Nezapomenutelné dovolené II

Januliiik  Vydáno: 12.06.12

Letošní dovolená byla velmi podobná té loňské. Pár týdnů před letošní dovčou jsme si říkali, že musíme vyjet dřív, než nastoupím v červnu do práce, protože pak už na to nebude čas. Tak jsem si našla web hotelu, kde jsme byli loni, a zarezervovala nám pokoj. Až na to, co se nám tam všechno přihodilo, jsme byli opravdu spokojeni.

Pár dnů před odjezdem jsem s holkama ve skupině vzpomínala na loňskou dovču a moc dobře si pamatuji, jak mi jedna z nich napsala, že letos už si to určitě užijeme, že zoubky Mišce už neporostou.

Dva dny před odjezdem jsem si vytáhla blok, psala všechno, na co nesmím zapomenout a začala pomalu balit. Vytáhla jsem z lékárničky krabici s léky a začala ji přebírat, co můžeme potřebovat a co ne. Nesměla jsem zapomenout léky na alergii, na astma a hlavně balíček PP, který jsem dostala, kdyby něco. Vzala jsem i léky na žaludek, co kdyby nás to chytlo jako loni :-D, něco na průjem, radši i Paralen a hlavně Mišce Nurofen. Čert přece nikdy nespí :-D Když jsem držela v ruce teploměr, Fenistil, obvaz a peroxid, tak jsem si říkala, to určitě potřebovat nebudeme, vrátila jsem to zpátky do krabice a vzala jen náplasti. Kdybych jen věděla, že to všechno budeme potřebovat :-D :-D A večer před odjezdem jsem doma naplánovala 10ilometrovou procházku podle stezek na mapy.cz

Den první

Všechno proběhlo úplně v klidu, nabalili jsme Pepíka (našeho Peugeota) :-D a ještě jsme museli vybrat peníze, do drogerky, do obchodu, rozloučit se s mamčou a nechat jí klíče, aby se nám postarala o Kaču (kocoura) a natankovat. Z domu jsme vyjeli před 10. Chlap zaparkoval v centru a šel vybrat a já jsem šla do DM koupit Off na klíšťáky. Hupsla jsem do auta a chlap mi říká: „A máš pro Miši jakýsi opalovák?“ Jééé, já jsem ho zapomněla doma. „No nic, už se nebudeme vracet, koupíš ho v Lidlu, stejnak tak jedem pro kafe“. Cestou do obchodu jsem si četla ten Off a dočetla se, že je jen na komáry. No myslela jsem, že mě klepne pepka. Říkám to chlapovi a on, že teda koupíme ještě jeden :-D :-D V obchodě jsem teda nakoupila, co jsme potřebovali, jeli se rozloučit, a pak natankovat. V autě ale byl taký hyc a já si vzpomněla, že jsem nám zapomněla vzít plavky :-D :-D, říkám to chlapovi, a ten už ze mě nemohl a říká: „No tak se rozhodni, eště sme kusek, mám sjet eště dom nebo ne?“ „Tak jo, sjeď, já jen vyběhnu, vyhrabu to a jedem“. Přijeli jsme domů, naložili, co chybělo, a jeli. No kdybych věděla, že se ještě budeme vracet, ušetřili bychom 150 Kč na opalováku :-D :-D

A konečně jsme se v 10. 45 vydali na cestu. Cesta byla jakžtakž dobrá, až na to, že jsme museli každou hoďku stavět na čůrání :-D Když už jsme konečně dojeli na místo, měla jsem pořád jakýsi blbý pocit, ale říkala jsem si, no už jsme tu, tak si to jdeme užít. Zapsali jsme se na recepci a šli odnést bágly na pokoj. Cestou nám vyhládlo a zašli jsme na oběd. Já jsem si s Miši dala čočkovku a špagety, které tak miluje, a pak jsme šli na procházku kolem přehrady. Vrátili jsme se na hotel kolem 8 a večerní klasika, koupání, uspávání atd. Ale jen co jsem svlékla Miši, našla jsem na ní pár „ďobanců“, no asi od komárů, řekla jsem si. V 9 jsme ji uložili a snažili se ji uspat, ale Miši se rozhodla, že to zalomí až v 11 večer. My jsme si pustili seriál, a pak že by snad konečně mohl být ten sex. Omyl! O půlnoci se vzbudila Miši a že chce čůrat, sotva sedla na nočník, tak řev, opět na celý hotel, a 2 hodiny v kuse :-( Byla obsypaná od hlavy až k patě a celá rudá. Ale pak se mi ji podařilo uklidnit, znovu uspat a do rána se tloukla do hlavy, že mít sebou ten Fenistil, udělala bych dobře.

Den druhý

Kolem 8. jsme se probudili a Miši už měla jen pár „ďobanců“. Tááák se mi ulevilo, že je zase v pořádku a vydali jsme se do vedlejší budovy na snídani. Celou dobu na mě koukala ženská, jako bych jí všechno zežrala a na ni nezůstalo, ale tušila jsem proč. Žádné dítě v tu dobu na hotelu nebylo. Když odcházeli, nezapomněla se naklonit nad náš stůl a že jestli malá takhle vyvádí celou noc. Naštvaná jsem jí vysvětlovala, co se stalo, no bylo vidět, že děti vídává tak ze sta metrů, protože jen jim jediným to vadilo. Pak jsem se uklidnila, no přece si nenechám kazit den nějakou babou a šli jsme si dát kafe na terásku a Miši utíkala na „hrací hřiště“.

Po snídani jsme se rozhodli, že konečně využijeme ty brusle a vozík, co jsme sebou napakovali a že si zajedeme do Luhačovic. Cesta tam úplně super, půlka z kopečka :-), to se nám to jelo. Na kolonádě jsme se přezuli do šlapek a procházkovali, no spíš lítali na střídačku za Miši a vysvětlovali, že se do fontánky jít koupat nemůže :-D Po asi 2 hodinách jsme si zase obuli brusle a tradá na hotel. Po krásné rovince se mě manžel ptá. „Mám vzít ten vuzek? Teraz už jedem do kopca.“ „Neee, či jsem jakésik béčko, se kukej, jak to zvládnu.“ Jo, zvládla jsem asi 20 m a volala o pomoc :-D :-D

Přijeli jsme na hotel, dali si oběd a zaslouženého šlofíka. Museli jsme si přece odpočinout před odpo procházkou (cca 10 km). Bylo půl 5. a my jsme se vydali na procházku s tím, že víme, kam jdeme :-D, prvně po červené, pak na rozcestí na modrou a nakonec na žlutou zpátky k hotelu, prostě tak, abychom stihli přijít do 8 na večeři. Vyšli jsme první kopeček a říkám Michalce. „Jeee, Mišáku kukni, tam na druhém kopci jsou kravičky. Snad ještě jakésik potkáme, bo tak daleko bysme nezašli ani do zítřka.“ A šlapali jsme dál. Přišli jsme k rozcestí, ale nikde nic, zase jen červená, která nás na chvíli zavedla do tak vytouženého lesa. Ale jen pár desítek metrů.

Cesta podhradím byla krásná, ale pořád do kopce. Tak jsem si jen tak sama pro sebe říkala, že mi cosik neštymuje. Cesta nás vedla dál a výš a výš :-D, ještě, že jsem ten vozík s Miši nemusela tlačit já. Došli jsme k dalšímu rozcestníku a tam už byla stezka k zřícenině, kde jsme měli namířeno. Cesta do kopce začínala smradlavým sirnatým jezírkem, a pak už vedla jen lesem. Sotva jsme vlezli do lesa, potkali jsme místního, a ten se nás vyptával, kam jdeme a já jsem hned musela odpovědět :-D „No až na samý vrch, na Světlov.“ A jeho odpovědí bylo: „Tak až půjdete zpátky k autu, stavte se ke mně na kafe.“ „Neee, děkujem, ale my to dolů zebereme druhou stranou a zpátky na hotel, bo autem tu nejsme.“ „No vaše mínus, já to s váma myslel po dobrým.“ Pozdravili jsme se a šli dál.

Když jsme došli k další studánce, tak mi to neštymovalo ještě víc, dyť podle mapy jsme ty studánky měli velkým obloukem obejít. No nevadí, radši jsem mlčela, aby manžel nepapuloval, že jsem to zas něco vymyslela :-D Ale on byl přitom hodně spokojený :-) A přišlo něco, co jsme nečekali, sráz jako kráva a schody, že nebylo vidět na jejich konec. Říkám manželovi: „Ty zeber ten vuzek a já zeberu Mišáka na pleca a idem dovrchu, dole se už vracet nebudem.“ Tak jsme si to „vyšlápavali“ až nahoru a Michalka celou cestu: „Maminkoooo hijééé“, myslela jsem, že mě porazí, mlela jsem z posledního a ona mě tak komandovala :-D Dodrápali jsme se až nahoru a tam už vedla jen krásná travanatá stezka, ale jen kousek.

Když jsme došli na další „rozcestí“ bez jakéhokoliv infa, váhali jsme, kam dál. Říkám: „Idem dolů po modré, nebudem se plahočit dál do kopca, nestihnem večeřu.“ „Ne neidem, bo ani nevíme kaj vede.“ „Ale víme, dolů a to chcem.“ Další stezka vedla kamenitou cestou až ke zřícenině, a to jsme odmítali tlačit vozík :-D Tak chlap zavelel a že půjdeme dál po červené až dojdeme k pořádnému rozcestí a budeme vědět, kudy vlastně jít. Tak jsme jen šli a šli a šli, až jsme konečně došli. A cestou chlap říkal: „No eště, že jsem tu trasu nevybíral já :-D, bo bych asi živý dolů nedošel :-D“, a smál se na celé kolo. A já si sama pro sebe jen řekla, no jen se směj, bo ani já sama nevím, kaj jsme :-D Rozcestí nás zavedlo k dalšímu rozcestí, a tam došlo na rozhodování a zase rozhodl chlap, že jdeme dále po červené, to už nás zavede tam, kam potřebujeme. Kéž by to tak bylo :-D :-D

Chvilku jsme tlačili vozík, chvilku za ním pomalu letěli, a tak se to střídalo dokola. V jednu chvíli Miši začala řvát: Mamiii kobák, kobák (chrobák).“ Kuknu tam a klíšťák. No byla jsem fakt nadšená, ale řekla jsem si, ale co, vytěpu ho a jdeme dál, co by se mohlo stát, však jsme nastříkaní od hlavy až k patě. A modlili jsme se, ať už jsme z toho lesa co nejdříve venku. Nakonec jsme ten kopec obešli, aniž bychom chtěli a vraceli jsme se přes první rozcestí, kde jsem chtěla jít dolů po modré :-D Bylo 7 hodin a do hotelu to bylo nějakých 7 km, prvotní plán byl, že se projdeme jen 10 km, a v tom byla i zpáteční cesta :-D V 19:45 jsme konečně! vylezli z lesa a ocitli se na kopci za těma krávama, co byly tak daleko :-D :-D, ale hlavní bylo, že už to bylo jen 5 km z kopečka do hotelu. Volala jsem na recepci, že večeři nestihneme, jestli by nám to mohli zabalit, že si ji dáme klidně za studena. Kuchař na nás chudák čekal až do 20:45 a pak to vzdal. My jsme přiletěli 20:50, Michalka sedla ke stolu a radostí řvala: „Jdeme papaaat, jdeme papaaat :-D a číšnice nám oznámila, že kuchař právě odjel, kuchyň je zamčená, že nám místo toho dají zítra oběd.

Chlap „kopl“ na ex 3 plzně a já půl litra vody a mazali jsme na druhou stranu přehrady, do hospůdky, kde měli vždycky dlouho otevřeno. Ale zapomněli jsme, že ještě není sezóna, a tak zavírali v 10 večer. S prosíkem, jestli nám ještě něco uvaří, ohřáli teda jakésik „zbytky“ od oběda a my se konečně nadlábli :-D O půl 11 jsme se doškrábali na pokoj, a to naše děcko mělo pořád energii na rozdávání :-D Svlékla jsem jí a říkám: „Miši, ukaž pleca a pupek, jestli nemáš chrobáka.“ Statečně držela, a když jsem došla k zádům, tak jsem myslela, že mě trefí šlak. Klíšťák a zapitý. Michalka držela asi 10 minut sklopenou hlavu a já jsem mastila a mastila, ale prd z toho. Nakonec se mi ho podařilo vymydlit. Pak jsem našla klíšťáka i sobě. No jo, ale neměli jsme desinfekci, tak chlap letěl na recepci a donesl. V 11 jsme zalehli s tím, že po uspání Mišky bychom se snad konečně mohli věnovat i sobě. Já jsem usnula ani nevím kdy :-D O půlnoci jsem se probrala a chlap ťukal do tabletu a Miši tuhá, ale zdála se mi nějaká rudá. Sáhla jsem na ni a celá hořela, tak budíček a Nurofen. Celou noc jsem pak měla na nic a pořád se budila a kontrolovala ji.

Den třetí

Michalka ráno zase horká, po Nurofenu, ale pohoda. Jak vyměněná. Já se ráno ploužila z postele jako smrt, všechno mě bolelo a nejvíc od zadku dolů :-D, to asi tím, jak jsem den předtím plápolala za vozíkem z kopca dolů, abchom stihli tu večeři :-D Ale ten den jsme si chtěli udělat úplně odpočinkový, po snídani jsme šli na procházku kolem přehrady, která trvala skoro 3 hodiny, a tak jsme došli akorát na oběd, Miši pojedla a zase utíkala na houpačky. Po odpo spaní jsme se s chlapem domluvili, že si po večeři zajde na brusle a já se postarám o Mišku. U večeře jsem měla ale pořád takový divný pocit a přemlouvala jsem chlapa, ať nikam nejde a je s námi a objednala mu pivko. Se slzou v oku mi pak říkal, že nechápe, proč nemůže být i po jeho. Tak jsem se omluvila a šli jsme na pokoj. Sedla jsem si s Miši na terasu a že se budeme koukat na tatínka, jak jezdí a že mu může i zamávat. Když už jsme ho viděly vyjet, Miši mávala jako na prvního mája a řvala tatííí, tatííí tak, že ji museli slyšet všichni kolem přehrady :-D

Seděly jsme asi 10 minut a chlapa nikde, tak jsem si říkala, že je to jakésik divné, že loni měl kolečko kolem přehrady za cca 5 minut a teď ho není. Asi po 15 minutách se vynořil a já jsem si oddychla, že je v pořádku. Udělal ještě asi 5 koleček a přišel na pokoj. Sotva vlezl, tak ho šla Miši přivítat, ale utekla s řevem: „Mamiii, bebííí, bebííí“. Vešel do pokoje, a jak jsem ho uviděla, zhrozila jsem se. Celý sedřený, kolena krvavá tak, že mu to teklo pomalu do bot, ruce od loktů dolů, naražená ruka i žebra. „No ty voe, cos robil?“ :-O A pořád jsem nechápala co se děje.

Obetřela jsem mu ty rány a on mi líčil, jak to pustil při prvním kolečku z mírného kopečka a na té úzké cestě se proti němu vynořila Oktávka a nevypadalo to, že by někdo chtěl brzdit (mmch, nechápu, co za vola tam jelo, když je tam zákaz vjezdu), tak to strhnul do příkopu a kousek se svezl po asfaltce. Chlápek jen vykoukl z okýnka, a jestli je v pořádku, a jel si dál. A ten můj chlap si ještě musel dát další kolečka, že to přece nevzdá po prvním. No tak jsme to opláchli a zase neměli čím to vydesinfikovat :-D, tak si zase zašel na recepci a správce mu to ošetřil :-D :-D a říkal, že ten náš pokoj je snad zakletý :-D, a na to mu chlap řekl, že to bude asi v nás :-D, že průsery se nás držely i loni :-D

Tak jsme si sedli na terásku a Miši už spinkala a divili se, proč tam pořád lítá vosa za vosou :-D Nj, v trámech jsme našli hnízdo :-D A při kávě mi chlap říká: „No, teraz už ten sex fakt nebude, bo jsem celý zmrzačený :-D, a nechápu, jaké nám ten svrchu má dát ještě znamení, abychom sem už nejezdili“ :-D Na to jsem mu řekla, že bychom se sem mohli ještě na konci srpna nebo v září vrátit :-D, a že když to „neprolomíme“, tak už sem nepáchnem :-D

Den čtvrtý

Konečně den odjezdu, začal tak hezky :-D Michalka byla hotový andílek, ale teploty pořád nepřestávaly, zlatý Nurofen. Po snídani jsme ještě naposledy obešli přehradu a jeli do Luhačovic, že nakrmíme rybičky a kačeny a projedeme se vláčkem po okolí. Pak jsme se uvelebili do auta a hurááá směr domů. Michalka tak rychle usnula a my jsme si vychutnávali to ticho :-D Ale… ano, zase přišlo to ALE. Nenarazili jsme na žádnou objížďku, ale rovnou na skvělou zácpu, ve které jsme se zdrželi skoro hodinu. Slunko pražilo a my se smažili za živa :-D Ještě, že to nepálilo z Miščiné strany. Když jsme se konečně prodrali kolonou, jeli jsme plynule až domů. No domů, tchyňka cestou volala, že na nás čeká s jídlem, ať přijedeme. Když jsme se večer konečně domů dostali, všichni jsme padli „za vlast“ :-D

Pár dnů po příjezdu jsem měřila onu 10kilometrovou trasu :-D, která nakonec měřila bezmála 20 km :-D

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.8 bodů
 Váš příspěvek
 
mamaho
Kecalka 398 příspěvků 12.06.12 07:16

Opravdu skvělá dovolená :mrgreen:

 
Jullii
Závislačka 2603 příspěvků 12.06.12 08:59

super dovolená :potlesk: :palec: …já bych asi nevyvázla živá vláčet takhle chlapa lesem a nevědět kudy ven :mrgreen:

 
radusa
Zasloužilá kecalka 852 příspěvků 12.06.12 11:59

Neměla to být dovča-relax-odpočinek? :mrgreen:…bych řekla spíš bojový cvičení, ne? :mrgreen: Ale zasmála jsem se :lol: :palec: :mavam:

 
Clementine
Nadpozemská drbna 27267 příspěvků 12.06.12 15:34

Jani, tak doufám, že až napíšeš Nezapomenutelná dovolená č. 3, že ten hotel konečně vzdáte :D

 
Januliiik
Vesmírná mluvilka 30428 příspěvků 12.06.12 16:12

@Clementine :lol: :lol: :lol: hele, heleeee, nech si to pro sebe jo :-D my to do třetice zlomíme :-D

 
kate02
Nadpozemská drbna 26078 příspěvků 12.06.12 23:07

Jani, vy už tam fakt nejezděte :-D

 
Šája
Hvězda diskuse 102681 příspěvků 13.06.12 07:55

Sakra jaňulo, vy se ani s tohohle neponaučíte??? :cert: :cert: :cert: :lol: :lol: :lol:

 
Januliiik
Vesmírná mluvilka 30428 příspěvků 13.06.12 08:25

@Šája :mrgreen:

 
drozdicka
Ukecaná baba ;) 1785 příspěvků 13.06.12 14:23

Parádní dovolená :lol: a skvěle napsané :potlesk: Bavila jsem se od začátku až do konce :palec:

 
KPKristy
Hvězda diskuse 46452 příspěvků 13.06.12 16:36

Dovolená, po které je potřeba si vzít ještě jednu na odpočinek :mrgreen:
Moc jsem se pobavila hlavně u toho nářečí, skvěle napsané! :palec:

 
Siisule
Kecalka 407 příspěvků 29.11.12 20:19

Není nad to si „užít“ dovolenou :-D :-D :-D

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele