Nikdy nezapomenu II.

můj brouček  Vydáno: 09.07.11

Vím že mi to asi nepomůže, ale potřebuji se vypsat ze své bolesti a svěřit se někomu, kdo zažil to samé co já. Otěhotněla jsem vlastně náhodou, neplánovaně, ale i tak jsme měli s přítelem ohromnou radost.Postupně jsme se začali těšit na miminko a řešit co všechno budeme potřebovat, aby to naše zlatíčko mělo vše. Těhotenství jsem zvládala skvěle, nepostihla mě žádná nevolnost, za což jsem byla ráda.

Když jsme se v 22. týdnu dozvěděli od pana doktora že je to chlapeček, byli jsme oba nadšení. Přítel si od začátku přál syna a tak jsme od té doby věděli, že ten drobek v mém bříšku je Lukášek.

Všechno šlo jako po másle bříško krásně rostlo… a s ním i Lukášek, což jsem pocítila každým kopnutím, kterým mi dával často najevo, že je se mnou. Ve 33. týdnu jsme šli na běžnou kontrolu, kde doktor nenašel nic, co by nebylo normální, srdíčko krásně bilo a malý měl přes 2 kg. Začali jsme se s přítelem moc těšit, i když přišly i obavy z porodu.

26. 6. jsem ráno pocítila bolesti, které se celkem pravidelně opakovaly. Vyděšeně jsem budila přítele, že pravděpodobně rodíme. Oba nás napadlo, že je to sice o 3 týdny dříve než byl první termín, ale neměli jsme důvod mít podezření, že něco není v pořádku. Prostě chtěl Lukášek ven dřív.

Přítel mě tedy odvezl do porodnice, kde mě napojili na natáčky. Sestra dlouho hledala místo, ale nakonec jeli, tak asi bylo všechno v pořádku. Nic mi neřekla, jen zavolala doktora, který mě měl ještě vyšetřit… začala jsem se bát, protože se tvářili vážně a mlčeli.

Pan doktor mě vyšetřil, udělal ultrazvuky a pak nám to řekl… JE MI TO LITO, ALE VAŠE DÍTĚ JE MRTVÉ. PODLE ULTRAZVUKU UŽ ASI TÝDEN. V tu chvíli se mi zhroutil svět a můj přítel přede mnou poprvé plakal. Přála jsem si, aby to nebyla pravda. Vždyť to bych přeci poznala…

Vzali mě tedy na příjem a já pořád nechápala, jak je to možné a co se vlastně děje. Čekal mě porod a to velmi rychle, protože hrozila infekce. Dostala jsem prášky na vyvolání a taky kapačku a čekali jsme. Přišlo to rychle a taky velmi bolestivě, až jsem prosila, aby mě vzali císařem, ale nechtěli. Nasadili mi sedativa. Už nebylo co tím zkazit. Lukáška jsem porodila ve 13:50 a nemohla jsem ho vidět.

Své ditě nikdy neobejmu, nepolíbím a neřeknu mu, jak moc ho miluji a jak moc mi chybí, ale snad to ví a je někde, kde je mu dobře. Miluji ho, moc to bolí a nikdy nezapomenu…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Haňulda
Zasloužilá kecalka 714 příspěvků 09.07.11 08:38

:hug: :hug: objimam a placu nic jineho nedokazu.Me zemrela moje Julinka v naruci 15hodin po porodu.Nedokazala jsem ji dat z ruk.Rikaji ze cas je nejlepsi lek ale myslim si ze i nejpomalejsi­.Stalo se nam to pred pul rokem a me dodnes neni ani krapet lip.Kazdy den na ni myslim a kazdy den becim a vetsi skupinku maminek s kocarky obchazim velky obloukem.Mozna jsi statecnejsi a lepe se s tim poperes ja ti to moc preji cas je pry lek :nevim: :hug:

 
kamikaa
Kelišová 5248 příspěvků 09.07.11 08:58

je mi to moc líto.Ani nevím,co na tuhle hrůzu napsat,jen že by se to nemělo vůbec dít :cert: :cert: .Přeju vám s manželem at to zvládnete co nejlépe a podaří se vám zdravé miminko.běhá mi mráz po zádech,jak je to až moc časté takové hrozné věci. :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

 
susana-escorpio
Ukecaná baba ;) 1940 příspěvků 09.07.11 09:03

Strašně mi to mrzí, proč se tohle děje???? Drž se a snad brzy budete mít jiné miminko a váš Andílek vás bude z nebíčka hlídat :srdce:

 
Bibi 72
Ukecaná baba ;) 1918 příspěvků 09.07.11 09:30

:hug: :hug: :hug:
nevím co říct…nechápu, proč ohle musíme zažívat :(

 
ínid
Echt Kelišová 9399 příspěvků 09.07.11 12:17

tohle mě vždycky přinutí se vzpamatovat,když už mi tečou nervy a nejradši bych se na to vybodla,tak si vždy vzpomenu na nějaký smutný deníček a rázem s pokorou přijímám pláč,vztek,zlobení svých dětí.
Je mi opravdu moc líto vaší situace :hug: ,jen čas otupí vaší bolest,držím pěsti aby jste se co nejdříve mohli radovat z dalšího miminka .

štve mě,že si toto musí prožít mnoho rodičů. :cry:

 
chica.p.
Kelišová 5813 příspěvků 09.07.11 12:40

Moc smutné,bohužel se to stává :-?
Přeji vám ať se vám brzy podaří mít znovu miminko,ale se šťastným koncem a tím vám začne krásná epizoda v životě :hug: :hug:

 
Emina
Kecalka 337 příspěvků 09.07.11 13:31

Je mně to moc líto, čím si musíš procházet. Nevím, proč život uděluje lidem takovéto lekce. Marně hledám slova útěchy, to se snad ani nedá utěšit, toto se musí odžít.

Příspěvek upraven 16.07.16 v 22:07

 
werunkaw123
Extra třída :D 14091 příspěvků 09.07.11 14:12

K tomuhle se těžko něco píše :cry: :cry: Moc mě to mrzí a přeji hodně sil a do budoucna zdravé miminko :hug:

 
zuzago  09.07.11 18:48

Můžu napsat, že přesně vím, co prožíváš, protože se mi stalo to samé jen o jediný den dřív. Přišli jsme o našeho Ondráška ve 33.tt! Byl moc chtěný! Ale přišli jsme o něj! Buď statečná! Musíme to nějak zvládnout. Naše děti nám navždy zůstanou v našem srdci a pevně věřím v naději, kterou máme do budoucna, že se s našimi miminky ještě setkáme. Pokud si chceš povídat o naší společné bolesti, na modrém koníkovi mám diskuzi „Porod mrtvého miminka a následné otěhotění“ nebo soukromá diskuze "Maminky andílků, kde nás je mnohem víc.

 
freed
Povídálka 34 příspěvků 09.07.11 18:48

moc mě to mrzí :hug: zjistit, že miminko už nežije je to nejhorší co může být, já to taky zažila ve 40tt, přeji,
abys měla kolem sebe hodně lidí co tě podrží a nebudou
ti říkat věci typu…jsi ještě mladá, pořídíte si další..

 
zitorka
Ukecaná baba ;) 2198 příspěvků 09.07.11 21:40

jen čas uleví bolesti, slzy spláchnou to nejhorší, ale máš pravdu - nikdy nezapomeneš… :hug: :hug:

 
lisa3
Ukecaná baba ;) 1017 příspěvků 10.07.11 07:55

:hug: :hug: věř mi že čas vše zahojí a bude líp ale nikdy nezapomeneš. Já přišla o miminko v 35tt měla by už rok a 7m a i když už mám u sebe miminko na malou myslím denně. Opatruj se :srdce: :srdce:

 
piskle2
Ukecaná baba ;) 1570 příspěvků 10.07.11 21:12

Broučku zlatej - :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

 
lenickap
Zasloužilá kecalka 967 příspěvků 10.07.11 23:04

Je mi to moc líto. :hug: :hug: :hug: . Na to není slov, tyhle smutné věci si bohužel stejně musí odžít každý sám. :cry:
Držte se, ať je brzy líp. :hug:

Příspěvek upraven 10.07.11 v 23:23

 
djdjdj2
Kecalka 336 příspěvků 11.07.11 19:08
:hug: :andel:
 
paska
Nováček 2 příspěvky 25.02.12 20:26

Je mi to líto. Hlavně jako porodní asistentka vůbec nechápu proč stále tolik mých kolegyněk a lékařů není schopno nabídnout rodičům důstojné rozloučení s miminkem. Nemyslím, že by tím ztráta Lukáška míň bolela, ale přinejmenším ta Tvoje poslední věta by zněla jinak. Zajímám se o tuto problematiku již delší dobu a ráda bych tyhle věci změnila. Kdybys měla zájem vyplnit mi dotazník, jehož výsledky by mohly snad ovlivnit praxi v nemocnici, budu moc ráda. Je na www adrese https://docs.google.com/…eet/viewform?…
Děkuji a držím palce!

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele