dost hrozný a ani jsem nemusela být odborník. K lékařce se už tyto výsledky nedostaly, protože zemřela. Hned jsme se nechali objednat do FN Plzeň, kde se zaobírají léčbou neplodnosti. Přeskočím raději přístup, některých členů tohoto týmu, protože jejich chování opravdu podpořilo už tak dost zhoršenou psychiku a hlavně prostředí, ve kterém pracují, protože za to jediné nemohou. První co testovali v červnu r. 2000 bylo jak probíhá ovoluce tj. musela jsem 3., 9. a 13. den menstruačního cyklu na krev. Zjistili, že u mě nedozrávají vajíčka. Nevím jak jinde, ale v Plzni Vás vždycky objednali až za několik týdnů na další vyšetření . V říjnu mi na:,–(ili nějaké prášky, které měly vyvolat dozrávání vajíček, výsledek byl nula. V prosinci to vyzkoušeli znovu se stejným výsledkem a s tím, že si všimli, že u manžela ještě nemají spermiogram, protože zrovna ten den si se mnou udělal výlet, ani o tom nemohl příliš dlouho přemýšlet a znervozňovat se. Výsledek spermiogramu byl dobrý. Při této návštěvě se také zmínili, že by bylo dobré provést co nejdříve laparoskopii, protože mám prý cysty na vaječnících a proto nedochází k dozrávání vajíček. Do příště na to však zapomněli a v lednu se rozhodli, že vyzkoušíme inseminaci. K té došlo až v červenci r. 2001, protože dříve neměli čas. Dostávala jsem 19 dní denně dvojitou dávku hormonů injekčí formou. Výsledek byl, že nakonec jedno vajíčko dozrálo. Bohužel k oplodnění nedošlo. Při další návštěvě v říjnu mi bylo řečeno, že není jiná možnost než IVF už se začaly připravovat papíry pro pojištovnu, když se pan doktor všiml v papírech, že mám cysty na vaječnících a objednal mě napřed na listopad na laparoskopii. Jsem ráda, že si toho všiml, protože měsíc po této operaci jsem otěhotněla. Nyní jsem ve 29.týdnu a s manželem jsme opravdu šťastní. Jedinou ošklivou kaňku to má v lednu tohoto roku. Byla jsem pozvána na další konzultaci do Plzně /termín už byl stanoven v listopadu po operaci/. Když jsem tam dorazila věděla jsem už dva dny,že jsem těhotná podle zvýšeného HCG, test mi udělal můj gynekolog, ke kterému normálně chodím. V Plzni se ke mně chovali jako k psychicky labilnímu člověku, když jsem jim řekla o těhotenství, protože na ultrazvuku nic neviděli a v moči, kterou si poručili v odpoledních hodinách nic také nezjistili. Doporučili, aby mi můj lékař píchl injekci na vyvolání menstruace a k nim ať se objednám za 2-3 měsíce až se mi srovná menstruace. Můj lékař mi znovu udělal test, jak řekl pro jistotu i když výsledek předchozího byl jasný, a byl opravdu pozitivní.
Důležité je po celou dobu mít podporu manžela, někdy mi připadalo, že to nese ještě hůř než já.

Držím ti palce ať otěhotníš co nejdříve a jestli ti mohu poradit, nám se to osvědčilo, nikde se příliš o tom nezmiňovat, protože takové ty otázky: " Tak co?" všechno zhoršují. V našem příbuzenstvu o tom věděla jenom moje mamina a z manželovi strany nikdo. Všichni si mysleli, že honím kariéru a je to určitě lepší než kdyby nás litovali.

 
Anonymní  05.06.03 17:57

Milá Draho,

po osmi měsících snažení manžel taky podstoupil vyšetření spermiogramu a stejně jako ve Vašem prvním případě vše dopadlo nejhůř, jak mohlo. Je to jako rána z čistého nebe, zčerná celý svět a člověk neví, co dál. Máme si přijít vše zopakovat a já jen věřím, že to celé byl omyl, který se vysvětlí.

Naše situace je o to horší, že já sama mám problém s nedostatkem estrogenu a ovulace je u mě vyvolávána hormonálně (Clomhexal). K dovršení všeho nemám ani dostatečně vysokou děložní sliznici (jen asi 5 mm), což k uhnízdění vajíčka údajně nestačí a v takovém případě nepřistupují ani k umělému oplodnění.

Jsem moc ráda, že jsem narazila na Tvůj článek, děkuju za něj a doufám, že zázraky se ještě dějí a že Tvůj příběh se bude opakovat. Nic jiného než doufat nám totiž nezbývá.

(shodou okolností taky) Draha

Vložit nový komentář