Nic není jednoduché

lillynka  Vydáno: 17.02.12

O tom, jak je život zvláštní a nic není tak jednoduché, jak se zdá. Jsem tu nová, i když za poslední dva dny jsem tu strávila moře času zjišťováním a ujišťováním se, že projít zamlklým těhotenstvím je normální. Ještě to nemám potvrzené, ale ani to nemusí být. Miminko se za týden nevyvinulo ani o půl milimetru a testy, které byly minulý týden pozitivní, jsou negativní. Zítra se uvidí… dle doktora se prostě uvidí.

Jsem tu nová, takže se trochu představím. Jmenuji se Lenka, je mi 30 a mám doma už jednu moc krásnou 5letou holčičkou. Neříkám, že můj život je nějak extra složitý, ale není to ani procházka růžovým sadem. Nebudu se vracet do minulosti, ale řekla bych, že nejvíc se mi smůla drží na patách od povodní v roce 2002. To jsme málem přišli o střechu nad hlavou a od té doby se to všechno docela hrnulo. Nebudu ani zacházet do přílišných detailů, možná někdy v budoucnu, přeci jen je to takový úvodní deníček :)

V roce 2006 jsem poznala dceřina otce. Ze začátku byl úžasný, pozorný a naprosto dokonalý. Ani mi nevadilo, že jsem otěhotněla neplánově po dvou měsících vztahu. Růžové brejličky byly hodně růžové. Pak to začalo… posílal mě pořád na potrat, byl zlý, nebránil se použít fyzického násilí, ale brejličky tam byly pořád. Vydržela jsem až do dceřina půl roku. Omlouvám se, ale nechci používat její jméno. I když jedna nápověda dle seznamu jmen, je to jméno íránského původu a znamená perla :) (zjistila jsem, že i po spoustě let nás „on“ nenápadně sleduje a není to příjemný pocit :( ).

Pak jsme se rozešli. On tvrdí, že kvůli mně, protože jsem psychopat a další nehezké věci (zajímavé, že to říkal i o své bejvalce :)). Začal vyhrožovat, že mi jí vezme a že k ní nikdy nebudu mít přístup. Nakonec se nechal umluvit, že to vyřešíme mimosoudní dohodou (neměl ani zájem být zapsán v RL), takže oficiálně ani otcem není. Dohodu dodržel jen jednou a od té doby už uteklo pět let a je naprosto bez zájmu. První tři roky, se čas od času ozval, zavyhrožoval a pak zase ticho po pěšině. Je toho moc, ale opravdu nemá cenu se v tom babrat. Bylo to několik hodně složitých let, kdy mi kromě rodiny nikdo nepomohl (ani stát). A tak jsem zůstala s miminkem sama, naučila jsem se spoléhat sama na sebe a snad jsem to i zvládla.

To, co se stalo, mě naučilo optimismu. Najít v každém problému nějaký světlý bod a vědět, že vše bude dobré. Předloni jsem potkala nynějšího partnera. Seznámila nás kamarádka a vím, že je to ten pravý. Všechno začalo být moc krásné, a tak jsme se rozhodli, že si pořídíme miminko. Povedlo se to hned napodruhé. Jenže ouha… vše je špatně a já tu teď sedím a píšu tenhle příběh a říkám si, proč já? Copak jsem si to špatné už nevybrala? Za poslední dva dny mi i hodně pomohly příběhy některých z vás. Vím, že nejsem jediná, která to zažívá, svět se nezboří, život půjde dál a ono se to jednou povede. Ještě nebyl pro novou dušičku ten správný čas… ale stejně, je mi smutno.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.8 bodů
 Váš příspěvek
 
mrtvolla12390
Stálice 90 příspěvků 17.02.12 07:39

Ahoj, chces se ujistit, ze je to normalni, protoze doktorka to vzdycky tvrdi, ze se to proste stava a ze tehotenstvi je maly zazrak. A ma pravdu, znam par holek, co tim prosly, i ja, ale ziju dal. Jsou horsi veci, cloveka to sice asi bude mrzet porad, ale mas doma jedno dite, takze mas uz nejakou tu radost a casem se vrhnete na druhy pokus a ten se povede a uz to bude OK. Takze hlavu vzhuru. Je lepsi, kdyz se to stalo na zacatku, nez aby jsi o mimi prisla treba v 20 tydnu nebo se narodilo mrtve, protoze nebylo neco v poradku. Tim me uklidnoval manzel, a ma pravdu. Musis myslet pozitivne a do budoucna.

 
green-eye
Povídálka 21 příspěvků 17.02.12 08:43

Je mi to líto, bohužel se to stává fakt hodně často, mně samotné 2× vždycky na konci prvního trimestru, kdy už jsem se pomalu uklidňovala, že mám „vyhráno“ :? Chvíli to trvá, než se s tím člověk vyrovná :,( Naštěstí mám taky pětiletou cácorku, to mě drželo psychicky nad vodou.
Nevím, jestli se nám mimčo ještě zadaří, za týden mi bude 38…
Ty jsi ještě mladice, neboj, určitě se společného miminka dočkáte :hug:

 
skritek Petra
Kelišová 5504 příspěvků 17.02.12 09:35

Lilynko, neboj nic, opravdu ZT je naprosto normalni vec - doktori to ani neresi, pokud se to stane 1× - 2× … proste je to prirozena vec, jen mi prijde, nez se Ti to stane, tak ani nevis, ze je to normalni, nejsou o tom prilis informace, kazdopadne, vis, ze otehotnet s partnerem muzes, tak to nevzdavej a hup hned se snazte znovu,uvidis, jednou se zadari! :)

 
eLena F
Ukecaná baba ;) 1907 příspěvků 17.02.12 13:14

Lillynka držím Ti palce :hug: :srdce:

 
Elil
Stálice 71 příspěvků 17.02.12 14:05

Je to smutné, ale buď ráda za to, že víš, že s partnerem můžeš otěhotnět, já si to tak říkala. Po dvou potratech se mi narodili už dva kluci, takže hlavně věřit, pozitivně myslet, hold někdo má tu cestu trochu trnitější ......
Měj se hezky, držím palce :)

 
mikina7777
Povídálka 39 příspěvků 17.02.12 16:03

Preju Lence a green-eye hodne stesti,at se to tentokrat povede!!!! :srdce:

 
Navli
Neúnavná pisatelka 16631 příspěvků 17.02.12 19:28

Ahojky,

taky bych tě chtěla podpořit. Mám za sebou jeden SP.. touto zkušeností jsem zmoudřela, i když bolestně, tak mě to obohatilo.. Když už nic minimálně bych v tom viděla pozitivum s novým partnerem ti otěhu jde.

Drž se a věz, že buď tě miminko na poradně překvapí a nebo nebyl jeho čas a přijde jindy.

 
PeťulinQa 82
Ukecaná baba ;) 1933 příspěvků 18.02.12 08:27

Je mi to moc líto :( , že to takto dopadlo, jak tvůj život s otcem tvé dcery, tak nevydařené těhu. Ale uvidíš, že po všech těch trápeních se to nakonec zadaří - třeba hned příště :hug: . Moooc bych ti to přála :kytka: , jsi silná ženská, neb né každá by tvou situaci zvládla.
Takže přeju hooodně zdravíčka, a´t se brzy ukážou // na těhu testu a uvidíš, že tentokrát bude všechno v pořádku :palec: :kytka: .

 
ottla
Ukecaná baba ;) 1250 příspěvků 20.02.12 22:02
taky je mi mizerně...

No, mám pocit, že silné od začátku jsou hlavně ty „nechtěné“ děti…však jsi to zažila… Když vím, jak se některé ženy kvůli těhu nechají chovat málem v bavlnce…Já to zjistila až na konci 2.měsíce. Předtím proběhly prášky, horečky, horké koupele, krvácení atd…Celé těhu poté strašné depresivní stavy, kdy jsem kolikrát ani nechtěla už žít…Před porodem jsem vážila téměř méně než jako netěhotná…Zázrak, že jsem vůbec donosila dítě a přežily jsme to obě. Narodila se mi krásná holčička a vše se zatím zdá v pořádku.
Ale proč to všechno píšu. Někdy mi prostě připadá, že jen vyvoleným je souzen spokojený vztah a zdravé dítě / děti k tomu.Akorát že ti si vůbec neuvědomují, co za neskutečné štěstí mají. Není nic, co bych si já přála víc.
Osobne jsem ani nikdy vlastně nezažila pěkný trvalý vztah a ten poslední skončil miminkem, na které jsem od začátku těhotenství sama.
Možná to jiné ženy cítí a vidí jinak, ale já si myslím, že dítě je sice dar, ale partner o kterého se můžeš opřít, je poklad.
CHápu, že můžeš být moc smutná, ale zatím si užívej vzájemné lásky, bezdětná každopádně nezůstaneš (i když to je v této chvíli asi malá útěcha). Pokud to nedopadne dobře nyní, pořád máš milujícího partnera a to není málo. Časem třeba přijde i vytoužené miminko, snaž se tomu nechat volný průběh.

 
verububu
Závislačka 4436 příspěvků 20.02.12 22:17

ottlo :potlesk: :potlesk: :potlesk: :hug: :hug: :hug:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček