No až do porodu, mladá paní

eVerča  Vydáno: 07.03.12

Odpověděla doktorka na můj dotaz, jak dlouho si ještě poležím na oddělení gynekologie. Vyvalila jsem oči a hned, jakožto správné hysterce, se mi promítly všechny možné i nemožné scénáře, které se budou odehrávat doma v době mé nepřítomnosti.

Ale abych to vzala popořádku. Ve středu mě pobolívala ledvina. Začala jsem fňukat, ale jen co Láďa vyslovil ono kouzelné slovíčko POHOTOVOST, bolest byla ta tam. Druhý den mě tak jako tak čekala poradna v porodnici, tak to už přece vydržím. Ráno proběhl (mimochodem jako vždy ukázkový) monitor, a pak jsem si paní doktorce postěžovala, co mě trápí. „Víte, to může být tím, jak se děloha stačí a miminko tam tlačí na močové cesty. Pokud vás nepálí při čůrání, tak to nic nebude.“ Zapsala mi do karty bolest v bedrech, nicméně moč byla ok, tak jsem se nic víc nedozvěděla a šupajdila domů.

Ovšem sotva jsem se vrátila, bolest se zhoršila. V noci už jsem nespala, Láďa si vzal na pátek dovolenou a že jedeme alespoň k mému „obvoďákovi“. Co čert nechtěl, pan doktor měl dovolenou a zaskakovala doktorka na středisku. Jenže čekárna plná chrchlajících důchodců a totálně vydýchaný vzduch mě odradily a já se rozhodla pro lékárnu. Mladičká magistra mě vyslechla a doporučila mi homeopatika. Beru všechno! I kdyby mi v tu chvíli řekla, ať piju po litrech topný olej, šla bych do toho, jen ať už to sakra tak nebolí. Doma jsem si zkusila lehnout, no vůbec. Tak jsem, já kráva, vlezla do sprchy. No koho by napadlo, že to, co mi v noci trochu ulevilo, mi o dvanáct hodin později způsobí tolika bolesti.

Jedeme! Bylo rozhodnuto. Těch pětadvacet kilometrů se mi zdálo jako cesta napříč Evropou. Zavřela jsem oči a bylo mi jedno, co se mnou bude. Zpětně si uvědomuji, že mi muselo být fakt zle, když jsem si říkala, že bych snad radši nebyla a ani jsem přitom nepřemýšlela, jak moc mě potřebuje Domča, mrňousek v bříšku a jistě i Láďa. Dopajdala jsem k porodním sálům, zazvonila, a stručně vysvětlila situaci. Sestřička se zeptala, jestli mám s sebou věci, že pokud chci, radši si mě tu nechají. Jak já byla v tu chvíli ráda! Poslala jsem Láďu do auta pro tašku a z posledních sil se snažila povídat si s Domčou, která měla mimochodem už druhý den teplotu a chudinka byla mimo z toho, co je s mámou, že jen heká a nestará se o ni. Tolik jsem si to vyčítala, jsem špatná máma, někde mě píchne a já hned sobecky zapomenu, že má dítě teplotu. „Tak si vezměte košilku, tady poprosím o moč a půjdete na monitor.“

Než mi natočili monitor, změřili tlak, udělali UTZ a všechno potřebné včetně papírování, byl už Láďa s Domčou doma a započal řeckořímský zápas. Proč by jedla, když tam není máma, která do ní všechno nakonec nacpe, proč by spala, proč by neřvala ve sprše… A máma se válí v nemocnici. Když mě odeslali na oddělení, vidina kapačky proti bolesti mi zvedla náladu. Kapačka zabrala. Večer druhá. V tu chvíli bych zulíbala nohy člověku, co tyhle sajrajty vymyslel.

V sobotu přijel Láďa, dovezl mi pití a nějaké dobrůtky, které mi sestra vzápětí zatrhla, že prý mám dietu 4S, tohle nemůžu a zase odešla. 4S? To je co? Hned jsem se ptala strejdy Googla, který mi řekl, co nesmím, nebo spíš co smím… Tak tohle nepřežiju. Všechno absolutně bez tuku, mléko ředěné, moje milované makové kaiserky nesmím. Ale víc než blbá dieta mě dostalo to, že Domča dělala, jako kdyby mě neznala. Nechtěla být na klíně, nechtěla vedle mě na postel, nechtěla mámu! Za jeden den? Abych se trochu uklidnila, připisuji to její únavě, protože přes den nespala a brzo vstávala, ale stejně to byl divný pocit.

Sobota byla dnem nejistoty a zvratů. Při ranním vyšetření doktorka říkala, že pokud se prokáže infekce, bude se porod vyvolávat. Dopolední vizita už zas o indukci nemluvila, jen že se kdyžtak nasadí atb. Odpoledne mi řekli, že infekce není, že mám jen trochu zvýšené jaterní testy (proto ta dieta) a ve mně svitla naděje, že půjdu brzy domů. Nic mě nebolí, infekci nemám, tak co tady? „No přece vás s vyššími testy nenecháme běhat venku? To si poležíte až do porodu.“ A co teď? To může být tři dny i tři týdny? Co tady budu dělat? Co Domča? Kdo ji bude hlídat? Láďa si nemůže vzít tři týdny dovolené! Moje máma ji nepohlídala za celých jedenáct měsíců ani jednou a teď by měla?

Láďova babička taky nepřipadá v úvahu… Jak vysvětlím člověku, který vychoval čtyři děti, že naše dítě jí vydáví kousek masa z polévky, ale banán si kouše samo. Jak jí vysvětlím, že bojkotuje pití a tak do ni cpu čaj po lžičkách? A do toho poslouchat blbosti o tom, že si za to můžeme sami, že jsme neměli chtít druhé dítě bezprostředně po prvním. Vždyť přece tohle by se mohlo stát stejně tak za pět let jako teď, ne? Přepadla mě bezmoc. Co se bude dít? Nakonec se v mojí mámě cosi hnulo a prý bude hlídat obden (je v práci na dohodu, tak si to může dovolit). Ale co jindy? Nemůžu dát Domču v pět ráno kamarádce s tím, že si ji Láďa vezme po práci. To jde jednou, dvakrát, ale třeba 14 dní? Přes slzy nevidím.

V tu chvíli si přišla zpráva. Vyhrkly mi slzy štěstím! Štěstím, že mám kolem sebe tak úžasný lidi. Kamarádka Hanka píše, že v „dírách“ mezi mámou Domču pohlídá a že pokud bude potřeba, od dvanáctého si ji vezme třeba na celých čtrnáct dní. Píše druhá, byť bezdětná kamarádka a nabízí hlídání. Spadl mi obrovský kámen ze srdce, ale začala mě trápit jiná věc. Nezapomene Domča na maminku? Jak zvládne, že se domů vrátím bůhví kdy a ještě budu muset svoji péči a lásku rozdělit mezi čerstvě narozeného bratříčka a roční holčičku, kterou jsem nechala doma a zmizela do nemocnice.

Další dobrá zpráva přišla naštěstí odpoledne, kdy mi sestra donesla prášek a kapičky, které mají tělo pomalu připravit na porod. Tím ve mně svitla naděje, že tu nebudu ležet do příštích Vánoc, ale dneska už je úterý a neděje se nic. Že bych pomalu začala přemýšlet nad těmi vanilkovými rohlíčky? Dneska dorazí procesí v podobě Ládi s Domčou a mamky s jejím přítelem. Ráno jsem si se spolupacientkou z pokoje dělala legraci, že se rovnou přijedou podívat na miminko, ale to abych si sakra pospíšila. Fajn, jdu zamknout uklízečku do kumbálu a vrhnu se na okna, podlahy, kachličky :pankac:

Asi je deníček trochu zmatený, to jsem já taky, ale nezbývá mi než přemlouvat mrňouska, ať už vykoukne na svět a věřit, že už brzy budeme všichni pohromadě v pohodlí domova, a že budu zase pokračovat v psaní veselých deníčků o naší povedené rodince :mavam:

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Mishka85
Ukecaná baba ;) 1436 příspěvků 07.03.12 07:37

za takové kamarádky buď vděčná, ne každý takové má! Hezky si ty poslední dny (hodiny) užívej, máš jistotu, že o malou je postaráno a neboj, nezapomene na tebe!! Maximálně je vyhukaná z toho co se děje, že nemá mamču doma :kytka: Drž se a přeji krásný a rychlý porod a zdravé miminko! :kytka:

 
Mrs.G
Ukecaná baba ;) 1042 příspěvků 07.03.12 10:33

Verčo, přeju ať máš mrňouska co nejdřív u sebe a všechno dobře dopadne. Neboj, Domča na maminku určitě nezapomene. Radši si zkus užít těch posledních pár chvil klidu, protože pak už se nezastavíš na hooodně dlouho.. :mrgreen: .

 
PeťulinQa 82
Ukecaná baba ;) 1933 příspěvků 07.03.12 14:09

Souhlasím s holkama, Domča na tebe určitě nezapomene, spíš má zmatek v tý svý malinký hlavince co se děje. Jinak dát uklízečce volno na jeden den je docela dobrej nápad :mrgreen: , hlavně aby to pomohlo a miminku se chtělo na svět.
Přeji jen to dobré, ať vše dobře dopadne a narodí se krásný zdravý miminko a můžete brzy domů :hug:

 
Emina
Kecalka 337 příspěvků 07.03.12 18:38

Máš super kamarádky, maminku a určitě také manžela. Dominika je asi trochu zmatená, malé děti zapomínají rychle, ale neboj, potom stačí objetí a pusa a Dominika bude jako dříve. Ať ti to dobře dopadne a v nemocnici ti to rychle utíká. Já jsem ležela ve špitále v těhotenství 12 týdnů a nikomu to nepřeji.

 
Loki01
Echt Kelišová 8733 příspěvků 07.03.12 19:32

Tak hlavne at jste zdravi, at ti to rychle utika a at mimco brzo vykoukne na svet:)

 
Miruše
Echt Kelišová 9870 příspěvků 07.03.12 19:32

Ty brďo, no tak konečně vím co se přesně děje, občas tě zahlídnu na FB, ale víc jsem nevěděla, to je mazec :? Já myslela že rodíš až v květnu 8o Ve kterém jsi vlastně týdnu, že prcka vyhánějí? Strašně moc držím palce, a kdybys chtěla, tak nám sem může manžel Domču přivézt některý den, tady si holky vyhrají :D :hug: Je to teda celkem daleko ale kdyby bylo nejhůř tak na nás určo spoléhejte :hug: S nepitím a nejezením si poradíme :pankac: :mrgreen: Drž se a napiš :kytka:

 
wobludka
Extra třída :D 11364 příspěvků 07.03.12 20:54

ou jé, tak ať to dobře dopadne :D je to jen pár dní, jelikož bych si mohla na oddělení rizikově těhotných už přepsat trvalé bydliště :zed: :jazyk:, potkala jsem se tam se spoustou holek, které tam ležely od prvních týdnů až do porodu a jelikož u nás na oddělení nesmí děti do 14ti let, neviděly fyzicky své děti i měsíce. Já i sestra jsme vídaly své roční děti jen na návštěvách po dobu půl roku a můžu říct, že čím jsou menší, tím to líp nesou.

 
pavlíne
Stálice 51 příspěvků 08.03.12 19:19

tak at se mrnousek co nejdřív narodí :mrgreen:

 
Mondík
Závislačka 4497 příspěvků 08.03.12 23:46

Tak at to je co nejjednodussi a podle tvych prani! Hodne stesticka a bezproblemovy porod preju! :hug: :hug:

 
LadyRebeka
Extra třída :D 12740 příspěvků 10.03.12 09:28

Tak za prvé gratuluji k Ríšovi, který se včera narodil! Za druhé jsem taky myslela, že máte rodit až v květnu 8o teda měla jsi to v podpisu. ALe i tak, už za pár dní pofičíte domů. Hodně zdravíčka a síly na zvládnutí dvou cvrčků.

Vložit nový komentář