Nikdy to nebylo růžové a asi ani nebude

Olion  Vydáno: 15.10.12

Říkám si, nebudu psát deníček, nebudu a nebudu. A přece tu je. Je o tom, co jsem zažila mezi zářím 2010 a 2011. O mém bratrovi, který se zadlužil až na půdu a stal se bílým koněm. A tátovi, který to začal řešit, až když jsem skončila na psychiatrii.

V září 2010 jsem nastoupila do třetího ročníku kadeřnice. V té době jsem byla již 3 roky s přítelem. Bydleli jsme všichni pohromadě. V jednom pokoji já s přítelem, ve druhém teta, a v obýváku o 4 roky starší bratr a otcem. S přítelem to nebylo nic moc. Byl ve dne v noci v práci, nerozuměl si s mými přáteli. Sám žádné neměl. Chodil jen z práce domů a to celé ty 3 roky plus jednou do roka týden u jeho rodičů. Bratr hned po skončení střední nastoupil do práce. Pracuje doposud jako popelář.

Já jsem se věnovala především škole. Nějak mi to všechno šlo samo. Jednoho dne přišel bratrovi doporučený dopis. Byl z finančního úřadu. Hned jsem věděla, že je zle. Měla jsem šíleně blbý pocit. Asi bych měla ještě dodat, že bratr patří mezi ty lidi, na které když trochu zatlačíte, tak reagují dvěma způsoby. Zapříčí se, nebo udělá všechno, co se od něj chce. Když jsem dala dopis bratrovi, tak se rozčílil, že je to omyl a nic otvírat nebude. Přiznám se, nedalo mi to, a když odešel, tak jsem dopis otevřela a v něm se psalo, že je majitel a jednatel firmy. No, udělalo se mi zle. Postupem času vyplulo na povrch, že opravdu si na sebe nechal napsat firmu. Stal se bílým koněm. Do toho se nám do života dostal jeden… jak ho nazvat. Kukačka ho asi charakterizuje nejvíc. Tak mu budu říkat. Udělal na tátu dobrý dojem, že prý ho z toho dostane.

V říjnu jsem jela z praxe domů. V tramvaji mi zazvonil mobil. Byl to Kukačka, že se potřebuje sejít. Za 10 minut jsem byla u něj, sedli jsme si do čínské restaurace a najednou to vybalil. Bratr se zapletl s ruskou mafií a dluží jim cca 250 000. A jestli ty peníze neseženeme, že můžou přijít i uprostřed noci a postřílet nás. Propadla jsem panice. Nemohla jsem dýchat a oči se mi zalily slzami. Utekla jsem do nedalekého parku a tam jsem celou situaci skoro hodinu rozdýchávala.

Kukačka se poté setkal s otcem a řekl mu to samé. Táta si vzal půjčku a Kukačce dal 70 tisíc. Víc jsme dohromady nedali. V listopadu se provalily všechny bratrovy dluhy, které si udělal mimo firmu. A já debil jsem chtěla ulevit tátovi a řešila to. Projížděla jsem smlouvy, třídila složenky, které byli i půl roku staré. Kamarádi si z něj udělali dojnou krávu. Bratr si vzal na splátky 4 LCD televize. A oni je obratem prodali a peníze už bratr nedostal a zůstali mu splátky. Na otázku, proč neplatil složenky, mi řekl, že jich bylo moc a nevěděl, kterou platit dřív, tak neplatil pro jistotu nic.

Nespala jsem, prakticky jsem nejedla a moje známky i soustředění ve škole šly dolů. Usínala jsem při hodinách. Patřila jsem mezi 5 nejlepších v ročníku, ale v prosinci jsem málem propadala. Dva týdny před vánočními prázdninami jsem měla praxi. Ráno jsem přišla a udělala vše jako vždy. Najednou se mi začala motat hlava a zvedal se mi žaludek. Několikrát jsem i zvracela. Mistrová mě poslala domů. Šla jsem k doktorovi, a ten mi dal na týden neschopenku. Že je to střevní chřipka. Další týden jsem šla do školy. Vydržela jsem tam hodinu. Najednou jsem nemohla dýchat, houpala se se mnou podlaha a padaly na mě stěny.

Popadla jsem tašku a vyběhla ze školy. Seděla jsem před budovou školy a kouřila asi pátou cigaretu, když byla přestávka a dorazily za mnou spolužačky. Celá jsem se klepala a pomalu mi začalo docházet, že jsem měla asi záchvat paniky. Tak jsem odešla a navštívila středisko RIAPS. Sestřička mě objednala za 3 týdny k psychologovi. Šla jsem domů a probudila se až za 3 dny. Byla jsem zpocená, točila se mi hlava. Měla jsem hroznou zimnici. Celý týden jsem vylezla z postele jen proto, abych si došla na záchod. Kdyby mi přítel nedonesl jídlo ani bych nejedla.

Přítel nevěděl, co se mnou, tak mě nechal spát. A najednou tu byla praxe. Ráno mě vzbudil, abych tam šla. Jen při pomyšlení, že vylezu z postele, jsem propadla panice. Najednou mi došlo, že si nemůžu vzpomenout, do jaké ruky patří nůžky, plakala jsem možná hodiny. Zase jsem upadla do spánku. Přítel opět nevěděl, co se mnou, a tak zavolal kamarádku. Přijela i se svým čtyřměsíčním synem. Seděla jsem na posteli a v náručí jsem měla toho malého človíčka. A byl klid. Celou mě zaplavil pocit síly a klidu. Opět jsem, tentokrát za doprovodu kamarádky, šla do RIAPSu. Když viděli v jakém stavu jsem tam dorazila, ihned mě hospitalizovali na stacionář a nasadili antidepresiva. Tam jsem se dala trochu dohromady.

V lednu jsme se s přítelem odstěhovali do vlastního. Rodinu jsem částečně odstřihla. Táta bratra vystěhoval a jen čas od času chodil na kafe. Soužití čistě jen s přítelem a další léčba v denním stacionáři mi otevřela oči. Začala jsem stále více myslet na předchozího partnera. Byl to v té době úlet, ani jeden jsme nechtěli nic vážného. Ale nechtěně jsem otěhotněla a o těhotenství jsem se dozvěděla tím nejhorším způsobem, potratem. Bylo toho na mě moc, a tak jsem to ukončila. Současný přítel nedokázal komunikovat a já s ním také ne. Noci jsem strávila v kuchyni u počítače. V červnu, měsíc před dvacátými narozeninami jsme si sedli a řekli si, že to nemá cenu a následující den jsem se odstěhovala.

Během několika týdnů se mi ozval bývalý. Postupným psaním a telefonováním nám došlo, že celá léta na sebe myslíme a bez sebe jdeme jen dolů. Jeho přítomnost mi pomohla vysadit antidepresiva, začala jsem v noci klidně spát i bez léků a v září o rok později na mě na testu jukly //. Nic moc se nezměnilo. Bydlíme spolu v jednom pokoji já, přítel a naše dcera Gabriela. V tom dalším teta. A táta se oženil a je v největším pokoji v bytě. S přítelem šetříme každou korunu a chceme jít do vlastního. Přítel dělá načerno zedníka, já nemám výučák a jsem na RD.

Nemám moc jistot, ale pár přece. Večer usínám vedle muže, který mě miluje takovou, jaká jsem. Vždy mě podrží a dokáže mi pomoci. Miluje naši dcerku. Žiju pro ně dva a přítel žije pro nás. A i když se s přítelem někdy rafneme, tak vždy vím, že mě miluje a dává mi to najevo.

Omlouvám se za tak dlouhý román, ale kouskovat se mi to nechce. Moc bych se v tom nimrala a k některým věcem se nechci vracet.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 2.9 bodů
 Váš příspěvek
 
mapos
Ukecaná baba ;) 1154 příspěvků 15.10.12 09:00

Preji hodne zdravi, stesti a lasky. Snad se k tobe zivot bude obracet uz jen tou lepsi tvari. At Vam dcera dela jen samou radost.

 
elizabeta92  15.10.12 10:11

V první řadě ti přeji hodně zdraví a sil do života ;) Ale moc tvůj deníček nechápu :roll: Pořád jsem čekala jak to teda dopadne s tvým bratrem, kvůli kterému jsi měla zdravotní problémy. A nějak se na to pozapomělo. Nejspíš si chtěla zkloubit vše dohromady - jak tvého bratra, tak tvoje zdravotní problémy, tak i tvé expřítele a tvoje těhotenství a proto v tom všem mám chaos.
Podle mého názoru je v deníčku docela velký zmatek. Možná jsem jediná kdo se v tom ztrácí.
Je to jen můj názor, tak se za to nezlob.

 
Olion
Závislačka 2688 příspěvků 15.10.12 10:29

Elizabeta92 Bratr žije u kamaráda, splácí na co má a tu firmu zatím nikdo neřeší takže se prostě jenom čeká co bude.

 
mejdylko
Extra třída :D 11275 příspěvků 15.10.12 12:09

Sorry, ale tvůj brácha by potřeboval dostat pořádně na kokos… :( je to blbec, že to nechal dojít až tak daleko, že ohrožoval vlastní rodinu. Tobě držím palce, ať ti vše vyjde a jste jako rodinka šťstní. :)

 
lambda  15.10.12 12:16

A školu plánuješ dodělat?

 
Kalla1412
Echt Kelišová 8526 příspěvků 15.10.12 16:25

Já ti přeju, aby se tu nenašla žádná dobrá duše, která ti vysvětlí, jak nezodpovědná jsi a jak jstze si zkazili život. Já ti přeju, abyste se rychle osamostatnili a gratuluju ti, že si se z depresí dostala, to se ne všem povede. Hodně štěstí :hug:

 
Těhullle
Kecalka 384 příspěvků 15.10.12 18:12

Fíha, číst to byl zážitek, přeji hodně štěstí v dalším životě :potlesk:

 
Lumpi1
Závislačka 2844 příspěvků 16.10.12 00:25

Přeji vám hodně štěstí ať už máte klid a bydlíte ve vlastním :D

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele