Nevlastní syn a vlastní snažení

Lucia81  Vydáno: 28.07.12

Tímto deníčkem se s vámi chci podělit o to, jaké to je být „tetou“ nevlastního dítěte a jak prožívám cestu za tím vlastním.

Je to víc jak 3 roky, co jsem potkala svého muže a bezhlavě se do něj zamilovala. Po měsíčním randění mi přiznal, že má 3letého synka z předchozího vztahu. Vzala jsem to celkem statečně a po nějaké době se s ním setkala, první setkání bylo suprové, byl malinký, mazlivý, veselý a celý společný víkend proběhl ukázkově. Synek ale brzy přišel na to, že nejsem jen tak nějaká teta, se kterou se vidí jen párkrát, ale že jsem teta, kterou vídá nějak často a která mu bere jeho tatínka, v ten okamžik začaly naše starosti…

Synek vyváděl, že nechce aby ho oblékala teta, ale táta, že nechce krmit od tety, ale od táty, že se nechce chytit za ruku tety, ale táty a já jsem to dost těžce nesla, a nejen to, po roce vztahu jsem totiž zatoužila po vlastním dítku, ale tehdy byl ještě partner dost neoblomný, že je brzy, že nemáme našetřeno, že se známe chvilku a měl strach, že by to zase třeba nevyšlo a měl další dítě se ženou, se kterou by třeba potom ani nebyl. Musela jsem to přijmout a žili jsme dál tím svým životem, já jsem zobala HA a jednou za 14 dní jsme si jeli pro synka. Necítila jsem se však úplně šťastně…byli víkendy, kdy to bylo OK, ale byly víkendy, které jsem probrečela.

Žárlila jsem na to, když se muž mazlil se synkem, rozčilovalo mě jejich věčné pusinkování a že musí synek v 5 letech spát v naší manželské posteli, aby neprodělal nějakou citovou újmu, když by spal sám. To bylo naše největší téma a každá takto strávená noc byla pro mě vyčerpávající. Nejsem zastánce společného spaní dítěte a rodičů, ale v jeho 3, 4 letech jsem to ještě, ač nerada, akceptovala.

Nezbývalo než to vzít do vlastních rukou. Pokojíček pro synka byl zařízený a jen čekal, až se tam naučí spinkat. Jednoho dne jsem tedy nakoupila folie s dětskými motivy, vyzdobila ho a doufala, že sám synek zhodnotí, že spát v takovém pokojíčku je vlastně za odměnu, povedlo se! Od tohoto okamžiku ze mě spadla jakási tíha a stres. Samozřejmě, že náš vztah se synkem se vyvíjel dál a stále vyvíjí, ale čím je starší a samostatnější, tak bych řekla, že je to lepší.

Čas plynul, bydlení bylo zařízené, na účtu nám přibývaly penízky a začali jsme plánovat, že bychom se vzali. Tehdy i muž souhlasil, že už je asi čas na to, abych vysadila HA. Byla jsem neskutečně šťastná, ale on byl ještě nějakou dobu opatrný. Vloni v létě jsem tedy dobrala poslední tabletku HA a započalo naše snažení.

Začal tedy kolotoč samostudia těhotenských příznaků, které jsem samozřejmě prožívala všechny, měření BT, ovulační testy, sledování se a čekání na // na testu, ty ale nepřicházely. Po půl roce mi moje gyndařka napsala žádanku do CAR, aby se to začalo řešit, přeci jen mi bude 31 let a není proč ztrácet čas. Prošli jsme tedy klasická vyšetření HP, spermio, genetické vyšetření a nakonec i párovou imunologii a stále jsem doufala, že se mezi tím zadaří a // objevím. Manžel měl spoustu důvodů, proč na spermio nejít, jeho vlastní nejistota však zvítězila a šli jsme si to do kabinky „užít“ společně. Spermio dopadlo OK a oběma nám spadl kámen ze srdce.

Jednou, to bylo zrovinka před svatbou, jsem začala mít jiné pocity, bolela mě prsa, byla jsem děsně unavená a večer jsem na testu našla slaboučkého ducha. Už už jsem se radovala, ale druhý den ráno bílo jako na sjezdovce a druhá / nikde. MS se dostavila o den dřív a mnohem silnější. Zase jsem bulela jako malá.

Pak přišla svatba, svatební cesta, další snažení, další doufání a další zklamání.

Po svatebce jsem si běžela pro výsledky a doktorka mi oznámila, že mám genetickou vadu a nedozrávají mi vajíčka, ačkoliv ovulace probíhá. Byla jsem z toho dost smutná, ale měla jsem alespoň pocit naděje, že důvod je znám a dá se řešit. Doktorka z CAR mi rovnou navrhla, že se vrhneme na stimulaci hormony a IUI. Když jsem od ní odcházela, tak se mi hlavou honila spousta myšlenek a večer mi to nedalo a podělila jsem se o své trápení s mamkou, která do té doby nic netušila. Hned mě poslala za tetou, bývalou praktickou lékařkou, která se již léta zabývá homeopatií a akupunkturou. Na homeopatika jsme zvyklí od dětství a zkušenosti máme dobré.

Na první akupunktuře jsem byla dost vykulená, ale brala jsem to statečně. Překvapovalo mě, jak některé body bolí víc a některé méně, některé reagují více a jiné zase ne. Po první akupunktuře jsem se cítila neskutečně dobře, plná elánu a energie a těšila jsem se na další, nasadila mi také homeopatika na pročištění organismu a upravení cyklu, který jsem měla stále trochu rozhozený. Byl to další krok a další naděje na úspěch. Přišly však další MS a další slzy.

Už jsem si řekla, že to přeci nesmím tak prožívat, s každou MS jsem si sama sobě zdůvodňovala, proč je to vlastně zatím dobře, že těhu stále nejsem, jenže důvody dochází. Naštěstí mě ale celkem baví práce a plat mám taky slušný. Říkám si, že každá výplata navíc se jednou bude hodit.

Teď nás čeká první delší dovolená v zahraničí, na kterou jedem i se synkem manžela. Docela se těším, ale zároveň jsem i trochu nervózní, jak to zvládneme, a hlavně jak to zvládnu já.

A co synek? Jak to zvládám? Každá, která je „tetou“ nevlastního dítěte ví asi své a jednoduché to není. On je částí mého muže, kterého miluju, ale také částí ženy, kterou nemám ráda. Žárlím na muže, že má dítě, ale zároveň si uvědomuji, že synek je důvod, proč je můj muž stále „v pohodě“ a naše nezdary tak neprožívá. Pro něj se svět s každou mojí MS nehroutí, pro mě už asi taky ne, ale vždy 2 dny během ní jsem moc smutná, pak se srovnám a jdeme do nového snažení.

A co dál? Dál bude dovolená, koupání, užívání, další snažení, další práce, další projekty, další cestování, další víkendy ve společnosti manželova synka, další doufání a další testování. A další MS? Asi ano, ale co s tím nadělám? Budu doufat dál, budu věřit, budu se léčit a drobnými krůčky postupovat k úspěchu, který, jak každá asi doufáme, se jednou dostaví.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.9 bodů
 Váš příspěvek
 
hrosulik
Kecalka 102 příspěvků 28.07.12 08:10

Lucia81,moc držím palečky ať se zadaří a vy budete šťastná mamina. :dance:

 
smon83
Ukecaná baba ;) 1244 příspěvků 28.07.12 08:29

Držím palečky, však ono to dopadne :) Většinou tehdy, když se na to přestaneš soustředit nebo když to nejmíň očekáváš :)

 
amille
Ukecaná baba ;) 2207 příspěvků 1 inzerát 28.07.12 09:41

Držím moc moc palečky. :kytka: Příběh je smutný, ale věřím, že se vám brzy zadaří. Zvládáte to vlastně moc skvěle, jen tak dál. :kytka: Ono to vyjde, musí! :*

Příspěvek upraven 28.07.12 v 09:41

 
Venetta
Kelišová 5758 příspěvků 28.07.12 10:04

Moc držím palce! :hug:

 
Denise
Zasloužilá kecalka 973 příspěvků 28.07.12 10:05

Ahoj Lucinko :kytka: :kytka:, držím moc palečky, jak psala amille příběh je smutný.. o to více, když jsem měla tu možnost poznat Tě osobně, si neskutečně milá, sympatická a hodná a myslím, že si zasloužíš štěstí v podobě malého drobečka, ale neboj my se dočkáme a nebude to trvat dlouho :hug: :hug: :hug:

 
eseta
Neúnavná pisatelka 16888 příspěvků 28.07.12 13:55

Lucí, jednou se nám poštěstí, já v to stále věřím  :hug:

 
Solaris
Závislačka 4644 příspěvků 29.07.12 08:50

Lucia já pořád věřím tomu, že do podzima, maximálně do konce roku nám to taky vyjde :hug:

 
lilia81
Extra třída :D 14685 příspěvků 1 inzerát 29.07.12 12:53

Ahoj,

předně držím moc moc palečky, aby se zadařilo!

Jak jsem pochopila, jdeš cestou alternativní medicíny - akupunktura, homeopatika, což je super, ale myslím, že v případě genetické vady je to zbytečné. Sama jsem si čínskou medicínou a akupunkturou prošla, bohužel nepomohla, ale tobě přeji, ať zabere

 
janehorka
Zasloužilá kecalka 560 příspěvků 30.07.12 08:24

Ahojky, o tom by jsme si mohli psat dlouhe clanky, jsem ve stejne situaci, muj pritel ma dvouletou dcerku, zrovinka ted o vikendu ji mel poprve na cele tri dny od patku do nedele, pro me to bylo hrozny, snazime se o miminko 13mesicu a stale nic, mam pouze jeden vsajecnik a vejcovod, tak ze taky s komplikacemi, pokazde si rikam, ze treba to bude lepsi, ze postupem casu se vse zmeni, ale je to presne tak jak to tu popisujes, muzem psat do zprav? jane

 
Kači01
Kelišová 6707 příspěvků 31.07.12 15:51

Jak já Ti rozumím :hug: Měla jsem to podobně, jenom s tím rozdílem, že manžel má dceru. Nakonec jsem se dočkala po 4 letech a nebylo to jednoduché. Moc Ti přeji, ať miminko přijde co nejdřív a Ty jsi šťastná :srdce:

 
Lucia81
Závislačka 4594 příspěvků 12.08.12 18:51

Ahoj, tak jsme zpet z dovolene i se synkem…vzladli jsme to v pohode, snazeni bylo taky hodne…proste hezka dovolena…dekuji za prani a podporu a jsem vlaste i rada, ze nejsem jedina, ktera to tak ma…

 
Lucia81
Závislačka 4594 příspěvků 20.08.12 16:48

Jen takovy dovetek k denicku…nakonec nam zjistili spatny spermiogram, velmi nizka morfologie, jen 5%…takze se asi trochu meni smer naseho snazeni a vypada to, ze budeme doporoceni k umelemu…jen tajne doufam, ze by IUI mohlo stacit, ale i to neni vubec jiste…

 
Linettka
Kecalka 433 příspěvků 21.08.12 09:35

Přeju ti hodně štěstí a hlavně, ať ti celkem pěkný vztah k synkovi vydrží i až budeš mít vlastního špuntíka. U mě se to začalo hroutit, když jsem otěhotněla. :(

 
Andrella
Kecalka 258 příspěvků 23.08.12 11:07

Drzim rozhodne palecky, at se povede…pripomelo mi to, jak mi muj byvaly gyndar pred par lety rekl, ze mi nedozravaji vajicka, ze mimi bude asi chvili trvat, a to uz jsem byla tak 3 nebo 4 tydny tehotna, to me docela pobavilo…vite ale spis to bude tim, ze si to tak prejete, nam se s partnerem taky nedarilo skoro rok, protoze jsme strasne mimi chteli, a nakonec jsme se na to vyprdli, ze to asi ted byt nema, ze to budeme resit pozdeji, ze jsme jeste relativne mladi na nejaky vysetrovani, a sup do dvou mesicu bez tohodle stresu a jsme v 10tt :)
Takze se urco taky zadari, hodne stesticka

 
Gumidci
Závislačka 3787 příspěvků 26.08.12 23:03

Držím moc palečky aby vám to brzy vyšlo. Při čtení tvého deníčku jsem si přidalala jako bys mi viděla do duše.

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele