Nikdy by mě to nenapadlo

lolmum  Vydáno: 02.12.12

A tak to v životě bývá. Již jako malé děcko jsem se musela z města odstěhovat do malé vesničky, odkud pocházel matčin přítel, bylo to pro mě dost zničující, ale postupem času jsem si tam začala i s pár lidmi rozumět, chodila s nimi ven apod.

Občas do té malé vesničky, kam jsem se musela odstěhovat, jezdíval na chatu celkem pohledný klučina z Prahy. Všechny holky z vesničky z něj byly hotové, ale já nikdy! Nechápala jsem, co na tom velice namyšleném klukovi vidí, ten mladík se v malé vinárničce opil a začal machrovat, všechny slečny z vesnice ho obdivovaly :), ale já jsem musela pokaždé, když jsem ho viděla, odejít. Nevím proč, ale když jsem z té vinárničky odešla, hlavou mi proběhla myšlenka, že by to ale byla sranda, kdybych jednou s tímto namyšleným klukem žila, měla s ním rodinu apod., já která vždycky jako jediná utíkala, když jsem ho viděla, jen jsem si říkala, jak by mi to ty závistivé slečny záviděly, myšlence jsem se zasmála a proplouvala si klidně jako rybka dál svým životem.

Věřte mi, že jsem nikdy nedělala nic proto, aby se ta má myšlenka, která mi tenkráte proběhla hlavou, vyplnila. Jak už jsem totiž říkala, toho člověka jsem neměla kvůli jeho nafoukanosti a namyšlenosti ráda. Uplynulo pár let a přišel den, který jsem si nepřála, aby vůbec někdy nastal, byl leden, měsíc po Vánocích a já jsem v životě přišla o osůbku, která pro mě hodně znamenala. Ta osůbka mi jako malé holčice zpívala, naučila spoustu věcí, vyprávěla příběhy apod., moc jsem ji milovala, a ten pocit mám v sobě pořád a nikdy ho nepřestanu mít.

Ta osůbka byl můj dědeček. Když jsem byla na dědečkově pohřbu a porozhlédla se, kdo všechno se s ním vlastně přišel rozloučit, byl tam on, ano On, ten kluk co jsem před ním vždycky utíkala, ten namyšlený kluk z Prahy, který jezdil do té malé vesničky na chatu (jen zřídka), ten kluk, kterého všechny dívky z vesnice obdivovaly. Vůbec jsem nechápala, co on na dědečkově pohřbu dělá. Když mi pak bylo vysvětleno, že tam byl s babičkou a že můj dědeček za mlada velice dobře vycházel s jeho dědečkem, který též umřel, pochopila jsem.

Krátce po pohřbu jsem se s tím chlapcem, kterého jsem nikdy moc nemusela, začala scházet, on byl ten, který mě podržel a po dědečkově smrti mi pomohl. Ze smutku po dědečkovi jsem začala celkem rychle pociťovat zamilovanost. Ano, je tomu tak, dnes už s tím klučinou, kterého jsem vlastně nikdy moc nemusela a o kterém mi vlastně tenkráte proběhla ta myšlenka v hlavě, žiji skoro tři roky, máme spolu krásného syna a já zamilovanost pociťuji stále a doufám, že on taky :) A moc bych si přála, aby nám to vydrželo do konce života :), jako v pohádkách:) A když už jsme u toho, tak si vlastně tak říkám, jaký je to osud a že to třeba tak zařídil ten můj dědeček.) Koneckonců, vždyť byl vlastně zamlada dobrým kamarádem mého přítele dědečka. Teď tam seshora na nás koukají a vidí i toho jejich krásného pravnoučka, na kterého by byli oba velice pyšní :)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.6 bodů
 Váš příspěvek
 
štírata
Stálice 84 příspěvků 02.12.12 07:27

To je pekne :kytka: at vam stesti vydrzi!

 
jediný andílek
Ukecaná baba ;) 1032 příspěvků 02.12.12 09:50

Ach i pohádky v reálném životě existují

 
Miš-El
Závislačka 3063 příspěvků 02.12.12 15:25

Krásnej deníček. jako pohádka :kytka:

 
lolmum
Stálice 55 příspěvků 05.12.12 19:32

Jojo ženský jako z pohádky, jen doufám a budu si přát aby ta pohádka dopadla dobře:) 8)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele